Part 16
(75) Odpověděl: "Neřekl
jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?"
(76) Mojžíš pravil:
"Jestliže se tě po tomto ještě zeptám na
cokoliv, tedy se zbav společnictví mého; a již se ti dostalo
ode mne omluvy."
(77) A pokračovali dále, a
když přišli k obyvatelům města
jednoho, o jídlo je požádali, však lidé ti je pohostit
odmítli. A nalezli zde zeď, jež spadnutím hrozila;
když pak ji služebník Náš do pořádku
přivedl, pravil mu Mojžíš: "Kdybys chtěl, mohlo
by se ti za to dostat odměny."
(78) I odvětil: "Toto
znamená rozchod mezi mnou a tebou, nicméně ti chci
vysvětlení toho sdělit, v čem nebyls s to trpělivost
mít.
(79) Co týká se
(80) A co týká se chlapce toho,
rodiče jeho byli věřící, a obávali jsme se,
že vzpurností a nevděkem svým on zavede je oba,
(81) a přáli jsme si, aby
Pán jejich jim jej vyměnil za jiného, jenž
bezúhonnější aby byl a lásky jejich více
byl hoden.
(82) A co se týká té zdi, ta
patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a
byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich
muž bezúhonný byl a Pán tvůj si
přál, aby oni nejdříve dospělosti své
dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosrdenství
Pána tvého. A já pak nic z toho z rozhodnutí
vlastního nečinil; a toto je výklad toho, v čem tys
trpělivosti nebyl schopen."
(83) A vyptávají se tě
na Dvourohého. Odpověz: "Budu vám vyprávět
příběh o něm."
(84) Upevnili jsme moc jeho na zemi a
zahrnuli jsme jej prostředky k věcem všem.
(85) A on za nebeským šel
lanem,
(86) a když dospěl k slunce
západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a
nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu:
"Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či
zda zachováš se k nim dobře."
(87) Odpověděl: "Toho, kdo z
nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k
Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným.
(88) A co týká se toho, kdo
věří a zbožné skutky konal, tomu dostane se odměny
překrásné a rozkaz, jejž dáme mu, bude
snadný."
(89) Potom sledoval lano jiné,
(90) a když dospěl k slunce
východu, shledal, že vychází nad lidem, jemuž
jsme nedali na ochranu proti němu clony žádné.
(91) A tak tomu bylo a My jsme již
obsáhli ve vědění Svém vše, co u něho bylo.
(92) Po té sledoval další lano,
(93) až k místu mezi dvěma
hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva chápal
řeč mluvenou, našel.
(94) I řekli mu:
"Dvourohý, věru Gog a Magog šíří
spoušť po zemi; máme ti poplatek zaplatit, abys mezi
námi a jimi hráz vystavěl?"
(95) Odpověděl: "To, co mi
propůjčil Pán můj, je lepší než
poplatek. Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi
vámi a jimi hráz mocnou.
(96) Přineste mi kusy
železa!" A když je narovnal mezi dvě
úbočí, rozkázal: "Foukejte!" Když z
toho vznikl oheň, dodal: "Přineste mi k vylití do
něho mosaz roztavenou!"
(97) A nebyli Gog a Magog schopni ji
přelézt ani otvor udělat v ní.
(98) I řekl Dvourohý:
"Toto je od Pána mého milosrdenství, a až splní
se slib Pána mého, na prach ji rozdrtí, vždyť
Pána mého slib je vždy pravdivý."
(99) V ten den je ponecháme, aby
jeden na druhého ve vlnách dorážel. A bude zatroubeno na
pozoun a shromáždíme je všechny najednou.
(100) V ten den pak představíme
peklo nevěřícím rovnou,
(101) těm, jejichž oči se
zavíraly před připomenutím Mým, a těm,
kteří nebyli schopni slyšení.
(102) Domnívali se snad ti, kdož
nevěřili, že si mohou brát služebníky Mé jako
ochránce místo Mne?
(103) Rci: "Mám vás
zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve
skutcích svých utrpěli,
(104) o těch, jichž
úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se
domnívají, že dobré činili?
(105) To jsou ti, kdož
neuvěřili v Pána svého znamení a v
setkání s Ním. Marné byly jejich skutky a nebudou u
Nás nic vážit v den zmrtvýchvstání.
(106) Toto odměnou bude jejich: peklo
za to, že neuvěřili a že se posmívali
znamením i poslům Mým.
