Part 14
Al-Hijr
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Rá. Tato
znamení jsou Knihy a Čtení zjevného.
(2) Častokráte
přáti si budou nevěřící, aby byli z
odevzdaných do vůle Boží.
(3) Nech je, ať hodují a
užívají a klamati dávají se
nadějí: však zvědí!
(4) Nezahladili jsme nikdy města,
aniž by dáno bylo mu písmo povědomé.
(5) Nelze nikterému národu
uspíšiti lhůtu svou, aniž zpozditi ji.
(6) A říkají: „Ty,
jemuž sesláno bylo Napomenutí, zajisté zlým duchem
jsi posedlý:
(7) zdaž nebyl bys přišel k
nám provázen anděly, kdybys byl pravdomluvný?“
(8) Nesesíláme
andělů svých, leda s právem a tehdy nebylo by již
poshověno nevěřícím.
(9) Zajistéť seslali jsme
Napomenutí a jistě chrániti je budeme.
(10) A již před tebou poslali
jsme vyslance k sektám předešlých:
(11) a nepřisel ani jeden prorok k
nim, aniž by se mu nebyli vysmívali:
(12) a na stejnou dráhu uvedeme
srdce provinilců.
(13) Neuvěří v ně,
jakž minulá zvyklost byla předešlých:
(14) i kdybychom otevřeli nad nimi
bránu v nebesích a oni vzestupovali směrem k ní,
(15) stále by říkali
ještě: „Opojeni jsou zrakové naši, ba v pravdě lid jsme
očarovaný!“
(16) Ustanovili jsme na nebi znamení
zvířetníku a zkrášlili jsme je pro (vzhled)
pohlížejících:
(17) a ochránili je před
každým Satanem kamenovaným,
(18) vyjma toho, jenž naslouchá
pokradmu a v zápětí stižen jest šlehem plamene
viditelným.
(19) A rozprostřeli jsme zemi a
rozházeli po ní temena hor a vzrůsti jsme dali na ní
všem věcem dle zvážení:
(20) a zaopatřili jsme na ní
výživu vám, jakož i těm, kterých
nevyživujete.
(21) Není věci, jíž
zásoby nebyly by v naší moci: a poskytneme je shůry jen
v množství stanoveném.
(22) A vyslali jsme větry
zúrodňující a seslali jsme s nebe vodu,
jíž napájíme vás: a vy nejste pány
nádrží jejich.
(23) Zajisté my jsme to,
kteříž obživujeme a umrtvujeme a my (všeho) jsme
dědici.
(24) Zajisté znali jsme ony, kdož
předešli vás a známe ty, kteří po
vás přijdou.
(25) V pravdě Pán tvůj
shromáždí je všechny, neboť moudrý jest a
vševědoucí.
(26) Stvořili jsme pak
člověka z hlíny, z bláta hrnčířského:
(27) před ním pak stvořili
jsme Džinny z ohně sžírajícího.
(28) (Pomni), když řekl Pán tvůj k
andělům: „Jáť zajisté tvořím
člověka z hlíny, z bláta hrnčířského:
(29) a až vytvořím podobu
jeho a vdechnu do ní ducha svého, padnete na tváře své,
uctívajíce ho.“
(30) I padli na tváře své
andělé všichni, vesměs,
(31) vyjma Iblíse jenž,
odepřel připojiti se k uctívajícím.
(32) Řekl (Bůh): „Ó Iblísi, proč
nepřipojuješ se k uctívajícím?“
(33) Řekl: „Nepadnu na
tvář svou před člověkem, jejž stvořil's z
hlíny, z bláta hrnčířského.“
(34) Řekl Bůh: „Vyjdiž odsud
— zajistéť kamenován jsi!
(35) A dojista prokletí bude nad
tebou až do dne soudného.“
(36) Řekl: „Pane můj, poshov mi
do dne vzkříšení jejich.“
(37) Řekl (Bůh): „Budiž jedním z těch, jimž
poshověno jest,
(38) až do dne lhůty stanovené.“
(39) Řekl: „Pane můj, za to,
že's zlákal mne, zajisté krášlit budu lidem (pobyt) na zemi a
všechny zlákám je,
(40) vyjma služebníků
tvojich upřímných.“
(41) Řekl (Bůh): „Tato cesta, podle mne, jest
správná,
(42) neboť nad služebníky
mými zajisté nebudeš míti moci, vyjma těch, kdož
následovati budou tě, byvše zlákáni.“
(43) V pravdě, peklo
zaslíbeným jest místem těchto všechněch.
