Part 7

(82) Zajisté shledáš, že největšími nepřáteli věřících mezi lidmi jsou Židé a ti, kdož Bohu dávají společníky: a zajisté shledáš, že nejbližšími v lásce k věřícím jsou ti, již dí: „Jsme křesťané.“ To proto, že mají mezi sebou kněze a poustevníky, a že nejsou pyšni.

(83) A když slyší, co sesláno bylo proroku, slzami přetékají oči jejich nad poznanou v tom pravdou a dí: „Pane náš, uvěřili jsme a zapiš nás mezi ty, kdož to dosvědčují.

(84) A proč bychom nevěřili v Boha a pravdu, nám zjevenou: a proč netoužili bychom po tom, aby Pán náš uvedl nás tam, kde budou spravedliví?“

(85) I odměnil je Bůh za slova jejich zahradami, pod nimiž řeky tekou; v nich přebývati budou věčně: taková bude odměna těch, kdož dobře činí.

(86) Však údělem těch, kdož neuvěřili a lží nazývali znamení naše, bude oheň pekelný.

(87) Vy, kteří jste uvěřili, nezapovídejte požívání dobrých věcí, jež Bůh dovolil vám: ale nepřestupujte mezí, neboť Bůh zajisté nemiluje přestupníků.

(88) A jezte z toho, čímž obdařil vás Bůh, dovoleného a dobrého: a bojte se Boha, v něhož věříte.

(89) Bůh nebude trestati vás za mýlku, jež přihodí se vám v přísaze vaší: ale bude trestati vás za přestoupení vážně učiněné přísahy. Pokáním za to budiž nakrmení deseti nuzných potravou prostředního druhu, jakou živí se rodina vaše: aneb obléknutí jich nebo vykoupení otroka. Však kdo k tomu nenalezne prostředků,. nechť postí se po dobu tří dnů. Takové jest pokání za přestoupení přísah vašich poté, když jste byli přisahali: pročež dodržujte přísahy své. Takovým způsobem objasňuje vám Bůh znamení svá, abyste mu byli vděčnými.

(90) Vy, kteří jste uvěřili, zajisté víno a hazardní hry a sochy a vrhání losů šípy, jsou neřesti z díla Satanova: pročež straňte se jich, aby se vám dobře vedlo.

(91) Satan chce vrhnouti mezi vás nepřátelství a zášť vínem, a hazardní hrou a vzdáliti vás od vzpomínání na Boha a modlitbu: zdaž tedy nebudete se vzdalovati jich?

(92) Poslouchejte Boha a poslouchejte proroka a mějte se na pozoru: však odvrátíte-li se, vězte, že prorok náš jest pouze hlasatelem pravdy zjevné.

(93) Ti, kteří uvěřili a konali dobré skutky, nebudou míti viny za to, co byli jedli, bojí-li se Boha a věří a konají dobré skutky, a opět bojí se Boha a věří, a opět bojí se Boha a konají dobro: neboť Bůh miluje ty, kdož dobře činí.

(94) Vy, kteří jste uvěřili, Bůh zajisté bude chtíti zkoušeti vás tím, že pošle vám zvěřinu do cesty tak, že dostihnouti ji budou moci ruce i oštěpy vaše, aby zvěděl, kdo bojí se jej v hloubi srdce svého. A tomu, kdo po té přestoupí zákaz, připraven jest trest bolestný.

(95) Vy, kteří jste uvěřili, neusmrcujte zvěřiny během pouti své (do Mekky). Kdožkoli svévolně zabije zvěř během pouti, nechť v náhradu dá domácí dobytče stejné ceny a o tom nechť rozsoudí dva mužové spravedliví mezi vámi. Dobytče to pak přivedeno bude jako dar obětní ke Ka'bě. Jinak za pokání uloženo budiž dání potravy nuzným, aneb stejnocenným vyrovnáním budiž půst, aby provinilec okusil zlé následky svého skutku. Bůh promíjí minulé poklesky, však obnoví-li je kdo, Bůh pomstí se na něm, neboť Bůh jest mocný a pomsta jemu přináleží!

(96) Dovoleno jest vám loviti ryby a jísti je potravou sobě a poutníkům: však zapovězen jest vám lov na souši, pokud zahaleni jste v háv poutnický. A bojte se Boha, neboť u něho budete shromážděni.

(97) Bůh učinil Ka'bu domem posvátným a stanovištěm lidí: a určil měsíc posvátný a dary obětní a ozdoby obětní. To proto, abyste věděli, že Bohu známo jest vše, což na nebi jest i na zemi a že Bůh jest vševědoucí.

