Part 11
(93) Avšak je důvod proti
těm, kdož tě žádají o dovolení
neúčastnit se, ačkoliv jsou bohatí. Zalíbilo se
jim, že byli s těmi, kdož zůstali vzadu, a Bůh
již zapečetil srdce jejich, aniž o tom vědí.
(94) A budou se vám vymlouvat,
až se k nim navrátíte. Rci: "Nevymlouvejte se,
nevěříme vám! Bůh nám již sdělil
o vás zprávu a Bůh a posel Jeho uvidí činy
vaše a potom budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné
i všeobecně známé a On vám oznámí, co
jste vlastně dělali."
(95) A budou vám
přísahat při Bohu, až se k nim navrátíte,
abyste se od nich vzdálili. Odvraťte se tedy od nich, neboť
jsou to špinavci a jejich příbytkem bude peklo v odměnu za
to, co si vysloužili.
(96) A budou vás
zapřísahat, abyste v nich opět nalezli zalíbení;
jestliže vy v nich snad opět naleznete zalíbení,
Bůh věru nenalezne zalíbení v lidu
hanebníků.
(97) Kočovní Arabové jsou
nejhorší v nevěře a v pokrytectví a nejvíce
nakloněni přehlížet omezení, jež Bůh
seslal poslu Svému. A Bůh je vševědoucí, moudrý.
(98) A jsou mezi kočovnými
Araby ti, kteří pokládají příspěvky
své za pokutu a vyčkávají, až postihne vás obrat
ke špatnému. Je ať postihne obrat ke špatnému! A Bůh je
slyšící, vševědoucí.
(99) A jsou mezi kočovnými
Araby někteří, kdož věří v Boha a v den
poslední a pokládají příspěvky své za
přiblížení se k Bohu a k modlitbám posla.
Což toto není vskutku cesta, aby se přiblížili? A
Bůh je uvede do milosrdenství Svého, neboť Bůh věru je
odpouštějící, slitovný.
(100) A Bůh nalezl
zalíbení v prvních předchůdcích z
přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož
je následovali ve zbožných skutcích a také oni
nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod
nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky
přebývat budou a to úspěch bude nesmírný.
(101) Mezi kočovnými Araby,
kteří jsou ve vašem okolí, i mezi obyvateli
Medíny jsou pokrytci, zatvrzelí v pokrytectví svém. Ty je
neznáš, avšak My je dobře známe a potrestáme
je dvakrát a pak budou vráceni k trestu nesmírnému.
(102) Avšak jiní uznali
hříchy své a smísili tak skutky dobré s jinými,
jež jsou špatné; a možná že jim Bůh
odpustí, vždyť Bůh je věru
odpouštějící, slitovný.
(103) Ber ze jmění jejich
almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ!
Modli se za ně, neboť modlitba tvá bude pro ně
uklidněním a Bůh je slyšící,
vševědoucí.
(104) Což nevědí, že
Bůh je ten, jenž přijímá pokání
služebníků Svých a přijímá i
almužnu? Bůh věru je blahovolný k pokání a
slitovný.
(105) Rci: "Jednejte, a Bůh
uvidí činy vaše stejně jako Jeho posel a
věřící! A pak budete navráceni k Tomu, jenž
zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vám
oznámí, co jste vlastně dělali."
(106) Jiným pak byl dán odklad
až do rozhodnutí Božího: buď je potrestá,
anebo přijme jejich pokání a Bůh
vševědoucí je i moudrý.
(107) A ti, kdo si zřídili
mešitu ze vzdoru a z nevěry a pro rozkol mezi
věřícími a jako nástrahu,jsou ti, kdo vedli
válku proti Bohu a Jeho poslu již dříve; a oni
věru přísahají: "My chtěli jsme jen to
nejlepší!" Však Bůh je svědkem, že jsou
vskutku lháři.
(108) Nikdy v ní nekonej modlitbu !
Mešita založená od prvního dne na bohabojnosti je k
tomu, aby ses v ní modlil, věru vhodnější, a jsou
v ní muži, kteří milují očišťování
a také Bůh miluje ty, kdož se očišťují.
(109) Je ten, jenž založil stavbu
svou na bázni Boží a pro Jeho zalíbení,
lepší než ten, kdo založil stavbu svou na okraji
podemletého břehu a zřítí se s ní do ohně
pekelného? Bůh věru nepovede cestou správnou lid
nespravedlivý.
