Part 19

(21) A říkají ti, kdož nemají naději na setkání s Námi: "Kdyby k nám byli sesláni andělé či kdybychom uzřeli Pána svého, věřili bychom!" A zpyšněli v duších svých a povyšovali se velmi domýšlivě.

(22) V den, kdy anděly spatří - a ten den nebude pro hříšníky radostnou zvěstí - zvolají: "Přehradu zahrazující postavte mezi nás!"

(23) A My posoudíme skutky, které konali, a učiníme z nich prach rozptýlený.

(24) V ten den se dostane obyvatelům ráje nejlepšího místa k přebývání a nejkrásnějšího místa k odpočinutí,

(25) v den, kdy rozpoltí se nebe i s mračny a andělé sesláním budou sesláni,

(26) v ten den bude mít Milosrdný neomezenou vládu; a těžký pro nevěřící to bude den.

(27) V ten den si bude nevěřící ruce své hryzat a říkat: "Ó kéž bych se byl ubíral cestou stejnou s poslem!

(28) Běda mi, kéž jsem toho a toho za přítele nebral,

(29) vždyť on mne věru od připomenutí odvedl poté, co se mi ho dostalo; a satan člověka jen na holičkách nechal!"

(30) I řekne posel: "Pane, lid můj pokládal tento Korán za něco, čemu se vyhnout je zapotřebí."

(31) A takto jsme udělali každému proroku nepřítele z hříšníků vzešlého, leč Pán tvůj ti zcela jako vůdce i pomocník stačí.

(32) A říkají ti, kdož nevěří: "Kdyby mu byl seslán Korán v jednom celku, uvěřili bychom!" A sesíláme jej takto, abychom tím posílili srdce tvé, a předčítáme jej s péčí největší.

(33) A neuvedou ti nevěřící podobenství žádné, aniž bychom ti k němu přinesli odpověď pravdivou a výklad nejlepší.

(34) Ti, kteří shromážděni budou s tvářemi k peklu obrácenými, ti místa nejhorší mít budou a nejdále z cesty sejdou.

(35) A dali jsme již kdysi Mojžíšovi Písmo a učinili jsme bratra jeho Áróna poradcem jemu

(36) a řekli jsme: "Odeberte se oba k lidu, jenž znamení Naše za lživá pokládá!" A vyhubili jsme je do samých základů!

(37) A podobně jsme lid Noemův, jenž prohlásil posly za lháře, utopili a pro lidi jsme je znamením učinili; a připravili jsme pro nespravedlivé muka bolestná

(38) a rovněž pro ´Ádovce Thamúdovce, obyvatele ar-Rassu a četná pokolení, jež mezi nimi byla.

(39) A všem těmto jsme podobenství uváděli a všechny jsme zahladili až do úplného zničení.

(40) A procházeli nevěřící kolem města, jež bylo zaplaveno deštěm zhoubným. Což nebyli s to je vidět? Ba věru, a přece nedoufají ve vzkříšení!

(41) A když tě vidí, jen posměšky si z tebe tropí a říkají: "Je tohle ten, jehož Bůh jako posla vypravil?

(42) Vždyť by nás byl málem odvedl od božstev našich, kdybychom nebyli v uctívání jich vytrvalí!" Však záhy se dozví, až trest spatří, kdo více se z cesty správné odchýlil.

(43) Myslíš, že tomu, kdo si vzal jako své božstvo vášeň svou, jsi dozorcem,

(44) anebo domníváš se, že většina z nich naslouchá či uvažuje rozumně? Vždyť oni jsou jen jak dobytčata ba ještě dále zbloudili z cesty správné.

(45) Což nevidíš, jak Pán tvůj stín prodlužuje? Kdyby byl chtěl, věru by jej byl nehybným učinil; a pak jsme slunce ustanovili jemu vůdcem

(46) a potom jej k sobě přitahujeme lehkým uchopením.