(44) V ně sedmero vede bran a u
každé brány bude z nich oddíl určitý.
(45) Však bohabojní
dlíti budou uprostřed zahrad rajských a pramenů:
(46) „Vstupte do nich v pokoji a
bezpečí!“
(47) Zprostili jsme nitra jejich
veškeré zášti: bratrsky hověti si budou na
lehátkách, pohlížejíce si
tváří v tvář:
(48) tam nepostihne jich nikdy
únava, aniž kdy ztad vypuzeni budou.
(49) Oznam služebníkům
mým, že velký jsem v odpouštění,
slitovný:
(50) a že trest můj trest jest
bolestný:
(51) a vypravuj jim o hostech
Abrahamových,
(52) když vešli k němu a
řekli: „Pokoj (s tebou)“ a řekl: „Zajisté ulekli jsme se
vás.“
(53) Řekli: „Nelekej se, neboť
přinášíme ti zvěst, že obdařen
budeš synem moudrým.“
(54) Řekl: „Zdaž zvěstovati
budete mi tuto novinu, když stáří dostihlo mne? Co v
pravdě máte mi oznámiti?“
(55) Řekli jsme ti novinu pravdivou:
tudíž nebuď z těch, kdož ztrácejí
naději.“
(56) Řekl: „Kdož
ztrácí naději v milosrdenství boží, vyjma
zbloudilých?“
(57) Řekl dále: „Jaké jest
poslání vaše, ó poslové?“
(58) Řekli: „Zajisté posláni
jsme k lidu provinilému,
(59) vyjma rodu Lotova, kterýž
zachráníme veškerý,
(60) kromě ženy jeho,
jíž přisoudili jsme aby byla jednou z liknavých.“
(61) A když k rodu Lotovu
přišli vyslanci,
(62) řekl (Lot): „Zajisté lidé jste mi neznámí.“
(63) Řekli: „Ovšem,
přišli jsme k tobě za účelem, o němž (lid tvůj)
pochybuje:
(64) přinesli jsme ti pravdu a pravdu
mluvíme:
(65) vyjdi tudíž s rodinou svou
za temna (této)
noci a následuj je vzadu: nechť pak neobrací se z vás
nikdo, nýbrž kráčejte, kamž nakázáno
jest vám.“
(66) Dali jsme mu pak tento rozkaz
neboť do posledního měl býti vyhlazen lid onen z
rána.
(67) I přihnal se lid města,
rozradován zprávou —
(68) Řekl (Lot): „Toto jsou hosté mí, pročež
nezneuctívejte mne:
(69) a bojte se Boha a potupou
nepokrývejte mne.“
(70) Řekli: „Zdaž
nezapověděli jsme ti, abys (poskytoval
útulku) komukoliv?“
(71) Řekl: „Zde jsou dcery mé,
chcete-li se (smilstva) dopouštěti.“
(72) Při životě tvém, lid zajisté
bloudil v opojení svém:
(73) a bouře zachvátila je
při slunce východu:
(74) a obrátili jsme město
vrchem do spodu a dštili jsme na ně kamení z hlíny
vypálené:
(75) zajistéť v tomto všem
znamení jest pro bedlivě badající.
(76) A města ona leží na cestě
tam dosud zůstalé:
(77) zajistéť v tomto (všem)
znamení jest pro věřící.
(78) Byli pak obyvatelé hvozdu též
nepravostnými:
(79) a pomstou svojí zasáhli
jsme je a obě města jsou dojista příkladem
zjevným.
(80) A obyvatelé HEDŽRU
lháři nazývali vyslance:
(81) a předvedli jsme jim
znamení naše, však odvrátili se od nich.
(82) Ve skalách hor tesali si
obydlí, aby byli v bezpečí,
(83) však bouře zachvátila
je za jitra časného,
(84) a nic neprospěly jim jejich
námahy.
(85) Zajisté stvořili jsme nebe i
země a vše, což mezi nimi jest, jedině v pravdě:
hodina (soudu)
pak přijde nezvratně. Promíjej tudíž
promíjením krásným,
(86) neboť Pán tvůj
zajisté jest Stvořitelem, jest vševědoucím.