(110) A stavba jejich, kterou si postavili,
nepřestane být příčinou pochybností v
srdcích jejich, dokud se jejich srdce nerozpadnou na kusy. A Bůh
vševědoucí je i moudrý.
(111) A Bůh věru koupil od
věřících jejich osoby i jejich majetky s tím,
že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě
Boží - zabíjejí a jsou zabíjeni. A to je slib
Jeho pravdivý, daný v Tóře, v Evangeliu, i v
Koránu. A kdo věrněji dodržuje slib svůj než
Bůh? Radujte se tedy z obchodu svého s Ním uzavřeného a to
úspěch je nesmírný.
(112) Kající se,
uctívající, chválící,
oslavující, sklánějící se,
poklekající, přikazující vhodné a
zakazující zavrženíhodné,
dodržující ustanovení Boží . . . Oznam
věřícím zvěst radostnou!
(113) Nepřísluší
prorokovi ani věřícím, aby prosili za
odpuštění pro modloslužebníky, byť i to byli blízcí
příbuzní, poté, co bylo jim jasně
ukázáno, že stanou se obyvateli ohně.
(114) A byla prosba Abrahamova za
odpuštění pro otce jeho pouze splněním slibu,
který mu byl dal. Když však mu bylo objasněno, že
otec jeho je nepřítel Boží, zřekl se Abraham odpovědnosti
za něj. A byl Abraham věru soucitný i blahovolný.
(115) A Bůh věru není
takový, aby dal zbloudit lidem poté, co uvedl je na správnou
cestu, a dříve než jim objasnil to, čeho se mají
obávat. A Bůh věru je o každé věci vševědoucí.
(116) Bohu náleží
království na nebesích i na zemi, On život i smrt
dává; a nemáte vedle Boha ochránce ani
pomocníka žádného.
(117) A Bůh již věru odpustil
prorokovi, vystěhovalcům i pomocníkům,kteří
jej následovali v hodině nesnází, poté, co srdce
jedné části z nich se málem odklonila;a potom přijal
pokání jejich a byl vůči nim shovívavý,
slitovný.
(118) A prominul rovněž těm
třem, kteří zůstali vzadu, když se jim země
přes svou rozlehlost zdála příliš úzkou a i
duše jejich pojala úzkost, takže sami nahlédli, že
není jiného útočiště před Bohem než u
Něho samého. A potom se k nim blahovolně obrátil, aby se mohli
kát, vždyť Bůh přijímá
pokání a je slitovný.
(119) Vy, kteří
věříte! Bojte se Boha a buďte s pravdomluvnými!
(120) Neslušelo se obyvatelům
Medíny ani těm z kočovných Arabů,
kteří jsou v jejich okolí, že zůstali za
zády posla Božího a že dali přednost lásce
k sobě před láskou k Němu. A to proto, že je
nepostihla ani žízeň, ani únava, ani hlad na cestě
Boží; neučinili jediný krok, který by
rozhněval nevěřící, a neutrpěli z rukou
nepřítele nic, aniž jim to bylo připsáno jako
zbožný skutek - vždyť Bůh nedopustí, aby
ztratila se odměna těch, kdož dobré činí.
(121) A neučiní jediný
výdaj, ať malý či velký, a
nepřekročí žádné údolí,aniž jim
to bylo připsáno k dobru, aby je mohl Bůh odměnit podle
toho nejlepšího, co konali.
(122) Věřící
nechť se nevypravují všichni najednou; proč by se z
každé skupiny nemohl vypravit jeden oddíl, aby se lidé z něho
poučili o náboženství a aby po návratu mohli
varovat svůj lid - snad budou se mít na pozoru!
(123) Vy, kteří
věříte! Bojujte proti těm z
nevěřících, kteří jsou poblíže!
Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na
straně bohabojných!
(124) A sotva je seslána
nějaká súra, řeknou někteří z nich:
"Komu z vás přidala tato súra na víře?"
Co se týká těch, kdož uvěřili, jejich
víra se posílila a zaradovali se z ní,
(125) zatímco těm, jichž
srdce jsou chorobná,přidala jen špínu k
špíně jejich a ti zemřou jako
nevěřící.
