Part 11

(93) Však bude příčina k trestání těch, kdož žádají tě o úlevu, ač jsou bohati. Milejší jest jim bytí mezi těmi, kdož zůstali pozadu: a zapečetil Bůh srdce jejich a ničeho nevědí.

(94) Omlouvají se vám, když vrátíte se mezi ně. Rci: „Neomlouvejte se: nevěříme vám: Bůh již zpravil nás ohledně vás: a uvidí Bůh činy vaše, jakož i prorok jeho — pak navráceni budete k tomu, jemuž známy jsou věci skryté i viditelné a on poví vám, co jste činili.“

(95) Zapřisahati vás budou při Bohu, když byli jste se navrátili mezi ně, abyste vzdálili se jich: nuž vzdalte se jich, neboť nečistými jsou a obydlím jejich bude peklo v odměnu za to, co si zasloužili.

(96) Zapřisahati vás budou, abyste zalíbení v nich nalezli: však naleznete-li vy zalíbení v nich Bůh zajisté nenalezne zalíbení v lidu nešlechetném!

(97) Arabové z pouště nejzarytějšími jsou v nevíře a pokrytectví a nejblíž k tomu, aby neznali mezí zákonů seslaných Bohem proroku jeho, a Bůh jest vševědoucí, moudrý.

(98) Jsou mezi Araby pouště někteří, kdož považují příspěvky své jakožto půjčku a vyčkávají nějaký obrat (osudu) s vámi: špatný obrat očekává je, neboť Bůh vše slyší a ví.

(99) Jsou pak mezi Araby pouště někteří, kdož věří v Boha a v den poslední, a považují příspěvky své za přiblížení k Bohu a k modlitbám prorokovým. Zdaž tyto nejsou přiblížením jich k Bohu? I uvede je Bůh do milosrdenství svého, neboť Bůh velký jest v odpuštění, slitovný.

(100) Ti, kdož první šli napřed z vystěhovalců a pomocníků a ti, kdož následovali jich krásny příklad — v těchto zalíbení nalézá Bůh a oni zalíbení nalézají v něm: a připravil jim zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně věkův a blahem to bude velkým.

(101) A kdo z Arabů pouště, bydlících kol vás, jsou pokrytci, a kteří z obyvatel Medíny jsou zatvrzení v pokrytectví, neznámo jest ti: však my známe je. Dvakráte potrestáme, je a pak uvrženi budou v trest velký.

(102) Druzí pak přiznali se k vinám svým: a tak smísili skutek dobrý se skutkem špatným. Pokání těchto snad popřeje sluchu Bůh, neboť Bůh velký jest v odpouštení, milosrdný.

(103) Vezmi almužnu ze statků jejich, abys očistiti jí mohl je a zprostiti hříchu: a modli se za ně, neboť modlitby tvé jiste přispějí k uklidnění (myslí jejich) — a Bůh vše slyší a ví.

(104) Zdaž nevědí, že Bůh přijímá POKÁNÍ služebníků svých a přijímá almužnu? Bůh zajisté rád popřává sluchu kajícím a jest milosrdný.

(105) Rci: „Mějte se k dílu! a bude viděti Bůh činy vaše, jakož i prorok jeho a věřící: jednoho dne pak přivedeni budete před toho, jenž zná věci skryté i viditelné a on vypoví vám, co jste činili.“

(106) Druzí pak nadějí se na rozhodnutí Boha: že buď potrestá je, anebo přijme pokání jejich — a Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(107) Jiní pak vybudovali si modlitebnici ke škodě a z nevíry a proto, aby způsobili rozkol mezi věřícími a aby v záloze skryli se tam ti, kdož před tím již válčili proti Bohu a proroku jeho. A zapřisáhají se, řkouce: „Zajisté chtěli jsme jen dobro“: však Bůh je svědkem, že lháři jsou.

(108) Nikdy nechť nestane v ní noha tvá. Jest v pravdě jiná modlitebnice, založená na bázni boží od prvního dne: tato hodnější jest tvého vstoupení do ní. V ní mužové jsou, kteří touží po očištění a Bůh miluje ty, kdož očištění si žádají.

