Al-Muminoon
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Jak dobře povede se
VĚŘÍCÍM,
(2) kteří v modlitbě své
se ponižují,
(3) a kteří od svévolné
řeči se vzdalují
(4) a kteří (povinnou)
almužnu dávají
(5) a kteří pohlavní
údy své ostříhají,
(6) (souložíce) jen s manželkami svými a s (otrokyněmi),
dobytými pravicemi jejich: tehdy nebude jim viny:
(7) však ti, kdož v
žádosti své přestoupí tuto mez, budou
přestupníky —
(8) a ti, kdož zástavy jim
dané (opatrují)
a závazky své dobře dodržují,
(9) a ti, kdož modlitby své bedlivě
zachovávají:
(10) tito zajisté budou dědici,
(11) kteří zdědí
ráj a přebývati v něm budou věčně.
(12) Stvořili jsme pak
člověka z měkké hlíny:
(13) poté učinili jsme jej kapkou (semene) v
příbytku jistém:
(14) poté utvořili jsme sémě v
krev sraženou, a krev sraženou vytvořili jsme v kousek (masa), a kousek (masa)
vytvořili jsme v kosti: a oděli jsme kosti masem; pak dali jsme mu
vzniknout jako stvoření jinému a požehnán budiž
Bůh, nejlepší ze Stvořitelů!
(15) Poté pak dojista zemřete;
(16) pak dojista v den
zmrtvýchvstání vzkříšeni budete.
(17) Nad vámi pak stvořili jsme
sedm cest a nejsme k tomu, co stvořili jsme, lhostejní.
(18) A sesíláme s nebe vodu
dle míry a působíme, aby zůstala v zemi, ač
máme moc způsobiti, aby zmizela.
(19) A jí dali jsme vzrůsti
vám zahradám datlovníků a vinné révy, z nichž
béřete množství plodů a z nichž
pojídáte.
(20) A taktéž stromu, jenž
vyrůstá na hoře Sinai a jenž skýtá olej a
šťávu pojídajícím.
(21) A zajisté v dobytčatech
vašich jest pro vás poučení: napájíme
vás tím, co nalézá se v útrobách jejich a
prospěch z nich máte mnohý a z nich též
pojídáte.
(22) A na nich, jakož i na
lodích jste nošeni.
(23) A kdysi poslali jsme Noema k lidu
jeho, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, neb nemáte
jiného Boha, kromě něho: což nebudete se ho báti?“
(24) Však řekli
předáci těch, kteří neuvěřili z lidu
jeho: „Tohle přec jest pouhý člověk, jako vy, však
chce se vyvýšiti nad vás; a kdyby Bůh byl chtěl, byl
by seslal anděly. Neslyšeli jsme ničeho podobného od otců
našich předešlých.
(25) Onť pouze jest mužem,
Džinny posedlým: pročež pozorujte jej po jistou dobu.“
(26) Řekl: „Pane můj, pomoz mi
proti tomuto nazývání mne lhářem.“
(27) I vnukli jsme mu: „Zbuduj archu pod
dozorem naším a podle vnuknutí našeho: a když
přijde rozkaz náš a praskne pec,
(28) uveď do ní ode všech
druhů po páru, jakož i rodinu svou, vyjma toho z nich, nad
nímž ortel vynesen byl již předem a nepřimlouvej se
u mne za ty, kdož nepravostni byli, neboť oni potopeni budou. A
už usazen budeš ty a kdožkoli s tebou bude, v arše, tehdy
rci: ‚Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem
nepravostným.‘“
(29) A rci: „Pane můj, dej sestoupiti
mi na místě sestupu požehnaném, neboť tys
nejlepším z usazovatelů.“
(30) V tomto zajisté byla znamení a
tím stavěli jsme lidstvo na zkoušku.
(31)
(32) a poslali jsme k nim posly z jejich
středu, (aby hlásali): „Uctívejte Boha: nemáte jiného
Boha, kromě něho. Což nebudete se jej báti?“
(33) I řekli předáci lidu
jeho, kteří neuvěřili a vylhaným nazvali
setkání (s Bohem) v životě
příštím, a jimž přespříliš
dali jsme užívati života pozemského: „Tohle jest pouze
člověk jako vy, jenž jí z toho, co vy jíte a pije
z toho, co vy pijete.
(34) A poslouchati-li budete
člověka vám rovného, tehdy zajisté záhubě jste
propadli.
(35) Slibuje vám snad, že poté,
až zemřete a v prach a kosti obráceni jste, zas (z hrobu)
vyvedeni budete?
(36) Pryč, pryč s tím, co
slibováno jest vám.
(37) Není nám jiného
života, než tohoto života pozemského; umíráme a
žijeme, však nikdy nebudeme vzkříšeni.
