Part 22
(31) Však bude-li kterákoli z
vás pevně oddána Bohu a prorokovi jeho a bude konati dobro,
dáme jí odměnu její dvakráte a připravili
jsme pro ni podíl štědrý.
(32) Ó ženy prorokovy, nejste
jako jiné ženy: bojíte-li se Boha, tedy nebuďte
příliš blahosklonnými v řeči, aby
nepožádal vás ten, v jehož srdci choroba jest: ale
mluvte řečí přístojnou.
(33) A zůstávejte klidně v
domech svých a nevystrojujte se vystrojováním dob
nevědomosti své dřívější: a
zachovávejte modlitbu a dávejte povinnou almužnu a
buďte poslušny Boha a proroka jeho: Bůh jedině chce
odejmouti od vás nečistotu domu (svého) a očistiti vás
očištěním.
(34) A připomínejte si,
což čteno jest v domech vašich ze znamení Boha a
moudrosti: neboť Bůh prozíravý jest a o všem
zpraven.“
(35) Mužové a ženy,
odevzdaní do vůle boží, věřící
mužové a ženy, oddaní mužové a ženy, pravdomluvní
mužové a ženy, trpělivě
vyčkávající mužové a ženy,
ponížení mužové a ženy, almužnu
dávající mužové a ženy, postící se
mužové a ženy, počestnost zachovávající
mužové a ženy, Boha často vzpomínající
mužové a ženy — těmto všem přichystal Bůh
odpuštění a odměnu velkou.
(36) Nepřísluší
věřícímu muži neb ženě, aby, když
rozhodne Bůh a prorok jeho nějakou věc, měli svou
vlastní vůli ve věci své: a kdo neposlušen jest Boha a
proroka jeho, tenť zbloudil zblouděním zjevným.
(37) A (pomni), když řekl's onomu, jemuž
dobrodiní prokázal Bůh a jemuž i ty dobrodiní
prokázal's: „Podrž manželku svou a boj se Boha,“ však
skrýval's v nitru svém, co Bůh měl přivésti na
světlo: a ty bál ses lidí, však spíše
měl ses báti Boha. Však když konečně
docílil Zeid čeho si žádal od (ženy
své), oženili jsme tě s ní,
aby nebylo věřícím viny v ženění se s (manželkami přijatých synů
svých, když tito byli docílili, čeho si
žádali od nich. A rozkaz boží má býti
vykonán.
(38) Nebylo viny prorokovi v tom, co
povinným učinil mu Bůh. Taková byla zvyklost Boha v
jednání s těmi, kdož před tebou byli a rozkaz
boží je určením předurčeným.
(39) S těmi, kdož
hlásají poslání boží a bojí se
Boha, ale nebojí se nikoho, vyjma Boha: a Bůh
dostačitelným jest súčtovatelem.
(40) Není Mohammed otcem nikterého
muže mezi vámi, nýbrž prorokem Boha a
pečetí proroků a Bůh o všech věcech má
vědomost.
(41) Vy, kteříž jste
uvěřili, vzpomínejte Boha vzpomínáním
častým:
(42) a chvalte jej z jitra i za
večera.
(43) Onť jest to, jenž
žehná vám i andělé jeho, aby vyvedl vás z temnot
na světlo: a vůči věřícím jest
slitovným.
(44) Přivítání
jich v den, kdy setkají se s Bohem, bude: „Pokoj vám“ a on
přichystal jim odměnu štědrou.
(45) Ó proroku, myť zajisté
poslali jsme tě jako svědka, věštitele radostných
zvěstí a varovatele:
(46) a jako toho, jenž zve (lidi) k Bohu z
dovolení jeho, a jako svítilnu zářnou.
(47) I zvěstuj
věřícím, že dojista dána jim bude Bohem
milost velká:
(48) a neposlouchej
nevěřících a pokrytců, však upusť od
ubližování jim: však spoléhej na Boha, neb Bůh
dostačitelným jest ochráncem.
(49) Vy, kteříž jste
uvěřili, pojali-li jste za manželky ženy
věřící, poté pak zapudili jste je dříve,
než byli dotkly jste se jich, nemáte nijaké lhůty ohledně
podržení jich: ale poskytněte jim podílu jejich a pak
propusťte je propuštěním pěkným.
