Part 14
Al-Hijr
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám rá! Toto jsou
znamení Písma a Koránu zjevného.
(2) Často si
nevěřící budou přát, aby byli
odevzdanými do vůle Boží!
(3) Nech je být, ať si
pojídají, užívají a nadějí klamnou
se kojí, vždyť záhy se dozvědí!
(4) Nezahubili jsme žádné
město, aniž se mu dostalo Písma známého,
(5) a žádný
národ nemůže způsobit uspíšení ani
oddálení termínu svého.
(6) Říkají: "Ty,
jemuž připomenutí bylo sesláno, věru jsi džinem
posedlý!
(7) Pročpak k nám
nepřivedeš anděly, pravdu mluvíš-li?"
(8) My anděly jen k
vykonání rozhodnutého sesíláme - a potom nebudou
nevěřící k těm, jimž odklad je dán,
patřit.
(9) My zajisté připomenutí
jsme seslali a dobře je umíme ochránit.
(10) Již před tebou jsme k
stranám dávným posly vyslali,
(11) však nepřišel k nim
posel žádný, by se mu neposmívali.
(12) Takto mu razíme cestu do
srdcí hříšníků.
(13) A neuvěří v něj,
i když se už naplnil obvyklý osud předchozích.
(14) A i kdybychom jim bránu nebeskou
otevřeli a oni stoupali by k ní,
(15) přece by říkali:
"Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé
očarovaní!"
(16) A na nebi jsme umístili
znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně
patří, krásnými
(17) a ochránili jsme je před
všemi satany prokletými -
(18) kromě těch, kdož
pokradmu naslouchají, však ti jsou pronásledováni
plamenem jasně zářícím.
(19) A zemi jsme rozprostřeli a
rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na
ní vyrůst každé věci správně
vyvážené
(20) a připravili jsme na ní
potravu pro vás i pro ty, jimž obživu neskýtáte.
(21) A není žádné
věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly, a
sesíláme vám ji jedině v míře stanovené.
(22) A poslali jsme větry
oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž
vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji
nemáte.
(23) A jsme to My, kdo život i smrt
dáváme, a My sami všeho jsme dědici
(24) a dobře známe ty z
vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se
drží.
(25) A Pán tvůj je všechny
shromáždí, vždyť On moudrý je,
vševědoucí.
(26) Stvořili jsme člověka z
hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,
(27) zatímco džiny jsme
již dříve vytvořili z ohně prudce
spalujícího.
(28) A hle, pravil Pán tvůj
andělům: "Já smrtelníka stvořím z
hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,
(29) a až jej vyrovnám a
vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním
se klaníce!"
(30) A padli před ním
uctívajíce jej vespolek andělé všichni,
(31) kromě Iblíse, jenž
odmítl být mezi uctívajícími.
(32) I pravil Bůh:
"Iblísi, proč nejsi mezi těmi, kdož klaní se,
také ty?"
(33) Odvětil: "Nebudu padat na
zem před smrtelníkem, jehož jsi z hlíny suché
stvořil, vzaté z bláta poddajného!"
(34) I pravil Bůh: "Odejdi odsud,
neboť jsi věru prokletý!
(35) A nechť na tobě
prokletí lpí až do dne soudného!"
(36) Řekl Iblís: "Pane
můj, poskytni mi odklad do dne, kdy budou
vzkříšeni!"
(37) I pravil Bůh: "Budiž
tedy mezi těmi, jimž je odloženo
(38) až do dne času
stanoveného!"
(39) Odpověděl: "Pane
můj, za to, žes mne svedl, okrášlím jim vše,
co na zemi je, a všechny je uvedu v bloudění,
(40) kromě těch, kdož jsou
služebníci Tvoji upřímní!"
(41) I pravil Bůh: "Toto je
stezka přímá podle mého mínění,
(42) a věru nebudeš mít
žádnou pravomoc nad služebníky mými, leda nad
těmi, kdož tě následují svedeni,
(43) a pro ně všechny bude pak
peklo místem setkání slíbeného."
