Al-Hujuraat

Madinan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Vy, kteříž jste uvěřili, nepředbíhejte v ničem (řízení) Boha a proroka jeho: a bojte se Boha, Bůh zajisté vše slyší a ví.

(2) Vy, kteříž jste uvěřili, nepozdvihujte hlasu svého nad hlas prorokův, aniž mluvte k němu tak hlasitě, jako když mluvíte mezi sebou jinak niveč obráceni budou skutkové vaši, aniž byste naděli se.

(3) Zajisté ti, kdož ztišují hlasy své v přítomnosti proroka božího, jsou právě oni, jichž srdce vyzkoušel Bůh pro zbožnost: odpuštění očekává je a odměna hojná.

(4) Ti pak, kdož hlasitě vyvolávají tě z KOMNAT tvých, většinou jsou lidé nerozumní.

(5) Však kdyby pokojně vyčkali, až vyjdeš k nim, bylo by to lepším pro ně: Bůh pak velkým jest v odpouštění, slitovným.

(6) Vy, kteříž jste uvěřili, přijde-li k vám prostopášník s novinou, dobře ji prozkoumejte, abyste neublížili lidem z nevědomosti a nelitovali v brzku ukvapenosti své.

(7) A věztež, že prorok jest mezi vámi, kdyby poslouchal vás v mnohých záležitostech, upadli byste ve hřích. Však Bůh dal vám zamilovati si víru a zkrášlil vám ji v srdcích vašich: a zošklivil vám nevíru, prostopášnost a neposlušnost. Tací lidé nalézají se na cestě správné,

(8) z dobrodějnosti a milosti Boha: Bůh pak vševědoucí jest a moudrý.

(9) Válčí-li dva sbory věřících proti sobě, smiřte je: činí-li pak jeden z nich bezpráví druhému, bojujte proti onomu, jenž činí bezpráví, dokud se nenavrátí k (zachování) přikázání božích: a vrátí-li se, smiřte obě strany spravedlivě a nestranně, neboť Bůh zajisté miluje nestranně jednající.

(10) Neboť věřící jsou bratry si, pročež smiřujte dva (rozvaděné) bratry své a bojte se Boha, abyste snad slitování jeho dosáhli.

(11) Vy, kteříž jste uvěřili, nechť neposmívají se muži mužům, kteří možná lepšími jsou jich: aniž ženy ženám, jež možná lepšími jsou jich. A nepomlouvejte se navzájem, aniž pokřikujte na sebe přezdívkami: jak ošklivé (jest užívati) prostopášných jmen poté, když stali jste se veřícími! Kdožkoli pak nebude káti se, patřiti bude k nepravostným.

(12) Vy, kteříž jste uvěřili, vystříhejte se častých podezřívání, neboť někdy podezření jest hříchem: nebuďte vyzvědači, a nepomlouvejte se navzájem. Zdaž bylo by komu z vás příjemno jísti maso mrtvého bratra svého? Zajisté odporným by vám to bylo! Pročež bojte se Boha, neboť Bůh zajisté rád popřává sluchu kajícným a jest slitovný.

(13) Ó lidé, zajisté stvořili jsme vás z muže a ženy a rozdělili jsme vás v národy a kmeny, abyste seznamovali se navzájem. Zajisté pak nejvzácnějším z vás před Bohem jest ten, jenž největším jest z vás v bázni boží. V pravdě Bůh vševědoucí jest a o všem zpraven.

(14) Řkou Arabové z pouště: „Uvěřili jsme.“ Rci: „Neuvěřili jste, ale rcete spíše: Odevzdali jsme se do vůle boží — neboť víra nevešla dosud v srdce vaše. Však budete-li poslušni Boha a proroka jeho, nedá (Bůh) ničemu ztratiti se ze skutků vašich, neboť Bůh zajisté velkým jest v odpouštění, slitovným.

(15) Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a proroka jeho a poté nechovají (nejmenších) pochybností, nýbrž bojují statky i osobami svými na stezce boží: tito jsou opravdovými.“

(16) Rci: „Zdaž poučovati chcete Boha o náboženství svém, když Bůh ví vše, což na nebi jest i na zemi, neboť Bůh o všech věcech má vědomost?“

(17) Vyčítají ti, že odevzdali se do vůle boží. Rci: „Nevyčítejte mi svého odevzdání se do vůle boží, spíše Bůh vyčítati může vám, že uvedl vás k víře: (doznejte to), jste-li pravdomluvnými.

(18) Bůh zajisté zná věci skryté nebes i země: a Bůh (dobře) obzírá konání vaše.“