Part 15
Al-Israa
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chválen budiž ten,
jenž za NOCI PŘENESL služebníka svého z modlitebnice
posvátné do modlitebnice nejvzdálenější,
jejímuž okruží požehnali jsme, abychom
ukázali mu znamení svá: onť zajisté vše
slyší a obzírá.
(2) A dali jsme Mojžíšovi
Knihu a učinili jsme ji vedením SYNŮM ISRAELE,
nakázavše jim: „Nebeřte si jiného zastánce vedle mne,
(3) potomstvo těch, které na
vodách nesli jsme s Noemem: onť zajisté služebníkem byl
vděčným!“
(4) A usoudili jsme synům Israele v
Knize: „Zajisté dvakráte nepravostí naplníte zemi a vzpychnete
pýchou velkou.“
(5) A když naplnila se lhůta
první pohrůžky, poslali jsme na vás
služebníky své, lid urputnosti velké; i prohledali
nejvnitrnější část obydlí vašich:
tím stala se hrozba skutkem.
(6) Pak opět dali jsme
přijíti řadu na vás, abyste přemohli je; a
rozhojnili jsme statky vaše i děti: a učinili jsme vás
početnějšími mužstvem.
(7) (Řekli
jsme): „Konáte-li dobro, konáte
je pro sebe samy a konáte-li zlo, tedy proti sobě samým.“ A
když naplnila se lhůta druhé (pohrůžky,
vyslali jsme nepřátele na vás),
aby poškodili tváře vaše a vnikli do modlitebnice,
jakož byli vnikli do ní po prvé a aby zničili vše dobyté
jimi zničením úplným.
(8) Snad Pán váš
smiluje se nad vámi: však začnete-li znovu, začneme i my
znovu: a učinili jsme peklo pro nevěřící
vězením.
(9) Zajisté pak tento Korán vede ke
všemu, což nejpřímějším jest a radostnou
zvěst oznamuje věřícím, kteří dobré
konají skutky, že připravena jest jim odměna
velká:
(10) zajisté pak těm, kdož
nevěří v život budoucí, schystali jsme trest
bolestný.
(11) Člověk modlí se o zlo
stejně jako o dobro, neboť člověk jest ukvapený.
(12) Učinili jsme noc a den dvěma
znameními: a zastínili jsme znamení noci a učinili
jsme znamení dne jasně viditelným, abyste mohli
získávati si milosti od Pána svého a abyste znali
počet roků a sčítání (jich):
rozdělili jsme pak všechny věci přesným
rozdělením.
(13) A každému člověku
připevnili jsme osud jeho na šíj: a vytáhneme
každému v den vzkříšení knihu, již
shledá otevřenou:
(14) „Čti knihu svou! Sám
postačíš si dnes jako súčtovatel proti sobě
samému!“
(15) A kdožkoliv
přijímá (pravé) vedení, jen pro sebe sama tak
činí: a kdožkoli v blud zachází, jen proti
sobě samému tak činí. Nikterá duše, nesoucí
vlastní břímě, nebude obtěžkána
břemenem duše druhé a nikdy netrestali jsme, dokud nebyli jsme (předem)
vyslali posla.
(16) A když chtěli jsme,
zahladiti město, dali jsme nařízení svá
obyvatelům jeho bohatším zkaženým, (však nepřestali nepravostmi plniti je): i potvrzeno bylo nad městem
odsouzení a naprostým zničili jsme je zničením.
(17) A kolik zahubili jsme pokolení
po Noemovi! A Pán tvůj dostačitelným jest znatelem a
pozorovatelem hříchů služebníků svých!
(18) Z těch, kdož
baží po tomto rychle mizícím žití,
dáme rychle, cožkoliv chceme, komukoliv chceme: však poté
schystali jsme mu peklo, v němž sžíhán bude,
potupen, zavržen:
(19) ale kdož baží po
životě budoucím a snaží se dosíci ho snahou
jej hodnou, a jest věřícím — snažení
těchto jest bohulibé.
(20) Oběma, těmto i oněm,
rozhojníme dary Pána tvého, neboť dary Pána tvého
nikomu nebudou odmítnuty:
(21) pohleď, jak dali jsme
přednost jedněm nad druhými: však jistotně v
životě budoucím větší budou stupně a
větší bude rozdíl v přednosti.
(22) Nestav vedle Boha bohů
jiných, abys neupadl v pohanu, opuštění.