(107) Však věru ti, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou mít zahrady
rajské obydlím,
(108) v nich věčně
přebývat budou a po změně žádné toužit
nebudou."
(109) Rci: "Kdyby bylo moře
inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře
vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova
Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno
podobné jemu."
(110) Rci: "Já pouze
smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem
vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v
setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky
koná a nechť v uctívání nepřidružuje
nikoho k Pánu svému!"
Maryam
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Káf há já ?ajn
sád.
(2) Připomenutí o
milosrdenství Pána tvého nad Zachariášem,
služebníkem jeho.
(3) Hle, Zachariáš zavolal k
Pánu svému voláním tajným
(4) řka: "Pane můj, mé
kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami
pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane
můj, neúspěšný;
(5) však obávám se
příbuzných, kteří po mně přijdou.
Má žena sice neplodná je, leč z moci své mi
následníka daruj,
(6) jenž dědicem mým i
dědicem rodu Jakubova bude, a učiň, by tobě se
zalíbil, Pane můj!"
(7) "Zachariáši,
zvěstujeme ti zprávu radostnou o narození chlapce,
jehož Jahjá bude jméno a jemuž jsme dříve nedali
jmenovce žádného!"
(8) Pravil: "Pane můj, jak mohl
bych chlapce míti, když žena má je neplodná a
já sám jsem již dosáhl slabosti věku
vysokého?"
(9) I řekl: "Staniž se
takto, neb Pán tvůj praví: Toto je pro Mne snadné,
vždyť stvořil jsem tě již dříve, když
ještě ničíms nebyl."
(10) Pravil Zachariáš:
"Pane můj, učiň mi znamení!" -
"Znamením tvým budiž," pravil, "že po
tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť zdraví plnému
ses těšil."
(11) I vyšel Zachariáš ze
svatyně k lidu svému a (Bůh) jim vnukl: "Slavte za jitra i za večera
Pána svého!"
(12) . . . "Jahjá, pevně
se Písma přidržuj!" A dali jsme mu moudrost již v
dětství jeho
(13) a laskavost a čistotu od
Nás přicházející. A byl bohabojný
(14) a k rodičům dobrotivý
a nebyl ani násilný, ani neposlušný.
(15) Mír budiž s ním v
den, kdy se narodil, i v den, kdy zemřel, i v den, kdy k životu bude
zas probuzen!
(16) A připomeň v Knize také
Marii, když vzdálila se od své rodiny do místa
východního
(17) a spustila závěs mezi
sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v
podobě smrtelníka dokonalého.
(18) I zvolala: "Utíkám
se před tebou k Milosrdnému - kéž i ty ses bál Jeho!"
(19) Pravil: "Já posel jsem
Pána tvého, abych ti daroval chlapce čistého."
(20) Pravila: "Jak bych mohla chlapce
míti, když se mě nedotkl smrtelník
žádný a já nejsem ženou nepočestnou!"
(21) Odpověděl: "Staniž
se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne snadné, a věru
jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od
Nás seslaným, a je to již věcí
rozhodnutou!"
(22) A otěhotněla
dítětem a uchýlila se s ním na místo
vzdálené.
(23) A zastihly ji bolesti
poblíže kmene datle palmové a zvolala: "Ach, kéž bych
byla raději již dříve zemřela a upadla v
zapomenutí úplné!"
(24) I zavolal na ni zpod jejích
nohou: "Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal pod tebou
téci říčce plynulé,
(25) a zatřes kmenem palmy nad sebou a
spadnou k tobě datle čerstvé a uzrálé!
(26) Jez a pij a buď mysli radostné! A
až spatříš ze smrtelníků někoho, rci:
,Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na
člověka žádného?!"
(27) Pak přišla s ním k
lidu svému, nesouc jej. I zvolali: "Marie, tys věru provedla věc
neslýchanou!
(28) Sestro Árónova, otec
tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla
nepočestnou!"
(29) A ukázala Marie na chlapce. I
pravili:;,Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v
kolébce je děckem?"
(30) A promluvil chlapec: "Já
služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a
učinil mne prorokem.
(31) A učinil mne
požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a
almužnu; co živ budu, mi poručil
(32) a také úctu k matce své; a ani
násilníkem, ani bídníkem mne neučinil.
(33) A dal, aby mír byl se mnou v
den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu
budu zas probuzen."
(34) Takový je
Ježíš, syn Mariin, podle slova pravdivého, o němž
oni pochybují jen!
(35) Není Boha důstojná,
aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který, když o
věci rozhodne, řekne pouze: "Staniž se!" a stane se.
