Part 1
Al-Faatiha
Makkan
(1) Ve
jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(2) Chvála Bohu, Pánu
světů,
(3) milosrdnému, slitovnému,
(4) vládci dne soudného.
(5) Tebe vzýváme a k
Tobě se utíkáme.
(6) Veď nás stezkou
přímou,
(7) stezkou oněch, které jsi zahrnul
milostí svou: nikoliv těch, na které rozhněván jsi a
těch, kteří bloudí.
Al-Baqara
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif, Lám, Mím.
(2) Tato Kniha — o níž
není pochyby — jest vedením pro bohabojné,
(3) již věří ve
věci neviditelné a zachovávají modlitbu a
štědře rozdávají z toho, čímž
jsme je obdařili:
(4) a pro ty, kteří
věří v to, cožkoliv zjeveno bylo tobě a
cožkoliv zjeveno bylo před tebou a pevně doufají v
život posmrtný:
(5) tito zajisté vedeni jsou Pánem
svým a jim zajisté dobře se povede.
(6) Nevěřícím pak
jedno jest, zda napomínáš je, či ne:
neuvěří!
(7) Zapečetil Bůh srdce a
uši jejich a clonou zastřeny jsou zrakové jejich a veliká muka
budou jim trestem.
(8) A jsou někteří mezi
lidem; již dí: „Uvěřili jsme v Boha a v den
poslední“ a přece nejsou věřícími.
(9) Klamati chtějí Boha a ty,
kteří uvěřili, však ve skutečnosti klamou pouze
sebe samy, aniž by o tom věděli.
(10) Choroba jest v srdcích jejich a
rozmnožil Bůh chorobu jejich a bolestný trest
očekává je za to, že lhali.
(11) A řekne-li se jim:
„Nenaplňujte zemi nepravostí,“ řeknou: „Naopak, my ji
napravujeme.“
(12) Však právě oni jsou
to, kteří ji kazí, ale nejsou si toho vědomi.
(13) A řekne-li se jim:
„Uvěřte jakož uvěřili druzí,“
odvětí: „Budeme-liž věřiti jako uvěřili
pošetilci?“ Však právě oni jsou pošetilci, ale
nejsou si toho vědomi.
(14) A potkají-li
věřící, dí: „Uvěřili jsme,“ však
poodejdou-li stranou k zlým duchům svým, řkou:
„Držíme s vámi a z těch druhých si jenom tropíme
žert.“
(15) Bůh si z nich ztropí
žert a ponechá je dlouho bez vodítka blouditi ve svévoli
jejích.
(16) Oni jsou ti, kteří koupili
blud za dobré vedení, však z obchodu toho nepošel jim
užitek a nejsou vedeni stezkou pravou.
(17) Podobají se v
jednání svém tomu. jenž vznítil oheň a když
osvětleno jím bylo vše vůkol - odňal jim Bůh
oheň a ponechal je v temnotách: nemohou viděti!
(18) Hluší, němí a
slepí jsou; proto nemohou se obrátiti.
(19) Nebo podobni jsou těm,
kteří při spatření mraku na obloze,
těžkého temnotami a hromem a bleskem, zacpávají prsty
uši své před duněním hromu ze strachu před
smrtí: ale Bůh ze všech stran obklopuje
nevěřící.
(20) Málem je oslepuje blesk,
však pokud jim svítí, kráčejí v
záři jeho a když opět se zatemní, zastavují
se. Kdyby Bůh chtěl, mohl by zbaviti je sluchu i zraku jejich,
neboť Bůh zajisté jest všemohoucí.
(21) Ó lidé, klaňte se
Pánu svému, jenž stvořil vás i ty, kteří
byli před vámi: bojte se Boha!
(22) Onť stvořil vám zemi
lůžkem a nebesa krytbou; a seslal s nebe vodu a vodou dal
vzrůsti plodům za potravu vám. U vědomí toho
nedávejte tudíž Bohu jemu rovných!
(23) A jste-li v pochybnostech o
zjevení našem služebníku našemu, zkuste
přednésti súru podobnou oněm (v
této Knize) a předvolejte za svědky
své ty, které vedle Boha vzýváte, jste-li pravdomluvnými.