(44) A to má sedm bran a u
každé brány bude z nich skupina zvláštní.
(45) Naopak bohabojní mezi zahradami
a u pramenů budou přebývat:
(46) "Vstupte do nich s pokojem a
bezpečni!"
(47) Z hrudí jejich jim
veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách
bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat,
(48) žádná starost se
jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.
(49) Zvěstuj
služebníkům Mým, že Já jsem věru
odpouštějící i slitovný,
(50) avšak že trest Můj bude
trest bolestný!
(51) A vypravuj jim o hostech
Abrahamových,
(52) když k němu přišli
zdravíce "Mír s tebou!" a on jim odpověděl:
"My věru se vás bojíme."
(53) I pravili: "Neboj se,
vždyť my ti přinášíme zvěst radostnou o
narození chlapce moudrého!"
(54) Otázal se: "Jak byste mi mohli
oznamovat takovou zvěst, když na mne již
stáří dolehlo? Jménem čeho mi to oznamujete?"
(55) Odpověděli: "Oznamujeme
ti to jménem pravdy - nebuď tedy z těch, kdo naději
ztrácejí."
(56) Pravil: "Kdo jiný
ztrácí naději v milosrdenství Pána svého
než ti, kdož bloudí?"
(57) A pokračoval: "A jaká
je tedy vaše záležitost, vyslanci?"
(58) Odvětili: "Byli jsme
vysláni k lidu hříšnému
(59) - kromě rodu Lotova, jejž
věru celý zachráníme
(60) vyjma ženy jeho, neboť jsme
o ní již rozhodli, že bude mezi opozdilými."
(61) A když vyslanci k rodu Lotovu
přišli,
(62) pravil Lot: "Věru jste pro
mne lidé podezřelí!"
(63) Odpověděli: "Nikoliv,
my přišli k tobě se slibem, jejž oni v pochybnost brali,
(64) a pravdu ti
přinášíme a věru jsme pravdomluvní.
(65) Vydej se na cestu se svou rodinou v
temné části noci a kráčej za nimi! A ať nikdo z
vás se neobrací! Jděte tam, kam vám
přikázáno!"
(66) A sdělili jsme mu tento rozkaz,
neboť ten z nich, kdo pozadu zůstane, měl zahuben být
ráno.
(67) Rozradostněni zprávou
přispěchali lidé města onoho
(68) a Lot jim pravil: "Toto moji
hosté jsou, zneuctění mi tedy nezpůsobte,
(69) však Boha se bojte a hanbou mne
nepokrývejte!"
(70) Pravili: "Což jsme tě
nebránili před vším lidstvem?"
(71) I zvolal Lot: "Hle, zde dcery mé
máte, když už to spáchat chcete!"
(72) Při tvém životě, tito
lidé věru tápali v opilství svém,
(73) však výkřik je
uchvátil při východu slunce.
(74) A obrátili jsme to město
vzhůru nohama a seslali jsme na ně déšť kamenů z
hlíny pálené;
(75) zajisté je v tom znamení pro
pozorovatele bedlivé!
(76) A věru ono je na cestě
trvalé
(77) a zajisté je v tom znamení pro
věřící!
(78) A také lid Houštin se
ukázal nespravedlivým,
(79) však pomsta naše na ně
dopadla; a jsou ti i oni věru příkladem jasným!
(80) Též obyvatelé al-Hidžru vyslance
Naše za lháře prohlásili
(81) a přinesli jsme jim
znamení Své, však oni se odvrátili.
(82) V horách si
příbytky své, jsouce bezpečni, vysekávali
(83) a ozval se zrána nad nimi
výkřik jediný
(84) a nebylo jim k ničemu to, co si
vysloužili.
(85) Stvořili jsme nebesa a zemi i
vše, co je mezi nimi, jako skutečnost; a hodina neodvratně
nastane, odpouštěj tedy odpouštěním
krásným,
(86) vždyť Pán tvůj
je věru stvořitelem i vševědoucím.
