Part 27
(31) Řekl (Abraham): „A jaký jest cíl váš,
ó poslové?“
(32) Řekli: „Zajistéť
posláni jsme k lidu provinilému,
(33) abychom seslali naň kamení
z hlíny (pálené),
(34) u Pána tvého jmény výstředníků
znamenané.“
(35) A vyvedli jsme ven z města
věřící:
(36) však nalezli jsme v něm jen
jeden dům, kde (lidé) odevzdáni byli do vůle
boží;
(37) a zanechali jsme v něm
znamení pro ty, kdož bojí se trestu bolestného.
(38) A (též) v Mojžíšovi, když poslali
jsme jej k Faraonovi s mocí zjevnou:
(39) však odvrátil se on i
přední lidu jeho, řka: „Kouzelník to, neb (duchem)
posedlý!“
(40) I zachvátili jsme jej i vojska
jeho a vmetli jsme je v moře; neb byl hoden pohany.
(41) A též v (lidu) 'Ád, když poslali jsme naň vichr
ničivý,
(42) jenž neponechal ničeho v
cestě své, aniž by nebyl v prach to obrátil.
(43) A v (lidu) Tsemúd, když řečeno mu
bylo: „Těšte se z požitků svých dočasně!“
(44) Však protivili se rozkazu
Pána svého a zachvátil je vichr bouřný, ani naň
hleděli.
(45) A nebyli s to, udržeti se v
stoje, aniž si pomoci.
(46) A v (lidu) Noemově, před nimi, neb lidem byl
prostopášným.
(47) A nebesa zbudovali jsme
vlastnoručně a dali velký rozsah (jim):
(48) a zemi (jak
koberec) jsme rozprostřeli: jak
krásně byla námi rozložena!
(49) A všechny věci stvořili
jsme v párech, abyste si toho byli pamětlivi.
(50) Utíkejte se tedy k Bohu:
jáť pak zajisté jsem vám od něho varovatelem
zjevným!
(51) A nečiňte (si) s Bohem
bohů jiných: jáť zajisté jsem vám od něho
varovatelem zjevným!
(52) Stejně tak, kdykoli
přišel k těm, již před nimi byli, prorok, řekli
jen: „Kouzelník to, neb (duchem) posedlý.“
(53) Dávají si to
navzájem dědictvím? Ano, lid jest to svévolný.
(54) I odvrať se od nich, nebude ti to
zazlíváno:
(55) však napomínej, neb
zajisté napomenutí prospěje věřícím.
(56) A stvořil jsem Džinny a lidi
jen proto, aby mne uctívali.
(57) Nežádám si od nich
výživy, aniž žádám si, aby mně
jídlo dávali.
(58) Zajisté Bůh jest Živitel
silný, pevný!
(59) Nepravostným pak zajisté
připadne stejný úděl, jaký připadl
rovným jim předtím: nechť tedy na mne
nepospíchají!
(60) A běda těm, kdož
neuvěřili, přede dnem soudu jejich, jenž slíben jest
jim!
At-Tur
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při HOŘE,
(2) při Knize napsané
(3) na svitku rozbaleném;
(4) při domu (četně) navštíveném;
(5) při (klenbě) střechy pozdvižené,
(6) při moři rozbouřeném;
(7) (přisahám,
že) trest Pána tvého jest
nezvratný:
(8) a není, kdo by jej
zadržel.
(9) V den, kdy valiti se budou nebesa
valem
(10) a hýbati se budou hory hybem,
(11) běda v den onen těm,
kdož (proroka)
lhářem zvali,
(12) kdož si v planém žvastu
hráli!
(13) V den ten vrženi budou, v
oheň pekla vrhem:
(14) „Totoť oheň jest, jejž
vylhaným jste zvali!
(15) Jest kouzlem to, či
nevidíte?
(16) Pecte se v něm: ať
trpělivě snášeti jej budete, či nikoli, jedno bude
to pro vás: tak od-měněni jen budete za skutky své.“
(17) Však bohabojní budou v
zahradách (ráje) a v rozkoš;
(18) radujíce se z toho, co dal jim
Pán jejich: a z toho, že spasil je od muk plamene pekelného.
