Part 26
Al-Ahqaf
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Há. Mím.
(2) Seslání Knihy od Boha,
Mocného. Moudrého!
(3) Stvořili jsme nebesa i zemi a
cožkoliv mezi oběma jest, pouze v pravdě, a do lhůty
předurčené: však ti, kdož neuvěřili, od toho,
před čímž varováni, jsou, se odvracejí.
(4) Rci: „Co míníte? To, co
vzýváte vedle Boha, — ukažte mi, co stvořili na zemi,
aneb mají-li podílu na nebesích? Přineste mi Knihu, (seslanou)
před touto, aneb stopy nějakého vědění, jste-li
pravdomluvnými!“
(5) A kdo zbloudilejším jest
toho, jenž vzývá vedle Boha něco, co nevyslyší
jej, až do dne zmrtvýchvstání — a lhostejni jsou k
volání jejich.
(6) A v den, kdy
shromážděno bude lidstvo, budou nepřáteli jim a
budou uctívání jejich zapírati.
(7) A když
předčítána jsou jim znamení naše
jasná, říkají ti, kdož neuvěřili v
pravdu, když přišla jim: „Totoť kouzelnictví jest
zjevné.“
(8) Či říkají:
„Vymyslil si jen?“ Rci: „Vymyslil-li jsem si jej, pak nevymůžete vy
pro mne od Boha pranic! Onť nejlépe ví, co (o
Koránu) pronášíte:
onť dostačí mi jako svědek mezi mnou a vámi; a on
velký jest v odpouštění, slitovný.“
(9) Rci: „Nejsem novotářem
mezi proroky: a nevím, co učiněno bude se mnou, nebo s
vámi, když následuji pouze to, co vnuknuto mi bylo, a jsem
jen varovatelem zjevným.“
(10) Rci: „Co míníte? Je-li (tato Kniha) od
Boha a vy neuvěřili jste v ni; dosvědčí-li pak
svědek ze synů Israele ohledně souhlasnosti její a
uvěří-li v ni, mezitím co vy pyšně
chováte se — ? Zajisté Bůh nevede (cestou
pravou) lid nepravostný!“
(11) A říkají ti,
kdož neuvěřili, o těch, kdož uvěřili: „Kdyby
to bylo co dobrého, nebyli by předstihli nás v (přidržení se) jej.“ Však nedavše vésti se jím,
řeknou jen: „Totoť lež jest stará.“
(12) Však před ním byla
kniha Mojžíšova vůdcovstvím a
milosrdenstvím; a tato Kniha potvrzuje ji, v jazyku arabském, aby
varovala nepravostné a zvěstí radostnou byla pro ty, kdož
dobře činí,
(13) Zajisté pak těm, kdož
říkají: „Pánem naším jest Bůh“ a
přímo béřou se k němu, netřeba se báti,
aniž rmoutiti se.
(14) Tito obyvateli budou zahrady (rajské), v
níž přebývati budou věčně, v odměnu
za skutky své.
(15) A doporučili jsme
člověku laskavé jednání vůči
rodičům jeho: neb s útrapou nosila jej matka jeho a s
útrapou porodila jej; a nošení jeho a (kojení až k)
odstavení (trvalo) třicet měsíců. A když
dosáhl dospělosti své a dosáhl věku čtyřiceti
let, řekne: „Pane můj, povzbuď mne, abych
vděčným byl za dobrodiní, jež prokázal's mi
a rodičům mým; a abych konal dobro, v němž
zalíbení bych nalezl; a učiň mne správným
v potomstvu svém — neb kajícně obracím se k tobě a
zajistéť jsem z odevzdaných do vůle tvé.“
(16) Tito jsou oni, od nichž
přijmeme nejlepší skutky jejich, a pomineme špatnosti
jejich: mezi obyvateli budou zahrady (ráje): — tentoť slib jest pravdivý,
jenž slíben byl jim!
(17) A ten, kdo říká
rodičům svým: „Pfuj na vás oba! Chcete slibovati mi,
že vyveden budu (z hrobu), když celá pokolení byla
zašla přede mnou?“ Oni pak oba prosí Boha zaň, (řkouce):
„Běda ti! Uvěř; neb slib boží pravdivý jest.“
Však on říká: „Toť pouze báchorky jsou
starých!“
(18) Takoví budou z těch, nad
nimiž vyřčen byl již rozsudek v národech, jež
zašly před nimi, z Džinnů a lidí: tito
záhubě propadli.