(24) Však nesvedete-li toho — a jisto
jest, že toho nedokážete — tedy bojte se ohně, jehož
potravou jsou lidé a kamení a jenž připraven jest
nevěřícím.
(25) A oznam radostnou novinu těm,
kteří uvěřili a konali dobré skutky, že
přichystány jsou pro ně zahrady, pod nimiž řeky
tekou; a pokaždé když okusí plodů jejich, aby nasytili
se, řeknou: „V pravdě tyto jsou podobny plodům, jež
potravou nám byly dříve,“ ale jen podoba plodů
daných jim bude stejná. Tam manželky budou míti bez
poskvrny a přebývati tam budou věčně.
(26) Bůh zajisté
neostýchá se vybrati pro podobenství své ať
komára, ať předmět vzácnější. Ti,
kdož uvěřili, vědí, že jest to pravda
přicházející od Pána jejich;
nevěřící pak dí: „Co chtěl Bůh
objasniti nám tímto podobenstvím?“ Mnoho jich
zbloudí jím a mnozí přivedeni jím budou na
cestu pravou - ale jen zlí jím zbloudí!
(27) Ti, kteří ruší
smlouvu dříve učiněnou s Bohem a rozdělují
to, co Bůh nařídil, aby bylo spojeno, a
páší nepravost na zemi: ti zajisté špatně pochodí!
(28) Jak můžete
nevěřiti v Boha, který ve vás mrtvé vdechl život;
jenž opětně vás nechá zemříti a znovu
vám dá obživnouti : pak k němu se
navrátíte?
(29) Onť stvořil vše,
což na zemi jest, pro vás: pak zdvihl se k nebesům a v sedmero
nebes je sestavil; onť zajisté jest vševědoucím.
(30) Když Pán tvůj
řekl k andělům: „Aj, učiním sobě
náměstka na zemi,“ odpověděli mu: „Zdaž
postavíš tam někoho, jenž naplňovati bude zemi
nepravostí a prolévati krev, mezitím, co my pějeme hymny
chvály a svatosti tvé?“ I řekl jim: „Vímť zajisté, co
vy nevíte.“
(31) A naučil Adama jménům
všech věcí: pak ukázal je andělům a
řekl: „Nuž zkuste udati mi jména těchto věcí,
jste-li pravdomluvnými!“
(32) I řekli: „Chvála
budiž tobě! Nevímeť zajisté jiného, než čemu
naučil's nás: ty jedině jsi vědoucí,
moudrý.“
(33) Řekl Bůh: „Adame, pověz
jim jména oněch věcí.“ A když učinil tak Adam,
řekl Bůh: „Zdaž neřekl jsem vám, že
známy jsou mi věci skryté nebes i země a známo mi,
cožkoliv veřejně přiznáváte i co
tajíte?“
(34) A když řekli jsme
andělům: „Skloňte se úctou před Adamem,“
učinili tak všichni, vyjma Iblíse, jenž se vzepřel a
byl pyšným a stal se nevěřícím.
(35) A řekli jsme: „Adame,
přebývej s manželkou svojí v ráji a
pojídejte v hojnosti z něho, kdekoli se vám
zlíbí; však nepřibližujte se k tomuto stromu,
jinak zhřešíte.“
(36) Však Satan způsobil, že
překročili zápověd' tuto a vypuzeni byli z místa,
kde se nalézali. I řekli jsme: „Ven s vámi! Navzájem si
budete nepřáteli: země útulkem vám bude a
zaopatřením dočasným.“
(37) A naučil se Adam od Pána
svého slovům vzývání a Pán popřál
mu sluchu, neboť on rád popřává sluchu a jest
milosrdným.
(38) Řekli jsme: „Ven s vámi
všemi! Až přijde vám vedení ode mne,
kdožkoliv, následovati je bude, tomu netřeba se báti,
aniž rmoutiti se.
(39) Však ti, kdož
neuvěří a lží nazývati budou znamení
naše, za příbytek dostanou oheň, v němž
dlíti budou věčně.“
(40) Synové Israele, připomeňte
si dobrodiní, jež prokázal jsem vám: dodržte
smlouvu učiněnou se mnou a dodržím i já smlouvu
učiněnou s vámi; ctěte mne!