(87) Již dali jsme ti sedm
veršů ke stálému opakování a Korán
velebný.
(88) Nespočívej dlouhým
pohledem na požitcích, jichž popřáli jsme
několika párům z nich: nermuť se nijak pro ně,
nýbrž skloň křídla svá nad věřícími.
(89) A rci: „Jáť v pravdě
jsem varovatelem zjevným.“
(90) Seslali jsme (trest) na ty, kdož rozdělují:
(91) kdož dělí
Korán na části.
(92) Při Pánu tvém!
Jistotně budeme dotazovati se jich všechněch
(93) ohledně toho, co činili.
(94) Ohlašuj tudíž,
což nakázáno ti bylo a straň se mnohobožců:
(95) my pak zajisté dostačíme
ti oproti posměváčkům,
(96) kteří staví si vedle
Boha boha jiného: však zvědí!
(97) Dobře pak víme, že
svírá se ti hruď (bolem) nad tím, co říkají:
(98) pročež vyvyšuj
Pána svého ve chvále jeho a druž se k těm, kdož
padají na tvář svou:
(99) a uctívej Pána svého,
dokud nepřijde ti to, co jest jistotné.
An-Nahl
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Přijde rozkaz boží,
pročež neuspěšujte jej! Chvála budiž mu:
onť vypovznešen jest nade vše, cokoliv s ním
spolčujete!
(2) Sestupovati dává
andělům svým z rozkazu svého, s duchem (svým), na koho
zlíbí se mu ze služebníků jeho: „Varujte lidi,
že není Boha, kromě mne: tudíž mne se bojte!“
(3) Stvořil nebesa i zemi v
pravdě: vysoko povznešen jest nade vše cokoliv s ním
spolčujete!
(4) Stvořil člověka z kapky
semene a hle, on jest mu odpůrcem zjevným.
(5) A dobytčata stvořil pro
vás: z nich oděv máte a věci užitečné: a z
nich i pojídáte.
(6) A jich krásou (honosíte se),
když domů je přivádíte a když na pastvu je
vyháníte.
(7) A nosí břemena vaše
do krajin, kamž jinak byste nedostali se, leč s velkou
námahou, zajisté Pán váš dobrotivý jest a
milosrdný.
(8) Koně, muly a osly dal vám,
abyste jezdili na nich a pro ozdobu: a tvoří věci, o
nichž nevíte.
(9) Bohu přináleží
určení (směru) cesty: někteří jdou stranou,
však kdyby Bůh chtěl, vedl by vás všechny (cestou pravou).
(10) Onť to byl, jenž seslal
vám s nebe vodu za nápoj vám a ke vzrůstu bylin pro
pastvu.
(11) Jí vyrůstá
vám obilí, olivy a palmy a réva vinná a plody všeho
druhu: zajisté v tomto znamení jest lidu přemýšlivému.
(12) A podrobil vám noc i den: a
slunce a měsíc a hvězdy podrobeny jsou vám z rozkazu
jeho: zajisté v tomto znamení jsou lidu
chápajícímu.
(13) A cožkolivěk stvořil
vám na zemi z různých barev: zajisté v tomto znamení
jest lidu přemýšlivému.
(14) Onť to byl, jenž podrobil
vám moře, abyste pojídati mohli z čerstvého masa (ryb) jeho a
loviti z něho ozdoby, jimiž se odíváte: a viz
(15) A rozházel temena horská
po zemi, aby země nehýbala se s vámi: a řeky a stezky,
abyste vedeni byli jimi,
(16) jakož i známky podél cest:
a hvězdami též vedeni jsou.
(17) Zdaž ten, jenž
tvoří, roveň jest tomu, kdo netvoří?
Nepromyslíte-liž si toho?
(18) A kdybyste spočísti
chtěli milosti boží, nedopočítáte se jich:
Bůh zajisté velký jest v odpouštění a
slitovný.
(19) A Bůh dobře ví, co
tajíte i co najevo dáváte:
(20) však božstva, jež oni
vzývají vedle Boha, netvoří ničeho,
nýbrž sama jsou stvořena.
(21) Mrtva jsou, bez života, a
nevědí, kdy vzkříšena budou.