(50) Ó proroku, dovolili jsme ti
ženy tvé, jimž dal jsi věna jejich; a ty, jichž zmocnila se
pravice tvá z kořisti dané ti Bohem: a dcery tvých
strýců a tet se strany otcovy, a dcery tvých strýců
a tet se strany matčiny, jez vystěhovaly se s tebou: a
každá žena věřící, jež odevzdala
osobu svou prorokovi, chce-li prorok oženiti se s ní. To
zvláštní (výsadou) jest tobě nade všechny
věřící. Dobře víme, co povinným
učinili jsme jim ohledně manželek jejich a těch, jichž
zmocnila se pravice jejich, aby nebylo tobě viny. A Bůh velký
jest v odpoustění, slitovný.
(51) Poodlož, kteroukoli bys
chtěl z nich a vezmi k sobě na lože, kteroukoli bys chtěl,
aneb kterékoliv bys žádal si z těch, které jsi byl od sebe
oddálil: a nebude tobě viny v tom. Tak snadnějším
bude, abys obradoval srdce jejich, a aby nermoutily se, a aby spokojeny byly s
tím, co dáš jim, jednakaždá. A Bůh
ví, co v srdcích vašich jest, neb Bůh jest
vševědoucí, laskavý.
(52) Nejsou dovoleny ti ženy od
nynějška, aniž dovoleno jest ti, abys vyměňoval za
manželky své jiné, i kdyby oslnila tě krása jejich, vyjma
žen, jichž zmocnila se pravice tvá: a Bůh na všechny
věci pozor dává.
(53) Vy, kteříž jste
uvěřili, nevstupujte v domy prorokovy, leda že dovoleno bylo
vám vstoupiti k pojedení, aniž byste vyčkávali
až bude (jídlo hotovo). Však když pozváni jste,
vejděte a když pojedli jste, rozejděte se: a nevcházejte
v příliš důvěrný rozhovor, neboť to
bolestně dotklo by se proroka a byl by nucen styděti se k vůli
vám; však Bůh nestydí se za pravdu. A když
žádáte je o nějaký předmět,
žádejte oň zpoza clony: to bude čistším pro
srdce vaše a srdce jejich. A není přípustno, abyste
bolestně dotýkali se proroka božího, aniž
ženili se s manželkami jeho po něm nikdy: neb bylo by to u Boha
provinění velké.
(54) A přiznáváte-li co
veřejně, aneb skrýváte to, vězte, že Bůh
zajisté o všech věcech vědomost má.
(55) Nebude viny jim, (když odkryjí tváře své) před otci svými, neb syny
svými, aneb bratry svými, neb syny bratrů svých, neb
syny sester svých, neb ženami jejich, nebo před
otrokyněmi svými. A bojte se Boha (ženy): Bůh zajisté všech věcí
jest svědkem.
(56) Zajisté pak Bůh a andělé
jeho žehnají prorokovi: pročež i vy,
kteříž uvěřili jste, žehnejte mu a zdravte jej
pozdravem.
(57) Zajisté pak těm, kdož
ubližují Bohu a proroku jeho, zlořečil Bůh v
životě pozemském i budoucím a schystal jim trest
potupný.
(58) A ti, kdož
urážejí věřící muže a
ženy, aniž by si toho byli zasloužili, obtížili se
pomluvou a hříchem zjevným.
(59) Ó proroku, rci manželkám
svým a dcerám svým a ženám
věřících, aby spouštěly níže
svrchní roucha svá: tak snadnějším bude, aby
byly poznány a nebyly uraženy kým: a Bůh velký
jest v odpouštění, slitovný.
(60) Nepřestanou-li pokrytci a ti,
jichž srdce stižena jsou chorobou, a rýpalové v
Medíně, dojista rozčilíme tě proti nim: a pak
dojista nenecháme je tam býti sousedy tvými, leda na
krátko.
(61) Zlořečeni jsouce, kdekoliv
by nalézali se, jímáni budou a povražděni
vražděním.
(62) Taková byla zvyklost Boha
ohledně těch, kdož před nimi byli: a neshledáš
ve zvyklostech Boha změny nijaké.
(63) Dotazovati budou se tě lidé
ohledně hodiny (soudu). Rci: „Vědomost o ní má jen
Bůh a kdo může říci ti, není-li snad hodina (soudu)
blízka?“
(64) Bůh zajisté zlořečil
nevěřícím a přichystal jim plamen (pekelný):
(65) v něm přebývati budou
věčně věkův a nenaleznou ochránce, ni
pomocníka.
