Part 17
Al-Anbiyaa
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Přibližuje se k lidem
zúčtování jejich, zatímco lhostejně se
odvracejí,
(2) a kdykoliv jim od Pána jejich
nové připomenutí přijde, jen jako v zábavě mu naslouchají
(3) s výsměchem v
srdcích. A ti, kdož nespravedliví jsou, tajně se
domlouvají: "Což není on jen smrtelník
vám podobný? Cožpak se chcete podílet na kouzelnictví,
přestože oči máte vidoucí?"
(4) Rci: "Pán můj
dobře zná řeči na nebesích i na zemi, On
slyšící je i vševědoucí."
(5) Však naopak oni
hovoří: "To jsou jen sny popletené či spíše
on sám si to vymyslil, ba věru on básníkem je!
Ať tedy předloží znamení, s jakými byli
vysláni proroci staří!"
(6) Neuvěřilo před nimi
žádné město, a zahubili jsme je. Uvěří snad
nyní tito?
(7) A poslali jsme před tebou pouze
muže, jimž vnuknutí jsme dali. Zeptejte se tedy lidí,
jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li!
(8) A nedali jsme těmto prorokům
těla, jež by pokrmy nejedla, a ani nesmrtelní nebyli.
(9) Potom jsme splnili slib jim
daný a zachránili jsme je i ty, jež jsme chtěli,
zatímco přestupníky jsme zahubili.
(10) A nyní jsme vám již
Písmo seslali, v němž pro vás je
připomenutí - což to nepochopíte?
(11) A kolik jsme vyvrátili
měst, jež byla nespravedlivá, a po nich vzniknout jsme
národům jiným dali!
(12) A jakmile pocítili
přísnost Naši, prchat z měst se jali.
(13) "Neprchejte, ale raději se
vraťte k přepychu, v němž jste žili, a do
příbytků svých - možná že o
vydání počtu požádáni budete!"
(14) A odpověděli:
"Běda nám, my věru byli jsme nespravedliví!"
(15) A nepřestalo toto
volání jejich, dokud jsme je jak obilí neskosili a
životy jejich nezhasili.
(16) My nebesa a zemi a vše, co je
mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili;
(17) kdybychom se byli chtěli pobavit,
našli bychom si zábavu u Sebe, kdybychom už tak učinit
zamýšleli.
(18) Naopak My pravdu proti falši
mrštíme, a roztříští ji, a hle, ona se
rozplyne; však běda vám za to, co lživě Bohu
připisujete!
(19) Jemu náleží
všichni, kdož na nebesích jsou a na zemi; a ti, kdož u
Něho dlí, nejsou tak hrdopyšní, aby Mu nesloužili,
a nikdy neumdlí
(20) a pějí slávu Jeho
dnem i nocí bez přestání.
(21) Vzali si snad božstva
pozemská, jež k životu probouzejí?
(22) Kdyby byla na nebi a na zemi
božstva jiná kromě Boha, věru by obojí již
zkáze bylo propadlo. A oč je Bůh, Pán trůnu,
slavnější než to, co mu připisují!
(23) A On nebude tázán na to,
co koná. zatímco oni budou dotazováni na počtu
vydání.
(24) Či vzali si vedle Něho
božstva jiná? Rci: "Předložte tedy důkaz
svůj! Toto je připomenutí těm, kdož se mnou jsou, i
připomenutí těm, kdož byli přede mnou!"
Však naopak, většina z nich pravdu nezná a odvrací
se od ní.
(25) A nevyslali jsme před tebou
žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: "Není
božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!"
(26) Hovoří:
"Milosrdný si vzal děti!" Sláva Mu! Ba nikoliv, to
služebníci jsou jen Jeho ctihodní,
(27) kteří se dříve
než On promluvit neodvažují a jen podle rozkazu Jeho
jednají.
(28) A On zná dobře, co je
před nimi a co je za nimi, a oni se přimlouvat nesmějí,
leč za toho, v němž On nalezne zalíbení; a oni se
před Ním třesou bázní.