(109) Který z nich jest lepším? Zdaž ten, jenž založil stavbu svou na bázni boží a na touze po zalíbení jeho, aneb ten, jenž založil stavbu svou na okraji hliněné strouhy, bystřinami podemleté a na spadnuti spolu s ním v oheň pekelný? Bůh pak nevede stezkou přímou lid nepravostný.

(110) Budova, kterou vystavěli, nepřestane býti zdrojem pochybností v srdcích jejich, dokud nebudou (na kusy) rozřezána srdce jejich: a Bůh jest vševědoucí a moudrý.

(111) Zajisté Bůh koupil od věřících osoby jejich i statky jejich s tím, že dány jim budou zahrady rajské: bojovati budou na stezce boží a zabíjeti budou i budou zabíjeni: slib tento potvrzen jest v Zákoně i Evangeliu a v Koránu — a kdo věrnějším jest Boha v dodržování slibů? Radujte se tedy z úmluvy, kterou jste umluvili: toto zajisté blahem bude velkým.

(112) Ti, kdož kajícně obracejí se k Bohu, kdož vzývají jej a chválí jej, kdož postí se a padají na kolena i na tváře své, kdož nabádají k dobru a zabraňují špatnostem a zachovávají meze zákonů božích: zvěst radostnou oznamuj věřícím!

(113) Nepřísluší prorokovi, ani věřícím, aby prosili za odpuštění pro ty, kdož Bohu dávají společníky, i kdyby příbuznými jich byli, poté, když jasně ukázáno jim bylo, že obyvateli budou ohně pekelného.

(114) Neboť ani Abraham neprosil za odpuštění pro otce svého, leda proto jen, že slibem se mu byl zavázal: však když jasne ukázáno mu bylo, že otec jeho nepřítelem jest Boha, prohlásil, že ničeho s ním nechce míti společného: a přece Abraham byl soucitný a laskavý.

(115) Aniž Bůh zavádí lid v blud poté, když byl uvedl jej na stezku pravou dříve, než jasně byl mu zjevil, čeho jest jim báti se: neboť zajisté Bůh jest vševědoucí.

(116) Bohu zajisté přináleží panství nebes i země: onť jediný dává život a přivodí smrt: a není vám mimo něho ochránce, aniž pomocníka.

(117) Bůh odpustil prorokovi a vystěhovalcům i pomocníkům, kterí následovali jej v hodině protivenství, poté, když málem by byla selhala srdce části jejich: tehdy obrátil se s prominutím k nim, neboť laskavým byl k nim a milosrdným.

(118) A prominul rovněž třem, kteří zůstaveni byli vzadu: tehdy když přílis úzkou stala se jim země při vší rozlehlosti své, ba ve vlastních duších cítili se úzkými a domnívali se, že není útočiště před Bohem, mimo k němu samotnému. Poté obrátil se k nim Bůh laskavě, aby kajícně obrátili se k němu: neboť Bůh rád obrací se ke kajícným a jest milosrdný.

(119) Vy, ktřeří jste uvěřili, bojte se Boha a setrvávejte mezi spravedlivými!

(120) Neměli příčiny obyvatelé Medíny a Arabové, bydlící v poušti vůkol, aby opustili proroka božího, aniž by více milovali životy své, než jeho život: a to proto, že nepostihne je žízeň, ani námaha, ani nedostatek v boji na stezce boží: aniž pokročují krokem, jenž by rozzlobiti mohl nevěřící, aniž utrpí co se strany nepřítele, aniž zapsáno jim to bylo co dobrý skutek — neboť Bůh zajisté nedá ztratiti se odměně těch, kdož dobře činí.

(121) Aniž dávají almužnu, ať malou, či velkou, aniž překročují potok v údolí, aniž by zapsáno jim to bylo (k dobru): aby odměniti je mohl Bůh lépe, než zasloužili si dle skutků svých.

(122) Není záhodno, aby všichni věřící vytáhli najednou (do boje): a když nevytáhne část každého oddílu doma, (tedy proto), aby poučovali se v náboženství a mohli varovati lid svůj poté, když se byli navrátili, tak aby mohli míti se na pozoru.

(123) Vy, kteří jste uvěřili, bojujte proti sousedícím s vámi nevěřícím a nechť naleznou ve vás drsnost: a vězte, že Bůh jest s těmi, kdož bojí se ho.