(66) V den, kdy otáčeny budou
tváře jejich v ohni, řeknou: „Kéž bychom byli
poslušni bývali Boha a poslušni bývali proroka.!“
(67) A řeknou: „Pane náš,
my poslušni byli jsme pánů a předáků
svých: a oni zavedli nás se stezky (pravé).
(68) Pane náš, dej jim trest
dvojnásobný a zlořeč jim zlořečením
velkým!“
(69) Vy, kteříž jste
uvěřili, nebuďte jako ti, kteří urazili
Mojžíše: Zprostil pak jej Bůh viny v tom, co tvrdili, a (Mojžíš)
byl u Boha velmi ctěn.
(70) Vy, kteříž jste
uvěřili, bojte se Boha a mluvte mluvou přímou.
(71) Zlepší vám pak
Bůh skutky vaše a odpustí vám viny vaše: a kdo
poslušen jest Boha a proroka jeho, oblažen bude
blažeností velkou.
(72) Nabídli jsme zástavu (víry)
nebesům a zemi a horám, však odmítly vzíti ji na
se a chvěly se bázní před ní: i vzal ji na se
člověk, však zajisté stal se velmi nepravostným,
nevědomým;
(73) proto, aby ztrestal Bůh pokrytce,
muže i ženy, a mnohobožce, muže i ženy: a aby
obrátil se (s
odpuštěním) k
věřícím mužům a ženám, neboť
Bůh velký jest v odpouštění, slitovný!
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvála Bohu, jemuž
přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi: a
jemuž přináleží chvála v životě
budoucím: onť moudrý jest, o všem zpravený.
(2) Ví, co vchází do
země a co vychází z ní: a co sestupuje s nebe i co
vstupuje na ně: a on slitovný jest, velký v
odpouštění.
(3) Říkají ti,
kdož neuvěřili: „Nepřijde na nás hodina (soudu).“ Rci:
„Naopak, při Pánu svém přisahám, že přijde
dojista na vás!“ Onť zná věci skryté a neujde mu ani co
obnáší váha zrnéčka, na nebi i na zemi;
aniž co menšího toho, aneb většího jest, co
nebylo by v Knize zjevné,
(4) aby Bůh odměnil mohl ty,
kdož uvěřili a konali dobré skutky: těmto dáno bude
odpustění a odměna hojná.
(5) Však těm, kdož
snažili se znemožniti znamení naše, těm
schystán jest trest muk bolestných.
(6) A dobře vidí ti, jimž
dáno bylo vědění, že to, co sesláno ti bylo
od Pána tvého, jest pravdou a že vede to ke stezce Mocného,
Chvályhodného.
(7) A říkají ti,
kteří neuvěřili: „Chcete, abychom ukázali
vám muže, jenž poví vám, že až budete
rozpadnuti úplným rozpadnutím, vzbuzeni budete ve stvoření
novém?
(8) Vymyslil lež o Bohu, aneb
posedlí jest Džinny.“ Naopak, ti, kdož nevěří
v život budoucí, ztrestáni budou a v bludu dalekém se
nalézají.
(9) Což nevidí to, co
před nimi jest a za nimi z nebe a země? Kdybychom chtěli,
rozpoltili bychom zem pod nimi, aneb dali bychom spadnouti na ně kusu
oblohy: zajisté v tomto jest znamení pro všechny
služebníky boží kajícné.
(10) A kdysi poskytli jsme Davidovi milosti
své (řkouce):
„Ó hory, pějte s ním, i vy, ptáci,“ a
změkčili jsme proň železo,
(11) (řkouce): ,,Rob brnění a
uspořádávej kruhy (jeho): a konejte dobro, neb já to, co
konáte, (dobře) obzírám.“
(12) A (podmanili
jsme) Šalamounovi vítr:
jitřní (vanutí) jeho trvalo měsíc a i
večerní (vanutí) jeho trvalo měsíc: a dali jsme
vyvříti mu pramen tekuté mosazi: a mezi Džinny byli
někteří, kdož pracovali pod dozorem jeho z dovolení
Pána jeho a kterémukoliv z nich, jenž odchýlil se od rozkazu
našeho, okusiti dáme trestu plamene.