(126) Což nevidí, že v
každém roce jsou jednou či dvakrát vystaveni
pokušení? A přece se potom nekají a nevzpamatují
se.
(127) A sotva je seslána
nějaká súra, tu dívají se jeden na druhého a
říkají: "Vidí nás někdo?" a pak
odcházejí. Nechť Bůh odvrátí srdce
jejich, neboť jsou to lidé, kteří nic nepochopí.
(128) A nyní přišel k
vám již posel z vašich řad vzešlý a
tíží jej, že špatného se dopouštíte,
neboť mu záleží na vašem dobru. A vůči
věřícím je shovívavý, slitovný.
(129) A jestliže se oni
odvrátí, rci: "Bůh mi zcela stačí a
není božstva kromě Něho a na Něj se spoléhám;
On Pánem je trůnu nesmírného!"
Yunus
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám rá! Toto jsou
znamení Písma moudrého!
(2) Je snad lidem podivné, že jsme
vnukli muži jednomu z nich: "Varuj lidi a oznam zvěst radostnou
těm, kdož uvěřili, že u Pána svého budou
mít spravedlivé postavení." Nevěřící
říkají: ,,Toto je věru kouzelník
zjevný!"
(3) Pánem vaším je
věru Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi v šesti dnech a
potom se na trůnu usadil, aby věci všechny řídil. A
není přímluvce, pokud On to předtím
nedovolí. Hle, takový je Bůh, Pán váš,
pročež Jej vzývejte! Což se nevzpamatujete?
(4) K Němu se uskuteční
návrat váš, a to slib Boží je pravdivý!
On zahájil první stvoření a potom je bude opakovat,
aby spravedlivě odměnil ty, kdož uvěřili a zbožné
skutky konali; pro ty, kdož nevěřícími byli, pak
připraven je nápoj vroucí a trest bolestný za to,
že nevěřili.
(5) On je ten, kdo slunce jasnou
září učinil a měsíc světlem a
postavení jeho určil, abyste počet roků i
počítání jejich znali. A Bůh to stvořil
jako skutečnost vážnou a On činí znamení
srozumitelnými pro lidi vědoucí.
(6) A zajisté jsou ve
střídání noci a dne i ve všem, co Bůh na
nebesích a na zemi stvořil, znamení pro lid
bohabojný.
(7) Věru ti, kdož v
setkání s Námi nedoufají a v životě
pozemském zalíbení nalézají a jen jím se
spokojují, a ti, kteří ke znamením Našim jsou
lhostejní,
(8) ti za to, co si vysloužili,
útočiště své budou mít v ohni.
(9) Ty pak, kdož uvěřili a
zbožné skutky konali, ty povede Pán jejich ve víře
jejich a pod nimi potekou řeky v zahradách blaženosti,
(10) v nichž voláním
jejich bude: "Sláva Tobě, Bože veliký!" a
přivítáním pozdrav: "Mír s
vámi!" a koncem zvolání jejich: "Chvála
Bohu, Pánu lidstva veškerého!"
(11) Kdyby Bůh uspíšil
lidem neštěstí, tak jak oni si přejí
uspíšit pro sebe dobro, byla by již lhůta jejich
rozhodnuta. My pak ponecháváme ty, kdož v
setkání s Námi nedoufají, ve vzpurnosti jejich, v
níž slepě se potácejí.
(12) Když postihne člověka
neštěstí, tu volá Nás vleže, vsedě i
vestoje, když však od něho neštěstí odejmeme,
kráčí dále, jako by Nás nebyl nikdy volal
proti neštěstí, jež se ho dotklo. A takto je
přestupníkům zkrášlováno vše, co
dělají.
(13) A zahubili jsme již před
vámi pokolení předchozí, když lidé
nespravedliví byli a při příchodu poslů
svých s důkazy jasnými jim neuvěřili. A takto
odměňujeme lid hříšníků.
(14) Potom jsme vás učinili
nástupci jejich na zemi po záhubě jejich, abychom zjistili,
jak počínat si budete.
(15) A když jsou jim
přednášena znamení Naše jako důkazy, ti,
kdož v setkání s Námi nedoufají,
říkají: "Přines nám Korán
jiný než tento, anebo v něm proveď změny!"
