Part 18
Al-Muminoon
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Jak dobře povede se
VĚŘÍCÍM,
(2) kteří v modlitbě své
se ponižují,
(3) a kteří od svévolné
řeči se vzdalují
(4) a kteří (povinnou)
almužnu dávají
(5) a kteří pohlavní
údy své ostříhají,
(6) (souložíce) jen s manželkami svými a s (otrokyněmi),
dobytými pravicemi jejich: tehdy nebude jim viny:
(7) však ti, kdož v
žádosti své přestoupí tuto mez, budou
přestupníky —
(8) a ti, kdož zástavy jim
dané (opatrují)
a závazky své dobře dodržují,
(9) a ti, kdož modlitby své
bedlivě zachovávají:
(10) tito zajisté budou dědici,
(11) kteří zdědí
ráj a přebývati v něm budou věčně.
(12) Stvořili jsme pak
člověka z měkké hlíny:
(13) poté učinili jsme jej kapkou (semene) v
příbytku jistém:
(14) poté utvořili jsme sémě v
krev sraženou, a krev sraženou vytvořili jsme v kousek (masa), a kousek (masa)
vytvořili jsme v kosti: a oděli jsme kosti masem; pak dali jsme mu
vzniknout jako stvoření jinému a požehnán budiž
Bůh, nejlepší ze Stvořitelů!
(15) Poté pak dojista zemřete;
(16) pak dojista v den zmrtvýchvstání
vzkříšeni budete.
(17) Nad vámi pak stvořili jsme
sedm cest a nejsme k tomu, co stvořili jsme, lhostejní.
(18) A sesíláme s nebe vodu
dle míry a působíme, aby zůstala v zemi, ač
máme moc způsobiti, aby zmizela.
(19) A jí dali jsme vzrůsti
vám zahradám datlovníků a vinné révy, z nichž
béřete množství plodů a z nichž
pojídáte.
(20) A taktéž stromu, jenž
vyrůstá na hoře Sinai a jenž skýtá olej a
šťávu pojídajícím.
(21) A zajisté v dobytčatech
vašich jest pro vás poučení: napájíme
vás tím, co nalézá se v útrobách jejich a
prospěch z nich máte mnohý a z nich též
pojídáte.
(22) A na nich, jakož i na
lodích jste nošeni.
(23) A kdysi poslali jsme Noema k lidu
jeho, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, neb nemáte
jiného Boha, kromě něho: což nebudete se ho báti?“
(24) Však řekli
předáci těch, kteří neuvěřili z lidu
jeho: „Tohle přec jest pouhý člověk, jako vy, však
chce se vyvýšiti nad vás; a kdyby Bůh byl chtěl, byl
by seslal anděly. Neslyšeli jsme ničeho podobného od otců
našich předešlých.
(25) Onť pouze jest mužem,
Džinny posedlým: pročež pozorujte jej po jistou dobu.“
(26) Řekl: „Pane můj, pomoz mi
proti tomuto nazývání mne lhářem.“
(27) I vnukli jsme mu: „Zbuduj archu pod
dozorem naším a podle vnuknutí našeho: a když
přijde rozkaz náš a praskne pec,
(28) uveď do ní ode všech
druhů po páru, jakož i rodinu svou, vyjma toho z nich, nad
nímž ortel vynesen byl již předem a nepřimlouvej se
u mne za ty, kdož nepravostni byli, neboť oni potopeni budou. A
už usazen budeš ty a kdožkoli s tebou bude, v arše, tehdy
rci: ‚Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem
nepravostným.‘“
(29) A rci: „Pane můj, dej sestoupiti
mi na místě sestupu požehnaném, neboť tys
nejlepším z usazovatelů.“
(30) V tomto zajisté byla znamení a
tím stavěli jsme lidstvo na zkoušku.
(31)
(32) a poslali jsme k nim posly z jejich
středu, (aby hlásali): „Uctívejte Boha: nemáte jiného
Boha, kromě něho. Což nebudete se jej báti?“
(33) I řekli předáci lidu
jeho, kteří neuvěřili a vylhaným nazvali
setkání (s Bohem) v životě
příštím, a jimž přespříliš
dali jsme užívati života pozemského: „Tohle jest pouze
člověk jako vy, jenž jí z toho, co vy jíte a pije
z toho, co vy pijete.
(34) A poslouchati-li budete
člověka vám rovného, tehdy zajisté záhubě jste
propadli.
