Part 2

(142) Řeknou pošetilci mezi lidem: „Co odvrátilo je od jejich qibly; které se přidržovali?“ Rci: „Bohu náleží východ i západ: onť vede, koho chce, ke stezce přímé.“

(143) A tak učinili jsme vás národem středu, abyste byli svědky vůči lidem a aby prorok váš byl svědkem vůči vám. A určili jsme dřívější qiblu jen proto, abychom rozeznali ty, kteří následovati budou proroka od těch, kdož obrátí se k němu zády: byť bylo to velkou nesnází, není jí to pro ty, kdož vedeni jsou Bohem: a Bůh nezanechá bez užitku víru vaši, neboť Bůh dobrotivý jest vůči lidem a slitovný.

(144) Viděli jsme obracení tváře tvé všemi směry nebeskými, ale v budoucnu chceme, abys obracel se ke qible, v níž nalezneš zalíbení: obracej tudíž tvář svou směrem modlitebnice posvátné; a kdekolivěk budete se nalézati, obracejte tváře své směrem jejím. Ti, kdož obdrželi Knihu, vědí zajisté, že jest pravdou, přicházející od Pána jejich: a Bůh zajisté není lhostejným k tomu, co konají.

(145) I kdybys předvedl těm, kteří obdrželi Knihu, všemožné zázraky, nebudou následovati tvojí qibly: aniž ty následovati budeš jejich qibly. Mezi nimi samými pak jedni následují qibly druhých. A poddal-li by ses přání jejich poté, když přišlo ti vědění, tehdy i ty staneš se nepravostným.

(146) Ti, kteří obdrželi Knihu, znají ji stejně dobře jako znají syny své, však část jich skrývá pravdu vědomě.

(147) Pravda přichází od Pána tvého: nebudiž tedy jedním z pochybovačných.

(148) Každý má končinu na nebesích, ke které obrací se při modlitbě: přidržujte se konání dobra, kdekolivěk jste a Bůh svede vás všechny jednoho dne, neboť Bůh jest všemohoucí.

(149) A zkadkoliv vyjdeš, obrať tvář svou směrem k modlitebnici posvátné: totoť zajisté jest pravda, přicházející od Pána tvého a Bůh není lhostejným k tomu, co činíte.

(150) A zkadkoliv vyjdeš, obrať tvář svou směrem k modlitebnici posvátné: a kdekolivěk budete, obracejte tváře své směrem k ní, aby lidé nemohli vám ničeho. vytknouti. Pokud se týče nepravostných mezi nimi, těch nebojte se: však bojte se mne, abych dovršil dobrodiní svá nad vámi a abyste vedeni byli cestou pravou.

(151) Jakož poslali jsme vám proroka ze středu vašeho, aby četl vám znamení naše, očišťoval vás, učil vás Knize a moudrosti a učil vás tomu, co jste nevěděli.

(152) Tedy buďte pamětlivi mne a budu pamětliv vás a čiňte mi díkůvzdání a nebuďte nevěřícími.

(153) Vy, kteří jste uvěřili, zavolejte trpělivost a modlitbu ku pomoci své, neboť Bůh zajisté pomáhá trpělivým.

(154) Nenazývejte ty, kdož ubiti byli na stezce Páně, mrtvými: naopak, nazývejte je živými! Však vy toho nechápete.

(155) Zkoušeti vás budeme poněkud strachem a hladem a ztrátou majetku a životů a plodů zemských: však radostnou hlásiž novinu trpělivým,

(156) kteří když postiženi jsou neštěstím, dí: „V pravdě patříme Bohu a k němu se navrátíme.“

(157) Nad těmito požehnání. jest Páně a milosrdenství jeho a tito zajisté vedeni jsou cestou pravou.

(158) V pravdě, Safá a Marwa jsou vyvolenými místy Boha: a kdožkoli putuje k Domu posvátnému a navštěvuje místa svatá, nezhřeší když obejde je obě dokola: a kdo z vlastního popudu koná dobro, (bude odměněn): neboť Bůh zajisté jest vděčným, vševědoucím.