(41) A věřte v to, co zjevil jsem
na potvrzení toho, co již máte psáno: nebuďte
prvními z nevěřících v má znamení
a nekupujte za ně věc malé ceny; mne jedině bojte se!
(42) Neodívejte pravdu
lží a neskrývejte pravdu, když jest vám
známa.
(43) A zachovávejte
správně modlitbu, plaťte zákonnou daň, a klekejte
s těmi, kdož klekají.
(44) Zdaž nakazovati budete
spravedlnost jiným a sami zapomenete se? Přece čtete Knihu:
či nikdy neporozumíte?
(45) Zavolejte trpělivost a modlitbu
ku pomoci své: zajisté velká jest to povinnost, však nikoliv pro
pokorné,
(46) kteří pamatují,
že jednou setkají se tváří v tvář s
Pánem svým a že k němu se navrátí.
(47) Synové Israele, připomeňte
si dobrodiní, jež prokázal jsem vám: pomněte,
že dal jsem vám přednost nade všemi.
(48) A bojte se dne, kdy duše
nevykoupí duši v ničem, kdy nebude přijmuta od ní
přímluva, aniž vzato vyrovnání a nebude jim
poskytnuto pomoci.
(49) A (pomněte
času), kdy vysvobodili jsme vás z
rukou lidu Faraonova, který krutě s vámi nakládal;
zabíjel syny vaše a šetřil dcery vaše: v tom zajisté
byla krutá zkouška od Pána vašeho.
(50) A kdy rozdělili jsme moře
pro vás a utopili lid Faraonův před zraky vašimi.
(51) A kdy činili jsme smlouvu s
Mojžíšem po čtyřicet nocí; tehdy postavili
jste si tele modlou za nepřítomnosti jeho a prohřešili
jste se.
(52) Poté nicméně odpustili jsme
vám, abyste byli vděčnými.
(53) A kdy dali jsme
Mojžíšovi Knihu a Rozlišení, abyste byli
dobře vedeni.
(54) A kdy řekl
Mojžíš k lidu svému: „Lide můj, prohřešil jsi
se na sobě samém, vzav sobě tele modlou. Pros za
odpuštění Stvořitele svého a krví
vinníků smyj hřích svůj: tak nalezneš milost
u Stvořitele svého a popřeje sluchu prosbě tvé, neboť on
rád popřává sluchu kajícím a jest
milosrdný.“
(55) A kdy řekli jste:
„Mojžíši, neuvěříme ti dokud
nespatříme Boha v jasné podobě“ a blesk zasáhl
vás, jak jste pohlíželi.
(56) Pak vzkřísili jsme
vás z mrtvých, abyste byli vděčnými.
(57) A dali jsme mračnu vznésti se nad
vámi a seslali jsme vám mannu a křepelky — „Jezte z
dobrých věcí, kterými jsme vás obdařili.“
Neuškodili tedy nám, nýbrž sobě samým.
(58) A kdy řekli jsme: „Vejděte
do tohoto města a jezte z něho v hojnosti dle libosti své, však
vstupujíce do brány padejte na tvář svou řkouce:
‚Odpuštění!‘ i promineme vám hříchy
vaše a rozmnožíme přízeň svou těm,
kteří konají dobro.“
(59) Však zlomyslní
změnili slovo jim udané za jiné a seslali jsme na ně trest s nebe za
zlý skutek jejich.
(60) A kdy Mojžíš
žádal vody k napojení lidu svého i řekli jsme:
„Udeř holí do skály“ a vyvřelo z ní
dvanácte pramenů: a každý kmen věděl ihned,
který z pramenů určen jest mu k pití. „Jezte a pijte z
toho, čímž obdařuje vás Bůh,“ (řekli jsme),
„a nedopouštějte se nepravostí a nevázaností na
zemi.“
(61) A kdy řekli jste:
„Mojžíši, nemůžeme snésti stále stejné
potravy: popros za nás u Pána svého, aby dal vzrůsti
nám cožkoli plodí země v bylinách a
okurkách svých a česneku svém a čočce a cibuli
své.“ I řekl: „Zdaž vyměniti chcete lepší za
horší? Táhněte zpět do Egypta; tamť
naleznete, čeho si žádáte.“ Bídou a nedostatkem
stiženi byli a odvrátil se Bůh ve hněvu od nich, protože
nevěřili ve znamení boží a nespravedlivě
ubíjeli proroky; tak stalo se jim za to, že byli
neposlušnými a vzdornými.