(29) A kdyby někdo z nich řekl:
"Já božstvem vedle Něho jsem," toho bychom peklem
odměnili, neboť takto My nespravedlivé odměňujeme.
(30) Což ti, kdož
nevěří, nevidí, že nebesa a země byly
pevně spojeny a že jsme je od sebe odtrhli a že z vody jsme
vše živé učinili? Což neuvěří?
(31) A vztyčili jsme na zemi hory
pevně zakotvené, aby se s nimi nekývala, a učinili jsme na
ní průchody jako cesty - snad jimi budou vedeni.
(32) A učinili jsme nebe střechou
chráněnou a přesto se oni odvracejí od Našich
znamení.
(33) On je ten, jenž stvořil noc
i den, slunce i měsíc a oba po nebeské své dráze
plují.
(34) Žádnému ze
smrtelníků, kteří před tebou byli, jsme
nesmrtelnost nedali. A jestliže ty zemřeš, budou snad oni
nesmrtelní?
(35) Každá duše smrti
okusí; a zkoušíme vás zlým i dobrým co
pokušením, a k Nám budete navráceni.
(36) A když tě
nevěřící spatří, posměšky si z
tebe jen dělají a hovoří: "Je tohle ten, co
zmiňuje se pohrdavě o božstvech vašich?" A při
tom sami nevěří v Milosrdného připomenutí!
(37) Člověk je stvořen ze
spěchu! Já ukáži vám záhy Svá
znamení, však nežádejte jejich
uspíšení!
(38) A říkají
nevěřící: "Kdy slib tento se splní, jste-li
pravdomluvní?"
(39) Kéž by znali ti, kdož
nevěří, tu chvíli, kdy nebudou moci oheň
odvrátit od tváří svých a zad svých a
kdy pomoc žádnou mít nebudou!
(40) Ba, Hodina přikvačí
na ně znenadání a v úžas je uvede a nebudou
schopni ji zadržet a ani odklad nedostanou.
(41) A dělali si posměšky
již z poslů předchozích, avšak to, čemu se
posmívali, obklopilo ty, kdož tomu se posmívali.
(42) Rci: "Kdo ochrání
vás za noci i za dne před Milosrdným?" A přece od
připomenutí Pána svého se odvracejí!
(43) Mají snad místo
Nás božstva jiná, jež bránit je budou? Ta nejsou
schopna pomoci ani sama sobě, a oni jimi nebudou proti Nám
chráněni.
(44) Ba naopak, nechali jsme je i otce
jejich užívat světa tohoto tak, až prodloužily se
životy jejich. Což nevidí, že
přicházíme na zem zmenšujíce ji ze všech
stran? Jsou snad vítězi oni?
(45) Rci: "Já varuji vás
jedině vnuknutím mně daným, však hluší
neslyší volání, jsou-li varováni."
(46) A jestliže se jich dotkne jen
jediné dechnutí trestu Pána tvého, vykřiknou:
"Běda nám, my vskutku nespravedliví jsme byli!"
(47) A postavíme v den
zmrtvýchvstání váhu spravedlivou a nebude duše
žádná o nic ošizena; a i kdyby to mělo jen
váhu zrna hořčičného, My je přineseme. A my stačíme
si jako účetní.
(48) A dali jsme již kdysi
Mojžíšovi a Árónovi spásné
zjevení, osvícení, i bohabojným
připomenutí,
(49) těm, kteří se
Pána svého kvůli nepoznatelnému obávají a před
Hodinou se chvějí.
(50) A toto je připomenutí
požehnané, Námi seslané. Chcete je snad popírat?
(51) A darovali jsme již
předtím Abrahamovi správné vedení, neboť jsme o
něm věděli.
(52) Hle, pravil otci svému a lidu svému:
"Co je to za sochy, jichž se tak usilovně
přidržujete?"
(53) Odpověděli: "Shledali
jsme, že otcové naši je uctívali."
(54) Pravil: "Vskutku vy i vaši otcové
ve zjevném bludu jste!"
(55) I řekli: "Přišels
k nám s pravdou, anebo jsi jedním z těch, kdo
žertují?"