(159) Ti, kteří zatajují, ať jest to cokoliv, z jasných důkazů a dobrého vedení, námi seslaných poté, když jasně jsme je byli označili lidem v Knize; těm zlořečiti bude Bůh a zlořečiti jim budou zlořečící.

(160) Vyjma těch, kteří kajícně obrátí se ke mně a polepší se a poučují druhé: těm popřeji sluchu, neboť rád popřávám sluchu kajícím a jsem milosrdný.

(161) Ti pak, kdož neuvěřili a zemřeli v nevíře své, nad těmi zlořečení jest Boha i andělů a lidí všechněch.

(162) Zahrnuti jím budou na věky a nebude ulehčeno trápení jejich a Bůh nikdy na ně nepohlédne.

(163) Bůh váš jest jediný Bůh: není Boha mimo něho, milosrdného, slitovného.

(164) Zajisté ve stvoření nebes a země a ve střídání noci se dnem a v korábech přeplouvajících moře s tím, což užitečno jest lidem: a ve vodách, jež sesílá Bůh s nebe a jimiž obživuje zmrtvělou zemi; a po ní pak rozptyluje živočichy všeho druhu: a v přeměně větrů a v oblacích určených ke službě mezi nebem a zemí: v tomť jistá jsou znamení těm, kdož dovedou porozuměti.

(165) Jsou pak mezi lidmi někteří, kdož staví si vedle Boha jemu rovné a milují je stejnou láskou jako Boha: však ti, kdož uvěřili, milují Boha nade všecko. Ale uvidí nepravostní, až shlédnou trest svůj, že veškerá moc jest pouze u Boha a že Bůh věru přísným jest v trestání.

(166) A když odděleni budou vůdci od stoupenců svých poté, když shlédnou trest, a přetnuta budou veškerá pojítka mezi nimi,

(167) řeknou stoupenci jejich: „Kéž vrátiti bychom se mohli (na zemi): tu oddělili bychom se od nich, jako oni nyní oddělili se od nás.“ Takovým způsobem ukáže jim Bůh skutky jejich a marnost jejich: nikdy nevyjdou z ohně (věčného).

(168) Ó lidé! Požívejte ze všeho, což dobrého jest a dovoleného na zemi a nenásledujte šlépějí Satana, neboť on jest zjevným nepřítelem vaším.

(169) On podněcuje vás pouze ke zlu a špatnostem a k tomu, abyste říkali o Bohu to, co nevíte.

(170) A když řekne se jim: „Následujte to, co Bůh zjevil,“ řeknou: „Nikoliv, následujeme to, nač zvykli jsme si od otců svých, ač otcové jejich ničemu nerozuměli, aniž vedeni byli cestou pravou.“

(171) Nevěřící podobají se tomu; jenž volá na tvora, který slyší jen když se naň křičí a hlasitě volá: hluší, němi, a slepí jsou a neporozumí.

(172) Vy; kteří jste uvěřili, pojídejte z dobrých věcí, kterých jsme vám poskytli potravou a děkujte Bohu, jste-li jeho služebníky.

(173) Jedině zapovězeno jest vám pojídati mršiny a krve a masa vepřového a všeho, nad čímž voláno bylo jiné jméno než boží. Však kdo donucen byl by k tomu potřebou, nikoli zvůlí a neposlušností, nebude vinen: neboť Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným.

(174) Ti, kdož zatajují něco z toho, co Bůh zjevil v Knize, a vyměňují to za věc ceny nepatrné, pouze ohněm krmí břicha svá a nepromluví na ně Bůh v den zmrtvýchvstání a neočistí je, a trest bolestný jest pro ně připraven.

(175) Tito jsou to, kteří koupili zbloudění za dobré vedení a trest za odpuštění: jak dlouho vytrvati jim bude v ohni!

(176) Tak stane se jim proto, že Bůh seslal Knihu pravdivou a ti, kdož rozcházejí se v tomto mínění o Knize boží, daleko odtrhli se od pravdy.