Odpověz: "Nepřísluší mi, abych sám o
sobě jej měnil, já pouze následuji to, co bylo mi
vnuknuto, a bojím se, neuposlechnu-li Pána svého, trestu dne
strašného."
(16) Rci: "Kdyby Bůh chtěl,
nebyl bych vám sdělil tento Korán a nebyl by vám dal
o něm vědění. Vždyť strávil jsem mezi
vámi život svůj celý již předtím.
Což rozumnými nebudete?"
(17) Kdo je
nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu si lži
vymýšlí či znamení Jeho za lživá prohlašuje?
Věru že hříšníci se nestanou
blaženými.
(18) Oni uctívají
místo Boha něco, co jim nemůže ani škodit, ani
prospívat; a říkají: "Toto jsou
přímluvci naši u Boha!" Rci: "Chcete poučovat
Boha o něčem, co by neznal na nebesích a na zemi? Sláva
Mu, oč vznešenější je On než to, co k Němu
přidružujete!"
(19) Lidé původně jen
národ jediný tvořili, avšak pak se v názorech
rozešli. A kdyby nebylo slova Pána tvého,již dříve
vyřčeného, bylo by věru mezi nimi již rozhodnuto vše,
v čem se rozcházeli.
(20) Říkají:
"Pročpak mu nebylo sesláno od Pána jeho znamení
nějaké?" Odpověz: "Nepoznatelné jedině Bohu
přísluší. Čekejte a já také s vámi
čekat budu!"
(21) Když jsme dali lidem okusit
milosrdenství Svého poté, co dotklo se jich neštěstí,
hle, oni úklady strojí proti znamením Našim. Rci:
"Bůh rychlejší je ve lstivosti!" A poslové Naši
věru zapisují, co za úklady chystáte.
(22) A On je ten, jenž cestovat
vám dává po souši i po moři, a když jste na
lodi . . . A plují s nimi pod větrem příznivým a
radují se z něho, když se však přižene na
ně vítr bouřlivý a vlny se na ně valí ze
všech stran a oni si uvědomí, čím jsou obklopeni,
tehdy k Bohu se modlí zasvěcujíce Mu víru svou
upřímnou a volají: "Jestliže nás z tohoto
zachráníš, budeme věru patřit mezi
vděčné!"
(23) A když je zachrání,
hle, znovu páší nepravosti na zemi bezprávně:
"Ó lidé, nepravosti vaše se proti vám samým
obrátí, vždyť krátké je užívání
života pozemského a potom k Nám se uskuteční
váš návrat a My vás poučíme o tom, co
jste páchali!"
(24) Život pozemský se
věru podobá vodě, kterou jsme seslali z nebe:
mísí se s rostlinstvem země, jímž lidé a
zvířata se živí. A když země se
přioděje ozdobami svými a krásnou se stane, tu
domnívají se její obyvatelé, že jsou vládci
jejími; však zasáhne je rozkaz Náš v noci či
ve dne a učiníme ji jako pole pokosené, tak jako by včera
nebyla ani vzkvétala. A takto činíme znamení Svá
srozumitelnými pro lid přemýšlivý.
(25) A Bůh zve lidi do
příbytku míru a vede po stezce přímé, koho chce.
(26) Těm, kdo dobré konali, bude
patřit odměna nejkrásnější a ještě
jim bude přidáno; jich tváře nepokryje ani chmura, ani
ponížení a budou ráje obyvateli a v něm
věčné bude jejich přebývání.
(27) Těm, kdož
špatných skutků se dopustili, dostane se odměny
podobně zlé a budou pokryti ponížením. Proti Bohu pak
nebudou mít ochránce žádného a tváře
jejich budou jakoby zahaleny kusem noci temné, a to obyvatelé budou ohně a
v něm přebývat budou věčně.
(28) V den, kdy
shromáždíme všechny, řekneme těm, kdož
modloslužebníky byli: "Na místa svá, vy i ti, jež
jste přidružovali!" A až je rozdělíme od sebe,
řeknou ti, které oni k Bohu přidružovali: "Věru jste
nás neuctívali
(29) a Bůh stačí jako
svědek mezi námi i vámi, že my dozajista jsme byli
nevšímaví k vašemu uctívání!"
