At-Tawba

Madinan

(1) Zprostění dané Bohem a prorokem jeho těm, s nimiž ve smlouvu jste vstoupili z mnohobožců.

(2) Procházejte tudíž zemí v bezpečí po čtyři měsíce a vězte, že tím neseslabujete moc Boha: a Bůh zajisté hanbou pokryje nevěřící.

(3) Toto jest provolání od Boha a proroka jeho k lidu v den velké pouti: Bůh zajisté prost jest (všeho závazku) vůči mnohobožcům, stejně jako prorok jeho, a obrátíte-li se kajícně k Bohu, bude to lépe pro vás: však odvrátíte-li se, vězte, že tím neseslabujete moc Boha: a zvěstuj těm, kdož nevěří, trest bolestný.

(4) Vyjmuti jsou ti z mnohobožců, s nimiž učinili jste smlouvu a kteří poté nikterak jí neporušili, aniž pomáhali komu proti vám. Pročež vyplňte přesně smlouvu svou s nimi do konce trvání jejího: Bůh zajisté miluje ty, kdož bojí se jej.

(5) A když přešly měsíce posvátné, zabíjejte mnohobožce, kdekoliv je naleznete: a jímejte je, a obléhejte je, a číhejte na ně u každé cesty však obrátí-li se kajícně a budou-li zachovávati modlitbu a povinnou dávati almužnu, nechte je pokojně jíti jich cestou, neboť Bůh velký jest v odpouštení, slitovný.

(6) Požádá-li tě některý z mnohobožců o útulek, poskytni mu ho, aby poslechnouti mohl slovo boží: pak nech dovésti jej do místa bezpečí: to proto, že lid jest to nevědoumý.

(7) Jákž jinak budou mnohobožci moci býti ve smlouvě s Bohem a prorokem jeho, vyjma těch, s nimiž učinili jste smlouvu u modlitebnice posvátné? Dokud přímými k vám budou, buďte i vy přímými k nim: Bůh zajisté miluje ty, kdož bojí se jej.

(8) Jakž jinak? neb přemohou-li vás, nebudou bráti ohledu na svazky příbuzenské ani na přísahu smlouvy. Uspokojí vás ústy svými, ač nesouhlasna zůstanou srdce jejich: a většina jich jest nepravostna.

(9) Kupují za znamení boží věci ceny malé a odvracejí jiné od stezky boží: věru špatné jsou skutky jejich!

(10) Nebéřou u věrícího ohledu na svazky příbuzenské, ani na přísahu smlouvy: tito zajisté přestupníky jsou.

(11) Však obrátí-li se kajícně a budou zachovávati modlitbu a povinnou dávati almužnu, jsou vašimi bratry ve víře: a jasně vysvětlujeme znamení svá lidu chápajícímu.

(12) Ale zruší-li přísahu svou poté, když byli učinili smlouvu a útočí na víru vaši, tehdy bojujte proti náčelníkům nevíry — neboť není u nich svaté přísahy — aby ustali.

(13) Zdaž nebudete bojovati proti lidu, jenž zrušil přísahu svou a snažili se vypuditi proroka (ze země) a první napadli vás? Zdaž báti se jich budete? Zajisté Bůh více nároků má na to, abyste báli se jej, jste-li věřícími.

(14) Bojujte tedy proti nim: ať rukama vašima potrestá je Bůh a hanbou pokryje je a dá vám vítězství nad nimi a uzdraví ňadra lidu věřícího:

(15) a odejme zlobu ze srdcí jejich a vyslyší pokání, koho bude chtíti, neboť Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(16) Zdaž domníváte se, že budete opuštěni, a že Bůh nevěděl by o těch, kdo bojovali z vás a nebrali si za spojence nikoho, kromě Boha, proroka jeho a věřící? Bůh zajisté zpraven jest o tom, co činíte.

(17) Nepřináleží mnohobožcům, aby navstěvovali modlitebnice boží, dosvědčujíce proti sobě samým nevíru: tito jsou onů, jichž veškerá konání niveč budou a kteří v ohni na věky budou přebývati.