(13) Konali proň, cokoliv chtěl z
vysokých kleneb a soch; a tácy jak nádrže (napájecí)
a kotly (k vaření) pevně spájené. Čiň, rode
Davidův, díky!, neb málo jest služebníků
mích vděčných.
(14) A když usoudili jsme mu smrt, nic
neukazovalo na to, že jest mrtev, vyjma živočicha zemského,
jenž hryzl hůl (jej
podpírající). A
když spadl, bylo jasno Džinnům, že kdyby znali věci
skryté, nebylo by jim bývalo dlíti tak dlouho v trestu potupném.
(15) Obyvatelé SABY měli pak v
sídle svém znamení: dvé zahrad, (jednu) se strany pravé a (druhou) se strany levé: „Požívejte z
výživy, dané vám Pánem vaším a buďte
mu vděčni: krásnou máte zemi a Pána
milostivého.“
(16) Však odvrátili se i
poslali jsme na ně záplavu hrází a zaměnili jsme
dvě zahrady jejich za jiné dvě zahrady,
vydávající plody trpké a tamaryšky, a stromů
lotusových něco málo.
(17) Takto odměnili jsme je za to,
že byli nevděčni: však odměníme tak jiné,
než nevděčníky?
(18) A učinili jsme mezi nimi a mezi
městy, jimž požehnali jsme, města patrná a
určili jsme v zemi cestu (řkouce): „Cestujte po ní za nocí i za
dnů v bezpečí.“
(19) Však řekli: „Pane
náš, učiň delšími cesty naše“ a tak
prohřešili se proti sobě samým. I učinili jsme je
příslovečnými a rozervali je úplným
rozerváním: zajisté v tomto jest znamení pro všechny
trpělivě vyčkávající a vděčné.
(20) A shledal Iblís, že
správným byl jeho, úsudek o nich; i následovali jej
všichni, vyjma hloučku věřících.
(21) Ale neměl nad nimi jiné moci,
než oné, jíž bychom rozeznati mohli ty, kdož
uvěřili v život budoucí, od těch, kdož byli v
pochybnostech o něm: a Bůh všechny věci střeže.
(22) Rci: „Zavolejte na ty, jež
mníte (býti) vedle Boha: vězte, že nemají
moci ani nad tím, co obnáší váha zrnéčka,
na nebi a na zemi: aniž mají podílu jakého ve (stvoření)
obou, aniž má Bůh mezi nimi pomocníka.“
(23) Neprospěje nijaká
přímluva u Boha, leda tomu, jemuž dovolí (Bůh):
teprve když zbavena budou srdce jejich strachu, řeknou: „Co řekl
Pán váš?“ Řeknou: „Pravdu.“ A on
nejvyšší jest, velký.
(24) Rci: „Kdo vyživuje vás s
nebes i ze země?“ Rci: „Bůh. A buď my, či vy jste na (správné)
cestě, aneb v bloudění zjevném.“
(25) Rci: „Nebudete tázáni
ohledně provinění našich a my nebudeme tázáni
ohledně toho, co vy činíte.“
(26) Rci: „Shromáždí
nás všechny Pán nás a pak rozsoudí mezi
námi dle pravdy: neb on jest Rozsuzovatel, Vševědoucí.“
(27) Rci: „Ukažte mi ty, jež
připojili jste k němu co společníky! Nikoliv! Naopak on
jest Bůh, mocný, moudrý.“
(28) A poslali jsme tě nejinak,
než abys všem lidem hlásal zvěst radostnou a varoval je:
však většina lidí není si toho vědoma.
(29) A říkají: „Kdy (naplní se)
onen slib, jste-li pravdomluvnými?“
(30) Rci: „Vám bude dostaviti se (jednoho) dne,
jehož příchod ani nezpozdíte o hodinu, aniž
uspíšíte.“
(31) A říkají ti,
kdož neuvěřili: „Neuvěříme v tento
Korán, ani v to, co bylo již zjeveno.“ Však kdybys jen mohl
viděti nepravostné, ani státi budou před Pánem svým
a metati jeden na druhého slova (výčitek)! I říkati budou ti, kdož
slabými byli, k mocným: „Nebýti vás, byli bychom
uvěřili.“
(32) A řeknou ti, kdož
mocnými byli k slabým: „Zdaž my jsme odvrátili
vás od (pravého) vedení poté, když přišlo vám?