(35) Slibuje vám snad, že poté,
až zemřete a v prach a kosti obráceni jste, zas (z hrobu)
vyvedeni budete?
(36) Pryč, pryč s tím, co
slibováno jest vám.
(37) Není nám jiného
života, než tohoto života pozemského; umíráme a
žijeme, však nikdy nebudeme vzkříšeni.
(38) On pouze jest mužem, jenž
lež vymyslil o Bohu a my nebudeme věřiti mu.“
(39) Řekl: „Pane můj, pomoz mi
proti tomuto nazývání mne lhářem.“
(40) Řekl (Bůh): „Jen maličko a začnou litovati!“
(41) A zastihlo je vykřiknutí (zkázy)
právem a učinili jsme je splaveninou. Daleko zavržen
budiž lid nepravostný!
(42) Po nich pak vzbudili jsme
pokolení jiná.
(43) Nebude uspíšena nikterému
národu lhůta jeho, aniž zpožděna.
(44) Poté pak poslali jsme posly své
jednoho po druhém. Pokaždé, když k některému národu přišel
prorok jeho, nazvali jej lhářem: a tak dali jsme jednomu
národu následovati druhý a učinili jsme je
předmětem vyprávění. Daleko zavržen
budiž lid nevěřící!
(45) Poté pak poslali jsme
Mojžíše a bratra jeho Árona se znameními
svými a mocí zjevnou:
(46) Faraonovi a předním lidu
jeho; však chovali se pyšně, neboť lid to byl
nadutý:
(47) a řekli: „Zdaž
uvěříme dvěma mužům jako jsme my, jichž
lid nám otročí?“
(48) A lháři nazvali je oba a
stali se jedněmi ze zahubených.
(49) Tehdy pak dali jsme
Mojžíšovi Knihu, aby lid jeho (dobře) byl veden:
(50) a učinili jsme syna Mariina a
matku jeho znamením; a (obydlím) dali jsme jim místo na vrchu,
bezpečné a pramen (vody) mající.
(51) „Ó proroci, jezte z
dobrých věcí a čiňte dobro, neboť o tom, co
činíte, dobře vím.
(52) Zajisté pak tento národ
váš jest národem jediným a já jsem
Pánem vaším: mne tedy bojte se!“
(53) Však lidé rozštěpili se
ve věcech svých mezi sebou na skupiny: každá strana z
toho, což měla, se radujíc:
(54) i ponech je v hloubi omylu jejich do
lhůty určené.
(55) Zdaž domnívají se,
že v tom, čeho popřáváme jim v hojnosti, ze
statků a dětí
(56) předháníme se (v dosažení)
pro ně dobra? Naopak: věk oni netuší.
(57) Zajisté pak ti, kdož
bázní Pána svého naplněni jsou
(58) a kteří ve znamení
Pána svého věří:
(59) a kteří (ničeho) s
Pánem svým nespolčují:
(60) a kteří
dávají to, co dávají ana srdce jejich
chvějí se (bázní) před tím, že k Pánu svému
se navrátí.
(61) Tito
předhánějí se v (dosažení) dobra a první jej dosahují.
(62) Neukládáme nijaké
duši břemene nad síly její: a u nás (uložena)
jest Kniha, jež mluví pravdu a nikomu nebude ukřivděno.
(63) Však srdce jejich pohroužena
jsou (v omylu)
ohledně této (Knihy): a skutky jiné kromě oněch
konají:
(64) (a
budou) až do chvíle, kdy
postihneme, blahobytu se těšící z nich trestem, hle,
pak volají zděseně.
(65) „Nevolejte dnešního dne,
neb námi vám nebude pomoženo:
(66) vždyť dávno již
byla předříkávána vám znamení
moje, však vy na podpatcích svých jste se
otáčeli,
(67) plni pýchy na to vedli jste
plané rozmluvy půlnoční.“
(68) Což nebudou uvažovati o tom,
co říká se jim, anebo snad přišlo jim, co
nepřišlo otcům jejich minulým?
(69) Aneb snad nepoznávali proroka
svého a (proto)
jej zapírají?
(70) Aneb řeknou, „Džinny jste
posedlý?“ Naopak: on přišel k nim s pravdou a
většina jich pravdu nenávidí.
(71) Však kdyby pravda byla
následovala choutky jejich, zkažena by tím byla nebesa i
země, a vše, co v obou jest; naopak, přinesli jsme jim
napomenutí jich, ale oni od napomenutí svého se odvracejí.