(56) Odpověděl: "Ba
právě naopak! Váš Pán je Pánem nebe a
země a On obé stvořil. A já jsem jedním z těch,
kdož to dosvědčují.
(57) Při Bohu, dozajista
nastrojím úklad modlám vašim, jakmile záda
vaše se obrátí."
(58) A rozbil je na kousky všechny
kromě té největší z nich - snad oni sami se k ní
navrátí.
(59) I řekli: "Kdo tohle
božstvům našim udělal, ten věru mezi nespravedlivé
patří!"
(60) A pravili jedni: "Slyšeli
jsme mladíka nějakého o nich poznámky činit, Abraham mu
říkají."
(61) I zvolali: "Přiveďte ho
před oči lidí - snad budou proti němu
svědčit!"
(62) A zeptali se jej: "Byls to ty,
Abrahame, kdo s našimi božstvy se tohle odvážil
učinit?"
(63) Odpověděl: "Nikoliv, to
tenhle největší z nich udělal, zeptejte se jich,
jestliže mohou promluvit!"
(64) Nevěřící se
obrátili proti sobě a řekli: "Vy věru jste
nespravedliví!"
(65) Potom však opět nastal obrat
v hlavách jejich a prohlásili: "Ty přece
víš, že vůbec nemluví!"
(66) Abraham pravil: "Pročpak
tedy uctíváte vedle Boha něco, co vám ani
neprospívá, ani neškodí?
(67) Hanba na vás i na to, co
místo Boha uctíváte. Cožpak nejste
rozumní?"
(68) Zvolali: "Upalte ho a pomozte
božstvům svým, udělat něco chcete-li."
(69) Avšak My jsme pravili:
"Ohni, vychladni a buď neškodným pro Abrahama!"
(70) A hodlali mu úklad nastrojit,
však My jsme způsobili, že sami ztrátu
největší utrpěli.
(71) A zachránili jsme jeho i Lota
vedouce je do země, již jsme pro lidstvo celé požehnali,
(72) a darovali jsme mu Izáka a
Jakuba nádavkem a všechny jsme bezúhonnými
učinili.
(73) A ustanovili jsme je vůdci,
kteří lid svůj řídí podle rozkazu
Našeho, a vnukli jsme jim konání dobrého,
dodržování modlitby a rozdáváni almužny -
a byli služebníky Našimi.
(74) A dali jsme Lotovi
osvícení a vědění a zachránili jsme ho z
města, jež nepravosti páchalo a jehož obyvatelé byli
lidmi špatnými a hanebnými.
(75) A uvedli jsme jej do
milosrdenství Svého, neboť patřil mezi bezúhonné.
(76) (A
zmiň) se o Noem, který již
dříve Nás volal, a vyslyšeli jsme jej a
zachránili jsme jej i rodinu jeho od pohromy nesmírné
(77) a pomohli jsme mu proti lidu,
jenž prohlašoval znamení Naše za vylhaná. A byl to
lid špatný a utopili jsme je všechny.
(78) A zmiň se o Davidovi a
Šalomounovi; hle, oni vynesli rozsudek o poli, jež poškodilo
stádo ovcí lidí jedněch, a byli jsme svědky
rozsudku jejich.
(79) A vnukli jsme Šalomounovi
pochopení věci té a oběma jsme darovali osvícení
a vědění. A donutili jsme hory a ptáky, aby spolu s
Davidem Naši pěli chválu. A tak jsme učinili.
(80) A naučili jsme jej
vyrábět brnění pro vás, abyste se jimi
chránili před útočností vzájemnou -
budete za to vděčni?
(81) A Šalomounovi jsme podrobili
vítr, jenž jako vichřice na rozkaz jeho duje k zemi, již
jsme požehnali. A o všech těch věcech My dobře jsme
věděli.
(82) A také některé satany jsme mu
podrobili, aby se do moře potápěli či práce jiné
proň vykonávali, a My jsme je při tom střežili.
(83) A zmiň se o Jóbovi,
jenž volal k Pánu svému: "Postihlo mne
neštěstí, však tys nejslitovnější ze
slitovníků!"