(19) „Pojídejte a po-píjejte
ve zdraví, v odměnu za skutky své!“
(20) Spočívati budou na
pohovkách seřazených, a za manželky dáme jim
děvy velkých očí černých,
(21) Ti, kdož uvěřili, a
jež následovalo potomstvo jejich ve víře,
spojíme s potomstvem jejich: a neošidíme je o nic ze
skutků jejich. Každý člověk jest rukojmím za
to, čeho dobyl si.
(22) A v hojnosti dáme jim z ovoce i
masa, cokoliv přáti si budou.
(23) Podávati si tam budou
pohár, z nějž nepojde řeč svévolná, ni k
hříchu příčina.
(24) Obcházeti budou je
mládci-číšníci, jak perly skryté (krásní).
(25) I obrátí se k sobě
se vzájemnými dotazy,
(26) řkouce: „Zajisté byli jsme kdys o
rodiny své plni starostí;
(27) však popřál
nám Bůh dobrodiní svého a spasil nás od muk
větru žárného:
(28) neb zajisté jsme jej
předtím vzývali: onť pak dobrodějný jest a
slitovný.“
(29) Pročež napomínej, neb
nejsi, z milosti Pána svého, ni hadačem, ni (duchem) posedlým.
(30) Či říkají:
„Básník jest to; dávejme pozor naň, jak osud jeho
změní se.“
(31) Rci: „Dávejte jen pozor: i
já s vámi pozor budu dávati!“
(32) Či nabádají je k
tomuto (jednání) sny jich, anebo lidem jsou svévolným?
(33) Či říkají:
„Podvrhl jej?“ Naopak, však oni nevěří.
(34) Nechť tedy předvedou
vyprávění jemu podobné, jsou-li pravdomluvnými!
(35) Či stvořeni byli z
ničeho — anebo sami jsou stvořiteli?
(36) Či oni stvořili nebe a zemi?
Naopak, ale pevné víry nemají.
(37) Či mají snad (v moci)
pokladnice Pána tvého, aneb vrchními jsou rozhodčími?
(38) Či mají snad
žebřík, pomocí jehož mohli by přislouchati?
Nechť ten, jenž přislouchal tak, předvede moc zjevnou!
(39) Či Bůh má dcery a vy
syny?
(40) Či žádáš
si odměny, když oni dluhy jsou obtěžkáni?
(41) Či znají věci skryté
tak, aby je mohli spisovati?
(42) Či chtějí lest ti
strojiti? Však ti, kdož neuvěřili, sami budou
obelstěni!
(43) Či mají jiného boha, mimo
Boha? Chválen budiž Bůh nad to, co s ním spolčují!
(44) A kdyby viděli kus nebe padati na
sebe, řekli by: „Toť mračno zhuštěné.“
(45) I ponech je až do chvíle,
kdy setkají se se dnem (soudu) svého, jímž postiženi budou:
(46) dnem, kdy neprospěje jim lest
jejich pranic a nebude jim pomoženo.
(47) Zajisté těm, kdož
nepravostni byli, připadnou ještě jiné tresty vedle toho:
však většina jich není si toho vědoma.
(48) Vyčkávej tedy
trpělivě rozsudek Pána svého, neb tys pod dozorem
naším; a vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho,
když vstáváš:
(49) a za noci pěj chválu jeho
a při odchodu hvězd!
An-Najm
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při HVĚZDĚ
mizící!
(2) Není druh váš v
bludu, aniž byl zváben:
(3) aniž mluví dle choutky
své!
(4) (Korán) jest pouze vnuknutí mu vnuknuté,
(5) jemuž naučil jej silou
přemocný,
(6) statnosti plný: onť v
výši vznášel se,
(7) v obzoru nejvyšším:
(8) pak níže snesl se a
přiblížil,
(9) na dosah luků dvou, neb
blíže snad:
(10) a vnuknul služebníku Jeho,
co vnuknul mu.
(11) Mysl pak nelhala ohledně toho, co
byl viděl.
(12) Zdaž pochybnosti
vyjádříte ohledně toho, co byl viděl?
(13) Vždyť viděl jej
již při sestoupení jiném,
(14) u sidru, konec
značícího,
(15) ráje příbytku (věčného).
(16) Strom když pak krylo to, co krylo
jej,
(17) nevzdálil se zrak, (od něho),
aniž zbloudil:
(18) a viděl tehdy ze znamení
Pána svého to největší.