(30) A tam zakusí duše
každá za to, co již dříve konala.A
nevěřící budou navráceni k Bohu, vládci
svému skutečnému, a vzdálí se od nich to, co si vymyslili.
(31) Rci: "Kdo
uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo
vládcem je sluchu a zraku? Kdo dává vzejít
živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí
rozkazy všechny?" I odvětí: "Bůh!" Rci jim
tedy: "Proč tedy nechcete být bohabojní?"
(32) Hle, takový je Bůh,
Pán váš i pravda! A co zůstane jiného, odejde-li
pravda, než bloudění? Kam jste se to jen obrátili?
(33) A takto se uskutečňuje slovo
Pána tvého nad těmi, kdož nestoudní jsou - že
totiž neuvěří!
(34) Rci: "Je mezi těmi, jež
k Bohu přidružujete, někdo, kdo zahájil první
stvoření a potom je opakuje?" A dodej: "Jedině
Bůh zahajuje první stvoření a potom je opakuje! Jak jen
můžete tak lhát?"
(35) Rci: "Je mezi těmi, jež
k Bohu přidružujete, někdo, kdo vede k pravdě?" A
dodej: "Jedině Bůh vede k pravdě! Zdaž ten, jenž
k pravdě vede, je více hoden následování,
anebo ten, kdo nevede, byť i byl sám veden? Co je tedy s
vámi, že takto usuzujete?"
(36) Většina z nich jen
domněnky následuje a domněnky nic nezmohou proti pravdě!
Však Bůh dobře zná, co dělají.
(37) Tento Korán nemohl být
vymyšlen nikým kromě Boha; a byl seslán, aby potvrdil
pravdivost dřívějších zjevení a aby
objasnil Písmo, o němž pochyby není a jež od
Pána lidstva veškerého přichází.
(38) Anebo jestliže
říkají: "On si to vymyslil," odpověz:
"Přineste súru podobnou této a zavolejte si na pomoc, koho
můžete, kromě Boha, jste-li pravdomluvní!"
(39) Avšak oni naopak za lživé
prohlašují to, co věděním svým
obsáhnout nemohou a k čemu se jim ještě výkladu
nedostalo. A takto prohlašovali za lež Písma jiná ti,
kdož byli před nimi. A pohleď, jaký byl konec
nespravedlivých!
(40) A mezi nimi jsou
někteří, kdož v ně věří,
zatímco jiní mezi nimi v ně vůbec
nevěří. A Pán tvůj nejlépe zná ty,
kdož pohoršení šíří.
(41) A jestliže tě
lhářem nazývají, řekni jim: "Já
mám své skutky a vy máte své skutky,vy nejste
zodpovědní za činy mé a já nejsem
zodpovědný za činy vaše."
(42) A mezi nimi jsou
někteří, kdož ti naslouchají; můžeš
však způsobit, aby slyšeli hluší, když k tomu
ještě nechápou?
(43) A jsou mezi nimi
někteří, kteří se na tebe dívají;
můžeš však vést slepé, když nevidí?
(44) Bůh v ničem
neukřivdí lidem, leč lidé věru sami sobě
křivdí.
(45) A v den, kdy Bůh je
shromáždí, bude jim připadat, jako by nestrávili
v hrobech ani hodinu jednu ze dne, a poznají se vzájemně. A
tehdy utrpí ztrátu ti, kdo setkání s Bohem za lež
prohlašovali a správnou cestou vedeni nebyli.
(46) Buď ti ukážeme
část z toho, čím jsme jim pohrozili, anebo tě k
Sobě povoláme dříve; k Nám pak se
uskuteční návrat všech a Bůh bude
svědčit o tom, co dělali.
(47) A národ každý
má posla svého; jakmile pak přijde k nim posel jejich, bude mezi
nimi spravedlivě rozhodnuto a nebude jim ukřivděno.
(48) A ptají se: "Kdy
splní se hrozba tato, jste-li pravdomluvní?"
(49) Odpověz: "Není v moci
mé způsobit si škodu či užitek, leda bude-li Bůh
chtít. Národ každý má svou lhůtu, a
když se lhůta jeho naplní, neodloží ani
neuspíší ji nikdo ni o hodinu jedinou."
(50) Rci: "Domníváte se,
že až se k vám dostaví trest Jeho v noci či za
dne, že hříšníci si budou přát jeho
uspíšení?