Naopak: vy sami toho nesete vinu!“
(33) A řeknou ti, kdož
slabými byli, k mocným: „Naopak, byla to lest (vaše) za
noci a za dne, když nabádali jste nás, abychom
nevěřili v Boha a abychom činili mu rovné.“ A skrývati
budou lítost svou, když spatří muka svá. A
řetězy obtěžkáme šíje těch,
kdož neuvěřili: zdaž jinak budou odměněni,
než dle toho, co činili?
(34) A neposlali jsme nikdy městu
varovatele, aniž by nebyli řekli přebytku
těšící se v něm: „Myť zajisté v to, s
čím posláni jste byli, nevěříme.“
(35) A říkali: „My
bohatšími jsme statky i dětmi a nebudeme ztrestáni.“
(36) Rci: „Zajisté Pán můj
hojně obdarovává (výživou) koho chce, aneb odměřuje (dary své):
však většina lidí není si toho vědoma.“
(37) A nebudou to statky a děti
vaše, jimiž dostanete se blíže k nám: však
jen těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, dostane se
odměny dvojnásobné za to, co konali: a oni (v
povýšených)
komnatách ráje bezpečni budou.
(38) Však ti, kteří
snaží se znemožniti znamení naše, v trest
svůj uvedeni budou.
(39) Rci: „Zajisté Pán můj
hojně obdarovává (výživou), koho chce ze služebníků
svých, aneb odměřuje (dary
své): a cokoliv vydáte almužnou,
zpět bude vám dáno, neb on nejlepším jest ze
všech obdarovatelů.
(40) Jednoho dne pak
shromáždí je Bůh všechny, i řekne
andělům: „Zdaž onino vás uctívali?“
(41) Řeknou (andělé): „Chválen budiž! Tys spojencem
naším, ne oni. Naopak, uctívali Džinny:
většina jich v ně věřila“
(42) V den onen nebudete s to,
navzájem přičiniti si ani užitku, ani škody: a
řekneme k těm, kdož nepravostni byli: „Okuste trestu ohně,
jejž vylhanými jste nazývali.“
(43) A když čtena jsou jim
znamení naše jasná, říkají: „Totoť
jest pouze muž, jenž chce odvrátiti vás od toho, co
uctívali otcové vaši“ a říkají: „Totoť
pouze lež jest, jím vymyšlená,“ a
říkají ti, kdož neuvěřili, o pravdě,
když předvedena jim jest: „Totoť zajisté jest jen
kouzelnictví zjevné.“
(44) A nedali jsme jim nijakých
knih, z nichž by se učili, aniž poslali jsme jim před tebou
varovatele.
(45) A také ti, kdož byli před
nimi, nazývali lháři proroky naše: a (oni)
nedosáhli ani desetiny z toho, co dali jsme jim. Ale lháři
nazývali proroky mé; pročež jak zlý byl trest můj!
(46) Rci: „Radím vám pouze
jedno: abyste postavili se před Boha, po dvou, aneb po jednom a pak
rozvážili si: není soudruh váš posedlý
Džinnem: onť pouze jest varovatelem vám před
nedalekým trestem přísným.“
(47) Rci: „Nežádám si od
vás odměny, neboť odměna má
záleží jen od Boha a on všech věcí jest
svědkem.“
(48) Rci: „Zajisté Pán můj
vysílá jen pravdu; onť velmi dobře zná věci
skryté.“
(49) Rci: „Přišla pravda a neobjeví
se marnost a nevrátí se.“
(50) Rci: „Zbloudil-li jsem, pak jen ke
vlastní škodě bloudím: a jsem-li veden cestou (pravou), jest to
ze vnuknutí Pána mého, neboť zajisté on vše
slyší a jest blízek.“
(51) A kdybys viděl, jak
třásti budou se (bázní) a nebude jim východiska: a jak jati budou
z místa blízkého!
(52) A řeknou (pak): „Uvěřili jsme v něho.“ Ale jak
dosáhnou (víry) z místa dálného,
(53) když nevěřili v
něho před tím a vrhali posměšky na věci skryté
z místa dálného?
(54) A přehrada bude mezi nimi a
tím, po čem toužiti budou: jakž učiněno bylo s
podobnými jim před tím; neb zajisté byli v pochybnostech
váhavých.
