Al-Ankaboot
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Mím.
(2) Zdaž domnívají se
lidé, že budou ponecháni v pokoji poté, když byli řekli:
„Uvěřili jsme“ a že nebudou na zkoušku postaveni?
(3) Však již postavili jsme na
zkoušku ty, kdož byli před nimi: a Bůh dobře
ví, kdo upřímný jest a ví, kdo jest
lživý.
(4) Zdaž domnívají se
ti, kdož konají zlé skutky, že předstihnou nás (a uniknou trestu)?
Jak špatně usuzují!
(5) Ten, kdož doufá v
setkání s Bohem, nechť jist jest, že lhůta
boží přijde: a on vše slyší a ví.
(6) A kdožkoli snaží se
ve víře, tenť snaží se ve svůj vlastní
prospěch: Bůh zajisté bohat jest nad věci veškeré.
(7) A těm, kdož
uvěřili a konali dobré skutky, smažeme zlé skutky jejich a
dojista odměníme je dle nejlepších skutků jejich.
(8) A doporučili jsme
člověku ohledně rodičů jeho laskavost: však kdyby
snažili se, abys spolčoval se mnou to, o čem nemáš
vědomosti, tehdy neposlechni jich. Ke mně navrátíte se
a pak zpravím vás ohledne toho, co činili jste:
(9) a ty, kdož uvěřili a
konali dobré skutky, dojista uvedeme mezi spravedlivé.
(10) Jsou mezi lidem
někteří, kdož dí: „Uvěřili jsme v Boha,“
však když útrapa stihne je pro (věc) boží, považují
zkoušku (působenou jim) lidmi za trest boží. Však
když přijde pomoc od Pána tvého, říkají:
„Zajisté byli jsme s vámi!“ Což neví Bůh nejlépe o tom,
co jest v nitrech lidí všech?
(11) A Bůh dojista ví, kdo (skutečně)
věří a ví, kdo jest pokrytcem.
(12) Říkají pak ti,
kdož neuvěřili, k těm, kdož uvěřili:
„Následujte stezku naši a my na se vezmeme hříchy
vaše.“ Však nevezmou na se hříchy jejich ani v nejmenším,
neb zajisté lháři jsou.
(13) Však dojista ponesou břemena
svá a další břemena mimo
(14) A (kdysi) poslali jsme Noema k lidu jeho a dlel mezi nimi
po tisíc let, vyjma padesáti roků: a zachvátila je
potopa v nepravosti jejich.
(15) Ale zachránili jsme jej,
jakož i ty, kdož byli v arše a učinili jsme ji
znamením veškerenstvu.
(16) A (poslali
jsme) Abrahama i řekl lidu svému:
„Uctívejte Boha a bojte se jej: to bude lepším pro
vás, dovedete-li toho pochopiti.
(17) Vy pouze uctíváte modly
vedle Boha a tvoříte tím lež: neboť zajisté ti,
jež uctíváte vedle Boha, nemohou dáti vám
výživy. Proto žádejte výživu svou od Boha a
uctívejte jej a děkujte mu: k němu pak navráceni
budete.
(18) A když lhářem nazvete
mne (dobře):
již před vámi zvali národové proroky své
lháři: povinností pak proroka jest pouze
hlásání zjevné.“
(19) Což nevidí, jak Bůh
vzbuzuje stvoření a pak způsobuje, aby navrátilo se k
němu? Totoť zajisté Bohu jest snadným.
(20) Rci: „Cestujte v zemi a vizte, jak
Bůh vzbudil stvoření: poté pak vzkřísí je
vzkříšením novým, neboť Bůh nade
všemi věcmi moc má.
(21) Tresce, koho chce, a
slitovává se, nad kým chce, a k němu navráceni
budete.
(22) Vám pak nelze znemožniti
rozhodnutí jeho na zemi, aniž na nebi: a není vám
kromě Boha ochránce, ni pomocníka.
(23) A ti, kdož
nevěří ve znamení boží a v
setkání s ním, jsou bez naděje v milosrdenství
mé: jim přichystán jest trest bolestný.“
(24) A odpovědí lidu jeho bylo
pouze, že řekli: „Zabte jej, aneb upalte jej.“ Však spasil jej
Bůh od ohně: a v tomto zajisté znamení jest lidu
věřícímu.