(62) Zajisté ti, kdož
uvěřili a ti, kdož drží se víry
židovské, a křesťané a sabejští - vůbec
všichni, kdož věří v Boha a v den poslední a
činí dobré skutky, naleznou odměnu u Pána svého a jim
netřeba se báti, aniž rmoutiti se.
(63) A když přijali jsme smlouvu
s vámi a pozdvihli horu nad hlavami vašimi, řkouce:
„Přijměte s pevným rozhodnutím vše, což
uložili jsme vám a chovejte v dobré paměti obsah slov
našich, abyste žili v bázni.“
(64) Však poté odvrátili jste
se a kdyby Bůh nebyl býval milostivým k vám a
slitovným, zajisté špatně byste bývali pochodili.
(65) Neboť znám vám byl
osud těch z vás, kteří znesvětili den
sobotní a k nimž jsme řekli: „Buďte opicemi
hnanými.“
(66) A učinili jsme je
příkladnou výstrahou současníkům a
potomkům jejich a napomenutím bohabojným.
(67) A kdy řekl
Mojžíš k lidu svému: „Aj, káže vám
Bůh, abyste obětovali KRÁVU,“ řekli: „Zdaž
tropíš si z nás žert?“ Řekl: „Uchovejž
Bůh, abych patřil k nerozumným.“
(68) Řekli: „Popros za nás u
Pána svého, aby naznačil nám, jaká má
býti.“ Řekl: „Zajisté praví Pán: Kráva ta
nemá býti ani starou, ani jalovicí, nýbrž
věku prostředního mezi těmito. Učiňte
tudíž, což nakázáno jest vám.“
(69) Řekli: „Popros za nás u
Pána svého, jaké má býti barvy.“ Řekl: „Zajisté
praví Pán: Kráva ta má býti barvy jasně
žluté, aby potěšením byla zrakům na ni
patřícím.“
(70) Řekli: „Popros za nás u
Pána svého, aby naznačil nám přesně, jaká
má býti kráva ona, neboť nám zdají se
býti krávy stejnými, a zajisté, zlíbí-li se
Bohu, ukáže nám tu pravou.“
(71) Řekl: „Zajisté praví
Pán: Budiž to kráva neznavená prací
polní a zavodňováním rolí, zdravá, bez
poskvrny.“ Řekli: „Nyní dal jsi nám pravé označení.“
Obětovali pak krávu, však málem by tak nebyli
učinili.
(72) A když zabili jste muže a
spor vedli mezi sebou proto: a Bůh odhalil, co ukrývali jste.
(73) Neboť řekli jsme:
„Udeřte mrtvolu částí obětované krávy.“ Tak
Bůh křísí mrtvé a ukazuje vám znamení
svá, abyste bohdá pochopili.
(74) Od těch dob ztvrdla srdce
vaše, takže podobna jsou kamení skal: ba tvrdšími
se stala, neboť ze skal mnohých vyvírají řeky,
jiné opět rozpukávají se a vytéká z nich voda, jiné
opět padají bázní boží; a Bůh
zajisté není lhostejným k tomu, co konáte.
(75) Žádáte si, aby k
vůli vám uvěřili Židé? Část jich
poslechla slov božích, však poté, když je byli pochopili,
překroutili. je, dobře jsouce si toho vědomi.
(76) A když potkají
věřící, dí: „Uvěřili jsme,“ však
když jsou stranou mezi sebou, dí: „Zdaž vyprávěti
budete jim, co Bůh zjevil vám, aby použíti toho mohli
za důkaz proti vám před Pánem vaším?
Nechápete-liž úmyslu jejich?“
(77) Což nevědí, že
Bůh ví, co oni tají i co veřejně
prohlašují?
(78) Mezi nimi. jsou lidé prostí, neznající
obsahu Knihy: jedině liché znají pověsti a plni jsou
pouhých domněnek.