(98) Vězte též, že Bůh přísný jest v trestání, ale též velký v odpouštění, slitovný.

(99) Prorok jest povinen jedině hlásati vůli boží: Bůh pak dobře ví, co přiznáváte i co tajíte,

(100) Rci: „Není rovnocenné zlo s dobrem, ač zlo vábí vás svým množstvím: i bojte se Boha, lidé rozumní, aby dobře se vám vedlo.“

(101) Vy, kteří jste uveřili, netažte se na věci, které kdyby odhaleny vám byly, špatně by na vás působily. Však budete-li tázati se na ony věci poté, až celý Korán vám bude zjeven, budou vám odhaleny: Bůh promine vám Pak dotazování vaše, neboť Bůh velký jest v odpouštění, laskavý.

(102) Před vámi již tázali se na věci ony lidé, však po zvědění jich stali se nevěřícími.

(103) Bůh neučinil nařízení ohledně Bahíry, aniž ohledně Sá'iby, aniž ohledně Wasíly, aniž ohledně Hámi-a: však ti, kdož neuvěřili, vymýšlejí tyto lži na účet Boha a většina jich nemá rozumu.

(104) Když řečeno bylo jim: „Pojďte a přijměte, co Bůh seslal a skupte se kol proroka,“ řekli: „Dostatečna jest pro nás víra, již našli jsme u otců svých.“ A vždyť přece otcové jejich nevěděli ničeho, aniž vedeni byli stezkou pravou.

(105) Vy, kteří jste uvěřili, za duše své sami jste zodpovědni, neuškodí vám ti, kteří bloudí, jste-li vy sami dobře vedeni. K Bohu navrátíte se všichni a on pak vám poví, co jste činili.

(106) Vy, kteří jste uvěřili, vezměte si svědky, když kdo z vás blízek jest smrti a když konáte poslední vůli: zavolejte dva muže spravedlivé mezi vámi, anebo dva jiné z jiného lidu, jste-li na cestě v zemi a tehdy postihl by vás osud smrti. Zavřete je pak oba ve světnici poté, když se byli pomodlili a máte-li ještě pochybnosti o nich, necháte je oba přisahati při Bohu takto: „Nenecháme koupiti se úplatkem, i kdyby nabízen byl nám příbuznými našimi a nezatajíme ničeho ze svědectví vzatého před Bohem: jinak nechť patříme k nešlechetným.“

(107) Vyjde-li pak na jevo, že oni dva svědci prohřešili se proti přísaze své, dva jiní, z těch, kteří je v tom byli usvědčili, a již blízkými jsou přáteli umírajícího, nechť zaujmou jejich místo a nechť oba přisahají při Bohu: „V pravdě svědectví naše pravdivějším jest svědectví oněch dvou a netvrdíme ničeho nepravdivého: jinak pak byli bychom z nepravostných.“

(108) Tímto způsobem usnadněno bude, aby lidé dávali pravdivé svědectví, nebo báli se, aby nebylo vzato svědectví jiných poté, když oni byli naň přisahali. A bojte se Boha a slyšte jej: neboť Bůh nevede cestou pravou lid prostopášný.

(109) V onen den, kdy shromáždí Bůh proroky své, řekne jim: „Co bylo vám odpověděno?“ I řeknou: „Věru, nevíme ničeho, neboť tys znatelem všech tajemství.“

(110) Tehdy řekne Bůh: „Ježíši, synu Mariin, pomni milosti, kterou jsem prokázal tobě a matce tvé, posíliv tě Duchem Svatým, abys mluvil k lidem, již v kolébce i jako muž dospělý: a když naučil jsem tě Knize a moudrosti a Zákonu i Evangeliu: pak když stvořil's z hlíny podobu ptáka a z dopuštění mého dechl's na ni a stala se živoucím ptákem z dopuštění mého: a když léčil's slepé a malomocné a z dovolení mého křísil's mrtvé: když pak chránil jsem tě před výpady synů Israele, když přišel's k nim s jasnými důkazy:“ i řekli ti, kdož neuvěřili mezi nimi: „Totoť zjevné jest kouzelnictví.“

(111) A když vnukl jsem apoštolům: „Věřte ve mne a v proroka mého,“ odvětili: „Uvěřili jsme a tys svědkem, že oddáni jsme do vůle boží.“