(87) A již dali jsme ti sedm
opakovaných i Korán vznešený,
(88) neobracej tedy zrak svůj
žádostivě k tomu, co dali jsme některým
párům z nich v užívání, nermuť se
kvůli nim, ale rozprostři křídla svá nad
věřícími
(89) a rci: "Já věru jsem
varovatel zjevný."
(90) A podobně jsme seslali trest na
ty, kdož rozdělují
(91) a kteří Korán na
části rozkládají.
(92) Při Pánu tvém, věru
si od nich všech vyžádáme počet
(93) z toho, co konali.
(94) Ohlas tedy to, co ti bylo
přikázáno, a odvrať se od
modloslužebníků,
(95) Vždyť My stačíme
ti proti posměváčkům,
(96) kteří vedle Boha
ještě jiné božstvo staví, však záhy
poznají!
(97) A víme již, že
hruď tvá je stísněna tím, co
říkají,
(98) ty však chválu Pána
svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář
padají,
(99) a Pánu svému služ do
chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!
An-Nahl
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Rozhodnutí Boží
určitě přijde, nesnažte se je tedy uspíšit!
Sláva Jemu, jenž vznešenější je než
vše, co k Němu přidružují!
(2) On sesílá anděly s
duchem zjevení Svého tomu ze služebníků Svých,
komu chce, poroučeje: "Varujte, že není božstva
kromě Mne, buďte tedy bohabojní!"
(3) On nebesa i zemi jako skutečnost
stvořil a On vznešenější je než všechno,
co k Němu přidružují.
(4) Člověka z kapky semene
stvořil, a hle, on přesto je odpůrce zjevný.
(5) A stvořil velbloudy, z nichž
pro vás jsou oděvy i užitek jiný a z nichž i
potravu svou máte,
(6) a je v nich pro vás
krása, když navečer se z pastvy navracíte i když
za jitra je vyháníte.
(7) A nosí náklady vaše
do zemí, jichž byste jen s velkou námahou dosáhli - a
Pán váš věru dobrotivý je i slitovný.
(8) A stvořil koně, mezky a
osly, abyste na nich jezdili, i jako ozdobu - a On tvoří i
věci jiné, o nichž vy nevíte.
(9) A Bohu patří
určení cesty, z níž někteří se
odchylují; a kdyby chtěl, cestou správnou by vás vedl
všechny.
(10) On je ten, jenž z nebe vodu
seslal, z níž pro vás jsou nápoje a z níž
žijí rostliny, na nichž stáda svá pasete.
(11) A z ní vyrůstá
vám obilí, olivovníky, palmy datlové a vinná réva i
všechny druhy ovoce. A v tom je věru znamení pro lid
přemýšlivý.
(12) A podmanil vám noc i den,
slunce i měsíc a také hvězdy podléhají rozkazu Jeho. A
v tom jsou věru znamení pro lid rozumný.
(13) I v tom, co rozsel pro vás na
zemi v druzích rozmanitých, je také znamení pro lid
myslící.
(14) On je ten, jenž podmanil
vám moře, abyste z něho mohli maso čerstvé jíst a
získávali z něho ozdoby, jež na sebe
zavěšujete. A vidíš
(15) A On rozhodil po zemi hory pevně
zakotvené, aby se s vámi nekymácela; a také řeky a cesty -
snad budete tím správně vedeni -
(16) a ukazovatele, a podle hvězd jsou
též vedeni.
(17) Což je ten, jenž
tvoří, roven tomu, kdo netvoři? Což se nevzpamatujete?
(18) Kdybyste chtěli
spočítat všechnu laskavost Boží, nikdy ji nespočtete
- a Bůh věru odpouštějící je i
slitovný.
(19) A Bůh nejlépe zná, co
skrýváte i co najevo dáváte.
(20) Ti však, jež oni
místo Boha uctívají, nic nestvořili, ale sami byli
stvořeni,
(21) a mrtví jsou, bez života,
a nevědí ani, kdy budou vzkříšeni.
(22) Božstvem vaším
budiž Bůh jediný! Ti, kdož nevěří v
život posmrtný, mají srdce plno
odmítání a jsou hrdopyšní.