(22) Bůh váš jest Bůh
Jediný, a srdce těch, kdož nevěří v
život budoucí, oddána jsou zapírání a
pyšni jsou:
(23) však není pochybnosti o
tom, že Bůh dobře ví, co tají i co najevo
dávají, a on zajisté nemiluje pyšných.
(24) Když řečeno jest jim:
„Co seslal vám Pán váš?“, dí: „Pověsti
starých,“
(25) aby nésti mohli břemena
svá úplná v den zmrtvýchvstání,
jakož i část břemene těch, jež
uvádějí na bludnou cestu z nevědomosti své. Špatné
to bude břímě!
(26) Úklady strojili již ti,
kdož před nimi byli, však udeřil Bůh budovu jejich v
základech: a zhroutila se střecha nad hlavami jejich a
přikvačil na ně trest, zkad nenadáli se.
(27) Pak v den
zmrtvýchvstání zahanbí je Bůh a řekne:
„Kde jsou ti, které za společníky dávali jste mi a již
příčinou byli vašich rozporů?“ Řeknou pak ti,
jimž dáno bylo vědění: „Zajisté potupa dnes a
vše zlé padne na nevěřící!“
(28) Ti, které skositi přijdou
andělé (smrti)
ve stavu nepravostném, nabízeti budou smíření, (řkouce):
„Nečinili jsme zlého.“ — „Nikoliv, naopak: Bůh zajisté dobře ví,
co činili jste!
(29) Pročež vstupte do bran
pekla, v němž přebývati budete věčně: a
špatný bude příbytek pyšných!“
(30) A řečeno bude
bohabojným: „Co seslal vám Pán váš?“
Řeknou: „Vše nejlepší: těm, kdož dobře
činili, v životě pozemském dobrou (odplatu), však obývání v
životě budoucím daleko lepším bude: jak
libý bude příbytek bohabojných!“
(31) Do zahrad Edenu vstoupí, pod
nimiž řeky tekou: v nich míti budou vše, čehož
si přáti budou. Takovýmto způsobem odměňuje
Bůh ty, kdož bojí se ho:
(32) jimž, když přijdou
andělé (smrti)
skositi je ve stavu spravedlivosti, řeknou: „Pokoj s vámi!
Vstuptež do ráje v odměnu za to, co činili jste.“
(33) Což jiného
očekávají, než že přijdou na ně
andělé (smrti),
anebo rozkaz Pána tvého? Stejně tak činili ti, kdož byli
před nimi a Bůh neučinil jim příkoří,
nýbrž oni sobě samém příkoří
přivodili.
(34) A padly na ně špatnosti,
jichž dopustili se: a se všech stran obklopilo je to, z čeho
posměch si byli tropili.
(35) Ti, kdož spolčují (jiná božstva)
s Bohem, řekli: „Kdyby Bůh byl chtěl, nebyli bychom my,
aniž otcové naši, uctívali než jej: aniž bychom byli
zapověděli co bez něho.“ Stejně tak jednali ti, kdož
byli před nimi: však zdaž jiné povinnosti mají proroci,
než ohlašování zjevné?
(36) V každém národě pak
vzbudili jsme proroka, (volajícího): „Uctívejte Boha a straňte se
Tághúta!“ Některé z nich Bůh uvedl (na cestu pravou),
jiným pak přisouzeno bylo, aby zůstali v bludu: i putujte
zemí, a pohleďte, jaký byl konec těch, kdož
lháři nazývali proroky!
(37) Máš-li starost ohledně
(správného)
vedení jich, věz, že Bůh zajisté nevede (pravou stezkou)
těch, které zavádí v blud: jim nebude pomocníků.
(38) A přisahají při Bohu
nejpevnější přísahou svou: „Bůh
nevzkřísí toho, jenž zemřel.“ Naopak, (učiní tak):
podle slibu svého pravdivého: však většina lidí
není si toho vědoma.
(39) (Učiní
tak), aby objasnil jim to, v čem
rozcházeli se, a aby seznali ti, kdož nevěřili, že
oni lháři byli.
(40) Jediné slovo naše k
čemukoliv chceme, aby bylo, jest, že řekneme: „Staň se!“ a
stane se.