(36) Bůh jest Pánem mým
i vaším, uctívejte Jej tedy, neboť toto jest stezka
přímo vedoucí!
(37) A strany mezi sebou se v
názorech rozešly - však běda těm, kdož
neuvěřili, při nesmírného dne spatření!
(38) Jak dobře však
uslyší a uvidí v den, kdy přijdou k Nám!
Avšak dnes jsou v bludu zjevném ti, kdož křivdu
činí.
(39) Varuj je přede dnem
nářku, kdy věc bude rozhodnuta, zatímco oni dnes
lhostejni jsou a nevěří!
(40) A věru My zdědíme
zemi se vším, co je na ní, a k nám budou všichni
navráceni.
(41) A připomeň v Knize též
Abrahama, neboť on pravdomluvným byl a prorokem.
(42) Hle, pravil otci svému:
"Otče můj, proč uctíváš něco, co
ani neslyší, ani nevidí a co není k užitku
žádnému?
(43) Otče můj, dostalo se mi
vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne
tedy a já uvedu tě na stezku rovnou.
(44) Otče můj, neuctívej
satana; vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému.
(45) Otče můj,
obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby ses
přítelem satanovým nestal."
(46) I řekl otec jeho: "Ty tupit
chceš božstva moje, Abrahame? Nepřestaneš-li, pak tě
věru ukamenuji! A nyní se ode mne na delší dobu
vzdal!"
(47) Pravil Abraham: "Mír s
tebou! Budu prosit Pána svého o odpuštění pro tebe,
vždyť On je mi příznivě nakloněn.
(48) Odloučím se od vás
i od toho, co místo Boha vzýváte, a jen Pána svého
vzývat budu; a snad nebudu při modlitbě k Pánu svému
oslyšen."
(49) A když se od nich a od toho, co
místo Boha uctívali, odloučil, Izáka a Jakuba jsme mu
darovali a každého z nich jsme prorokem ustanovili.
(50) A uštědřili jsme jim
část z Našeho milosrdenství a jejich
vznešený jazyk jsme pravdivým učinili.
(51) A připomeň v Knize také
Mojžíše, jenž byl upřímně oddaným
a byl poslem i prorokem.
(52) A zavolali jsme naň na pravém
úbočí hory Sinaje a učinili jsme jej
blízkým důvěrníkem.
(53) A obdařili jsme jej z
milosrdenství Našeho bratrem jeho Árónem, též
prorokem.
(54) A připomeň v Knize také
Ismaela, jenž věrně sliby dodržoval a poslem i prorokem byl
(55) a rodině své modlitbu a
almužnu přikázal a Pánu svému se zalíbil.
(56) A připomeň v Knize též
Idríse, jenž byl pravdomluvným a prorokem
(57) a jehož jsme na vysoké
místo pozvedli.
(58) A toto jsou ti, jež Bůh svou
přízní vyznamenal: proroci z potomstva Adamova, z těch,
které jsme s Noem zachránili, z potomstva Abrahamova a Izraelova a z
těch, které jsme vyvolili a správnou cestou vedli. A když jim
znamení Milosrdného přednášena byla, na zem padali
klaníce se a s pláčem.
(59) Po nich však následovali
nástupci, kteří modlitbu opustili a jen
vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem -
(60) kromě těch, kdož
pokání činili, víru měli a zbožné skutky
konali, Ti do ráje budou uvedeni a nebudou nikterak ošizeni,
(61) do zahrad Edenu, jež
přislíbil Milosrdný služebníkům Svým
v nepoznatelné věřícím. A pak věru slib Jeho se
splní!
(62) A neuslyší tam
žádné tlachání, nýbrž jen pozdravy
"mír s vámi", a obživu tam budou mít
zrána i zvečera.
(63) Takový bude ráj,
jenž v dědictví dáme těm ze služebníků
Svých, kteří bohabojní byli.
(64) A nesestupujeme leč z rozkazu
Pána tvého a Jemu náleží, co je před námi
a co je za námi, i to, co je mezi tím; a Pán tvůj
není věru zapomnětlivým,
(65) On Pánem je nebes a země a
toho, co mezi nimi je. Uctívej Jej tedy a buď vytrvalý v
uctívání Jeho. A znáš někoho se jménem
stejným?
(66) Člověk se ptá:
"Až zemřu, budu z hrobu opět vyveden
živý?"
(67) Což si nevzpomene
člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když
ještě nebyl ničím?
