Al-Waaqia

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Když (nezvratná) udá se UDÁLOST,

(2) nebude (duše), jež prohlašovala by udání se její za vylhané:

(3) poníží, povýší;

(4) když třásti se bude země třesením:

(5) a řítiti se budou hory zřícením

(6) a obráceny budou v mušky rozptýlené:

(7) a rozděleni budete ve druhů tré.

(8) Ti, kdož na pravé budou straně — jak sťastni budou (ti na pravé straně)!

(9) a ti, již na levé budou straně — jak nešťastni budou (ti na levé straně)!

(10) A první zůstanou prvními,

(11) a tito nejblíže budou Bohu

(12) v zahradách rozkoše:

(13) zástup ze starých,

(14) a málo z těch, po nich přislých.

(15) bude na lůžkách vykládaných

(16) spočívat, jedni proti druhým.

(17) Obcházeti je budou jinoši věčně mladí,

(18) s poháry, konvicemi a číšemi jasného nápoje:

(19) nerezbolí je hlava z něho, aniž opojeni budou.

(20) A ovoce na výběr (dle chuti jich) :

(21) a maso ptáků dle přání jich:

(22) a děvy velkých zraků tmavých,

(23) v podobě perel ukrytých:

(24) odměnou to za skutky jich.

(25) Nebudou slyšeti tam hovorů pustých, ani hříšných.

(26) jen říkání: „Pokoj (vám), pokoj!“

(27) A ti, kdož budou na pravé straně — jak šťastni budou (ti na pravé straně)!

(28) Mezi sidry bezostými,

(29) a talhy plody pokrytými,

(30) ve stínu rozlehlém,

(31) u vody tekoucí,

(32) u plodů přečetných,

(33) nevyčerpatelných, nezapovězených:

(34) na ložích pozdvižených.

(35) (Děvy) ony stvořili jsme soustavou (zvláštní)

(36) a učinili jsme je pannami,

(37) milými, rovnověkými,

(38) pro ty, kdož na pravé budou straně:

(39) (četný to) zástup ze starých

(40) a málo z těch, po nich přišlých.

(41) Však ti, kdož na levé budou straně — jak nešťastni budou ti na levé straně!

(42) Ve vichru žhavém a vodě vroucí,

(43) a ve stínu smolného kouře,

(44) ni chladném, ni příjemném.

(45) Předtím žili životem bohatým,

(46) a setrvávali v odporu velikém,

(47) a říkali: „Zdaž až zemřeme,

(48) změněni v prach a kosti, vzkříšeni budeme?

(49) Jakož i otcové naši předešlí?“ Rci: „Zajisté staří i po nich přišlí,

(50) shromázděni budou k určené schůzce dne známého:

(51) pak vy, zbloudilci a popíratelé,

(52) jistotně jísti budete ze Zaqqúmu

(53) a naplníte z něho břicha (svá);

(54) pak na to pít budete vodu vařící,

(55) a pít budete pitím žíznivce:

(56) totoť hod jejich bude v den poslední.

(57) My stvořili jsme vás: proč víry nepřikládáte?

(58) Co míníte ? To, co vyměšujete,

(59) zdaž vy jste stvořili, či my jsme toho Stvořitelem?

(60) My ustanovili jsme mezi vámi smrt: i není, kdož předešel by nás

(61) v tom, abychom zaměnili vás vám podobnými, neb sestavili vás v čem nevíte.

(62) Přece znáte stvoření prvé, proč tedy nejste toho pamětlivi?

(63) Co míníte? To, co obděláváte,

(64) zdaž vy to oséváte, anebo my jsme osévatelem!

(65) Kdybychom chtěli, mohli bychom učiniti z toho suchou slámu, takže nepřestali byste se diviti:

(66) „Zadlužili jsme se

(67) a nyní zapovězeno jest nám (kliditi)?“

(68) Co míníte o vodě, již pijete?

(69) Zdaž vy seslali jste ji s mračen, anebo my ji sesíláme?

(70) Kdybychom chtěli, učinili bychom ji hořkou: což nebudete vděčni?

(71) Co míníte o ohni, jejž třením vzbuzujete?

(72) Zdaž vy stvořili jste strom, (jenž dřevo vám k tomu dává), anebo my jej stvořili?

(73) My učinili jsme jej připomenutím a užitečností poutníkům v poušti.

(74) Pročež vyvyšuj v chvále jméno Pána svého mocného.

(75) A nepřisáhnu při západech hvězd

(76) — a toť zajisté přísaha jest, kdybyste věděli, velká —

(77) že Korán jest tento jistě ctný,

(78) ve knize skryté (napsaný),

(79) jejž pouze očištění nechť se dotýkají.

(80) Seslání jest to od Pána světů:

(81) zdaž tímto hovorem opovrhnete?

(82) a učiníte svou potravou nazývání (jej) vylhaným?

(83) Proč tedy, když hrdla dostoupí,

(84) a vy v té chvíli hledíte,

(85) však my bližší jsme vás, ač vy nás nevidíte: —

(86) a netřeba-li vám účtu skládati, (jak tvrdíte);

(87) navraťte duši jeho (do těla), jste-li pravdomluvnými!

(88) Však byl-li by jedním z nejblíže k Bohu stojících,

(89) odpočinek a radost bude míti a zahrady rozkoše.

(90) A byl-li by z těch, kdož na pravé budou straně (uslyší):

(91) „Pokoj budiž s tebou“ od těch, kdož na pravé budou straně.

(92) A byl-li by z těch, kdož proroky lháři nazývali, jedním ze zbloudilců:

(93) hod jeho bude z vody vařící

(94) a sžíhání ohněm pekelným.

(95) Totoť zajisté jest pravda jistotná:

(96) pročež vyvyšuj v chvále jméno Pána svého mocného!