Ash-Shu'araa
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Tá. Sín. Mím.
(2) Tato jsou znamení Knihy zjevné:
(3) ty snad soužíš se
proto, že nechtějí uvěřiti.
(4) Kdybychom chtěli, seslali bychom jim
s nebe znamení, před nímž sklonily by se
šíje jejich v ponížení:
(5) však není nového
napomenutí, přišedšího jim od Milosrdného,
aniž by se od něho neodvraceli.
(6) A lží nazvali je,
však dojde je zpráva o tom, z čeho si byli žert tropili.
(7) Což nepohlédli na zemi — kolika
na ní dali jsme vzrůsti druhům rostlin vzácných?
(8) Zajisté v tom jest znamení:
však většina jich nevěří.
(9) A dojista Pán tvůj
mocný jest, slitovný.
(10) (Pomni), když zavolal Pán tvůj
Mojžíše: „Jdi k lidu nepravostnému:
(11) lidu Faraonovu, Což nebudou
báti se mne?“
(12) Řekl (Mojžíš): Pane můj, bojím se, že
lhářem nazvou mne.
(13) A stísněna jest hruď,
má a není volný jazyk můj: pročež
pošli pro Árona.
(14) Mají proti mně
obvinění a bojím se, aby mne nezabili.“
(15) Řekl (Bůh): „Nikoliv. Jděte oba se znameními
našimi: my s vámi budeme, naslouchajíce.
(16) A jděte k Faraonovi a rcete: „Myt
zajisté posly jsme Pána veškerenstva:
(17) i vyšli s námi syny
Israele.“
(18) Řekl (Farao): „Což nevychovali jsme tě mezi
námi za dětství a což nedlel jsi mezi námi po
mnoho let věku svého?
(19) A učinil's skutek, kterýs
učinil: jsi nevděčníkem.“
(20) Řekl (Mojžíš): Ano, učinil jsem jej tehdy a byl jsem
pobloudilím:
(21) a prchl jsem od vás, ježto
bál jsem se vás: však dal mi Pán můj moudrost a
učinil mne jedním z poslů.
(22) A jest to dobrodiní, jehož
popřál's mi, že zotročil jsi syny Israele?“
(23) Řekl Farao: „Kdo jest (ten) Pán
veškerenstva?“
(24) Řekl (Mojžíš): „On Pánem jest nebes i země a
všeho, což mezi oběma jest — dovedete-li uvěřiti.“
(25) Řekl (Farao) k těm, kteří byli kol něho:
„Neslyšíte?“
(26) Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem vaším a
Pánem otců vašich předešlých.“
(27) Řekl (Farao): „Zajisté prorok váš, jenž
poslán byl k vám, jest duchem posedlý.“
(28) Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem východu a Pánem
západu a všeho, což mezi nimi jest — dovedete-li to
pochopiti.“
(29) Řekl (Farao): „Vezmeš-li si za Boha někoho jiného
kromě mne, učiním tě jedním z
uvězněných.“
(30) Řekl (Mojžíš): „I když předvedu ti důkaz
zjevný?“
(31) Řekl (Farao): „Předveď jej, jsi-li
pravdomluvný.“
(32) Tehdy vrhl (Mojžíš) hůl svou na zem, a hle, stala se hadem
zjevným.
(33) Poté Pak vztáhl ruku svou, a
hle, bílá byla (v zraku) hledících.
(34) Řekl (Farao) k předákům svým, kolem
sebe: „Totoť zajisté kouzelník jest učený.
(35) Chce vyhnati vás ze země
vaší kouzelnictvím svým: co nařizujete?“
(36) Řekli: „Poodlož (odpověď)
jemu a bratru jeho: a pošli do všech měst
shromažďovatele,
(37) kteří přivedou ti
všechny kouzelníky učené.“
(38) I shromážděni byli
kouzelníci na schůzku v den určený:
(39) a bylo řečeno lidem:
„Shromáždíte-li se všichni,
(40) abychom snad následovali
kouzelníky, budou-li vítěznými?“
(41) A když přišlo
kouzelnictvo, řekli Faraonovi: „Dostaneme odměnu, budeme-li
vítěznými?“
(42) Řekl: „Ano: a v tom
případě též budete z těch, kdož mně jsou
nejbližší.“
(43) Řekl, jim
Mojžíš: „Vrhněte na zem, co máte k
vrhání.“
(44) I vrhli na zem provazy své a hole své
a řekli: „Při moci Faraonově, myť zajisté jsme
vítěznými!“
(45) I vrhl Mojžíš na zem
hůl svou a požrala jich divy vylhané.