(68) Při Pánu tvém, My věru
shromáždíme je i satany a pak kol pekla na kolenou je
předvedeme
(69) a potom z každé skupiny toho, kdo
nejvzpurnější byl proti Milosrdnému, vytáhneme
(70) a My pak výborně
poznáme ty, kdož hořet v něm si nejvíc
zaslouží.
(71) A mezi vámi není nikoho,
kdo by k němu nesestoupil, a to u Pána tvého nezvratné je
rozhodnutí.
(72) Potom však
zachráníme ty, kdož bohabojní byli, a
ponecháme v něm nespravedlivé na kolenou
klečící.
(73) Když jsou jim
sdělována Naše znamení jako důkazy jasné, tehdy
ti, kdož nevěří, říkají
věřícím. "Která z obou skupin je na tom
lépe postavením svým a krásnější
společností?"
(74) Kolik pokolení před
vámi jsme již zahubili, jež lepší byla
bohatstvím svým i vzhledností!
(75) Rci: "Kéž Milosrdný
prodlouží těm, kdož v bludu jsou, délku jejich
žití, aby spatřili to, co slíbeno jim bylo - buď
trest pozemský, či Hodinu. A pak poznají, kdo
postavení má horší a kdo vojskem je
slabší."
(76) A Bůh rozmnoží
vedení těch, kdož správnou cestou jdou, vždyť
skutky zbožné, jež trvají, lepší jsou u Pána
tvého odměnou i lepší náhradou.
(77) Co soudíš o tom, jenž
ve znamení Naše nevěří a hovoří:
"Věru že dostane se mi majetku i dětí"?
(78) Pronikl snad on k nepoznatelnému
či uzavřel snad s Milosrdným úmluvu?
(79) Však pozor! My
zapíšeme vše, co říká, a prodloužíme
mu délku trestu jeho
(80) a zdědíme po něm to,
o čem mluví, a přijde k nám osamocen, zbaven
všeho.
(81) A vzali si kromě Boha
božstva různá, aby jim byla posilou.
(82) Však pozor! Ona
uctívání jejich popřou a protivníky jejich se
stanou.
(83) Což nevidíš, že
jsme vyslali satany proti nevěřícím, aby je ponoukali
ke špatnostem?
(84) Neusiluj o uspíšení
jejich lhůty; vždyť My počítáme jim
přesným počtem.
(85) V den, kdy
shromáždíme bohabojné u Milosrdného jako poselstvo
(86) a kdy poženeme
hříšníky do pekla jako k napajedlu stádo,
(87) tehdy nevěřící
nebudou mít žádnou přímluvu kromě
těch, kdož s Milosrdným uzavřeli úmluvu.
(88) Říkajíce, že
Milosrdný si vzal děti,
(89) vy spáchali jste věc
hnusnou,
(90) že div se nebesa kvůli tomu
neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach
rozpadly,
(91) že Milosrdnému děti
lživě připsali.
(92) A nehodí se přece, aby si
Milosrdný děti bral,
(93) vždyť všichni,
kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému
přicházejí jako služebníci.
(94) A On je věru sečetl a
přesným počtem spočítal
(95) a všichni k Němu
přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.
(96) Těm, kdož uvěřili
a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku
Svou poskytne.
(97) A učinili jsme jej snadným
pro jazyk tvůj, abys zvěst radostnou bohabojným mohl
oznámit a lid hádavý tím varovat.
(98) Kolik pokolení před nimi
jsme již zahubili! Můžeš snad jediného z nich ucítit
či šepotu jejich naslouchat?
Taa-Haa
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Tá há.
(2) Neseslali jsme ti Korán, abys
byl zoufalý,
(3) nýbrž pouze jako
připomenutí těm, kdož Boha se bojí,
(4) a jako seslání, jež
od toho, kdo zemi a nebesa vysoká stvořil,
přichází.
(5) Milosrdný - On na trůnu
svém vznešeně sedí
(6) a vše, co na nebesích je a
na zemi, mezi nimi i pod povrchem země, Jemu náleží.
(7) A jestliže slova svá
hlasitě pronášíš, (je
to zbytečné), vždyť On zajisté
zná tajemství, byť sebelépe bylo skryté;
(8) Bůh - a není božstva
kromě Něho a Jemu jména překrásná
přísluší!
(9) Dostalo se ti zprávy o
Mojžíšovi?
(10) Hle, oheň spatřil a
rodině své pravil: "Zastavte se, já postřehl jsem
oheň nějaký, možná že vám z něho
oharek přinesu anebo u něho správnou cestu naleznu."
