Az-Zumar
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Seslání Knihy od Boha,
Mocného, Moudrého!
(2) Zajisté seslali jsme ti Knihu v
pravdě: i uctívej Boha, jsa upřímným k němu
ve víře.
(3) Což
nepřináleží Bohu víra
upřímná? A ti, kdož vzali si vedle něho
ochránce, (řkouce): „Uctíváme je pouze proto, aby
přiblížili nás výše k Bohu,“ (shledají, že)
Bůh zajisté rozsoudí mezi nimi ohledně toho, v čem
rozcházejí se (míněním): zajisté pak Bůh nevede (správně)
velkých lhářů a nevěřících.
(4) Kdyby Bůh byl chtěl
vzíti si syna, byl by vyvolil si, cokoliv byl by chtěl z toho, co
tvoří. Chválen budiž! Onť Bůh jest
Jediný, Vítězný!
(5) Stvořil nebesa i zemi v
pravdě: onť způsobuje, aby převalila se noc na den, a den
aby převalil se na noc: onť podřídil slunce i
měsíc (řádu), takže oba běží do
lhůty předurčené. Není tedy Mocným,
Odpouštějícím?
(6) Stvořil vás z duše
jedné, z níž byl potom učinil manželku její, a
seslal vám z dobytčat osmero v párech. Tvoří
vás v lůnech matek vašich v podobě za podobou, v
trojnásobném temnu: totoť jest Bůh. Pán váš:
jemu přináleží moc (všechna): není Boha, kromě něho — jak
tedy můžete vzdalovati se jej?
(7) Jste-li zatvrzelými (vůči němu),
Bůh zajisté jest (dost) bohatým bez vás; však on
nemá zalíbení v zatvrzelosti služebníků
svých. Ale budete-li mu vděčni, nalezne proto
zalíbení ve vás. Nebude pak obtěžkána
duše nesoucí břímě břemenem duše druhé:
poté navrátíte se k Pánu svému všichni a on
poví vám o skutcích vašich. neb on dobře
ví, co skrývají
(8) Když protivenství stihne
člověka, volá k Pánu svému, kajícně
obraceje se k němu: poté pak, když byl zahrnul jej milostí
svou, zapomíná (člověk) to, co byl volal k němu předtím;
a činí Bohu rovné, aby zavedl (druhé) od stezky jeho. Rci: „Potěš se v
zatvrzelosti své na krátko: tyť zajisté budeš jedním z
obyvatelů ohně.“
(9) Zdaž ten, kdož ve
zbožnosti za doby noční padá na tvář svou,
aneb v stoje (koná modlitbu), střeže se před životem
budoucím a doufá v milosrdenství Pána svého — ?“
Rci (v odvět):
„Budou rovni si ti, kdož vědí a ti, kdož
nevědí?“ Však pouze lidé (pronikavého) rozumu jsou toho pamětlivi.
(10) Rci: „Ó služebníci
moji, kteří uvěřili jste, bojte se Pána svého.
Těm, kdož dobře činili na tomto světě, bude
dán (podíl) dobrý. Země pak boží
prostorná jest — a v pravdě ti, kdož trpělivě
vyčkávají, vyplacenu dostanou odměnu svou bez
počtu!“
(11) Rci: „Bylo nakázáno mi,
abych uctíval Boha, upřímným jsa k němu ve
víře.
(12) A bylo nakázáno mi,
abych byl prvním z odevzdaných do vůle boží.“
(13) Rci: „V pravdě
obávám se, nebudu-li poslušen Pána svého, trestu dne
velkého!“
(14) Rci: „Pročež uctívati
budu Boha, upřímným jsa k němu ve víře své.
(15) Vy pak uctívejte si, co chcete,
vedle Boha!“ Rci: „Věru záhubě propadlí jsou ti,
kdož v záhubu uvedli sebe samy a rodiny své v den
zmrtvýchvstání: toť zajisté záhuba bude
zjevná!“
(16) Nad nimi clony budou ohnivé a pod nimi
rovněž; tímto straší Bůh
služebníky své: Ó služebníci moji, bojte se mne!