(25) A řekl: „Zajisté vzali jste si
vedle Boha modly za bohy z lásky k životu pozemskému: v den pak
zmrtvýchvstání zapřete se navzájem a
proklínati budete se navzájem: a obydlím vaším
bude oheň (pekelný) a nebude vátu pomocníků.“
(26) Uvěřil mu Lot a řekl
„Jáť vystěhuji se k Pánu svému, neb on zajisté
mocný jest a moudrý.“
(27) A dali jsme Abrahamovi Isáka a
Jakuba a ustanovili jsme v potomstvu jeho dar prorocký a Knihu: a dali
jsme mu odměnu jeho na tomto světě a v budoucím on
zajisté patřiti bude mezi spravedlivé.
(28) A (poslali
jsme) Lota, když řekl k lidu svému:
„Dojista pášete smilstvo, v němž nepředešel
vás nikdo ve světě.
(29) Zdaž vcházeti budete k
mužům a dokonce přepadati (je) na cestách? A nepravost páchati v
shromážděních svých?“ Však
odpovědí lidu jeho bylo jen, že řekli: „Přiveď
na nás tedy trest boží, jsi-li pravdomluvným“
(30) Řekl: „Pane můj, pomoz mi
proti lidu prostopášnému.“
(31) A když přišli poslové
naši k Abrahamovi s radostnou zprávou, řekli: „Zahladíme
lid onoho města, neboť lid jeho jest nepravostný.“
(32) Řekl (Abraham): „Mezi nimi jest i Lot.“ Řekli: „My nejlépe
víme o tom, kdo jest v onom městě: a dojista
zachráníme jej i rodinu jeho, vyjma ženy jeho, jež bude
jednou z omeškalých.“
(33) A když přišli poslové
naši k Lotovi, trápil se ohledně jich a byl
stísněn ohledně jich pro slabost rámě svého,
však oni řekli: „Neboj se a nermuť se, neboť my dojista
zachráníme tebe i rodinu tvoji, vyjma ženy tvé, jež
bude jednou z omeškalých.
(34) Myť sešleme na lid tohoto
města hrůzu s nebe za pohoršlivost jejich.“
(35) A ponechali jsme z něho
znamení jasné pro lid chápavý.
(36) A k Madianským (poslali jsme)
bratra jejich Šu'ejba, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha
a buďte v očekávání dne posledního: a neporušujte
zemi prostopášností svou.“
(37) Však lhářem nazvali
jej a zachvátilo je zemětřesení a zrána jako
ztuhlé mrtvoly nelezeni jsou v domech svých.
(38) A (tak
stalo se i s kmeny) 'Ád a
Tsemúd, jakž jasně patrno jest vám ze zbytků
obydlí jejich. Satan zkrášlil jim skutky jejich a
odvrátil je od (pravé) cesty, ač prozíraví byli.
(39) A tak stalo se i
Qárúnovi a Faraonovi a Hámánovi. A přece
přišel k nim Mojžíš s jasnými důkazy:
pyšně chovali se v zemi, ale (nás) přece nepředstihli!
(40) A jednohokaždého z nich ztrestali
jsme za vinu jeho: jednoho z nich zachvátil vítr
bouřný, jednoho zachvátilo vzkřiknutí; pod
jedním rozpoltili jsme zemi; jiné pak utopili jsme. A nebyl to Bůh,
jenž bezpráví jim činil, nýbrž oni sami
sobě bezpráví činili.
(41) Podobají se pak ti, kdož
vedle Boha vzali si ochránce, PAVOUKU, jenž staví si
obydlí: a dojista nejchatrnějším ze všech
obydlí jest obydlí pavoukovo. Kéž by si toho jen byli vědomi!
(42) Bůh zajisté dobře zná
to, co vzývají vedle něho (dopodrobna): a on mocný jest a moudrý.
(43) A tato podobenství
činíme lidem: však nepochopí jich, leda rozumní.
(44) Stvořil jest Bůh nebesa i
zemi v opravdovosti: a v tomto zajisté jest znamení pra
věřící.
(45) Pročež
předčítej, co vnuknuto bylo ti z Knihy: a zachovávej modlitbu,
neboť modlitba zapuzuje smilnost a nepravost.
Vzpomínání pak Boha jest největší (povinností):
a Bůh (dobře) ví, co konáte.