(124) Pokaždé, když nová súra jest seslána, jsou mezi nimi někteří, již dí: „Ve kterém z vás rozmnožila víru tato súra?“ Však těch, kdož věří, zajisté rozmnožena jest jí víra a oni radují se z ní.

(125) Však těch, jichž srdce zachvácena jsou chorobou, pouze pochybnost bude jí rozmnožena a zemrou co nevěřící.

(126) Zdaž nevidí, že v pokušení uvedeni jsou každoročně jednou aneb dvakráte? Nicméně nekají se, aniž přemítají.

(127) A pokaždé, když seslána jest nová súra, hledí jeden na druhého, řkouce: „Zdaž vidí vás kdo?“ A (obracejí se pak zády a) odcházejí. Bůh odvrátil srdce jejich od pravdy proto, že lidem jsou nechápajícím.

(128) Nyní přišel vám prorok ze středu vašeho: tíží jej poklesky vaše, starostliv jest o vás, abyste byli věřícími a laskavým jest i milosrdným.

(129) Však odvrátí-li se od tebe, rci: „Bůh postačitelný jest mi: není jiného Boha, kromě něho: na něho spoléhám a on Pánem jest trůnu přemocného!“

Yunus

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Alif. Lám. Rá. Tato jsou znamení Knihy moudré.

(2) Zdaž s podivenín jest lidu, že vnuknuli jsme muži z nich: „Varuj lid a oznamuj těm, kdož uvěřili, radostnou zvěst, že budou míti přednost u Pána svého pro upřímnost svou.“ A praví nevěřící: „Zajisté muž tento jest kouzelníkem zjevným.“

(3) Zajisté Pánem vaším jest Bůh, jenž stvořil nebe i zemi v šesti dnech: po té usedl na trůn, s něhož všechny věci, řídí. Není přímluvce u něho vyjma s dovolením jeho. Totoť jest Bůh,, Pán váš: pročež uctívejte jej! Zdaž nebudete o tom přemýsleti?

(4) K němu navrátíte se všichni. Slib Boha jest pravdivý: dává vzniknouti stvoření a pák navracuje je k sobě, aby spravedlivě odměnil ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky: pro ty pak, kteří neuvěřili, připraven jest nápoj vody vroucí a trest bolestný za to, že neuvěřili.

(5) On to jest, jenž učinil slunce jasnou září a měsíc světlem a určil postavení jeho, abyste znali počet roků a sčítání jich. Vše to stvořil Bůh jedině v pravdě: vysvětluje tím znamení svá těm, kdož rozumějí.

(6) Zajisté ve střídání noci se dnem a ve všem, co stvořil Bůh na nebi i na zemi, znamení jsou pro bohabojné.

(7) Zajisté ti, kdož nedoufají v setkání s námi kdož zalíbení nalézají jedině v životě pozemském a spokojují se s ním: a ti, kteří nevšímají si znamení našich:

(8) příbytkem těchto bude oheň pekelný v odměnu za to, co si zasloužili.

(9) Ty pak, kdož uveřili a konali dobré skutky, povede Pán jejich stezkou přímou ve víře jejich: potekou řeky pod nohama jejich v zahradách rozkoše.

(10) Volati v nich budou: „Chválen budiž, velký Bože“ a (vítacím) pozdravem jich tam bude : „Pokoj vám.“ a zakončením vzývání jich bude: „Chvála Bohu, Pánu veškerenstva!“

(11) Kdyby Bůh urychloval příchod zla lidem tak, jak oni by si přáli, aby urychleno bylo jim dobro, dávno by již, skončila se určená jim lhůta! Však ty, kdož nedoufají v setkání s námi, necháváme blouditi bez vodítka ve svévolnosti jejich.

(12) Když dotkne se člověka zlo, volá nás k sobě v leže, v sedě i v stoje: však sotvaže zbavili jsme jej zla jeho, jde si pěkně jako by nás nikdy nebyl vzýval ohledně zla, jež dotklo se ho. Takovýmto způsobem zkrášleny jsou výstředníkům skutkové jejich.

(13) Však zahladili jsme již pokolení před vámi, když páchala nepravosti a přišli k nim proroci jejich s jasnými důkazy a oni neuvěřili: takovýmto způsobem odměňujeme lid provinilý.