(177) Není zbožnosti v tom, když obracíte tváře své směrem k východu anebo k západu: však ten jest zbožným, kdo uvěřil v Boha a v den poslední,,a v anděly, a v Knihu, a v proroky: a ten, kdo z lásky k Bohu dává z majetku svého příbuzným a sirotkům a chudým a poutníkům a prosícím a na výkupné zajatců: a ten, kdo zachovává modlitbu a dává povinnou almužnu: a ti, kdož dodržují smlouvu svou, když v ni byli vešli, a kdož trpěliví jsou v protivenství a v nesnázích a v dobách zlých. Tito jsou spravedlivými a tito jsou, kdož se bojí Boha.

(178) Vy, kteří jste uvěřili! Předepsán jest vám zákon odvety za vraždu: muž svobodný za muže svobodného, otrok za otroka, žena za ženu. S tím, jemuž sleveno bylo něco s trestu bratrem jeho, má býti zacházeno laskavě: on pak odplatiti má se štědře. Totoť jest polehčením od Pána vašeho a milosrdenstvím: však toho, jenž poté dopustí se odvety, trest bolestný očekává.

(179) V tomto zákoně odvety jest ochrana života vašeho pro vás, kdož rozumní jste. Tak snad báti budete se Boha.

(180) Předepsáno jest vám, aby kdožkoli, jenž blízek jest smrti a zanechává majetek, učinil štědrý odkaz svým rodičům a příbuzným: totoť povinností jest pro bohabojné.

(181) Však ten, kdo mění poslední vůli poté, když byl vyslechl ji od umírajícího, dopouští se tím nespravedlnosti, jež spadá na ty, kteří ji změnili: Bůh zajisté vše slyší a ví.

(182) A ten, kdož obávaje se, že odkazující buď zmýlil se, nebo byl nespravedlivým, učiní vyrovnání mezi dědici, nebude míti viny: Bůh zajisté velkým jest v odpouštění a slitovným.

(183) Vy, kteří jste uvěřili! Předepsán jest vám půst, jakož předepsán byl předkům vašim, abyste báli se Boha.

(184) Jen po určitý počet dní. A bude-li kdo z vás nemocen, nebo na cestě, bude postiti se stejný počet dní později: a kdo může snésti půst, (však nedodrží jej), ten za pokání dejž najísti chudému. A kdo z vlastního popudu koná dílo dobré, k dobru bude mu počítáno: a budete-li se postiti, bude to k dobru vašemu, uvědomíte-li si to.

(185) V měsíci Ramadánu, v němž seslán byl Korán, aby dobrým vedením byl lidem, vysvětlením tohoto vedení a rozlišením, jakmile jeden každý z vás se octne v tomto měsíci, postiž se v něm. Kdož by byl nemocen neb na cestě, postiž se stejný počet dní později. Bůh chce, aby vám to bylo snadným, nikoli obtížným, a chce, abyste jen dovršili předepsaný počet dní a chválili Boha za vedení jeho a byli mu vděčnými.

(186) A když tázati se tě budou služebníci moji na mne, budu jim blízek: vyslyším volání vzývajícího mne, bude-li volati ke mně: však nechť poslouchají mne a věří ve mne, aby šli správnou cestou.

(187) Dovoleno jest vám, abyste přiblížili se v noci postní k ženám svým: ony jsou oděvem vaším a vy oděvem jejich. Bůh věděl dobře, že prohřešujete se v tom proti sobě samým, pročež popřává sluchu pokání vašemu a odpouští vám. Pročež vejděte k nim plni žádosti po tom, co Bůh uložil vám, abyste činili: jezte pak a pijte dokud nebudete moci rozeznati bílou nit od černé v ranní zoře. Od oné chvíle zachovávejte přísně půst až do noci a nevcházejte k ženám svým: raději pobývejte v modlitebnici ve zbožném rozjímání. Tyto jsou meze určené Bohem: pročež nepřibližujte se k nim. Takovým způsobem ukazuje Bůh jasně znamení svá lidem, aby báli se jej.

(188) Nemrhejte jměním svým mezi sebou za věci liché, aniž dávejte z nich soudcům, abyste promrhati mohli část jmění druhých nespravedlivě, jsouce si toho vědomi.