(84) A vyslyšeli jsme jej a
odvrátili od něho neštěstí, jež nesl, a
vrátili jsme mu jeho rodinu a přidali ještě jednou tolik
s nimi jako milosrdenství své a jako připomenutí těm,
kdož Nás uctívají.
(85) A zmiň se o Ismaelovi,
Idrísovi a Dhu l-Kiflovi - a ti všichni byli trpěliví,
(86) a uvedli jsme je do
milosrdenství Svého a jsou mezi bezúhonnými.
(87) A zmiň se o Muži s rybou;
když odešel rozzloben a domníval se, že proti němu
nic nezmůžeme. A volal nás v temnotách
říkaje: "Není božstva kromě Tebe,
sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k
nespravedlivým!"
(88) I vyslyšeli jsme jej a
zachránili jsme jej z útrap jeho. A takto My poskytujeme
záchranu věřícím.
(89) A zmiň se o
Zachariášovi, když volal k Pánu svému: "Pane
můj, neponechávej mne samotného, Ty, jenž z dědiců
jsi nejlepší!"
(90) Vyslyšeli jsme jej a darovali
jsme mu Jana a učinili jsme manželku jeho plodnou. A všichni ti
se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k
Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám
pokorní.
(91) A zmiň se o té, jež
panenství své střežila. A vdechli jsme do ní
část ducha Svého a učinili jsme z ní i ze syna
jejího pro veškeré lidstvo znamení.
(92) Hle, tato vaše obec je
obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším,
uctívejte Mne tedy!
(93) Avšak oni se ve věci své
mezi sebou rozpoltili, však přesto se všichni k Nám
navrátí.
(94) Kdokoliv dobré skutky koná a je
při tom věřící, tomu úsilí jeho
věru nebude upřeno a zajisté mu je k dobru
připíšeme.
(95) A je zakázáno městu
každému, jež jsme zahubili, aby se obyvatelé jeho v ně
navrátili,
(96) pokud nebudou vypuštěni Gog
a Magog; a tehdy se lidé z každého hrobu vynoří!
(97) Pravdivý slib se
přibližuje, a hle, strnulé jsou zraky těch, kdož
neuvěřili. "Běda nám, že lhostejní jsme
byli k němu, ba naopak, byli jsme nespravedliví."
(98) Vskutku vy i to, co jste místo
Boha uctívali, palivem budete peklu a věru se doň dostanete!
(99) Kdyby tamti byli
skutečnými božstvy, nebyli by se sem dostali; a všichni v
něm budou nesmrtelní.
(100) A bude tam pro ně jen
sténání, však nebudou v něm slyšeni.
(101) Ti však, jimž jsme
předem slíbili odměnu překrásnou, ti od pekla
budou vzdáleni
(102) a neuslyší z něho ani
šelest nejmenší a v tom, po čem duše jejich
toužily, budou nesmrtelní.
(103) Ani den hrůzy největší
je nezarmoutí a andělé je přivítají slovy:
"Toto váš je den, jenž byl vám
přislíben!"
(104) V ten den svineme nebe, jako se
svinují svitky knih, a jako jsme začali již prvním
stvořením, tak opakovat to budeme podle slibu Námi daného. A
My tak učiníme!
(105) A věru jsme již napsali v
žalmech, po připomenutí, že zemi podědí Moji
bezúhonní služebníci.
(106) A je v tom zajisté sdělení
pro lid Mne uctívající.
(107) A neposlali jsme tě leč jako
znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré.
(108) Rci: "Bylo mi vnuknuto jenom,
že božstvem vaším je Bůh jediný.
Odevzdáte se tedy do Jeho vůle?"
(109) A jestliže se
odvrátí, tedy rci: "Já varoval vás bez
rozdílu a věru nevím, je-li blízko či daleko to,
co vám bylo slíbeno."
(110) A On zná dobře to, co
veřejně hovoříte, i to, co skrýváte.
(111) Nevím, zda to snad není
pouze pokušení pro vás a dopřání
vám užívat na určitou chvíli.
