Az-Zukhruf
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Há. Mím.
(2) Při Knize zjevné!
(3) Zajisté učinili jsme ji
Koránem arabským, abyste pochopili!
(4) Onať pak nalézá se v Knize
prvotní u nás: (Korán
jest to) vznesený, plný
moudrosti.
(5) Zdaž odmrštíme od
vás Napomenutí proto, že lid jste
výstřednický?
(6) A kolik poslali jsme proroků mezi
(národy)
předešlé!
(7) A nebylo proroka, jenž
přišel k nim, z něhož by si nebyli šašky tropili!
(8) Pročež zahladili jsme (národy)
silnější těchto mocí: a před nimi
stojí příklad předešlých!
(9) A tážeš-li se jich:
„Kdo stvořil nebe a zemi?“ jistě řeknou: „Stvořil je
Mocný, Vševědoucí.“
(10) (Ano) ten, jenž učinil vám zemi
kolébkou a učinil vám na ní stezky, abyste jimi vedeni byli;
(11) a jenž seslal vám s nebe
vodu, dle odměření: i vzkříjsme jí
končinu zmrtvělou. Stejně tak (z
hrobů) vyvedeni budete.
(12) A jenž stvořil všechno (tvorstvo) v
párech, a dal vám v lodích a dobytčatech
prostředky k ježdění,
(13) abyste seděli v rovnováze
na hřbetech jejich a vzpomínali, když tak v rovnováze
na nich sedíte, dobrodiní Pána svého, řkouce:
„Chválen budiž ten, jenž podmanil nám toto!
(14) a zajisté my k Pánu svému
navrátíme se.“
(15) Však přece učinili mu
ze služebníků jeho děti! Zajisté člověk jest
velký zatvrzelec zjevný!
(16) Či Bůh by si byl vzal dcery
z toho, co stvořil, a syny vybral pro vás?
(17) A přec když oznámeno
jest jednomu z nich narození toho, o čem podobenství
činí ohledně Milosrdného, zasmuší se temným
stínem tvář jeho a jest jako zařezaný!
(18) Zdaž (dávati
budou Bohu za děti tvory), již
vychováni jsou v ozdůbkách a sklonni jsou k
hádkám bez zjevných důvodů?
(19) A učinili z andělů,
kteří jsou služebníci Milosrdného, ženy. Což
byli svědky stvoření jejich? Zapsáno bude jim toto
dosvědčování jich a tázáni (ohledně toho)
budou.
(20) A říkají: „Kdyby
byl chtěl Milosrdný, nebyli bychom jich nikdy uctívali.“
Nijakého vědění nemají o tom: a pouze lhou!
(21) Či snad dali jsme jim Knihu
nějakou předtím, jíž přidržují
se?
(22) Naopak; ale říkají:
„Shledali jsme otce naše v (jistém) náboženství: a my
šlépějemi jejich vedeni jsme.“
(23) A stejně tak, pokaždé,
když poslali jsme před tebou varovatele některému městu,
říkali bohatci jeho: „Zajisté shledali jsme otce své v (jistém)
náboženství a my pokračujeme v
šlépějích jejich.“
(24) Řekli (jim): „A i kdyby dáno vám bylo cos
správnějšího toho, co nalezli jste u otců
svých?“ I řekli: „Myť zajisté v to, s čím
posláni jste byli, nevěříme!“
(25) Pročež pomstili jsme se na
nich a viz, jaký byl konec těch, kdož lháři
nazývali (proroky)!
(26) A (vzpomeň), když řekl Abraham otci svému a lidu
svému: „Jáť prost jsem viny na tom, co uctíváte,
(27) vyjma (uctívání) toho, jenž stvořil mne a jenž
povede mne (stezkou pravou).“
(28) A toto učinil slovem
trvalým v potomstvu svém, aby (k Bohu) navraceli se.
(29) Ale popřál jsem
tímto i otcům jejich požitků (pozemských), až do dne, kdy přišla jim pravda,
a prorok zjevný.