(11) A když přišel k ohni,
ozvalo se: "Mojžíši,
(12) já vpravdě jsem tvůj
Pán; zuj si opánky své, neboť v posvátném
údolí Tuwá jsi.
(13) A já jsem si tě vyvolil,
proto slyš, co vnuknuto ti bude!
(14) Já vpravdě jsem Bůh a
není božstva kromě Mne; uctívej Mne tedy a modlitbu
konej, na Mne vzpomínaje!
(15) Hodina věru se
blíží a mám co dělat, abych skryl ji, aby
každá duše byla odměněna za úsilí
svoje.
(16) Kéž tě
neodvrátí od myšlenky na ni ten, kdo v ni
nevěří a vášeň svou následuje, jinak
zahyneš.
(17) Co to máš ve své pravici,
Mojžíši?"
(18) Odpověděl: "To je moje
hůl, opírám se o ni a srážím s ní
listí pro ovce své a mám pro ni i jiné použití."
(19) I pravil mu: "Hoď ji na zem,
Mojžíši!"
(20) A hodil ji, a hle, stal se z ní
had plazící se.
(21) Pravil Bůh: "Vezmi ji a
neboj se, My vrátíme ji do podoby původní.
(22) Nyní přitlač ruku
svou k boku, a až ji sejmeš, bude bílá, ale
nepoškozená; a toto další je znamení.
(23) Abychom ti pak z našich
velkých znamení ukázali některá,
(24) odeber se k Faraónovi,
jenž vzpurně si počíná!"
(25) I řekl Mojžíš:
"Pane, mou hruď mi rozevři
(26) a mé dílo mi usnadni
(27) a uzel na mém jazyku uvolni,
(28) aby porozuměli mé řeči!
(29) A dej mi z rodiny mé pomocníka,
(30) Áróna, mého bratra,
(31) a podpoř jím mou
sílu
(32) a učiň jej
společníkem v mém úkolu,
(33) abychom mohli Tebe často slavit
(34) a hojně Tě vzpomínat,
(35) vždyť věru nad
námi jsi jasnozřivý!"
(36) I pravil Bůh:
"Vyslyšena je prosba tvá, Mojžíši!
(37) A již jednou jsme ti
prokázali jiné dobrodiní,
(38) když jsme vnukli matce tvé toto
vnuknutí:
(39) ,Do truhly jej vlož a do
moře jej vhoď, a nechť moře jej na břeh vyvrhne, a
tehdy se ho nepřítel Můj i jeho ujme.?A já jsem na tebe
Svou lásku vrhl, abys před Mýma očima vyrostl.
(40) A hle, přišla sestra
tvá a pravila: ,Mám vám ukázat toho, kdo se oň
postará?? A vrátili jsme tě k tvé matce, aby se ochladilo
oko její a nermoutila se. A když zabils onoho člověka, ze
starostí jsme tě vysvobodili a zkouškám jsme tě
podrobili. A celé roky jsi zůstal mezi obyvateli Madjanu a pak jsi
přišel sem podle rozhodnutí Mého, Mojžíši,
(41) a pro Sebe jsem si tě vyhradil.
(42) Odejděte, ty i bratr tvůj, s
Mými znameními a ve vzpomínání na Mne
neochabujte,
(43) a k Faraónovi, jenž
vzpurně si počíná, oba se vydejte
(44) a řečí mírnou
k němu promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne."
(45) I řekli oba: "Pane
náš, obáváme se, že míru vůči
nám překročí či tyranem se
ukáže."
(46) Pravil Bůh: "Nebojte se,
vždyť Já s vámi jsem a slyším i
vidím.
(47) Jděte k němu a
řekněte: ,My vpravdě poslové jsme Pána tvého,
propusť s námi dítka Izraele a nemuč je!
Přišli jsme k tobě s Pána tvého znamením a
mír tomu, jenž jde za správným vedením!
(48) A bylo nám vnuknuto, že
potrestán bude ten, kdo za lháře nás
prohlásí a zády se obrátí.? "
(49) I otázal se Faraón:
"A kdo je ten váš Pán, Mojžíši?"
(50) Odpověděl:
"Náš Pán je ten, jenž každé věci podobu
její dal a pak po správné cestě ji vedl."
(51) Otázal se: "A jak to bylo
s prvními pokoleními?"