(23) A přikázal Pán
tvůj, abyste nectili (jiného boha), mimo něho a abyste laskavě chovali se
k rodičům, ať již jeden z nich, či oba dospěli
stáří v domě tvém. Nemluv k nim „Pfuj,“ aniž hubuj
na ně, nýbrž mluv k nim řečí uctivou:
(24) a skloň před nimi
křídlo pokory z laskavost a rci: „Pane, buď milostiv jim, tak
jako oni vychovali mne za malička.“
(25) Pán váš nejlépe
ví o tom, co jest v nitrech vašich: jste-li spravedlivými;
onť pak zajisté k těm, kdož kají se, velký jest v
odpouštění.
(26) A dávej
příbuzným svým, což
přináleží jim, a taktéž nuzným a
pocestným a nemarnotratni marnotratně,
(27) neboť marnotratní bratry
jsou Satana a Satan byl vůči Pánu svému vzdorný:
(28) však odstraníš-li se
od nich, sám snaže se získati podílu z
milosrdenství Pána svého, jejž dosáhnouti
doufáš, aspoň rci jim slovo útěšné.
(29) Neklaď ruky své
přivázané za krk, aniž otvírej ji dokořán,
abys v hanu neupadl a bídu.
(30) Zajisté Pán tvůj buď
otevřenou rukou popřává darů svých, komu
chce, aneb odměřuje je, neboť on ohledně
služebníků svých dobře jest zpraven a pozoruje je.
(31) A nezabíjejte dítek
svých ze strachu před nedostatkem: obživíme je i
vás: v pravdě ubíjení jich jest hříchem
velkým.
(32) A nepřibližujte se
cizoložství, neboť smilstvem jest a špatnou cestou.
(33) A nezabíjejte osoby, kterou
Bůh zapověděl vám zabíjeti, vyjma po právu:
a kdožkoli zabil by nespravedlivě, tu dali jsme blízkému
příbuznému zabitého moc (odvety): však nechť nedopustí se
výstřednosti v zabití, jinak vinník najde opět
proti němu pomocníky.
(34) A nedotýkejte se
jmění sirotka, vyjma ve způsobu nejlepším, dokud
nedosáhne dospělosti: a dodržujte závazky své,
neboť za závazek bude dlužno zodpovídat se.
(35) A dodržujte správně
míru, když měříte a važte váhou
přímou: toto jest lépe pro vás a nejlepším
rozhodnutím.
(36) A nenásleduj toho, o čem
nemáš vědění: zajisté ze sluchu, zraku a (citu) srdce — ze
všech těchto bude dlužno zodpovídati se.
(37) A nevykračuj si pyšně
po zemi, neboť nelze ti rozpoltiti zemi, aniž dosíci vrchu hor
(svou)
výškou:
(38) vše to špatností jest
u Pána tvého, jemu odpornou.
(39) Toto jest částí
toho, což vnuknul ti Pán tvůj z moudrosti: i nestav vedle Boha
bohů jiných, abys nebyl vržen v peklo, pohaněn,
zavržen.
(40) Či snad vybral si vás
Bůh za syny a vzal si z andělů ženy? Zajisté mluvíte
slova údivná.
(41) A rozmanitými učinili jsme
napomenutí tohoto Koránu, aby přemýšleli o nich,
však tím rozmnoženo jest pouze prchání jejich.
(42) Rci : „Kdyby byli vedle Boha bohové
jiní, jak díte, tehdy snažili by se nalézti záminku
proti pánu trůnu:
(43) však při slávě
jeho, on daleko povýšen jest nad to, co přirčujete mu,
povýšením velkým!
(44) Ve chvále jeho
vyvyšují jej sedmerá nebesa i země a cožkoliv na
nich jest: a není věci, jež nevyvyšovala by jej ve
chvále jeho; však vy nechápete slov chvály jejich. Bůh
pak laskav jest a velký v odpuštění.“
(45) Když čteš Korán,
stavíme mezi tebou a těmi, kdož nevěří v
život posmrtný, závoj rozestřený:
(46) a pokládáme na srdce
jejich clony, aby nechápali jej, a do uší jejich tíhu
vkládáme: a když jmenuješ Pána svého v
Koránu jako Jediného, obracejí se zády svými v
útěku.
(47) My nejlépe víme s jakým
úmyslem naslouchají, když naslouchají ti, a když
šeptají si a když říkají
nepravostní: „V pravdě následujete jen muže očarovaného.“
(48) Pohleď, jaká ohledně
tebe činí podobenství! Však zbloudili, a nejsou s to, (aby nalezli)
stezku.