(18) Pouze ten navštěvuje modlitebnice boží, kdo uvěřil v Boha a v den poslední: jenž zachovává modlitbu a dává povinnou almužnu: a nebojí se nikoho, vyjma Boha. Tito as budou z těch, kdož cestou pravou vedeni jsou.

(19) Zdaž stavíte ty, kdož napájejí poutníky a navštevují modlitebnici posvátnou, na roveň tomu. jenž uvěřil v Boha a v den poslední a bojoval na stezce boží? Tito nebudou si rovni před Bohem: a Bůh nevede stezkou pravou lid nepravostný.

(20) Ti, kteří uvěřili a vystěhovali se a bojovali na stezce boží statky svými a osobami svými, na nejvyšší stupeň budou postaveni u Boha: tito budou šťastni.

(21) Oznamuje jim Pán jejich milosrdenství své a zalíbení a zahrady, v níž rozkoše jsou stálé:

(22) v nich přebývati budou věčně: neboť zajisté u Boha odměna jest velká.

(23) Vy, kteří jste uvěřili, nebeřte si za přátele otce a bratry své, je-li jim nevíra milejší víry: a kdožkoli z vás bral by si je za přátele, patřiti bude mezi nepravostné.

(24) Rci: „Jsou-li otcové vaši a děti vaše a bratři vaši a ženy vaše a soukmenovci vaši a statky, kterých jste nabyli a obchod, jehož úpadku se obáváte, a obydlí, v nichž zálibu nalézáte, milejší vám Boha a proroka jeho a bojování na stezce boží — tedy vyčkejte, až Bůh sám vloží se do věci své: a Bůh nevede stezkou pravou lid nešlechetný.“

(25) Bůh přispěl vám již pomocí svou v místech mnohých, najmě v den Hunainu, kdy radovali jste se z velkého počtu svého a nic vám neprospěl: a úzkou byla vám země při vší rozsáhlosti své a záda svá v útěku jste obrátili.

(26) Tehdy seslal Bůh uklidnění proroku svému a věřícím a seslal vojska neviditelná vám a potrestal ty, kdož neuvěřili: taková byla odplata nevěřících.

(27) Poté pak Bůh slitovně obrátí se, ke komu bude chtíti: a Bůh velkým jest v odpoustění, slitovným.

(28) I Vy, kteří jste uvěřili! Zajisté mnohobožci nečisti jsou: pročež nenechte je přiblížiti se, po tomto roce, k modlitebnici posvátné. A bojíte-li se nedostatku, Bůh hojně obdaří vás z milosti své, bude-li chtíti: neboť Bůh zajisté jest vševědoucí, moudrý.

(29) Bojujte proti těm z oněch, kteří obdrželi Knihu, kdož neuvěřili v Boha a v den poslední, a nezachovávají zákazu Boha a proroka jeho, a nevyznávají náboženství pravdy dokud nevydají poplatek z ruky a nebudou poníženi.

(30) Židé praví: „'Ozair jest syn boží,“ a křesťané praví: „Mesiáš jest syn boží“ — takové jsou řeči úst jejich: podobají se reči oněch, kdož nevěřícími byli před nimi. Bůh válčiž proti nim! Jak mohou tak lhát?

(31) Vzali si velekněze své a mnichy své za pány vedle Boha, a (taktéž) Mesiáše, syna Mariina: a nebylo nakázáno jim, aby ctili koho jiného vedle Boha jediného; není Boha, kromě něho a on daleko povýšen jest nad cokoliv, co za rovné mu kladou!

(32) Chtěli by zhasnouti světlo boží ústy svými: však Bůh nepřeje si jiného, než aby dokonalým učinil světlo své, i kdyby sebe nemilejším to bylo nevěřícím.

(33) Onť to byl, jenž vyslal proroka svého s pravým vedením a s náboženstvím pravdy, aby vítězným učinil je nade všemi ostatními, i kdyby sebe nemilejším to bylo mnohobožcům.