(14) Poté učinili jsme vás nástupci jejich na zemi, abychom shlédli, jak vy jednati budete.

(15) A když čtena jsou znamení naše jasná těm, kteří nedoufají v setkám s námi, praví: „Přines nám nějaké jiné čtení, anebo pozměň toto.“ Rci: „Nepřísluší mi, abych měnil je z vlastního popudu: následuji, pouze to, co vnuknuto mi bylo a v pravdě obávám se, že v případě neposlušnosti mé Pán můj postihl by mne trestem v den velký.“

(16) Rci: „Kdyby Bůh byl chtěl, nebyl bych předříkával vám je, aniž bych vám je byl vůbec oznamoval vždyť přece žil jsem mezi vámi po dlouhá léta před tím: což toho nepochopíte?“

(17) A kdo nepravostnějším jest toho, jenž vymýšlí o Bohu lež, anebo vylhanými nazývá znamení jeho: zajisté dobře se nepovede provinilým!

(18) A vedle Boha vzývají božstva, jež nemohou jim ani uškoditi, ani prospěti, řkouce: „Tito přímluvcí jsou naši u Boha.“ Rci: „Zdaž pověděti chcete Bohu o něčem, co by nevěděl, na nebi i na zemi? Při slávě jeho, daleko povýšen jest nad to, co spolčujete s ním!“

(19) Lidé byli jediným pouze národem, však rozešli se v názorech později: a nebýti slova Pána tvého, zjeveného dříve, bylo by již dávno rozhodnuto mezi nimi to, v čem se rozcházeli.

(20) Praví: „Nebude-li mu seslán zázrak od Pána jeho, (neuvěříme).“ Tehdy rci: „Znalost věcí skrytých přináleží pouze Bohu: nuž vyčkejte a i já s vámi budu vyčkávati.“

(21) A když dali jsme zkusiti jim požehnání našeho po neštěstích, jimiž postiženi byli — hle, lstivé vytáčky mají ohledně znamení našich. Rci: „Bůh rychlejším jest v lstivostí a poslové naši sepisují to, co lstivě vymyslíte.“

(22) Onť jest to, jenž umožňuje vám cestování souší i mořem, a když jste na lodi: a když pohání je vítr příznivý, radují se z něho: však když vítr bouřný je zachvátí a vlny valí se na ně se všech stran, takže připadá jim, jako by obklopeni jimi byli, tu volají Boha, upřímnými tvrdíce se býti v náboženství: „Kéž bys jen vysvobodil nás z této nesnáze! Zajisté byli bychom ti vděčni!“

(23) Však když vysvobodil je Bůh — hle, dopouštějí se špatností na zemi bezprávně. Ó lidé, zajisté špatnosti, jichž dopouštíte se proti sobě samým, jsou pouze požitky tohoto světa: poté k nám bude vám se navrátiti a pak vypovíme vám, jakých dopouštěli jste se skutků.

(24) V pravdě, život tento pozemský podoben jest vodě, kterou sesíláme s nebes: tato mísí se s plodinami země, z nichž pojídají lidé i zvířata; a když země zdobí se a okrašluje, obyvatelé její domnívají se, že pány jsou její: však rozkaz náš přichází za noci neb za dne a ve skosenou obracíme žeň její, jako by včera ještě nebyla bujela! Takovýmto způsobem vysvětlujeme znamení svá lidu přemýšlivému.

(25) A Bůh volá k domu míru a vede, koho chce, ke stezce přímé.

(26) Těm, kdo dobře činili, dobro s přídavkem bude údělem, a nezhyzdí obličeje jejich černota, ni potupa: tito obyvateli budou ráje a v něm přebývati budou věčně.

(27) Těm pak, kdož konali zlo, odměnou bude stejný podíl zla a potupou pokryti budou. Nebudou míti ochránce proti Bohu a tváře jejich jako by pokryty byly kusem černé noci, ztemnělé budou. Tito obyvateli budou ohně a v něm přebývati budou věčně.