(112) Tehdy pak řekli apoštolové: „Ježíši, synu Mariin, zdaž možno jest Pánu tvému seslati nám s nebe (prostřený) STŮL?“ I řekl: „Bojte se Boha, jste-li věřícími.“

(113) Řekli: „Chceme jísti s něho, aby uspokojena byla srdce naše a abychom věděli, žes pravdu mluvil nám a pravdu onu mohli dosvědčiti.“

(114) Řekl tehdy Ježíš, syn Mariin: „Velký Bože, Pane náš, sešli nám stůl (prostřený) s nebe, který nechť svátkem jest prvnímu i poslednímu z nás a znamením od tebe: a nakrm nás, neboť ty zajisté nejlepším jsi ze všech živitelů.“

(115) I řekl Bůh: „Zajisté sešlu jej vám: a kdožkoli z vás poté neuvěří, toho zajisté potrestám trestem, jakým nikoho ze stvoření jsem dosud neztrestal.“

(116) Tehdy řekl Bůh: „Ježíši, synu Mariin, zdaž řekl's kdy lidem: Vezměte si mne a matku mou za bohy vedle Boha?“ Řekl: „Chvála budiž tobě! Není na mně, abych říkal, co není pravdou. Kdybych byl podobně mluvil, ty zajisté byl bys věděl o tom, neboť ty víš, co ve mně jest, však já nevím, co v tobě jest. Ty zajisté jediným jsi znatelem tajemství.

(117) Neříkal jsem jim ničeho jiného, než cos nakázal mně: ‚Vzývejte Boha, Pána mého a Pána vašeho!‘ Dokud žil jsem mezi nimi na zemi, mohl jsem svědčiti proti nim ohledně skutků jejich, však poté, když vzal's mne k sobě, sám byl's dohlížitelem nad nimi, neboť tys všech věcí svědkem.

(118) Potrestáš-li je — jsou tvými služebníky: odpustíš-li jim — tyť zajisté mocný jsi a moudrý!“

(119) Tehdy řekne Bůh: „V tento den prospěje pravdomluvným pravdomluvnost jejich: jim připraveny jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně. Bůh spokojen jest s nimi a oni s ním a to štěstí jest veliké.

(120) Bohu přináleží panství nebes i země a vše, co v obou se nalézá, a on nade všemi věcmi moc má.“

Al-An'aam

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Chvála Bohu, jenž stvořil nebe i zemi a ustanovil temnoty i světlo! A pak ti, kdož neuvěřili, staví Pánu svému rovných.

(2) On to byl, jenž stvořil vás z hlíny a určil lhůtu vašeho žití: a u něho též určena jest lhůta (zmrtvýchvstání) — vy pak přece ještě pochybujete!

(3) On jest Bohem na nebi i na zemi: on zná všechna tajemství i zjevná doznání vaše a ví, co si zasluhujete.

(4) Není jednoho znamení mezi znameními, jež přišla jim od Pána jejich, od kterého by se nebyli odvrátili.

(5) A lží nazývali pravdu, když přišla jim: však vbrzku dojde je zpráva o tom, z čeho žert si tropili.

(6) Zdaž nevidí, kolika pokolením dali jsme zahynouti před nimi? Upevnili jsme bydlení jejich na zemi pevněji, než bydlení vaše: přehojné seslali jsme jim deště, a pod nohami jejich téci dali jsme řekám: nicméně zahubili jsme je pro hříchy jejich a jiným dali jsme po nich vzrůsti pokolením.

(7) I kdybychom byli seslali ti Knihu na papyrech, a kdyby byli mohli; dotknouti se jí rukama svýma, jistě by byli řekli neveřící: „Toto jest kouzelnictví zjevné.“

(8) A říkají: „Dokud nebude seslán mu anděl —,“ však kdybychom byli seslali anděla, byl by jistě býval s nimi konec: v tom případě nebylo by jim bývalo popřáno odkladu.

(9) A i kdybychom poslali anděla, tu dali bychom mu podobu muže a oděli bychom jej šatem, podobným jejich.

(10) Již před tebou tropili si lidé smích z proroků, však obklopeni byli vysměvační z nich tím z čeho žert si tropili.

(11) Rci: „Projděte zemí a vizte, jaký byl trest oněch, kdož nazývali proroky lháři.“

(12) Rci: „Komu přináleží vše, což na nebi jest a na zemi?“ Rci: „Bohu!“ On předepsal sobě milosrdenství jako povinnost: on zajisté shromáždí vás v den zmrtvýchstání, o němž není pochyby. Ty, kteří duše své v zatracení uvrhli a (proto) nevěří.