(189) Budou dotazovati se tě na období nového měsíce. Rci: ,,Tato jsou určena jakožto měřítka času prospěšná lidem a pro stanovení poutí do Mekky. Neníť pak zbožnosti v tom, že vracíte se do domů svých ze zadu, však zbožnost spočívá v bázni boží. Pročež vcházejte předními dveřmi do domů svých a bojte se Boha, aby se vám dobře vedlo.

(190) A bojujte na stezce Páně proti těm, kteří bojují proti vám: však nečiňte jim bezpráví (útočíce na ně předem), neboť Bůh nemiluje těch, kdož tak činí.

(191) A zabte je kdekoliv je najdete a vypuďte je zkadkoliv oni vypudili vás, neboť pokušení modloslužby horší jest vraždění: však nebojujte s nimi u mešity posvátné leda tehdy, kdyby vás v ní napadli. Napadnou-li vás, tedy zabte je: taková jest odměna nevěřících.

(192) Však přestanou-li, pak věru Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným.

(193) A bojujte proti nim, dokud nepřestane pokušení modloslužby a nepřevládne náboženství (jediného); Boha: však přestanou-li, konec budiž nepřátelství, vyjma oproti nepravostným.

(194) Měsíc posvátný a místa posvátná jsou pod ochranou zákona odvety. A kdožkoli nepřátelsky napadne vás, napadněte i vy jej stejně nepřátelsky: a bojte se Boha a věztež, že Bůh jest s bohabojnými.

(195) Dávejte štědře pro účel boží a nevrhejte se vlastníma rukama ve zkázu. Čiňte dobro, neboť Bůh miluje ty, kdož dobro konají.

(196) Konejte pouť a návštěvu (svatyně boží) z lásky k Bohu: a bylo-li vám v tom zabráněno obklíčením, pošlete nějaký dar, který nejsnáze projde. A neholte hlav svých. dokud dar váš nedošel místa určení svého. Kdož by pak byl z vás nemocen, nebo měl bolest v hlavě, nahradiž tuto povinnost postem, neb almužnou, neb darem. A když jste bezpečni, ten, kdo spokojí se s návštěvou a ponechá pouť na pozdější dobu, obětujž dar, který shledá nejpříležitějším. Komu to nebude možno, nechť postí se po tři dny během pouti a sedm dní po návratu vašem: tedy celkem deset dní. Toto uloženo jest tomu, jehož rodina nebyla přítomna v mešitě posvátné. Bojte se Boha a věztež, že Bůh věru přísným jest v trestání.

(197) Pouť konána budiž v měsících vám známých. Kdožkoli vezme na se pouť do Mekky v těchto měsících, zdržujž se ženy, přestoupení příkazu a hádek po dobu pouti: cožkoliv dobrého pak učiníte, bude známo Bohu. A zaopatřte se na cestu: však nejlepším zaopatřením jest bázeň boží. Pročež. bojte se mne vy, kdož jste rozumní.

(198) Není prohřešením, žádáte-li si milosti od Pána svého: a když sestupovati budete v průvodu od `Arafátu, rozpomeňte se na Boha poblíže místa posvátného: připomeňte si, jak uvedl na stezku pravou vás, kteříž před tím byli jste mezi bloudícími.

(199) Pak postupujte rychle v průvodu, kudy jdou druzí, a proste Boha za odpuštění, neboť Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným.

(200) Když pak skončili jste obřady své posvátné, vzpomeňte Boha jakož vzpomínáte otců svých, ba ještě mocněji. Jsou mezi lidem někteří, již dí: „Pane náš, dej nám (podíl náš) v tomto světě:“ tito věru nebudou míti podílu ve světě budoucím.

(201) A jsou mezi nimi někteří, již dí: „Pane náš; dej nám dobrý úděl na světě tomto i ve světě budoucím a ochraň nás před trápením ohně věčného.“

(202) Tito zajisté obdrží takový úděl , jakého si zasloužili, neboť Bůh věru rychlým jest v účtování.

(203) Pomněte Boha během určeného počtu dní: a přispíší-li si kdo o dva dny, nebo opozdí-li se o dva dny, nebude mu to počítáno za vinu, bojí-li se Boha. Tedy bojte se Boha a věztež, že u něho budete shromážděni.