(28) A jednoho dne shromáždíme je všechny: pak řekneme těm, kdož společníky dávali Bohu: „Na místa svá, vy a vaši společníci Boha!“ Tehdy rozdělíme je od sebe, i řeknou společníci, které oni dávali Bohu: „Zajisté nesloužili jste nám:

(29) a Bůh postačitelným jest svědkem mezi námi a vámi, že ani nedbali jsme o uctívání vaše.“

(30) Tam vyzkoušena bude každá duše dle zásluh, jež byla poslala před sebou: a navráceni budou k Bohu, Pánu svému pravému a ztratí se jim to, co si byli vymyslili.

(31) Rci: „Kdo vyživuje vás z nebe i země, a kdo moc má nad sluchem a zrakem, a kdo přivádí živé z mrtvých a přivádí mrtvé z živých a řídí všechny věci? I řeknou: „Bůh!“ Tehdy rci: „Což tedy nebudete báti se (ho)?

(32) Totoť jest tudíž Bůh, Pán váš pravý: a což jiného zůstane, zajde-li pravda, než blud? Jak tedy můžete se od ní vzdalovat?“

(33) Takovýmto způsobem uskutečnilo se slovo Pána tvého nad špatnými: že neuvěří.

(34) Rci: „Zdaž mezi Bohy vašimi jest některý, jenž vznikati dává stvoření a pak navrací je k sobe?“ Rci: „Jedině Bůh dává vznikati stvoření a navrací je pak k sobě! Jak můžete tak lháti?“

(35) Rci: „Zdaž mezi bohy vašimi jest některý, jenž vede k pravdě?“ Rci: „Bůh vede k pravdě. Kohož tedy spíše sluší následovati: toho, jenž vede, aneb toho, jenž nemůže vésti, není-li sám veden? Jak to přijde tedy, že tak usuzujete?“

(36) Většina jich následuje pouze domněnky: však domněnka jistě nemá v sobě praničeho pravdivého a Bůh dobře ví, co oni činí.

(37) A toto Čtení nebylo nikým vymyšleno, vyjma Bohem: ale jest potvrzením toho, co zjeveno bylo před tím a jest vysvětlenín Knihy, o níž není pochyby, od Pána veškerenstva.

(38) Či říkají: „On vymyslil je?“ Rci: „Nuž, předveďte súru podobnou této: a přivolejte si na pomoc, koho můžete kromě Boha, jste-li pravdomluvnými.“

(39) Avšak vylhaným nazvali to, čehož moudrost nemohou, obsáhnouti rozumem svým, ač dáno jim bylo toho vysvětlení: stejně tak činili ti, kdož byli před nimi — a hle, jaký byl konec nepravostných!

(40) Jsou mezi nimi někteří, kdož věří a jsou mezi nimi někteří, kdož nevěří: a Pán tvůj nejlépe rozpoznává pohoršlivé.

(41) A nazývají-li tě lhářem, rci: „Moje dílo jest dílem mým a vašimi jsou díla vaše: prost jsem podílu na činech vašich a vy prosti jste podílu na činech mých.“

(42) Jsou mezi nimi někteří, kdož naslouchají ti: však zdaž způsobíš, aby hluší slyšeli, když přece nepochopí?

(43) Jsou mezi nimi někteří, kdož na tě pohlížejí: však zdaž povedeš slepé, ač nevidí?

(44) Bůh zajisté neutiskuje lidí v ničem, však lidé sebe samy utiskují.

(45) Jednoho dne shromáždí je všechny: bude zdáti se jim, jako by nebyli pobyli v hrobě déle než hodinu (jednoho) dne a budou poznávati druh druha. Tehdy zahynou ti, kdož vylhanými nazývali setkání s Bohem a nebyli vedeni stezkou pravou.

(46) Buď ukážeme ti některé z trestů jim slibovaných, anebo vezmeme tě k sobě; k nám však navráceni budou všichni: a pak Bůh bude svědkem ohledně toho, co činili.

(47) Každý národ měl svého proroka: a když přišel k nim prorok jejich, rozsouzeno bylo mezi nimi spravedlivě a nebylo jim ublíženo.

(48) Nicméně říkají: „Kdy tedy uskuteční se tato hrozba? (Rcetež), jste-li pravdomluvnými.“

(49) Rci: „Není v mé moci, abych sobě samu přivodil zlé či dobré, vyjma toho, co Bůh chce. Každý národ má svoji lhůtu a když přijde lhůta jejich, ani o hodinu nezpozdí ji, aniž uspíší.“

(50) Rci: „Co míníte? Měl-li by trest boží přijíti vám v noci anebo za dne: proč chtěli by provinilci uspíšiti příchod části jeho?