(23) A není pochyby, že
Bůh dobře ví, co skrývají i co najevo
dávají, a On věru nemiluje lidi domýšlivé.
(24) A když jsou
otázáni: "Co tedy seslal Pán váš?",
odpovídají: "Povídačky starých!"
(25) Nechť tedy nesou plně
svá břemena v den zmrtvýchvstání a
část břemene těch, kdož z cesty je nevědomky
svedli! Jak hnusné je to, čím se obtížili!
(26) Také ti, kdož před nimi
byli, úklady osnovali, však Bůh zničil budovu jejich v
samých základech. A zřítila se na ně
střecha shora a dopadl na ně trest z místa, odkud to
netušili.
(27) A potom, v den
zmrtvýchvstání, je Bůh zahanbí a zeptá
se: "Kde jsou ti Moji společníci, kvůli nimž jste se
do sporu dostali?" A řeknou ti, jimž dostalo se
vědění: "Ať věru hanba a vše zlé dnes na
nevěřící padne,
(28) na ty, jež andělé k
sobě vzali, zatímco oni sami na sobě křivdu
páchali!" A pak se vzdají na milost: "Nic zlého jsme
neprovedli!" Ba naopak, však Bůh dobře zná, co jste
činili.
(29) Vejděte do bran pekla,
nesmrtelní v něm budete! Jak hnusný bude
příbytek hrdopyšných!
(30) A bohabojní budou
dotázáni: "Co tedy seslal Pán váš?"
I odvětí: "Dobrodiní!" Těm, kdož dobré v
životě tomto činili, těm dobré patří, však
pobyt na světě onom bude lepší. A jak
krásný bude příbytek bohabojných!
(31) A do zahrad Edenu vejdou, pod
nimiž řeky tekou, a tam vše, čeho se jim zachce, mít
budou. A takto Bůh bohabojné odměňuje,
(32) ty, které andělé k sobě
vzali, zatímco oni dobré konali; a řeknou jim: "Mír
budiž s vámi. V odměnu za to, co jste činili,
vejděte do ráje!"
(33) Což
nevěřící očekávají, že
přijdou k nim andělé či rozhodnutí Pána tvého?
Takto si počínali již ti, kdož před nimi byli -
však Bůh jim neukřivdil, leč oni sami na sobě
křivdu spáchali.
(34) A postihly je špatnosti,
jichž sami se dopouštěli, a obklopilo je to, čemu se
posmívali.
(35) Říkají ti, kdo k
Bohu přidružují: "Kdyby Bůh chtěl,
neuctívali bychom my ani naši otcové kromě Něho nic a ani
bychom nepokládali za posvátné nic kromě Něho!" A
takto si počínali již ti, kdož byli před nimi.
Přísluší však poslům něco jiného
než zvěstování zřetelné?
(36) A vyslali jsme již k
národu každému posla, aby hlásal: "Boha
uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!" A byli
mezi nimi někteří, jimž Bůh dal vedení, a
byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění.
Choďte jen po zemi a popatřte, jaký byl konec těch, kdo
pokládali to za lživé!
(37) Snažíš-li se vést
nevěřící cestou správnou, pak věz, že
Bůh nevede ty, jimž zbloudit dal - a takoví pomocníka
žádného nemají.
(38) A přísahají
při Bohu přísahou svou největší:
"Bůh toho, kdo zemřel, nevzkřísí!" Ale
on tak učiní podle slibu Svého, jenž se uskuteční
- však většina lidi to neví -,
(39) aby jim objasnil to, o čem se
hádali; a aby poznali ti, kdož nevěřili, že
lháři byli.
(40) A když cokoliv si přejeme,
Naše slovo jediné, jež řekneme, je: "Budiž!" - a
stane se.
(41) Těm, kdož se
vystěhovali kvůli Bohu poté, co ukřivděno jim bylo,
těm věru poskytneme přístřeší
překrásné na tomto světě a odměnu ještě
větší v životě budoucím - kéž by to jen
vědět mohli
(42) ti, kdož neochvějní
byli a na Pána svého spoléhali.
