As-Saaffaat
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při oněch, v
řadách SEŘAZENÝCH.
(2) a odháněním
odhánějících,
(3) a Napomenutí
Čtoucích,
(4) přisahám: zajisté Bůh
jest jeden,
(5) Pán nebes i země a
všeho, což mezi nimi jest a Pán východů.
(6) Zajisté pak ozdobili jsme
nejspodnější nebe zdobou hvězd:
(7) též na ochranu proti všem
zlým duchům odbojným,
(8) (aby) nenaslouchali tomu, co děje se ve
shromáždění nejvyšším, neb
metáno jest na ně se všech stran,
(9) odháněni jsou a (schystán)
jest jim trest trvalý:
(10) a který z nich pochytí
úryvek z porady, pronásledován jest šlehem
plamenným.
(11) Vyptej se jich, kdo silnějšího
jest stvoření; zda oni neb ti, jež stvořili jsme? Zajisté
přec stvořili jsme je z hlíny tvárné!
(12) Ano, ty divíš se, a oni
žert si tropí:
(13) neb když napomínáni
jsou, nejsou si toho pamětlivi:
(14) a když vidí
znamení, jen vysmívají se,
(15) řkouce: „Totoť jest pouze
kouzlo zjevné:
(16) Zdaž, když zemřeme, v
prach a kosti byvše obráceni, opět že budeme
vzkříšeni?
(17) A taktéž otcové naši
předešlí?“
(18) Rci: „Ano, a poníženi
budete!“
(19) Pouze jednou zazní
vřesknutí (trouby) a hle, prohlédnou!
(20) A řeknou: „Běda nám,
totoť den jest odplaty:
(21) totoť den jest rozsouzení,
jejž vylhaným nazývali jste.“
(22) (Řekne
Bůh): „Shromážděte
nepravostné i ženy jejich a to, co uctívali
(23) vedle Boha: a uveďte je na stezku
k peklu:
(24) pak zastavte je, neb
vyslýcháni budou.
(25) Proč tedy
nepomáháte si navzájem?“
(26) Naopak, v den onen poddají se (Bohu)
(27) a přiblíživše se
k sobě navzájem, budou činiti si vzájemné dotazy,
(28) řkouce (jedni): „Vyť zajisté přicházeli jste k
nám se strany pravé,“
(29) však řeknou (druzí):
„Nikoliv, vy nevěřili jste v nás,
(30) a my neměli jsme moci nad
vámi: naopak, vy byli jste lidem svévolným —
(31) i splnil se nad námi rozsudek
Pána našeho: myť zajisté okusíme (jej).
(32) Zlákali jsme vás, neb i
my byli jsme zlákáni.“
(33) V den onen budou (tedy) v trestu
spolčeni!
(34) Zajisté pak takto naložíme
s provinilci,
(35) neboť byli, když
řečeno jim bylo: „Není boha, kromě Boha,“ pýchou
naduti,
(36) a říkali: „Zdaž
opustíme bohy své pro básníře bláznivého?“
(37) Naopak, on s pravdou přišel
a potvrdil posly předešlé:
(38) vy pak dojista okusíte trestu
bolestného:
(39) a nebudete odměněni jinak,
než dle skutků svých —
(40) vyjma služebníků
božích upřímných!
(41) Těm dostane se darů již
řečených:
(42) (chutného) ovoce; a budou poctěni
(43) v zahradách (rajských)
rozkošných,
(44) na pohovkách proti sobě
sedíce.
(45) Obcházeni budou s
číší (pití) z pramene:
(46) (pití) čistého a příjemného
pijícím:
(47) v něm tíhy nebude,
aniž se jím opojí.
(48) Vedle nich (děvy) budou velkých očí, zrak (cudně)
klopící,
(49) (s
líčky bílými) jak
vejce chráněná.
(50) I přiblíživše se
k sobě navzájem, budou činiti si dotazy vzájemné.
(51) „Řekne jeden z nich:
„Jáť měl jsem druha (věrného),
(52) jenž říkával
mi: ‚Jsi jedním z těch, kdož věří v to?
(53) Že až zemřeme, prach
jsouce a kosti, budeme souzeni?‘“
(54) Řekne pak: „Zdaž chcete (tamto)
pohlédnout?“
(55) I (sám) pohlédne a uprostřed pekla
spatří jej.
(56) Tehdy řekne mu: „Při Bohu,
málem byl bys zničil mne:
(57) a nebýti milosti Pána
mého, byl bych jedním z jemu předvedených.