(51) Zdaž uvěříte v trest, až padne na vás? Zajisté pak ano: a přece jste urychlovali příchod jeho.“

(52) Pak řečeno bude nepravostným: „Okuste trestu věčného! Zdaž jinak měli byste býti odměněni, než jak zasloužili jste si?“

(53) Budou pak doptávati se tě: „Bude tomu v pravdě tak?“ Rci: „Ano, při Pánu svém přisahám, že jest to pravda: a nebudete moci (mu to) znemožniti!“

(54) A tehdy každá duše, jež nepravosti se dopustila, kdyby měla veškerá bohatství země, dala by je výkupným a budou tajiti lítost, když spatří trest (svůj): tehdy rozsouzeno bude mezi všemi spravedlivě a nebude jim ublíženo.

(55) Což nepřináleží vše, co na nebi jest i na zemi, Bohu? Není-liž slib Boha pravdivý? Však většina lidí není si toho vědoma.

(56) Onť jest to, jenž přivodí život a smrt a k němu navráceni budete.

(57) Ó lidé, nyní přišla vám napomenutí od Pána vašeho a lék pro neduhy niter vašich a pravé vedení a milosrdenství věřícím.

(58) Rci: „Při milosti boží a milosrdenství jeho, nechť se tedy z toho radují: to lepším jim bude nade všechno, co shromaždují.“

(59) Rci: „Co míníte? Z toho, co Bůh seslal vám za potravu, učinili jste si některé věci zapovězené a jiné dovolené?“ Rci: „Zdaž Bůh vám k tomu dal svolení? Anebo jen cos o Bohu vymýšlíte?“

(60) Však jak smýšleti budou ti, kdož o Bohu vymýšlejí lži, v den zmrtvýchvstání? Zajisté Bůh jest velkým v milosti své vůči lidem, však většina jich není mu za to vděčna.

(61) A v jakémkoli postavení nalézati se budeš a cokoliv předříkávati budeš ze Čtení a jakoukoli podniknete práci — svědky vždy budeme nad vámi, když zaměstnáni v tom budete: a neujde pozornosti Pána tvého ni co obnáší váha zrnka písečného na zemi i na nebi, aniž co obnáší méně či více: vše to zapsáno jest v Knize zjevné.

(62) Zdaž nejsou přáteli Boha ti, jimž netřeba se báti, aniž rmoutiti se?

(63) Ti, kdož uvěřili a byli bohabojnými.

(64) Pro ně radostná jest zvěst v životě pozemském i v budoucím: není změny ve slovech božích! Toto jistě blahem bude velkým.

(65) A nepřipouštěj si zármutku pro slova jejich: zajisté moc veškerá Bohu přináleží a on vše slyší a ví.

(66) Zdaž nepřináleží Bohu vše, což na nebi jest i na zemi? Co tedy následují ti, kteří vedle Boha vzývají společníky jeho? Zajisté následují pouze smyšlenky a prolhanci jsou.

(67) Onť to byl, jenž ustanovil vám noc k odpočinku a den k vidění: v tom zajisté jsou znamení lidu poslouchajícímu.

(68) Říkají: „Bůh zplodil syna.“ Při slávě jeho, (nikoliv)! On postačí sám sobě: jemuť přináleží vše, co na nebi jest i na zemi. Zdaž máte zmocnění k podobným tvrzením, anebo říkáte o Bohu, co nevíte?

(69) Rci: „Zajisté těm, kdo lež o Bohu vymýšlejí, nepovede se dobře.

(70) Užívati budou dočasně tohoto světa: pak k nám bude jich návrat a pak okusiti jim dáme trestu přísného za to, že byli nevěřícími.

(71) Vyprávěj jim případ Noemův, když řekl k lidu svému: „Lide můj, je-li nepříjemným vám pobývání mé mezi vámi a připamatovávání mé vám znamení božích — nicméně spoléhám na Boha: spojte tudíž záměr svůj a božstva svá, však nerozhodujte vykonání záměrů svých v temnu; nýbrž rozsuďte ohledně mne a nenechte mne čekati.