(43) A vyslali jsme před tebou jen
muže, jimž dali jsme vnuknutí - a zeptejte se lidí,
jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li!
(44) Vyslali jsme je s důkazy
jasnými a písmy; a nyní jsme tobě seslali
připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo (dříve)
sesláno - snad budou uvažovat!
(45) Zdaž jisti jsou si ti, kdož
osnovali zlé, že Bůh je nedá pohltit zemí anebo že
k nim nepřikvačí trest z místa, odkud to
netuší,
(46) či nezasáhne je v
činnosti jejich proměnlivé, aniž tomu budou moci
zabránit,
(47) anebo je neuchvátí ve
stavu strachu hrozného? Pán váš však věru
shovívavý je a slitovný.
(48) Což neviděli, že
věc každá, již Bůh stvořil, stín
svůj napravo i nalevo sklání, Boha uctívajíc v
pokornosti?
(49) A Bohu se klaní vše, co na
nebesích je i na zemi, zvíře každé i andělé
pýchy prostí.
(50) Pána svého se
obávají, jenž nad nimi dlí, a to, co poručeno je
jim, vykonávají.
(51) I pravil Bůh: "Neberte si
božstva dvě, vždyť jen Božstvo jediné je - Já,
a Mne se obávejte!"
(52) Jemu náleží
vše, co na nebesích i na zemi je, a Jemu patří i
uctívání nezbytné. Zdaž jiného než Boha
bát se budete?
(53) Není dobrodiní
žádného, aby od Boha nepřicházelo; když
neštěstí vás postihne, tu horlivě Jej
vzýváte,
(54) však když pak On
neštěstí od vás vzdálí, hle,
část z vás k Pánu svému jiné přidružuje
(55) z nevděčnosti za to, co jsme
jim uštědřili. Užívejte si tedy, však
záhy seznáte!
(56) A dávají
božstvům, o nichž ničeho nevědí, podíl z
toho, co jsme jim uštědřili. Při Bohu, věru
dotázáni budete na to, co jste si vymyslili!
(57) A dávají Bohu -
sláva Jemu - dcery, zatímco sami mají to, po čem
toužili.
(58) Když však je někomu z
nich oznámeno narození dcery, tu zachmuří se
černě jeho tvář a je naplněn zlostí,
(59) skrývá se před
lidmi pro hanbu toho, co bylo mu oznámeno, a neví, zda pro potupu
svou si dítě ponechat má, či zakopat je do země.
Což nejsou hnusná jejich rozhodnutí?
(60) Ti, kdož nevěří
v život budoucí, představují příklad
nejhorší, zatímco Bůh představuje
příklad nejvznešenější - a On věru
mocný je i moudrý.
(61) Kdyby Bůh trestal lidi za
nespravedlnost jejich, nezůstal by na zemi tvor živý,
avšak On dává jim odklad do lhůty stanovené; a až
vyprší lhůta jejich, nezadrží ji ni o hodinu ani
ji neuspíší.
(62) Oni přidávají Bohu
to, čím sami opovrhují, a jazyky jejich lež
hlásají, když prohlašují, že dostane se jim
překrásné odměny; však pochyby není, že
údělem jejich oheň bude pekelný a že budou
opuštěni.
(63) Při Bohu, již před
tebou jsme vyslali k národům posly své, však satan jim
zkrášlil jejich počínání a
přítelem jejich je nyní; a pro ně určen je trest
bolestný.
(64) A seslali jsme ti Písmo
jedině proto, abys jim vysvětlil to, o čem se
hádají, a aby bylo správným vedením i
milosrdenstvím pro lid věřící.
(65) Bůh sesílá z nebe
vodu a oživuje jí zemi poté, co zemřela - a věru je v tom
znamení pro lid slyšící.
(66) A je pro vás též v dobytku
vašem poučení: napájíme vás tím,
co je v břichách jejich - něčím, co je mezi
odpadem a krví - mlékem čistým, jež požitkem je
pro pijící.
(67) A z plodů datlovníku a z
hroznů opojný nápoj získáváte i stravu
výtečnou a také v tom je znamení pro lid rozumný.