(112) Rci: "Pane můj, rozhodni
podle pravdy!" Pán náš je Milosrdný a u
Něho budiž vyžadována pomoc proti tomu, co
lživě Mu připisujete!
Al-Hajj
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Lidé, bojte se Pána svého,
neboť otřesy Hodiny budou věcí nesmírnou.
(2) V onen den, až ji
spatříte, každá kojící opustí
dítě, jež kojila, a každá těhotná
potratí plod svůj; tehdy uvidíš lidi jako opilé,
aniž se opili. Avšak trest Boží bude strašný.
(3) Jsou pak mezi lidmi
někteří, kdož hádají se o Bohu, aniž
něco vědí, a následují každého satana
vzpurného.
(4) A je psáno o něm, že
toho, kdo vezme si jej za ochránce, on věru z cesty svede a dovede
ho k trestu plamene šlehajícího.
(5) Lidé, jste-li na pochybách
ohledně zmrtvýchvstání, vzpomeňte si, že
stvořili jsme vás nejdřív z prachu, pak z kapky semene,
pak z kapky přilnavé, pak z kousku masa ztvárněného či
beztvarého - abychom vám to objasnili. A umisťujeme do lůna
to, co chceme, až do lhůty stanovené, potom vás z něho
vyvedeme jako kojence, až posléze dosáhnete dospělosti své. A
některý z vás je povolán k Pánu dříve
a některý z vás je vržen do věku sešlosti,
takže neví nic z toho, co dříve již
věděl. A vidíš zemi neplodnou, však když na ni
sešleme vodu, pohne se a vzedme a dá vyrůst různým
druhům rostlin nádherných.
(6) A to je proto, že Bůh je
vskutku pravda, a proto, že On oživuje mrtvé a je
všemocný nad věcí každou
(7) a že Hodina přijde a
není o ní pochyby žádné a že Bůh
vzkřísí ty, kdož v hrobech jsou.
(8) A mezi lidmi je i ten, jenž o
Boha se hádá, aniž něco zná a aniž je veden
a aniž má Písmo osvícené,
(9) a kroutí krkem svým, aby
svedl jiné z cesty Boží. Hanba mu na tomto světě! A v den
zmrtvýchvstání mu dáme okusit trestu
spalujícího.
(10) "A to je za to, co
předtím ruce tvé spáchaly!" A Bůh věru
neukřivdí služebníkům Svým.
(11) A mezi lidmi je i ten, jenž Bohu
slouží jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s
tím spokojen, jestliže však je postižen
pokušením, tu obrátí se tváří
zpět, ztráceje tak tento i onen svět - a to věru je
ztráta zjevná.
(12) A vzývá místo
Boha něco, co nemůže mu ani uškodit, ani prospět - a
to zajisté je zbloudění daleké.
(13) A vzývá toho, jenž
je mu spíše škodlivý než
užitečný; jak špatný to pán a jak
hnusný to přítel!
(14) Bůh věru uvede ty, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, do zahrad, pod nimiž
řeky tekou, neboť Bůh učiní vše, co chce.
(15) Kdo se domnívá, že
Bůh mu nepomůže v životě pozemském ani v
životě budoucím, nechť natáhne provaz až do
nebe, pak ať jej přeřízne a potom nechť pohlédne,
zda jeho úklad odstranil to, co jej rozhněvalo.
(16) . . . A takto jsme jej seslali jako
znamení jasná - a nechť Bůh vede toho, koho chce.
(17) A věru ti, kdož
uvěřili a ti, kdož vyznávají
židovství, sabejci, křesťané a zoroastrovci a ti, kdo k
Bohu přidružují, zjistí, že Bůh mezi nimi
rozliší v den zmrtvýchvstání, neboť
Bůh svědkem je všech věcí.
(18) Což jsi neviděl, že
před Bohem padají na zem ti, kdož na nebesích jsou i na
zemi, a také slunce a měsíc, hvězdy a hory, stromy a
zvířata a mnoho lidí? Však nad mnohými z nich se
trest uskuteční, neboť kým Bůh opovrhl, tomu
nebudou pocty prokazovány. A Bůh věru učiní
vše, co chce.