(19) Co míníte o Allát
a Al-'Uzzá
(20) a Manát, té třetí
další?
(21) Vy že syny měli byste, On
pak dcery?
(22) Rozdělení také by bylo
nesprávné!
(23) Ony jsou jména jen, jimiž nazvali
jste (je)
vy a otcové vaši: neseslal Bůh ohledně jich
zmocnění! Následují pouze domněnky a
vlastní choutky své, ač přišlo jim od Pána jejich (správné)
Vedení.
(24) Či má člověk
míti (vše),
co přeje si?
(25) Bohu pak patří život
budoucí i přítomný:
(26) a kolik andělů jest v
nebesích, jichž neprospěje pranic přímluva, leda
poté, když dovolil byl Bůh, komu byl chtěl, a zlíbilo se
mu!
(27) Zajisté ti, kdož
nevěří v život budoucí, jmenují anděly
pojmenováními žen:
(28) však nemají v tom nijakého
vědění, nýbrž následují pouze
domněnku: domněnka pak nemá vůči pravdě
významu pražádného.
(29) Vzdal se tudíž toho,
jenž odvrací se od vzpomínání na nás a
žádá si pouze života pozemského.
(30) Takový jest dosah jejich
vědění; však zajisté Pán tvůj nejlépe
ví o tom, kdo zbloudil s cesty Jeho a nejlépe, ví o tom, kdo
veden jest (cestou pravou).
(31) Bohu pak
přináleží vše, což na nebi jest a na zemi,
aby odměniti mohl ty, kdož konají špatnosti, dle
skutků jejich, a odměnil ty, kdož dobro konali (odměnou)
krásnou;
(32) ty, kdož straní se
velkých hříchů i smilstev a dopouštějí
se jen lehkých přestupků: zajisté Bůh bude (vůči nim)
nesmírným v odpouštění. On nejlépe zná
vás, když vytvořil vás ze země a když byli
jste zárodky v lůnech matek svých; počež
nesnažte se, abyste očistili se před ním: onť
nejlépe ví, kdo bojí se jej.
(33) Co míníš o tom,
jenž odvrací se
(34) a dává jen málo a
skrblí?
(35) Zdaž (ten) má vědomost o věcech
skrytých, takže vidí (je)?
(36) Či nebyl zpraven o tom, co na
stránkách (knih) jest Mojžíše
(37) i Abrahama, věrného (slovu svému)
(38) Že nebude
obtěžkána duše břemenem duše druhé;
(39) a že nepřipadne
člověku, leda (výsledek) práce (jeho):
(40) a zajisté práce (jeho dobře)
bude prohlédnuta;
(41) pak odměněn bude
odměnou nejvýš přesnou:
(42) že u Pána tvého jest konec
(věcí všechněch).
(43) Onť zajisté dává
lidem smáti se a plakati:
(44) onť oživuje a umrtvuje:
(45) onť zajisté stvořil dvé
pohlaví, mužské a ženské,
(46) ze (semene) kapky vystříknuté;
(47) a že zajisté na něm jest
stvoření druhé:
(48) onť obohacuje a
dává získati,
(49) a zajisté jest Pánem Siria.
(50) Onť zahubil jest kmen 'Ád
bývalý;
(51) a Tsemúd, nezanechav (žádného);
(52) Noemův lid předtím,
neb nejvýš nepravostným lidem byli, svévolným;
(53) a (města) vyvrácená pobořil;
(54) a pokrylo je to, co pokrylo je.
(55) A o kterém dobrodiní
Pána svého budeš pochybovati?
(56) Totoť varovatel jest,
podobný varovatelům dřívějším!
(57) Přibližuje se (hodina),
jež přibližuje se:
(58) není nikoho, mimo Boha,
jenž mohl by ji odvrátiti.
(59) Zdaž tomuto rozhovoru
divíte se?
(60) A smějete se (jen) a
nepláčete?
(61) A pouze bavíte se?
(62) Na tvář svou
spíš padněte před Bohem a (jej) uctívejte!
Al-Qamar
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Přiblížila se hodina
a MĚSÍC rozpoltil se:
(2) však kdykoli vidí
znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest
kouzelnictví ustavičné!“
(3) A vylhanými nazvali (znamení toto)
a následují vlastní choutky své: však všechno
pevně předurčeno jest.