(38) On pouze jest mužem, jenž
lež vymyslil o Bohu a my nebudeme věřiti mu.“
(39) Řekl: „Pane můj, pomoz mi
proti tomuto nazývání mne lhářem.“
(40) Řekl (Bůh): „Jen maličko a začnou litovati!“
(41) A zastihlo je vykřiknutí (zkázy)
právem a učinili jsme je splaveninou. Daleko zavržen
budiž lid nepravostný!
(42) Po nich pak vzbudili jsme
pokolení jiná.
(43) Nebude uspíšena nikterému
národu lhůta jeho, aniž zpožděna.
(44) Poté pak poslali jsme posly své
jednoho po druhém. Pokaždé, když k některému národu
přišel prorok jeho, nazvali jej lhářem: a tak dali jsme
jednomu národu následovati druhý a učinili jsme je
předmětem vyprávění. Daleko zavržen budiž
lid nevěřící!
(45) Poté pak poslali jsme
Mojžíše a bratra jeho Árona se znameními
svými a mocí zjevnou:
(46) Faraonovi a předním lidu
jeho; však chovali se pyšně, neboť lid to byl
nadutý:
(47) a řekli: „Zdaž
uvěříme dvěma mužům jako jsme my, jichž
lid nám otročí?“
(48) A lháři nazvali je oba a
stali se jedněmi ze zahubených.
(49) Tehdy pak dali jsme
Mojžíšovi Knihu, aby lid jeho (dobře) byl veden:
(50) a učinili jsme syna Mariina a
matku jeho znamením; a (obydlím) dali jsme jim místo na vrchu,
bezpečné a pramen (vody) mající.
(51) „Ó proroci, jezte z
dobrých věcí a čiňte dobro, neboť o tom, co
činíte, dobře vím.
(52) Zajisté pak tento národ
váš jest národem jediným a já jsem
Pánem vaším: mne tedy bojte se!“
(53) Však lidé rozštěpili se
ve věcech svých mezi sebou na skupiny: každá strana z
toho, což měla, se radujíc:
(54) i ponech je v hloubi omylu jejich do
lhůty určené.
(55) Zdaž domnívají se,
že v tom, čeho popřáváme jim v hojnosti, ze
statků a dětí
(56) předháníme se (v dosažení)
pro ně dobra? Naopak: věk oni netuší.
(57) Zajisté pak ti, kdož
bázní Pána svého naplněni jsou
(58) a kteří ve znamení
Pána svého věří:
(59) a kteří (ničeho) s
Pánem svým nespolčují:
(60) a kteří
dávají to, co dávají ana srdce jejich
chvějí se (bázní) před tím, že k Pánu svému
se navrátí.
(61) Tito
předhánějí se v (dosažení) dobra a první jej dosahují.
(62) Neukládáme nijaké
duši břemene nad síly její: a u nás (uložena)
jest Kniha, jež mluví pravdu a nikomu nebude ukřivděno.
(63) Však srdce jejich pohroužena
jsou (v omylu)
ohledně této (Knihy): a skutky jiné kromě oněch
konají:
(64) (a
budou) až do chvíle, kdy
postihneme, blahobytu se těšící z nich trestem, hle,
pak volají zděseně.
(65) „Nevolejte dnešního dne,
neb námi vám nebude pomoženo:
(66) vždyť dávno již
byla předříkávána vám znamení
moje, však vy na podpatcích svých jste se
otáčeli,
(67) plni pýchy na to vedli jste
plané rozmluvy půlnoční.“
(68) Což nebudou uvažovati o tom,
co říká se jim, anebo snad přišlo jim, co
nepřišlo otcům jejich minulým?
(69) Aneb snad nepoznávali proroka
svého a (proto)
jej zapírají?
(70) Aneb řeknou, „Džinny jste
posedlý?“ Naopak: on přišel k nim s pravdou a
většina jich pravdu nenávidí.
(71) Však kdyby pravda byla
následovala choutky jejich, zkažena by tím byla nebesa i
země, a vše, co v obou jest; naopak, přinesli jsme jim
napomenutí jich, ale oni od napomenutí svého se odvracejí.
(72) Což žádáš
od nich poplatek? Plat od Pána tvého lepším jest a on
nejlepším jest všech živitelů.
(73) Ty pak zajisté voláš je ke
stezce přímé:
(74) a ti, kteří
nevěří v život budoucí, od oné stezky se
uchylují.
(75) A kdybychom byli slitovali se nad nimi
a odňali od nich protivenství jejich, byli by svéhlavě
dál stáli na svém bloudění (v
nevíře).
(76) A přece již postihli jsme je
trestem, však neponížili se před Pánem
svým, aniž sklonili šíje své:
(77) až když otevřeli jsme
na ně dveře trestu přísného: hle, zoufají si nad
ním!
