Al-Israa

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Chválen budiž ten, jenž za NOCI PŘENESL služebníka svého z modlitebnice posvátné do modlitebnice nejvzdálenější, jejímuž okruží požehnali jsme, abychom ukázali mu znamení svá: onť zajisté vše slyší a obzírá.

(2) A dali jsme Mojžíšovi Knihu a učinili jsme ji vedením SYNŮM ISRAELE, nakázavše jim: „Nebeřte si jiného zastánce vedle mne,

(3) potomstvo těch, které na vodách nesli jsme s Noemem: onť zajisté služebníkem byl vděčným!“

(4) A usoudili jsme synům Israele v Knize: „Zajisté dvakráte nepravostí naplníte zemi a vzpychnete pýchou velkou.“

(5) A když naplnila se lhůta první pohrůžky, poslali jsme na vás služebníky své, lid urputnosti velké; i prohledali nejvnitrnější část obydlí vašich: tím stala se hrozba skutkem.

(6) Pak opět dali jsme přijíti řadu na vás, abyste přemohli je; a rozhojnili jsme statky vaše i děti: a učinili jsme vás početnějšími mužstvem.

(7) (Řekli jsme): „Konáte-li dobro, konáte je pro sebe samy a konáte-li zlo, tedy proti sobě samým.“ A když naplnila se lhůta druhé (pohrůžky, vyslali jsme nepřátele na vás), aby poškodili tváře vaše a vnikli do modlitebnice, jakož byli vnikli do ní po prvé a aby zničili vše dobyté jimi zničením úplným.

(8) Snad Pán váš smiluje se nad vámi: však začnete-li znovu, začneme i my znovu: a učinili jsme peklo pro nevěřící vězením.

(9) Zajisté pak tento Korán vede ke všemu, což nejpřímějším jest a radostnou zvěst oznamuje věřícím, kteří dobré konají skutky, že připravena jest jim odměna velká:

(10) zajisté pak těm, kdož nevěří v život budoucí, schystali jsme trest bolestný.

(11) Člověk modlí se o zlo stejně jako o dobro, neboť člověk jest ukvapený.

(12) Učinili jsme noc a den dvěma znameními: a zastínili jsme znamení noci a učinili jsme znamení dne jasně viditelným, abyste mohli získávati si milosti od Pána svého a abyste znali počet roků a sčítání (jich): rozdělili jsme pak všechny věci přesným rozdělením.

(13) A každému člověku připevnili jsme osud jeho na šíj: a vytáhneme každému v den vzkříšení knihu, již shledá otevřenou:

(14) „Čti knihu svou! Sám postačíš si dnes jako súčtovatel proti sobě samému!“

(15) A kdožkoliv přijímá (pravé) vedení, jen pro sebe sama tak činí: a kdožkoli v blud zachází, jen proti sobě samému tak činí. Nikterá duše, nesoucí vlastní břímě, nebude obtěžkána břemenem duše druhé a nikdy netrestali jsme, dokud nebyli jsme (předem) vyslali posla.

(16) A když chtěli jsme, zahladiti město, dali jsme nařízení svá obyvatelům jeho bohatším zkaženým, (však nepřestali nepravostmi plniti je): i potvrzeno bylo nad městem odsouzení a naprostým zničili jsme je zničením.

(17) A kolik zahubili jsme pokolení po Noemovi! A Pán tvůj dostačitelným jest znatelem a pozorovatelem hříchů služebníků svých!

(18) Z těch, kdož baží po tomto rychle mizícím žití, dáme rychle, cožkoliv chceme, komukoliv chceme: však poté schystali jsme mu peklo, v němž sžíhán bude, potupen, zavržen:

(19) ale kdož baží po životě budoucím a snaží se dosíci ho snahou jej hodnou, a jest věřícím — snažení těchto jest bohulibé.

(20) Oběma, těmto i oněm, rozhojníme dary Pána tvého, neboť dary Pána tvého nikomu nebudou odmítnuty:

(21) pohleď, jak dali jsme přednost jedněm nad druhými: však jistotně v životě budoucím větší budou stupně a větší bude rozdíl v přednosti.

