Al-Ahqaf

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Há. Mím.

(2) Seslání Knihy od Boha, Mocného. Moudrého!

(3) Stvořili jsme nebesa i zemi a cožkoliv mezi oběma jest, pouze v pravdě, a do lhůty předurčené: však ti, kdož neuvěřili, od toho, před čímž varováni, jsou, se odvracejí.

(4) Rci: „Co míníte? To, co vzýváte vedle Boha, — ukažte mi, co stvořili na zemi, aneb mají-li podílu na nebesích? Přineste mi Knihu, (seslanou) před touto, aneb stopy nějakého vědění, jste-li pravdomluvnými!“

(5) A kdo zbloudilejším jest toho, jenž vzývá vedle Boha něco, co nevyslyší jej, až do dne zmrtvýchvstání — a lhostejni jsou k volání jejich.

(6) A v den, kdy shromážděno bude lidstvo, budou nepřáteli jim a budou uctívání jejich zapírati.

(7) A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, říkají ti, kdož neuvěřili v pravdu, když přišla jim: „Totoť kouzelnictví jest zjevné.“

(8) Či říkají: „Vymyslil si jen?“ Rci: „Vymyslil-li jsem si jej, pak nevymůžete vy pro mne od Boha pranic! Onť nejlépe ví, co (o Koránu) pronášíte: onť dostačí mi jako svědek mezi mnou a vámi; a on velký jest v odpouštění, slitovný.“

(9) Rci: „Nejsem novotářem mezi proroky: a nevím, co učiněno bude se mnou, nebo s vámi, když následuji pouze to, co vnuknuto mi bylo, a jsem jen varovatelem zjevným.“

(10) Rci: „Co míníte? Je-li (tato Kniha) od Boha a vy neuvěřili jste v ni; dosvědčí-li pak svědek ze synů Israele ohledně souhlasnosti její a uvěří-li v ni, mezitím co vy pyšně chováte se — ? Zajisté Bůh nevede (cestou pravou) lid nepravostný!“

(11) A říkají ti, kdož neuvěřili, o těch, kdož uvěřili: „Kdyby to bylo co dobrého, nebyli by předstihli nás v (přidržení se) jej.“ Však nedavše vésti se jím, řeknou jen: „Totoť lež jest stará.“

(12) Však před ním byla kniha Mojžíšova vůdcovstvím a milosrdenstvím; a tato Kniha potvrzuje ji, v jazyku arabském, aby varovala nepravostné a zvěstí radostnou byla pro ty, kdož dobře činí,

(13) Zajisté pak těm, kdož říkají: „Pánem naším jest Bůh“ a přímo béřou se k němu, netřeba se báti, aniž rmoutiti se.

(14) Tito obyvateli budou zahrady (rajské), v níž přebývati budou věčně, v odměnu za skutky své.

(15) A doporučili jsme člověku laskavé jednání vůči rodičům jeho: neb s útrapou nosila jej matka jeho a s útrapou porodila jej; a nošení jeho a (kojení až k) odstavení (trvalo) třicet měsíců. A když dosáhl dospělosti své a dosáhl věku čtyřiceti let, řekne: „Pane můj, povzbuď mne, abych vděčným byl za dobrodiní, jež prokázal's mi a rodičům mým; a abych konal dobro, v němž zalíbení bych nalezl; a učiň mne správným v potomstvu svém — neb kajícně obracím se k tobě a zajistéť jsem z odevzdaných do vůle tvé.“

(16) Tito jsou oni, od nichž přijmeme nejlepší skutky jejich, a pomineme špatnosti jejich: mezi obyvateli budou zahrady (ráje): — tentoť slib jest pravdivý, jenž slíben byl jim!

(17) A ten, kdo říká rodičům svým: „Pfuj na vás oba! Chcete slibovati mi, že vyveden budu (z hrobu), když celá pokolení byla zašla přede mnou?“ Oni pak oba prosí Boha zaň, (řkouce): „Běda ti! Uvěř; neb slib boží pravdivý jest.“ Však on říká: „Toť pouze báchorky jsou starých!“

(18) Takoví budou z těch, nad nimiž vyřčen byl již rozsudek v národech, jež zašly před nimi, z Džinnů a lidí: tito záhubě propadli.