(46) Neveďte hádek s těmi,
jimž dána byla Kniha, leda způsobem
nejpřístojnějším: vyjímaje ony z nich,
již nepravostni jsou. Rcete pak: „Uvěřili jsme v to, co
sesláno bylo nám a sesláno bylo vám: a Bůh
náš i Bůh váš jest Jediný: a my do
vůle jeho jsme odevzdáni.“
(47) A takovýmto způsobem
seslali jsme ti Knihu: a ti, jimž dali jsme Knihu, věří v
ni, a z těchto též mnozí věří v ni:
popírají tedy znamení naše jedině (zatvrzelí)
nevěřící.
(48) Před tím, než zjevena
byla, nepředčítal's jiné knihy, aniž psal jsi jakou
pravicí svojí: v tom případě byli by mohli
pochybovati ti, kdož (ji) zavrhují.
(49) Naopak (Korán) jest (jako) znamení jasné v nitrech těch,
jimž dáno bylo vědění: a nikdo
nepopírá znamení našich, vyjma nepravostných.
(50) A říkají: „(Neuvěříme),
leda že by sesláno bylo mu znamení od Pána jeho.“
Rci: „Znamení jsou jedině v moci Boha: já pak jsem
jedině varovatelem zjevným.“
(51) Což nedostačuje jim, že
seslali jsme ti Knihu, jež předčítána jest jim?
Zajistéť v tom jest milosrdenství a varování lidu
věřícímu.
(52) Rci: „Bůh postačí co
svědek mezi mnou a vámi: on zná vše, co na nebi jest a
na zemi. A ti, kdož uvěřili v marnost a neuvěřili v
Boha, ti zajisté záhubě propadli.“
(53) A vyzývají tě, abys
uspíšil jim trest: a nebýti lhůty předurčené,
zajisté by byl přišel na ně trest a dojista přijde na
ně znenadání, aniž by toho tušili.
(54) Vyzývají tě, abys
uspíšil jim trest: a zajisté peklo již obklopuje
nevěřící.
(55) V den, kdy zahalí je trest
shůry a zpod nohou jejich, řečeno bude jim: „Okuste (odplaty) za to,
co činili jste.“
(56) Služebníci moji,
kteříž uvěřili jste, zajisté země má
rozsáhlá jest: mne tedy uctívejte!
(57) Každé duši bude okusiti
smrti: poté pak k nám navráceni budete.
(58) A ty, kdož uvěřili a
konali dobré skutky, dojista usadíme v (povýšených) komnatách zahrady (ráje), pod níž řeky tekou: v ní
obývati budou věčně. Jak krásná bude
odměna (dobře) činících,
(59) kteří trpělivě
vyčkávají a spoléhají na Pána svého!
(60) A kolik jest živočichů,
již nestarají se o potravu svou a Bůh živí je,
jakož i vás: on pak vše slyší a ví.
(61) A otážeš-li se jich:
„Kdo stvořil nebe a zemi a podrobil (řádu) slunce a měsíc,“ tu řeknou:
„Bůh.“ Jak tedy mohou tak lháti?
(62) Bůh hojně
rozdává dary své, komu chce ze služebníků
svých, aneb odměřuje mu je: neboť Bůh o všech
věcech má vědomost.
(63) A otážeš-li se jich:
„Kdo sesílá s nebe vodu a oživuje jí zemi
zmrtvělou“, tu řeknou: „Bůh,“ Rci: „Chvála budiž
tedy Bohu.“ Však většina jich toho nechápe.
(64) Tento život pozemský jest
pouze kratochvílí a hrou: však zajisté
přebývání života budoucího (pravým)
jest životem. Kéž by jen byli si toho vědomi!
(65) Hle, když jedou na lodi,
volají k Bohu v upřímné k němu víře:
však když zachránili jsme je, (přivedše
je) na souš, hle, opětně
spolčují s ním (bohy jiné),
(66) aby zapírali to, co zjevili
jsme jim, aby jen radovali se z požitků vezdejších:
však zvědí!
(67) Což nevidí, že ustanovili
jsme jim, obvod posvátný a bezpečný, ač
olupováni jsou lidé vůkol? Zdaž tedy v marnost
věřiti budou a budou dobrodiní boží
zapírati?
(68) Kdož pak
nepravostnějším jest toho, jenž vymyslí o Bohu
lež, aneb lží nazývá pravdu, když byla
přišla k němu? Zdaž nebude pak v pekle příbytek
nevěřících?
(69) Ty pak, kdož
vynasnažují se pro nás, dojista povedeme stezkami
svými: neboť Bůh zajisté jest s těmi, kdož
dobře činí.