(72) Což žádáš
od nich poplatek? Plat od Pána tvého lepším jest a on
nejlepším jest všech živitelů.
(73) Ty pak zajisté voláš je ke
stezce přímé:
(74) a ti, kteří
nevěří v život budoucí, od oné stezky se
uchylují.
(75) A kdybychom byli slitovali se nad nimi
a odňali od nich protivenství jejich, byli by svéhlavě
dál stáli na svém bloudění (v
nevíře).
(76) A přece již postihli jsme je
trestem, však neponížili se před Pánem
svým, aniž sklonili šíje své:
(77) až když otevřeli jsme
na ně dveře trestu přísného: hle, zoufají si nad
ním!
(78) Onť to jest, jenž
utvořil vám sluch a zrak a srdce; a jak málo jste mu
vděčni.
(79) Onť to jest, jenž dal
vám vznik na zemi a k němu shromážděni budete.
(80) Onť to jest, jenž
obživuje a umrtvuje: on řídí přechod noci a dne:
což toho nepochopíte (rozumem)?
(81) Však ne:
říkají totéž, co říkali staří;
(82) říkají: „Zdaž
až zemřeme a budeme prach a kosti, znovu vzkříšeni
že budeme?
(83) To již slibováno bylo
nám, jakož i otcům našim, před tím:
zajistéť jsou to jen báchorky starých:“
(84) Rci: „Komu
přináleží země a cožkoliv na ní jest —
víte-li?“
(85) Řeknou: „Bohu.“ Rci: „Což
tedy si toho nepřipomenete?“
(86) Rci: „Kdo pánem jest sedmera
nebes a pán trůnu mocného?“
(87) Řeknou: „Patří Bohu.“
Rci: „Což tedy nebudete se báti?“
(88) Rci: „V čí ruce jest
panství nade všemi věcmi a jenž chrání,
sám nemaje třeba ochrany — víte-li?“
(89) Řeknou: „V ruce Boha.n Rci: „Jak
tedy můžete tak býti očarováni?“
(90) Ano, přinesli jsme jim pravdu:
však oni zajisté lháři jsou.
(91) Bůh zajisté si neučinil syna
a není s ním jiného boha: jinak odešel by každý
bůh s tím, co stvořil, a jeden nad druhého by se
vyvyšoval: chválen budiž Bůh nade vše, co
vykládáte!
(92) Onť zná věci skryté i
věci viditelné a daleko povýšen jest nad to, co s ním
spolčujete.“
(93) Rci: „Pane můj,
ukážeš-li mi to, co slibováno jest jim,
(94) Pane můj, nedej mi pak
býti mezi lidem nepravostným!“
(95) Myť zajisté můžeme
ukázat ti, co slibujeme jim;
(96) odpuzuj zlé tím, co jest
lepší: my nejlépe víme o tom, co vykládají.
(97) A rci: „Pane můj,
útočiště béřu k tobě před
našeptáváním zlých duchů:
(98) a útočiště
béřu k tobě, Pane můj, před
přiblížením se jich ke mne.“
(99) Však když k některému z
nich přijde smrt, rce: „Pane můj, dej mi vrátiti se,
(100) abych činiti mohl dobro v tom, co
opominul jsem.“ Však ne, Tato jsou slova, jež bude mluviti, ale za
nimi bude přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.
(101) A když troubeno bude na roh, v
den onen nebude svazků příbuzenských mezi nimi,
aniž navzájem se budou doprošovati.
(102) Ti, jichž váha
těžká bude, těm dobře povede se.
(103) Ti, jichž váha
lehká bude, budou oni, jichž duše záhubě propadly
a v pekle přebývati budou věčně.
(104) Sžírati bude oheň
tváře jejich a křiviti budou ústa svá.
(105) „Což nebyla vám čtena
znamení naše a vylhanými jste je nazývali?“
(106) Řeknou: „Pane náš,
přemohlo nás neštěstí naše a stali jsme se
lidem bloudícím.
(107) Pane náš, vyveď
nás odsud: a vrátíme-li se (k
bludu), pak jistě budeme
nepravostní.“
(108) Řekne Bůh: „Vehnáni
buďte do něho a nemluvte na mne.
