Al-Qamar
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Přiblížila se hodina
a MĚSÍC rozpoltil se:
(2) však kdykoli vidí
znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest
kouzelnictví ustavičné!“
(3) A vylhanými nazvali (znamení toto)
a následují vlastní choutky své: však všechno
pevně předurčeno jest.
(4) Však již přišly
jim zprávy o dějích, z nichž možno míti
výstrahu;
(5) moudrost to dokonalá: však
nic platno jim není varování.
(6) Odvrať se tedy od nich! V den,
kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné,
(7) se sklopenými zraky vyjdou z
hrobů svých jak kobylky rozptýlené,
(8) spějíce ke
Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť
den jest přetěžký.“
(9) Před nimi již lid
Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka
našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen.
(10) I volal k Pánu svému:
„Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“
(11) Tu otevřeli jsme brány
nebes vodě proudící:
(12) a dali vyvřít ze země
(přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného.
(13) Jej pak nesli jsme na (arše) z
prken a hřebíků.
(14) Před naším zrakem
plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl.
(15) A jako znamení jsme ji
ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl?
(16) A jaký byl trest můj a
varování mé!
(17) Snadným pak učinili jsme
Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo
pamětliv by toho byl?
(18) Lhářem nazval (kmen) 'Ád
(proroka svého):
a jaký byl trest můj a varování mé!
(19) Poslali jsme na ně vichr
bouřný v den strasti ustavičné.
(20) Odnášel lidi jako
pařezy datlovníků vyvrácené:
(21) a jaký byl trest můj a
varování mé!
(22) Snadným pak učinili jsme
Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo
pamětliv by toho byl?
(23) Lhářem nazval též (kmen)
Tsemúd varovatele,
(24) řkouce: „Zdaž
následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli
bychom v bludu a třeštění!
(25) Jemu že výhradně
dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť
lhář jest drzounský!“
(26) „Z jitra však zvědí,
kdo lhář a drzoun byl.
(27)
(28) a oznam jim, že voda
rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž
střídavé.“
(29) Však zavolali na druha svého: (nůž)
vytasil, žíly přeřízl jí.
(30) A jaký byl trest můj a
varování mé!
(31) Poslali jsme na ně jen jedno
vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou
smísená.
(32) Snadným pak učinili jsme
Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo
pamětliv by toho byl?
(33) Lhářem též nazval lid
Lotův varovatele.
(34) I poslali jsme na ně vichr
bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory,
(35) z milosti své: takto
odměňujeme ty, kdož vděčni jsou.
(36) On pak varoval je před
urputností naší; však pochybovali o
varování (tom).
(37) Z vášně své Pak
žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči:
„Okuste trestu mého a varování!“
(38) Z jitra pak časně stihl je
trest můj stanovený:
(39) „Okuste trestu mého a
varování!“
(40) Snadným pak učinili jsme
Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo
pamětliv by toho byl?
(41) Přišli kdys k rodu Faraonovu
varovatelé.
(42) Vylhanými pak nazývali
znamení naše veškerá a zachvátili jsme je,
jakž zachvacuje Mocný, Všemocný.
(43) Zdaž nevěrci vaši
lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro
vás v Písmech snad?
(44) Či řeknou snad: „My (velké)
spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající?
(45) Poražen bude spolek jich a na
útěk se obrátí.
(46) Vskutku: hodina (soudu) bude
časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká.
(47) Provinilci pak v bludu jsou a
třeštění.
(48) V den, kdy vláčeni budou
do ohně na tvářích svých, řečeno bude
jim: „Okuste pekla doteku!“
(49) Zajisté pak vše stvořili
jsme dle určení.
(50) A rozkaz náš jest pouze
slovo jediné, jak oka mžiknutí!
(51) Kdys zahladili jsme vám
podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl?
(52) A vše, co oni činí,
zapsáno v knihách jest:
(53) (čin) malý ať či velký,
dobře jest zanesen.
(54) Zajisté pak bohabojní budou v
zahradách a poblíž řek:
(55) v sídle (to) pravdy, u Krále
všemocného.