Al-Furqaan

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Požehnán budiž ten, jenž seslal ROZLIŠENÍ služebníku svému, aby byl veškerenstvu varovatelem.

(2) Ten, jemuž přináleží panství nebes i země, a jenž neučinil sobě syna, a jenž nemá společníka v panství svém, a jenž stvořil všechny věci a určil určením.

(3) Oni pak učinili si vedle Boha božstva, jež nestvořila ničeho, nýbrž sama stvořena jsou a nemohou přičiniti sobě ani škody ani prospěchu, aniž moc mají nad smrtí a životem a vzkříšením.

(4) A říkají ti, kdož neuvěřili: „Totoť jest pouhá lež, kterou vymyslil a v níž pomohli mu druzí lidé.“ Dopustili se (tím) křivdy a podvodu.

(5) A říkají: „Toto jsou báchorky starých, jež dal sepsati a jež předříkávány jsou mu z jitra i s večerem.“

(6) Rci: „Seslal je, onen, jenž zná tajnosti nebes i země, neboť on velkým jest v odpouštění, slitovným.“

(7) A říkají: „Co jest to za proroka? Požívá pokrmu a prochází se po náměstích: (neuvěříme), leda by seslán byl mu anděl a společně s ním byl nám varovatelem.

(8) Anebo kdyby poklad byl shozen mu, aneb měl-li by zahradu, jež živila by jej.“ A říkají nepravostní: „Vyť zajisté následujete pouze muže očarovaného.“

(9) Hle, jaká podobenství činí s tebou! Však oni jen v bludu jsou a nejsou s to, aby nalezli stezku (pravou).

(10) Požehnán budiž ten, jenž kdyby chtěl, mohl by dáti tobě lepší toho, o čem oni mluví — zahrady, pod nimiž řeky tekou — a dáti tobě paláce!

(11) Ano, vylhanou nazvali hodinu (soudu): ale těm, kteří vylhanou nazvali hodinu (soudu), schystali jsme plamen sžíravý.

(12) Když spatří je (plamen ten) z místa dálného, slyšeti budou jej zuřící a řvoucí.

(13) A když vrženi budou do úzkého místa v něm spřáhnuti vespolek, volati budou po zničení (na místě).

(14) „Nevolejte dnes po zničení jednom, ale volejte po zničení mnohém!“

(15) Rci: „Toto-li lepším jest, či zahrada věčnosti, jež slíbena byla bohabojným? Odměnou bude jim i cílem cesty:

(16) v ní budou míti, co budou chtít, na věky věkův: toto slib jest Pána tvého závazný.“

(17) V den, kdy shromáždí je, jakož i ty, které oni uctívají vedle Boha, tehdy řekne (těmto): „Zdaž vy zavedli jste tyto služebníky mé v blud, aneb oni sami zbloudili s cesty (pravé)?“

(18) Řeknou: „Chválen budiž! Nepříslušeloť zajisté nám, abychom brali si kromě tebe ochránců, však tys zahrnul tolika požitky je i otce jejich, že zapomněli napomenutí a stali se lidem ztraceným.“

(19) (Řekne Bůh mnohobožcům): „Nyní vylhaným prohlásili to, co říkáte, a nebude vám lze, abyste odvrátili od sebe (trest), aniž dostali pomoci: a kdožkoli nepravostným jest z vás, tomu okusiti dáme trestu velkého.“

(20) A neposlali jsme před tebou proroků, kteří by nebyli požívali krmí, aneb nebyli procházeli se po náměstích: a učinili jsme vás navzájem sobě zkouškou, abychom seznali, dovedete-li (trpělivě) vyčkati. A Pán tvůj dobře pozoruje.

(21) A říkají ti, kteří nedoufají v setkání s námi: „Leda kdyby seslán byl nám anděl, aneb kdybychom spatřili Pána svého (uvěříme).“ Věru zpyšněli v myslích svých a vypjali se vypjatostí velkou.