(19) Pro všechny pak budou stupnice v
činech jejich, a odplaceno bude jim dle toho, co činili: a nebude jim
ukřivděno.
(20) A přijde den, kdy ti, kdož
neuvěřili, vystaveni budou ohni: „Promrhali jste dobré dary své v
životě pozemském a v rozkoši užívali jste jich:
pročež dnes tedy odměněni budete trestem potupy za
pyšnost svoji na zemi, nikterak oprávněnou, a za
prostopášnost svou.“
(21) A zmiň se o bratru 'Áda,
když varoval lid svůj v AL-AHQÁF — a měli varovatele
před ním i po něm, — (řka): „Neuctívejte ničeho kromě Boha,
neb zajisté bojím se pro vás trestu dne velkého.“
(22) Řekli: „Přišel's k
nám, abys odvrátil nás od božstev našich?
Nuž tedy, přivodiž na nás to, co slibuješ
nám, jsi-li pravdomluvným!“
(23) Řekl: „Vědění
jest pouze u Boha: jáť pouze hlásám vám, s
čímž poslán byl jsem; však vidím, že
lid jste nevědomý.“
(24) A když viděli mračno,
ženoucí se přímo k údolím jejich,
řekli: „Totoť jest mračno, z nějž naprší
nám.“ „Naopak! Totoť jest, co uspíšiti chtěli
jste: vichr, v němž jest trest bolestný.
(25) Zahubí všechno z rozkazu
Pána svého!“ A zrána bylo viděti jen obydlí jejich (pustá)!
Takovýmto způsobem odměňujeme lid provinilý.
(26) A dali jsme jim postavení, do
jakéhož postavili jsme i vás: a dali jsme jim sluch a zrak a srdce:
však neprospěl jim sluch jich, aniž zrak jich, aniž srdce
jejich pranic, neb popírali znamení boží; a obklopilo
je to, čemu se byli vysmívali.
(27) A také zahladili jsme kol vás
některá města: a rozmanitá dávali jsme jim
znamení, aby k nám snad navrátili se.
(28) A proč nepomohli jim ti, které
vzali si vedle Boha za božstva, jimž obětovali? Naopak, ztratili
se jim! Taková byla lež jejich a smyšlenky!
(29) A (pomni), když obrátili jsme směrem k
tobě sbor Džinnů, aby naslouchati mohli Koránu: a
když objevili se (na místě
čtení jeho), řekli: „Pst!
slyšte!“ A když skončeno bylo (čtení), vrátili se k lidu svému, jako varovatelé.
(30) Řekli: „Lide náš, my
zajisté slyšeli jsme Knihu, seslanou po Mojžíšovi,
potvrzující písma předešlá: vede k
pravdě a ke stezce přímé.
(31) Lide náš, odpovězte
hlasu božího Zvoucího, a uvěřte v Boha: onť
odpustí vám viny vaše a vysvobodí vás od
trestu bolestného.
(32) A kdo neodpoví hlasu
božího Zvoucího, neznemožní (moc) Boha na
zemi, a nebude mu vedle Boha ochránců: tito jsou v bludu zjevném.“
(33) Což neviděli, že
Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi a neunavil se
stvořením jich, má též moc, aby vzkřísil
mrtvé. Ano, zajisté; on nade všemi věcmi moc má!
(34) V den, kdy ti, kdož
neuvěřili, vystaveni budou ohni, (tázáni
budou): „Není to pravda?“ Řeknou:
„Ano, při Pánu našem!“ Řekne (Bůh): „Nuž okuste tedy trestu za to, že
neuvěřili jste!“
(35) Tudíž trpělivě
vyčkávej, jakož trpělivě vyčkávali
muži pevného rozhodnutí mezi proroky, a nesnaž se
uspíšiti (trest) jejich. V den, kdy spatří, což
slibováno jest jim, (připadne jim), jako by byli dleli v hrobě pouze jednu
hodinu dne. (Dosti)
hlásání! Zdaž zahlazeni budou jiní, než
lidé prostopášní?
Muhammad
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Těch, kdož
neuvěřili a odvracejí druhé od stezky boží,
Bůh skutky znemožní:
(2) od těch pak, kdož
uvěřili a dobré skutky konají a věří v to, co
sesláno bylo MOHAMMEDOVI — a jest to pravda od Pána jejich —
odejme špatnosti jejich; a napraví mysli jejich.
(3) To proto, že ti, kdož
neuvěřili, následují marnost a ti, kdož
uvěřili, následují pravdu od Pána svého:
takovýmto způsobem činí Bůh lidem podobenství
jejich.