(72) A obrátíte-li se ke mně zády, (dobře): nežádám si od vás odměny, neboť odměna má jest jedině u Boha a nakázáno mi bylo, abych odevzdal se do vůle jeho.“

(73) Však lhářem nazvali jej: pročež zachránili jsme jej a ty, kdož byli s ním v korábu. A učinili jsme je nástupci všeho lidstva a utopili jsme ty, kdož lží nazývali znamení naše. Hle, jaký byl konec napomenutých!

(74) Po něm poslali jsme proroky k národům jejich. Tito přišli k nim s jasnými důkazy, však nechtěli věřiti (národové) v to, co byli před tím nazvali lží: takovýmto způsobem zapečeťujeme srdce přestupníků.

(75) Po nich pak poslali jsme Mojžíše a Árona k Faraonovi a předním z lidu jeho s jasnými důkazy: však pýchou naplněni jsou, a stali se lidem provinilým.

(76) A když přišla jim pravda od nás, řekli: „Totoť zajisté jest pouze kouzelnictví zjevné.“

(77) Tehdy řekl Mojžíš: „Zdaž říkati chcete o pravdě, když přišla vám: ,Jest to kouzelnictví?' Neb špatně povede se kouzelníkům.“

(78) I řekli: „Zdaž přišel's, abys odvrátil nás od toho, co viděli jsme zachovávati předky naše a aby pak vám dvěma připadlo vůdcovství v této zemi? My vám nevěříme.“

(79) Řekl tehdy Farao: „Přivedte mi všechny kouzelníky učené.“

(80) A když přišli kouzelníci, řekl jim Mojžíš: „Vrzte na zem, co máte k vrhání!“

(81) A když byli tak učinili, řekl Mojžíš: „Bůh zajisté učiní marným kouzelnictví, jež jste ukázali, neboť Bůh zajisté nepopřeje úspěchu skutkům kazisvětů.

(82) Ale Bůh potvrzuje slovy svými pravdu, i kdyby nemilé to bylo provinilým.“

(83) A nikdo nevěřil Mojžíšovi, vyjma příbuzných z lidu jeho, ze strachu před útisky Faraona a předáků jeho: neboť zajisté mocným byl Farao v zemi a byl výstředníkem.

(84) I řekl Mojžíš: „Lide můj, uvěřili-li jste v Boha, spoléhejte naň, jste-li oddáni do vůle jeho.“

(85) Tehdy řekli: „Na Boha spoléháme: Pane náš, nevydávej nás v pokušení lidu nepravostnému!

(86) A vysvoboď nás, při milosrdenství svém, od lidu nevěřícího!“

(87) I vnukli jsme Mojžíšovi a bratru jeho: „Zaopatřte lidu svému domy v Egyptě a učiňte z domů svých qiblu: a zachovávejte modlitbu a hlásejte radostnou novinu věřícím.“

(88) I řekl Mojžíš: „Pane náš, zajisté dal's Faraonovi a předním z lidu jeho lesk a bohatství života pozemského, Pane náš, aby zbloudili se stezky tvé: Pane náš, rozdrť bohatství jejich a zatvrď srdce jejich, aby neuvěřili, dokud neshlédnou trest bolestný.“

(89) Řekl Bůh: „Vyslyšena jest modlitba vaše: kráčejte tudíž oba stezkou přímou a nenásledujte těch, kdož nevědí.“

(90) A dali jsme synům Israele překročiti moře a pronásledoval je Farao a vojska jeho z chtivosti a nepřátelství, až dostihla ho zátopa i zvolal: „Uvěřil jsem, že není boha, kromě onoho, v nějž věří synové Israele a jsem jedním z odevzdaných do vůle jeho.“

(91) „Ano, teď! však odbojným byl's dříve a patřil's mezi kazisvěty.

(92) Však dnes zachráníme tě v těle tvém, abys byl výstražným znamením pro ty, kdož přijdou po tobě: neb zajisté, většina lidí jest lhostejna ke znamením našim.“

(93) Zaopatřili jsme pak synům Israele obývání jisté a obdařili jsme je dobrými věcmi: a počali rozcházeti se v názorech teprve poté, když přišlo jim vědění; však Pán tvůj zajisté rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem se rozcházeli.