(58) Tedy (vskutku) již po druhé nezemřeme,
(59) vyjma zemření našeho
prvého? A (vskutku tedy) nebudeme ztrestáni?
(60) Totoť zajisté velká jest
blaženost!“
(61) Pro podobného cos nechť
pracují pracující!
(62) Zdaž není toto
lepším příbytkem, než strom Az-zaqqúm?
(63) Učinili jsme jej
předmětem rozkolů mezi nepravostnými:
(64) jest to strom, jenž
vyrůstá ze dna pekla:
(65) plody jeho jsou jako hlavy duchů
zlých:
(66) však oni pojídati budou z
nich a plnit jimi břicha svá:
(67) poté pak píti na ně budou
vodu vařící:
(68) a nato navrátí se v
pekla hloub:
(69) Viděli své otce
bloudící
(70) a do šlépějí jejich
vrhli se!
(71) Před nimi již byla zbloudila
většina (národů) předešlých,
(72) ač poslali jsme k nim varovatele:
(73) a pohleď, jak (zlý) byl
konec varovaných,
(74) vyjma služebníků
božích upřímných!
(75) Kdysi volal k nám Noe — a my
nejlepší jsme z vyslyšujících —
(76) i zachránili jsme jej a rodinu
jeho z velké úzkosti:
(77) a učinili jsme potomstvo jeho (jedinými)
pozůstalými,
(78) a zůstavili jsme proň v
potomstvu
(79) pozdrav: „Pokoj budiž Noemovi ve
světech veškerých!“
(80) Takto zajisté odměňujeme (lid)
dobřečinící;
(81) onť byl pak jedním ze
služebníků našich věřících.
(82) Poté jsme utopili všechny
ostatní.
(83) Zajisté pak jeho víry byl (též)
Abraham,
(84) když přinesl Pánu
svému srdce celistvé,
(85) když, řekl otci a lidu
svému: „Co vlastně uctíváte?
(86) Zdaž lživě božstva
vedle Boha chcete mít?
(87) A co mníte tedy o Pánu
světů všech?“
(88) I vrhl pohled jeden ke
hvězdám,
(89) a řekl: „V pravdě jsem
nemocen.“
(90) I odvrátili se od něho a
odešli.
(91) Poodešel pak k božstvům
jejich, řka: „Což nejíte?
(92) Proč nepromluvíte?“
(93) Poodešel pak k nim a udeřil
je pravicí.
(94) I přiběhli k němu
úprkem.
(95) Řekl: „Zdaž uctívati
budete, co sami tesáte?
(96) A přec Bůh vás
stvořil, i to, co děláte!
(97) Řekli: „Postavte proň
hranici a v plamen žhoucí vrzte jej.“
(98) Tak léčku chtěli nastrojiti
mu, však ponížili jsme je.
(99) Řekl Abraham: „Já
utíkám se k Pánu svému, jenž (správně) povede mne:
(100) Pane můj, dej mi (syna), jednoho
ze spravedlivých.“
(101) I zvěstovali jsme mu
mládence povahy laskavé:
(102) a když dospěl věku, v
němž pracovati mohl s ním, řekl: „Synáčku
můj, zajisté viděl jsem ve snu, že mám tě
obětovati: hle, co mníš?“ Řekl (syn): „Otče můj, učiň to, což
nakázáno bylo ti: shledáš, bude-li chtíti
Bůh, že jsem z trpělivých.“
(103) A když oba odevzdali se do
vůle boží, a položil jej čelem dolů,
(104) zavolali jsme naň: „Ó
Abrahame!
(105) Tys uvěřil svému
vidění: zajisté takto odměňujeme (lid) dobře činící.
(106) V pravdě byla to (jen)
zkouška zjevná.“
(107) I vykoupili jsme (syna jeho)
obětí velkou,
(108) a zůstavili jsme proň v
potomstvu
(109) (pozdrav): „Pokoj budiž Abrahamovi!“
(110) Tak odměnujeme (lid) dobře
činící,
(111) neb byltě ze
služebníků našich věřících.
(112) I zvěstovali jsme mu
Isáka, proroka ze spravedlivých.
(113) A požehnali jsme mu a
Isákovi: mezi potomstvem jich pak někteří dobře
činí, jiní zas zjevně prohřešují se
proti sobě samým.