(4) A když potkáte
nevěřící, (dejte se) do stínání hlav jejich,
dokud nepobijete jich mnoho: a (zbylým) upevněte pouta. Poté pak buď
omilostněte je, neb propusťte za výkupné, dokud
nesloží válka
(5) Bůh povede je (cestou pravou) a
napraví mysli jejich,
(6) a uvede je v zahradu (ráje) o
níž jim byl již pověděl.
(7) Vy, kteří jste
uvěřili, pomůžete-li Bohu, on též pomůže
vám a upevní kroky vaše.
(8) A ti, kdož neuvěřili,
nechť zhynou, a Bůh zmaří skutky jejich.
(9) To proto, že odpor měli
vůči tomu, co Bůh byl seslal: i niveč uvedeny budou skutky
jejich!
(10) Což necestovali v zemi, aby byli
viděli jaký byl konec těch, kdož byli před nimi?
Bůh zničil je a nevěřící stihne osud
podobný.
(11) To proto, že Bůh
ochráncem jest těch, kdož uvěřili a
nevěřícím není ochránce!
(12) Bůh zajisté uvede ty, kdož
uvěřili, a konali dobré skutky v zahrady, pod nimiž řeky
tekou: ale ti, kdož neuvěřili, užívají a
požírají, jako žerou dobytčata! Oheň
pekelný bude příbytkem jejich.
(13) A kolik měst,
mocnějších silou města, jež vyhnalo tě,
zahladili jsme a nebylo jim pomocníka!
(14) Zdaž ten, jenž
opírá se o jasný důkaz od Pána svého, bude jako
ten, jemuž zkrášleno bylo zlé konání jeho a (jako ti, kdož)
následují choutky své?
(15) Vypodobnění zahrady
rajské, jež slíbena jest bohabojným: v ní řeky
jsou s vodou nehnijící; a řeky mléka, jehož chuť
se nikdy nemění; a řeky vína, lahodného pijícím,
a řeky medu zčistěného; v ní budou míti plody
všeho druhu, a odpuštění od Pána svého. (Zdaž úděl jich bude) jako úděl toho, jenž
věčně přebývati bude v ohni, a napájeni budou
vodou vroucí, takže drásati bude střeva jejich?
(16) Jsou mezi nimi
někteří, kdož naslouchají ti, dokud neodejdou od
tebe; pak říkají těm, jimž dáno bylo
vědění: „Co to žvaní?“, posměšně.
Tito jsou oni, na jichž srdce pečeť vložil Bůh a
kteří následují choutky své.
(17) Však ty, kdož
následují cestu pravou, rozmnoží Bůh v (dobrém) vedení,
a dá jim bázeň (boží).
(18) Což jiného
očekávají nevěřící, než že
přijde na ně hodina (soudu) znenadání? Vždyť již
přišly příznaky její; a když vskutku
přijde na ně, k čemu bude dobré jim napomenutí jich?
(19) Tedy věz, že není
Boha, kromě Boha, a pros za odpuštění vin svých,
jakož i (vin)
věřících mužů a žen, Bůh pak
dobře ví o pochůzkách vašich (s místa na místo) a o (konečném) přebývání vašem.
(20) A říkají ti,
kdož uvěřili: „Kdyby jen seslána byla súra!“
Však když rozhodná súra seslána jest a v
ní zmínka učiněna o boji, spatříš ony,
v jichž srdcích jest choroba, hledící na tebe
pohledem omdlelého v zápase smrtelném, pročež
přístojnější byla by jim poslušnost a
řeč zdvořilá.
(21) Když pak rozhodnuto jest o
věci, tu kdyby věrni byli Bohu, bylo by to pro ně
lepším!
(22) Zdaž chtěli byste, kdybyste
odvrátili se (od Boha), činiti pohoršení v zemi, a
chtěli přervati krevní svazky své?
(23) Tito jsou oni, jimž
zlořečil Bůh a němotou postihl, a slepotou ranil zrak
jejich.
(24) Což nebudou rozbírati si (v mysli)
Korán? Anebo zámky mají na srdcích svých?
(25) Zajisté pak těm, kdož
navracejí se zpět, poté, když jasně ukázáno
bylo jim Vedení, Satan našeptává (klam) a
plní je (přeludy).
(26) To proto, že
říkají těm, kdož odpor mají k tomu, co
seslal Bůh: „Uposlechneme vás v některých věcech.“
Však (dobře)
zná Bůh tajemství jejich.