(34) Vy, kteří jste uvěřili, zajisté mnozí z velekněží a mnichů upotřebují statky lidí za věci liché a odvracejí lid od stezky boží: však těm, kdož (hrabivě) shromažďují zlato a stříbro a nevydávají je ve stezce boží, oznamuj trest bolestný:

(35) v den, kdy roztaveny budou poklady jejich v ohni pekelném a vypálena jimi budou znamení na čelech jejich a bocích jejich a zádech jejich: „Totoť jest, co (hrabivě) shromaždovali jste Pro sebe samy — nuž okuste, co (hrabivě) jste shromaždovali!“

(36) Zajisté počet měsíců u Boha jest dvanácte měsíců, (ustanovený) v Knize boží v den, kdy stvořil nebe i zemi: čtyři z nich jsou měsíce posvátné — toto jest stálým (článkem) náboženství: pročež neprohřešujte se v těchto měsících proti sobě samým, ale bojujte proti nevěřícím ve všech, jakož i oni bojují proti vám ve všech — a vězte, že Bůh jest s těmi, kdož bojí se ho.

(37) Překládání (měsíců posvátných na jinou dobu) jest zvětšování nevíry: a v blud uváděni jsou tím nevěřící. Dovolují to jedním rokem a zapovídají to druhým rokem, aby tak doplnili počet (měsíců) Bohem posvěcených a tak dovolili to, co Bůh zapověděl. (Satanem) zkrášleny byly jim zlé skutky jejich: a Bůh nevede pravou stezkou lid nevěřící.

(38) Vy, kteří jste uvěřili, co děje se s vámi, že kdyz řekne se vám: „Jděte v boj na stezce boží“ těžce klesáte k zemi? Zdaž větší zalíbení nalézáte v životě tomto, než v životě budoucím? Však požitky života pozemského oproti oněm v životě budoucím jsou jen malé.

(39) Nepůjdete-li v boj, potresce vás Bůh trestem bolestným: zamění vás národem jiným a nebudete s to uškoditi mu v ničem, neboť Bůh nade všemi věcmi moc má.

(40) Nebudete-li pomáhati (prorokovi) — Bůh již pomohl mu, když vyhnali jej ti, kdož neuvěřili. jednoho ze dvou: a když oba byli v jeskyni, tehdy řekl prorok ke společníku svému: „Netruchli, neboť zajisté Bůh jest s námi“ — a Bůh seslal mu uklidnění své a vypomohl mu vojsky neviditelnými zrakům vašim a ponížil slova nevěřících: slovo pak boží jest nejvyšší a Bůh mocný jest a moudrý.

(41) Jděte v boj lehce i těžce (ozbrojeni) a bojujte na stezce boží statky i osobami svými: toto bude lepším pro vás, dovedete-li pochopiti.

(42) Kdyby se bylo jednalo o blízký úspěch a krátkou výpravu, byli by tě následovali: však dalekou zdála se jim cesta a námaha. Nicméně Bohem zapřisahati se budou: „Kdybychom bývali byli s to, byli bychom vyšli s vámi.“ Hubí tak duše své, neboť Bůh dobře ví, že lháři jsou.

(43) Bůh ti promiň! Proč dovolil's jim (zůstati), dokud nebylo ti jasně zjevno, kdo mluví pravdu a dokud nevěděl's, kdo lhářem jest?

(44) Ti, kdož věří v Boha a v den poslední, nebudou žádati tě o úlevu v bojování statky i osobami svými, a Bůh dobře zná ty, kdož bojí se ho.

(45) Však žádati budou tě o úlevu jen ti, kdož nevěří v Boha a v den poslední a jichž srdce v nejistotě jsou a kdož kolísají v pochybnostech svých.

(46) Kdyby byli bývali měli úmysl vyjíti do boje, byli by se k tomu připravili, všemi přípravami: však Bůh nebyl nakloněn k tomu, aby vyšli a zlenivěl je a bylo řečeno jim: „Seďte doma se sedícími.“

(47) Kdyby bývali vyšli s vámi, byli by pouze zvětšili vaše potíže: byli by uvrhli nesnáze do středu vašeho ve snaze přivoditi rozkol, neboť jsou mezi vámi někteří, již ochotně jim naslouchají — a Bůh dobře zná nepravostné.