(204) Jest mezi lidem jeden, který souhlasí s tvojí řečí ohledně života pozemského a volá Boha za svědka toho, co jest v srdci jeho: však jest tvým nejhorším odpůrcem.

(205) A sotva, že obrátí se k tobě zády, jde od jednoho konce země ke druhému, aby plnil ji rozbrojem a ničil role i stáda: Bůh pak zajisté nemiluje rozbrojů.

(206) A řekne-li se mu: „Boj se Boha,“ zmocní se jej hříšná pýcha: však on s dostatek pocítí peklo a špatné to bude lůžko!

(207) Jest opět jiný mezi lidem, jenž prodá i sebe sama z touhy, aby zalíbil se Bohu: a Bůh zajisté milostivým jest vůči služebníkům svým.

(208) Vy, kteří jste uvěřili, vejděte všichni plně do pravé víry a nenásledujte stop Satana, neboť on jest zjevným nepřítelem vaším.

(209) Však dopustíte-li se poklesku poté, když zjevena vám byla jasná znamení, vězte; že Bůh jest mocný a moudrý.

(210) Zdaž jiného co mohou očekávati, než že přijde na ně Bůh v temnotách mračen a andělé a naplněn bude rozsudek? Neboť k Bohu navracejí se všechny věci.

(211) Taž se synů Israele, kolik jasných znamení jsme jim dali? Však pozmění-li kdo milost boží poté, když dána mu byla, sezná, že Bůh věru přísným jest v trestání.

(212) Nevěřícím líbí se tento život pozemský a vysmívají se těm, kteří uvěřili: ti, kdož bojí se Boha, budou povýšeni nad ně v den zmrtvýchvstání, neboť Bůh obdaruje ty, které chce, beze všeho počtu.

(213) Lidstvo bylo jedním národem: a poslal Bůh proroky, jako posly radostných zvěstí a varovatele a seslal s nimi Knihu plnou pravdy, aby rozsuzovala mezi lidmi ohledně toho, v čemž se rozcházeli: však nikdo neměl odlišného mínění vyjma těch, jimž dána byla Kniha, i poté, když dány byly jim jasné důkazy, a to jen ze vzájemné žárlivosti. A přivedl Bůh ty, kteří uvěřili, ku pravdě o tom, v čem z dovolení jeho se rozcházeli: a Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé.

(214) Zdaž domníváte se, že vejdete v ráj, aniž byste byli zakusili toho, co zakusili ti, kteří zašli před vámi? Dotkly se jich nesnáze a protivenství a tak zmítáni jimi byli, že konečně řekl prorok a ti, kteří uvěřili s ním: „Kdy přijde nám pomoc boží?“ - Což není pomoc boží blízka?

(215) Budou dotazovati se tě ohledně rozdávání almužny. Rci: „Cožkoliv dobrého rozdáno vámi bude, nechť připadne rodičům, příbuzným, sirotkům a chudým a pocestným: a zajisté Bůh ví o každém dobru, které vykonáte.“

(216) Předepsáno jest vám válčení, avšak vy cítíte k němu odpor: možná, že cítíte odpor k něčemu, co jest vám ve prospěch, a možná, že máte rádi něco, co jest vám ke škodě. A Bůh ví to, však vy toho nevíte.

(217) Dotazovati se tě budou ohledně válčení v měsíci posvátném. Rci: „Válčení v něm jest velkým hříchem: však odpuzování od stezky Páně, nevíra v Boha a v modlitebnici posvátnou, vyhánění z ní lidu v ní dlícího, větším jest u Boha hříchem, a pokušení modloslužby horším jest vraždění. Nevěřící neustanou ve válčení proti vám, dokud neodvrátí vás od víry vaší, bude-li jim to možno: a kdožkoli z vás odvrátí se od víry své a zemře jako nevěrec, těch konání marná budou v životě tomto i budoucím: údělem těchto bude oheň, v němž přebývati budou věčně.