(52) Odpověděl: "Znalost
toho je u Pána mého v Knize a Pán můj se
nemýlí ani nezapomíná
(53) a On je ten, jenž pro vás
učinil zemi kolébkou a narýsoval pro vás na ní cesty
a seslal z nebe vodu, pomocí níž dáváme
vyrůst rozličným druhům rostlin."
(54) Jezte a paste stáda svá,
vždyť věru v tom jsou znamení pro rozumem nadané!
(55) Z ní jsme vás
stvořili a do ní vás vrátíme a z ní
vás vyjmeme i podruhé.
(56) A ukázali jsme Faraónovi
věru všechna Svá znamení, však on je za
lživá prohlásil a odmítl je
(57) a řekl: "Zdaž jsi k
nám přišel, Mojžíši, abys nás
svými kouzly vyhnal z naší země?
(58) My ti však rovněž
podobná kouzla ukážeme! Urči tedy pro sebe i pro
nás schůzku, již ani my, ani ty nezrušíme, na
místo vhodné!"
(59) Mojžíš
odpověděl: "Naše schůzka budiž v den
Svátku zdobení a nechť se lidé shromáždí
dopoledne!"
(60) Faraón se odvrátil, své
kouzelníky shromáždil a pak přišel.
(61) A řekl jím
Mojžíš: "Běda vám, nevymýšlejte
si proti Bohu lži, aby vás trestem svým nezničil - a
ztroskotal ten, kdo lži si vymýšlel!"
(62) A o věci své se mezi sebou radili
a tajně se dorozumívali.
(63) A řekl Faraón: "Toto
jsou dva kouzelníci, kteří vás svými kouzly
chtějí vyhnat z vaší země a skoncovat s
vaším vzorným způsobem by chtěli.
(64) Shromážděte své
úklady a potom přijďte po řadě! A bude dnes
šťasten ten, kdo vrchu nabude."
(65) A řekli:
"Mojžíši, chceš házet ty, anebo máme
hodit my jako první?"
(66) I odpověděl: "Nikoliv,
házejte vy!" A hle, kouzly jejich se mu jevily jejich provazy a
hole, jako by se plazily,
(67) a pocítil
Mojžíš ve své duši strach.
(68) A pravili jsme mu: "Neboj se,
vždyť ty budeš mít vrch!
(69) Hoď hůl, již
máš v pravici, a ona pohltí to, co oni vyrobili, neboť
to, co oni vyrobili, je jen kouzelnický úskok a
žádný kouzelník nemůže dosáhnout
úspěchu, ať půjde kamkoli!"
(70) A padli kouzelníci na zem a
zvolali: "V Árónova a Mojžíšova Pána
jsme uvěřili!"
(71) I řekl Faraón: "Jak
to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem
vám to dovolil. On zřejmě je vaším mistrem,
jenž kouzlům vás naučil. Dám vám useknout
vaše ruce pravé a nohy levé a dám vás ukřižovat na
kmeny palmové. Pak poznáte, kdo z nás je v trestání
silnější a vytrvalejší!"
(72) Odpověděli: "Nedáme
ti přednost před tím, čeho se nám dostalo z
jasných důkazů, ani před tím, jenž nás
stvořil. Rozhodni to, o čem chceš rozhodovat, avšak
můžeš rozhodovat jen o věcech tohoto života
pozemského.
(73) Uvěřili jsme v Pána
svého, aby nám odpustil naše hříchy a
kouzelnictví, k němuž jsi nás ty donutil. A Bůh je
lepší a trvalejší!
(74) A věru pro toho, kdo k
Pánu svému jako hříšník přijde, je peklo
určeno, v němž ani nezemře, ani žít nebude,
(75) zatímco těm, kdož k
Němu jako věřící přicházejí a
zbožné skutky vykonali, těm hodnosti nejvyšších se
dostane,
(76) zahrad Edenu, pod nimiž řeky
tekou a v nichž nesmrtelní budou. A taková je odměna
těch, kdož se očišťují!"
(77) A vnukli jsme
Mojžíšovi: "Vydej se za noci na cestu se
služebníky Mými a proraz jim cestu suchou v moři a
stíháni se neboj a strach neměj!"
(78) A stíhal je Faraón s
vojsky svými a pokrylo je moře tím, čím je
pokrylo.
(79) A takto Faraón lid svůj v
bloudění zavedl a po cestě správné jej nevedl.
(80) Dítky Izraele,
zachránili jsme vás před nepřítelem
vaším a uzavřeli jsme s vámi úmluvu na pravém
úbočí hory Sinaje a seslali jsme vám manu a
křepelky.