Faatir
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvála Bohu, STVOŘITELI
nebes i země, jenž činí ANDĚLY posly svými:
anděly, mající křídel dvé, neb tré, neb
čtvero párů. Onť přidává
stvoření svému, co chce: neboť Bůh zajisté nade
všemi věcmi moc má.
(2) Cokoliv Bůh popřeje lidem z
milosrdenství svého, nikdo nemůže jim odebrati, a cokoliv
Bůh odebéře z něho, nikdo nemůže poslati poté: a on
mocný jest, moudrý.
(3) Ó lidé, pomněte
dobrodiní daných vám Bohem! Což jiného jest
Stvořitele, vyjma Boha? On vyživuje vás s nebe a ze země:
není Boha, kromě něho: jak tedy můžete (tak)
lháti?
(4) A nazývají-li tě
lhářem, věz, že lháři nazýváni
byli proroci před tebou: a k Bohu navráceny budou (všechny)
věci.
(5) Ó lidé, slib boží
jest pravdivý, i nedejte oklamati se životem pozemským a
nedejte oklamati se ohledně Boha klamatelem.
(6) Dojista Satan jest
nepřítelem vám a proto považujte jej za
nepřítele: on jen volá spojence své k sobě, aby stali
se obyvateli ohně pekelného.
(7) Těm, kdož
neuvěřili, dán bude trest přísný: však
těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, dáno bude
odpuštění a odměna hojná.
(8) Zdaž ten, jemuž
zkrášleno bylo zlo konání jeho, takže
vidí je dobrým, (bude jako
muž dobrý)? Ale Bůh
zavádí v blud, koho chce, a vede (pravou) cestou koho chce; nenič tedy duše své
pro ně nářkem, neboť Bůh zajisté dobře
ví o tom, co konají.
(9) Bůh jest to, jenž
posílá větry, aby zdvihaly mračna: pak ženeme je
ke zmrtvělé končině a křísíme vodou zemi
zmrtvělou. Stejně tak bude vzkříšení (mrtvých).
(10) Žádá-li si kdo
moci, (věziž), že moc veškerá jest u Boha: k němu
stoupá slovo dobré a činy dobré on k sobě pozdvihuje. Těm
pak, kdož lstivě vymýšlejí zlé skutky, dán
bude trest přísný: a lest těchto on uvede niveč.
(11) Bůh stvořil vás z
prachu, poté z kapky (semene): pak učinil vás dvěma
pohlavími: a nenosí, aniž porodí čeho samice bez
vědomí jeho: a nestárne stařec, aniž co odejmuto
jest ze stáří jeho, aby nebylo to v Knize: toto pak Bohu
jest snadným.
(12) A nejsou si rovna obě moře:
jedno jest sladké, čerstvé a snadné k pití; druhé jest solné,
hořké — nicméně z obou požíváte masa (ryb)
čerstvých a lovíte z nich předměty k ozdobě,
jimiž se odíváte: a vidíš
(13) Onť dává
vcházeti noci do dne a dává vcházeti dnu do noci: a
podmanil (řádu) slunce i měsíc, takže oba
pohybují se dle lhůty předurčené; totoť jest
Bůh, Pán váš: jemu přináleží
moc veškerá a ti, jež vzýváte vedle něho,
nemají v moci ani co obnáší slupka jádra
datlového.
(14) Budete-li volati k nim, nebudou
slyšeti volání vašeho: a i kdyby slyšeli je,
nemohli by vyslyšeti vás a v den zmrtvýchvstání
zapřou vaše spolčování (jich
s Bohem): a nikdo nemůže ti o tom
pověděti jako Ten, jenž o všem zpraven jest.
(15) Ó lidé, chuďasové jste, (potřebující) Boha: však Bůh jest bohatý,
chvályhodný.
(16) Kdyby chtěl, mohl by vám
dát zajíti a nahraditi vás stvořením
novým:
(17) a toto nebylo by Bohu
nesnadným.
(18) A neponese (duše) obtěžkaná břemene duše
druhé: a když volati bude (duše) přetížená, aby neseno
bylo břímě její, nebude uleveno jí v ničem,
i kdyby to byl příbuzný. Varovati pak budeš jen ty, kdož
bojí se Pána svého v skrytosti a zachovávají
modlitbu: a kdokoliv snaží se býti čistým,
činí tak ve prospěch své vlastní duše, neb k Bohu
vede cesta (návratu).