(41) Těm, kdož vystěhovali
se pro Boha poté, když byli utištěni, jistotně poskytneme
krásné obývání na tomto světě, však
odměna v životě budoucím daleko krásnější
jest, kdyby si to jen uvědomili
(42) ti, kdož trpělivě
vyčkávají a na Pána svého spoléhají.
(43) A poslali jsme před tebou
jedině muže, jimž vnukli jsme poslání jejich: a
tažte se lidu, jemuž dáno bylo Napomenutí,
nevíte-li (o tom).
(44) S jasnými důkazy a
písmy poslali jsme je, a seslali jsme (i) tobě Napomenutí, abys vysvětlil
lidem to, co sesláno jim bylo a aby o tom přemýšleli.
(45) Zdaž jisti jsou ti, kdož
lstivě vymýšleli špatnosti, že neproboří
Bůh zemi pod nimi, anebo že nepřijde jim trest, zkad
nenadějí se?
(46) Aneb že nepostihne je na
cestách jejich, aniž by mohli to znemožniti?
(47) Aneb že nepostihne je
ponenáhlým úděsem? Však zajisté Pán
váš vlídný jest a slitovný.
(48) Zdaž neviděli, že
cokoliv stvořil Bůh, sklání stín svůj
napravo i nalevo úctou k Bohu a v poníženosti
sklání se před ním?
(49) Bohu pak klaní se vše,
což na nebi jest i na zemi, tvorové i andělé, pýchy prosti:
(50) bojí se Pána svého na
výsostech a konají, což nakázáno jim.
(51) A řekl Bůh: „Nebeřte
sobě bohů dvé, neboť pouze jeden Jediný jest Bůh:
mne tudíž bojte se!“
(52) Jemuť
přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi, jemu přináleží
uctívání věčné: zdaž jiného báti se
budete, kromě Boha?
(53) Není dobrodiní,
jehož byste nebyli obdrželi od Boha: a když protivenstvím
navštíveni jste, jej prosíte o pomoc.
(54) Pak, když zbaví vás
protivenství hle, část vás spolčuje jiná
s Pánem svým (božstva),
(55) aby v nevíře
popírali to, čím obdařili jsme je. Užívejte
jen: však zvíte!
(56) A oddělují pro ty,
jež nemají, podíl z toho, čímž
obdařili jsme je: při Bohu, jistotně tázáni budou
ohledně toho, co byli vymýšleli!
(57) A dávají Bohu dcery:
při slávě jeho, uchovejž! A sami si nepřejí
jich míti!
(58) Neboť když některému z
nich oznámeno jest narození dcery, stínem
zachmuří se tvář jeho a tají zlobu svou.
(59) Skrývá se před
lidmi pro neštěstí, jež bylo mu oznámeno.
Má k pohaně ponechati si děcko, anebo zahrabati je v prachu
země? Zdaž nejsou pochybenými úsudky jejich?
(60) Ti, kdož nevěří
v život budoucí přirovnáváni buďtež ke
všemu zlému: ke všemu nejvyššímu pak
přirovnáván budiž Bůh, neboť on mocný
jest a moudrý.
(61) Kdyby Bůh měl trestati lid
dle nepravosti jejich, nezůstalo by živého tvora na zemi: však
on poshovuje jim do lhůty předurčené. Když pak
dostaví se lhůta jejich neprodlouží ji ni o hodinu,
aniž uspíší.
(62) Dávají Bohu co sami
nenávidějí; lež pronášejí jazykové
jejich řkouce, že krásná odměna bude jim
údělem. Není pochyby, že údělem jejich bude
oheň a oni do něho uvrženi budou.
(63) Při Bohu! Poslali jsme již
před tebou proroky své k národům, však těmto
zkrášlil Satan činy jejich: nyní on jest
ochráncem jejich a trest bolestný je očekává.
(64) Seslali jsme ti pak Knihu jen proto,
abys vysvětlil jim to, v čem neshodují se a též aby
vedením byla a milosrdenstvím lidu
věřícímu.
(65) A Bůh seslal s nebe vodu, aby
obživoval jí odumřevší zemi. V tom zajisté
znamení jest lidu slyšícímu.
(66) Zajisté pak v dobytčatech
naleznete poučení. Poskytujeme vám k pití to, co v
útrobách jich nalézá se, nejsouc ani odpadkem, ani
krví: mléko čisté, jež příjemno jest pijícím.