(4) Však již přišly
jim zprávy o dějích, z nichž možno míti
výstrahu;
(5) moudrost to dokonalá: však
nic platno jim není varování.
(6) Odvrať se tedy od nich! V den,
kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné,
(7) se sklopenými zraky vyjdou z
hrobů svých jak kobylky rozptýlené,
(8) spějíce ke
Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť
den jest přetěžký.“
(9) Před nimi již lid
Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka
našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen.
(10) I volal k Pánu svému:
„Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“
(11) Tu otevřeli jsme brány
nebes vodě proudící:
(12) a dali vyvřít ze země
(přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného.
(13) Jej pak nesli jsme na (arše) z
prken a hřebíků.
(14) Před naším zrakem
plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl.
(15) A jako znamení jsme ji
ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl?
(16) A jaký byl trest můj a
varování mé!
(17) Snadným pak učinili jsme
Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo
pamětliv by toho byl?
(18) Lhářem nazval (kmen) 'Ád
(proroka svého):
a jaký byl trest můj a varování mé!
(19) Poslali jsme na ně vichr
bouřný v den strasti ustavičné.
(20) Odnášel lidi jako
pařezy datlovníků vyvrácené:
(21) a jaký byl trest můj a
varování mé!
(22) Snadným pak učinili jsme
Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo
pamětliv by toho byl?
(23) Lhářem nazval též (kmen)
Tsemúd varovatele,
(24) řkouce: „Zdaž
následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli
bychom v bludu a třeštění!
(25) Jemu že výhradně
dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť
lhář jest drzounský!“
(26) „Z jitra však zvědí,
kdo lhář a drzoun byl.
(27)
(28) a oznam jim, že voda
rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž
střídavé.“
(29) Však zavolali na druha svého: (nůž)
vytasil, žíly přeřízl jí.
(30) A jaký byl trest můj a
varování mé!
(31) Poslali jsme na ně jen jedno
vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou
smísená.
(32) Snadným pak učinili jsme
Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo
pamětliv by toho byl?
(33) Lhářem též nazval lid
Lotův varovatele.
(34) I poslali jsme na ně vichr
bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory,
(35) z milosti své: takto
odměňujeme ty, kdož vděčni jsou.
(36) On pak varoval je před
urputností naší; však pochybovali o
varování (tom).
(37) Z vášně své Pak
žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči:
„Okuste trestu mého a varování!“
(38) Z jitra pak časně stihl je
trest můj stanovený:
(39) „Okuste trestu mého a
varování!“
(40) Snadným pak učinili jsme
Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo
pamětliv by toho byl?
(41) Přišli kdys k rodu Faraonovu
varovatelé.
(42) Vylhanými pak nazývali
znamení naše veškerá a zachvátili jsme je,
jakž zachvacuje Mocný, Všemocný.
(43) Zdaž nevěrci vaši lepsími
jsou těchto, či zproštění jest pro vás v
Písmech snad?
(44) Či řeknou snad: „My (velké)
spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající?
(45) Poražen bude spolek jich a na
útěk se obrátí.
(46) Vskutku: hodina (soudu) bude
časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká.
(47) Provinilci pak v bludu jsou a
třeštění.
(48) V den, kdy vláčeni budou
do ohně na tvářích svých, řečeno bude
jim: „Okuste pekla doteku!“
(49) Zajisté pak vše stvořili
jsme dle určení.
(50) A rozkaz náš jest pouze
slovo jediné, jak oka mžiknutí!
(51) Kdys zahladili jsme vám
podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl?
(52) A vše, co oni činí,
zapsáno v knihách jest:
(53) (čin) malý ať či velký,
dobře jest zanesen.
(54) Zajisté pak bohabojní budou v
zahradách a poblíž řek:
(55) v sídle (to) pravdy, u Krále
všemocného.
Ar-Rahmaan
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Všemilosrdným (byl),
(2) Koránu naučil,
(3) člověka utvořil,
(4) jasné mluvě jej naučil;
(5) slunce i měsíc dle
určených jdou chvil,
(6) (úctou) rostlina i strom k zemi se poklonil:
(7) a nebe Bůh k
výsotám pozdvihl a váhu stanovil,
(8) by nikdo z vás svévolně ji
neměnil.
(9) Pročež spravedlivou
dávejte váhu a nezkracujte ji.