(51) Uvěříte v něj
až tehdy, kdy na vás dopadne? Nyní v něj
věřte, když jste si přáli jeho
uspíšení!"
(52) A bude řečeno těm,
kdož nespravedliví byli: "Okuste trestu věčného!
Což odměňováni jste za něco jiného než za to,
co sami jste si vysloužili?"
(53) A vyptávají se tě,
zda je to pravda. Odpověz: "Ano, při Pánu mém, je to
věru pravda a nejste schopni tomu zabránit."
(54) A kdyby každá duše
nespravedlivá měla vše, co je na zemi, chtěla by se
tím vykoupit.A budou tajit lítost, až spatří
trest; avšak bude mezi nimi spravedlivě rozsouzeno a nebude jim
ukřivděno.
(55) Což Bohu nepatří
vše, co na nebesích je a na zemi? Což není slib
Boží pravdivý? A přece většina z nich to
neví.
(56) On život i smrt
dává a k Němu budete navráceni.
(57) Ó lidé, nyní vám
přišlo od Pána vašeho varování a
uzdravení toho, co v hrudích je skryto, i správné
vedení a milosrdenství pro věřící.
(58) Rci: "Nechť radují se
z dobrodiní a milosrdenství Božího a z toho
všeho a to lepší je než to, co
shromažďují."
(59) Zeptej se: "Co soudíte? Z
toho, co Bůh seslal jako obživu, jste si učinili věci
dovolené a zakázané." Rci: "Dovolil vám to Bůh;
anebo jste si sami vymyslili lež proti Bohu?"
(60) A co si budou myslit v den
zmrtvýchvstání ti, kdož proti Bohu lži si
vymýšleli? Bůh zajisté je pln laskavosti vůči lidem,
ale většina z nich jsou nevděčníci.
(61) A ať v jakémkoliv budeš
postavení a ať cokoliv budeš z Koránu čísti
a ať cokoliv budete z činů dělat, My svědky
vašimi budeme, když to budete podnikat a neunikne Pánu tvému
ani váha zrnka prachu na zemi a na nebi, ba ani nic menšího
či většího - aniž by to bylo zapsáno v
Písmu zjevném.
(62) Nikoliv, přátelé
Boží věru nemusí mít strach
žádný, a nebudou zarmouceni
(63) ti, kdož uvěřili a byli
bohabojní.
(64) Pro takové platí zvěst
radostná v životě pozemském i budoucím. A
nezmění se slovo Boží a to štěstí bude
nesmírné.
(65) Nechť tě nermoutí
řeči nevěřících, vždyť moc
veškerá Bohu náleží a On
slyšící je i vševědoucí.
(66) Což Bohu nepatří
vše, co na nebesích je i na zemi? Co tedy vlastně
následují ti, kdož místo Boha
"přidružené" vzývají? Domněnky své jen
následují a pouze předpokládají.
(67) On je ten, kdo pro vás noc
stvořil, abyste v ní odpočívali, a den, abyste v
něm zřetelně viděli. A věru jsou v tom znamení
pro lid slyšící.
(68) Říkají:
"Bůh si vzal děti." Sláva Mu, jenž
soběstačný je a Jemuž náleží vše,
co na nebesích a na zemi je. Máte snad oprávnění
k tomuto tvrzení, či chcete říkat o Bohu něco, o
čem nemáte ponětí ?
(69) Rci: "Ti, kdož si o Bohu
lži vymýšlejí, nebudou mezi blaženými.
(70) Krátké bude jejich života
pozemského užívání; k Nám pak se jejich
návrat uskuteční a nakonec jim dáme okusit trestu
strašného za to, že byli nevěřící.
(71) Přednes jim zvěst o Noemovi,
když řekl lidu svému: "Lide můj, jestliže je
vám nepříjemný můj pobyt mezi vámi a mé
připomínky znamení Božích, pak já
spoléhám na Boha. Sjednoťte své úmysly i
společníky své a kéž vám potom úmysly vaše
nezpůsobí starosti! Pak rozhodněte o mně a nenechte mne
čekat!
(72) Obrátíte-li se
zády . . . nežádal jsem od vás odměnu
žádnou, vždyť odměnit mne toliko Bohu
náleží a bylo mi přikázáno, abych byl
jedním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdávají."