(81) Jezte tedy z
výtečných pokrmů, jež jsme vám
uštědřili, avšak nepřehánějte v tom, jinak
vás postihne hněv Můj! A koho hněv Můj postihne, ten
již do záhuby spěje.
(82) Já věru jsem
odpouštějící tomu, kdo pokání
činí, věří, zbožné skutky koná a potom
po správné cestě se ubírá.
(83) I pravil Bůh: "Co
způsobilo, že tak spěcháš od lidu svého,
Mojžíši?"
(84) Odpověděl: "Oni jdou v
mých stopách, zatímco já spěchám k
tobě, Pane můj, abych se ti zalíbil."
(85) Pravil: "Po tvém odchodu jsme
uvedli lid tvůj do pokušení a Samaritán jim dal
zbloudit!"
(86) I vrátil se
Mojžíš k lidu svému rozhněván i zarmoucen a
řekl: "Lide můj, cožpak Pán váš
vám neučinil slib překrásný? Či byla snad
úmluva pro vás příliš dlouhá anebo jste
chtěli, aby na vás padl hněv Pána vašeho, že
jste tak slib svůj porušili, jímž jste se mi
zavázali?"
(87) Odpověděli: "Slib
tobě daný jsme z vlastní neporušili, avšak bylo
nám nařízeno přinést náklady z ozdob tohoto lidu
a hodit je na hromadu, a podobně je tam hodil i Samaritán."
(88) A učinil pro ně tele,
jež mělo tělo a bučelo, a řekli: "Toto je
božstvo vaše i božstvo Mojžíšovo, avšak on
na ně již zapomněl."
(89) Což neviděli, že jim
ani slovem neodpovídá a že jim nemůže ani
škodit, ani prospívat?
(90) Již předtím jim
Árón říkal: "Lide můj, vy jste tím
jen zkoušeni a Pán váš je věru milosrdný;
následujte mne a rozkaz můj poslouchejte!"
(91) Odpověděli: "Pokud se k
nám nevrátí Mojžíš, nepřestaneme je
uctívat."
(92) I zvolal Mojžíš po
svém návratu: "Áróne, co ti zabránilo,
když viděls je takto bloudit,
(93) abys mne následoval? Proč
jsi nebyl rozkazu mého poslušen?"
(94) Odpověděl: "Synu mé
matky, nechytej mne za bradu a hlavu mou! Obával jsem se, že
řekneš: Vyvolal jsi rozkol mezi dítkami Izraele a slovo mé jsi
nedodržel."
(95) Potom Mojžíš
řekl: "A co je vlastně s tebou, Samaritáne?"
(96) I odpověděl:
"Spatřil jsem to, co oni neviděli, a vzal jsem hrst prachu ze
stopy posla a rozhodil jsem jej; takto mne svedla duše má."
(97) I pravil Mojžíš:
"Odejdi a nechť po celý život
říkáš: Nedotýkejte se mne! A budiž ti
určena lhůta, kterou neporušíš. Pohleď na
božstvo své, jež jsi uctívat nepřestal - věru je
spálíme a jako popel je do moře rozmetáme!
(98) Vaším božstvem je
jedině Bůh a není božstva kromě Něho a On
všechny věci svým věděním
objímá!"
(99) Takto ti vyprávíme
zvěsti doby minulé a přinášíme ti od Sebe
připomenutí.
(100) A kdo se od něho
odvrátí, ten v den zmrtvýchvstání
břemeno ponese
(101) a věčně bude jím
obtížen.Jak špatný to bude náklad v den
zmrtvýchvstání,
(102) v den, kdy na pozoun bude zatroubeno.
A tehdy shromáždíme hříšníky,
kteří šilhajíce
(103) budou si šeptat mezi sebou:
"Zůstali jsme v hrobech pouze deset dní."
(104) My nejlépe víme, co spolu
hovoří; a hle, řekne ten z nich, kdo je
nejpříkladnější svým životem:
"Zůstali jste tam jen den jediný!"
(105) A budou se tě dotazovat na hory.
Odpověz: "Pán můj je na prach rozmetá
(106) a jako pustou pláň je
zanechá
(107) a neuzříš na
ní ani zakřivení, ani zvlnění."
(108) V ten den následovat budou
svolavatele, v němž úchylky není, a hlasy se
ztiší před Milosrdným a uslyšíš jen
rtů ševelení.
(109) V ten den nepomůže
přímluva nikomu kromě toho, jemuž to Milosrdný
dovolí, a toho, jehož řeč se Mu zalíbí.