(27) Jak bude jim, až andělé,
přišedší, aby umrtvili je, budou bíti je v
tváře a záda jejich?
(28) To proto, že následovali
to, co hněvem plní Boha a nenáviděli, v čem
zalíbení nalézá: i niveč uvede skutky jejich.
(29) Či domnívají se ti,
v jichž srdcích jest choroba, že Bůh nepřivede (na světlo)
zlomyslnost jejich?
(30) Kdybychom chtěli, mohli bychom ti
je ukázati, i poznal bys je po známkách jejich; ale
dojista poznáš je dle spletené řeči jejich, Bůh pak (dobře)
zná skutky vaše.
(31) A dojista na zkoušku
postavíme vás, dokud nerozpoznáme, kteří
usilovně bojují a trpělivé vyčkávají mezi
vámi: a vyzkoušíme zprávy o vás.
(32) Zajisté pak ti, kdož
neuvěřili. a odvracejí (druhé) od stezky boží, a odtrhli se od
proroka poté, když jasně ukázáno bylo jim
Vedení, neuškodí Bohu pranic a on niveč
obrátí skutky jejich.
(33) Vy, kteří jste
uvěřili, poslušni buďte Boha a poslušni buďte
proroka, a nečiňte marnými skutky své.
(34) Zajisté těm, kdož
neuvěřili, a odvracejí (druhé) od stezky boží, a zemrou pak jako
nevěrci, Bůh neodpustí.
(35) Pročež nebuďte
zbabělci a nezvete (nevěřících) k míru, když vy jste navrchu; neb
Bůh jest s vámi, a neošidí vás o zásluhu
skutků vašich.
(36) Život pozemský jest pouhou
hrou a kratochvílí: ale věříte-li a
bojíte-li se Boha, on dá vám odměny vaše a
nebude požadovati ničeho ze statků vašich.
(37) Kdyby žádal je od
vás a nutil vás, lakotili byste a on tak na venek přivedl by
zlomyslnost vaši.
(38) Hle, vy jste to, kteří
vyzýváni jste, abyste štědře rozdávali ve
stezce boží: ale jsou mezi vámi někteří,
již lakotí; však kdo lakotí, lakotí jen ve svůj
vlastní neprospěch, neb Bůh bohatý jest a vy chudi. A
obrátíte-li se, zamění vás Bůh lidem
jiným, jenž pak nebude takovým, jakými jste vy!
Al-Fath
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zajisté popřáli jsme ti
zvítěziti VÍTĚZSTVÍM zjevným.
(2) Na důkaz toho, že odpustil
ti Bůh dřívější viny tvé i
pozdější a dovršuje milost svou nad tebou a vede tě stezkou
přímou:
(3) a že pomáhá ti
Bůh pomocí mocnou.
(4) Onť to jest, jenž
sesílá poklid v srdce věřících, aby
rozmnožili vírou víru svoji: — Bohu pak
přináležejí voje nebes i země, a Bůh
vševědoucí jest a moudrý; —
(5) a aby uvedl
věřící muže a ženy do zahrad, pod nimiž
řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně:
a aby odejmul od nich špatnosti jejich. Totoť pak bude u Boha
blažeností velkou.
(6) A aby potrestal pokrytecké muže a
ženy a mnohobožce a mnohobožky, kdož
smýšlejí o Bohu smýšlením zlým:
proti nim obrátí se zlé smýšlení jejich a
rozhněván jest na ně Bůh a zlořečil jim a peklo
schystal jim příbytkem: jak zlá to bude cesta!
(7) A Bohu
přináležejí voje nebes i země a Bůh
mocný jest a moudrý!
(8) Zajistéť vyslali jsme tě
jako svědka a věštitele a varovatele,
(9) abyste uvěřili v Boha a
proroka jeho: a pomáhali mu a ctili jej a chválili jej za jitra i
s večerem.
(10) Zajisté ti, kdož
vcházejí v úmluvu věrnosti s tebou,
vcházejí v úmluvu s Bohem: ruka boží jest nad
rukama jejich. Kdožkoli tedy poruší smlouvu tuto, jedině
ke škodě vlastní ji porušuje, a kdo věrně
dostojí smlouvě své s Bohem, tomu dá Bůh odměnu
velkou.