(19) Pro všechny pak budou stupnice v činech jejich, a odplaceno bude jim dle toho, co činili: a nebude jim ukřivděno.

(20) A přijde den, kdy ti, kdož neuvěřili, vystaveni budou ohni: „Promrhali jste dobré dary své v životě pozemském a v rozkoši užívali jste jich: pročež dnes tedy odměněni budete trestem potupy za pyšnost svoji na zemi, nikterak oprávněnou, a za prostopášnost svou.“

(21) A zmiň se o bratru 'Áda, když varoval lid svůj v AL-AHQÁF — a měli varovatele před ním i po něm, — (řka): „Neuctívejte ničeho kromě Boha, neb zajisté bojím se pro vás trestu dne velkého.“

(22) Řekli: „Přišel's k nám, abys odvrátil nás od božstev našich? Nuž tedy, přivodiž na nás to, co slibuješ nám, jsi-li pravdomluvným!“

(23) Řekl: „Vědění jest pouze u Boha: jáť pouze hlásám vám, s čímž poslán byl jsem; však vidím, že lid jste nevědomý.“

(24) A když viděli mračno, ženoucí se přímo k údolím jejich, řekli: „Totoť jest mračno, z nějž naprší nám.“ „Naopak! Totoť jest, co uspíšiti chtěli jste: vichr, v němž jest trest bolestný.

(25) Zahubí všechno z rozkazu Pána svého!“ A zrána bylo viděti jen obydlí jejich (pustá)! Takovýmto způsobem odměňujeme lid provinilý.

(26) A dali jsme jim postavení, do jakéhož postavili jsme i vás: a dali jsme jim sluch a zrak a srdce: však neprospěl jim sluch jich, aniž zrak jich, aniž srdce jejich pranic, neb popírali znamení boží; a obklopilo je to, čemu se byli vysmívali.

(27) A také zahladili jsme kol vás některá města: a rozmanitá dávali jsme jim znamení, aby k nám snad navrátili se.

(28) A proč nepomohli jim ti, které vzali si vedle Boha za božstva, jimž obětovali? Naopak, ztratili se jim! Taková byla lež jejich a smyšlenky!

(29) A (pomni), když obrátili jsme směrem k tobě sbor Džinnů, aby naslouchati mohli Koránu: a když objevili se (na místě čtení jeho), řekli: „Pst! slyšte!“ A když skončeno bylo (čtení), vrátili se k lidu svému, jako varovatelé.

(30) Řekli: „Lide náš, my zajisté slyšeli jsme Knihu, seslanou po Mojžíšovi, potvrzující písma předešlá: vede k pravdě a ke stezce přímé.

(31) Lide náš, odpovězte hlasu božího Zvoucího, a uvěřte v Boha: onť odpustí vám viny vaše a vysvobodí vás od trestu bolestného.

(32) A kdo neodpoví hlasu božího Zvoucího, neznemožní (moc) Boha na zemi, a nebude mu vedle Boha ochránců: tito jsou v bludu zjevném.“

(33) Což neviděli, že Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi a neunavil se stvořením jich, má též moc, aby vzkřísil mrtvé. Ano, zajisté; on nade všemi věcmi moc má!

(34) V den, kdy ti, kdož neuvěřili, vystaveni budou ohni, (tázáni budou): „Není to pravda?“ Řeknou: „Ano, při Pánu našem!“ Řekne (Bůh): „Nuž okuste tedy trestu za to, že neuvěřili jste!“

(35) Tudíž trpělivě vyčkávej, jakož trpělivě vyčkávali muži pevného rozhodnutí mezi proroky, a nesnaž se uspíšiti (trest) jejich. V den, kdy spatří, což slibováno jest jim, (připadne jim), jako by byli dleli v hrobě pouze jednu hodinu dne. (Dosti) hlásání! Zdaž zahlazeni budou jiní, než lidé prostopášní?