(73) Oni však jej za lháře
prohlásili a zachránili jsme jej i ty, kdož s ním na
lodi byli, a učinili jsme je nástupci na zemi. A utopili jsme ty,
kdož znamení Naše za lež prohlašovali a pohleď,
jaký byl konec těch, jež marně jsme varovali!
(74) Po něm jsme vyslali posly jiné k
národům jejich a přišli k nim s důkazy
jasnými, avšak lidé nebyli schopni uvěřit v to, co
předtím za lež prohlásili.A takto My zapečeťujeme
srdce přestupníků!
(75) Po nich pak jsme vyslali
Mojžíše a Áróna s Našimi znameními k
Faraónovi a velmožům jeho, avšak ti pýchou se
naduli a lidem hříšným byli.
(76) A když k nim přišla
pravda od Nás vycházející, zvolali: "Toto je
věru jen kouzelnictví zjevné!"
(77) Tu otázal se
Mojžíš: "Jak můžete říkat toto o
pravdě, jež k vám přišla? To že je
kouzelnictví? Vždyť kouzelníci věru nebudou
patřit mezi blažené!"
(78) Odpověděli:
"Přišels k nám, abys nás odvrátil od toho,
co u otců svých jsme nalezli, a aby vám oběma pak
připadla moc nejvyšší v zemi? My nejsme z těch, kdo
by vám uvěřili."
(79) Rozkázal pak Faraón:
"Přiveďte mi všechny kouzelníky učené!"
(80) A když se kouzelníci
dostavili, pravil jim Mojžíš: "Hoďte to, co hodit
chcete!"
(81) A když hodili, zvolal
Mojžíš: "To, co jste předvedli, je
kouzelnictví pouhé, jež Bůh nicotným učiní,
vždyť Bůh nedopřeje úspěchu dílu
těch, kdož pohoršení šíří,
(82) ale Bůh uskutečňuje
pravdu slovem Svým, i když se to
hříšníkům nelíbí!"
(83) A neuvěřil
Mojžíšovi nikdo kromě potomstva z vlastního lidu
jeho z obavy, že Faraón a velmoži jeho je zkoušce podrobí,
neboť Faraón vskutku mocný byl v této zemi a patřil k
přestupníkům.
(84) I pravil Mojžíš:
"Lide můj, věříte-li v Boha, spolehněte se na
Něho, jestliže jste se již odevzdali do vůle Jeho."
(85) Odpověděli:
"Spoléháme se na Boha; Pane náš, nevydávej nás
zkouškám národa tyranského,
(86) ale zachraň nás z
milosrdenství Svého před národem
nevěřícím!"
(87) A vnukli jsme
Mojžíšovi a bratru jeho: "Založte pro lid svůj
v Egyptě příbytky a učiňte domy své qiblou a
dodržujte modlitbu; a oznam věřícím zvěst radostnou!"
(88) Pravil Mojžíš:
"Pane náš, Tys dal Faraónovi a velmožům jeho
lesk a bohatství v životě pozemském, aby, Pane
náš, sváděli z cesty Tvé. Pane náš, znič
bohatství jejich a zatvrď srdce jejich a nechť
neuvěří, pokud nespatří trest
bolestný!"
(89) I odpověděl Bůh:
"Vyslyšena je prosba vaše; kráčejte oba stezkou
přímou a nenásledujte cestu těch, kdož nic
nevědí!"
(90) A převedli jsme dítka
Izraele přes moře, zatímco Faraón a vojska jeho je
pronásledovali nespravedlivě a nenávistně.A nakonec,
když postihlo jej utopení, zvolal Faraón:
"Uvěřil jsem, že není božstva kromě toho,
v nějž věří dítka Izraele,a já jsem
jedním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali!"
(91) Avšak Bůh pravil:
"Teprve nyní?! Ale předtím jsi byl vzpurný a
patřils mezi ty, kdož pohoršení
šíří.
(92) Však dnes tě
zachráníme v těle tvém, abys byl znamením pro ty,
kdož po tobě přijdou, vždyť věru
většina z lidí je lhostejná ke znamením
Našim.