(48) Již dříve snažili se přivoditi rozbroj a převraceli nařízení tvá, dokud nepřisla pravda a nepřevládl rozkaz boží přes to, že bylo jim to nemilé.

(49) Jsou mez nimi někteří, již dí: „Pozvol mi (zůstati) a neuváděj mne v pokušení.“ Však neupadli-li již v pokušení? A zajisté peklo obklopí nevěřící.

(50) Dostane-li se ti úspěchu, zlobí je to: a když postihne tě neštěstí, praví: „Postarali jsme se o své již dříve“ a zády obracejí se k tobě, radujíce se.

(51) Rci: „Nic nepostihne nás, vyjma toho, co předurčil nám Bůh: on pánem jest naším a na Boha nechť spoléhají věřící.“

(52) Rci: „Zdaž vyčkáváte, že jiný stihne nás osud, než jedna ze dvou krásných věcí? My pak vyčkáváme pro vás, že postihne vás trest od Boha rukama našima: nuž vyčkávejte — my též s vámi vyčkávati budeme!“

(53) Rci: „Ať již dávati budete příspěvky své dobrovolně, nebo z přinucení, nebudou přijaty od vás, ježto lid jste nešlechetný.“

(54) A nic jiného nestojí v cestě přijetí příspěvku jejich než to, že nevěří v Boha a v proroka jeho a nezachovávají modlitby, leda lenivě a nedávají příspěvku, leda neradi.

(55) Nechť nepřivádějí tě v údiv bohatství jejich a děti jejich: Bůh chce pouze potrestati je jimi v tomto živote pozemském, a chce, aby vypustili duši v nevíře své.

(56) Při Bohu přisahají, že jistotně drží s vámi, ale nedrží s vámi, nýbrž jsou to lidé, kteří se vás straní.

(57) Naleznou-li útočiště nějaké, nebo jeskyně, nebo skrýši, vezmou nohy na ramena a prchají směrem k nim.

(58) Jsou mezi nimi někteří, kdož pomlouvají tě ohledně dělení almužny: dostanou-li z ní podíl, jsou spokojeni, však nedostanou-li z ní ničeho, zlobí se.

(59) Kéž byli by spokojeni s tím, co dal jim Bůh a prorok jeho a kéž říkali by: „Bůh postačí nám. Bůh zajisté popřeje nám milosti své a taktéž prorok jeho: zajisté pouze k Bohu obracíme prosbu svou.“

(60) Však almužny určeny jsou pouze pro chudé a nuzné, pro ty, kdož sbírají je: pro ty, jichž srdce spjata jsou (ve víře), pro výkupné otroků, pro dlužníky, pro (boj za) věc boží a pro pocestné. Takové jest nařízení boží a Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(61) Jsou mezi nimi, kdož hanobí proroka, řikajíce: „Jest naslouchatelem.“ Rci: „Takový naslouchatel jest k dobru vašemu: věří v Boha a věří věřícím a milosrdenstvím jest pro ty z vás, kdo uvěřili: však těm, kdož hanobí proroka božího, přichystán jest trest bolestný.“

(62) Zapřisahají se vám Bohem, aby se vám zachovali: však Bůh a prorok jeho spíše si zaslouží, aby zachovali se oni jim, jsou-li věřícími.

(63) Zdaž nevědí, že tomu, kdo protiví se Bohu a proroku jeho přichystán jest oheň pekelný, v němž přebývati bude věčně? Toto potupa bude velká.

(64) Střeží se pokrytci, aby nebyla seslána súra ohledně jich, oznamující jim, co skryto jest v srdcích jejich. Rci: „Vysmívejte se jen: však Bůh odhalí to, ohledně čeho se střežíte.“

(65) A dotazuješ-li se jich, řeknou jistotně: „Rozmlouvali jsme jen a laškovali.“ Rci: „Jakže? Z Boha a znamení jeho a proroka jeho žerty si tropíte?“

(66) Nechtějte omlouvati se: k nevíře přešli jste poté, když jste byli uvěřili. Odpustíme-li části vás, potrestáme zas druhou — za to, že se provinili.