(10) A zemi obydlím
různým národům připravil:
(11) na ní ovoce a datle rostou,
slupkou okryté
(12) a obilí na stéblech
svých a myrty vonné.
(13) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(14) Člověka z hlíny,
podobné hrnčířské, utvořil:
(15) a Džinny z ohně
čistého, bez kouře, utvořil.
(16) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(17) Onť Pánem jest obou
východů a Pánem obou západů!
(18) Nuž, které z- dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(19) Rozlil (po
zemi) dvé moří, jež
-navzájem se dotýkají,
(20) však mezi nimi přehrada
jest, již nepřetékají.
(21) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(22) Z nich perly a korále
vycházejí:
(23) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(24) A jeho, jsou koráby,
plující vztýčené mořem, horám podobné :
(25) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(26) Všichni, kdož na zemi jsou,
zajdou,
(27) však tvář Pána
tvého zůstane, ve velikosti a slávě své:
(28) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati
(29) Vše obrací se naň s
prosbou, což na zemi jest i na nebi: a každého dne v novém jest
díle:
(30) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(31) Najdeme čas volný pro
vás, obě skupiny!
(32) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(33) Ó
shromáždění Džinnů a lidí, jste-li s
to, abyste přestoupili obvody nebes a země, přestupte je!
Však nepřestoupíte jich, leda se zmocněním (Boha).
(34) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(35) Seslán bude na vás
déšť ohnivý a měď roztavená a ne-budete
míti obrany.
(36) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(37) Tehdy, když nebesa rozstoupnou se
a zrůžoví, jak kůže rudě zbarvená:
(38) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(39) V den onen nebudou
tázáni ni lidé, ni Džinnové na hříchy své.
(40) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(41) Po-znáni budou provinilci po
známkách svých a uchopeni budou za kštice a nohy své.
(42) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(43) „Totoť jest peklo, jež
vylhaným nazývají provinilci!“
(44) Krou-žiti budou semo tamo, mezi
plameny jeho, a vodou vroucí.
(45) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(46) Však pro ty, již bojí
se postavení Pána svého, bude zahrad dvé:
(47) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(48) V obou větvoví (rozložité):
(49) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(50) V obou pramenů dvé:
(51) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(52) V obou ze všeho ovoce druhů
dvé:
(53) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(54) Tam odpočívati budou na
lůžkách, zevnitř brokátem pod-šitých,
a (zralé)
plody obou zahrad budou v jich dosahu:
(55) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(56) Tam panny budou, cudných
pohledů, nikdy před tím ni mužem, ni Džinnem
dotčené:
(57) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(58) Hyacintu a korálům
podobné:
(59) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(60) Zdaž odměna dobra co jiného
jest, než dobro?
(61) Nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(62) A mimo těchto dvou, jest
ještě zahrad dvé:
(63) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(64) zelení pokryté,
(65) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(66) v obou (z
nich) pramenů vyvírajích
dvé:
(67) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(68) V nich ovoce bude a granátová
jablka a palmy datlové:
(69) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(70) V nich (dívky) budou krásné a rozkošné:
(71) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(72) Děvy velkých,
černých očí, ve stanech střežené:
(73) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(74) nikdy mužem, ni Džinnem
dotčené:
(75) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(76) Spočívati budou na
polštářích zelených a ložích
krásných (jich manželé):
(77) nuž, které z dobrodiní
Pána svého chcete zapírati?
(78) Požehnáno budiž jméno
Pána tvého, jenž pln veleby jest a slávy (své)!
Al-Waaqia
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Když (nezvratná) udá se UDÁLOST,
(2) nebude (duše), jež prohlašovala by
udání se její za vylhané:
(3) poníží,
povýší;
(4) když třásti se bude
země třesením:
(5) a řítiti se budou hory
zřícením
(6) a obráceny budou v mušky
rozptýlené:
(7) a rozděleni budete ve druhů
tré.
(8) Ti, kdož na pravé budou
straně — jak sťastni budou (ti na
pravé straně)!
(9) a ti, již na levé budou
straně — jak nešťastni budou (ti
na levé straně)!
(10) A první zůstanou
prvními,
(11) a tito nejblíže budou Bohu
(12) v zahradách rozkoše:
(13) zástup ze starých,
(14) a málo z těch, po nich
přislých.