(22) Nestav vedle Boha bohů jiných, abys neupadl v pohanu, opuštění.

(23) A přikázal Pán tvůj, abyste nectili (jiného boha), mimo něho a abyste laskavě chovali se k rodičům, ať již jeden z nich, či oba dospěli stáří v domě tvém. Nemluv k nim „Pfuj,“ aniž hubuj na ně, nýbrž mluv k nim řečí uctivou:

(24) a skloň před nimi křídlo pokory z laskavost a rci: „Pane, buď milostiv jim, tak jako oni vychovali mne za malička.“

(25) Pán váš nejlépe ví o tom, co jest v nitrech vašich: jste-li spravedlivými; onť pak zajisté k těm, kdož kají se, velký jest v odpouštění.

(26) A dávej příbuzným svým, což přináleží jim, a taktéž nuzným a pocestným a nemarnotratni marnotratně,

(27) neboť marnotratní bratry jsou Satana a Satan byl vůči Pánu svému vzdorný:

(28) však odstraníš-li se od nich, sám snaže se získati podílu z milosrdenství Pána svého, jejž dosáhnouti doufáš, aspoň rci jim slovo útěšné.

(29) Neklaď ruky své přivázané za krk, aniž otvírej ji dokořán, abys v hanu neupadl a bídu.

(30) Zajisté Pán tvůj buď otevřenou rukou popřává darů svých, komu chce, aneb odměřuje je, neboť on ohledně služebníků svých dobře jest zpraven a pozoruje je.

(31) A nezabíjejte dítek svých ze strachu před nedostatkem: obživíme je i vás: v pravdě ubíjení jich jest hříchem velkým.

(32) A nepřibližujte se cizoložství, neboť smilstvem jest a špatnou cestou.

(33) A nezabíjejte osoby, kterou Bůh zapověděl vám zabíjeti, vyjma po právu: a kdožkoli zabil by nespravedlivě, tu dali jsme blízkému příbuznému zabitého moc (odvety): však nechť nedopustí se výstřednosti v zabití, jinak vinník najde opět proti němu pomocníky.

(34) A nedotýkejte se jmění sirotka, vyjma ve způsobu nejlepším, dokud nedosáhne dospělosti: a dodržujte závazky své, neboť za závazek bude dlužno zodpovídat se.

(35) A dodržujte správně míru, když měříte a važte váhou přímou: toto jest lépe pro vás a nejlepším rozhodnutím.

(36) A nenásleduj toho, o čem nemáš vědění: zajisté ze sluchu, zraku a (citu) srdce — ze všech těchto bude dlužno zodpovídati se.

(37) A nevykračuj si pyšně po zemi, neboť nelze ti rozpoltiti zemi, aniž dosíci vrchu hor (svou) výškou:

(38) vše to špatností jest u Pána tvého, jemu odpornou.

(39) Toto jest částí toho, což vnuknul ti Pán tvůj z moudrosti: i nestav vedle Boha bohů jiných, abys nebyl vržen v peklo, pohaněn, zavržen.

(40) Či snad vybral si vás Bůh za syny a vzal si z andělů ženy? Zajisté mluvíte slova údivná.

(41) A rozmanitými učinili jsme napomenutí tohoto Koránu, aby přemýšleli o nich, však tím rozmnoženo jest pouze prchání jejich.

(42) Rci : „Kdyby byli vedle Boha bohové jiní, jak díte, tehdy snažili by se nalézti záminku proti pánu trůnu:

(43) však při slávě jeho, on daleko povýšen jest nad to, co přirčujete mu, povýšením velkým!

(44) Ve chvále jeho vyvyšují jej sedmerá nebesa i země a cožkoliv na nich jest: a není věci, jež nevyvyšovala by jej ve chvále jeho; však vy nechápete slov chvály jejich. Bůh pak laskav jest a velký v odpuštění.“

(45) Když čteš Korán, stavíme mezi tebou a těmi, kdož nevěří v život posmrtný, závoj rozestřený:

(46) a pokládáme na srdce jejich clony, aby nechápali jej, a do uší jejich tíhu vkládáme: a když jmenuješ Pána svého v Koránu jako Jediného, obracejí se zády svými v útěku.