(22) V den, kdy spatří anděly, v den ten nebude radostných zpráv provinilcům a volati budou: „Za přehradu nepřekročitelnou (s nimi)!“

(23) Pak přistoupíme k ocenění činů, jimi vykonaných, a učiníme je prachem rozvátým.

(24) V den onen obyvatelé zahrady (rajské) lepší budou míti obývání a krásnější místo ke zdřímnutí.

(25) V den onen rozpoltí se nebesa s mračny svými a sesláni budou dolů andělé sestupující.

(26) V den onen panství přináležeti bude v pravdě Milosrdnému a den bude to pro nevěřící přetěžký.

(27) A hrýzti bude v den ten nepravostný ruce své, řka: „Kéž bych byl šel s prorokem stejnou cestou!

(28) Běda mi, kéž nebyl bych vzal si toho a toho přítelem!

(29) Onť zajisté zavedl mne od napomenutí poté, když bylo přišlo mi: a Satan dojista jest člověku zrádcem.“

(30) I řekne prorok: „Pane můj, zajisté lid můj měl tento Korán za bezvýznamný.“

(31) A takovýmto způsobem učinili jsme každému proroku nepřátele z provinilců — však Pán tvůj dostačitelným jest vůdcem a pomocníkem.

(32) A říkají nevěřící: „Leda kdyby byl mu seslán Korán celý najednou, (uvěříme).“ Tak (činíme), abychom utvrdili jím srdce tvé; a rozdělili jsme jej na díly.

(33) A nedají ti (nevěřící) podobenství, aniž bychom ti řekli (o něm) pravdu a dali ti nejlepší vysvětlení jeho.

(34) Ti, kteří shromážděni budou, padší na tváře své, v pekle — ti zajisté nejhorší budou míti místo a nejbludnější stezku.

(35) Kdysi dali jsme Mojžíšovi Knihu a učinili jsme Árona, bratra jeho, jemu rádcem:

(36) a řekli jsme: „Jděte oba k lidu, který nazval vylhanými znamení naše“ a zničili jsme lid ten úplným zničením.

(37) A lid Noemův, když lháři nazvali proroky, potopili jsme a učinili jsme je lidstvu znamením: a přichystali jsme nepravostným trest bolestný.

(38) A (kmeny) 'Ád a Tsemúd a obyvatele Ar-Rassu zničili jsme a pokolení, jež mezi nimi žila, mnohá.

(39) A všem těmto učinili jsme podobenství na výstrahu: a všechny tyto zahladili jsme úplným zahlazením.

(40) Však již šli (nevěřící) kolem města, na něž dštěn byl déšť zlý: což neviděli je? Ovšem; ale nechtějí doufati ve vzkříšení (své).

(41) A když vidí tě, pouze šprýmy si z tebe tropí, řkouce: „Zdaž tento jest to, jejž Bůh vzbudil nám prorokem?

(42) Málem byl by odvedl nás od božstev našich, kdybychom se jich nebyli vytrvale přidrželi!“ Však seznají, až shlédnou trest svůj, kdo více zbloudil s cesty (pravé).

(43) Co míníš? Ten, jenž vzal si za boha svého choutku svoji — budeš ty mu poručníkem?

(44) Či snad domníváš se, že většina jich slyší, anebo chápe? Vždyť jsou jen jako dobytčata — ba dokonce dále jsou od cesty (pravé)!

(45) Zdaž neviděl's, jak Pán tvůj prodlužuje stín? A kdyby byl chtěl, mohl učiniti jej nehybným: a pak učinili Jsme slunce mu vůdcem:

(46) pak stahujeme jej k sobě stahováním snadným.

(47) Onť to jest, jenž učinil vám noc pláštěm a spánek odpočinkem a učinil den vzbuzením.

(48) Onť to jest, jenž poslal větry s poselstvím milosrdenství svého: a sesíláme s nebe vodu čistou,

(49) abychom dali obživnouti jí zemi zmrtvělé a napájíme jí vše, co stvořili jsme: dobytčata i lidi četné.