(67) Pokrytci, muži i ženy, jsou jedni z druhých: nabádají ke špatnostem a zabraňují dobru a zavírají ruce své. Zapomněli na Boha a zapomněl na ně Bůh, neboť pokrytci zajisté jsou nešlechetní.

(68) Slibuje Bůh pokrytcům, mužům i ženám, jakož i nevěřícím oheň pekelný, v němž přebývati budou věčně. Takový jest úděl jejich; zlořečil jim Bůh a trest trvalý jest jim připraven.

(69) Jste jako ti, kteří byli před vámi a silnějšími byli vás mocí a četnějšími vládli statky a a hojnější byl počet jich dětí a spokojovali se s užíváním pozemského údělu svého; pročež i vy spokojujete se s užíváním pozemského údělu svého, stejně jako spokojovali se ti, kdož byli před vámi; a stejné hovory vedete, jaké vedli oni; díla těchto niveč byla na světě tomto i v budoucím: tito jsou, kteří záhubě propadli.

(70) Zdaž nedošly jim (k sluchu) děje těch, kdož před nimi byli, lidu Noemova a lidu 'Ád a Tsemúd a lidu Abrahamova, obyvatel Madianu a měst vyvrácených? Přišli k nim proroci jejich s jasnými důkazy a nebyl to Bůh, jenž utiskoval je, nýbrž oni sebe samy utiskovali.

(71) Věřící muži i ženy jsou si navzájem přáteli: nabádají k dobru a zabraňují špatnostem: zachovávají modlitbu a dávají povinnou almužnu: a poslušni jsou Boha a proroka jeho: nad těmito slituje se Bůh, neboť Bůh zajisté jest mocný a moudrý.

(72) Slíbil Bůh věřícím mužům a ženám zahrady, pod nimiž řeky tekou: v nich přebývati budou věčně: příbytky rozkošné v zahradě Edenu. Však zalíbení Boha v nich bude největší jim odměnou: toto blahem bude velkým.

(73) Ó proroku, bojuj proti nevěřícím a pokrytcům a zacházej přísně s nimi: obydlím jejich bude peklo a špatný to bude příbytek!

(74) Zapřisahají se Bohem, že neřekli ničeho podobného: však nicméně pronesli slova nevíry a stali se nevěřícími poté, když byli přijali Islám. Vzali si do hlavy věc, které nedosáhli: a nemstili se jen proto, že Bůh a prorok jeho obdařili je bohatstvím z milosti své. A obrátí-li se v kajícnosti, bude to lépe pro ně, však vrátí-li se (k nepravostem svým), potresce je Bůh trestem bolestným ve světě tomto i v budoucím a nebude jim přítele na zemi, aniž zastánce.

(75) Jsou mezi nimi někteří, kdož učinili tuto smlouvu s Bohem: „Popřeje-li nám Bůh milosti své, jistotně budeme dávati almužmu a jistotně budeme ze spravedlivých.“

(76) Však když obstědřil je z milosti své, lakotili darem jeho a odvrátili se a vzdálili.

(77) I dal Bůh na to vstoupiti pokrytectví do srdcí jejich až do dne, kdy setkají se s ním: za to, že nedostáli svému slibu Bohu a za to, že lhali.

(78) Zdaž nevědí, že Bůh zná tajnosti jejich a rozhovory jejich skyté? Bůh zajisté dobrý jest znatel věcí skrytých.

(79) Ti, kdož pomlouvají ony z věřících, kteří víc než ochotnou přinášejí almužnu a ony, kteří nenalézají možnosti přinášeti jí, leda s největším úsilím: ti, kdož vysmívají se jim — těmto zajisté vysměje se Bůh a přichystán jest jim trest bolestný.

(80) Pros za odpuštění pro ně, aneb nepros: i kdybys prosil za odpuštění pro ně sedmdesátkrát, neodpustí jim Bůh. To proto, že neuvěřili v Boha a v proroka jeho: a Bůh nevede stezkou pravou nešlechetné.