(47) A On je ten, jenž pro vás noc rouchem učinil a spánek odpočinkem a den učinil vzbuzením.

(48) A On je ten, jenž větry vysílá jako hlasatele milosrdenství Svého; a sesíláme z nebe vodu čistou,

(49) abychom jí oživili zem mrtvou a napojili to, co jsme stvořili z dobytka a lidí, mírou hojnou.

(50) A rozdělujeme ji mezi ně, aby se upamatovali,avšak většina lidí odmítá vše kromě nevěrectví.

(51) Kdybychom chtěli, věru bychom byli vyslali varovatele do města každého.

(52) Neposlouchej nevěřící, ale pusť se jím proti nim do boje úporného.

(53) A On je ten, jenž volně dal téci oběma mořím: jedno sladké a pitné je, druhé slané a hořké. A mezi oběma umístil překážku a přehradu zahrazující.

(54) A On je ten, jenž stvořil z vody smrtelníka a učinil mu přímé a přišvagřené příbuzenstvo. A Pán tvůj je všemohoucí.

(55) Avšak oni uctívají místo Boha něco, co jim prospívat ani škodit nemůže; a nevěřící je proti Pánu svému (satanovým) pomocníkem.

(56) A vyslali jsme tě pouze, abys byl hlasatelem zvěsti radostné a varovatelem.

(57) Rci: "Nežádám od vás za to odměnu žádnou, leda aby ten, kdo chce, se ubíral k Pánu svému cestou správnou."

(58) Spolehni se na Živého, jenž neumírá, a oslavuj chválu Jeho; On dostatečným je znalcem hříchů služebníků Svých.

(59) Ten, jenž nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, v šesti dnech stvořil a pak na trůnu se pevně usadil - to je Milosrdný! A zeptej se na Něj dobře zpravených!

(60) A když se jim řekne: "Padněte na zem před Milosrdným!", odpovídají: "A co je to Milosrdný? Máme padat na zem jen proto, že ty nám to poroučíš?" A to vše jen rozmnožuje odpor jejich.

(61) Požehnán budiž ten, jenž na nebi znamení zvěrokruhu stvořil a svítilnu tam umístil i měsíc osvětlený.

(62) A On je ten, jenž stanovil střídání noci i dne jako znamení pro toho, kdo chce si Boha připomenout, a toho, kdo chce být vděčný.

(63) Služebníci Milosrdného jsou ti, kdož pokorně chodí po zemi, a když jsou osloveni lidmi pošetilými,odpovídají: "Mír s vámi!" -

(64) ti, kdož za noci bdí kvůli Pánu svému padajíce na zem i stojíce

(65) a kdož hovoří: "Pane náš, odvrať od nás trest pekla, vždyť jeho trest je trýznivý!"

(66) - a ono je útočištěm i místem pobytu věru špatným -

(67) a ti, kdož při vydáních svých ani nerozhazují, ani neskrblí, leč na střední cestě mezi tím stojí,

(68) a kdož nevzývají spolu s Bohem žádná božstva jiná a nezabíjejí duši žádnou, jejíž zabití Bůh zakázal - leda podle práva, a nesmilní. A kdo toto činí, ten hříchu se dopouští,

(69) za nějž mu trest zdvojnásoben bude v den zmrtvýchvstání a zůstane v něm věčně ponížený

(70) kromě těch, kdož pokání činili, uvěřili a zbožné skutky konali. A takovým Bůh špatné skutky jejich za dobré vymění, vždyť Bůh odpouštějící je a slitovný.

(71) A kdokoliv se kál a zbožné skutky konal, ten věru se k Bohu navrátí kajícně.

(72) A ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně,

(73) a ti, kdož k připomenutí znamení Pána svého nezůstávají lhostejní, jako by byli hluší a slepí,

(74) a ti, kdož říkají: "Pane náš, dej nám v manželkách našich i potomcích našich oka ochlazení a učiň nás vzorem bohabojným,"

(75) takoví odměněni budou komnatami rajskými, neboť trpěliví byli a setkají se tam s pozdravem i přivítáním

(76) a budou tam nesmrtelní. A jak krásné to bude místo přebývání a umístění.