(109) Neb zajisté byla část
služebníků mých, kteří říkali:
‚Pane náš, uvěřili jsme, i odpusť nám a
slituj se nad námi, neb ty nejlepším jsi ze všech
slitovných‘
(110) a vy žert tropili jste si z nich,
až způsobili jste, že zapomněli napomenutí mé a
vysmáli jste se jim.
(111) Jáť pak zajisté
odměnil jsem je dnes za to, že trpělivě vše snesli: v
pravdě oni šťastni jsou!“
(112) Řekne (Bůh): „Jak dlouhý prodleli jste na zemi
počet roků?“
(113) Řeknou: „Prodleli jsme tam den
aneb část dne: i taž se početvedoucích.“
(114) Řekne Bůh: „Dleli jste tam
pouze maličko, kdybyste to mohli věděti.
(115) Zdaž domnívali jste se,
že stvořili jsme vás z kratochvíle a že k
nám nebudete navráceni?“
(116) Pročež povýšen
budiž Bůh, král pravdivý; není Boha, kromě
něho, Pána trůnu vznešeného.
(117) A kdo uctívá vedle Boha
boha jiného, o němž nemá nijakého důkazu, ten zajisté
súčtovati musí s Pánem svým, a zajisté
dobře nepovede se nevěřícím!
(118) A rci: „Pane můj, odpusť a
slituj se, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných.“
An-Noor
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Toto jest súra, kterou seslali
jsme a učinili povinnou: a seslali jsme v ní znamení
jasná, abyste si je připomínali.
(2) Smilnici a smilníka
zbičujete každého z nich stem ran bičem: a nechť soucit s
nimi nepřevládne ve vás nad vyplněním
nařízení božích, věříte-li v
Boha a v den poslední. A nechť trestu jejich svědkem jest
skupina věřících.
(3) Smilník nesmí
bráti si za ženu leda smilnici aneb modloslužebnici: a
smilnici nesmí si bráti za manželku leda smilník aneb
modloslužebník. Takovéto sňatky pak zakázány
jsou věřícím.
(4) Ty, kdož vrhají
podezření na ženy počestné a nemohou pak předvésti
čtvero svědků, zbičujte osmdesáti ranami bičem
a nepřijímejte svědectví jejich nikdy poté: tito
zajisté jsou pohoršlivci.
(5) Vyjma těch, kteří
káli se poté a polepšili: Bůh zajisté velkým jest v
odpouštění, slitovným.
(6) Ti, kdož vrhají (podezření)
na manželky své a nemají svědků, vyjma sebe
samých, svědectvím dají čtvero
dosvědčení při Bohu, že mluví pravdu
(7) a pátým dají
svolání prokletí Boha na sebe, v případě,
že by byli mluvili lež.
(8) Však odvrátí od
ženy trest čtvernásobné dosvědčení při
Bohu, že muž její lže,
(9) a za páté,
svolání hněvu božího na sebe, v
případě, že on byl by mluvil pravdu.
(10) Nebýti pak milosti
boží nad vámi a milosrdenství jeho, (ztrestal by vás ihned): však Bůh rád
popřává sluchu kajícným a jest moudrý.
(11) Zajisté pak ti, kteří
vzbudili (onu)
lež, byli jednou tlupou z vás: však nepovažujte to za zlo
pro sebe, naopak, jest to dobré pro vás. Jedenkaždý muž
z nich obdrží, co patři mu po zásluze dle viny jeho, a
tomu z nich, jenž vzal na se zveličiti (lež
onu), připadne trest velký.
(12) Proč nesmýšleli
věřící mužové a ženy, když slyšeli
jste o tom, v nitrech svých dobře (o
té věci), řkouce: „Totoť
zajisté lež jest zjevná?“
(13) Proč nepřivedli (pomlouvači)
čtvero svědků k dosvědčení toho? A ježto
nemohli přivésti čtvero svědků, u Boha lživými
jsou.
(14) A nebýti milosti
boží nad vámi a milosrdenství jeho ve světě
tomto i v budoucím, byl by postihl vás za to, co
rozhlásili jste, trest velký:
(15) když roznášeli jste
to jazyky svými a když mluvili jste ústy svými to, o
čem neměli jste vědomosti, považujíce to za věc
malou, ač u Boha věcí velkou jest to.
(16) Proč, když slyšeli jste
to, neřekli jste spíše: „Nepřísluší
nám, abychom rokovali o tom? Při slávě tvé, Bože,
toto jest pomluva velká!“
(17) Napomíná vás pak
Bůh, abyste nevrátili se k něčemu podobnému nikdy,
jste-li věřícími.