(13) Jemu přináleží vše, co přebývá v noci i ve dne: a on vše slyší a ví.

(14) Rci: „Zdaž koho jiného vezmu si za přítele kromě Boha. Stvořitele nebe i země, jenž vše živí, sám ničím nejsa živen?“ Rci: „V pravdě nakázáno jest mi, abych byl prvním, jenž odevzdá se plně do vůle boží: ty pak nepatřiž k mnohobožcům.“

(15) Rci: „Zajisté bojím se odporovati Pánu svému, aby netrestal mne v onen den velký!

(16) Kdožkoli pak bude zbaven trestu v den onen, tehdy smiloval se nad ním Bůh: a to dojista bude štěstím zjevným.

(17) Sešle-li Bůh na tě zlo, nikdo nemůže tě zprostiti jej mimo něho a sešle-li ti dobro - onť zajisté nade všemi věcmi moc má.

(18) Onť nejvyšším jest vládcem služebníků svých: onť moudrý jest a o všem zpraven!“

(19) Rci: „Co nejpádnějším jest svědectvím?“ Rci: „Bůh sám Bůh jest svědkem mezi mnou a vámi: a zjeven byl mi tento Korán, abych jím varoval vás a ty, které dojde. Zdaž dosvědčovati chcete snad, že vedle Boha jsou bohové jiní?“ Rci: „Já takového svědectví nedávám.“ Rci: „Naopak, on jest Bůh Jediný a zajisté nenesu viny za to, co vy s ním spolčujete.“

(20) Ti, kterým jsme dali Knihu, znají ji, jako znají syny své; ti, kteří sebe samy uvrhli v zatracení a (proto) nevěří.

(21) A kdo nepravostnějším jest nad toho, jenž vymýšlí lži o Bohu a lží nazývá znamení naše? Zajisté, Bůh nepopřeje úspěchu nepravostným.

(22) A v den, kdy shromáždíme je všechny, řekneme k těm, kteří společníky dávali Bohu: „Nuž, kde společníci jsou vaši, jež stavěli jste na roveň Bohu dle domněnek svých?“

(23) Pak nenaleznou jiné vytáčky, než to, že řeknou: „Při Bohu, Pánu našem, nedávali jsme mu společníků.“

(24) Hle, jak lhou proti sobě samým a jak ztratila se jim božstva jimi vymyšlená!

(25) A někteří z nich naslouchají ti, však clonou zastřeli jsme srdce jejich, takže nelze jim pochopiti Koránu, a tíhu vložili jsme v uši jejich. A i kdyby viděli všemožná znamení, nevěřili by v ně a dokonce přijdou k tobě a hádají se s tebou ti, kteří nevěří, řkouce: „Věru, toto jsou pouze pověsti starých.“

(26) A zabraňují druhým věřiti a sami vzdalují se: však nicméně sebe samy vrhají v záhubu a nejsou si toho vědomi.

(27) A kdybys viděl je tehdy, až postaveni budou nad oheň pekelný, volati budou: „Kéž mohli bychom se navrátiti! Již nenazývali bychom lží znamení Pána našeho a stali bychom se věřícími.“

(28) Ano, zjevným stalo se jim co před tím skrývali: však i kdyby se navrátili, znovu by přidrželi se toho, co bylo jim zapovězeno, neboť zajisté lháři jsou.

(29) Říkají: „Není jiného života, mimo života našeho pozemského a nikdy budeme vzkříšeni.“

(30) Však kdybys viděl je tehdy, až postaveni budou před Pána svého, řekne Bůh: „Nuž, není to pravda?“ I řeknou: „Zajisté ano, při Pánu našem!“ Tehdy řekne Bůh: „Okuste tedy trestu za nevíru svou.“

(31) Ztraceni budou ti, kdož lží nazývali setkání s Bohem, když přikvačí na ně nenadále hodina. Řeknou tehdy: „Běda nám, že na lehkou váhu brali jsme ji,“ a ponesou břemena svá na zádech svých: špatné bude břímě jejich!

(32) Život pozemský pouze hrou jest a kratochvílí a bydlení v životě budoucím zajisté větší cenu má pro bohabojné: zdaž nikdy toho nepochopíte?

(33) Víme dobře, že zarmucují tě řeči jejich: však ne tebe nazývají lhářem, nýbrž znamení boží zapírají nepravostní.