(79) A běda těm,
kteří píší Knihu svýma rukama a pak
praví: „Toto přichází od Boha,“ aby získali z
toho nepatrný výtěžek. Běda jim za to, co psaly ruce
jejich a běda jim z toho, co tím vytěžili.
(80) Praví: „Nedotkne se nás
oheň, vyjma po několik dní.“ Rci: „Učinili jste
ohledně toho s Bohem smlouvu, které Bůh neporuší, anebo
vyprávíte o Bohu, co nevíte?“
(81) Naopak ti, jichž užitkem
jsou jen zlé skutky a obklopeni jsou hříchy svými, těm.
údělem bude oheň, v němž přebývati budou
věčně.
(82) A ti, kteří
uvěřili a konali dobré skutky, jim údělem jest ráj
a v něm přebývati budou věčně.
(83) A když přijali jsme smlouvu
synů Israele, řekli jsme: „Vzývejte pouze jednoho Boha a
chovejte se laskavě k rodičům, přátelům,
sirotkům a chudým; a mluvte přívětivě s
lidmi; zachovávejte modlitbu a dávejte povinnou almužnu.“
Poté, až na malý počet, odvrátili jste se a
oddálili.
(84) A když učinili jsme smlouvu
s vámi, abyste neprolévali své vlastní krve a nevypuzovali se
navzájem z obydlí svých, tehdy souhlasili jste s
tím a sobě samým byli svědky.
(85) Nicméně vy jste to byli,
kteří poté vraždili se navzájem a vypudili
část lidu svého z obydlí jejich a přispěli jste
proti nim v zahrnutí jich příkořím a
nepřátelstvím: však přijdou-li k vám jako
zajatci, vykupujete je. A přece zapovězeno vám bylo, abyste je
vyháněli. Či věříte pouze v část
Knihy své a část jí zavrhujete? Jakáž pak bude
odměna těch, kdož tak činí mezi vámi, ne-li
potupa v tomto životě a že v den
zmrtvýchvstání zavrženi budou do muk
nejtěžších, neboť Bůh není
lhostejným k tomu, co konáte.
(86) Ti, kdož koupili život
pozemský za život budoucí, shledají, že nebudou
zlehčena jim muka, aniž bude jim pomoženo.
(87) Dali jsme pak
Mojžíšovi Knihu a poslali jsme po něm jiné proroky: a
dali jsme Ježíšovi, synu Mariinu,. jasné důkazy jeho
poslání a posílili jsme jej Duchem Svatým. A
pokaždé, když přišel k vám prorok se slovy, jež
nebyla vám po chuti zpyšněli jste: některé z proroků
nazývali jste lháři a některé jste pobili.
(88) A řekli:
„Neobřezána'jsou srdce naše.“ Tak jest, a k tomu
ještě zlořečil jim Bůh pro nevíru jejich. Jak
málo jest těch, kdož věří!
(89) A když přišla jim Kniha
od Boha, na potvrzení zjevení, která již měli -
a ač předtím byli prosili o vítězství nad
nevěřícími - nicméně, když přišlo
jim to, o čem byli již zpraveni, neuvěřili v Knihu onu: a
zlořečení Boha padniž na nevěřící!
(90) Za jak bídnou cenu prodali samy
sebe tím, že neuvěřili v to, co seslal Bůh, ze
závisti nad tím, že Bůh dal zjevení své z
milosti tomu ze služebníků svých, jejž vyvolil si!
Tím přivedli na sebe od Boha hněv za hněvem, a
potupný trest přichystán jest pro nevěřící.
(91) A když řekne se jim:
„Uvěřte v to, co sesláno bylo Bohem,“ dí:
„Věříme v to, co zjeveno bylo nám,“ a
nevěří v to, co zjeveno jim bylo později, ač jest to
pravda seslaná na potvrzení písem jejich. Rci: „Proč
tedy zabili jste proroky boží předešlé, jste-li věřícími?“
(92) Vždyť přece
přišel k vám Mojžíš s jasnými
důkazy svého posláni: nicméně za zády jeho postavili
jste si tele modlou a zhřešili jste.
