Part 12
(6) A není na
světě zvířete jediného, jehož obživa by od Boha
nezávisela; a On zná spočinutí jeho i
složení jeho a to vše je v Knize zjevné zapsáno.
(7) A On je ten, jenž nebesa a zemi v
šesti dnech stvořil, zatímco trůn Jeho se nad vodou
vznášel,aby vyzkoušel, kdo z vás lepší bude
ve skutcích. A když řekneš: "
(8) A jestliže jim
odložíme trest až ke lhůtě stanovené, jistě
řeknou: "Co jej zadrželo?" Však v den, kdy k nim
přijde, nebude nikoho, kdo by jej od nich zadržel, a obklopí
je to, čemu se posmívali.
(9) Když dáváme
člověku okusit milosrdenství od Nás
přicházejícího a potom mu je odebereme, tu věru
zoufalý je a nevděčný.
(10) A když mu dáme okusit
přízně poté, co dotklo se jej neštěstí,
volá: "Zlé ode mne odešlo!" a pln radosti je a
vychloubání,
(11) kromě těch, kdož
trpěliví byli a zbožné skutky konali, a těm dostane se odpuštění
a velké odměny.
(12) Možná žes vynechal
část toho, co vnuknuto ti bylo, a hruď tvá je
stísněna, neboť nevěřící
říkají: "Pročpak mu nebyl seslán poklad nějaký
či proč s ním nepřišel anděl!" Ty
varovatelem jsi pouze, však Bůh ručitelem je všech věcí.
(13) Nebo říkají:
"On si to vymyslil!" Odpověz: Přineste tedy deset
súr podobných tomuto, vámi vymyšlených, a
pozvěte si na pomoc, koho jen můžete, kromě Boha, jste-li
pravdomluvní!"
(14) Jestliže vaší
výzvě nevyhoví, vězte, že seslán byl s
vědomím Božím a že není božstva
kromě Něho. Jste tedy do vůle Boží odevzdáni?
(15) Ty, kdož touží po
životě pozemském a jeho ozdobách, ty plně
odměníme za skutky jejich v něm a nebudou v tom ošizeni.
(16) To jsou ti, pro něž v
životě budoucím je pouze oheň připraven; marné bude
to, co zde vykonali, a nicotné bude to, co zde dělali.
(17) Zdaž ten, jenž se
opírá o jasný důkaz od Pána svého,
zatímco svědek od Něho vyslaný jej sděluje, a
před ním bylo Písmo Mojžíšovo jako vedení
a milosrdenství . . . ti věří v něj! Však
kdokoliv ze spojenců v něj nevěří, ten s ohněm
bude mít schůzku. Nebuď tedy o něm na pochybách,
neboť to pravda je od Pána tvého, však většina
lidí nevěří.
(18) Kdo je
nespravedlivější než ten, kdo lži si proti Bohu
vymýšlí? Takoví budou před Pána svého
předvedeni a svědkové promluví: "Toto jsou ti, kdož
o Pánu svém lži pronášeli!" Zdaž
prokletí Boží nepadne na nespravedlivé,
(19) kteří z cesty
Boží svádějí a pokřivit si ji
přejí a v život budoucí nevěří?
(20) Tito nemohou nikterak uniknout
zásahu Božímu na zemi a nenaleznou kromě Boha
ochránce žádného. A trest pak bude jim zdvojnásoben,
vždyť slyšet ani vidět schopni nebyli.
(21) A to jsou ti, kteří sami
sobě ztrátu způsobili, a opustilo je to, co si vymyslili,
(22) a není pochyby, že v
životě budoucím ještě větší
ztrátu utrpí.
(23) Však ti, kdož
uvěřili, zbožné skutky konali a pokorní před
Pánem svým byli, ti věru se stanou ráje obyvateli a
budou v něm nesmrtelní.
(24) A příměr těchto
dvou skupin je jako příměr slepého a hluchého s
vidoucím a slyšícím; zdaž mohou být si
rovni v tomto příměru? Což se tedy nevzpamatujete?
(25) I vyslali jsme Noema k lidu jeho, aby
pravil jim: "Lide můj, já jsem pro vás varovatelem
zjevným,
(26) abyste neuctívali kromě
Boha nikoho! Já věru obávám se pro vás trestu
dne, jenž bude bolestný."