(34) Vždyť již před tebou nazýváni byli proroci lháři: však oni trpělivě snášeli obvinění tato i příkoří, dokud nepřišla jim pomoc naše, neboť nikomu nelze změniti slov božích, jakž známo ti je z dějin proroků.

(35) Zajisté tíží tě vzdalování jejich a kdybys mohl, přál bys si, abys mohl vyhloubiti propast v zemi, nebo žebřík postaviti k nebi, a tak učinil jim znamení. Kdyby Bůh chtěl, shromáždil by je všechny na cestě pravé: pročež nebuď pošetilým.

(36) Bůh vyslyší jedině ty, kdož naslouchají: a mrtvé Bůh vzkřísí, načež k němu navrátí se.

(37) Říkají: „Nebude-li znamení sesláno mu od Pána jeho, neuvěříme.“ Rci: „Bůh zajisté má v moci seslati znamení,“ však většina jich není si toho vědoma.

(38) Není živočicha na zemi, aniž ptáka létajícího pomocí křídel svých, kteří by netvořili pokolení, podobného vašemu. Neopomenuli jsme ničeho v Knize: všichni tvorové pak shromážděni budou u Pána svého.

(39) Ti, kdož lží nazývají znamení naše, hluši a němi jsou, v temnotách: Bůh zavádí do bludu, koho chce, a koho chce, uvádí na stezku přímou.

(40) Rci: „Co míníte? Kdyby přišel na vás trest boží, neb přišla hodina, budete volati někoho jiného, než Boha? Řekněte, jste-li pravdomluvnými!“

(41) Ano, jej volati budete a on zbaví vás toho, čeho prosíte jej, aby zbavil vás, bude-li chtíti: a tehdy zapomenete na ty, jež dávali jste mu za společníky.

(42) Již před tebou poslali jsme proroky k národům a seslali jsme na národy ony nehody a protivenství, aby ponížili se.

(43) Nicméně, když protivenství seslali jsme na ně, neponížili se, nýbrž zatvrdla srdce jejich a Satan způsobil, že zalíbení nalezli ve skutcích svých.

(44) A když zapomněli varování proroků, otevřeli jsme jim brány veškerých radostí: a když nejvíce radovali se z toho, co obdrželi, z nenadání dotkli jsme se jich a v zoufání uvrženi jsou,

(45) a do posledního zničen byl lid nepravostný: a chvála Bohu, Pánu světů veškerých!

(46) Rci: „Co míníte? Kdyby Bůh odejmul vám zrak i sluch a pečeť vložil na srdce vaše, který bůh mimo Boha mohl by vám je nahraditi? Hle, kolikerým způsobem ukazujeme jim znamení svá a přece se od nich odvracejí!“

(47) Rci: „Co míníte? Kdyby trest boží přišel na vás z čista jasna, anebo byl předběžně oznámen, bude kdo jiný zahuben, vyjma nepravostných?“

(48) Posíláme proroky své pouze jako hlasatele dobrých zvěstí, neb jako varovatele: a kdožkoli uvěří, a polepší se, tomu netřeba se báti, aniž rmoutiti se.

(49) A ty, kdož lží nazývali znamení naše, zastihne trest za nešlechetnost jejich.“

(50) Rci: „Neříkám vám: U mne jsou pokladnice boží, aniž říkám: Známy jsou mi věci skryté, aniž říkám vám: Jsem anděl. — Následuji pouze to, co zjeveno mi bylo.“ Rci: „Zdaž roven jest slepý vidoucímu? Což nedovedete si toho rozložiti?“

(51) A varuj ty, kdož bojí se, že jednoho dne shromážděni budou u Pána svého, mimo něhož nebudou míti ani zastánce, ani přímluvce — aby báli se.

(52) A nezapuzuj těch, kteří volají Pána svého zrána i za večera, toužíce po spatření tváře jeho. Nepřináleží ti souditi je v čem pro pohnutky jejich, aniž přináleží jim souditi tebe v čem pro zámysly tvé. Zapudíš-li je pak, patřiti budeš mezi nepravostné.

(53) Takovýmto, způsobem zkoušeli jsme je navzájem, aby řekli lidé: „Zdaž tito jsou to mezi námi, jež Bůh obdařil přízní svou?“ Což nezná Bůh nejlépe ty, kteří jsou vděčni?

(54) Když přijdou k tobě ti, kteří uvěřili ve znamení naše, rci: „Pokoj s vámi! Pán váš předepsal sobě milosrdenství za povinnost: a tak, dopustí-li se kdo z vás hříchu z nevědomosti a pak obrátí se kajícně a polepší: Bůh zajisté velký jest v odpouštění, slitovný.

