Al-Jaathiya
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Há. Mím.
(2) Seslání Knihy od Boha,
Mocného, Moudrého!
(3) Zajisté v nebi a v zemi znamení
jsou věřícím;
(4) jakož i ve stvoření
vás a v živočiších rozptýlených po
zemi, znamení jsou lidu víry pevné;
(5) a ve střídaní noci
se dnem, a v tom, co Bůh seslal s nebe výživou,
jíž oživuje zemi zmrtvělou; a v přeměně
větrů, znamení jsou lidu chápavému.
(6) Tato jsou znamení
boží, jež předčítáme ti v
opravdovosti: a v jakou rozpravu uvěří (tito lidé) po (zamítnutí)
Boha a znamení jeho?
(7) Běda každému (velkému)
lháři hříšnému,
(8) jenž naslouchá
znamením božím, ana předčítána jsou
mu, a pak setrvává v pýše své, jako by jich
neslyšel: tomuto věstiž trest bolestný!
(9) A naučil-li se čemu ze
znamení našich, tropí si z nich šprým:
těmto všem (schystán) jest trest potupný!
(10) S zadu jich bude peklo: a
neprospěje jim pranic to, čeho si byli dobyli, aniž ti, jež
brali si za ochránce vedle Boha; jim (schystán) jest trest velký!
(11) Toto jest (pravé) Vedení; a těm, kdož
neuvěřili ve znamení Pána svého, (schystán)
jest trest útrap bolestných.
(12) Bůh to byl, jenž podrobil
vám moře, aby
(13) A podrobil vám, což na
nebi jest i na zemi: vše to jest od něho. Zajisté pak v tomto (všem)
znamení jsou lidu přemýšlivému.
(14) Rci těm, kdož
uvěřili, aby odpustili těm, kteří nedoufají
ve dny boží, jež stanovil, aby odměnil lid dle
konání jejich.
(15) Kdožkoli pak koná dobro,
koná je ve svůj vlastní prospěch; a kdožkoli
koná zlo, koná je proti sobě samému. Pak k Pánu svému
navráceni budete.
(16) Kdysi již dali jsme synům
Israele Knihu a soudnost, a proroctví: a výživou dali jsme
jim věci dobré, a vyznamenali je nad lidstvo veškeré.
(17) A dali jsme jim jasné důkazy pro (naše)
nařízení: a rozešli se (v
mínění o nich) pouze poté,
když přišlo jim vědění, ze vzájemné
svévole. Zajisté pak Pán tvůj rozsoudí mezi nimi v den
zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem
rozcházeli se.
(18) Poté pak ustanovili jsme tebe nad
zákonem ohledně nařízení našich: i
následuj jej a nenásleduj choutek těch, kdož
nevědí.
(19)
(20) Tato (Kniha) jest prohlédnutím lidstvu a (pravým)
vedením a milosrdenstvím lidu pevně věřícímu.
(21) Či domnívají se ti,
kdož pášou špatnosti, že učiníme je
rovnými těm, kteří uvěřili a konají
dobré skutky, takže stejné bude jich žití a jich
umírání? Jak špatně usuzují!
(22) Stvořilť pak Bůh nebesa
i zemi v pravdě; aby odměniti mohl každou duši po
zásluze její: a nebude jim ukřivděno.
(23) Co míníš? Ten, kdo
vzal si za Boha choutku svou, a jejž Bůh zavedl vědomě, a
pečeť vložil na sluch jeho a srdce jeho, a zastřel zrak
jeho clonou — kdo uvede jej (na cestu pravou) poté, když Bůh (byl
zavedl jej)? Což nebudete toho
pamětlivi?
(24) A říkají:
„Není nám jiného života, vyjma života našeho
pozemského; umíráme a žijeme a pouze čas hubí
nás.“ Však nemají o tom nijakého vědění:
pouze tak domnívají se.
(25) A když
předčítána jsou jim znamení naše
jasná, jediný důvod jejich (proti
nim) jest, že říkají:
„Přiveďte nám sem tedy (zemřelé) předky naše, jste-li
pravdomluvnými!“
(26) Rci: „Bůh vzbouzí
vás k životu, pak dá vám zemříti: a pak
shromáždí vás ke dni
zmrtvýchvstání, o němž není pochybnosti;
však většina lidí není si toho vědoma.
(27) Bohu přináleží
panství nebes a země: a v den, kdy nadejde hodina (soudu), v den
onen záhubě propadnou ti, kdož (pravdu) popírají.“
(28) A spatříš
všechny národy KLEČÍCÍ; každý
národ zavolán bude ke Knize své: v den ten odměněni
budete dle skutků svých.
(29) Tato Kniha naše vyjadřuje se
o vás dle pravdy, neb my zanášeli jsme v ní vše,
což konali jste.
(30) A pokud se týče těch,
kdož uvěřili a konali dobré skutky, uvede je Pán jejich v
milosrdenství své: toť blaženost bude zjevná.
(31) A pokud se týče těch,
kdož neuvěřili, (řekne se
jim): „Což nebyla vám
předčítána znamení naše? Však
pyšně chovali jste se a byli jste lidem Provinilým!
(32) A když řeklo se (vám):
‚Slib boží pravdivý jest: a není pochybnosti o
hodině (soudu),‘
říkali jste: ‚Nevíme co hodina (soudu) jest: máme ji za pouhou domněnku a
nejsme o ní nijak ujištěni.‘“
(33) Tehdy zjeví se jim
špatnost skutků jejich a obklopí je to, čemu se byli
posmívali.
(34) A bude řečeno (jim), „Dnes
zapomeneme na vás, jakož i vy zapomněli jste na
setkání se (s námi) v den tento: a obydlím vašim bude
oheň a nebude vám pomocníků.
(35) To za to, že za žert
měli jste znamení boží a že zmámil
vás život pozemský.“ Pročež v den ten nebudou
již vyvedeni z ohně a nebude popřáno jim prominutí.
(36) Bohu tedy budiž chvála,
Pánu nebes a Pánu země, Pánu veškerenstva!
(37) Jemuť
přináleží velikost na nebi a na zemi a on mocný
jest, moudrý.