(27) A řekli velmoži, ti z lidu
jeho, kdož nevěřili: "Nevidíme v tobě nic
jiného než smrtelníka nám podobného. A vidíme,
že tě z nás následují bez rozmyšlení
jen ti nejnižší, a nevidíme, že nějakou
přednost nad námi měli byste, ba spíše
soudíme, že vy jen lháři jste!"
(28) Noe odvětil: "Lide můj,
což nechápete? Řídím-li se jasným
důkazem od Pána svého, jenž uštědřil mi
milosrdenství Své, vůči němuž vy slepí jste,
mám snad zapotřebí vám je vnucovat, když k
němu odpor cítíte?
(29) Lide můj,
nežádám od vás za to jmění
žádné, odměna má je toliko u Boha.Neodeženu nikdy
ty, kdož uvěřili - ti věru setkají se s Pánem
svým, však vy jste, jak vidím, lidem nevědomým.
(30) Lide můj, kdo pomůže mi
proti Bohu, jestliže je odeženu? Což se nevzpamatujete?
(31) Nepravím vám:
,Mám u sebe pokladnice Boží? ani: ,Znám věci
nepoznatelné?, a neříkám vám ani, že anděl
jsem. A nepravím o těch, které oči vaše přezírají,
že Bůh jim nic dobrého nepopřeje. Však Bůh zná
nejlépe, co v duších jejich je skryto; a věru bych byl,
kdybych to říkal, jedním z nespravedlivých."
(32) Odpověděli: "Noe,
již dost ses hádal s námi, a ještě spor s
námi rozmnožuješ. Přines nám tedy to, co
nám slibuješ, jsi-li z pravdomluvných!"
(33) Pravil: "Bůh sám
vám to přinese, bude-li si to přát, a zabránit
tomu nebudete schopni.
(34) A neprospěje vám
dobrá rada má, budu-li chtít vám poradit,
jestliže si Bůh bude přát uvrhnout vás v blud; On
Pánem je vaším a k Němu budete navráceni."
(35) Řeknou-li: "On sám si
to vymyslil", tedy odpověz: "Jestliže jsem si to vymyslil,
hřích můj na mou hlavu padne, avšak já
odpovědnost nemám za to, v čem vy
hřešíte!"
(36) I bylo vnuknuto Noemu: "Z lidu
tvého již neuvěří nikdo kromě těch, kdo
již uvěřili. Nermuť se tedy nad tím, co
dělají!
(37) Postav loď před zrakem Naším
a podle vnuknutí Našeho a nepřimlouvej se u Mne za ty,
kdož nespravedliví byli - ti budou utopeni."
(38) A stavěl loď, a kdykoliv
okolo šli velmoži z lidu jeho, smáli se mu. I
říkal: "Jen se mi smějte, však i my se vám
budeme jednou smát tak, jako vy jste se smáli mně,
(39) a tehdy se dozvíte, koho
postihne trest zahanbující a na koho dopadne trest
trvalý!"
(40) Když pak přišel rozkaz
Náš a vzkypěla pec, pravili jsme Noemovi: "Nalož na
ni od každého druhu pár, rodinu svou kromě toho, proti
němuž již dříve bylo slovo vyřčeno a ty,
kteří uvěřili!" A uvěřili s ním jen
nemnozí.
(41) Pravil Noe: "Vstupte do ni!
Nechť ve jménu Boha se plavba její i zakotvení
uskuteční! Vždyť Pán můj je věru
odpouštějící i slitovný!"
(42) A plula s nimi po vlnách jako
hory vysokých a Noe syna svého zavolal, jenž na místě
vzdáleném stál: "Synáčku, nastup spolu s
námi a nezůstávej s
nevěřícími!"
(43) I odpověděl:
"Uchýlím se na horu, jež před vodou mne
zachrání." I zvolal Noe: "Nezachrání se
dnes nikdo před rozkazem Božím kromě toho, nad nimž
se slitoval." A rozdělily je vlny a syn jeho byl mezi
utopenými.
(44) A bylo řečeno:
"Země, pohlť vodu svou! Nebe, zadrž déšť!" I
opadla voda, rozkaz byl splněn a loď uvízla na hoře
al-Džúdí. Pak bylo řečeno: "Pryč s lidem
nespravedlivým!"
(45) A zvolal Noe k Pánu svému a
řekl: "Pane, syn můj zajisté patřil k rodině mé a slib
Tvůj je věru pravdivý a Tys ze soudců
nejspravedlnější."