(47) My nejlépe víme s jakým úmyslem naslouchají, když naslouchají ti, a když šeptají si a když říkají nepravostní: „V pravdě následujete jen muže očarovaného.“

(48) Pohleď, jaká ohledně tebe činí podobenství! Však zbloudili, a nejsou s to, (aby nalezli) stezku.

(49) A říkají: „Zdaž až budeme kosti a prach, budeme vzkříšeni ve stvoření novém?“

(50) Rci: „Ano, i kdybyste byli kamení neb železo,

(51) anebo stvořením z těch, (jichž vzkříšení) ještě nemožnějším (připadá vám) v nitrech vašich.“ I řeknou: „A kdo vrátí nás k životu?“ Rci: „Onen, jenž stvořil vás prvé.“ I potřásati budou nad tebou hlavami svými, řkouce: „Kdy to bude?“ Rci: „Možná, že bude to v brzku.

(52) V den, kdy zavolá vás Bůh a odpovíte mu voláním chvály jeho a domnívati budete se, že dleli jste v hrobě pouze maličko.“

(53) A rci služebníkům mým, aby mluvili jen způsobem nejlepším, neboť Satan jinak rozbroje by způsobil mezi nimi: zajisté pak Satan člověku jest nepřítelem zjevným.

(54) Pán váš nejlépe ví vše ohledně vás: bude-li chtíti, slituje se nad vámi, a bude-li chtíti, potřesce vás a neposlali jsme tě, abys nad nimi byl poručníkem.

(55) A Pán tvůj nejlépe ví, co na nebi jest a na zemi: a vyznamenali jsme některé proroky nad druhé: a dali jsme Davidovi (knihu) žalmů.

(56) Rci: „Zavolejte na ty, které jste si vymyslili vedle Boha a shledáte, že nebudou moci zbaviti vás protivenství, aniž odvrátiti je.

(57) Ti, které vzýváte, sami přejí si, aby dostati se mohli k Pánu svému každý co možná nejblíže, a prosí o slitování jeho a bojí se trestu jeho: trest pak Pána tvého jest obávání hodný.“

(58) A není města, jež nezahubili bychom přede dnem vzkříšení, anebo nepotrestali bychom je trestem přísným: totoť v Knize psáno jest (věčné).

(59) A nic nebránilo nám, abychom poslali tě se znameními, leda to, že lživými nazývali je národové předešlí. Neb dali jsme (kmeni) Tsemúd velbloudici jasně viditelnou a nepravost spáchali na ní: i neposíláme proroků se znameními, leda pro postrašení.

(60) A (pomni), když řekli jsme ti: „Zajisté Bůh obklopuje lidstvo se všech stran“: a učinili jsme vidění, které jsme ti ukázali, pouze jako příčinu rozkolu mezi lidmi a taktéž i strom proklatý v Koránu: a strašíme je; však tím rozmnoženo jest v nich jen bloudění velké.

(61) A když řekli jsme andělům: „Padněte na tváře své před Adamem,“ a učinili tak, vyjma Iblíse, jenž řekl: „Zdaž padnu na tvář svou před nějakým, jejž stvořil jsi z hlíny?“

(62) Řekl (dále): „Vidíš onoho, jejž poctil jsi výše mne? V pravdě, poshovíš-li mi do dne zmrtvýchvstání, vyhladím potomstvo jeho vyjma několika málo.“

(63) Řekl Bůh: „Odejdi: a kdož následovati tě bude z nich, zajisté peklo bude odměnou jejich, odměnou hojnou.

(64) Vab tedy, koho budeš moci z nich, hlasem svým: útoč na ně jízdou svou i pěchotou svou, buď společníkem jejich v bohatství a dětech jejich a čiň jim sliby: Satan pak, slibuje jim pouze přeludy.

(65) Však nad služebníky mými nebudeš míti moci: a Bůh postačitelným jest jim ochráncem.“

(66) Pán váš jest to, jenž dává plouti loděm vašim na moři, abyste hledati mohli podílu z milosti jeho: onť zajisté k vám jest slitovný.