(93) A usadili jsme dítka Izraele na
místě spolehlivém a uštědřili jsme jim obživu
výtečnou. A upadli do rozporů teprve tehdy, když dostalo
se jim vědění. Avšak Pán tvůj vskutku mezi
nimi rozsoudí v den zmrtvýchvstání to, o čem
ve sporu byli.
(94) Jsi-li na pochybách o tom, co
jsme ti seslali, dotaž se těch, kdož Písmo před
tebou seslané přednášejí. A věru ti
přišla nyní od Pána tvého pravda - nebuď tedy
jedním z těch, kdož pochybují.
(95) A nebuď též jedním z
těch, kdož znamení Boží za lživá
prohlásili, abys nebyl z těch, kdož ztrátu
utrpěli.
(96) Ti, proti nimž se vyplnilo slovo
Pána tvého, neuvěří,
(97) i kdyby se jim dostalo všech
možných znamení, dokud trest bolestný
nespatří.
(98) Bylo kdy město nějaké, které
uvěřilo a jemuž pomohla víra jeho kromě lidu
Jonášova? A když uvěřili, odvrátili jsme od
nich v životě pozemském trest zahanbující a nechali jsme
jim užívati ho po dobu určitou.
(99) Kdyby byl Pán tvůj
chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs
uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali
věřícími,
(100) když není duši
žádné dáno, aby uvěřila jinak než z
dovolení Boha, a když On uvaluje hněv Svůj na ty,
kteří rozum nemají?
(101) Rci: "Pohleďte na vše,
co na nebesích a na zemi je!" Však co pomohou znamení
či varováni lidem, kteří vůbec
nevěří?
(102) Co jiného mohou očekávat,
než dny podobné dnům těch, kdož před nimi již
zanikli? Rci: "Čekejte tedy a já také spolu s vámi budu
čekat!"
(103) My potom posly Své a ty, kdož
uvěřili, zachráníme a je Naší
povinností věřící zachraňovat.
(104) Rci: "Lidé, jste-li na
pochybách stran náboženství mého, tedy vězte,
že já neuctívám ty, které vy uctíváte
místo Boha, nýbrž uctívám Boha, jenž k
Sobě vás povolá; a bylo mi poručeno, abych byl
jedním z věřících,
(105) a bylo mi řečeno:
"Obrať tvář svou k náboženství pravému
jako haníf a nebuď modloslužebníkem
(106) a nevzývej místo Boha
to, co ani užitek, ani škodu způsobit nemůže!
Jestliže tak učiníš, budeš patřit mezi
nespravedlivé."
(107) A když se tě Bůh dotkne
zlým, nikdo kromě Něho tě toho nezbaví. A
když bude pro tebe chtít dobré, nic nemůže
odvrátit od tebe milost Jeho, neboť On prokazuje ji těm, komu
chce ze služebníků Svých. A On
odpouštějící je i slitovný.
(108) Rci: "Lidé, nyní k
vám přišla věru pravda od Pána vašeho.
Kdokoliv po správné cestě kráčí, ten
činí tak k prospěchu vlastnímu, zatímco ten, kdo
bloudí, ke škodě své tak činí. A já zajisté
nejsem nad vámi dozorcem."
(109) Následuj tedy to, co ti bylo
vnuknuto, a trpělivě vyčkávej, až Bůh bude
soudit a Bůh věru nejlepším je soudcem.
Hud
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám rá! Toto je
Písmo, jehož verše byly potvrzeny a potom
srozumitelnými učiněny od Moudrého,
Vševědoucího,
(2) abyste neuctívali kromě
Boha nikoho jiného a já věru jsem od Něho pro vás
varovatelem i hlasatelem zvěsti radostné
(3) a abyste prosili Pána svého za
odpuštění a potom pokání činili; on
poskytne vám pak příjemné užívání
světa tohoto až do lhůty stanovené a
uštědří přízeň Svou každému, kdo
zaslouží si ji.Jestliže však se odvrátíte,
obávám se pro vás trestu dne těžkého.
(4) K Bohu se uskuteční
návrat váš a On všech věcí mocen je.
(5) Což lidé věru
nesvinují hrudi své do záhybů, aby před Ním se
ukryli? A byť i se přikrývali oděvy svými, On
přesto dobře zná, co tají i co najevo dávají,
a On též dobře ví, co skryto je v hrudích.