(93) A když přijali jsme smlouvu
s vámi a pozdvihli horu nad hlavami vašimi, (řkouce):
„Přidržte se pevně toho, co dáváme vám a
poslouchejte přikázání naše,“ řekli:
„Slyšeli jsme, ale neposlechli jsme.“ Srdce jejich napojena byla
uctíváním telete následkem nevíry jejich.
Rci: „Hanba tomu, k čemu vede vás víra vaše,
skutečně-li věříte!“
(94) Rci: „Máte-li vskutku
zajištěné věčné obýváni u Boha, v
němž nebude jiných mimo vás, tedy žádejte
si smrti, jste-li pravdomluvnými.“
(95) Však nebudou si jí
žádati nikdy, následkem díla rukou svých,
neboť Bůh zná hříšníky.
(96) Věru shledáš je
bažící po životě více než
ostatní lidé, ba více než modloslužebníci;
některý z nich touží kéž žil by tisíc let:
však dlouhým životem nezmůže ujíti trestu
svému, neboť Bůh vidí skutky jejich.
(97) Rci: „Kdo byl by
nepřítelem Gabriela?“ Vždyť on to byl, jenž z
dovolení božího způsobil, aby seslán byl
Korán v srdce tvé, na potvrzení zjevení
předešlých a jakožto dobré vedení a
radostná novina věřícím.
(98) Kdo byl by nepřítelem Boha
a jeho andělů a proroků jeho, a Gabriela a Michaela? Bůh
zajisté nepřítelem jest nevěřících.
(99) Vždyť seslali jsme ti
jasná znamení a pouze nepravostní v ně
neuvěří.
(100) Zdaž pokaždé, když vejdou
ve smlouvu, najde se mezi nimi skupina, jež odmítne ji? Ba
věru, většina jich nevěří!
(101) A když přišel k nim
prorok od Boha, potvrzující písma jejich, odvrhla
část těch, kterým Kniha dána byla, Knihu
boží za záda svá, jakoby jí neznali.
(102) A následovali to, co zlí
duchové vykládají ohledně vlády Šalamounovy:
však Šalamoun nebyl nevěřícím,
nýbrž oni zlí duchové; tito učí lid
kouzelnictví a tomu, co zjeveno bylo dvěma andělům v
Babylóně, Hárútovi a Márútovi.
Nicméně tito dva neučili nikoho svému umění, aniž by
mu nebyli řekli: „My jsme jen pokušením, pročež
nestaň se nevěřícím.“ A od těchto dvou
naučili se lidé jak působiti rozbroj mezi mužem a jeho
ženou; však oni nikomu tím neškodili, vyjma s
dovolením Boha. Tak naučili se lidé tomu, co jim škodilo,
nikoli tomu, co jim prospívalo: a věděli, že
kdožkoli: získá umění to, ztrácí
tím veškerý podíl na životě
budoucím. Bídná věru jest cena, za kterou se prodali:
kéž by to jen byli věděli!
(103) Však kdyby byli uvěřili
a báli se Boha, odměna od Boha byla by bývala jistě
lepší: kéž by jen byli věděli!
(104) Vy, kteříž jste
uvěřili, neříkejte: „Ra'iná“, nýbrž
rcete: „Unzurná“, a poslechněte: neboť
nevěřícím trest bolestný jest
přichystán.
(105) Neradi vidí
nevěřící z těch, jimž dána byla Kniha
a z těch, již klaní se mnoha bohům, aby jakékoliv dobro
sesláno vám bylo od Pána vašeho: však Bůh
zvláště vyznamenává milosrdenstvím
svým toho, který se mu zlíbí, a Bůh zajisté
velkým jest v milosrdenství svém.
(106) Nezrušíme, aniž
dáme vymizeti z paměti tvé veršům, kterých bychom
nenahradili lepšími, aneb stejnocennými: zdaž
nevíš, že Bůh všechno může?
(107) Zdaž nevíš, že
Bohu přináleží království nebes i
země, a že nemáte mimo Boha jiného zástupce aniž
ochránce?
(108) Či snad chcete vyptávati
se proroka svého, jako tázán byl Mojžíš
před tím? Však ten, kdo vyměňuje víru za
nevíru, jistě zbloudil s cesty rovné.