(15) bude na lůžkách
vykládaných
(16) spočívat, jedni proti
druhým.
(17) Obcházeti je budou jinoši
věčně mladí,
(18) s poháry, konvicemi a
číšemi jasného nápoje:
(19) nerezbolí je hlava z něho,
aniž opojeni budou.
(20) A ovoce na výběr (dle chuti jich)
:
(21) a maso ptáků dle
přání jich:
(22) a děvy velkých zraků
tmavých,
(23) v podobě perel ukrytých:
(24) odměnou to za skutky jich.
(25) Nebudou slyšeti tam hovorů
pustých, ani hříšných.
(26) jen říkání:
„Pokoj (vám),
pokoj!“
(27) A ti, kdož budou na pravé
straně — jak šťastni budou (ti
na pravé straně)!
(28) Mezi sidry bezostými,
(29) a talhy plody pokrytými,
(30) ve stínu rozlehlém,
(31) u vody tekoucí,
(32) u plodů
přečetných,
(33) nevyčerpatelných,
nezapovězených:
(34) na ložích
pozdvižených.
(35) (Děvy) ony stvořili jsme soustavou (zvláštní)
(36) a učinili jsme je pannami,
(37) milými,
rovnověkými,
(38) pro ty, kdož na pravé budou
straně:
(39) (četný
to) zástup ze starých
(40) a málo z těch, po nich
přišlých.
(41) Však ti, kdož na levé budou
straně — jak nešťastni budou ti na levé straně!
(42) Ve vichru žhavém a vodě
vroucí,
(43) a ve stínu smolného kouře,
(44) ni chladném, ni příjemném.
(45) Předtím žili
životem bohatým,
(46) a setrvávali v odporu velikém,
(47) a říkali: „Zdaž
až zemřeme,
(48) změněni v prach a kosti,
vzkříšeni budeme?
(49) Jakož i otcové naši
předešlí?“ Rci: „Zajisté staří i po nich
přišlí,
(50) shromázděni budou k
určené schůzce dne známého:
(51) pak vy, zbloudilci a
popíratelé,
(52) jistotně jísti budete ze
Zaqqúmu
(53) a naplníte z něho břicha
(svá);
(54) pak na to pít budete vodu
vařící,
(55) a pít budete pitím
žíznivce:
(56) totoť hod jejich bude v den
poslední.
(57) My stvořili jsme vás:
proč víry nepřikládáte?
(58) Co míníte ? To, co
vyměšujete,
(59) zdaž vy jste stvořili,
či my jsme toho Stvořitelem?
(60) My ustanovili jsme mezi vámi
smrt: i není, kdož předešel by nás
(61) v tom, abychom zaměnili
vás vám podobnými, neb sestavili vás v čem
nevíte.
(62) Přece znáte
stvoření prvé, proč tedy nejste toho pamětlivi?
(63) Co míníte? To, co obděláváte,
(64) zdaž vy to oséváte, anebo
my jsme osévatelem!
(65) Kdybychom chtěli, mohli bychom
učiniti z toho suchou slámu, takže nepřestali byste se
diviti:
(66) „Zadlužili jsme se
(67) a nyní zapovězeno jest
nám (kliditi)?“
(68) Co míníte o vodě,
již pijete?
(69) Zdaž vy seslali jste ji s
mračen, anebo my ji sesíláme?
(70) Kdybychom chtěli, učinili
bychom ji hořkou: což nebudete vděčni?
(71) Co míníte o ohni,
jejž třením vzbuzujete?
(72) Zdaž vy stvořili jste strom,
(jenž dřevo vám k tomu
dává), anebo my jej
stvořili?
(73) My učinili jsme jej
připomenutím a užitečností poutníkům v
poušti.
(74) Pročež vyvyšuj v
chvále jméno Pána svého mocného.
(75) A nepřisáhnu při
západech hvězd
(76) — a toť zajisté
přísaha jest, kdybyste věděli, velká —
(77) že Korán jest tento
jistě ctný,
(78) ve knize skryté (napsaný),
(79) jejž pouze
očištění nechť se dotýkají.
(80) Seslání jest to od
Pána světů:
(81) zdaž tímto hovorem
opovrhnete?
(82) a učiníte svou potravou
nazývání (jej) vylhaným?