(81) Radovali se ti, kdož zůstali pozadu u pecí svých, za prorokem božím, neb proti mysli jim bylo bojovati statky svými a osobami svými na stezce boží, a řekli: „Nevycházejte (v boj) za vedra.“ Rci: „Oheň pekelný více pálí než vedro!“ Kéž by to byli pochopili!

(82) Nechť smějí se jen trochu: však jednou velice budou plakati v odměnu za to, co si zasloužili.

(83) Když pak navrátiti dal ti Bůh (z boje) k některým z nich, žádají o dovolení k vyjití s tebou (da pole). Rci pak: „Nevyjdete se mnou (do pole) nikdy a nikdy nebudete bojovati se mnou proti nepříteli: neboť zlíbilo se vám seděti doma (když jednalo se o to) po prvé — nuž, sečte si doma s těmi, kdož pozadu zůstávají.“

(84) A nemodli se za žádného z nich nikdy, zemře-li, aniž zastav se u hrobu jeho: neboť neuvěřili v Boha a v proroka jeho a zemřeli co nešlechetní.

(85) Nechť nepřivádějí tě v údiv bohatství jejich a děti jejich: Bůh chce pouze potrestati je jimi v životě pozemském, a chce, aby vypustili duše v nevíře své.

(86) A když seslána byla súra „Uvěřte v Boha a bojujte s prorokem jeho,“ žádali tě zámožní mezi nimi o úlevu a řeli: „Dovol nám, abychom zůstali s doma sedícími.“

(87) Líbilo se jim zůstati s těmi, kdož zůstali pozadu a zapečetěna byla srdce jejich, takže nechápou.

(88) Avšak prorok a ti kdož uvěřili s ním, bojovali statky svými a osobami svými: pro tyto přichystány jsou nejlepší věci a jim dobře se povede.

(89) Přichystal jim Bůh zahrady, pod nimiž řeky tekou: toto blaho bude velké.

(90) A přišli někteří Arabové z pouště omlouvati se, aby úleva dána jim byla: a zůstali seděti doma ti, kdož za lháře prohlašují Boha a proroka jeho: však postihne ty, kdož neuvěřili mezi nimi, trest bolestný.

(91) Nemají viny slabí a nemocní, a ti, kdož nemají z čeho by přispěli, jsou li upřímní vůči Bohu a proroku jeho: není příčiny k trestání těch, kdož dobře činí a Bůh zajisté velký jest v odpouštění, slitovný.

(92) Aniž těch, kdož přišli k tobě, žádajíce o výzbroj a jimž odvětil's: „Nemám, čím bych vás vyzbrojil“ — i odvrátili se se zraky přetékajícími slzami zármutku proto, že nenalezli, čím by přispěli.

(93) Však bude příčina k trestání těch, kdož žádají tě o úlevu, ač jsou bohati. Milejší jest jim bytí mezi těmi, kdož zůstali pozadu: a zapečetil Bůh srdce jejich a ničeho nevědí.

(94) Omlouvají se vám, když vrátíte se mezi ně. Rci: „Neomlouvejte se: nevěříme vám: Bůh již zpravil nás ohledně vás: a uvidí Bůh činy vaše, jakož i prorok jeho — pak navráceni budete k tomu, jemuž známy jsou věci skryté i viditelné a on poví vám, co jste činili.“

(95) Zapřisahati vás budou při Bohu, když byli jste se navrátili mezi ně, abyste vzdálili se jich: nuž vzdalte se jich, neboť nečistými jsou a obydlím jejich bude peklo v odměnu za to, co si zasloužili.

(96) Zapřisahati vás budou, abyste zalíbení v nich nalezli: však naleznete-li vy zalíbení v nich Bůh zajisté nenalezne zalíbení v lidu nešlechetném!

(97) Arabové z pouště nejzarytějšími jsou v nevíře a pokrytectví a nejblíž k tomu, aby neznali mezí zákonů seslaných Bohem proroku jeho, a Bůh jest vševědoucí, moudrý.

(98) Jsou mezi Araby pouště někteří, kdož považují příspěvky své jakožto půjčku a vyčkávají nějaký obrat (osudu) s vámi: špatný obrat očekává je, neboť Bůh vše slyší a ví.