(18) A objasňuje vám Bůh
znamení svá: neb Bůh vševědoucí jest a
moudrý.
(19) Zajisté pak těm, kdož jsou
rádi, aby šířila se špatná pověst o
těch, kdož uvěřili, určen bude trest bolestný
ve světě tomto i v budoucím: Bůh pak ví, však
vy nevíte.
(20) A nebýti milosti
boží nad vámi a milosrdenství jeho, (byl by vás ztrestal):
však Bůh laskavý jest a slitovný.
(21) Vy, kteříž jste
uvěřili, nenásledujte šlépějí Satana: neb
toho, jenž následuje šlépějí Satana,
nabádá on ke špatnostem a činům zavrženíhodným.
Nebýti pak milosti boží nad vámi a
milosrdenství jeho, žádný z vás nebyl by
čistým nikdy: však Bůh očišťuje, koho
chce, a Bůh vše slyší a ví.
(22) A nechť nezaklínají
se ti, kdož přednost a jmění mají mezi
vámi, že nebudou ničeho dávati svým
příbuzným, nuzným a těm, kdož vystěhovali
se na stezce boží, nýbrž ať spíše
prominou jim a přehlédnou jich vinu. Což nebyli byste rádi,
aby Bůh odpustil vám? A Bůh velkým jest v
odpouštění, slitovným!
(23) Zajisté ti, kteří
vrhají (podezření) na ženy počestné, však
lehkovážné, mezi ženami věřícími,
proklati budou ve světě tomto i v budoucím a určen bude
jim trest velký.
(24) V den, kdy svědčiti budou
proti nim jazykové jejich a ruce jejich a nohy jejich ohledně toho, co
činili.
(25) V den onen splatí jim Bůh
dluh jejich dle pravdy, a seznají, že Bůh zajisté jest pravdou
zjevnou.
(26) Podlé ženy jsou pro podlé
muže a podlí mužové jsou pro podlé ženy: a dobré
ženy jsou pro dobré muže a dobří mužové jsou pro
dobré ženy: tito ospravedlněni budou vůči tomu, co se o
nich povídá: jim určeno jest odpuštění (Boha) a
obdaření hojné.
(27) Vy, kteříž jste
uvěřili, nevcházejte do domů, jež nejsou vaše,
dokud jste nebyli žádali o svolení a pozdravili obyvatele
jejich: toto bude lepším pro vás, budete-li toho
pamětlivi.
(28) A nenajdete-li nikoho v nich,
nevstupujte do nich, dokud vám nebylo to dovoleno: a rčeno-li jest
vám „Vraťte se,“ tedy vraťte se. To
přístojnějším bude pro vás a Bůh o
tom, co činíte, dobře ví.
(29) Nebude viny vám,
vstoupíte-li do domů neobydlených, v nichž byly by pro
vás nějaké potřeby: a Bůh dobře ví, co
veřejně přiznáváte i co tajíte.
(30) Rci věřícím
mužům, aby klopili zraky své a střežili pohlavní
údy své: to přístojnějším bude pro ně,
Bůh pak zajisté zpraven jest o tom, co konají.
(31) Rci věřícím
ženám, aby klopily zraky své a střežily pohlavní
údy své: a aby neukazovaly vnad svých, vyjma
vnějších: a aby pokrývaly závoji poprsí
svá: a aby neukazovaly vnad svých, vyjma manželům
svým, aneb otcům svým, aneb otcům svých manželů,
a synům svým, aneb synům manželů svých, aneb
bratrům svým, aneb synům bratří svých, aneb
synům sester svých, aneb ženám jejich, aneb těm,
jichž zmocnila se pravice jejich, aneb služebníkům,
nemajícím síly mužné, aneb dětem, jimž
není dosud (zjevně) patrna nahota žen: a nechť
nedupají nohama, aby vidělo se, co skryto jest ze vnad jejich. A
obracejte se kajícně k Bohu všichni, ó
věřící, aby dobře se vám vedlo!
(32) A spojujte v manželství
svobodné mezi vámi, jakož i poctivé ze služebníků
svých a služek. Jsou-li chudi, obohatí je Bůh z milosti
své a Bůh nesmírný jest (v
bohatství svém),
vševědoucí.