(83) Proč tedy, když hrdla dostoupí,
(84) a vy v té chvíli
hledíte,
(85) však my bližší
jsme vás, ač vy nás nevidíte: —
(86) a netřeba-li vám
účtu skládati, (jak
tvrdíte);
(87) navraťte duši jeho (do těla),
jste-li pravdomluvnými!
(88) Však byl-li by jedním z
nejblíže k Bohu stojících,
(89) odpočinek a radost bude
míti a zahrady rozkoše.
(90) A byl-li by z těch, kdož na
pravé budou straně (uslyší):
(91) „Pokoj budiž s tebou“ od
těch, kdož na pravé budou straně.
(92) A byl-li by z těch, kdož
proroky lháři nazývali, jedním ze zbloudilců:
(93) hod jeho bude z vody
vařící
(94) a sžíhání
ohněm pekelným.
(95) Totoť zajisté jest pravda
jistotná:
(96) pročež vyvyšuj v
chvále jméno Pána svého mocného!
Al-Hadid
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvály pěje Bohu vše,
což na nebi jest i na zemi a on mocný jest, moudrý.
(2) Jemu přináleží
panství nebes a země; on oživuje i umrtvuje; a on nade
všemi věcmi moc má.
(3) Onť počátek jest i
konec, zevnějšek i vnitřek; a on o všech věcech
má vědomost.
(4) Onť jest to, jenž
stvořil nebe i zemi v šesti dnech; pak povznesl se na trůn
svůj: on ví, co vchází v zemi i co
vychází z ní; co přichází dolů s
nebe i co stoupá do nebe; on s vámi jest, kdekoliv byste byli: a
Bůh dobře pozoruje to, co činíte!
(5) Jemu přináleží
panství nebes a země: a k Bohu navráceny budou všechny
věci.
(6) Dává noci
vcházeti v den a dnu v noc a dobře ví, co
(7) Věřte v Boha a v proroka
jeho, a rozdávejte z toho, v čem učinil vás Bůh
následníky: neb ti, kdož uvěřili z vás a
dávali almužnu, obdrzí odměnu velkou.
(8) Proč (vlastně) nechtěli byste uvěřiti v Boha a
proroka, jenž zve vás, abyste uvěřili v Pána
svého, když tento byl (již) přijal smlouvu s vámi — jste-li
věřícími?
(9) Onť jest to, jenž
sesílá na služebníka svého znamení
jasná, aby vyvedl vás z temnot na světlo: zajisté Bůh
jest k vám laskavým a slitovným!
(10) A proč (vlastně) nechtěli byste rozdávati ve stezce
boží, když Bohu patří dědictví nebes a
země? Nebudou rovnocenni ti z vás, kdož přispěli
jměním před vítězstvím a bojovali: onino budou
vyšší míti stupen těch, kdož
přispěli jměním poté a bojovali. Však oběma
slíbil Bůh (odměnu) krásnou a Bůh (dobře) zpraven jest o
tom, co činíte.
(11) Kdo jest ten, jenž
půjčí Bohu půjčku štědrou, aby
zdvojnásobil mu ji Bůh a dostalo se mu odměny hojném?
(12) V den, kdy spatříš
věřící muže a ženy, ano běží
světlo jejich před nimi a zprava jich i zleva jich (řečeno bude jim):
„Zvěstí radostnou jsou pro vás dnes zahrady, pod nimiž
řeky tekou, v nichž přebývati budete
věčně!“ Toť blaženost bude velká.
(13) V den (ten) říkati budou pokrytci muži i
ženy, k těm, kdož uvěřili: „Posečkejte na
nás, abychom pochytili trochu ze světla vašeho.“ I
řečeno bude (jim): „Vraťte se nazpěť a
žádejte tam o světlo.“ I vztýčen bude mezi nimi
val, s branou: uvnitř brány bude Milosrdenství, zevnitř
pak jí, vpředu, bude Trest.
(14) Budou' volati na ně: „Což
nebyli jsme s vámi?“ Řeknou: „Ano, však uvedli jste sebe samy
pokušení; a vyčkávali jste (v
nerozhodnosti); a byli jste v pochybnostech;
a omámily vás žádosti (světa); až přišel ortel boží:
a (tak)
oklamal vás ohledně Boha klamatel.