(55) Takto jasně vysvětlujeme znamení svá, aby zjevnou byla učiněna stezka zločinných.

(56) Rci: „Zakázáno bylo mi, abych uctíval ty, jež vzýváte vedle Boha.“ Rci: „Nebudu následovati choutek vašich, neboť zbloudil bych pak a nebyl bych veden správně.“

(57) Rci: „V pravdě jednám dle jasných důkazů od Pána svého, však lží je nazýváte. To, co žádáte si, abych uspíšil nad vámi, není v moci mé: soud pouze u Boha jest; on prohlásí pravdu a on nejlepším jest hádek skončovatelem.“

(58) Rci: „Kdyby v moci mé bylo to, co žádáte si, abych uspíšil nad vámi, byl by již býval skončen rozpor mezi mnou a vámi: však Bůh nejlépe zná nepravostné.

(59) Onť klíče má k věcem skrytým: nikdo nezná jich mimo něho. Onť ví, co na souši jest i na moři a nespadne lístku bez vědomí jeho: a není zrnka v temnotách země, ni stébla zeleného, ani zvadlého, jež zanešeno by nebylo v Knize zjevné.

(60) A on jest to, jenž uspává vás za noci a ví, co zasloužili jste si během dne: pak probouzí vás za dne, aby naplněna byla (vaše) lhůta předurčená: pak navrátíte se k němu: a pak on zpraví vás o tom, co jste činili.

(61) A on vítězným jest nad služebníky svými: on posílá strážce, aby bděli nad vámi, dokud nepřijde k některému z vás smrt: tehdy poslové naši přijmou duši jeho a nikoho neopomenou.

(62) Poté navráceni jsou k Bohu, skutečnému Pánu svému. Zdaž jemu jedinému nepřináleží soud? On zajisté nejrychlejším jest z účtovatelů.“

(63) Rci: „Kdo vysvobodí vás od temnot souše a moře, když voláte k němu pokorně a potají, řkouce: Vysvobodíš-li nás z tohoto neštěstí, zajisté budeme ti vděčni?“

(64) Rci: „Bůh jedině vysvobodí vás z něho a z každého protivenství: a přece ještě dáváte mu společníky!“

(65) Rci: „V jeho moci jest seslati na vás trest s hůry i z pod nohou vašich a uvrci vás v nekoj roztržek a dáti jedněm z vás okusiti násilí druhých. Hle, jak různým způsobem vysvětlujeme jim znamení svá, aby konečně pochopili.

(66) Však lid tvůj lži nazval (Korán), ač pouhou jest pravdou. Rci: „Nejsem nikterak obhájcem vaším.

(67) Každé proroctví má své určité místo a věru, zvíte o tom!“

(68) Uvidíš-li pak některé ani pouštějí se do hovoru o znameních našich, drž se jich zpátky, dokud nepřevedou rozmluvu na jiný předmět: a stane-li se, že Satan dá ti zapomenouti na tuto výstrahu, neprodlévej, jakmile sis ji byl připomněl, nadále mezi nepravostnými.

(69) Ne snad, že bohabojným příslušelo by je za to nějak souditi: ale proto mají býti toho pamětlivi, aby báli se Boha.

(70) A vzdal se těch, kteří za hru a kratochvíli považují náboženství své a jež omámil život pozemský: a připomeň jim tímto, že každá duše propadne (záhubě) za své vlastní skutky a nebude míti zastánce, ani přímluvce kromě Boha. I kdyby pak nabízela všemožné vyrovnání, nebude přijato od ní: a těm, kdož záhubě propadli věčné za skutky své, nápojem bude voda vroucí a trest bolestný je očekává za nevíru.jejich.

(71) Rci: „Zdaž vedle Boha budeme vzývati někoho, jenž nemůže nám ani prospěti, ani škoditi? Obrátíme-liž se na podpatcích svých poté, když Bůh uvedl nás na cestu přímou, podobni tomu, jenž vlivem zlých duchů zabloudil v poušti, ač soudruzi jeho naň volají, zvouce jej na pravou cestu: Pojď k nám!“ Rci: „Zajisté vedení boží jest pravé vedení: a poručeno nám bylo, abychom oddali se do vůle Pána světů.“

(72) A zachovávejte modlitbu a bojte se Boha: neboť u něho budete shromážděni.