(46) Pravil Bůh: "Noe, on ani k
rodině tvé nepatřil, vždyť konání jeho bylo
nesprávné. A nežádej ode Mne to, o čem
vědění nemáš, a napomínám tě,
abys nebyl jedním z pošetilých!"
(47) Noe odpověděl: "Pane
můj, utíkám se k Tobě, abych se již více
netázal na to, o čem vědění nemám. A
jestliže mi neodpustíš a neslituješ se nade mnou, budu
věru patřit mezi ty, kdož ztrátu utrpěli."
(48) A bylo řečeno: "Noe,
vystup z lodi, provázen pozdravem od Nás, a
požehnání budiž s tebou i s národy, jež
jsou s tebou; a jsou národy, jimž uštědříme užívání
života pozemského a jichž se potom dotkne od Nás trest
bolestný."
(49) A toto je jedna ze zvěstí
skrytých, které ti dáváme jako zjevení a které ani
ty, ani lid tvůj jste před tím neznali. Buď tedy
trpělivý, vždyť bohabojným patří konec
šťastný!
(50) A poslali jsme k ´Ádovcům
bratra jejich Húda, jenž pravil jim: "Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho -
vždyť vy si jen vymýšlíte.
(51) Lide můj,
nežádám na vás odměnu žádnou,
odměna má je jedině u toho, jenž mě stvořil.
Což to nechápete?
(52) Lide můj, proste Pána
svého o odpuštění a potom pokání
čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem
hojným a přidá sílu k vaší síle.
Neobracejte se tedy zády způsobem
hříšným!"
(53) Odpověděli:
"Húde, nepřinesl jsi nám žádný
důkaz jasný a my neopustíme božstva svá jen na
slovo tvé a my ti nevěříme.
(54) My pouze říkáme,
že některé z božstev našich tě navštívilo
zlým!" Pravil: "Odvolávám se k Bohu co
svědku a též vy buďtež svědky, že
odpovědnost nemám za to, co k Bohu přidružujete
(55) vedle Něho. Chystejte si vespolek
proti mně své úklady a čekat mne nenechte!
(56) Já na Boha spoléhám,
Pána svého i vašeho; a není zvířete jediného,
aby je nedržel za kštici jeho. A Pán můj věru po
stezce přímé kráčí.
(57) Jestliže se
odvrátíte zády, nevadí, já předal jsem
vám již to, s čím poslán jsem byl k vám.
Pán můj vás může jiným lidem nahradit, však
vy Jemu nikterak nemůžete uškodit; Pán můj je
věru strážcem všech věcí."
(58) A když přišel rozkaz
Náš, zachránili jsme Húda a ty, kdož spolu s
ním uvěřili, z milosrdenství od Nás
přicházejícího a zachránili jsme je od trestu
přísného.
(59) Tito ´Ádovci popírali
znamení Pána svého, vzpírali se poslu Jeho a
následovali rozkazu každého tyrana zarputilého.
(60) A na tomto světě i v den
zmrtvýchvstání doprovázet je bude prokletí.
Ó ano, ´Ádovci věru v Pána svého neuvěřili!
Ó ano, pryč tedy s ´Ádovci, lidem Húdovým!
(61) A k Thamúdovcům jsme
vyslali bratra jejich Sáliha, jenž pravil jim: "Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho; On
dal vám vzejít ze země a usídlil vás na
ní. O odpuštění Jej proste a pokání
čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje
sluchu prosícím."
(62) I řekli: "Sálihu,
byls jedním z nás, v něhož jsme dříve
naděje své vkládali; chceš nám nyní zakazovat
uctívání toho, co již otcové naši uctívali?
A máme značné pochybnosti stran toho, k čemu nás
vyzýváš."
(63) Odpověděl: "Lide
můj, co si myslíte? Mám-li jasný důkaz od
Pána svého a dostalo-li se mi od Něho milosrdenství,kdo mi
tedy proti Němu pomůže, jestliže Jej neuposlechnu?
Tím rozmnožili byste jen mou ztrátu!
(64) Lide můj, hle, toto je
velbloudice Boží, jež pro vás je znamením. Nechte
ji pást na zemi Boží a nečiňte jí nic
zlého, aby se vám nedostalo trestu blízkého!"
(65) Avšak oni ji podřízli
a Sálih zvolal: "Užívejte si života v
příbytcích svých ještě tři dny a toto
není slib vylhaný."