(33) A nechť ve zdrženlivosti
žijí ti, kdož nemohou pro chudobu v manželství
vstoupiti, dokud neobohatí je Bůh z milosti své. A
žádají-li někteří z otroků vašich
úpis propuštění, vystavte jim jej, víte-li,
že jest v nich dobro: a dejte jim ze statků božích,
jež Bůh byl dal vám. A nenuťte otrokyň svých
k nemravnosti, — chtějí-li uchovati si počestnost, — ze
žádosti po statcích života pozemského: však
přinutil-li by je kdo, Bůh zajisté poté, když byly
přinuceny, bude velkým v odpuštění,
slitovným.
(34) Nyní pak seslali jsme
vám znamení objasňující a příklady
těch, kteří zašli před vámi, jakož i
napomenutí bohabojným.
(35) Bůh jest SVĚTLEM nebes i
země: podobno jest světlo jeho výklenku, v němž
hoří lampa — lampa zasklená — a sklo podobné
hvězdě zářné: vznímá se (olejem) stromu
požehnaného, olivovníku, jenž není
východní ani západní: olej jeho svítí
takřka i když nedotkne se jej oheň; jest to světlo na
světle! Vede pak Bůh ke světlu svému, koho chce a
činí podobenství lidem: a Bůh o všech věcech
má vědomost.
(36) V domech, jež dovolil Bůh,
aby vystavěny byly a v nich vyslovováno jméno jeho, chvála
jeho pěna jest v nich z jitra i za večera;
(37) muži, jež
nezvábí ani obchod, ani prodej, od
vzpomínání Boha a zachovávání
modlitby a dávání povinné almužny, bojí se
dne, kdy převraceti se budou srdce a zraky —
(38) aby v den onen odměnil je
Bůh za nejlepší skutky jejich a rozmnožil vůči
nim milost svou, neboť Bůh poskytuje darů svých, komu
chce, bez počtu.
(39) Ale těch, kdož
neuvěřili, díla jsou jako přelud v poušti, jejž
žíznivý mní býti vodou, dokud nepřijde k
němu a neshledá jej ničím: ale najde tam Boha,
jenž splatí mu účet jeho. A Bůh zajisté
rychlým jest v účtování.
(40) Anebo jako temnoty nad mořem
hlubokým, pokrytým vlnami, nad nimiž kupí se vlny:
nad nimi mračna a temnoty seskupené nad temnotami: vtáhne-li (lodník)
ruku svou, takřka jí nevidí. A komu Bůh
neučiní světla, tomu není světla!
(41) Zdaž neviděl's, že Bohu
pěje chválu cožkoliv na nebi jest i na zemi — i ptactvo,
rozpínajíc křídla svá? Všechno zná
modlitbu svou a pěje chválu jeho: a Bůh dobře ví o
tom, co konají.
(42) Bohu pak
přináleží panství nebes i země a k Bohu (vede) cesta
návratu.
(43) Zdaž neviděl's, jak Bůh
pomalu pohání mračna, pak kupí je dohromady a pak
hromadí je ve sbory: i vidíš pak bohatý
déšť vycházeti ze středu jich: a dává
padati s nebe jako by hory plné ledových krup, jimiž stižen
jest, koho chce (stihnouti), a jež odvrací od koho chce. A
zář blesku jeho málem odnímá lidem zrak.
(44) Bůh řídí
střídání noci se dnem: v tom zajisté jest poučení
pro lidi důvtipné.
(45) A stvořil Bůh veškeré
živočišstvo z vody: některé z nich pohybuje se na
břiše svém: některé pohybuje se na dvou nohou, některé
pohybuje se na čtyřech: Bůh stvořil, co chtěl,
neboť Bůh nade všemi věcmi moc má.
(46) Nyní pak seslali jsme
znamení objasňující: a Bůh vede, koho chce, ke
stezce přímé.
(47) A říkají:
„Uvěřili jsme v Boha a v proroka jeho a poslechli jsme,“ však
poté někteří z nich odvracejí se: tito nejsou
věřící!
(48) A když voláni jsou
před Boha a proroka jeho, aby rozsoudil mezi nimi — hle, část
jich odvrací se.
(49) Však kdyby oni byli v
právu, byli by přišli k němu v podrobení.
(50) Což v srdci jich jest choroba,
anebo pochybují, anebo bojí se, aby neoklamal je Bůh a
prorok jeho? Nikoliv: tito jsou pouze nepravostní.