(11) Řeknou ti Arabové z
pouště, kteří zůstali v zadu: „Byli jsme
zaneprázdněni majetky svými a rodinami svými:
pročež pros za odpuštění pro nás.“
Říkají jazyky svými, co není v srdcích
jejich. Rci jim: „A kdo zpomůže vám proti Bohu, kdyby
postihnouti chtěl vás škodou aneb postihnouti chtěl
vás prospěchem? V pravdě, Bůh dobře zpraven jest o
skutcích vašich.
(12) Naopak, mnili jste, že
nevrátí se již prorok a věřící k
rodinám svým nikdy a líbilo se vám
pomyšlení toto v srdcích vašich: smýšleli
jste smýšlení zlé a stali jste se lidem nehodným.“
(13) A kdožkoli
nevěří v Boha a v proroka jeho — zajisté schystali jsme
nevěřícím výheň žhavou.
(14) Bohu přináleží
panství nebes i země: odpouští, komu chce, a tresce,
koho chce: a Bůh velkým jest v odpouštění,
slitovným.
(15) Řeknou ti, kdož zůstali
vzadu, když vycházíte, abyste dobyli (jisté) kořisti: „Nechte
nás jíti s vámi.“ Tak chtějí způsobiti
změnění slova božího. Rci: „Nepůjdete s
námi: tak ohledně vás rozhodl Bůh již
dříve.“ I budou říkati: „Nikoliv, ze závisti tak
činíte.“ Nikoliv, však pochopiti z toho jen málo
dovedou.
(16) Rci Arabům z pouště,
zůstavším vzadu: „Zavoláni budete k boji proti lidu
urputnosti velké, s nímž válčiti budete, dokud
neodevzdá se do vůle boží. Poslechnete-li, dá
vám Bůh odměnu krásnou, však
odvrátíte-li se jako odvrátili jste se před
tím, ztresce vás trestem bolestným.“
(17) Nebude slepcům
hříchu, aniž chromým hříchu, aniž
nemocným hříchu, (nepotáhnou-li
do pole). Kdokoliv pak poslušen bude
Boha a proroka jeho, uvede jej Bůh v zahrady, pod nimž řeky
tekou: a kdožkoliv odvrátí se, ztresce jej trestem
bolestným.
(18) Bůh již nalezl
zalíbení ve věřících, když smlouvu s
tebou činili (rukoudáním) pod stromem: a znal rozpoložení
srdcí jejich a seslal jim poklid, a odměnil je
vítězstvím brzkým,
(19) jakož i kořistí
bohatou, jíž dobyli: a Bůh mocným jest a
moudrým.
(20) Přislíbiltě
vám Bůh kořist bohatou, že dobudete jí a
uspíšil vám splnění tohoto slibu svého:
odvrátil pak ruce lidí od vás, aby znamením to bylo
věřícím a aby uvedl vás na stezku
přímou.
(21) A jinou (ještě
kořist), jíž dosud nebylo
lze vám dobýti: však Bůh již shrnuje ji pro
vás, a Bůh nade všemi věcmi moc má.
(22) Budou-li válčiti proti
vám ti, kdož neuvěřili, dojista obrátí se
zády k vám v útěku: a pak nenaleznou ochránce,
aniž pomocníka.
(23) (Tak
bylo) zvyklostí Boha činiti v
minulosti a ve zvyklostech Boha nenajdeš změny.
(24) Onť to byl, jenž
zadržel ruce jejich od vás a ruce vaše od nich v
údolí Mekky poté, když dal vám
vítězství nad nimi a Bůh (dobře) skutky vaše pozoroval.
(25) To jsou ti, kteří
neuvěřili a odpírali vám přístup do
modlitebnice posvátné, jakož i nedovolovali darům
obětním, aby došly místa určení svého.
Nebýti pak toho, že byli mezi nevěřícími
mužové a ženy věřící, kterých jste
neznali, a kteří by byli bývali podupáni s sebou,
čímž vy nevědomky byli byste na se uvalili
hřích; (a tak) aby Bůh mohl uvésti v milosrdenství
své, koho by byl chtěl: nebýti tohoto smíšení,
byli bychom jistě ztrestali ty, kdož neuvěřili, trestem
bolestným.
(26) Tehdy nevěřící
plnili srdce svá zuřivostí, zuřivostí
nevědomosti; seslal pak Bůh poklid svůj na proroka svého a na
věřící a upevnil v nich slovo bázně
boží, neb (plně) hodni ho byli a (plně) si je zasloužili: a Bůh o všech
věcech má vědomost.