(66) A když přišel rozkaz
Náš, zachránili jsme Sáliha a ty, kdož spolu s
nim uvěřili, z milosrdenství od Nás
přicházejícího před hanbou dne onoho. A
Pán tvůj věru silný je i mocný.
(67) A postihlo ty, kdož
nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v
domech jejich tvářemi k zemi ležící,
(68) jako by v nich nikdy nebyli žili.
Ó ano, Thamúdovci věru v Pána svého
nevěřili! Ó ano, pryč tedy s Thamúdovci!
(69) A již kdysi přišli
vyslanci Naši se zvěstí radostnou k Abrahamovi a řekli:
"Mír s tebou!" a on odvětil: "Mír s
vámi!" a přinesl tele pečené bez
meškání.
(70) Když pak spatřil, že
ruce jejich se po něm nevztahují, nelíbilo se mu to a
pocítil strach před nimi.I řekli: "Neboj se, my k lidu
Lotovu jsme vysláni."
(71) A žena jeho, jež vedle
stála, se smála, zatímco on seděl; a oznámili
jsme jí o Izákovi a po Izákovi o Jakubovi zvěst
radostnou.
(72) I zvolala: "Běda mi,jak
porodit mám, když již stařena jsem a tento manžel
můj stařec? To věru by bylo věcí podivuhodnou!"
(73) Řekli: "Jsi snad udivena
rozhodnutím Božím? Nechť na vás spočine
milosrdenství Boží i požehnání Jeho, lidé
domu tohoto a On chvályhodný je i slávyplný!"
(74) Když pak strach opustil Abrahama
a on pochopil zvěst radostnou, jal se s Námi přít o lid
Lotův,
(75) neboť Abraham byl věru
člověk soucitný, laskavý a kajícný.
(76) I řekli vyslanci: "Abrahame,
přestaň s tím, vždyť rozkaz Pána tvého byl
již vydán a dolehne na ně trest neodvratný."
(77) A když přišli vyslanci
Naši k Lotovi, udělalo se mu nevolno a pojala jej úzkost o
ně, že nebude je moci chránit, a pravil: "Tohle
určitě bude den obtížný!"
(78) A seběhl se u něho v chvatu
lid jeho a oni již dříve činy hnusné páchali a
řekl jim Lot: "Lide můj, zde máte dcery mé, ony jsou pro
vás čistší. Bojte se Boha a nezahanbujte mne v hostech
mých. Což není mezi vámi jediný muž spravedlivý?"
(79) Zvolali: "Ty přece
víš, že na dcery tvé si žádné nároky
neděláme, a ty dobře víš, čeho si
žádáme!"
(80) Odpověděl: "Kéž
bych měl dosti síly proti vám, či kéž bych se mohl
utéci k opoře mocné!"
(81) Pravili vyslanci: "Lote, jsme
vyslanci Pána tvého a tihle se k tobě nedostanou. Vydej se na cestu
s rodinou svou po uplynutí části noci a nikdo z vás
nechť se neobrací - jen žena tvá tak učiní,
ji postihne to, co i ostatní postihne. A čas pro ně
stanovený za jitra nastane, což není již jitro blízko?"
(82) A když přišel rozkaz
Náš, obrátili jsme město jejich naruby a dali jsme na
ně pršet kamení z hlíny upěchované,
(83) u Pána tvého označené - a
není to vzdáleno od nespravedlivých.
(84) A k Madjanovcům jsme vyslali
bratra jejich Šu´ajba a on pravil jim: "Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte božstvo vedle Něho. A
nedávejte špatné míry a váhy! Já vidím,
že v blahobytu si žijete, však obávám se pro vás
trestu dne, jenž vše obklopí.
(85) Lide můj, měřte a
važte naprosto spravedlivě a nepoškozujte v ničem lidi a
nepůsobte na zemi zlo šíříce
pohoršení!
(86) Dobrota Boží je pro
vás lepší, jste-li věřící, a
já nejsem věru nad vámi strážcem
žádným."
(87) Odpověděli:
"Šu´ajbe, nařizuje ti snad modlitba tvá, abychom opustili
to, co otcové naši uctívali, anebo abychom přestali
nakládat s majetkem svým, jak chceme? Tys přece jinak
člověk mírný a rozvážný!"