(109) Mnozí z těch, kdož
mají Knihu, ze sobecké závisti své rádi by přivedli
vás zpět k nevíře poté, když jste byli
uvěřili: poté, když jasně vám ukázána
byla pravda: odpusťte jim a míjejte je, dokud Bůh
neprojeví svého rozhodnutí, neboť zajisté Bůh má
moc nade vším.
(110) A zachovávejte modlitbu a
dávejte povinnou almužnu: a cožkoli dobrého
činíte, naleznete u Boha, neboť Bůh vidí skutky
vaše.
(111) Říkají: „Nevejde do
ráje nikdo, vyjma Židů a křesťanů“ - tak si
totiž přejí. Rci: „Podejte mi důkaz svůj, jste-li
pravdomluvnými.“
(112) Naopak: ti, kdož s
odevzdaností obrací tvář svou k Bohu a konají
dobro, naleznou odměnu u Pána svého a jim netřeba se
báti, aniž rmoutiti se.
(113) Židé tvrdí:
„křesťané nemají opory,“ a křesťané tvrdí:
„Židé nemají opory“, ač jedni i druzí čtou Knihu.
Ti pak, kdož ničeho nevědí, mluví podobně.
Však Bůh rozsoudí mezi nimi v den
zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem se
rozcházeli.
(114) A kdo
nespravedlivějším jest toho, jenž zabraňuje, aby
prohlašováno bylo jméno boží v svatyních a
jenž pracuje ke zpustošení jejich? Tito zajisté mohou jen s
bázní vstoupiti do nich: hanba jest údělem jejich na
světě tomto a v životě posmrtném velká budou muka
jejich.
(115) Bohu zajisté patří
východ i západ: a kamkoli se obrátíte, stkví
se tvář boží. Bůh věru nesmírný
jest a vševědoucí.
(116) A praví: „Bůh učinil
sobě syna.“ Při slávě jeho, nikoliv! Jedině jemu
samému patří, cožkoliv jest na nebi i na zemi: vše
poslušno jest jej.
(117) On Stvořitelem jest nebes i
země: když rozhodne o něčem, rce: „Staniž se“ a stane
se.
(118) A dí ti, kdož ničeho
nevědí: „Nepromluví-li k nám Bůh, aneb
nepřijde-li nám znamení, (neuvěříme).“ Stejně jako oni mluví, tak mluvili
ti, kdož byli před nimi a srdce jejich jsou si podobna
navzájem. Jasná pak znamení ukázali jsme těm,
kdož mají víru pevnou.
(119) Zajisté poslali jsme tě s
pravdou, jakožto nositele radostné zvěsti a napomínače: a
nebudeš tázán ohledně těch, jichž
údělem bude peklo.
(120) Ani Židé ani křesťané
nebudou souhlasiti s tebou, dokud nebudeš následovati víry
jejich. Rci: „V pravdě jedině; vedení boží jest
pravým vedením.“ A poddáš-li se přání
jejich poté, když přišlo ti vědění, nebude ti
Bůh ani zastáncem, ani pomocníkem.
(121) Ti, kterým jsme dali Knihu a
kteří čtou v ní tak, jak má býti
čtena, věří v ni: a ti, kdož nevěří
v ni, pochodí věru špatně.
(122) Synové Israele, pomněte
dobrodiní, kterými zahrnul jsem vás a pomněte,
že povýšil jsem vás nade všechny ostatní v světě.
(123) A bojte se dne, kdy duše
nevykoupí druhé v ničem, kdy nebude přijmuto od ní
vyrovnání, aniž prospěje jí přímluva
a kdy nebude jí poskytnuto pomoci.
(124) A když Pán zkoušel
Abrahama slovy a tento vyplnil je, řekl Pán: „Učiním
tě představeným lidstva.“ Řekl: „A jak bude s potomstvem
mým?“ Řekl Bůh: „Smlouva moje nezahrnuje nepravostné.“
(125) Učinili jsme Dům
posvátný bezpečným a pevným
útočištěm lidstvu a řekli jsme: „Přijměte
místo Abrahamovo za místo modlení:“ a nakázali jsme
Abrahamovi a Ismaelovi, aby očistili dům můj pro ty, kdož
obcházeti jej budou v průvodu, pro ty, kdož zdržovati se
v něm budou ve zbožném rozjímání a pro ty,
kdož padati v něm budou na kolena svá a tvář svou.