(15) Pročež v den tento nebude
přijato od vás výkupné, aniž od těch, kdož
neuvěřili: a obydlím vaším bude oheň (pekelný),
jakož i vládcem. Špatný to bude cesty cíl!“
(16) Což není již na
čase pro ty, kdož uvěřili, aby se ponížila
srdce jejich před Napomenutím božím a tím, co
byl seslal z pravdy? A aby nebyli jako ti, jimž dána byla Kniha
předtím, a jimž prodloužen byl život, ale tak
zatvrdila se srdce jejich, a mnozí z nich jsou pohoršlivci.
(17) Vězte, že Bůh
oživuje zemi zmrtvělou: vždyť již vysvětlili jsme
vám znamení (tato), abyste snad pochopili.
(18) Zajisté ti, kdož dávali
almužnu, muži i ženy, a půjčili Bohu půjčku
štědrou, - — zdvojnásobena jim bude a obdrží
odměnu hojnou.
(19) A ti, kdož uvěřili v
Boha a proroky jeho — tito jsou pravdomluvní a svědkové u
Pána svého: jim dána bude odměna jejich a světlo
jejich. Ti pak, kdož neuvěřili a vylhanými nazvali
znamení naše — tito budou obyvateli plamene (pekelného).
(20) Vezte, že život
pozemský jest pouze hrou a kratochvílí a pozlátkem;
předmětem vzájemného vychloubání mezi
vámi: a rozmnožování statků a dětí
podobno jest dešti, jehož (posílení
vzrůstu) rostlin líbí se
nevěrcům; pak nadnou a vidíš je sežloutlé a
změněné ve strnisko. A v životě budoucím trest (čeká)
přísný. aneb odpuštění Boha a
zalíbení (jeho): život pak pozemský jest jen (dočasným)
požitkem přeludovým.
(21) Předstihujte se tudíž
v dosažení odpuštění Pána svého a zahrady (ráje),
jejíž šíře jest rovna rozsahem nebi a zemi, a
jež schystána jest těm, kdož uvěřili v Boha a
proroky jeho. Totoť jest milost boží, již dá, komu
bude chtíti, neb Bůh jest nesmírným v milosti své.
(22) A nijaké neštěstí
nestihne zemi, aniž vaše osoby, jež nebylo by zaneseno v Knize,
před tím již, než stvořili jsme je; totoť
zajisté jest Bohu snadným:
(23) abyste netruchlili nad tím, co
minulo vás, a neradovali se příliš z toho, čeho
dostalo se vám: neboť Bůh nemiluje domýšlivců
chlubných,
(24) kteří sami lakotí a
nabádají lid k lakotě: kdožkoli pak
odvrátí se od štědrosti — Bůh zajisté
bohatý jest, chvályhodný!
(25) Již přece poslali jsme
proroky své s jasnými důkazy, a seslali jsme s nimi Knihu a
váhu, aby zachovávali lidé poctivost. A seslali jsme ŽELEZO,
— v něm sveřepost mocná jest i užitky (různé) pro
lidstvo — aby též rozpoznal (Bůh), kdo pomůže jemu a prorokům jeho v
skrytosti: Bůh zajisté silný jest a mocný.
(26) Již poslali jsme Noema i Abrahama
a dali jsme potomstvu obou dar prorocký a Knihu:
někteří z nich (správnou) šli cestou, však mnozí z nich
páchali pohoršení.
(27) Poté dali jsme následovati ve
šlépějích jich prorokům svým: a dali jsme (tak)
následovati Ježíši, synu Mariinu; a dali jsme mu
Evangelium a vložili jsme v srdce těch, kdož následovali
ho, laskavost a slitovnost: mnišství pak začali (jako novotu) oni
sami. Předepsali jsme jim jedině snahu po zalíbení
božím, však oni nezachovali se tu, jak správně
měli zachovati se: těm, kdož uvěřili z nich, dali jsme
odměnu jejich, však mnozí z nich pohoršení
páchali.
(28) Vy, kteříž jste
uvěřili: bojte se Boha a věřte v proroka jeho! Popřeje
vám pak dvou podílů milosrdenství svého a dá
vám světlo, v němž kráčeti budete moci a
odpustí vám: neb Bůh velkým jest v
odpouštění, slitovným:
(29) aby věděl lid
obdrževší Knihu, že nemají nijaké moci nad
milostí boží a že milost svou dává
Bůh, komu chce. Neb Bůh velkým jest v milosti své!