(88) I pravil Šu´ajb: "Lide
můj, což nevidíte, že mám jasný důkaz
od Pána svého a že mi uštědřil od Sebe obživu
překrásnou? Já nechci se s vámi příti o
to, co vám zakazuji, já pouze chci, abyste se polepšili,
pokud jsem toho schopen, a úspěch můj jen od Boha
závisí, na Něj se spoléhám a k Němu se
kajícně obracím.
(89) Lide můj, nechť odpor
váš vůči mně na vás neuvalí
hřích, abyste nebyli postiženi tím, co již postihlo
lid Noemův či lid Lotův nebo lid Sálihův - a lid
Lotův není od vás příliš vzdálen!
(90) Pána svého o
odpuštění proste a pokání před Ním
čiňte ? vždyť Pán můj slitovný je i
láskyplný!"
(91) Odpověděli:
"Šu´ajbe, chápeme jen málo z toho,co
říkáš, avšak vidíme věru, žes
slabý mezi námi, a nebýt rodu tvého, věru bychom
tě ukamenovali, neboť nejsi vůči nám
příliš mocný."
(92) Pravil Šu´ajb: "Lide
můj, zdaž rod můj je pro vás mocnější
než Bůh, takže jste Jej nechali za sebou nestarajíce se o
něj? Pán můj však věru objímá ve
vědění Svém vše, co děláte.
(93) Lide můj, jednejte podle
stanoviska svého, já také tak budu jednat a potom poznáte, koho
postihne trest zahanbující a kdo vlastně lhářem
byl. Dávejte pozor, já také budu dávat pozor s
vámi!"
(94) A když přišel rozkaz
Náš, zachránili jsme Šu´ajba a ty, kdož spolu s
ním uvěřili, z milosrdenství od Nás
přicházejícího. A postihlo ty, kdož
nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v
domech jejich ležící tvářemi k zemi,
(95) jako by v nich nikdy nebyli žili.
Ó ano, pryč s Madjanovci, tak jako bylo řečeno: pryč
s Thamúdovci!
(96) A poslali jsme
Mojžíše se znameními Našimi a zjevnou
pravomocí
(97) k Faraónovi a
velmožům jeho; ti však následovali rozkazu
Faraónova, ačkoliv rozkaz ten k správnému nemohl vésti.
(98) A půjde Faraón v čele
lidu svého v den zmrtvýchvstání a dovede je k
místu, kde napojí je ohněm - a jak hnusné je napajedlo, z
něhož píti budou!
(99) A byli prokletím
pronásledováni na tomto světě a budou tak i v den
zmrtvýchvstání - jak hnusný je dar, jenž bude
jim darován!
(100) A toto je část
zvěstí o městech, které ti vyprávíme:
některá z nich ještě stojí, jiná však
byla smetena.
(101) My neukřivdili jsme
obyvatelům jejich, nýbrž oni sami sobě ukřivdili, a
nebyla jim k ničemu božstva jejich, jež vedle Boha
vzývali, když naplnil se rozkaz Pána tvého, ba naopak, pouze
zkázu jejich rozmnožila.
(102) Takový je zásah
Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá
jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký!
(103) A zajisté je v tom znamení pro
toho, kdo bojí se trestu dne posledního; a to bude den, v
němž lidé budou shromážděni, a bude to den, v
němž všichni budou přítomni,
(104) Námi pouze do lhůty
stanovené odložený.
(105) A v den, až se dostaví,
nepromluví duše žádná bez Jeho svolení a
budou mezi nimi nešťastní i blažení.
(106) Pokud se týká
nešťastníků, ti do ohně přijdou a v něm
bude pro ně jen sténání a úpěni
(107) a zůstanou tam navěky, dokud
nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít
jinak; a Pán tvůj je věru vykonavatelem toho, co si
přeje.
(108) Pokud se týká
blažených, ti do zahrad se dostanou a nesmrtelní tam
zůstanou, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán
tvůj nebude chtít jinak a to dar bude nezkrácený.
(109) A nepochybuj nikterak ohledně
toho, co lidé tito uctívají: vždyť
uctívají jen to, co před nimi již otcové jejich
uctívali. A My dáme jim podíl jejich přesně, bez
zkrácení.
(110) A zajisté jsme již kdysi dali
Mojžíšovi Písmo a vznikly o něm spory; a kdyby
nebylo slova, jež předtím již přišlo od
Pána tvého, bylo by mezi nimi již rozhodnuto. A oni stále o
něm vážně pochybují.