(49) A říkají:
„Zdaž až budeme kosti a prach, budeme vzkříšeni ve
stvoření novém?“
(50) Rci: „Ano, i kdybyste byli
kamení neb železo,
(51) anebo stvořením z
těch, (jichž
vzkříšení)
ještě nemožnějším (připadá
vám) v nitrech vašich.“ I
řeknou: „A kdo vrátí nás k životu?“ Rci: „Onen,
jenž stvořil vás prvé.“ I potřásati budou nad
tebou hlavami svými, řkouce: „Kdy to bude?“ Rci: „Možná,
že bude to v brzku.
(52) V den, kdy zavolá vás
Bůh a odpovíte mu voláním chvály jeho a
domnívati budete se, že dleli jste v hrobě pouze
maličko.“
(53) A rci služebníkům
mým, aby mluvili jen způsobem nejlepším, neboť
Satan jinak rozbroje by způsobil mezi nimi: zajisté pak Satan
člověku jest nepřítelem zjevným.
(54) Pán váš nejlépe
ví vše ohledně vás: bude-li chtíti, slituje se
nad vámi, a bude-li chtíti, potřesce vás a neposlali
jsme tě, abys nad nimi byl poručníkem.
(55) A Pán tvůj nejlépe
ví, co na nebi jest a na zemi: a vyznamenali jsme některé proroky
nad druhé: a dali jsme Davidovi (knihu) žalmů.
(56) Rci: „Zavolejte na ty, které jste si
vymyslili vedle Boha a shledáte, že nebudou moci zbaviti vás
protivenství, aniž odvrátiti je.
(57) Ti, které vzýváte, sami
přejí si, aby dostati se mohli k Pánu svému
každý co možná nejblíže, a prosí o
slitování jeho a bojí se trestu jeho: trest pak
Pána tvého jest obávání hodný.“
(58) A není města, jež
nezahubili bychom přede dnem vzkříšení, anebo
nepotrestali bychom je trestem přísným: totoť v Knize
psáno jest (věčné).
(59) A nic nebránilo nám,
abychom poslali tě se znameními, leda to, že
lživými nazývali je národové
předešlí. Neb dali jsme (kmeni) Tsemúd velbloudici jasně viditelnou a
nepravost spáchali na ní: i neposíláme proroků
se znameními, leda pro postrašení.
(60) A (pomni), když řekli jsme ti: „Zajisté Bůh
obklopuje lidstvo se všech stran“: a učinili jsme vidění,
které jsme ti ukázali, pouze jako příčinu rozkolu mezi
lidmi a taktéž i strom proklatý v Koránu: a strašíme
je; však tím rozmnoženo jest v nich jen bloudění
velké.
(61) A když řekli jsme
andělům: „Padněte na tváře své před Adamem,“ a
učinili tak, vyjma Iblíse, jenž řekl: „Zdaž padnu na
tvář svou před nějakým, jejž stvořil jsi
z hlíny?“
(62) Řekl (dále): „Vidíš onoho, jejž poctil jsi
výše mne? V pravdě, poshovíš-li mi do dne
zmrtvýchvstání, vyhladím potomstvo jeho vyjma
několika málo.“
(63) Řekl Bůh: „Odejdi: a
kdož následovati tě bude z nich, zajisté peklo bude
odměnou jejich, odměnou hojnou.
(64) Vab tedy, koho budeš moci z nich,
hlasem svým: útoč na ně jízdou svou i pěchotou
svou, buď společníkem jejich v bohatství a dětech
jejich a čiň jim sliby: Satan pak, slibuje jim pouze přeludy.
(65) Však nad služebníky
mými nebudeš míti moci: a Bůh postačitelným
jest jim ochráncem.“
(66) Pán váš jest to,
jenž dává plouti loděm vašim na moři, abyste
hledati mohli podílu z milosti jeho: onť zajisté k vám jest
slitovný.
(67) Když neštěstí
zastihne vás na moři, ztratí se vám ti, které
vzýváte: pouze On slyší vás: však
když zachrání vás a přivede na souš, odvrátíte
se od něho, zajisté člověk jest vzdorný.
(68) Zdaž bezpečni se
cítíte před tím, že nerozpoltí pod
vámi strany souše anebo nepošle na vás smršť
písečnou? Pak jistě nenaleznete ochránce.
(69) Aneb bezpečni se
cítíte před tím, že nevrhne vás do
moře opět a nepošle na vás vítr bouřný
a nepotopí vás za vzdornost vaši? Pak zajisté nenaleznete
proti nám pomocníka.