(46) Tehdy padli kouzelníci
úctou na tváře své
(47) a řekli: „Uvěřili jsme
v Pána veškerenstva,
(48) Pána Mojžíše a
Árona.“
(49) Řekl (Farao): „Zdaž uvěřili jste v něho
dříve, než dovolil jsem vám? Tenť zajisté jest
náčelníkem vaším, jenž naučil
vás kouzlům — a dobře seznáte (moc
moji): dojista pak dám uřezati
vám ruce i nohy pokřižmo a dám ukřižovati
všechny vás.“
(50) Řekli: „To neuškodí
nám, neb v pravdě k Pánu svému navrátíme se.
(51) Zajisté přejeme si, aby odpustil
nám Pán náš hříchy naše, neb my byli
jsme prvními z věřících.“
(52) I vnukli jsme
Mojžíšovi: „Vyjdi za noci se služebníky
mými: neb dojista pronásledováni budete.“
(53) A poslal Farao do měst
shromažďovače,
(54) řkoucí: „Onino (Israelští)
jsou hrstka nepočetná
(55) a rozzuřeni jsou proti
nám:
(56) my pak četní jsme a
obezřetní.“
(57) Tak způsobili jsme, aby
vyšli ze zahrad a od pramenů
(58) a pokladů a bydlišť
převzácných:
(59) tak (stalo
se): a dali jsme vše to
dědictvím synům Israele.
(60) Následovali je pak za jitra.
(61) A když shlédli se navzájem
oba vojové, řekli soudruzi Mojžíšovi: „Zajisté jsme
teď dohoněni.“
(62) Řekl: „Nikoliv: zajisté
Pán můj se mnou jest a (dobře) povede mne.“
(63) I vnukli jsme
Mojžíšovi: „Udeř holí svou moře.“ I
rozstouplo se a každá z obou částí zvedla se jak
hora veliká.
(64) Poté pak dali jsme
přiblížiti se oněm druhým.
(65) A zachránili jsme
Mojžíše a kdož s ním byli, všechny:
(66) poté pak potopili jsme ony druhé.
(67) Zajisté v tomto jest znamení:
však většina jich nevěří;
(68) ale Pán tvůj zajisté
mocný jest a slitovný.
(69) A předříkávej
jim děje Abrahame,
(70) když řekl otci svému i lidu
svému: „Co uctíváte?“
(71) Řekli: „Uctíváme
modly a jsme jim stále oddáni.“
(72) Řekl: „Zdaž
slyší vás, když k nim voláte?
(73) Aneb prospěti vám mohou, či
uškoditi?“
(74) Řekli: „Nikoliv, však
shledali jsme otce své již takto činící.“
(75) Řekl: „Co míníte?
To, co uctívali jste
(76) a co uctívali otcové již
vaši předešlí,
(77) (modly
ty) mne nepřáteli jsou: (není Boha),
kromě Pána veškerenstva,
(78) jenž stvořil mne a jenž
vede mne (pravou cestou),
(79) jenž krmí mne i
napájí mne,
(80) a když onemocním,
uzdraví mne;
(81) jenž mi dá
zemřít a pak vzkřísí mne:
(82) a jenž přeji si, aby
odpustil mi hříchy mé v den soudný.
(83) Pane můj, dej mi soudnost a
připoj mne ke spravedlivým:
(84) a dej mi pověst pravdomluvnosti u
pokolení příštích:
(85) a dej mi podíl na
dědictví zahrady rozkoše:
(86) a odpusť otci mému, že byl
jedním z bloudících:
(87) a nepotup mne v den kdy
vzkříšeni budou:
(88) v den, kdy neprospějí
nikomu statky, aniž děti:
(89) vyjma toho, kdož přijde k
Bohu se srdcem zdravým:
(90) a kdy přiblížen bude
ráj k bohabojným:
(91) a představeno bude peklo
svedeným:
(92) a řečeno jim bude: „Kde jest
to, co uctívali jste
(93) vedle Boha? Zdaž mohou pomoci
vám, aneb pomoci sobě samým?
(94) A vmeteni budou v ně oni i (jimi)
svedení,
(95) a vojska Iblísova
veškerá.
(96) Řeknou, odporujíce si v
pekle navzájem:
(97) „Při Bohu. zajisté byli jsme v
bludu zjevném,
(98) když stavěli jsme vás
na roveň Pánu veškerenstva:
(99) kdo jiný svedl nás,
než provinilci?
(100) A není nám
přímluvců,
(101) aniž přítele
účinlivého:
(102) a kdyby bylo nám
návratu, tehdy jistě byli bychom z
věřících!“
(103) Zajisté, v tomto jsou znamení:
však většina jich nevěří;
(104) ale Pán tvůj zajisté
mocný jest a slitovný.
(105) Lid Noemův též nazval
lháři posly své,
(106) když řekl jim bratr jejich
Noe: „Což nebudete báti se Boha?