(68) Pán tvůj pak vnukl
včelám: "Zřiďte si příbytky své v
horách, ve stromech i v tom, co lidé si postaví!
(69) Potom požívejte z
plodů všech a kráčejte po cestě Pána svého
pokojně!" A z útrob jejich pak vychází
nápoj barev rozličných, v němž lék jest pro lidi.
A to věru je znamení pro lid přemýšlivý.
(70) Bůh vás stvořil a
posléze vás k sobě povolá. A jsou mezi vámi
někteří, kdo věku sešlosti dosáhnou a nic z
toho znát nebudou, co již věděli. A Bůh věru je
vševědoucí, všemohoucí.
(71) Bůh dal jedněm z vás
přednost před druhými v podílu na živobytí;
avšak ti, jimž přednost byla dána, nedávají
z podílu svého těm, jimž pravice jejich vládne, aby si
tak byli rovni. Což popírat chtějí dobrodiní
Boží?
(72) Bůh dal vám manželky
mezi vámi zrozené a učinil vám z manželek vašich
syny a vnuky a uštědřil vám všemožné věci výtečné.
Což věřit budou v božstva falešná, jsouce tak
za dobrodiní Boží nevděční?
(73) A uctívají místo
Boha něco, co jim nic neuštědřuje ani z nebes ani ze
země, ba ani toho schopno není.
(74) Nečiňte tedy
srovnání žádná o Bohu, vždyť
Bůh zajisté dobře zná, zatímco z vás nikdo nic
neví!
(75) A Bůh uvádí
podobenství o otroku závislém, jenž sám
nemůže nic, a o člověku svobodném, jemuž jsme
uštědřili příděl překrásný
obživy, z něhož on tajně i veřejně
rozdává. Jsou si ti dva rovni? Chvála Bohu nikoliv,
však většina z nevěřících nic
nezná.
(76) Bůh uvádí též
podobenství o dvou mužích, z nichž jeden je
němý a ničeho schopen není, pánu svému je
přítěží, a kamkoliv poslán je, nikdy s
dobrým se nevrátí. Je člověk takový roven
tomu, kdo spravedlnost přikazuje a po stezce přímé
kráčí?
(77) Bohu náleží
nepoznatelné na nebesích i na zemi; a příchod Hodiny bude
jak oka mžiknutí či ještě kratší -
vždyť Bůh mocen všech je věcí!
(78) Bůh vás vyvedl z
útrob matek vašich, aniž jste měli nějaké
vědění, a pak vám sluch, zrak i srdce dal - snad budete
vděční.
(79) Což neviděli ptáky
podrobené Pánu v prostoru nebeském, kde nikdo je nepodpírá
kromě Boha? Věru jsou v tom znamení pro lid
věřící!
(80) Bůh učinil vám
vaše domy obydlím a opatřil vám z kůží
dobytka stany, jež lehce přenášíte v den, kdy
zdviháte se k odchodu, i v den, kdy se usazujete, a dal vám v
jejich vlně, srsti i kožišině vybavení a
dočasné užívání.
(81) A z toho, co stvořil,
opatřil vám Bůh stín a dal vám v horách
útočiště a dal vám oděvy, jež
chrání vás před horkem, a dal vám oděvy,
jež chrání vás před zraněním. A
takto vůči vám dovršil Své dobrodiní - snad budete
do vůle Jeho odevzdáni.
(82) Jestliže se oni zády k
tobě obrátí, pak úkolem tvým je pouze
zřetelné oznámení.
(83) Ačkoliv znají
dobrodiní Boží, přece je popírají a
většina z nich jsou nevděčníci.
(84) V den, kdy
vzkřísíme z každého národa svědka, nebude
dovoleno promluvit těm, kdož nevěřící byli, a
nebude jim dáno odpuštění,
(85) a tehdy spatří ti,
kdož byli nespravedliví, trest svůj a nebude jim v něm
ulehčeno a nebude jim povolen odklad žádný.