(19) Nejsou si rovni slepý a
vidoucí,
(20) aniž temnoty a světlo,
(21) aniž stín a horko:
(22) aniž rovni jsou si
živí a mrtví: Bůh pak dá slyšeti, komukoliv
bude chtíti a ty nedokážeš, aby slyšeli tě
oni, kdož v hrobech jsou:
(23) neb tys jen varovatelem.
(24) Zajisté pak poslali jsme tě v
pravdě, jako věštitele (dobré
zvěsti) a jako varovatele: a není
národa, k němuž by nebyl býval poslán varovatel.
(25) A nazývají-li tě
lhářem, však již ti, k nimž před nimi
přišli proroci jejich s jasnými důkazy a písmy a
Knihou zářnou, lháři je nazývali.
(26) Poté pak (trestem) postihl jsem ty, kdož neuvěřili, a
jak (zlý byl)
trest můj!
(27) Zdaž nevidíš, jak
Bůh seslal s nebe vodu, abychom dali vzrůsti jí plodům
různých barev? A že na horách pruhy jsou bílé a
červené, odstínů různých, a některé
černé:
(28) a mezi lidmi, živočichy a
dobytčaty nalézají se barvy různé taktéž? Ale Boha
bojí se jen služebníci jeho nejmoudřejší:
Bůh pak zajisté mocný jest a velký v
od-puštění.
(29) Zajisté ti, kdož
předčítají Knihu boží a
zachovávají modlitbu a rozdávají z toho,
čímž obdařili jsme je, v skrytosti i veřejně,
nadějí se obchodu, jenž nezkazí se:
(30) aby Bůh zaplatil jim mzdy jejich
a přidal jim z milosti své: onť zajisté velký jest v
odpouštění, nejvýš vděčný.
(31) A to, co vnuknuli jsme ti z Knihy,
jest pravdou, potvrzující to, co zjeveno bylo před
tím: zajisté pak Bůh dobře zpraven jest o
služebnících svých a obzírá je.
(32) Poté pak učinili jsme dědici
Knihy ty, jež vyvolili jsme mezi služebníky svými: z
nich pak některý prohřešuje se proti vlastní
duši své: jiný kolísá (mezi
dobrem a zlem): a některý
předstihuje v dobrých skutcích (ostatní), z dovolení božího: totoť
zajisté milost jest velká.
(33) Do zahrad Edenu vstoupí: tam
budou pro ně náramky zlaté a perly a oděv jich bude
hedvábný
(34) a řeknou: „Chvála Bohu,
jenž odejmul od nás zármutek, zajisté Pán
náš velký jest v odpouštění,
nejvýš vděčný,
(35) jenž ubytoval nás v
příbytku věčném z milosti své, v němž nedotkne
se nás námaha, aniž dotkne se nás únava.“
(36) Však těm, kdož
neuvěřili, schystán jest oheň pekelný: nebude
usouzeno jim, aby zemřeli a nebude ulehčen jim trest v něm: tak
odměňujeme všechny (zatvrzelé) nevěřící!
(37) Tam hlasitě volati budou: „Pane
náš, vyveď nás odtud a budeme konati dobro, nikoliv to,
co konali jsme dříve.“ „Což neprodloužili jsme vám
věk váš, aby ten, kdo, rozvážiti si to chtěl,
mohl si to rozvážiti? A (mimo to) přišel vám varovatel:
pročež okuste nyní muk! Nepravostným není
pomocníka.“
(38) Bůh zajisté zná věci
skryté nebes i země a on dobře ví, co skrývají
nitra.
(39) On jest to, jenž učinil
vás náměstky svými na zemi: a kdo
nevěří, na něho padá nevíra jeho: a
nevíra jich rozmnoží pro nevěřící u
Pána jejich jenom nenávist: a nevíra jich
rozmnoží pro nevěřící pouze záhubu.
(40) Rci: „Co míníte o
společnících, jež vzýváte vedle Boha?
Ukažte mi, co stvořili na zemi, aneb jaký mají
podíl v nebesích, aneb dali-li jsme jim knihu, dle
níž by měli nějaké jasné důkazy?“ Nikoliv, naopak: a
nepravostní slibují si navzájem pouze klam.