(19) Toto jsou dvě skupiny
nepřátelské, které se spolu přou ohledně Pána
svého; těm, kdož neuvěřili, střižen bude šat
z ohně a hlavy jejich budou polévány vodou vroucí,
(20) jež rozleptá vše, co
v břichách jejich je, i kůži jejich,
(21) a pro ně jsou připraveny
důtky železné.
(22) A kdykoli budou odtamtud chtít
odejit kvůli utrpení, budou tam vráceni a bude jim
řečeno: "Okuste trestu spalujícího!"
(23) Naproti tomu Bůh věru uvede
ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, do zahrad, pod
nimiž řeky tekou; a tam budou ozdobeni náramky zlatými
a perlami a oděni budou do šatu z hedvábí
(24) a budou vedeni k řeči
překrásné a budou vedeni ke stezce Toho, jenž hoden je
chvály.
(25) A věru těm, kdož
nevěří a odvádějí jiné z cesty
Boží a od Mešity posvátné, již jsme určili
pro všechny lidi - jak pro ty, kdož u ní sídlí,
tak i pro kočovníky, a těm, kdož chtěli by zde
zavést bludnou víru ze svévole, dáme okusit trestu bolestného.
(26) A hle, připravili jsme pro
Abrahama příbytek na místě chrámu a řekli
jsme mu: "Nepřidružuj ke Mně nic, ale očisti
Chrám Můj pro ty, kdo obcházení konají, a pro
ty, kdož modlí se vestoje, klaní se a na zem padají!
(27) A vyzývej lidi ke
konání pouti, a nechť k tobě přijdou
pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech
rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin
hlubokých,
(28) aby podali svědectví o
užitečných darech jim uštědřených a aby
vzpomínali jména Božího ve dnech známých nad
dobytčetem ze stád, jež Bůh jim v obživu daroval.
Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého!
(29) Potom nechť skončí se
zanedbáváním svým, vyplní přesně
sliby své a vykonají obcházení okolo Chrámu
starobylého."
(30) A takto konejte! A kdo v
úctě bude mít posvátné věci Boží,
bude to pro něj lepší u Pána jeho. A jsou vám
dovolena zvířata ze stád kromě toho, co bylo již
dříve jmenováno. Vyhýbejte se špíně
model, vystříhejte se řeči falešné!
(31) Buďte jako hanífové Bohu
oddáni, nikoliv jako ti, kdo k Němu přidružují!
Ten, kdo přidružuje k Bohu, podobá se tomu, jenž spadl z
nebe a jejž uchvátili ptáci anebo jej zavál
vítr do místa dalekého.
(32) Takto konejte! A má-li kdo v
úctě obřady Boží, je to známka bohabojnosti
srdcí.
(33) A budete mít z nich užitek
až do lhůty určené - a místo obětování
jejich bude u Chrámu starobylého.
(34) A každé obci jsme stanovili
obřady, aby lidé vzpomínali jména Božího nad
dobytčetem ze stád, jež jsme jim uštědřili. A
božstvem vaším je Bůh jediný, Jemu se do vůle
odevzdávejte! A oznam zvěst radostnou pokorným,
(35) těm, jichž srdce jsou
naplněna bázní, když vzpomínáno je Boha,
a kteří jsou trpěliví k tomu, co je postihuje, a
kteří dodržují modlitby a rozdávají
almužny z toho, co jsme jim uštědřili.
(36) A učinili jsme pro vás
velbloudice obětmi při obřadech Božích a je v tom
pro vás dobro. A vzpomínejte jména Božího nad nimi,
když stojí v řadě. A když se jejich boky
zhroutí, jezte z nich a nakrmte zdrženlivé i stydlivě
prosící. A takto jsme vám podmanili obětní
zvířata - snad budete vděční!
(37) K Bohu nedospěje ani maso jejich,
ani krev jejich, ale dospěje k Němu bohabojnost vaše. A takto
vám je podmanil, abyste hlásali velikost Boží za to,
že vás uvedl na cestu pravou. A oznam těm, kdož dobré
konají, zvěst radostnou!