(107) Jáť pak jsem vám
poslem důvěryhodným:
(108) pročež bojte se Boha a
poslechněte mne.
(109) Nežádám si za to od
vás odměny, neboť odměna má
záleží jen od Pána veškerenstva;
(110) pročež bojte se Boha a
poslechněte mne.“
(111) Řekli: „Zdaž věřit
tobě budeme, když následují tě jen
nejsprostší?“
(112) Řekl: „Co vím o tom, co
oni dělali?
(113) Súčtování s nimi
jest na Pánu mém — kéž byste tomu rozuměli!
(114) Já přece
neodstrčím těch, kdož věří,
(115) neb jsem jen varovatelem
zjevným.“
(116) Řekli: „Nepřestaneš-li,
Noe, dojista budeš jedním z ukamenovaných.“
(117) Řekl: „Pane můj, věru
lid můj lhářem nazval mne.
(118) Rozhodni tedy mezi mnou a jimi
jasným rozhodnutím a zachraň mne, jakož i ty, kdož
se mnou jsou z věřících.“
(119) I zachránili jsme jej a
kdož byli s ním, v arše přeplněné,
(120) poté pak potopili jsme všechny
zůstavší.
(121) Zajisté v tomto jest znamení;
však většina jich nevěří,
(122) ale Pán tvůj zajisté
mocný jest a slitovný.
(123) Též (kmen) 'Ád lháři nazval posly své,
(124) když řekl jim bratr jejich
Húd: „Což nebudete báti se Boha?
(125) Jáť pak jsem vám
poslem důvěryhodným:
(126) ať pročež bojte se Boha
a poslechněte mne.
(127) Nežádám si za to od
vás odměny, neboť odměna má
záleží jen od Pána veškerenstva.
(128) Zdaž stavěti budete na
všech pahrbcích znamení pro kratochvíli?
(129) A činiti si budete stavby jako by
pro věčné obývání?
(130) A když vládnete,
vládnete jako utiskovatelé?
(131) I bojte se Boha a poslechněte
mne.
(132) A bojte se toho, jenž rozhojnil
vás v tom, co víte:
(133) a rozhojnil vás v
dobytčatech a dětech:
(134) a v zahradách a pramenech
(135) jáť bojím se pro
vás trestu dne velkého.“
(136) Řekli: „Nám jedno jest,
varuješ-li nás, aneb nejsi-li varovatelem:
(137) toto jsou pouze báchorky
starých,
(138) a my nebudeme ztrestáni.“
(139) A lhářem nazvali jej i
zahladili jsme je: zajisté v tomto jest znamení; však
většina jich nevěří;
(140) ale Pán tvůj zajisté
mocný jest a slitovný.
(141) Též (kmen) Tsemúd lháři posly nazval,
(142) když řekl jim bratr jejich
Sálih: „Což nebudete báti se Boha“
(143) Jáť zajisté jsem
vám poslem důvěryhodným:
(144) pročež bojte se Boha a poslechněte
mne.
(145) A nežádám si za to
od vás odměny, neboť odměna má
záleží jen od Pána veškerenstva?
(146) Zdaž ponecháni budete v
tom, co máte zde, v bezpečí?
(147) V zahradách a u
zřídel,
(148) a polností a
datlovníků, větví, štíhlých:
(149) a vytesávati budete si v
horách domy dovedně?
(150) I bojte se Boha a poslechněte
mne;
(151) a neposlouchejte
nařízení výstředníků,
(152) kteří
pohoršují zemi a nepolepšují ji.“
(153) Řekli: „Tys pouze jedním z
očarovaných:
(154) jsi pouze člověk, jako my:
pročež předveď nám znamení, jsi-li z
pravdomluvných.“
(155) Řekl: „Tato velbloudice (bude jím):
jí patřiti bude napití a vám patřiti bude
napití ob den určený.
(156) Však nepřičiňte
jí zlého, jinak zachvátí vás trest dne velkého.“
(157) Nicméně přeřezali
žíly jí a litovali toho zrána,
(158) neboť zachvátil je trest.
Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich
nevěří;
(159) ale Pán tvůj mocný
jest a slitovný.
(160) Lháři nazval lid
Lotův posly své,
(161) když řekl jim bratr jejich
Lot: „Což nebudete báti se Boha?
(162) Jáť jsem vám poslem
důvěryhodným:
(163) pročež bojte se Boha a
poslechněte mne.
(164) A nežádám si za to
od vás odměny, neboť odměna má
záleží jen od Pána veškerenstva.
(165) Zdaž vcházeti budete k
mužům, z tvorstva veškerého?