(50) A rozdělujeme ji mezi nimi, aby pamětlivi byli (nás), však většina lidí odmítá býti vším, leda vzdornými.

(51) A kdybychom byli chtěli, byli bychom vzbudili v každém městě varovatele.

(52) I neposlouchej nevěřících, nýbrž bojuj proti nim bojováním velkým.

(53) Onť to jest, jenž rozlil obě moře, jedno sladké, čerstvé, druhé slané, hořké — a učinil mezi nimi rozhraní a přehradu nepřekročitelnou.

(54) Onť to, jest, jenž stvořil z vody člověka a učinil mu svazky příbuzenské a pokrevní: a Pán tvůj jest všemocný.

(55) A (nicméně) uctívají vedle Boha, co nemůže způsobiti jim prospěchu, aniž jim uškoditi: a nevěřící jest proti Pánu svému pomahačem.

(56) A poslali jsme tě jedině jako věštitele a varovatele,

(57) Rci: „Nežádám od vás odměny za to, vyjma toho, aby ten, kdo chce, vešel na stezku k Pánu svému.“

(58) A spoléhej na Živoucího, jenž neumírá a vyvyšuj jej ve chvále jeho: onť dostačitelným jest vin služebníků svých znalcem.

(59) On, jenž stvořil nebe i zemi a vše, což mezi oběma jest, v šesti dnech: poté pak povznesl se na trůn svůj — Milosrdný! A taž se o něm zpravených.

(60) A když rčeno, jest jim: „Padněte na tváře své před Milosrdným,“ říkají: „A kdo jest (ten) Milosrdný? Máme klaněti se tomu, čemu kážeš nám?“ A tím více (od tebe) prchají.

(61) Požehnán budiž ten, jenž učinil na nebi souhvězdí a učinil na něm svítilnu a měsíc osvětlující.

(62) Onť jest to, jenž učinil střídání noci a dne pro ty, kdož chtějí býti pamětlivi (Boha) a pro ty, kdož chtějí býti vděčnými.

(63) A služebníky Milosrdného jsou ti, kdož chodí po zemi skromně a když mluví na ně nevědoucí, odpovídají: „Pokoj (s vámi).“

(64) A ti, kteří celé noci bdí modlíce se k Pánu svému na tvářích svých skloněni, aneb v stoje:

(65) a ti, kteří říkají: „Pane náš, odvrať od nás trest pekla, neboť trest jeho zajisté jest věčný:

(66) a zlé jest to obývání a umístění:

(67) a ti, kteří v dávání nejsou ani výstředními, ani skoupými, nýbrž na střední cestě stojí:

(68) a ti, kteří nevzývají zároveň s Bohem bohů jiných, a nezabíjejí osob, jichž zabití zakázal Bůh, leda dle práva, a nesmilní, neb kdo tak činí dojde pokuty.

(69) Zdvojnásoben bude mu trest v den zmrtvýchvstání, a v něm na věky zůstane, potupen,

(70) vyjma toho, kdož kajícně obrátí se a koná dobré skutky: těm zamění Bůh špatnosti jejich v dobré skutky, neboť Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.

(71) A kdožkoli na pokání obrátí se a koná dobré skutky, ten zajisté obrátí se k Bohu dobrým obrácením:

(72) a ti, kdož nevydávají lživého svědectví a když jdou mimo ničemnosti, jdou mimo počestně:

(73) a ti, když připomněna jsou jim znamení Pána jejich, nezůstanou netečnými, jako by byli hluši a slepi:

(74) a ti, kteří říkají: „Pane náš, dejž nám z manželek našich a potomstva našeho radost srdce, a učiň nás předními z bohabojných.“

(75) Tito odměněni budou vysokým místem za to, že trpělivě vyčkávali a naleznou v ráji přivítání a pozdrav.

(76) V něm přebývati budou věčně: krásné to bude obývání a umístění.

(77) Rci: „Nestará se o vás Pán můj, voláte-li k němu, či-li nic: vždyť již lhářem nazvali jste (proroka). Však (trest váš) bude lpěti na vás!“