(41) Bůh zajisté pevně
drží nebe i zemi, aby nepominuly a kdyby pomíjely, kdo
jiní dovedl by je udržeti, kromě něho Však on
laskavý jest a velký v odpouštění.
(42) A přisahali při Bohu
nejpevnější přísahou, že kdyby
přišel jim varovatel, byli by dojista lépe vedeni, než
kterýkoli národ jiný: však když přišel
jim varovatel, rozhojnil je pouze v prchání,
(43) pýše na zemi, a lstivém
kutí zla: však ono lstivé kutí zla zaplete v osidla ty,
kdož je kují. Očekávají snad jinou zvyklost se
strany Boha, než s jakou vystoupil vůči těm, kdož
předešli je? Zajisté, že nenajdeš změny ve zvyklostech
božích, aniž nalezneš ve zvyklostech božích
odchylky!
(44) Což necestovali v zemi a
neviděli, jak byl konec těch před nimi, již
mocnější byli jich mocí? Není ničeho, co
znemožniti mohlo by rozkaz Boha na nebi, či na zemi; onť zajisté
vševědoucí jest a mocný.
(45) Kdyby ztrestati chtěl Bůh
lidi za to, co zasloužili si, nenechal by na povrchu (země) ni
jednoho živočicha! Však on odkládá s nimi až
do lhůty předurčené: a když přijde lhůta jejich,
zajisté že Bůh dobře obzírá služebníky
své.
Yaseen
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) JÁ. SÍN.
(2) Při Koránu moudrém,
(3) tyť zajisté s jedním z
poslaných,
(4) na stezce přímé!
(5) Seslání jest to Mocného,
Slitovného,
(6) abys varoval lid, jichž otcové
nebyli varováni i žijí v lhostejnosti.
(7) A pronesen byl již rozsudek, nad
většinou jich: proto neuvěří.
(8) Obtěžkali jsme
šíje jejich řetězy, sáhajícími jim
až k bradám, takže dozadu sražené jsou hlavy jejich.
(9) A učinili jsme před nimi
přehradu i za nimi přehradu; a clonou pokryli jsme oči jejich,
takže nelze jim viděti.
(10) A jedno jest jim, varuješ-li je,
či ne: neuvěří!
(11) Pouze ty varovati budeš,
kdož následují Napomenutí a bojí se
Milosrdného v skrytosti: těm zvěstuj odpuštění a
odměnu hojnou.
(12) Myť zajisté
křísíme mrtvé a zapisujeme skutky jejich a stopy jejich: a
všechny věci zanášíme v Knize prvotní
zjevné.
(13) A čiň jim podobenství
v obyvatelích města, když přišli k nim poslové;
(14) když poslali jsme k nim
poslů dvé a lháři nazvali je: i na posilu třetího
poslali jsme, a řekli: „Myť zajisté posláni jsme k
vám!“
(15) Řekli: „Vy pouze jste lidé jako
my a Milosrdný neseslal ničeho. Vy pouze lháři jste.“
(16) Řekli (poslové): „Pán náš ví, že
my k vám posláni jsme:
(17) a na nás jest pouze
hlásání zjevné.“
(18) Řekli: „Poradili jsme se
ptakověštbou ohledně vás: a nepřestanete-li, dojista
ukamenujeme vás a dojista stihne vás od nás trest
bolestný.“
(19) Řekli (poslové): „Vaše (zlá) věštba, zůstane s vámi, i
když jste byli napomenuti. Ale vy jste lidem
výstřednickým!“
(20) I přiběhl z druhého konce
města muž ve spěchu, volaje: „Ó lide můj,
následujte poslané:
(21) následujte ty, kdož
nežádají si od vás odměny a jsou vedeni cestou (pravou)!
(22) Proč neměl bych
uctívati toho, jenž stvořil mne a k němuž
navráceni budete?
(23) Zdaž vezmu si vedle něho
božstva (jiná)? Chtěl-li pak by Milosrdný
přičiniti mi protivenství, neprospěla by mi
přímluva jejich pranic, aniž spasiti by mne mohli.
(24) Tehdy pak zajisté byl bych v
bloudění zjevném.
(25) Zajisté uvěřil jsem v
Pána našeho: pročež slyšte mne!“
(26) Bylo řečeno mu: „Vejdi v
ráj!“ I řekl: „Kéž by jen lid můj věděl,
(27) jak odpustil mi Pán můj a
jak učinil mne jedním z poctěných!“