(78) Onť to jest, jenž
utvořil vám sluch a zrak a srdce; a jak málo jste mu
vděčni.
(79) Onť to jest, jenž dal
vám vznik na zemi a k němu shromážděni budete.
(80) Onť to jest, jenž
obživuje a umrtvuje: on řídí přechod noci a dne:
což toho nepochopíte (rozumem)?
(81) Však ne:
říkají totéž, co říkali staří;
(82) říkají: „Zdaž
až zemřeme a budeme prach a kosti, znovu vzkříšeni
že budeme?
(83) To již slibováno bylo
nám, jakož i otcům našim, před tím:
zajistéť jsou to jen báchorky starých:“
(84) Rci: „Komu
přináleží země a cožkoliv na ní jest —
víte-li?“
(85) Řeknou: „Bohu.“ Rci: „Což
tedy si toho nepřipomenete?“
(86) Rci: „Kdo pánem jest sedmera
nebes a pán trůnu mocného?“
(87) Řeknou: „Patří Bohu.“
Rci: „Což tedy nebudete se báti?“
(88) Rci: „V čí ruce jest
panství nade všemi věcmi a jenž chrání,
sám nemaje třeba ochrany — víte-li?“
(89) Řeknou: „V ruce Boha.n Rci: „Jak
tedy můžete tak býti očarováni?“
(90) Ano, přinesli jsme jim pravdu:
však oni zajisté lháři jsou.
(91) Bůh zajisté si neučinil syna
a není s ním jiného boha: jinak odešel by každý
bůh s tím, co stvořil, a jeden nad druhého by se
vyvyšoval: chválen budiž Bůh nade vše, co vykládáte!
(92) Onť zná věci skryté i
věci viditelné a daleko povýšen jest nad to, co s ním
spolčujete.“
(93) Rci: „Pane můj,
ukážeš-li mi to, co slibováno jest jim,
(94) Pane můj, nedej mi pak
býti mezi lidem nepravostným!“
(95) Myť zajisté můžeme
ukázat ti, co slibujeme jim;
(96) odpuzuj zlé tím, co jest
lepší: my nejlépe víme o tom, co vykládají.
(97) A rci: „Pane můj,
útočiště béřu k tobě před
našeptáváním zlých duchů:
(98) a útočiště
béřu k tobě, Pane můj, před
přiblížením se jich ke mne.“
(99) Však když k některému z
nich přijde smrt, rce: „Pane můj, dej mi vrátiti se,
(100) abych činiti mohl dobro v tom, co
opominul jsem.“ Však ne, Tato jsou slova, jež bude mluviti, ale za
nimi bude přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.
(101) A když troubeno bude na roh, v
den onen nebude svazků příbuzenských mezi nimi,
aniž navzájem se budou doprošovati.
(102) Ti, jichž váha
těžká bude, těm dobře povede se.
(103) Ti, jichž váha
lehká bude, budou oni, jichž duše záhubě propadly
a v pekle přebývati budou věčně.
(104) Sžírati bude oheň
tváře jejich a křiviti budou ústa svá.
(105) „Což nebyla vám čtena
znamení naše a vylhanými jste je nazývali?“
(106) Řeknou: „Pane náš,
přemohlo nás neštěstí naše a stali jsme se
lidem bloudícím.
(107) Pane náš, vyveď
nás odsud: a vrátíme-li se (k
bludu), pak jistě budeme
nepravostní.“
(108) Řekne Bůh: „Vehnáni
buďte do něho a nemluvte na mne.
(109) Neb zajisté byla část
služebníků mých, kteří říkali:
‚Pane náš, uvěřili jsme, i odpusť nám a
slituj se nad námi, neb ty nejlepším jsi ze všech
slitovných‘
(110) a vy žert tropili jste si z nich,
až způsobili jste, že zapomněli napomenutí mé a
vysmáli jste se jim.
(111) Jáť pak zajisté
odměnil jsem je dnes za to, že trpělivě vše snesli: v
pravdě oni šťastni jsou!“
(112) Řekne (Bůh): „Jak dlouhý prodleli jste na zemi
počet roků?“
(113) Řeknou: „Prodleli jsme tam den
aneb část dne: i taž se početvedoucích.“
(114) Řekne Bůh: „Dleli jste tam
pouze maličko, kdybyste to mohli věděti.
(115) Zdaž domnívali jste se,
že stvořili jsme vás z kratochvíle a že k
nám nebudete navráceni?“
(116) Pročež povýšen
budiž Bůh, král pravdivý; není Boha, kromě
něho, Pána trůnu vznešeného.
(117) A kdo uctívá vedle Boha
boha jiného, o němž nemá nijakého důkazu, ten zajisté
súčtovati musí s Pánem svým, a zajisté
dobře nepovede se nevěřícím!
(118) A rci: „Pane můj, odpusť a
slituj se, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných.“