(99) Jsou pak mezi Araby pouště někteří, kdož věří v Boha a v den poslední, a považují příspěvky své za přiblížení k Bohu a k modlitbám prorokovým. Zdaž tyto nejsou přiblížením jich k Bohu? I uvede je Bůh do milosrdenství svého, neboť Bůh velký jest v odpuštění, slitovný.

(100) Ti, kdož první šli napřed z vystěhovalců a pomocníků a ti, kdož následovali jich krásny příklad — v těchto zalíbení nalézá Bůh a oni zalíbení nalézají v něm: a připravil jim zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně věkův a blahem to bude velkým.

(101) A kdo z Arabů pouště, bydlících kol vás, jsou pokrytci, a kteří z obyvatel Medíny jsou zatvrzení v pokrytectví, neznámo jest ti: však my známe je. Dvakráte potrestáme, je a pak uvrženi budou v trest velký.

(102) Druzí pak přiznali se k vinám svým: a tak smísili skutek dobrý se skutkem špatným. Pokání těchto snad popřeje sluchu Bůh, neboť Bůh velký jest v odpouštení, milosrdný.

(103) Vezmi almužnu ze statků jejich, abys očistiti jí mohl je a zprostiti hříchu: a modli se za ně, neboť modlitby tvé jiste přispějí k uklidnění (myslí jejich) — a Bůh vše slyší a ví.

(104) Zdaž nevědí, že Bůh přijímá POKÁNÍ služebníků svých a přijímá almužnu? Bůh zajisté rád popřává sluchu kajícím a jest milosrdný.

(105) Rci: „Mějte se k dílu! a bude viděti Bůh činy vaše, jakož i prorok jeho a věřící: jednoho dne pak přivedeni budete před toho, jenž zná věci skryté i viditelné a on vypoví vám, co jste činili.“

(106) Druzí pak nadějí se na rozhodnutí Boha: že buď potrestá je, anebo přijme pokání jejich — a Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(107) Jiní pak vybudovali si modlitebnici ke škodě a z nevíry a proto, aby způsobili rozkol mezi věřícími a aby v záloze skryli se tam ti, kdož před tím již válčili proti Bohu a proroku jeho. A zapřisáhají se, řkouce: „Zajisté chtěli jsme jen dobro“: však Bůh je svědkem, že lháři jsou.

(108) Nikdy nechť nestane v ní noha tvá. Jest v pravdě jiná modlitebnice, založená na bázni boží od prvního dne: tato hodnější jest tvého vstoupení do ní. V ní mužové jsou, kteří touží po očištění a Bůh miluje ty, kdož očištění si žádají.

(109) Který z nich jest lepším? Zdaž ten, jenž založil stavbu svou na bázni boží a na touze po zalíbení jeho, aneb ten, jenž založil stavbu svou na okraji hliněné strouhy, bystřinami podemleté a na spadnuti spolu s ním v oheň pekelný? Bůh pak nevede stezkou přímou lid nepravostný.

(110) Budova, kterou vystavěli, nepřestane býti zdrojem pochybností v srdcích jejich, dokud nebudou (na kusy) rozřezána srdce jejich: a Bůh jest vševědoucí a moudrý.

(111) Zajisté Bůh koupil od věřících osoby jejich i statky jejich s tím, že dány jim budou zahrady rajské: bojovati budou na stezce boží a zabíjeti budou i budou zabíjeni: slib tento potvrzen jest v Zákoně i Evangeliu a v Koránu — a kdo věrnějším jest Boha v dodržování slibů? Radujte se tedy z úmluvy, kterou jste umluvili: toto zajisté blahem bude velkým.

(112) Ti, kdož kajícně obracejí se k Bohu, kdož vzývají jej a chválí jej, kdož postí se a padají na kolena i na tváře své, kdož nabádají k dobru a zabraňují špatnostem a zachovávají meze zákonů božích: zvěst radostnou oznamuj věřícím!

(113) Nepřísluší prorokovi, ani věřícím, aby prosili za odpuštění pro ty, kdož Bohu dávají společníky, i kdyby příbuznými jich byli, poté, když jasně ukázáno jim bylo, že obyvateli budou ohně pekelného.