(17) Těm pak, kdož
vzdálili se (služby) Tághúta, a obrátili se
kajícně k Bohu, dána bude zvěst radostná: i
zvěstuj ji služebníkům mým,
(18) kteří
popřávají sluchu slovům mým a
následují nejlepší z nich. Tito jsou oni, jež
uvedl Bůh (na cestu pravou) a tito jsou lidé (pronikavého) rozumu.
(19) Zdaž toho, nad nímž
vynesen byl rozsudek trestu, zdaž takového spasíš od ohně
(pekelného)?
(20) Však těm, kdož
bojí se Pána svého, schystány jsou komnaty (povýšené)
nad nimiž jiné komnaty jsou postaveny; pod nimi řeky tekou. Slib jest
to Boha a Bůh nikdy nezruší slibů svých!
(21) Zdaž neviděl's jak Bůh
seslal s nebe vodu a zavedl ji ve zřídla (skrytá) v zemi? Poté pak vzrůsti dává
jí obilí různých barev: pak zvadne a
vidíš je sežloutlé: na to pak mění je v stébla
rozvátá? Zajisté v tomto napomenutí jest pro lidi (pronikavého)
rozumu.
(22) Zdaž ten, jehož nitro
Bůh otevřel Islámu a který následuje
světlo, přišlé od Pána jeho? — Však běda
těm, jichž srdce zatvrzelá jsou vůči vzpomínání
na Boha! Tito jsou v bloudění zjevném.
(23) Bůh seslal nejlepší
vyprávění — Knihu, jež podobá se sobě a
opakuje se (ve svých dílech): při (čtení) jejím naskakuje husí kůže
těm, kdož bojí se Pána svého: poté však měkne
kůže i srdce jejich při vzpomínání Boha.
Totoť Vedení jest Boha: jím vede Bůh, koho chce;
však koho Bůh zavádí, tomu není vůdce.
(24) Zdaž ten, jemuž bát
se bude, že tváří svou půjde vstříc
mukám trestu v den zmrtvýchvstání? — I
řečeno bude nepravostným: „Okuste toho, co zasloužili
jste si!“
(25) Lháři nazývali (proroky) ti,
kdož před nimi byli: a přikvačil na ně trest, zkad jej
netušili.
(26) A dal okusiti jim Bůh potupy v
životě pozemském: však trest v životě budoucím
větší bude: kdyby to jen věděli!
(27) Zajisté pak učinil Bůh lidem
v tomto Koránu podobenství všeho druhu, aby (toho) byli
pamětlivi:
(28) (učinil
jej) Koránem arabským, v
němž není zkřivení, aby báli se Boha.
(29) A učinil vám Bůh
podobenstvím muže, jenž patří (několika)
společníkům, tahajícím se (oň) mezi
sebou: a muže, jenž cele patří muži jednomu:
zdaž rovni jsou si tito dva podobou? Chvála Bohu, nikoliv!
Však většina jich není si toho vědoma.
(30) Zajisté, ty zemřeš a oni
též zemrou.
(31) Pak ty i oni, v den
zmrtvýchvstání, před Pánem svým spor
vésti budete.
(32) A kdo nepravostnějším
jest toho, jenž lže o Bohu a vylhanou nazývá pravdu,
když přinesena jest mu? Zdaž nebude v pekle obydlí (schystáno)
pro nevěřící?
(33) Však ten, jenž
přináší pravdu a věří v ni — ti
zajisté jsou bohabojni.
(34) Jim (schystáno) jest, cokoliv přejí si, u Pána
jejich: takováto bude odměna těch, kdo dobře
činí:
(35) aby tak odejmul od nich Bůh
nejhorší z toho, co konali, a odměnil je odměnou jejich
za nejlepší z toho, co konali.
(36) Což není Bůh
postačitelným (ochráncem) služebníku svému? Nicméně, oni
tě straší těmi, jež uctívají vedle
něho! Však tomu, jejž Bůh zavádí (v blud),
není vůdce;
(37) a tomu, jejž Bůh (dobře)
vede, není svůdce. Což není Bůh mocný,
Pán pomsty?