(73) Onť v pravdě stvořil nebe i zemi a v den, kdy řekne: „Staň se,“ stane se. Slovo jeho pravdou jest: jemu jedinému náleží moc v den, kdy zahlaholí roh: on stejně dobře zná svět neviditelný, jako viditelný, neboť on moudrý jest a o všem zpraven.

(74) A (vzpomeň), když Abraham řekl otci svému Ázarovi: „Zdaž modly béřeš si za bohy? V pravdě vidím, že ty i lid tvůj v bludu jste zjevném.“

(75) A takto ukázali jsme Abrahamovi panství nebes i země,aby utvrzen byl ve vedení svém.

(76) A když stíny noci obklopily jej, spatřil hvězdu i řekl: „Totoť jest Pán můj !“ Však když zašla, řekl: „Zalíbení nemám v bohu mizivém.“

(77) Když pak spatřil vycházeti měsíc, děl: „Totoť jest Pán můj!“ Však když zašel, řekl: „Kdyby můj (pravý) Pán mne nebyl vedl, byl bych jistě jedním v lidu zbloudilém.“

(78) Když pak spatřil vycházeti slunce, děl: „Totoť jest Pán můj; tenť, zajisté jest největším!“ Však když zašlo, děl: „Lide můj, odříkám se vašeho spolčování s Bohem bohů jiných.

(79) Obracím tvář svou k tomu, jenž stvořil nebe i zemi, jsa následovníkem pravé víry a nejsem z těch, kdož spolčují s Bohem bohy jiné.“

(80) I hádal se s ním o tom lid jeho. Řekl: „Zdaž hádati se chcete se mnou o Bohu, jenž uvedl mne na stezku pravou? Jáť nebojím se těch, které spolčujete s ním, leda že by Bůh něco chtěl; neboť Bůh obsahuje vše věděním svým: což nevezmete toho v úvahu?

(81) A jakž měl bych báti se těch, které spolčujete s Bohem, když vy nebojíte se spolčovati s Bohem cosi, k čemu on nebyl seslal vám nijakého zmocněním ? Která z obou stran má větší nárok na bezpečí — rcete, víte-li?

(82) Ti, kdož uvěřili a neodívají víry své nepravostí, zajisté v bezpečí jsou a vedeni cestou pravou.”

(83) Tyto důkazy dali jsme Abrahamovi proti lidu jeho. Povyšujeme na stupně proroctví koho chceme: Pán tvůj zajisté moudrý jest a vševědoucí.

(84) A dali jsme mu Isáka a Jakuba a vedli jsme oba cestou pravou: a před tím uvedli jsme na cestu pravou Noema a z potomstva jeho Davida a Šalamouna a Joba a Josefa a Mojžíše a Árona. Takovýmto způsobem odměňujeme ty, kdož dobře činí.

(85) A Zachariáš a Jan a Ježíš a Eliáš: jedenkaždý z nich patřil ke spravedlivým.

(86) A Ismaele a Elisea a Jonáše a Lota: všechny, tyto vyznamenali jsme nad ostatní lidstvo.

(87) Rovněž z otců jejich i potomků a bratrů jejich vyvolili jsme mnohé a vedli jsme je na stezku přímou.

(88) Toto jest vedení Boha: vede jím, koho chce ze služebníků svých: však spolčují-li s ním jiné bohy, pak bezvýslednými budou všechna díla jejich.

(89) To jsou oni, kterým dali jsme Knihu, a soudnost a proroctví: však neuvěrí-li v ně potomstvo jejich, svěříme je lidu, jenž nebude odpírati jim víry své.

(90) Tito jsou oni, jež Bůh uvedl na cestu pravou: tudíž následuj vedení jejich. Rci: „Nežádám od vás za to platu: jestiť to pouze napomenutí všemu stvoření.“

(91) Nečiní si správného úsudku o moci Boha ti, kdož říkají: „Nikdy neseslal Bůh ničeho tvoru lidskému.“ Rci „Kdo seslal Knihu, kterou přinesl Mojžíš, aby světlem a vedením byla lidstu: kterou píšete na svitcích papyru, prohlašujíce část z ní veřejně, ale zatajujíce velký díl její, ač poučeni jste jí byli o tom, co jste neveděli ani vy, ani otcové vaši?“ Rci: „Bůh (to byl),“ a pak ponech je, aby bavili se planými řečmi svými.“

(92) A tuto Knihu seslali jsme plnou požehnání a na potvrzení Knihy, kterou již máte, abys varoval jí matku měst a všechno vůkolní obyvatelstvo. A ti, kdož věří v život budoucí, věří v ni a přesně dodržují modlitby své.