(94) A jsi-li v pochybnostech ohledně toho, co seslali jsme ti, taž se těch, kdož (od dob) před tebou čtou Knihu: nyní pak sestoupila na tě pravda od Pána tvého i jistojistě nebuď z pochybovačných.

(95) A nebuď jistojistě z těch, kdož lží nazývají znamení boží, abys nebyl z těch, kdož záhubě propadli.

(96) V pravdě ti, nad nimiž vyplnilo se slovo Pána tvého, neuvěří,

(97) i kdyby uskutečnila se před zraky jejich veškerá znamení, dokud neshlédnou trest bolestný.

(98) A kdyby bylo uvěřilo kterékoliv město, byla by prospěla mu víra jeho: však stalo se tak pouze lidu JONÁŠOVU. Když uvěřil, odejmuli jsme od nich trest potupný v životě pozemském a dali jsme jim užívati ho dočasně.

(99) A kdyby byl chtěl Pán tvůj, byli by uvěřili všichni, kdož na zemi jsou, vesměs: jakž tedy ty chtěl bys donucovati lidi, aby stali se věřícími?

(100) Není dáno duši, aby uvěřila, leda z dopuštění božího: a uvalí Bůh hněv svůj na ty, kdož nezmoudří.

(101) Rci: „Pohleďte jen, co všechno jest na nebi a na zemi!“ Však neprospějí ani znamení, ani varování, lidu nevěřícímu.

(102) Zdaž očekávají co jiného, než totéž, co stalo se ve dnech oněch (národů), které zašly před nimi. Rci: „Čekejte jen: jáť zajisté s vámi vyčkávati budu!“

(103) Pak zachráníme proroky své a ty, kdož uvěřili: takto závazným jest pro nás, abychom zachránili věřící.

(104) Rci: „Ó lidé, jste-li v pochybnostech ohledně náboženství mého, vězte, že neklaním se tomu, čemu vy klaníte se vedle Boha, nýbrž že klaním se Bohu, který smrtí vás navštíví: a nařízeno mi bylo, abych byl z věřících,

(105) a dále: ,Obrať tvář svou pevně k víře pravé a jistojistě nebuď z mnohobožců!

(106) Nevzývej vedle Boha ničeho, co nemůže ti prospěti, aniž může ti přivoditi škodu: a učiníš-li tak, tehdy zajisté jsi z nepravostných.'

(107) A navštíví-li tě Bůh nějakým protivenstvím, není nikoho, vyjma něho, jenž může tě ho zbaviti: a sešle-li na tě nějaké dobro, nikdo nemůže odvrátiti od tebe milost jeho, neboť on sesílá ji na koho chce ze služebníků svých: a on velký jest v odpouštění, slitovný.“

(108) Rci: „Ó lidé, zajisté přišla vám pravda od Pána vašeho: kdokoli tedy chce bráti se stezkou pravou, činí tak pouze ve prospěch duše své — a kdokoli zbloudí, činí tak pouze ke škode duše své. Jáť pak zajisté nejsem nad vámi poručníkem.“

(109) Následuj tedy to, co vnuknuto ti bylo a vyčkávej trpělivě, až souditi bude Bůh: a Bůh zajisté nejlepším jest ze všech soudců!

Hud

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Alif. Lám. Rá. Tato Kniha, jejíž znamení byla potvrzena, pak rozdělena, přichází od Moudrého, Vševědoucího,

(2) abyste nevzývali nikoho, kromě Boha; jáť pak zajisté jsem vám od něho varovatelem a věštitelem!

(3) Abyste prosili za odpuštění Pána svého a obrátili se kajícně k němu: poskytne vám požitku krásného do určité lhůty a zahrne každého, jenž zaslouží si toho, milostí svou. Však odvrátíte-li se (od něho), bojím se pro vás trestu v den velký.

(4) K Bohu navrátíte se všichni a on nade všemi věcmi moc má.

(5) Zdaž nesnaží se (lidé) na dva záhyby složiti hrudi své, aby skryli se před ním? Však i když přikryjí se oděvem, neví Bůh nejlépe, co utajují v hrudích svých i co na venek ukazují? Onť zajisté dobře ví o tajnostech hrudí.