(70) Milostí zahrnuli jsme
přece lidstvo: nosili jsme je po souši i po moři a
výživou dali jim dobré věci a vyznamenali jsme je nad
mnohými ze stvoření našich vyznamenáním velkým.
(71) Jednoho dne svoláme
všechno lidstvo s vůdci jeho: a komužkoli dána byla kniha
jeho do pravice jeho, tito čísti budou z knihy své a nikdo nebude
zkrácen ani o to, co vlákénko obnáší.
(72) A kdožkoli byl v tomto
životě slepým, bude slepým i v životě
budoucím a ještě dále zbloudí od stezky (pravé).
(73) A málem by tě byli
zvábili, abys odchýlil se od toho, co vnuknuli jsme ti a abys
vymyslil cos jiného na náš účet: a pak jistě byli
by si tě vzali za přítele!
(74) A kdybychom nebyli bývali
tě utvrdili ve stanovisku tvém, byl bys málem již
přichýlil se k nim něco málo.
(75) Tehdy byli bychom dali ti okusiti
útrap života i útrap smrti a nebyl bys pak našel proti
nám pomocníka.
(76) A málem by tě byli
přinutili k vyjití ze země, aby tak vyhnali tě z
ní: však po tvém odchodu nebyli by sami v ní zůstali,
leda maličko.
(77) Stejně tak dálo se s
proroky, jež poslali jsme před tebou a nenalezneš ve zvyklostech
našich odchylky.
(78) Zachovávej modlitbu při
zapadání slunce až do ztemnění
nočního: a (taktéž) čtení jitřní, neboť
čtení jitřní svědky své má:
(79) a bdi v něm za noci,
nadbytečnou horlivostí ve svůj prospěch: snad povznese
tě Pán tvůj za to na stupeň vznešený.
(80) A rci: „Pane můj, dej vstoupiti
mi vstoupením čestným a dej vyjíti mi vyjitím
čestným a vzbuď pro mne od sebe moc pomocnou.“
(81) A rci: „Přišla pravda a
zmizel klam: zajisté klam jest věcí mizivou.“
(82) A sesíláme z
Koránu, cožkoliv lékem jest a milosrdenstvím
věřícím, však nepravostným
přispěje pouze k větší záhubě.
(83) A když milosti popřejeme
člověku, odvrací se a poodchází stranou:
však když zlo dotkne se jej, jest zoufalý.
(84) Rci: „Každý jedná
podle způsobu svého a Pán váš nejlépe ví, kdo na
nejlepší nalézá se stezce.“
(85) A dotazovati se budou tě
ohledně ducha. Rci: „Duch přichází z rozkazu
božího: a nebylo dáno vám z vědění,
vyjma maličko.“
(86) A kdybychom chtěli, mohli bychom
jistotně dát zmizeti tomu, co vnukli jsme ti: a pak nenasel bys,
kdo v té věci byl by tobě proti nám ochráncem,
(87) leda z milosrdenství od
Pána tvého: neboť milost jeho vůči tobě zajisté jest
velká.
(88) Rci: „Kdyby shromáždili se
lidé a Džinnové s úmyslem vytvořiti cos rovného tomuto
Koránu, nevytvořili by mu rovného, i kdyby navzájem si byli
pomocníky.
(89) A předvedli jsme v tomto
Koránu lidem rozmanitost ze všech podobenství, však
odmítla většina lidí vše, vyjma nevíry.
(90) A řekli :
„Neuvěříme ti, dokud nedáš vytrysknouti nám
ze země prameni,
(91) aneb dokud nebudeš míti
zahradu datlovníků a révy vinné a nedáš vyvírati
řekám ve středu jejím vyvíráním,
(92) aneb nedáš spadnouti na
nás nebesa, jak tvrdil's, po kusech, aneb nepředvedeš Boha a
anděly co ručitele,
(93) aneb nebudeš míti dům
pozlacený, aneb nevystoupíš na nebesa: a
neuvěříme ve vystoupení tvé, dokud nesešleš
nám dolů knihu, již čísti bychom mohli.“ Rci:
„Chválen budiž Pán můj! Zdaž jiného což jsem,
než člověkem, poslem?“
(94) A co zabraňuje lidem, aby
věřili, když přišlo jim (dobré) vedení, leda to, že
říkají: „Zdaž poslal Bůh člověka co
posla?“
(95) Rci: „Kdyby žili na zemi
andělé a chodili po ní v poklidu, jistě bychom byli seslali
jim s nebe anděla co posla.“
(96) Rci: „Bůh
postačitelným jest svědkem mezi mnou a vámi, neboť
on zajisté dobře zpraven jest o služebnících
svých a pozoruje je.“
(97) A koho Bůh povede, ten (dobře) bude
veden a koho zavede v bluď, tomu nenalezneš ochránce, mimo
něho: a shromáždíme je v den
zmrtvýchvstání, padší na tváře
své, slepé a němé a hluché: obydlím jejich bude peklo a
pokaždé když zhasne, zvětšíme pro ně
vzplání jeho.