(51) Vyjádření
věřících pak, když voláni byli před
Boha a proroka jeho, aby rozsoudil mezi nimi bylo, že řekli jen:
„Slyšeli jsme a poslechli jsme.“ Těmto jistě dobře se
povede.
(52) Neb ti, kdež poslušni jsou
Boha a proroka jeho, kdož obávají se Boha a bojí se
jej: ti zajisté budou šťastni.
(53) Přisahali při Bohu
nejpevnější přísahou, že
poručíš-li jim, jistě vyjdou (do
pole). Rci: „Nepřisahejte:
poslušnost jest cennější. A Bůh zajisté dobře
jest zpraven o tom, co činíte.“
(54) Rci: „Buďte poslušni Boha a
buďte poslušni proroka: však odvrátíte-li se, jemu
bude (zodpovídati se) jen za břímě své, a vám
za břímě vaše. A poslechnete-li ho, budete vedeni (správnou)
cestou: povinností pak proroka jest jen hlásání
zjevné.“
(55) Slíbil Bůh těm,
kdož uvěřili z vás a konali dobré skutky, že dojista
učiní je nástupci nynějších
pánů země, jakož učinil nástupci ony
před nimi, a že dojista upevní pro ně
náboženství jejich, jež dáti jim
ráčil: a že v záměnu obav jejich poskytne jim poté
bezpečí: „Uctívati budou mne a nebudou se mnou
spolčovati ničeho: však kdo po tomto napomenutí
neuvěří, patřiti bude k pohoršlivcům.“
(56) A zachovávejte modlitbu a
dávejte (povinnou) almužnu a poslušni buďte proroka,
abyste došli milosrdenství.
(57) A nechť nedomnívají
se ti, kdož neuvěřili, že znemožniti mohou vůli
Boha na zemi: a příbytkem jich bude oheň (pekelný).
Špatná to bude cesta návratu!
(58) Vy, kteří jste
uvěřili, nechť žádají vás o
dovolení otroci vaši a ti z vás, kdož nedosáhli (pohlavní)
dospělosti, třikráte: před modlitbou jitřní,
a když sejmete oděv svůj v poledne, a po modlitbě
večerní. Tyto tři doby jsou doby nahoty vaší.
Však nebudete míti viny, aniž oni, po těchto (třech dobách),
kdy chodíte navzájem jeden kolem druhého. Takto vysvětluje
vám Bůh znamení svá: a Bůh
vševědoucí jest a moudrý.
(59) A když děti vaše
dosáhly (pohlavní) dospělosti, nechť
žádají vás o dovolení, stejně jakož
byli činili jiní před nimi. Takto vysvětluje vám
Bůh znamení svá: a Bůh vševědoucí jest
a moudrý.
(60) Ženy mimo věk porodu,
jež nemají naděje na manželství, nebudou
míti viny, když sejmou oděv svůj, nevystavujíce na
odiv vnad svých: však zdrží-li se toho, bude to
lepším pro ně: a Bůh vše slyší a
ví.
(61) Nebude provinění
slepým, aniž chromým, aniž nemocným, budou-li
jísti u vašich stolů, aniž vám, budete-li
jísti ve svých domech, aneb v domech svých otců, neb
matek, neb bratří, neb sester, neb strýců z otcovy
strany, neb tet z otcovy strany, neb strýců z matčiny strany,
neb tet z matčiny strany: aneb v domech, k nimž máte
klíče, neb v domě přítele svého. Nebude vám
viny, budete-li jísti pohromadě aneb odděleně. A
když vstupujete do domu, pozdravte se navzájem pozdravem ve jménu
Boha, požehnaným a dobrým. Takto vysvětluje vám
Bůh znamení svá, abyste je pochopili.
(62) Věřícími jsou
pouze ti, kdož uvěřili v Boha a v proroka jeho a
kteří, když jsou s ním v nějaké společné
věci, neodcházejí, dokud by jej nebyli požádali
o dovolení: zajistéť ti, kteří tě
žádají o dovolení, jsou oni, kdož vskutku
věří v Boha a v proroka jeho. Když žádati
tě budou o dovolení za účelem nějaké věci
soukromé, dej je těm z nich, kterým budeš chtíti. A
pros za odpuštění pro ně Boha, neboť Bůh
zajisté velkým jest v odpouštění, slitovným.
(63) Neoslovujte proroka mezi sebou
stejným způsobem, jakým oslovujete se navzájem.