(67) A z plodů datlovníku a
vinné révy béřete opojné nápoje a potravu lahodnou: zajisté v tom
všem znamení jest lidu chápajícímu.
(68) A vnukl Pán tvůj
VČELE: „Beř si obydlí v horách, ve stromech a v tom, co
ti (lidé)
vystaví:
(69) poté požívej ze všech
plodů a kráčej poslušně ve stezkách
Pána svého.“ Z útrob pak jejích vychází
tekutina různých barev, lékem jsouc lidem: zajisté v tomto
znamení jest lidu přemýšlivému.
(70) A Bůh stvořil vás,
poté dá vám zemříti. Některý z vás
pak dostihne starobného, sešlého věku, až nebude
věděti ničeho z toho, co věděl: zajistéť Bůh
vševědoucí jest a mocný.
(71) Bůh vyznamenal některé z
vás nad jiné v živobytí: však ti, již
vyznamenáni byli, nepopřávají podílu z
živobytí toho těm, jichž zmocnila se pravice jejich, tak aby
rovni si v tom byli: Zdaž dobrodiní Boha zakrývati budou?
(72) A Bůh dal vám
manželky z vašeho plemene: a z manželek vašich dal
vám syny a vnuky; a výživou dal vám věci dobré.
Zdaž v plané výmysly ještě věřiti budou a
dobrodiní Boha zapírati?
(73) A uctívati vedle Boha (božstva),
jež nemohou poskytnouti jim ničeho k výživě s nebes
či ze země a nejsou s to (ničeho
učiniti)?
(74) Pročež nečiňte v
ničem podobenství s Bohem, neboť Bůh zajisté ví a
vy nevíte.
(75) Bůh činí vám
podobenstvím otroka ovládaného pánem svým,
nemohoucího činiti (o své
vůli) ničeho: a muže,
jemuž popřáli jsme z milosti své živobytí hojného
a jenž rozdává z něho potajmu i veřejně. Jsou
rovni si tito dva? Chvála Bohu, nikoliv: však většina
jich není si toho vědoma.
(76) A činí vám Bůh
podobenstvím dva muže, z nichž jeden jest němý od
narození, nemohoucí činiti (o
své vůli) ničeho a jest
břemenem pánu svému: ať kamkoli poslán,
nevrátí se s úspěchem. Zdaž roveň jest
tento muži, který nakazuje, což spravedlivo jest a
kráčí stezkou přímou?
(77) Bohu jedině známy jsou
skryté věci nebes i země: příchod pak hodiny jest jako
mžiknutí oka, ba rychlejší, neboť Bůh jest
všemohoucí.
(78) Bůh vyvedl vás z
útrob matek vašich, nemající nejmenšího
vědění: a dal vám sluch a zrak a srdce, abyste mu byli
vděčnými.
(79) Zdaž nikdy nehleděli na
ptactvo podrobené (vůli boží) v klenbách nebes? Nikdo nedrží
je (v moci své),
kromě Boha: zajisté v tomto znamení jsou lidu
věřícímu.
(80) A Bůh učinil vám domy
vaše obydlím a učinil vám z koží
dobytčat stany, jež shledáváte lehkými,
když stěhujete se z jednoho místa a usazujete se na jiném: a z
vlny jejich a chlupů jejich a kožešin jejich učinil
vám nářadí a potřeby k (dočasnému) užívání.
(81) A Bůh učinil, že
věci stvořené jím skýtají vám stín
a hory útulek a učinil vám oděv, jenž
chrání vás před horkem a oděv, jenž
chrání vás v dobách zlých. Takovýmto
způsobem dovršuje milosrdenství své nad vámi, abyste do
vůle jeho se odevzdali.
(82) Však obracejí-li se k
tobě zády — tvým posláním jest pouze
hlásání zjevné.
(83) Znají milosrdenství
boží a pak přece je zapírají: a
většina jich jsou nevěřící.
(84) Však jednoho dne vzbudíme
z každého národa svědka: tehdy pak nebude dovoleno
nevěřícím, aby vymlouvali se, aniž naleznou
přijetí.
(85) A tu spatří
nepravostní trest svůj: a v ničem nebude uleveno jim,
aniž posečkáno.