(93) Však kdo nepravostnějším jest toho, jenž lži vymýšlí o Bohu, aneb říká: „Bylo dáno mi zjevení,“ ač pranic nebylo mu zjeveno; a toho, jenž praví: „Seslati mohu stejnou knihu,“ jakou seslal Bůh?“ Však kdybys viděl nepravostné v záplavě smrti, a anděly, ani vztahují ruce své řkouce: „Vydejte duše své: dnes odměněni budete trestem potupným za to, co nepravdivého říkali jste o Bohu a za to, že vůči znamením jeho pyšně chovali jste se.

(94) Vracíte se k nám nyní, samotni, tak jak stvořili jsme vás z prvopočátku, zanechávajíce za sebou všechny statky, jimiž obštědřili jsme vás: a nevidíme přicházeti s vámi přímluvčích vašich, o kterých domnívali jste se, že společníky jsou Boha. Přetrženy jsou všechny pásky mezi vámi a prchli od vás ti, které mnili jste (bohorovnými).“

(95) A Bůh dává vzcházeti zrnu i pecce datlové: vyvádí, živé z mrtvého a vyvádí mrtvé ze živého: takový jest Bůh! Proč tedy odvracíte se od něhož

(96) On dává vzcházeti ranní zoře: noc určil k odpočinku a slunce a měsíc k měření času. Takové jest určení Mocného, Vševědoucího.

(97) On učinil vám hvězdy, abyste vedeni jimi byli v temnotách souše i moře. Jasně ukázali jsme znamení svá těm, kdož chápou.

(98) On jest to, který vzbudil vás z jedné duše a určil vám příbytek i schránu: takto jasně ukázali jsme znamení svá lidem, kteří dovedou porozuměti.

(99) On jest to, který sesílá s nebe vodu: a dáváme ní vzrůsti bylinám všeho druhu; vodou dáváme vzrůsti zeleni, z níž vzrůstají pak urozená zrna obilná, a palmám, jichž větve visící hrozny datlí nesou a zahrady révy vinné a olivy a jablka granátová, jež podobají se sobě navzájem, ale nejsou stejná. Pohleďte na plody jejich, jak tvoří se a dozrávaji, v tom zajisté znamení jsou lidu věřícímu.

(100) Nicméně učinili Džinny společníky Boha, ač on sám je byl stvořil: a vynalezli proň syny a dcery v nevědomosti své. Chvála budiž jemu: on povýšen jest nade vše, co mu připisují!

(101) Stvořitel nebe i země, jakž mohl by míti syna, když nemá společnice a když všechno stvořil a všechno ví?

(102) Toto jest Bůh, Pán váš: není Boha, kromě něho, Stvořitele všech věcí; pročež jemu se klaňte, neboť on nade vším vede dozor.

(103) Ničí pohled nedostihne jej, však on dostihuje pohledy (lidí): on, vše pronikající, o všem zpravený.

(104) Nyní viditelné přišly vám důkazy od Pána vašeho: kdožkoli vidí je, k jeho vlastnímu jest to prospěchu: kdožkoli pak slepým jest vůči nim, k jeho vlastní jest to škodč. Jáť pak nejsem nad vámi opatrovníkem!

(105) Takto různým způsobem vysvětlujeme znamení svá, aby řekli: „Jsi učený,“ a abychom objasniti je mohli lidem chápajícím.

(106) Následuj to, co zjevenoti bylo Pánem tvým; není Boha kromě něho! a vzdaluj se mnohobožců.

(107) Kdyby Bůh chtěl, nedávali by mu společníků: však neustanovili jsme tě opatrovníkem nad nimi, aniž jsi poručníkem jejich.

(108) Neurážej nikterak božství, jež vzývají vedle Boha, aby z nenávisti neuráželi Boha v nevědomosti své. Takovýmto způsobem zkrášlili jsme každému národu skutky jeho: pak navrátí se k Pánu svému a on jim poví, jaké byly skutky jejich.

(109) A nejopravdovější přísahou přisahali při Bohu, že učiněno-li jim bude znamení, jistě uvěří v ně. Rci: „Znamení činiti jest jedině v moci Boha a nedává jich pocítiti vám, neboť i kdyby učiněna byla, neuvěří.“

(110) A odvrátíme srdce jejich i zraky od pravdy, ježto neuvěřili napoprvé a necháme je blouditi (bez vodítka) ve svévoli jejich.