(38) Kdybys tázal se jich: „Kdo
stvořil nebe a zemi?“ řeknou zcela jistě: „Bůh.“ Rci: „Co
míníte? Kdyby Bůh chtěl postihnouti mne
protivenstvím, zdaž ony, jež uctíváte vedle
Boha, mohly by odejmouti protivenství to ode mne — a kdyby Bůh
popřáti chtěl mi milosrdenství, zdaž ony mohly by
zadržeti je ode mne?“ Rci: „Bůh jest oporou mojí: na něho
spoléhají spoléhající.“
(39) Rci: „Lide můj, jednejte dle
nejlepší možnosti své, já (taktéž) činiti budu: a pak zvíte,
(40) na koho přijde trest
potupný a na koho padne trest trvalý!“
(41) Zajisté pak seslali jsme ti Knihu pro
lidstvo v pravdě: a kdo přiveden jest jí (na cestu pravou),
k jeho vlastnímu jest to prospěchu: a kdo zbloudil, bloudí
ve svůj vlastní neprospěch. Ty pak nejsi nad nimi
poručníkem!
(42) Bůh béře k sobě
duše v hodině smrti a (taktéž) ony, jež neumírají, v
době spánku: zadržuje pak u sebe ty, jimž přisoudil
smrt, a posílá zpět druhé, až do lhůty
předurčené. Zajisté v tomto znamení jsou lidem
přemýšlivým.
(43) Že vzali si vedle Boha
přímluvce? Rci: „I když nemají moci nad
ničím, aniž mají rozum.“
(44) Rci: „Veškerá
přímluva jest u Boha: jemu přináleží
panství nebes i země: a k němu pak budete navráceni.“
(45) Když zmíněno jest
jméno Boha Jediného, smršťují se (nevolí) srdce těch, kdož
nevěří v život budoucí: a když
zmíněna jsou jména božstev vedle něho, hle,
radostí jsou naplněni.
(46) Rci: „Velký Bože,
Stvořiteli nebes i země, jenž znáš věci skryté
a zřejmé: ty rozsoudíš mezi služebníky
svými ohledně toho, v čem rozcházeli se (míněním)!“
(47) A kdyby nepravostným
patřilo vše, což na zemi jest, vesměs, a ještě
jednou tolik k tomu, rádi by vykoupili se tím od útrap
trestu v den zmrtvýchvstání, když zjeví se jim
od Boha to, nač nebyli počítali.
(48) A zjeví se jim špatnosti
toho, co si vydobyli, a obklopí je to, z čeho si byli
šašky tropili.
(49) Když protivenství dotkne
se člověka, volá k nám (o
pomoc): poté pak, když zahrnuli jsme jej
dobrodiním svým, říká: „Bylo mi dáno
jen následkem mého vědění.“ Nikoliv, byla to pouze
zkouška, však většina jich si toho není vědoma!
(50) Tak právě
říkali ti, kdož byli před nimi, a co prospělo jim
to, co si vydobyli?
(51) A postiženi byli špatnostmi
toho, co si vydobyli: a ty, kdož nepravostni jsou z těchto, též
postihnou špatnosti toho, co si vydobyli, aniž by to mohli
znemožniti.
(52) Což nevědí, že
Bůh hojně rozdává dary své, komu chce, aneb
odměřuje je? Zajisté v tomto znamení jsou lidu
věřícímu.
(53) Rci: „Ó služebníci
moji, kdož výstředné chovali jste se proti sobě
samým, nezoufejte ohledně milosrdenství božího:
Bůh zajisté odpouští viny veškeré, neb on odpouštějící
jest a slitovný.
(54) I obraťte se kajícně
k Bohu a odevzdejte se do vůle jeho, dříve než
přijde vám trest: pak již nebude vám pomoženo!
(55) A následujte to
nejlepší, co sesláno vám bylo od Pána
vašeho, dříve než přijde na vás trest z
nenadání, aniž byste toho tušili.