(86) A když shlédnou ti, kdož
společníky dávali (Bohu) společníky své, řeknou: „Pane
náš, totoť jsou společníci naši, které
vzývali jsme vedle tebe.“ Však tito odtuší jim v
odvět: „Lháři jste!“
(87) A nabízeti budou Bohu v den
onen smíření a ztratí se jim božstva jimi
smyšlená.
(88) Těm, kdož
neuvěřili a odvraceli druhé od stezky boží
přidáme trest nad trest za pohoršlivé skutky jejich.
(89) Jednoho dne vzbudíme v
každém národě svědka proti němu z jich
vlastního středu: a tebe přivedeme jako svědka proti
těmto, neboť tobě seslali jsme Knihu, jež
vysvětlením jest všech věcí,
věděním a milosrdenstvím a radostnou zvěstí
těm, kdož odevzdali se do vůle boží.
(90) Bůh zajisté přikazuje,
spravedlnost a konání dobra a dávání
příbuzným: zakazuje pak necudnosti, zlé skutky a
útisk: a varuje vás, abyste toho byli pamětlivi.
(91) Dostávejte věrně
smlouvě s Bohem, když v ni jste byli vešli a neporušujte
přísahy své poté, když jste ji byli dotvrdili: neboť v
tom případě učinili jste Boha ručitelem svým.
Bůh pak zajisté dobře ví, co činíte.
(92) A nebuďte jako žena,
jež rozpletla přadeno své poté, když pevně je byla
spředla, rušíce zrádně přísahy
navzájem si učiněné, když jeden sbor váš jest
četnější druhého. V takovém případě
Bůh staví vás jen na zkoušku a v den
vzkříšení zajisté objasní vám vše, v
čem neshodovali jste se.
(93) Kdyby Bůh byl chtěl, byl by
učinil vás jedním národem: však on
zavádí v blud, koho chce a vede cestou přímou, koho
chce: a zajisté tázáni budete ohledně skutků svých.
(94) Pročež nerušte
zrádně přísahy navzájem si učiněné,
aby nesklouzla noha vaše poté, když byla pevně stála a
abyste neokusili trestu zlého za to, že odvraceli jste druhé od stezky
boží a aby nebyl vyměřen vám trest velký.
(95) Neprodávejte smlouvy své s
Bohem za cenu nepatrnou: neb co u Boha (získáte), bude vám lepší odměnou,
dovedete-li pochopiti.
(96) Cožkoliv u vás jest,
pomine: cožkoliv pak u Boha jest, pobude. V pravdě pak
doměříme těm, kdož trpělivě
vyčkávali, odměnu jejich, hodnou nejlepších
skutků jejich.
(97) Kdožkoli jedná spravedlivě,
ať muž či žena, a jest věřícím,
tomu dopřejeme života blahého a jistotně
vyměříme jim odměnu jejich, hodnou nejlepších
skutků jejich.
(98) Když pak čteš
Korán, vezmi útočiště u Boha před Satanem
kamenovaným,
(99) neboť on jistě nemá
moci nad těmi, kdož uvěřili a na Pána svého
spoléhají;
(100) nýbrž moc jeho vztahuje se
jen na ty, kdož odvracejí se od Boha a spolčují s
ním (božstva jiná).
(101) A zaměníme-li jedno
znamení jiným znamením, — Bůh nejlépe ví, co
sesílá! — říkají: „Sám jsi's to
vymyslil.“ Nikoliv: však většina jich není si (pravdy)
vědoma.
(102) Rci: „Přinesl to dolů duch
svatý od Pána tvého v pravdě, aby utvrdil tím ony,
kdož uvěřili a jako vedení a radostnou zvěst
těm, kdož do vůle boží se odevzdávají.“
(103) Dobře víme, že
říkají: „Vždyť učí jej jakýsi
muž.“ Však jazyk muže, na nějž činí
narážku, jest cizí, kdežto tato mluva jest jazyk
arabský, jasný.
(104) Zajisté ony, kdož
nevěří ve znamení boží, nevede Bůh (stezkou pravou)
a přichystán jest jim trest bolestný:
(105) neboť lež
vymýšlejí ti, kdož nevěří ve
znamení boží a zajisté oni lháři jsou.
(106) Kdožkoli zapřel Boha poté,
když byl uvěřil, vyjma toho, jenž proti své vůli k
tomu byl donucen, mezitím co srdce jeho uklidněno zůstalo ve
víře — hovně na ty, kdož s radostí otevřeli
hruď svou nevíře, — Padne hněv Boha a údělem
jim bude trest velký.