Bůh dobře ví o těch z vás, kteří
odcházejí potichu, za zády druhých: a nechť
ti, kdož jednají oproti nařízení jeho,
mají se na pozoru, aby nepadla na ně zkouška
nějaká aneb trest bolestný.
(64) Ó zdaž
nepřináleží Bohu vše, což na nebi jest a na
zemi? On ví, jak to s vámi stojí: a jednoho dne
navráceni budou (všichni) k němu i zpraví je pak o tom, co
činili, neboť Bůh o věcech všechněch má
vědomost.
Al-Furqaan
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Požehnán budiž ten,
jenž seslal ROZLIŠENÍ služebníku svému, aby byl
veškerenstvu varovatelem.
(2) Ten, jemuž
přináleží panství nebes i země, a jenž
neučinil sobě syna, a jenž nemá společníka v
panství svém, a jenž stvořil všechny věci a určil
určením.
(3) Oni pak učinili si vedle Boha
božstva, jež nestvořila ničeho, nýbrž sama
stvořena jsou a nemohou přičiniti sobě ani škody ani
prospěchu, aniž moc mají nad smrtí a životem a
vzkříšením.
(4) A říkají ti,
kdož neuvěřili: „Totoť jest pouhá lež, kterou
vymyslil a v níž pomohli mu druzí lidé.“ Dopustili se (tím)
křivdy a podvodu.
(5) A říkají: „Toto
jsou báchorky starých, jež dal sepsati a jež
předříkávány jsou mu z jitra i s večerem.“
(6) Rci: „Seslal je, onen, jenž
zná tajnosti nebes i země, neboť on velkým jest v
odpouštění, slitovným.“
(7) A říkají: „Co jest
to za proroka? Požívá pokrmu a prochází se po
náměstích: (neuvěříme), leda by seslán byl mu anděl a
společně s ním byl nám varovatelem.
(8) Anebo kdyby poklad byl shozen mu, aneb
měl-li by zahradu, jež živila by jej.“ A
říkají nepravostní: „Vyť zajisté
následujete pouze muže očarovaného.“
(9) Hle, jaká podobenství
činí s tebou! Však oni jen v bludu jsou a nejsou s to, aby
nalezli stezku (pravou).
(10) Požehnán budiž ten,
jenž kdyby chtěl, mohl by dáti tobě lepší
toho, o čem oni mluví — zahrady, pod nimiž řeky tekou — a
dáti tobě paláce!
(11) Ano, vylhanou nazvali hodinu (soudu): ale
těm, kteří vylhanou nazvali hodinu (soudu), schystali jsme plamen
sžíravý.
(12) Když spatří je (plamen ten) z
místa dálného, slyšeti budou jej zuřící a
řvoucí.
(13) A když vrženi budou do
úzkého místa v něm spřáhnuti vespolek, volati
budou po zničení (na
místě).
(14) „Nevolejte dnes po zničení
jednom, ale volejte po zničení mnohém!“
(15) Rci: „Toto-li lepším jest,
či zahrada věčnosti, jež slíbena byla bohabojným?
Odměnou bude jim i cílem cesty:
(16) v ní budou míti, co
budou chtít, na věky věkův: toto slib jest Pána
tvého závazný.“
(17) V den, kdy
shromáždí je, jakož i ty, které oni
uctívají vedle Boha, tehdy řekne (těmto): „Zdaž vy zavedli jste tyto
služebníky mé v blud, aneb oni sami zbloudili s cesty (pravé)?“
(18) Řeknou: „Chválen
budiž! Nepříslušeloť zajisté nám, abychom
brali si kromě tebe ochránců, však tys zahrnul tolika
požitky je i otce jejich, že zapomněli napomenutí a stali
se lidem ztraceným.“
(19) (Řekne
Bůh mnohobožcům): „Nyní
vylhaným prohlásili to, co říkáte, a nebude
vám lze, abyste odvrátili od sebe (trest), aniž dostali pomoci: a kdožkoli
nepravostným jest z vás, tomu okusiti dáme trestu
velkého.“
(20) A neposlali jsme před tebou
proroků, kteří by nebyli požívali krmí,
aneb nebyli procházeli se po náměstích: a
učinili jsme vás navzájem sobě zkouškou, abychom
seznali, dovedete-li (trpělivě) vyčkati. A Pán tvůj dobře
pozoruje.