(110) On zná, co je před nimi i
co je za nimi, zatímco oni to nemohou obsáhnout ve svém
vědění.
(111) A tváře se pokorně
skloní před živým a samým o sobě
trvajícím, zatímco ti, kdož břímě
nespravedlnosti ponesou, budou zklamáni.
(112) A kdo zbožné skutky činil a
přitom věřící byl, ten nemusí se
obávat ani křivdy, ani poškození.
(113) A takto jsme je seslali v podobě
Koránu arabského a vyjádřili jsme v něm výstrahu
- snad stanou se bohabojnými, či přinese jim nové
připomenutí.
(114) Nechť povýšen je
Bůh, vládce a pravda! Nepospíchej s Koránem,
dříve než bude ti ukončeno celé jeho vnuknutí, a
rci: "Pane můj, rozmnož mi vědění!"
(115) A již předtím jsme
úmluvu s Adamem uzavřeli, avšak zapomněl na ni a pevnou
vůli jsme v něm nenalezli.
(116) A hle, řekli jsme
andělům: "Padněte na zem před Adamem!" A padli
všichni kromě Iblíse, který odmítl.
(117) I pravili jsme: "Adame, toto
věru je nepřítel tvůj i manželky tvé. Ať
vás nevyžene z ráje, neboť pak věru
nešťastni budete!
(118) Náleží ti, abys v
něm nehladověl a nahý nechodil
(119) a abys v něm nežíznil
a žárem netrpěl!"
(120) Však satan mu
našeptával a řekl: "Adame, mám ti ukázat
strom nesmrtelnosti a království
nepomíjející?"
(121) A pojedli oba ze stromu a objevila se
jim jejich nahota a začali si šíti oděvy z listí
rajského. Adam neposlušný vůči Pánu svému byl a z
pravé cesty se uchýlil.
(122) Potom Pán jeho si jej vyvolil,
odpustil mu a správnou cestou jej řídil.
(123) I pravil Bůh: "Sestupte z
něho společně a buďte jeden druhému nepřítelem!
A věru k vám přijde ode Mne správné
vedení." A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani
nebude nešťastný,
(124) zatímco ten, jenž
odvrátí se od připomenutí Mého, život povede
stísněný a v den zmrtvýchvstání
vzkříšen bude Námi jako slepý
(125) a řekne: "Pane, proč
jsi mne vzkřísil jako slepého, když dříve byl jsem
vidoucí?"
(126) I odpoví Bůh: "Tak
jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na
ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!"
(127) Takto odměňujeme
přestupníky a ty, kdož ve znamení Pána svého
nevěřili. A věru je trest v životě budoucím
nejtvrdší a nejtrvalejší!
(128) Což je neuvedlo na
správnou cestu pomyšlení, kolik jsme před nimi zahubili
pokolení, nad jejichž obydlími oni chodí nyní?
Věru jsou v tom znamení pro vládnoucí rozumem!
(129) A kdyby nebylo slova Pána
tvého, jež předem bylo již sesláno, a lhůty
stanovené, byl by se trest stal nevyhnutelným.
(130) Snášej trpělivě
to, co oni hovoří, a slav chválu Pána svého před
slunce východem i západem! A i v době noční Jej
oslavuj a na obou koncích dne - snad zalíbení v tobě
nalezne!
(131) A nevrhej zrak svůj
žádostivě na to, co dali jsme některým
párům z nich v užívání - to
nádhera pomíjivá je života pozemského, abychom je
tím uváděli v pokušení; vždyť
štědrost Pána tvého lepší je i
trvalejší.
(132) Přikaž rodině své
modlitby konání a sám buď v ní
vytrvalý! My nežádáme od tebe žádnou
obživu, vždyť My sami ti ji uštědřujeme. A dobrý
konec náleží bohabojnosti.
(133) Říkají:
"Pročpak nám nepředvede nějaké znamení od
Pána svého?" Což se jim nedostalo důkazu jasného z toho,
co ve svitcích prvních je obsaženo?
(134) A kdybychom je byli zahubili trestem
nějakým předtím, věru by byli řekli:
"Pane náš, proč jsi k nám neposlal posla
nějakého, abychom mohli následovat Tvá znamení, dříve
než jsme byli poníženi a zahanbeni?"
(135) Odpověz: "Každý
je v očekávání, čekejte tedy i vy! A záhy
se dozvíte, kdo po stezce přímé kráčí a
kdo správně je veden!"