(107) To proto, že milovali život
pozemský nad život budoucí: a Bůh zajisté nevede (stezkou pravou)
lid nevěřící.
(108) Totoť jsou oni, jichž srdce,
sluch i zrak zapečetil Bůh: to jsou ti, kdož lhostejni jsou:
(109) není pochyby, že v
životě budoucím záhubě propadnou.
(110) Zajisté pak Pán tvůj k
těm, kdož vystěhovali se poté, když byli utrpěli mnoho
útisků, pak bojovali na stezce Páně a
trpělivými byli: k těm Pán tvůj poté velký
jest v odpouštění, slitovný.
(111) V den, kdy každá duše
obhajovati bude sama sebe a odměněna bude každá duše
podle skutků svých a nikdo nebude zkrácen.
(112) A činí vám Bůh
podobenstvím město, jež žilo v bezpečí a v
klidu a obdarováno bylo živobytím svým v hojnosti se
všech stran: však popíralo dobrodiní boží i
okusiti dal mu Bůh doby hladu a strachu za skutky jejich.
(113) A přisel k nim prorok ze
středu jejich, však za lháře prohlásili ho:
pročež trest zachvátil je ve stavu nepravosti jejich.
(114) Požívejte tedy ze všeho,
což živobytím dal vám Bůh, dovoleným a
dobrým a vděčni buďte za dobrodiní Boha,
vskutku-li ho uctíváte.
(115) Zapovězeno jest vám pouze
jísti zdechliny a krev a maso vepřové a vše, nad
čímž vysloveno bylo jiné jméno, než jméno Boha; však
byl-li by kdo přinucen jísti z toho, — ale ne ze zvůle neb
choutky — Bůh zajisté velký jest v odpouštění,
slitovný.
(116) A neříkejte v
čemž jazykové vaši pronášejí lež — „Toto
dovoleno jest a toto zapovězeno,“ aby tím vymýšleli
jste lživá tvrzení o Bohu. Zajisté těm, kdož
vymýšlejí lživá tvrzení o Bohu,
dobře nepovede se:
(117) malý požitek (mít)
budou, však údělem jich bude trest bolestný.
(118) Židům zapověděli
jsme táž jídla, která jsme ti již
dříve byli vyjmenovali: neučinili jsme jim útisku,
nýbrž oni sami sobě útisk učinili.
(119) Poté pak Pán tvůj k
těm, kdož dopustili se zlého v nevědomosti, však poté na
pokání obrátili se a napravili se: zajisté Pán
tvůj jest pak velký v odpouštění, slitovný.
(120) Zajisté Abraham byl mužem
zbožně oddaným (Bohu), pravé víry, a nepatřil k
mnohobožcům:
(121) vděčným byl Bohu za
dobrodiní jeho: pročež vyvolil si jej Bůh a vedl jej ke
stezce přímé.
(122) A dali jsme mu na tomto
světě krásný úděl a ve světě
budoucím jest mezi spravedlivými.
(123) Vnukli jsme ti pak, abys
následoval víru Abrahama, jenž byl víry pravé a
nepatřil k mnohobožcům.
(124) Ustanoven byl den sobotní pouze
těm, kdož rozešli se v mínění o něm: a
zajisté Pán tvůj rozsoudí mezi nimi v den
zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem rozcházeli
se.
(125) Volej ke stezce Pána svého
moudrostí a napomínáním laskavým: a v
hádkách přesvědčuj je slovy
nejlepšími, neboť Pán tvůj zajisté nejlépe
ví, kdo zbloudil se stezky jeho a nejlépe ví, kdo veden jest (stezkou pravou).
(126) Činíte-li odvetu,
odplácejte stejnou měrou, jakou bylo vám
ublíženo: však dovedete-li snésti (bezpráví) trpělivě, bude to lepším
pro trpělivě snášející.
(127) Budiž tedy trpěliv:
však trpělivost svou nalezneš pouze v Bohu a nermuť se nad
nimi a nebuď stísněn v srdci pro záludy, jež
kují:
(128) Bůh zajisté jest s těmi,
kdož bojí se ho a s těmi, kdož dobře
činí.