(98) Toto bude odměna jejich za to,
že neuvěřili ve znamení naše a říkali:
„Zdaž až budeme kosti a prach, budeme vzkříšeni ve
stvoření novém?“
(99) Což nevidí, že
Bůh, jenž stvořil nebe i zemi, může též
stvořiti jim podobné? A předurčil jim lhůtu — o
níž není pochyby, však nepravostní
zamítají vše, vyjma nevíry.
(100) Rci: „Kdybyste měli vládu
nad pokladnicemi milosrdenství Pána mého, tehdy pevně
drželi byste je ze strachu, abyste jich nevypotřebovali: neboť
člověk jest chamtivý.“
(101) A kdysi dali jsme
Mojžíšovi devatero znamení jasných: i taž
se synů Israele ohledně toho, když přišel k nim a
když řekl mu Farao: „Zajisté mním, Mojžíši,
žes očarován.“
(102) Řekl (Mojžíš) : „Však víš ze neseslal tato
znamení nikdo jiný, než Pán nebes a země, co
znamení viditelná: zajisté pak mním, Faraone, žes záhubě
propadlý.“
(103) I chtěl vypuditi je ze země
a utopili jsme jej a kdožkoliv s ním byl, všechny.
(104) A řekli jsme poté synům
Israele: „Přebývejte v zemi a když přijde doba slibu
života budoucího, shromáždíme vás
veškeré.“
(105) A v pravdě seslali jsme jej (Korán) a
v pravdě sestoupil a poslali jsme tě pouze jako věštitele a
varovatele.
(106) A Korán ten rozdělili jsme
(na části),
abys čísti jej mohl lidu pozvolna: a seslali jsme jej
sesláním pozvolným.
(107) Rci: „Věříte-li v
něj, či nevěříte, ti, kterým dáno bylo
vědění před tím, padají na
tváře své úctou, když čten jest jim,
(108) a praví: ,Chválen
budiž Pán náš! Neb slib Pána našeho se
splňuje.‘ “
(109) A padají na tváře
své plačíce a roznmožena jest pokora jejich.
(110) Rci: „Vzývejte Boha anebo
vzývejte Milosrdného: pod kterýmkoli z těchto jmen byste jej
vzývali, vězte, že Bohu přináležejí
jména nejlepší.“ A nebudiž příliš
hlasitým v modlitbě své, aniž příliš
skrytým, nýbrž následuj mezi těmito stezku
střední:
(111) a rci: „Chvála Bohu, jenž
neučinil sobě syna, aniž má podílníka v
panství svém, a jenž neměl (nikdy) ochránce před
ponížením.“ A vyvyšuj Boha
vyvyšováním.
Al-Kahf
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvála Bohu, jenž seslal
služebníku svému Knihu a neučinil v ní
zkřivení,
(2) přímou jest, aby varovala
před trestem přísným od něho: a aby oznamovala
věřícím, kteří konají dobré skutky,
odměnu krásnou,
(3) v níž
přebývati budou věčně:
(4) a aby varovala ty, kdož
praví: „Bůh učinil sobě syna.“
(5) Nijakého vědění
nemají o tom oni, aniž otcové jejich: velké jest to slovo, jež
vychází z úst jejich, a dojista jen lež mluví.
(6) A snad udoláš se v
zápětí jejich, neuveří-li v toto zjevení,
zármutkem.
(7) Zajisté učinili jsme vše,
což na zemi jest, ozdobou jí, abychom vyzkoušeli lidstvo, kdo
z nich nejlepším bude v konání:
(8) však dojista učiníme
vše, což na ní jest, prachem rozmetaným.
(9) Zdaž povážil's,
že obyvatelé JESKYNĚ a Ar-Raqím byli jedním ze
znamení našich obdivuhodných?
(10) Když
útočiště vzali jinoši v jeskyni, řekli: „Pane
náš, dejž nám od sebe milosrdenství a uprav
nám ve věci naší výsledek
správný.“
(11) I postihli jsme hluchotou uši
jejich v jeskyni po léta četná:
(12) poté vzkřísili jsme je,
abychom zvěděli, která z obou stran dovede lépe
spočísti pobytu jejich délku.