(38) Bůh ubrání ty,
kdož uvěřili, neboť Bůh věru nemiluje
žádného zrádce nevěřícího.
(39) A těm, kdož
chtějí, je dovoleno, aby bojovali kvůli tomu, že jim bylo
ukřivděno. A Bůh věru je schopen poskytnout jim pomoc,
(40) těm, kdož byli
bezprávně vyhnáni ze svých domovů jedině
proto, že říkali: "Pánem naším je
Bůh!" A kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, věru
by byly bývaly zničeny poustevny, kostely, modlitebny a místa
klanění, v nichž hojně je vzpomínáno jména
Božího. - A Bůh vskutku pomůže těm, kdož
pomáhají Jemu - a Bůh věru je silný,
mocný.
(41) On pomůže těm,
kteří - když jsme je upevnili na zemi - dodržují
modlitbu a dávají almužnu a nařizují vhodné a
zakazují zavrženíhodné. A Bohu patří
konečné rozhodnutí o věcech všech.
(42) Prohlašují-li tě za
lháře, pak již před nimi prohlašoval proroky za
lháře lid Noemův, ´Ádovci a Thamúdovci
(43) a také lid Abrahamův i Lotovi
soukmenovci
(44) i obyvatelé Madjanu. Též Mojžíš
byl za lháře prohlášen. Já pak poskytl jsem
nevěřícím odklad, leč posléze jsem je
uchvátil, a jaké bylo mé zavržení!
(45) Kolika městům jsme již
dali zahynout, protože byla nespravedlivá a dnes jsou od
základu zpustošena! A kolik studní je zasypáno a kolik
vznosných zámků zbořeno!
(46) Což necestovali po zemi a
neměli srdce, aby chápali, a uši, aby slyšeli avšak
nejsou to oči jejich, jež jsou nevidoucí, nýbrž
slepá jsou srdce v hrudích jejich.
(47) A vyžadují na tobě,
abys uspíšil příchod trestu, avšak Bůh slib
Svůj nezruší. A jeden den je věru u Pána tvého
jako tisíc let z těch, jež vy počítáte.
(48) Kolika městům jsem poskytl
odklad, přestože byla nespravedlivá! Potom jsem je však
uchvátil a u Mne je cíl konečný.
(49) Rci: "Lidé, já jsem pro
vás jen varovatelem zjevným!"
(50) Těm, kdož uvěřili
a zbožné skutky konali, dostane se slitování i
přídělu štědrého,
(51) avšak ti, kdož
ukládali o znamení Naše snažíce se je
znemožnit, ti budou obyvateli výhně pekelné.
(52) Nevyslali jsme před tebou posla
ani proroka, aby satan nebyl podvrhl do přání jeho něco
nevhodného, avšak Bůh zruší to, co satan podvrhne, a
potom Bůh potvrdí Svá znamení - a Bůh
vševědoucí je i moudrý.
(53) A jedná takto, aby učinil
to, co podvrženo bylo satanem, pokušením pro ty, v jichž
srdcích je choroba a jichž srdce jsou zatvrzelá - a
nespravedliví jsou věru ve vzdoru hlubokém -
(54) a aby ti, jimž dostalo se
vědění, poznali, že to je pravda od Pána tvého, a
uvěřili v ni a pokořila se před ní srdce jejich.
Bůh zajisté povede ty, kdož uvěřili, ke stezce
přímé.
(55) Avšak ti, kdož
neuvěřili, nepřestanou o ní pochybovat, dokud se k nim
znenadání Hodina nedostaví anebo dokud k nim nepřijde
trest dne zhoubného.
(56) V ten den bude náležet
vláda Bohu a On bude soudit mezi nimi. A ti, kdož uvěřili
a zbožné skutky konali, budou v zahradách slastí,
(57) zatímco ty, kdož
neuvěřili a znamení Naše za lež prohlašovali,
očekává trest ponižující.