(67) Když neštěstí zastihne vás na moři, ztratí se vám ti, které vzýváte: pouze On slyší vás: však když zachrání vás a přivede na souš, odvrátíte se od něho, zajisté člověk jest vzdorný.

(68) Zdaž bezpečni se cítíte před tím, že nerozpoltí pod vámi strany souše anebo nepošle na vás smršť písečnou? Pak jistě nenaleznete ochránce.

(69) Aneb bezpečni se cítíte před tím, že nevrhne vás do moře opět a nepošle na vás vítr bouřný a nepotopí vás za vzdornost vaši? Pak zajisté nenaleznete proti nám pomocníka.

(70) Milostí zahrnuli jsme přece lidstvo: nosili jsme je po souši i po moři a výživou dali jim dobré věci a vyznamenali jsme je nad mnohými ze stvoření našich vyznamenáním velkým.

(71) Jednoho dne svoláme všechno lidstvo s vůdci jeho: a komužkoli dána byla kniha jeho do pravice jeho, tito čísti budou z knihy své a nikdo nebude zkrácen ani o to, co vlákénko obnáší.

(72) A kdožkoli byl v tomto životě slepým, bude slepým i v životě budoucím a ještě dále zbloudí od stezky (pravé).

(73) A málem by tě byli zvábili, abys odchýlil se od toho, co vnuknuli jsme ti a abys vymyslil cos jiného na náš účet: a pak jistě byli by si tě vzali za přítele!

(74) A kdybychom nebyli bývali tě utvrdili ve stanovisku tvém, byl bys málem již přichýlil se k nim něco málo.

(75) Tehdy byli bychom dali ti okusiti útrap života i útrap smrti a nebyl bys pak našel proti nám pomocníka.

(76) A málem by tě byli přinutili k vyjití ze země, aby tak vyhnali tě z ní: však po tvém odchodu nebyli by sami v ní zůstali, leda maličko.

(77) Stejně tak dálo se s proroky, jež poslali jsme před tebou a nenalezneš ve zvyklostech našich odchylky.

(78) Zachovávej modlitbu při zapadání slunce až do ztemnění nočního: a (taktéž) čtení jitřní, neboť čtení jitřní svědky své má:

(79) a bdi v něm za noci, nadbytečnou horlivostí ve svůj prospěch: snad povznese tě Pán tvůj za to na stupeň vznešený.

(80) A rci: „Pane můj, dej vstoupiti mi vstoupením čestným a dej vyjíti mi vyjitím čestným a vzbuď pro mne od sebe moc pomocnou.“

(81) A rci: „Přišla pravda a zmizel klam: zajisté klam jest věcí mizivou.“

(82) A sesíláme z Koránu, cožkoliv lékem jest a milosrdenstvím věřícím, však nepravostným přispěje pouze k větší záhubě.

(83) A když milosti popřejeme člověku, odvrací se a poodchází stranou: však když zlo dotkne se jej, jest zoufalý.

(84) Rci: „Každý jedná podle způsobu svého a Pán váš nejlépe ví, kdo na nejlepší nalézá se stezce.“

(85) A dotazovati se budou tě ohledně ducha. Rci: „Duch přichází z rozkazu božího: a nebylo dáno vám z vědění, vyjma maličko.“

(86) A kdybychom chtěli, mohli bychom jistotně dát zmizeti tomu, co vnukli jsme ti: a pak nenasel bys, kdo v té věci byl by tobě proti nám ochráncem,

(87) leda z milosrdenství od Pána tvého: neboť milost jeho vůči tobě zajisté jest velká.

(88) Rci: „Kdyby shromáždili se lidé a Džinnové s úmyslem vytvořiti cos rovného tomuto Koránu, nevytvořili by mu rovného, i kdyby navzájem si byli pomocníky.

(89) A předvedli jsme v tomto Koránu lidem rozmanitost ze všech podobenství, však odmítla většina lidí vše, vyjma nevíry.