(86) A až ti, kdož
přidružovali, uvidí ty, jež k Bohu
přidružovali, zvolají: "Pane náš, toto jsou
ti, které jsme k Tobě přidružovali a místo Tebe jsme
vzývali!" A vmetou jim tito v tvář slova: "Vy
věru jste lháři!"
(87) A tehdy se vydají
nevěřící na milost Bohu a ztratí se od nich to,
co si lživě vymyslili.
(88) Těm, kdož
nevěřící byli a od cesty Boží odvraceli,
těm k trestu trest přidáme za to, že
pohoršení šířili.
(89) V den, kdy
vzkřísíme z každého národa svědka z něho
vzešlého, předvedeme tě jako svědka proti nim. A seslali
jsme ti Písmo, jež objasněním je všeho,
vedením, milosrdenstvím i zvěstí radostnou pro ty,
kdož do vůle Boží se odevzdali.
(90) Bůh zajisté přikazuje
spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči příbuzným
a zakazuje necudnost, zavrženíhodné skutky a vzdornost a varuje
vás - snad toho pamětliví budete.
(91) Dodržujte věrně
úmluvu Boží, když jste ji jednou uzavřeli, a
nenarušujte přísahy, když jste je potvrdili a Boha si
jako jejich ručitele vzali - vždyť Bůh dobře
ví, co děláte.
(92) Nebuďte jako žena ona,
jež rozpletla přadeno své poté, co s námahou je upředla,
a nečiňte přísahy s úmyslem je
vzájemně porušit, jestliže jedna skupina z vás je
početnější druhé. Bůh vás tímto jen
zkouší a věru vám vysvětlí v den
zmrtvýchvstání vše, o čem ve sporu jste.
(93) Kdyby Bůh chtěl, byl by
vás národem jediným učinil; avšak On
dává zbloudit, komu chce, a uvádí na
správnou cestu, koho chce; a na skutky své zajisté tázáni
budete.
(94) Nečiníte
přísahy své s úmyslem je vzájemně porušit,
aby vám neuklouzla noha vaše poté, co pevně stála,
abyste neokusili zlého za to, že jiné jste z cesty Boží
odvraceli, a abyste se trestu nesmírného nedočkali.
(95) Neprodávejte úmluvu
Boží za cenu nízkou, vždyť věru to, co u Boha
máte, je pro vás lepší - vědoucí jste-li!
(96) Cokoliv nyní u vás je,
pomine, však cokoliv u Boha je, věčně zůstane. A My
věru odměníme ty, kdož trpěliví byli, podle
toho nejlepšího, co vykonali.
(97) Kdokoliv zbožné skutky
koná, ať muž či žena, a je věřící,
toho vzkřísíme k životu překrásnému a
věru je odměníme odměnou podle toho
nejlepšího, co učinili.
(98) Když Korán
přednášíš, hledej u Boha
útočiště před satanem prokletým,
(99) jenž věru nemá
pravomoc žádnou nad těmi, kdož uvěřili a
spoléhají na Pána svého,
(100) nýbrž má moc jen
nad těmi, kdo za ochránce si jej vzali a kdo
modloslužebníky jsou zásluhou jeho.
(101) A když zaměníme jeden
verš veršem jiným - a Bůh nejlépe zná to, co
sesílá - říkají: "Ty si to
vymýšlíš!" Však většina z nich nic
neví!
(102) Odpověz: "Duch svatý
je přinesl dolů od Pána tvého s pravdou, aby utvrdilo ve
víře ty, kdož uvěřili, a aby bylo vedením i
zvěstí radostnou pro ty, kdož odevzdali se do vůle
Boží."
(103) Víme dobře, že
nevěřící hovoří: "Vždyť jej
to učí smrtelník nějaký!" Však jazyk
toho, na nějž narážku činí, je cizí,
zatímco tento Korán je v jasném jazyce arabském.
(104) Zajisté ty, kdož ve
znamení Boží nevěří, Bůh cestou
přímou nepovede a bolestným postihne je trestem.
(105) Lži pak
vymýšlejí právě ti, kdož ve znamení
Boží nevěří, a to jsou věru
lháři.