(114) Neboť ani Abraham neprosil za odpuštění pro otce svého, leda proto jen, že slibem se mu byl zavázal: však když jasne ukázáno mu bylo, že otec jeho nepřítelem jest Boha, prohlásil, že ničeho s ním nechce míti společného: a přece Abraham byl soucitný a laskavý.

(115) Aniž Bůh zavádí lid v blud poté, když byl uvedl jej na stezku pravou dříve, než jasně byl mu zjevil, čeho jest jim báti se: neboť zajisté Bůh jest vševědoucí.

(116) Bohu zajisté přináleží panství nebes i země: onť jediný dává život a přivodí smrt: a není vám mimo něho ochránce, aniž pomocníka.

(117) Bůh odpustil prorokovi a vystěhovalcům i pomocníkům, kterí následovali jej v hodině protivenství, poté, když málem by byla selhala srdce části jejich: tehdy obrátil se s prominutím k nim, neboť laskavým byl k nim a milosrdným.

(118) A prominul rovněž třem, kteří zůstaveni byli vzadu: tehdy když přílis úzkou stala se jim země při vší rozlehlosti své, ba ve vlastních duších cítili se úzkými a domnívali se, že není útočiště před Bohem, mimo k němu samotnému. Poté obrátil se k nim Bůh laskavě, aby kajícně obrátili se k němu: neboť Bůh rád obrací se ke kajícným a jest milosrdný.

(119) Vy, ktřeří jste uvěřili, bojte se Boha a setrvávejte mezi spravedlivými!

(120) Neměli příčiny obyvatelé Medíny a Arabové, bydlící v poušti vůkol, aby opustili proroka božího, aniž by více milovali životy své, než jeho život: a to proto, že nepostihne je žízeň, ani námaha, ani nedostatek v boji na stezce boží: aniž pokročují krokem, jenž by rozzlobiti mohl nevěřící, aniž utrpí co se strany nepřítele, aniž zapsáno jim to bylo co dobrý skutek — neboť Bůh zajisté nedá ztratiti se odměně těch, kdož dobře činí.

(121) Aniž dávají almužnu, ať malou, či velkou, aniž překročují potok v údolí, aniž by zapsáno jim to bylo (k dobru): aby odměniti je mohl Bůh lépe, než zasloužili si dle skutků svých.

(122) Není záhodno, aby všichni věřící vytáhli najednou (do boje): a když nevytáhne část každého oddílu doma, (tedy proto), aby poučovali se v náboženství a mohli varovati lid svůj poté, když se byli navrátili, tak aby mohli míti se na pozoru.

(123) Vy, kteří jste uvěřili, bojujte proti sousedícím s vámi nevěřícím a nechť naleznou ve vás drsnost: a vězte, že Bůh jest s těmi, kdož bojí se ho.

(124) Pokaždé, když nová súra jest seslána, jsou mezi nimi někteří, již dí: „Ve kterém z vás rozmnožila víru tato súra?“ Však těch, kdož věří, zajisté rozmnožena jest jí víra a oni radují se z ní.

(125) Však těch, jichž srdce zachvácena jsou chorobou, pouze pochybnost bude jí rozmnožena a zemrou co nevěřící.

(126) Zdaž nevidí, že v pokušení uvedeni jsou každoročně jednou aneb dvakráte? Nicméně nekají se, aniž přemítají.

(127) A pokaždé, když seslána jest nová súra, hledí jeden na druhého, řkouce: „Zdaž vidí vás kdo?“ A (obracejí se pak zády a) odcházejí. Bůh odvrátil srdce jejich od pravdy proto, že lidem jsou nechápajícím.

(128) Nyní přišel vám prorok ze středu vašeho: tíží jej poklesky vaše, starostliv jest o vás, abyste byli věřícími a laskavým jest i milosrdným.

(129) Však odvrátí-li se od tebe, rci: „Bůh postačitelný jest mi: není jiného Boha, kromě něho: na něho spoléhám a on Pánem jest trůnu přemocného!“