(13) My vypravujeme ti děj jejich v
pravdě, neboť byli to jinoši, kteří
uvěřili v Pána svého a jež rozmnožili jsme v (dobrém)
vedení.
(14) A opásali jsme (silou) srdce
jejich, když povstali a řekli: „Pán náš jest
Pánem nebes i země a my nevzýváme vedle něho
boha jiného, neboť v tom případě vyjadřovali bychom
bláhovost.
(15) Tento lid náš vzal si
vedle Boha božstva, ač nepředvádějí
ohledně jich jasného zmocnění; — a kdo
nepravostnějším jest toho, jenž o Bohu lež
vymyslí?
(16) A když oddělíte se od
nich a od toho, co oni vzývají vedle Boha, a
útočiště vezmete v jeskyni, rozestře nad vámi
Bůh milosrdenství své a upraví vám ve věci
vaší dobrý výsledek.“
(17) A byl bys viděl slunce při
východu jak přešlo podél jeskyně jejich na straně
pravé: a při západu vzdálilo se od nich na straně levé:
a oni nalézali se v dutině její. Toto jest jedno ze znamení
božích: koho Bůh vede, ten (dobře) jest veden, a koho zavádí, tomu
nenalezneš ochránce ani vůdce.
(18) Byl bys měl je za
bdící a zatím oni spali: a obraceli jsme je na stranu
pravou i na stranu levou; a pes jejich, s roztaženými prackami
ležel u vchodu. Kdybys byl padl na ně z nenadání, byl
bys odvrátil se od nich v útěku a byl bys pohledem na ně
býval ustrašen.
(19) A tak vzkřísili jsme je,
aby navzájem se mohli dotazovati; i řekl jeden z nich: „Jak dlouho
dleli jste zde?“ Řekli: „Dleli jsme zde den, aneb část dne.“ (Druzí)
řekli: „Pán váš nejlépe ví, jak dlouho jste zde
dleli: i pošlete jednoho z vás s tímto penízem
svým do města, nechť vyhlédne, kdo v něm má
nejčistší potraviny a nechť přinese vám od
něho potravu: však nechť ostrovťipným jest a
nedá tušiti o vás nikomu.
(20) Neboť oni, kdyby objevili
vás, kamenovali by vás aneb navrátili k víře
své: pak nikdy již by se vám dobře nevedlo.“
(21) A takovýmto způsobem
odhalili jsme je, aby zvěděli spoluobčané jejich, že slib
boží jest pravdivý a že o (příchodu) hodiny není pochyby. I hádali se
mezi sebou ohledně případu jinochů a řekli (jedni):
„Postavte nad nimi budovu: Pán jejich nejlépe ví vše o
případu jejich.“ Ale ti, jichž názor
zvítězil ohledně případu jinochů, řekli:
„Dojista učiníme si nad nimi modlitebnici.“
(22) Někteří
říkají: „(Byli) tři a čtvrtým v počtu byl
pes jejich.“ Jiní říkají: „Pět jich bylo a
šestým byl pes jejich,“ dohadujíce se ohledně
věcí skrytých; a říkají jiní:
„Bylo jich sedm a osmým byl pes jejich.“ Rci: „Pán můj
nejlépe ví počet jejich; ten zná jen málo
lidí: pročež nepři se ohledně jich, leda na oko a
nevyzvídej o nich u nikoho (z
křesťanů).
(23) A neříkejž o
ničem: „Jáť učiním tak zítra,“
(24) aniž bys řekl: „Bude-li
chtíti Bůh“: a připomeň si Pána svého,
zapomněl-li jsi a rci: „Snad povede mne Pán můj k tomu, co
nejblíže jest k pravdě správností.“
(25) Dleli pak v jeskyni své tři sta
let a k tomu ještě devět.
(26) Rci: „Bůh nejlépe ví, jak
dlouho tam dleli: jemuť přináleží věci skryté
nebes i země: onť nejlépe vidí a slyší!
Není jim vedle něho ochránce, aniž má koho za
společníka v rozsudcích svých.
(27) I předříkávej
cožkoliv vnuknuto ti bylo z Knihy Pána tvého: není nikoho,
jenž změnit by mohl slova jeho a nenalezneš kromě něho
útočiště.
(28) Vyčkávej
trpělivě s těmi, kdož vzývají Pána
svého z rána i za večera, žádajíce si (spatřiti)
tvář, jeho, a neodvracej očí svých od nich ze
žádosti po zdobě života pozemského a neposlouchej toho,
jehož srdce učinili jsme lhostejným ke
vzpomínání nás a jenž následuje choutky
své a jehož skutky přepjaty jsou.