(106) Na toho, kdo zapře Boha poté, co
již uvěřil - kromě toho, kdo byl donucen, zatímco
srdce jeho klidné bylo ve víře - a zejména na toho, kdo hruď
svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro
něj je připraven trest nesmírný,
(107) a to proto, že milovali
život pozemský více než budoucí, a také proto,
že Bůh nevede lid, jenž nevěří.
(108) A to jsou ti, jimž Bůh
zapečetil srdce, sluch i zrak, a to jsou ti lhostejní,
(109) a není pochyby, že na onom
světě budou mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.
(110) Pán tvůj však bude k
těm, kdož se vystěhovali poté, co útisk zakusili, a poté,
co bojovali a neochvějní byli - k těm zajisté bude Pán
tvůj po tom všem odpouštějící a
slitovný
(111) v den, kdy duše každá
sama sebe přijde hájit a kdy duši každé bude zaplaceno
plně podle toho, co učinila, a kdy nebudou ošizeni.
(112) A Bůh uvádí
podobenství o městě, jež bylo bezpečné a spokojené a
jemuž se dostávalo obživy v hojnosti ze všech stran,
však nevděčné bylo vůči dobrodiní Božímu.
A Bůh dal jim okusit oděvu hladu a strachu za to, čeho se
dopustili.
(113) A přišel k nim posel z
jejich řad vzešlý, ale oni jej za lháře
prohlásili a uchvátil je trest, zatímco
nespravedliví byli.
(114) Pojídejte ze všeho, co
Bůh vám uštědřil jako dovolené a
výtečné, a buďte vděční za dobrodiní
Boží, jestliže je to vskutku On, jehož
uctíváte.
(115) On zakázal vám
jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co někomu jinému
než Bohu bylo zasvěceno. Ten však, kdo z donucení tak
učiní, aniž po tom toužil či přestupníkem
byl - tedy Bůh zajisté je odpouštějící,
slitovný.
(116) Neříkejte tedy to, co
jazyky vaše lživě tvrdí: "Toto dovoleno je a toto
zakázáno!" vymýšlejíce si tak proti Bohu
lež. Věru ti, kdož proti Bohu lži si vymýšlejí,
ti nebudou mezi blaženými.
(117) Jak nepatrné je
užívání života tohoto, zatímco
čeká je trest bolestný!
(118) Těm, kdož
židovství vyznávají, jsme zakázali to, co jsme
ti již dříve sdělili, a neukřivdili jsme jim,
leč oni sami sobě ukřivdili.
(119) Nicméně Pán tvůj k
těm, kdož špatného se z neznalosti dopustili, však posléze
pokání konali a polepšili se - k těm Pán
tvůj po tom všem věru bude odpouštějící,
slitovný.
(120) Abraham věru byl vůdcem Bohu
oddaným, hanífem a mezi modloslužebníky
nepatřil,
(121) vděčný byl za
dobrodiní Boha, jenž si jej vyvolil a na stezku přímou
jej uvedl.
(122) A darovali jsme mu dobré na tomto
světě a on zajisté je na onom světě mezi
bezúhonnými.
(123) A pak jsme ti vnukli:
"Následuj náboženství Abrahama, jenž
hanífem byl, vždyť on věru mezi
modloslužebníky nepatřil!"
(124) Den sobotní byl ustanoven pouze
pro ty, kdož o něm jsou různého mínění.
Pán tvůj pak věru rozsoudí mezi nimi v den
zmrtvýchvstání to, o čem ve sporu byli.
(125) Vyzývej k cestě
Pána svého moudrostí i kázáním
krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími!
Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a
zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni.
(126) Jestliže trestáte, tedy
trestejte podobným způsobem, jako jste byli trestáni.
Však jste-li trpělivosti schopni, tedy to lepší je pro
trpělivé.
(127) Buď trpělivý,
však trpělivost tvá je možná jen s pomocí
Boží! Nermuť se kvůli nim a nebuď
stísněn, že úklady strojí,
(128) vždyť Bůh je věru
s těmi, kdož jsou bohabojní, i s těmi, kdož dobré
konají.