(218) Však ti, kdo uvěřili a opustili vlast svou a bojují na stezce boží, mohou doufati v milosrdenství boží: a Bůh zajisté velkým jest v odpouštění, slitovným.“

(219) Dotazovati se tě budou ohledně vína a hry hazardní. Rci: „V těchto obou (věcech) jest zlo i užitek lidstvu zároveň: však zlo z nich pochodící větším jest užitku.“ A tázati se tě budou ohledně toho, co mají rozdávati jako almužnu. Rci: „Přebytek.“ Takovým způsobem objasňuje vám Bůh znamení svá, abyste přemýšleli,

(220) o tomto světě a o budoucím. Budou dotazovati se tě ohledně sirotků. Rci: „Spravedlivé zacházení s nimi jest dobrým skutkem: a máte-li co činiti s nimi, jednejte s nimi, jako s bratry. Bůh dobře rozpoznává toho, jenž zle jedná od toho, jenž spravedlivě jedná: a kdyby Bůh chtěl, mohl by uvésti vás v nesnáz: neboť zajisté Bůh jest mocným a moudrým.“

(221) A nežeňte se a modloslužebnicemi, dokud neuvěřily: otrokyně věřící jest lepší modloslužebnice, i když tato se vám více líbí. A nedávejte dcer svých za manželky modloslužebníkům, dokud neuvěřili: neboť otrok věřící lepší jest modloslužebníka, i kdyby tento více se vám líbil. Oni zvou vás do ohně věčného: však Bůh zve vás do ráje a k odpuštění z vůle své a jasně označuje znamení svá lidu, aby jich byli pamětlivi.

(222) A dotazovati se tě budou na menstruace žen. Rci: „Tyto jsou poruchou.“ Protož vzdalujte se žen svých po ono období a nepřibližujte se k nim, dokud nejsou očištěny. Když pak jsou očištěny, vcházejte k nim z oné strany, ze které nakázal vám Bůh. Bůh zajisté miluje kající a miluje ty, kdož snaží se býti čistými.

(223) Ženy vaše jsou polem vaším: tudíž vcházejte na pole své zkadkoli se vám zlíbí, však před tím učiňte něco ve prospěch duší svých: a bojte se Boha a vězte, že setkáte se s ním. Zvěstuj radostnou tuto novinu věřícím.

(224) A neberte Boha za svědka přísahy své, že budete ctnostnými, že báti budete se Boha a že šířiti budete dobrou shodu mezi lidmi: neboť Bůh zajisté vše slyší a ví.

(225) Bůh nebude trestati vás za pochybení v přísaze vaší, ale trestati vás bude za to, co zasloužila si srdce vaše. Bůh zajisté velkým jest v odpouštění, slitovným.

(226) Těm, kdož vzdáliti se chtějí žen svých, určena jest lhůta čtyř měsíců: a když změní úmysl svůj, Bůh zajisté velkým jest v odpouštění, slitovným.

(227) Však rozhodli-li se zapuditi svoji ženu, Bůh zajisté vše slyší a ví.

(228) A zapuzené ženy nechť pozorují samy sebe po tři svá měsíční období: neníť dovoleno jim, aby skrývaly to, co Bůh stvořil v lůnech jejich, věří-li v Boha a v den poslední. A jest spravedlivějším, když manželé jejich vezmou je v tomto stavu k sobě zpět, jsou-li svolni činiti, což spravedlivo jest. A ony pak mají se chovati k manželům svým stejně, jak oni zachovali se k nim, spravedlivě: však mužové jsou o stupeň výše nad ženami. Bůh zajisté jest mocným a moudrým.

(229) Zapuzení může státi se dvakráte: podržíte-li si ženu svou, chovejte se k ní spravedlivě; vypovíte-li ji, tedy učiňte tak laskavě. A není dovoleno vám, abyste si podrželi něco z toho, co darovali jste jim, leda že báli byste se oba, že nebude vám lze dodržeti mezí určených Bohem. Však obáváte-li se, že nebude vám oběma lze dodržeti mezí určených Bohem, nepojde žádnému z obou manželů viny z toho, co žena by dala za sebe výkupným. Tyto jsou meze zákona daného Bohem; pročež nepřestuptež jich, neboť kdožkoli přestoupí meze zákonů daných Bohem, jest nepravostným.