(27) Pravdivě naplnila se slova
boží prorokovi ve snách: „V pravdě vejdete v
modlitebnici posvátnou, bude-li Bůh chtíti, v
bezpečí, s hlavami oholenými a ostříháni,
beze vší bázně; Bůh pak ví, co vy
nevíte; a mimo to přichystal vám
vítězství nedaleké.“
(28) Onť jest to, jenž vyslal
proroka svého s Vedením a náboženstvím
pravdivým, aby vyniknouti dal mu nad veškerými
náboženstvími: a Bůh postačí tomu jako
svědek!
(29) Mohammed jest prorokem
božím: ti, kdož při něm stojí,
hroznými jsou vůči nevěřícím,
láskyplnými pak mezi sebou. Spatříš je
klečící, skloněné na tváře své,
doprošující se blahovolnosti Boha a zalíbení
jeho v nich: stopy vzývání jejich jsou na
tvářích jejich. Totoť jest podobenství jich v
Zákoně a v Evangeliu: jsou jako sémě, z nějž
klíčí stéblo: pak roste a sílí a vystupuje do
výše na stéble svém, jsouc radostí rozsévače. (Takými jsou),
aby zuřili na ně nevěřící: těm pak,
kdož uvěřili a konali dobré skutky, slíbil Bůh
odpustění a odměnu velkou.
Al-Hujuraat
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Vy, kteříž jste
uvěřili, nepředbíhejte v ničem (řízení)
Boha a proroka jeho: a bojte se Boha, Bůh zajisté vše
slyší a ví.
(2) Vy, kteříž jste
uvěřili, nepozdvihujte hlasu svého nad hlas prorokův, aniž
mluvte k němu tak hlasitě, jako když mluvíte mezi sebou
jinak niveč obráceni budou skutkové vaši, aniž byste
naděli se.
(3) Zajisté ti, kdož
ztišují hlasy své v přítomnosti proroka
božího, jsou právě oni, jichž srdce vyzkoušel
Bůh pro zbožnost: odpuštění
očekává je a odměna hojná.
(4) Ti pak, kdož hlasitě
vyvolávají tě z KOMNAT tvých, většinou jsou
lidé nerozumní.
(5) Však kdyby pokojně
vyčkali, až vyjdeš k nim, bylo by to lepším pro
ně: Bůh pak velkým jest v odpouštění,
slitovným.
(6) Vy, kteříž jste
uvěřili, přijde-li k vám prostopášník
s novinou, dobře ji prozkoumejte, abyste neublížili lidem z
nevědomosti a nelitovali v brzku ukvapenosti své.
(7) A věztež, že prorok
jest mezi vámi, kdyby poslouchal vás v mnohých
záležitostech, upadli byste ve hřích. Však
Bůh dal vám zamilovati si víru a zkrášlil
vám ji v srdcích vašich: a zošklivil vám
nevíru, prostopášnost a neposlušnost. Tací lidé
nalézají se na cestě správné,
(8) z dobrodějnosti a milosti Boha:
Bůh pak vševědoucí jest a moudrý.
(9) Válčí-li dva sbory
věřících proti sobě, smiřte je:
činí-li pak jeden z nich bezpráví druhému, bojujte
proti onomu, jenž činí bezpráví, dokud se
nenavrátí k (zachování) přikázání
božích: a vrátí-li se, smiřte obě strany
spravedlivě a nestranně, neboť Bůh zajisté miluje
nestranně jednající.
(10) Neboť
věřící jsou bratry si, pročež smiřujte
dva (rozvaděné)
bratry své a bojte se Boha, abyste snad slitování jeho
dosáhli.
(11) Vy, kteříž jste
uvěřili, nechť neposmívají se muži mužům,
kteří možná lepšími jsou jich: aniž
ženy ženám, jež možná lepšími
jsou jich. A nepomlouvejte se navzájem, aniž pokřikujte na
sebe přezdívkami: jak ošklivé (jest
užívati)
prostopášných jmen poté, když stali jste se
veřícími! Kdožkoli pak nebude káti se,
patřiti bude k nepravostným.
(12) Vy, kteříž jste
uvěřili, vystříhejte se častých
podezřívání, neboť někdy
podezření jest hříchem: nebuďte
vyzvědači, a nepomlouvejte se navzájem. Zdaž bylo by komu
z vás příjemno jísti maso mrtvého bratra svého?
Zajisté odporným by vám to bylo! Pročež bojte se Boha,
neboť Bůh zajisté rád popřává sluchu
kajícným a jest slitovný.