(29) A rci: „Pravda
přichází od Pána vašeho: a kdo chce, nechť
věří a kdo chce, nechť nevěří. My pak
zajisté schystali jsme nepravostným oheň, jehož sloupové
obklopí je: a když žebroniti budou o pomoc, pomoženo bude
jim vodou podobnou roztavenému kovu, jež osmaží
tváře jejich: špatný bude to nápoj a špatné
odpočívání!
(30) Však ti, kdož
uvěřili a konali dobré skutky — my zajisté nedáme ztratiti se
odměně těch, kdož dobrého byli konání!
(31) Pro tyto budou zahrady Edenu, pod
nimiž řeky tekou: zdobiti se v nich budou náramky
zlatými a odívati budou se řízami zelenými z
hedvábí a brokátu: a odpočívati v nich budou
na pohovkách. Jak skvostná bude to odměna a jak
krásné odpočívání!
(32) A učiň jim
podobenství dvou mužů: jednomu z nich dali jsme dvé zahrad
révy vinné a obě obklíčili jsme datlovníky a mezi
oběma učinili jsme pole obilná:
(33) obě zahrady vydaly plody své a
nebylo v nich nejmenšího úbytku: dali jsme pak
vyvříti ve středu jejím řece.
(34) A muž ten měl všechny
tyto plody. I řekl k druhu svému v rozhovoru: „Mám
větší tebe jmění a značnější
tebe rodinu.“
(35) A vstoupil do zahrady své a
prohřešil se proti sobě samému, řka: „Nemyslím,
že zajde kdy tato zahrada:
(36) a nemyslím, že hodina
dostaví se; a i kdybych navrácen byl k Pánu svému,
jistotně lepší této našel bych v záměnu.“
(37) Řekl mu druh jeho v rozhovoru:
„Zdaž nevěřiti chceš v toho, jenž stvořil tě
z prachu pak z kapky (semene) a pak vytvořil tě v muže?
(38) Však on jest Bůh, Pán
můj a nebudu spolčovati s Pánem svým nikoho.
(39) A proč raději, když
vstoupíš do zahrady své, neřekneš: Co Bůh chce, (stane se):
není moci, vyjma v Bohu? Ač vidíš mne
chudším tebe jměním a dětmi,
(40) snad Pán můj dá mi
darů lepších tvé zahrady: možná, že
pošle na ni rány s nebes a stane se z ní jíl
jalový:
(41) neb propadne se voda její a
nebudeš s to, nalézti ji.“
(42) A (zničením) obchváceny byly plody jeho: i počal
lomiti rukama nad tím, co byl vydal na ni, ana (zničená
réva) visela na loubí svém, řka:
„Kéž nebyl bych spolčoval s Pánem svým nikoho!“
(43) A neměl čet (vojska),
jež pomohly by mu kromě Boha, aniž bylo mu pomoženo.
(44) Tam ochrana jest pouze u Boha, (Boha) pravého:
on nejlepším jest odměňovatelem a k
nejlepšímu vede konci.
(45) A učiň jim
podobenstvím život pozemský: podoben jest vodě,
již seslali jsme s nebe i smísily se s ní rostliny zemské: —
pak seschnou a rozvanou je větry: neb Bůh nade všemi věcmi
moc má.
(46) Jmění a děti jsou
zdobou života pozemského, však co stálé jest, dobré skutky,
lepším jest u Pána tvého jako odměna i jako
naděje.
(47) (Přijde) den, kdy posuneme hory a spatříš
zemi rovnou: a shromáždíme lidi všechny, aniž
opomeneme jednoho z nich.
(48) I předvedeni budou před
Pána tvého v řadách: „Nyní přišli jste k
nám tak, jak stvořili jsme vás po prvé: tak jest, ač
měli jste za to, že nesplníme slibu vám učiněného.“
(49) A (každému) dána bude kniha (jeho): i spatříš provinilce
ustrašené nad tím, co v ní bude, a říkati budou:
„Běda nám! Co značí tato kniha? Neopomíná
malého ni velkého skutku, aniž by započítán byl.“ A
naleznou, co činili, před sebou: a neukřivdí Pán
tvůj žádnému.
(50) Když řekli jsme
andělům: „Padněte na tváře své před Adamem,“
učinili tak všichni vyjma Iblíse, jenž byl jedním
z Džinnů a vzepřel se rozkazu Pána svého. Zdaž
vezmete si jej a potomstvo jeho za ochránce kromě mne, ač
nepřáteli jsou vám? Špatná to bude pro
nepravostné výměna!