(230) Zapudil-li by pak muž ženu svou po třetí, není dovoleno mu vzíti ji zpět, dokud nebyla se provdala za jiného muže: a když tento ji byl od sebe vypověděl, nepojde žádnému z obou viny z toho, když vrátí se k sobě, domnívají-li se, že budou s to dodržeti meze zákona božího. Tyto jsou meze zákona božího a Bůh jasně označuje je těm, kdož dovedou chápati.

(231) Když zapudili jste ženu a přišel čas, kdy má odejíti od vás, buď podržte ji velkomyslně, aneb propusťte ji velkomyslně: však nezadržujte ji násilím, abyste jí učinili příkoří. Učinil-li by kdo tak, činí násilí sobě samému. Nepovažujte znamení boží za žert, ale pamětlivi buďte dobrodiní, jež Bůh prokázal vám, a Knihy a moudrosti, jež seslal vám, aby vás jimi varoval. A bojte se Boha a vězte, že Bůh o všem ví.

(232) Když zapudili jste ženu a přišel čas, kdy má odejíti od vás, nezabraňujte jim, aby provdaly se za své muže, dohodli-li se mezi sebou správně. Tímto napomenut budiž kdožkoli z vás věří v Boha a i- den poslední: takto jednati jest nejctnostnějším a nejpřístojnějším pro vás. Bůh ví, však vy nevíte.

(233) Matky rozvedené kojiti budou dítky své plné dva roky, přeje-li si otec, aby dovršeno bylo kojení. Otci pak dítka přístojí starati se o potravu a oděv matky způsobem spravedlivým. Nikdo nechť není přetížen nad síly své: matka nechť není zkrácena pro dítko své, aniž otec zkrácen pro dítko své. A stejné závazky připadnou otcovu dědici. Však shodnou-li se oba rodičové po vzájemném souhlasu a poradě na odstavení dítka, nebude jim to počítáno za vinu: a shodnete-li se vzíti pro dítko kojnou. nebude vám to rovněž počítáno za vinu, zaplatíte-li kojné, co jste jí slíbili, spravedlivě. A bojte se Boha a vězte, že Bůh vidí všechny skutky vaše.

(234) Zanechají-li ti, kdož zemrou z vás, ženy, tyto nechť pozorují stav svůj po čtyři měsíce a deset dní. A potom, když vypršela tato lhůta jejich, nebudete míti viny za to, jakým způsobem naloží samy s sebou počestně. Bůh zajisté zpraven jest o tom, co konáte.

(235) A nebudete míti viny, učiníte-li nabídnutí k sňatku oněm ženám aneb budete-li chovati. v nitru svém podobný úmysl. Bůh ví, že na ně budete mysliti, však nečiňte jim slibu v tajnosti a mluvte s nimi pouze počestně. A nevcházejte ve svazek manželský dokud nevypršela předepsaná lhůta: a vězte, že Bohu známo jest vše. co jest v nitru vašem; mějte se na pozoru před ním a vězte, že Bůh jest velkým v odpouštění a laskavým.

(236) Nebudete míti viny; zapudíte-li ženy, jichž jste se nebyli dotkli, aniž byli určili jim věno. Zaopatřte je vším potřebným: bohatý dle prostředků svých a chudý dle prostředků svých, spravedlivě, jakž závazno jest pro ty, kdož činí právě.

(237) Zapudíte-li ženy dříve než jste se byli jich dotkli, však kterým jste již byli určili věno, bude patřiti jim polovina z určeného věna, nezřeknou-li se jí ony, aneb nezřekne-li se jí ten, v jehož rukou spočívá dotyčný svazek manželský. Zřeknou-li se jí, bude to bližší bohabojnosti. A nezapomeňte jednati velkomyslně ve svých vzájemných stycích, neboť Bůh zajisté dobře vidí skutky vaše.

(238) Zachovávejte bedlivě modlitby a modlitbu prostřední a povstávejte k modlitbě, prodchnouti oddaností k Bohu.