(111) Pán tvůj pak zajisté
přesně každému za skutky jeho odplatí a On dobře je
zpraven o tom, co dělají.
(112) Jdi přímo tak, jak
přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí
ti, kdož s tebou k Bohu se obrátili! A nebuďte vzpurní,
vždyť On jasně zří vše, co konáte.
(113) Neopírejte se o ty, kdož
nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný.
A nemáte kromě Boha ochránců žádných
a jinou pomoc nedostanete.
(114) Konej modlitbu na obou koncích
dne i v nočních hodinách, blízkých k
ránu a večeru! A dobré skutky věru rozptylují
špatné - a toto je připomenutí pro ty, kdož Boha
vzpomínají.
(115) Buď neochvějný,
neboť Bůh nedopustí, aby ztratila se odměna těch,
kdož dobré konají.
(116) Proč bylo mezi pokoleními
předešlými tak málo těch, kdož byli
poctiví a bránili šíření
pohoršení na zemi? A ty jsme zachránili. Zatímco
nespravedliví následovali to, čeho se jim dostalo z
přepychu, a stali se hříšníky.
(117) Pán tvůj pak není
takový, aby zničil města ona nespravedlivě,
zatímco obyvatelé jejich skutky zbožné konali.
(118) Kdyby Pán tvůj chtěl,
byl by věru učinil lidstvo národem jediným,avšak
oni stále jsou ve sporech
(119) kromě těch, nad nimiž
se Pán tvůj slitoval; a kvůli tomu je stvořil. Nechť
tedy splní se slovo Pána tvého: "Já věru peklo
džiny i lidmi společně naplním!"
(120) A vyprávíme ti toto
vše ze zvěstí o poslech, abychom tím povzbudili srdce
tvé a aby s tím k tobě přišla pravda i
varování a připomenutí
věřícím.
(121) Rci těm, kdož
nevěří: "Jednejte podle stanoviska svého, my také podle
svého budeme jednat!
(122) Vyčkávejte a my také
budeme vyčkávat!"
(123) A Bohu náleží
nepoznatelné na nebesích i na zemi a k Němu se vrací rozkazy
všechny. Uctívej Jej tedy a na Něj spoléhej - a není
Pánu tvému lhostejné to, co děláte!
Yusuf
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám rá! Toto jsou
Písma zjevného znamení,
(2) seslali jsme je jako Korán
arabský - snad budete rozumní!
(3) Tím, že ti zjevujeme tento
Korán, vyprávíme ti příběh
nejkrásnější, zatímco dříve byls
věru jedním z těch, kdož o tom neměli
tušení.
(4) Hle, pravil Josef otci svému:
"Otče můj, spatřil jsem ve snu jedenáct hvězd,
slunce i měsíc a zřel jsem, jak přede mnou se
klaní."
(5) I odpověděl otec jeho:
"Synáčku můj, nevyprávěj bratřím
svým sen svůj, jinak proti tobě úklady
nastrojí,vždyť satan je člověka nepřítel
zjevný.
(6) A takto si tě Pán
tvůj vyvolí a záhady tě vykládat
naučí a tak přízeň svou vůči tobě i
rodu Jakubovu završí, stejně jako již dříve ji
dovršil vůči tvým dvěma předkům,
Abrahamovi a Izákovi. Pán tvůj věru
vševědoucí je i moudrý."
(7) A stali se Josef a bratři jeho
znameními pro ty, kdož se táží.
(8) Hle, řekli bratři jeho:
"Josef a bratr jeho jsou věru otci našemu milejší
než my, ačkoliv jedno příbuzenstvo jsme - a otec
náš je věru v bludu zjevném.
(9) Zabme tedy Josefa nebo jej vzdalme ze
země a tvář otcova se rozzáří jen pro
nás a my potom se lidmi bezúhonnými staneme."
(10) Pravil jeden z nich:
"Nezabíjejme Josefa, nýbrž vhoďme jej do hlubin
studny a nějací cestující jej pak vysvobodí,
učiníme-li tak."
(11) A řekli: "Otče
náš, proč nám nedůvěřuješ
ohledně Josefa, vždyť my věru jsme jeho rádci
upřímnými.
(12) Pošli jej zítra s
námi, ať povyrazí se a pohraje si a my budeme na něj
dobrý pozor dávat!"
(13) Odpověděl:
"Rmoutí mě, že jej odvádíte, a mám
strach, že by jej vlk mohl sežrat, zatímco vy se nebudete o
něj starat."