(56) Aby nemohla říci
duše: ‚Běda mi za to, co opomenul jsem (v
povinnosti) vůči Bohu a že byl
jsem z vysměvačných!‘
(57) Aneb říci: ‚Kdyby Bůh
byl mne uvedl (na pravou cestu), byl bych patřil k bohabojným.‘“
(58) Aneb říci, když
spatří trest: „Kdyby bylo mi návratu (na zemi), byl bych z
těch, kdož dobře činí.“
(59) „Ano! Již byla přišla
ti znamení má a vylhanými nazval's je a pyšným
byl's a z nevěřících!“
(60) A v den
zmrtvýchvstání spatříš ty, kdož
lhali o Bohu, s tvářemi zčernalými: zdaž nebude v
pekle příbytek hrdopýšků?
(61) Zachrání pak Bůh
ty, kdož báli se jej, v místě bezpečném: nedotkne
se jich zlo, aniž budou zarmouceni.
(62) Bůh Stvořitelem jest
všeho a on nade vším má poručenství;
(63) jemu patří
klíče nebes a země; a ti, kdož nevěří ve
znamení jeho, dojista záhubě propadnou.
(64) Rci: „Zdaž co jiného, než
Boha budete nakazovati mi, abych uctíval, ó nevědomci"„
(65) Vždyť již vnuknuto bylo
tobě i těm, kdož před tebou byli, že spolčoval-li
bys co s Bohem, niveč uvedeno bylo by dílo tvé a ty dojista byl bys
z těch, kdož záhubě propadli.
(66) Naopak: Boha jen uctívej a
buď jedním z vděčných!
(67) Neoceňují Boha dle pravé
ceny jeho, ač země celičká bude hrstí hlíny
v ruce jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa stočena
budou v pravici jeho. Chválen budiž a vysoko povýšen
nad to, co spolčujete s ním!
(68) A zatroubeno bude na roh i zemře
vše, což na nebi jest a na zemi, vyjma toho, co bude chtít
Bůh: pak zatroubeno bude po druhé a hle, (všichni) vstanou, (kolkolem) se rozhlížejíce.
(69) A zazáří země
světlem Pána svého, a vyložena bude Kniha (věčná)
a předvedeni budou proroci a svědkové: rozsouzeno pak bude mezi nimi
dle pravdy, a nikomu nebude ukřivděno.
(70) A odměněna bude
každá duše dle skutků svých: Bůh pak nejlépe
ví, co kdo činí.
(71) A hnáni budou ti, kdož
neuvěřili, k peklu ve SBORECH : když dojdou k němu,
otevřeny budou brány jeho a řeknou jim strážci
jeho: „Což nepřišli k vám proroci ze středu
vašeho, předčítajíce vám znamení
Pána vašeho a varujíce vás před
setkáním (s ním) v tento den váš?“ Řeknou: „Ano.“
Ale tu již pronešen bude ortel nad
nevěřícími.
(72) I řečeno bude (jim): „Vstupte
do bran pekla, v němž (přebývati) budete věčně!“ Jak špatné
bude přebývání hrdopýšků!
(73) A hnáni budou ti, kdož
báli se Pána svého, k zahradě (ráje) ve SBORECH: a když dojdou k ní, a otevřeny
jsou brány její, řeknou jim strážci její:
„Pokoj budiž s vámi! Dobrými jste byli: pročež
vstupte do ní (k
přebývání)
věčnému:“
(74) I řeknou: „Chvála Bohu,
jenž v pravdě dodržel nám slib svůj a dal
dědictvím nám zemi; nyní pak obývati
můžeme v zahradě (ráje), kdekoliv bychom chtěli. Jak
krásná jest odměna (dobře) pracujících!
(75) A spatříš
anděly, kroužící kol trůnu božího,
vyvyšující Pána svého ve chvále jeho; a
rozsouzeno bude mezi nimi dle pravdy, a řečeno bude: „Chvála
Bohu, Pánu veškerenstva!“