(30) A když přišla jim
pravda, řekli: „Totoť kouzelnictví jest: my zajisté v ně
nevěříme!“
(31) A říkají:
„Ledaže by byl býval seslán tento Korán muži z
obou měst znamenitému, (byli bychom
uvěřili).“
(32) Zdaž oni jsou rozdělovateli
milosrdenství Pána tvého? My rozdělujeme mezi ně
živo bytí jejich v životě pozemském: a
povznášíme jedny nad druhé v různých
stupních, aby vzíti si mohli někteří jiné do
poddanství. Však milosrdenství Pána tvého
lepším jest toho, co shromažďují!
(33) A nebýti toho, že lidé
byli by se stali jedním národem (nevěřících) byli bychom dali domům těm, kdož
nevěří v Milosrdného, střechy stříbrné a
schodiště, po nichž by k nim vzestupovali:
(34) a domům jich brány (ze stříbra),
a lehátka, na nichž by spočívali:
(35) a ZLATÉ OZDOBY; neb vše
toto jest rozkoší života pozemského: však (lepší)
život budoucí (schystán
jest) u Pána tvého bohabojným.
(36) A k tomu, jenž straniti bude se
napomenutí Milosrdného, připneme řetězem Satana,
jenž bude mu pak druhem (věrným):
(37) a budou odvraceti (lidi) od stezky Páně;
tito pak budou míti za to, ze (správně) jsou vedeni.
(38) Až když pak přijde (člověk takový) před nás, řekne: „Kéž by
mezi mnou a tebou byla vzdálenost obou východů! Jak
špatný jsi to druh!“
(39) Však toto neprospěje
vám již v den onen, neb nepravostnými jste byli;
družně budete sdíleti pak trest!
(40) Zdaž dokážeš,
abys sluch dal hluchým a správně vedl slepé a ty, kdož
v bloudění jsou zjevném?
(41) A ať již dojista odejmeme
tě ze středu jejich, zajisté že pomstu na nich vykonáme;
(42) nebo ať již
ukážeme ti to, co slíbili jsme jim, my zajisté
zmůžeme je!
(43) I přidrž se toho, co
vnuknuto ti bylo, neb zajisté jsi na stezce přímé!
(44) A (Korán) dojista napomenutím jest tobě i lidu
tvému: a dotazováni (ohledni něho) budete;
(45) i taž se oněch proroků,
jež před tebou poslali jsme, zda učinili jsme jim vedle
Milosrdného božstva, která měli by uctívati.
(46) Kdys již poslali jsme
Mojžíše s jasnými důkazy svými k Faraonovi
a předním lidu jeho, i řekl: „Jáť poslem jsem
Pána veškerenstva.“
(47) A když předvedl jim
znamení naše, hle, smáli se jim!
(48) A nebylo znamení, jež
ukázali jsme jim, jež nebylo by bývalo
větší předešlého: a stíhali jsme je tresty,
aby k nám snad i obrátili se.
(49) I řekli: „Ó
kouzelníče, popros pro nás Pána svého, aby
učinil to, čím zavázal se tobě, neb my zajisté
jsme (již)
na cestě správné.“
(50) A když odejmuli jsme od nich
trest, hle, porušili slib.
(51) A dal Farao provolání
lidu svému, řka: „Lide můj, což
nepřináleží mne panství Egypta, jakož i
řek těchto, jež pode mnou tekou? Což nevidíte?
(52) Nejsem-liž lepším
tohoto opovržence, jenž stěží dovede se
vyjádřiti?
(53) Kdyby (aspoň) měl na sobě zlaté náramky a
kdyby byli přišli s ním andělé v družině!“
(54) Takto lehkovážným
učinil lid svůj a poslechli jej, neb byli lidem
prostopášným:
(55) a když rozhněvali
nás, pomstili jsme se na nich a všechny utopili je,
(56) a učinili jsme je prvním
příkladem pro (národy) budoucí.
(57) A když syn Mariin dán jest
za příklad, hle, lid tvůj od něho odvrací se,
(58) a říkají:
„Zdaž božstva naše lepšími jsou, či on?“
Učinili ti jej tedy příkladem jen z chuti po sporu, neb
věru lidem jsou hádkymilovným.