(14) Řekli: "Kdyby jej měl
sežrat vlk, když je nás takový houf, bylo by to s
námi velmi špatné!"
(15) A když s ním odešli a
domlouvali se, že vhodí jej do hlubin studně, vnukli jsme mu:
"Ty zpravíš je o tomto činu jejich ve chvíli, kdy
nebudou tušit, oč jde."
(16) A vrátili se navečer s
pláčem k otci svému
(17) a řekli: "Otče
náš, odešli jsme, abychom závodili v běhu a
nechali jsme Josefa u věcí našich a sežral jej vlk. Ale
ty nám neuvěříš, i kdybychom hovořili
pravdu."
(18) A předložili jeho
košili, na níž byla krev falešná; i zvolal otec
jejich: "Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve
věci té, leč trpělivost je překrásná a u Boha
je třeba hledat útěchu před tím, co mi
namlouváte."
(19) A přišli
cestující a poslali muže svého, aby načerpal vody;
když pak vhodil měch svůj do studny, vykřikl:
"Dobrá zpráva! Tady je nějaký hoch!" A
vzali jej do zajetí jako zboží a Bůh dobře
věděl, co dělají.
(20) Prodali jej pak za nízkou cenu
několika dirhamů odpočítaných a byli v tom
zdrženliví.
(21) A pravil ten Egypťan,
který jej koupil, manželce své: "Ucti jej slušným
ubytováním, možná že nám bude
užitečný anebo jej za vlastního syna přijmeme."
Takto jsme usadili Josefa v zemi té, abychom jej naučili záhady
vykládat. Tak Bůh vítězně dovršuje
dílo Své, ale většina lidí to neví.
(22) A když pak dosáhl
dospělosti, darovali jsme mu moudrost a vědění,
neboť takto My odměňujeme ty, kdož dobro konají.
(23) A snažila se jej ta, v
jejímž domě byl, svést a zavřela dveře všechny
a řekla mu: "Pojď sem!" I zvolal Josef: "Bůh
mě chraniž!, On je mým Pánem a uštědřil
mi překrásný pobyt. Vždyť
hříšníci věru nebudou blaženi!"
(24) A byla by podlehla vášni
své a i on byl by podlehl, kdyby byl neviděl důkaz od Pána
svého. A takto jsme od něho odvrátili špatnost a smilstvo,
neboť on patřil k Našim služebníkům
upřímným.
(25) A oba běželi jako o
závod ke dveřím a roztrhla košili jeho na
zádech; u dveří pak potkali jejího manžela, i
vykřikla: "Jak odměněn má být ten, jenž
chtěl se dopustit špatného na rodině tvé, ne-li
vězením či trestem bolestným?"
(26) I zvolal Josef: "To ona mne
sváděla." A dosvědčil pak svědek z rodiny
její: "Je-li košile roztržena vpředu, tedy ona
pravdu dí a on ze lhářů je jedním.
(27) Však je-li košile vzadu
roztržena, tedy lže ona a on je pravdomluvný."
(28) A když manžel uviděl,
že košile vzadu je roztržena, zvolal: "Tohle je věru
jeden z vašich ženských úkladů, vždyť
lest vaše zajisté je nesmírná!
(29) Josefe, odvrať mysl svou od toho
a ty, ženo, pros za odpuštění viny své, neboť jsi
vskutku žena hříšná!"
(30) A říkaly ženy v
městě tom: "Velmožova žena sváděla mladého
sluhu svého, jenž vzbudil lásku vášnivou v ní. A
věru ji vidíme ve zjevném poblouznění."
(31) Když uslyšela jejich pomluvy
lstivé, poslala k nim a připravila pro ně pomeranče a každé
z nich pak dala nůž. Pak zvolala: "Vejdi k nim, Josefe!" A
když jej spatřily, nadchly se jím tak, že až ruce
své si pořezaly a vykřikly: "Chraň nás Bůh; to
smrtelník věru nemůže být ani, to anděl jest
vznešený!"
(32) Pravila: "Toto je ten, kvůli
němuž jste mne hanily. Vskutku jsem jej sváděla,
avšak on svodům odolal. Jestliže však nyní
nesplní to, co poručím, bude věru uvězněn a
stane se opovrženým."