(51) Neučinil jsem je svědky
stvoření nebes a země, aniž stvoření jich
samých: a nevzal jsem si těch, kdož v blud
zavádějí, za pomocníky.
(52) (Přijde) den, kdy řekne (Bůh): „Zavolejte ty, jež mnili jste býti
společníky mými!“ I vzývati je budou, však
nevyslyší jich: postavili jsme pak mezi ně údolí
zatracení.
(53) A uvidí provinilci oheň a
tušiti budou, že do něho budou uvrženi: však
nenaleznou od něho vysvobození.
(54) Učinili jsme pak rozmanitá
v tomto Koránu lidem podobenství všeho druhu, však
člověk ve většině věcí pře se.
(55) A co zabraňuje lidem, aby věřili,
nyní když přišlo jim vedení: a aby prosili za
odpuštění Pána svého — leda že snad
čekají, aby přišla jim známá sudba
starých, aneb aby přišel na ně trest patrný?
(56) Posíláme posly své pouze
jako zvěstovatele radostných zvěstí a jako varovatele;
však ti, kteří neuvěřili, přou se
zbytečně, aby zahladili tím pravdu: a béřou
znamení naše, jakož i to, před čímž
varováni byli, za žert.
(57) Kdo nepravostnějším
jest toho, jenž když zmíněna jsou mu znamení
Pána jeho, odvrací se od nich a zapomíná
předešlé skutky rukou svých? Clonou zastřeli jsme srdce
jejich, aby nechápali Koránu a tíhu vložili jsme do
uší jejich: a když volati je budeš k vedení,
nebudou následovati jej přece nikdy.
(58) Ale Pán tvůj velký
jest v odpouštění, pln milosrdenství: kdyby ztrestati
chtěl je za to, co zasloužili si, uspíšil by jim trest:
nicméně mají lhůtu slíbenou a nenaleznou jinde než
u Boha útulku.
(59) A ona města zahladili jsme,
když stala se hříšnými a učinili jsme po
zahlazení jejich lhůtu slíbenou.
(60) (Pomni), když řekl Mojžíš
sluhovi svému: „Neustanu, dokud nedojdu stoku obou moří: anebo
půjdu vpřed po léta.“
(61) A když došli ke stoku obou
moří, zapomněli na svoji rybu a ta vskočila do moře
střemhlav.
(62) A když přešli (ono místo),
řekl Mojžíš sluhovi svému: „Přines nám
oběd náš, neb potkala nás z cesty této naší
únava.“
(63) Řekl hoch: „Co
míníš? Když uchýlili jsme se ke skále, v
té chvíli zapomněl jsem na rybu a jedině Satan způsobil,
abych zapomněl na ni a nevzpomněl si na ni: a ryba vskočila do
moře zázračně.“
(64) Řekl Mojžíš: „To
právě jsme hledali.“ I vrátili se zpět oba touž
cestou, kterou přišli.
(65) A nalezli služebníka ze
služebníků našich, jejž obdařili jsme
milosrdenstvím od nás a jejž naučili jsme
vědění svému,
(66) i řekl mu
Mojžíš: „Zdaž následovati budu tebe, abys
naučil mne z toho, čemu's byl naučen, pro (pravé)
vedení mé?“
(67) Řekl: „Zajisté nebudeš s to,
abys trpělivě vyčkal se mnou:
(68) a jak nalezneš trpělivost v
tom, co neobsáhneš pochopením?“
(69) Řekl (Mojžíš): „Shledáš mne, bude-li Bůh
chtíti, trpělivým a nebudu neposlušen rozkazů
tvých.“
(70) Řekl: „Budeš-li
následovati mne, tehdy netaž se mne na nic, dokud já
první neučiním o tom zmínku.“
(71) I kráčeli vpřed,
až pak vstoupili na loď a on provrtal ji : i řekl (Mojžíš):
„Což provrtal jsi ji, abys utopil lidi v ní jedoucí? Zajisté
věc učinil's divnou.“
(72) Řekl: „Neřekl jsem ti,
že nebudeš s to, abys trpělivě vyčkal se mnou?“
(73) Řekl Mojžíš:
„Nekárej mne za to, že zapomněl jsem aniž uvaluj na mne
úlohu obtížnou.“
(74) I kráčeli vpřed,
až potkali jinocha a on zabil jej. Řekl (Mojžíš): „Zdaž zabil jsi osobu nevinnou
zabitím osoby jiné? Zajisté věc učinil's odpornou.“