(166) A zanecháte, co Bůh
stvořil vám za manželky? Opravdu jste lidem
chybujícím!“
(167) Řekli: „Nezanecháš-li
této řeči, Lote, zajisté budeš jedním z vyhnanců.“
(168) Řekl: „Jáť
činů vašich hrozím se:
(169) Pane můj, spas mne a rodinu mou
od toho, co činí tito:“
(170) I zachránili jsme jej a rodinu
jeho veškerou,
(171) vyjma stařeny, jež
omeškala se,
(172) a pak zahubili jsme všechny
ostatní.
(173) A dštili jsme na ně
deštěm, a špatný to byl déšť pro ty, jež
varovali jsme!
(174) Zajisté znamení jest v tomto:
však většina jich nevěří;
(175) ale Pán tvůj zajisté
mocný jest a slitovný.
(176) Též obyvatelé hvozdu (Madianského)
lháři nazvali posly své,
(177) když řekl jim Šu'ejb:
„Což nebudete báti se Boha?
(178) Jáť jsem vám poslem
důvěryhodným:
(179) pročež bojte se Boha a poslechněte
mne.
(180) A nežádám si za to
od vás odměny, neboť odměna má
záleží jen od Pána veškerenstva.
(181) Dodržujte správnou
míru a nebuďte z těch, kdož na ní utrhují:
(182) važte dle spravedlnosti
přímé:
(183) a neokrádejte lidi o věci
jejich, aniž prostopášnostmi pohoršujte zemi:
(184) a bojte se toho, jenž
stvořil vás i pokolení předešlá.“
(185) Řekli: „Ty zajisté's jen
jedním z očarovaných.
(186) A tys jen člověk, jako my; a
my považujeme tě za jednoho z prolhaných:
(187) dej spadnouti na nás kus nebe,
jsi-li pravdomluvným.“
(188) Řekl: „Pán můj
nejlépe ví o tom, co činíte.“
(189) Tak lhářem nazvali jej: i
zachvátil je trest dne mračného: zajistéť byl to trest dne
velkého!
(190) Zajisté znamení jest v tomto,
však většina jich nevěří,
(191) ale Pán tvůj zajisté
mocný jest a slitovný.
(192) A tento (Korán) zajisté jest sesláním od
Pána veškerenstva:
(193) sestoupil s ním dolů duch
věrný
(194) na srdce tvé, abys byl jedním z
varovatelů,
(195) v jazyku jasném arabském.
(196) Onť zajisté
předpověděn jest v Písmech předešlých:
(197) což není to
znamením pro ně, že věděli o něm již
učení ze synů Israele?
(198) A kdybychom byli seslali jej na
některého z cizinců,
(199) a byl by četl jim jej, nebyli by
bývali v něj věřili.
(200) A takovýmto způsobem uvedli
jsme jej do srdcí provinilců:
(201) že neuvěří v
něj, dokud neshlédnou trest svůj bolestný;
(202) a přijde na ně
znenadání, aniž by tušili.
(203) Tehdy řeknou: „Může
nám býti poshověno?“
(204) Zdaž tedy budou chtíti (nyní),
aby uspíšen byl trest náš?
(205) Co míníš?
Popřejeme-li jim radostí světa po léta
(206) a pak přijde na ně, co bylo
jim slíbeno,
(207) co prospěje jim to, z čeho
se byli radovali?
(208) Ale nezahladili jsme města,
aniž by bylo mělo své varovatele
(209) k napomenutí: myť zajisté
nebyli jsme křivditeli.
(210) Nesestoupili pak (s Koránem)
zlí duchové;
(211) a nepříslušelo jim
to, aniž byli s to tak učiniti,
(212) neb oni od slyšení jeho
jsou vzdáleni.
(213) I nevzývej spolu s Bohem boha
jiného, abys nebyl jedním z trestaných,
(214) a varuj příbuzné své
nejbližší,
(215) a stři křídlo své
ochrany nad těmi, již následují tě z
věřících.
(216) A když neposlechnou tě, rci:
„Jáť zajisté prost jsem viny na tom, co činíte,“
(217) spoléhej na Mocného, Slitovného,
(218) jenž vidí tě,
když vstáváš k modlitbě,
(219) jakož i chování tvé
mezi těmi, kdož uctívají jej,
(220) neboť on
všeslyšící a vševědoucí jest.
(221) Oznámím vám, na
koho sestupují zlí duchové?
(222) Sestupují na všechny
prolhance hříšné,
(223) kteří házejí
(do vzduchu věci)
z doslechu a vět šina jich lháři jsou;
(224) a BÁSNÍCI, jež
následují (jimi) zvábení:
(225) zdaž nevidíš, že
bloudí po všech údolích?
(226) A že říkají,
co nečiní?
(227) Vyjma těch, kteří
uvěřili a konají dobré skutky a vzpomínají
často Boha a hájí se poté, když bylo jim
ukřivděno: a seznají křivditelé, jakým
zvrácením budou zvráceni.