(13) Ó lidé, zajisté stvořili
jsme vás z muže a ženy a rozdělili jsme vás v
národy a kmeny, abyste seznamovali se navzájem. Zajisté pak
nejvzácnějším z vás před Bohem jest ten,
jenž největším jest z vás v bázni
boží. V pravdě Bůh vševědoucí jest a o
všem zpraven.
(14) Řkou Arabové z pouště:
„Uvěřili jsme.“ Rci: „Neuvěřili jste, ale rcete
spíše: Odevzdali jsme se do vůle boží — neboť
víra nevešla dosud v srdce vaše. Však budete-li
poslušni Boha a proroka jeho, nedá (Bůh) ničemu ztratiti se ze skutků
vašich, neboť Bůh zajisté velkým jest v
odpouštění, slitovným.
(15) Věřícími jsou
pouze ti, kdož uvěřili v Boha a proroka jeho a poté
nechovají (nejmenších) pochybností, nýbrž
bojují statky i osobami svými na stezce boží: tito
jsou opravdovými.“
(16) Rci: „Zdaž poučovati chcete
Boha o náboženství svém, když Bůh ví
vše, což na nebi jest i na zemi, neboť Bůh o všech
věcech má vědomost?“
(17) Vyčítají ti,
že odevzdali se do vůle boží. Rci:
„Nevyčítejte mi svého odevzdání se do vůle
boží, spíše Bůh vyčítati
může vám, že uvedl vás k víře: (doznejte to),
jste-li pravdomluvnými.
(18) Bůh zajisté zná věci
skryté nebes i země: a Bůh (dobře) obzírá konání
vaše.“
Qaaf
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) QÁF. Při Koránu
vznešeném!
(2) Naopak, diví se, že
přišel jim varovatel ze středu jejich; i
říkají nevěřící; „Totoť
věc jest divná!
(3) Že když zemřeme a
budeme v prach obráceni? — To věru návrat jest z daleka!“
(4) My (dobře) víme, kolik pohltila jich země, neb u
nás jest Kniha, (vše) uschovávající.
(5) Naopak, lží nazvali
pravdu, když přišla jim: i v postavení jsou spleteném.
(6) Což nepohlédli k nebesům nad
sebou, aby viděli, jak vybudovali jsme je a zkrášlili tak,
že není skulin v nich?
(7) A zemi rozprostřeli jsme a
rozházeli po ní temena hor; a dali vzrůsti na ní
všeho druhu (rostlin) rozkošných:
(8) k nahlédnutí a napomenuti
všem služebníkům kajícným.
(9) A seslali jsme s nebe vodu požehnanou,
jíž vzrůsti dáváme zahradám a zrní
obilnému;
(10) a datlovníkům
vysokým s vrcholy obtěžkanými,
(11) k výživě
služebníkům našim a vodou oživujeme zemi
zmrtvělou. Takové bude i z mrtvých
vzkříšení.
(12) Před nimi již
lháři zvali proroky: lid Noemův a obyvatelé Ar-Rassu a (kmen)
Tsemúd;
(13) a (kmen) 'Ád a Farao a bratří Lotovi;
(14) a obyvatelé hvozdu a lid Tubba; ti
všichni lháři nazvali proroky i uskutečnil se (nad nimi) trest
slíbený.
(15) Což znaveni jsme prvním
stvořením? Naopak: ale oni přec jsou v pochybách
ohledně stvoření nového!
(16) My stvořili jsme
člověka a víme, co našeptává mu duše
jeho: a my bližšími jsme mu žíly hrdelné.
(17) Když přijímati budou
oba přijímači (výpovědi), jeden z prava, druhý z leva
sedící:
(18) nepronese slova, aniž by
pozorovatel vedle něho nebyl pohotově (je
zapsati).
(19) A přijde (naň) mrákota smrti skutečné: „Toto jest,
čemu chtěl ses vyhnouti!“
(20) A zatroubeno bude v roh: totoť
jest den trestu slíbený!
(21) I přijde jedna každá
duše: s každou pak honec a svědek její.