(239) A obáváte-li se nějakého nebezpečí, tedy modlete se v chůzi, neb na koni: však jste-li v bezpečí, pomněte ve vzývání svém Boha za to, že naučil vás tomu, co jste nevěděli.

(240) Ti z vás, kdož zemrou, a zanechají po sobě ženy, odkáží jim zaopatření na dobu jednoho roku, bez přinucení opustiti jejich dům. Však opustí-li jej samy, nebude vám viny za způsob, jakým rozhodnou o sobě samých počestně. A Bůh mocný jest a moudrý.

(241) Zapuzeným určeno budiž spravedlivé zaopatření, jakž závazno jest pro bohabojné.

(242) Takto jasně označuje vám Bůh znamení svá, abyste rozumně jednali.

(243) Zdaž neviděls těch, kteří opustili obydlí svá — a na tisíce jich bylo — ze strachu před smrtí? A řekl k nim Bůh: „Zemřete!“, a pak vzkřísil je opět Bůh, neboť Bůh jest nejvýš milostivým k lidem: však většina jich nevzdává mu za to díků.

(244) A bojujte na stezce Páně a vězte, že Bůh všechno slyší a ví.

(245) Kdo medle učiní dobrou půjčku Bohu? Tomu mnohonásobně odplatí Bůh, neboť ruka jeho jest zavřena neb otevřena: a k němu se navrátíte.

(246) Zdaž nevzpomínáš shromáždění synů Israele po smrti Mojžíšově, když řekli jednomu z proroků svých: „Vzbuď krále mezi námi a bojovati budeme na stezce boží.“ I řekl: „Nemohlo-liž by se státi, že byste odepřeli bojovati, kdyby válčení bylo vám přikázáno?“ Řekli: „Což jiného zbývá nám než bojovati na stezce boží, nám, kteří vyhnáni jsme byli, spolu s dětmi svými, z obydlí svých?“ Však poté, když přikázáno jim bylo válčení, couvli, až na malý počet jich: však Bůh dobře zná nepravostné!

(247) A řekl jim prorok jejich: „Bůh postavil vám Saula za krále.“ Řekli: „Jakž měl by tento panovati nám, když my větší máme způsobilost k panování, než on, aniž oplývá majetkem?“ Řekl: „Bůh vyvolil ho k panování nad vámi a rozhojnil sílu jeho ve vědění a postavě tělesné: a Bůh dává panství své tomu, komu chce. Bůh zajisté nesmírný jest v moci své a vševědoucí.“

(248) I řekl jim prorok jejich: „Na znamení království jeho poslána vám bude schránka úmluvy: v ní záruka bezpečí bude od Pána. vašeho a ostatky toho, co zanechal po sobě rod Mojžíšův a rod Áronův; a andělé ponesou ji. V tom zajisté znamení bude vám, jste-li věřícími.“

(249) A když Saul vytáhl s vojsky svými, řekl: „Bůh zkoušeti vás bude u řeky. Ten, jenž napije se z ní, není jedním z mých: však ten, jenž neokusí z ní — vyjma napití se z dlaně - ten bude jedním, z mých.“ A napili se z ní všichni, vyjma malého počtu jich. A když přešel Saul a ti, kdož uvěřili s ním, řeku, řekli ostatní: „Nemáme dnes síly k boji s Goliášem a vojsky jeho.“ Však ti, kteří přesvědčeni byli o jistotě setkání svého s Bohem, řekli: „Kolikráte již malý hlouček porazil velké voje z dopuštění božího! Bůh zajisté jest s těmi, kdož trpělivě vyčkávají.“

(250) A když vytáhli k boji s Goliášem a vojsky jeho, řekli: „Pane náš, popřej nám vytrvání a upevni kroky naše a pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím.“

(251) A porazili je z dopuštění božího a zabil David Goliáše a dal mu Bůh panství a soudnost a naučil jej tomu, čemu chtěl (jej naučiti). Kdyby pak nezdržoval Bůh lidstvo navzájem jedny pomocí druhých, zkázou naplnila by se země: však Bůh jest velký v milosti své vůči veškerenstvu.

(252) Tato jsou znamení Boha: v pravdě zjevujeme je tobě, neboť ty‘s jedním z proroků.