(114) A kdysi dobrodiním zahrnuli
jsme Mojžíše a Árona,
(115) a zachránili jsme je oba i lid
jejich z trýzně převelké:
(116) a pomohli jsme jim i byli
vítězni:
(117) a dali jsme jim Písmo
přejasné:
(118) a vedli jsme je ke stezce
přímé:
(119) a zůstavili jsme jim v potomstvu
(120) (pozdrav): „Pokoj budu Mojžíšovi a
Áronovi!“
(121) Takto pak odměnujeme (lid) dobře
činící,
(122) neb oba byli ze
služebníků našich věřících.
(123) Též Eliáš byl
jedním z našich poslaných,
(124) když řekl lidu svému:
„Což nebudete báti se?
(125) Zdaž uctívati budete Ba'la
a zanecháte nejlepšího ze stvořitelů?
(126) Boha, Pána svého a Pána
otců vašich předešlých?“
(127) Však lhářem nazvali
jej a (před nás) jistě předvedeni budou,
(128) vyjma služebníků
božích upřímných.
(129) A zůstavili jsme proň v
potomstvu
(130) (pozdrav): „Pokoj budiž Eliášovi!“
(131) Tak v pravdě odměňujeme
(lid)
dobře činící,
(132) neb on byl ze
služebníků našich věřících.
(133) Též Lot byl jedním z
našich poslaných,
(134) když zachránili jsme jej a
rodinu jeho veškerou,
(135) vyjma stařeny, jež
omeškala se.
(136) Pak zhubili jsme (všechny)
ostatní.
(137) V pravdě kol obydlí jich
za jitra chodíte
(138) i za večera: což
nepochopíte?
(139) Též Jonáš byl
jedním z našich poslaných,
(140) když uchýlil se na
loď přeplněnou
(141) a vrhl los a byl jím odsouzen:
(142) a ryba shltla jej, neb vinu měl.
(143) A kdyby nebyl býval z
těch, kdož chvály pějí nám,
(144) byl by dlel v břiše
jejím až do dne vzkříšení.
(145) Vyvrhli jsme jej pak na pustý
břeh, chorého:
(146) a dali jsme vzrůsti nad
ním keři tykvovému.
(147) Pak poslali jsme jej ke stu
tisícům, neb více snad:
(148) i uvěřili: a
popřáli jsme (radosti života) jim dočasně.
(149) Vyptej se jich, zda má
Pán tvůj dcery, neb zda syny má?
(150) A stvořili-li jsme anděly
ženami? A svědky toho byli-li?
(151) Což neříkají
jen ze své lživosti,
(152) že Bůh děti zplodil?
Zajisté lháři jsou!
(153) Byl by dal přednost dcerám
před syny?
(154) Jak přijde to, že takto
soudíte?
(155) Což si toho
nerozvážíte?
(156)
(157) Přineste tedy Knihu svou, jste-li
pravdomluvnými!
(158) A učinili Boha
spříbuzněným s Džinny: nicméně dobře
vědí Džinnové, že sami budou (Bohu) předvedeni.
(159) Chválen budiž Bůh (daleko) nad to,
co o něm vykládají,
(160) kromě služebníků
božích upřímných.
(161) Však zajisté vy a to, co
uctíváte,
(162) nebudete s to, abyste se proti
němu vzbouřili,
(163) vyjma toho, jenž hřát
bude se v žárném plameni.
(164) Není nikoho mezi námi,
jenž neměl by místo určené;
(165) zajisté my pak SEŘAZUJEM' SE;
(166) zajisté my pak chvály
pějeme.“
(167) A přece ještě oni
říkají:
(168) „Kdybychom byli měli
Napomenutí od předků svých,
(169) byli bychom služebníky
Boha upřímnými.“
(170) A přece v ně
nevěří! Však (dobře) zvědí!
(171) Již dříve dali jsme
slovo své služebníkům námi poslaným,
(172) že pomoc svoji dáme jim,
(173) a že voje naše pro ně
zvítězí.
(174) Odvrať se tedy od nich
dočasně
(175) a pozoruj je: též oni
spozorují!
(176) Chtějí snad
uspíšiti (na se) trest náš?
(177) Když spadne na ně v jejich
ohradách, špatné to bude jitro pro varované!
(178) Odvrať se tedy od nich
dočasně,
(179) a pozoruj: též oni
spozorují!
(180) Chválen budiž Pán
tvůj, Pán moci (vší), nade vše, co o něm
vykládají,
(181) a pokoj budiž jeho
poslaným:
(182) a chvála Bohu, Pánu
světů veškerých!