(33) I zvolal Josef: "Pane můj,
vězení je mi milejší než to, k čemu mne
vyzývají.Jestliže ode mne neodvrátíš
úklady jejich, zatoužím po nich a z nerozumných budu
jedním."
(34) I vyslyšel jej Pán jeho a
odvrátil od něho úklady jejich - a On zajisté je
slyšící i vševědoucí.
(35) Později, když viděli
znamení, se jim uzdálo, aby jej na čas uvěznili.
(36) A spolu s ním přišli
do vězení dva mladící a jeden z nich
prohlásil: "Viděl jsem se ve snu, jak víno
vytlačuji." A druhý pravil: "Viděl jsem se ve snu,
jak nesu na hlavě chleby, z nichž klovou ptáci. Sděl
nám, Josefe, výklad toho, neb vidíme, že
patříš mezi lidi dobro konající."
(37) I odpověděl:
"Předtím než dostanete stravu, jež vám je
dávána, sdělím vám výklad toho,
dříve než ony sny se uskuteční.A toto je to,
čemu mne naučil Pán můj,a opustil jsem
náboženství lidí, kteří v Boha
nevěří a život posmrtný popírají.
(38) Pak následoval jsem
náboženství předků svých, Abrahama,
Izáka a Jakuba. A nehodí se pro nás, abychom cokoliv k
Bohu přidružovali a v tom milost Boží je k nám i lidem,
však mnozí lidé jsou nevděční.
(39) Přátelé moji
vězeňští, jsou snad rozdělení páni
lepší než Bůh jediný, vše
podmaňující?
(40) Ti, které uctíváte vedle
Něho, nejsou leč jména, jež dali jste jim vy i otcové vaši,
a Bůh ohledně nich neseslal žádné
zplnomocnění. Rozhodnutí náleží
jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali nikoho kromě
Něho. A to je náboženství neměnné, však
většina lidí to neví.
(41) Přátelé moji
vězeňští,jeden z vás bude napájet
pána svého vínem,a pokud o druhého jde, ten bude
ukřižován a ptáci mu budou klovat do hlavy. A
rozhodnuta je již věc, o níž jste žádali
dobrozdání."
(42) A řekl tomu, o němž se
domníval, že bude zachráněn: "Zmiň se o
mně pánu svému!" Však satan způsobil,že
zapomněl vzpomenout Pána svého, a Josef zůstal několik
let ve vězení.
(43) Pravil král: "Viděl
jsem ve snu sedm tučných krav, jež požíralo sedm
krav hubených; a viděl jsem sedm zelených klasů a sedm
klasů uschlých. Velmožové, vyložte mi sen můj,
jste-li výkladu snů schopni."
(44) I řekli: "Popletené sny to
jsou a my ve výkladu snů se nevyznáme."
(45) Tu pravil ten, jenž
zachránil se z těch dvou vězňů, vzpomenul si po
čase: "Já sdělím vám výklad toho
snu, pošlete-li mne."
(46) "Josefe spravedlivý,
vylož nám sen o sedmi kravách tučných, jež
budou sežrány sedmi kravami hubenými, a sen o sedmi klasech
zelených a sedmi klasech uschlých! Možná, že k
lidem se vrátím a možná že vědět
budou."
(47) Odpověděl Josef:
"Budete sít sedm let podle zvyku svého a to, co sklidíte,
ponecháte v klasech kromě té malé části, již
sníte.
(48) A poté později přijde sedm
let suchých, jež pozrou vše, co předtím jste
shromáždili, kromě malé části, již stranou
uschováte.
(49) A po tomto přijde jeden rok, v
němž lidem dostane se deště a v němž opět
tlačit víno budou!"
(50) A poručil král:
"Přiveďte ho!" Když přišel posel k Josefovi,
řekl mu tento: "Vrať se k pánu svému a zeptej se ho, jaké
byly záměry těch žen, jež ruce si pořezaly.
Pán můj o úkladech jejich dobře ví."
(51) Král pak otázal se
těch žen: "Jaké byly vaše úmysly, když Josefa
jste sváděly?" Odpověděly: "Chraň
nás Bůh, my nic špatného o něm nevíme." A
žena velmožova řekla: "Nyní pravda jasně
vystoupila, byla jsem to já, která jej sváděla, a on
věru mezi pravdomluvné patří."
(52) "A tak je to, aby
věděl, že jsem jej neoklamal ohledně skrytého a že
Bůh nepřivede úklad proradných ke zdaru.