(90) A řekli : „Neuvěříme ti, dokud nedáš vytrysknouti nám ze země prameni,

(91) aneb dokud nebudeš míti zahradu datlovníků a révy vinné a nedáš vyvírati řekám ve středu jejím vyvíráním,

(92) aneb nedáš spadnouti na nás nebesa, jak tvrdil's, po kusech, aneb nepředvedeš Boha a anděly co ručitele,

(93) aneb nebudeš míti dům pozlacený, aneb nevystoupíš na nebesa: a neuvěříme ve vystoupení tvé, dokud nesešleš nám dolů knihu, již čísti bychom mohli.“ Rci: „Chválen budiž Pán můj! Zdaž jiného což jsem, než člověkem, poslem?“

(94) A co zabraňuje lidem, aby věřili, když přišlo jim (dobré) vedení, leda to, že říkají: „Zdaž poslal Bůh člověka co posla?“

(95) Rci: „Kdyby žili na zemi andělé a chodili po ní v poklidu, jistě bychom byli seslali jim s nebe anděla co posla.“

(96) Rci: „Bůh postačitelným jest svědkem mezi mnou a vámi, neboť on zajisté dobře zpraven jest o služebnících svých a pozoruje je.“

(97) A koho Bůh povede, ten (dobře) bude veden a koho zavede v bluď, tomu nenalezneš ochránce, mimo něho: a shromáždíme je v den zmrtvýchvstání, padší na tváře své, slepé a němé a hluché: obydlím jejich bude peklo a pokaždé když zhasne, zvětšíme pro ně vzplání jeho.

(98) Toto bude odměna jejich za to, že neuvěřili ve znamení naše a říkali: „Zdaž až budeme kosti a prach, budeme vzkříšeni ve stvoření novém?“

(99) Což nevidí, že Bůh, jenž stvořil nebe i zemi, může též stvořiti jim podobné? A předurčil jim lhůtu — o níž není pochyby, však nepravostní zamítají vše, vyjma nevíry.

(100) Rci: „Kdybyste měli vládu nad pokladnicemi milosrdenství Pána mého, tehdy pevně drželi byste je ze strachu, abyste jich nevypotřebovali: neboť člověk jest chamtivý.“

(101) A kdysi dali jsme Mojžíšovi devatero znamení jasných: i taž se synů Israele ohledně toho, když přišel k nim a když řekl mu Farao: „Zajisté mním, Mojžíši, žes očarován.“

(102) Řekl (Mojžíš) : „Však víš ze neseslal tato znamení nikdo jiný, než Pán nebes a země, co znamení viditelná: zajisté pak mním, Faraone, žes záhubě propadlý.“

(103) I chtěl vypuditi je ze země a utopili jsme jej a kdožkoliv s ním byl, všechny.

(104) A řekli jsme poté synům Israele: „Přebývejte v zemi a když přijde doba slibu života budoucího, shromáždíme vás veškeré.“

(105) A v pravdě seslali jsme jej (Korán) a v pravdě sestoupil a poslali jsme tě pouze jako věštitele a varovatele.

(106) A Korán ten rozdělili jsme (na části), abys čísti jej mohl lidu pozvolna: a seslali jsme jej sesláním pozvolným.

(107) Rci: „Věříte-li v něj, či nevěříte, ti, kterým dáno bylo vědění před tím, padají na tváře své úctou, když čten jest jim,

(108) a praví: ,Chválen budiž Pán náš! Neb slib Pána našeho se splňuje.‘ “

(109) A padají na tváře své plačíce a roznmožena jest pokora jejich.

(110) Rci: „Vzývejte Boha anebo vzývejte Milosrdného: pod kterýmkoli z těchto jmen byste jej vzývali, vězte, že Bohu přináležejí jména nejlepší.“ A nebudiž příliš hlasitým v modlitbě své, aniž příliš skrytým, nýbrž následuj mezi těmito stezku střední:

(111) a rci: „Chvála Bohu, jenž neučinil sobě syna, aniž má podílníka v panství svém, a jenž neměl (nikdy) ochránce před ponížením.“ A vyvyšuj Boha vyvyšováním.