(58) A těm, kdož vystěhovali
se na cestě Boží a potom byli zabiti anebo zemřeli,
Bůh věru uštědří podíl
překrásný, neboť Bůh nejlepší je z
uštědřovatelů.
(59) A věru je uvede na místo,
jež se jim bude líbit; a Bůh zajisté je
vševědoucí, soucitný.
(60) Tak bude! Tomu, kdo potrestá
stejným způsobem, jakým byl sám trestán, a
potom je mu kvůli tomu ukřivděno, tomu věru Bůh
pomůže, vždyť Bůh je promíjející,
odpouštějící.
(61) A je to proto, že Bůh
dává noci proniknout v den a dni v noc a protože je
slyšící, jasnozřivý.
(62) A je to proto, že Bůh je
pravda a že to, co je místo Něho vzýváno, je
nicotné a Bůh věru je vznešený, veliký.
(63) Což jsi neviděl, jak
Bůh seslal z nebes vodu, takže se země zazelenala?
Vždyť Bůh je věru rychlý a dobře
zpravený.
(64) Jemu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi, a On je
soběstačný, chvályhodný.
(65) Což jsi neviděl, jak
Bůh vám podrobil vše, co na zemi je, stejně jako lodi,
jež po moři plují podle rozkazu Jeho? A On zadržuje nebe,
aby nespadlo na zem, leda z dovolení Jeho. Vždyť Bůh je
vůči lidem věru shovívaný, slitovný.
(66) A On je ten, jenž dal vám
život, potom vás zemřít nechá, aby vás
posléze znovu oživil. A člověk je vskutku velmi
nevděčný.
(67) A každé obci jsme stanovili
obřady, jimiž se řídí. Nechť se tedy s tebou
nehádají ohledně věci této. Vyzývej k
Pánu svému, neboť tys věru na cestě přímé!
(68) A jestliže se s tebou
hádají, rci: "Bůh zná nejlépe, co
děláte,
(69) a Bůh rozsoudí mezi
vámi v den zmrtvýchvstání to, o čem jste se
tak hádali."
(70) Což nevíš, že
Bůh zná vše, co na nebi je i na zemi? A vše to je
věru v Knize zapsáno, a to je pro Boha vskutku velmi snadné.
(71) A oni uctívají
místo Boha něco, k čemu On neseslal
oprávnění a o čem nemají žádné
vědění. A nespravedliví nebudou mít
pomocníka žádného.
(72) A když jsou jim
přednášena Naše znamení jasná,
uzříš na tvářích těch, kdož
neuvěřili, odpor a div že nenapadnou ty, kdož
sdělují jim Naše znamení. Rci: "Mám
vám sdělit něco ještě horšího, než
je toto? Oheň - ten slíbil Bůh těm, kdož neuvěří
a jak hnusný to bude cíl konečný!"
(73) Lidé, je vám
uváděno podobenství, vyslyšte je! Ti, které
vzýváte místo Boha, nejsou schopni stvořit ani
mouchu, i kdyby se k tomu všichni spojili! A kdyby jim moucha něco
vzala, nebyli by schopni si to vzít nazpět od ní. Jak
slabí jsou oba: žádající i žádaný!
(74) Nevěřící
neoceňují Boha pravdivou mírou a Bůh věru je silný
a mocný.
(75) Bůh si volí mezi
anděly a mezi lidmi posly Své, vždyť Bůh je
slyšící, jasnozřivý.
(76) On zná dobře, co je
před vámi i co je za vámi, a k Bohu se věci
všechny navrátí.
(77) Vy, kteří
věříte! Klaňte se, padejte na zem a uctívejte
Pána svého! Konejte dobré, snad budete blaženi!
(78) A bojujte usilovně za Boha s
úsilím, jež si zaslouží! On si vás
vyvolil a nepřipravil vám žádné obtíže v
náboženství, jež je vírou předka vašeho
Abrahama. A On nazval vás muslimy již dříve - i v tomto
-, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro
ostatní lidi. Dodržujte modlitbu a rozdávejte almužnu a
hledejte oporu u Boha! On vaším je ochráncem - jak
překrásný to ochránce a jak
výtečný to pomocník!