(59) Onť pouze jest
služebníkem (naším), jemuž popřáli jsme milosti své
a příkladem učinili jej synům Israele.
(60) A kdybychom chtěli, mohli bychom
z vás učiniti anděly, aby nástupci vašimi byli na
zemi.
(61) Onť pak zajisté bude
poznáním hodiny (soudu): pročež nepochybujte nijak o ní
a následujte mne: totoť jest stezka přímá!
(62) A nechť neodvrátí
vás nijak od ní Satan; onť zajisté jest vám
nepřítelem zjevným.
(63) A když přišel
Ježíš s jasnými důkazy, řekl:
„Přišel jsem k vám s moudrostí a abych vysvětlil
vám něco z toho, o čem rozcházíte se (v mínění): pročež bojte se Boha a poslechněte mne!
(64) Bůh zajisté jest Pánem
mým a Pánem vaším, pročež uctívejte
jej: totoť jest stezka přímá!“
(65) I rozešly se (v mínění různé) strany mezi sebou: a běda těm,
kdož nepravostni byli, před trestem dne bolestiplného!
(66) Což jiného
očekávají, než aby hodina (soudu) přišla na ně, aniž by toho
tušili, znenadání?
(67) A nejlepší
přátelé v den onen stanou se navzájem sobě
nepřáteli; vyjma bohabojných:
(68) „Ó služebníci moji,
vám netřeba se báti dnes, aniž rmoutiti se,
(69) vám, kteříž
uvěřili jste ve znamení naše a do vůle mé jste byli
odevzdáni.
(70) Vstupte v zahrady (ráje),
vy, i manželky vaše, v radování!“
(71) Obcházeni budou s mísami
zlatými a číšemi, v nichž bude cokoliv
přáti si budou duše a co lahoditi bude zrakům; a tam
přebývati budete věčně.
(72) Toto jest zahrada (ráje),
již dědictvím učinili jsme vám v odměnu za
skutky vaše.
(73) V ní bude pro vás ovoce
v hojnosti, z něhož požívati budete.
(74) Zajisté pak provinilci budou na
věk přebývati v trestu pekelném:
(75) jenž nebude jim
přerušen, a v úzkosti tam setrvají!
(76) My pak neukřivdili jsme jim,
nýbrž oni sobě samým ukřivdili.
(77) A volati budou: „Ó
Máliku! Nechť skončí s námi Pán
tvůj!“ Řekne: „Nikoli, zde zajisté zůstanete!“
(78) Nyní pak přinesli jsme
vám pravdu; však většině vás pravda jest
odporná.
(79) Že pevně upletli svou
léčku? Však i my svoji pevně upleteme.
(80) Či domnívají se,
že neslyšíme tajný (hovor) jejich a jejich šeptání?
Zajisté, a poslové naši vedle nich (stojící), vše spisují.
(81) Rci: „Kdyby Milosrdný měl
syna, jáť první byl bych z jej
uctívajících:
(82) (však) chválen budiž Pán nebes a
země, Pán trůnu, nade (vše) to, co (o
něm) vykládají!
(83) I ponech je, ať jen
žvaní a zahrávají si, až setkají se s
oním dnem (soudu) svého, jenž slibován jest jim.
(84) Neb on jest ten, jenž na nebi
Bohem jest a na zemi Bohem jest: a on moudrý jest a
vševědoucí.
(85) I požehnán budiž ten,
jemuž přináleží panství nebes a země a
všeho, což mezi nimi jest: on má vědomost o hodině (soudu) a k
němu navráceni budete.
(86) A nebudou moci ti, které oni
vzývají vedle Boha, přimluviti se (za
ně), vyjma těch, kdož
svědectví vydali o pravdě: a oni dobře to
zvědí!“
(87) A tážeš-li se jich,
kdo stvořil je, jistě řeknou: „Bůh.“ Jak tedy mohou tak
lháti?
(88) A na rčení jeho: „Pane
můj, tito zajisté jsou lidem nevěřícím,“
(89) (řekl
Bůh): „Odvrať se tedy od nich a
rci: ‚Pokoj vám!‘ Však oni zvědí!“