(126) Tehdy řekl Abraham: „Pane
můj, učiň tuto zemí bezpečnou a poskytni za
výživu plodů těm z lidu jejího, kdož
uvěřili v Boha a v den poslední.“ I řekl Pán:
„Těm, kdož neuvěřili, na krátko jen poskytnu radosti
z toho: pak zapudím je do muk ohně.“ Děsná bude to
cesta!
(127) A když Abraham s Ismaelem
zbudovali základy domu, řekli: „Pane náš, přijmi
jej od nás: tyť zajisté jsi slyšící a
vědoucí.
(128) Pane náš, učiň,
abychom odevzdáni byli do vůle tvé a učiň aby potomstvo
naše odevzdáno bylo do vůle tvé: a nauč nás
posvátným obřadům našim, a popřej sluchu
pokání našemu, neboť ty zajisté rád
popřáváš sluchu těm, kteří
činí pokání, a jsi milosrdný.
(129) Pane náš, dej
vzejíti proroku z jejich středu, aby předčítal jim
znamení tvá a učil je Knize a moudrosti a
očišťoval je: ty zajisté mocný jsi a moudrý.“
(130) A kdo bude míti odpor k
víře Abrahamově, vyjma toho, jenž pošetilostí
naplněn jest? Zajisté vyvolili jsme si jej v tomto světě a ve
světě příštím bude mezi spravedlivými.
(131) Když Pán jeho řekl
mu: „Odevzdej se do vůle mé,“ řekl. „Odevzdal jsem se do vůle
Pána světů.“
(132) A víru tu odkázal
Abraham dětem svým a taktéž Jakub, řka: „Synové moji,
zajisté Bůh vyvolil pro vás víru a proto neumírejte
jinak, než odevzdáni do vůle boží.“
(133) Byli jste svědky toho, když
Jakub blízek byl smrti a
(134) Pokolení ono zašlo: jemu
připadne odměna za činy jeho a vám za činy
vaše: vy nebudete tázáni na to, co činili oni.
(135) Říkají vám:
„Buďte Židy, anebo. křesťany a tak vedeni budete stezkou
pravou.“ Rci: „Nikoliv, jsme při víře Abrahamově,
jenž byl pravé víry (haníf) a nesloužil mnoha bohům.“
(136) Rcete: „Uvěřili jsme v Boha
a v to co nám seslal a v to, co sesláno bylo Abrahamovi a
Ismaelovi a Isákovi a Jakubovi a kmenům: a v to, co dáno
bylo Mojžíšovi a Ježíšovi a v to, co
dáno bylo prorokům Pánem jejich: nečiníme
nijakého rozdílu mezi nimi a jsme odevzdáni do vůle
Páně.“
(137) A uvěří-li v totéž,
co vy, pak nalézati se budou na cestě pravé; však
odvrátí-li se od vás, budou v roztržce s vámi:
nicméně dostačí ti oproti nim Bůh, neb on zajisté jest
slyšící, vševědoucí.
(138) Totoť jest křest
boží a kdo lépe může křtíti než
Bůh? A jemu sloužíme.
(139) Rci: „Zdaž hádati se
chcete s námi ohledně Boha, jenž stejně jest Pánem
naším jako vaším? My jednáme, jak my
jednáme, a vy jednáte, jak vy jednáte: my zajisté jsme
Bohu upřímně oddáni.“
(140) Řeknete snad, že Abraham,
Ismael Isák a Jakub a kmeny (israelské) byli Židy anebo křesťany? Rci:
„Kdo ví to lépe, vy anebo Bůh? A kdo prohřešuje se
více než ten, jenž zatajuje svědectví dané Bohem?
Bůh zajisté není lhostejným k tomu, co konáte.“
(141) Pokolení ono zašlo: jemu
připadne odměna za činy jeho a vám za činy
vaše: vy nebudete tázáni na to, co činili oni.