(22) „Žil's v lhostejnosti k tomuto
dnu: nuž, sejmuli jsme ti clonu a zrak tvůj dnes ostrý jest!“
(23) A řekne druh jeho
věrný: „Toto jest co mám (pro
tebe) připraveno.“
(24) „Uvrcte, vy dva, v peklo všechny
nevěrce vzdorovité:
(25) zabraňovače dobra,
přestupníky, pochybovače;
(26) kteří stavěli vedle
Boha bohy druhé: uvrcte je v trest přísný!“
(27) Řekne druh jeho
věrný: „Pane náš, jáť nesváděl
jsem jej, nýbrž on (sám) byl v bloudění dálném.“
(28) (Řekne
Bůh): „Neveďte sporu přede
mnou: dal jsem vám již před tím slib
výhrůžný:
(29) nemění se pak slovo mé: a
nejsem utiskovatelem služebníků svých.“
(30) V den ten řekneme peklu:
„Zdaž naplněno jsi?“ a řekne: „Jest (ještě) více jich?“
(31) Přiblížena pak bude k
bohabojným zahrada (ráje) nedaleká:
(32) „Totoť jest, co slíbeno
bylo vám, všem kajícným a (zákony) zachovávajícím:
(33) těm, kdož báli se
milosrdného v skrytosti a přicházejí se srdcem
kajícným.
(34) Vstupte do ní v pokoji:
tentoť jest věčnosti den.“
(35) V ní budou míti,
cožkoliv chtíti budou a u nás bude (toho) rozhojnění.
(36) A kolik zahladili jsme před nimi
pokolení, jež mocnejší jich byla silou: a prohledejte
zemi, je-li v ní před námi útočiště!
(37) Zajisté v tomto jest napomenutí
tomu, jenž má srdce a popřává sluchu a (sám) jest
svědkem.
(38) Stvořili jsme pak nebesa i zemi a
vše, což mezi oběma jest v šesti dnech a nedotkla se
nás únava.
(39) Trpělivě snášej
tedy, co říkají a vyvyšuj Pána svého ve
chvále jeho před slunce východem a západem.
(40) A za noci též chval jej a v posledních
dvou na tvář padnutích.
(41) A přislouchej ke dnu, kdy
zavolá provolavatel z místa blízkého.
(42) V den, kdy zaslechnou
zavřesknutí v pravdě, toť den bude vystoupení (z hrobů):
(43) Myť zajisté
křísíme i umrtvujeme a k nám vede (cesta)
návratu.
(44) V den, kdy rozpoltí se
země nad nimi — toť shromáždění bude pro
nás snadné.
(45) My nejlépe víme, co
říkají a ty nejsi nad nimi násilníkem.
Tudíž napomínej Koránem ty, kdož bojí se
výhrůžných slibů mých.
Adh-Dhaariyat
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při ROZPTYLUJICÍCH
rozptylováním
(2) a břímě
nesoucích;
(3) a lehce plynoucích
(4) a dle rozkazu
rozdělujících,
(5) (přisahám,
že) co slibováno jest vám,
zajisté jest pravdivo:
(6) a že (den) súčtování přijde
nezvratně.
(7) Při nebi plném (hvězdných)
drah,
(8) věru řeč vedete
rozličnou:
(9) odvrácen od ní bude ten,
jenž byl odvrácen.
(10) Nechť pobiti jsou
lháři,
(11) kdož v hloubi (nevědomosti)
své jsou lhostejni,
(12) a táží se: „Kdy
přijde ten den súčtování?“
(13) V den ten na ohni budou zkoušeni:
(14) „Okuste této zkoušky své,
již uspíšiti chtěli jste!“
(15) Však bohabojní v
zahradách budou a u pramenů.
(16) při-jímajíce to, co
dal jim Pán jejich za to, že předtím dobře
činili:
(17) jen málo v noci spávali:
(18) z jitra za odpuštění
prosili:
(19) ze statků svých
patřičný podíl prosícím a
odvrženým dávali.
(20) Na zemi znamení jsou pevně
věřícím,
(21) i ve vás samých:
což neprohlédnete?
(22) A na nebi výživa jest
vaše a to, co slíbeno jest vám;
(23) a při Pánu nebes a
země přisahám: pravda jest to, jako že mluvíte!
(24) Zdaž došla tě
pověst o hostech Abrahama poctěných,
(25) když přišli k němu
a řekli: „Pokoj tobě,“ a řekl: „Pokoj vám! — Jsou lidé to
neznámí.“
(26) I poodešel k rodině své a
přinesl tele krmené:
(27) a předložil jim je,
řka: „Zdaž nepojíte snad?“
(28) A zachvěl se před nimi
bázní; oni pak řekli: „Neboj se“ a oznámili mu
narození mládce moudrého.
(29) I přišla žena jeho;
vzkřikla a udeřivši se v tvář svou, řekla:
„Stařena (jsem již) neplodná.“
(30) Řekli, „Tak řekl Pán
tvůj; on zajisté vševědoucí jest a moudrý.“