(77) Rci: "Pán můj se o vás nepostará, nebudete-li jej vzývat; vy však jste již znamení za lež prohlásili a záhy vás postihne trest nevyhnutelný."

Ash-Shu'araa

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Tá sín mím.

(2) Toto jsou Písma zřetelného znamení.

(3) Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí,

(4) však kdybychom chtěli, seslali bychom jim z nebes znamení, před nímž jejich šíje by zůstaly zkrouceny v ponížení.

(5) A kdykoliv se jim dostalo od Milosrdného nového připomenutí, vždy se jen od něho odvrátili

(6) a za lež je prohlásili; však dostane se jim zvěsti o tom, čemu se posmívali!

(7) Což po zemi se nerozhlédli a neviděli, kolika druhům rostlin užitečných jsme na ní vyrůst dali?

(8) Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(9) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(10) A hle, Pán tvůj Mojžíše zavolal: "Jdi k lidu, jenž křivdu činí,

(11) k lidu Faraónovu; což nebudou bohabojní?"

(12) I odpověděl: "Pane, obávám se, že mne ze lži obviní

(13) a že hruď má stísněna bude a jazyk můj se nerozváže. Pošli pro Áróna raději!

(14) A oni mají proti mně obvinění a bojím se, že mě zabijí."

(15) I řekl Bůh: "Nikoliv, půjdete oba s Našimi znameními a My, naslouchajíce, budeme s vámi.

(16) K Faraónovi jděte a řekněte: My poslové jsme věru Pána lidstva veškerého,

(17) odešli dítka Izraele s námi!"

(18) I pravil Faraón: "Což jsme tě jako dítě mezi sebou nevychovali a nezůstals u nás mnohá léta věku svého?

(19) A přesto jsi provedl skutek svůj, jejž jsi učinil;tys věru jeden z nevděčných!"

(20) Mojžíš odpověděl: "Spáchal jsem jej v době, kdy byl jsem ještě jedním z bloudících,

(21) a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil.

(22) A dobrodiní, jež mi předhazuješ, je v tom snad, žes dítka Izraele zotročil?"

(23) I otázal se Faraón: "A kdo je ten Pán lidstva?"

(24) Odvětil: "Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je - uvěřit-li dovedete!"

(25) I pravil Faraón k okolostojícím: "Zdaž slyšíte?"

(26) Řekl Mojžíš: "Pánem vaším je i vašich dávných předků."

(27) Pravil: "Váš posel, jenž vyslán byl k vám, je bláznem vskutku!"

(28) A Mojžíš pokračoval: "Je Pánem východu i západu a toho, co mezi nimi je - můžete to pochopit?"

(29) I zvolal Faraón: "Uznáš-li jiné božstvo než mne, do vězení tě dám věru hodit!"

(30) I otázal se Mojžíš: "A což když ti předvedu důkaz zřetelný?"

(31) Faraón odpověděl: "Předveď jej tedy, jsi-li pravdomluvný!"

(32) I hodil tedy hůl svou, a hle, hadem zjevným se stala

(33) a vyňal ruku svou, a hle, bílou přihlížejícím se zdála!

(34) I řekl Faraón k velmožům svým, kol něho stojícím: "Tohle věru je kouzelník obratný,

(35) jenž kouzly svými vás chce z vaší země vyhnat. Co rozhodnete?"

(36) I pravili: "Odkaž jej i bratra jeho na později a do všech měst shromažďovatele vyšli,

(37) by k tobě se všemi kouzelníky obratnými přišli!"

(38) A shromážděni byli kouzelníci v den pro schůzku stanovený

(39) a lidé byli dotázáni: "Chcete se též účastnit shromáždění?

(40) Snad i my kouzelníky, budou-li vítězní, následovat budeme."

(41) Když kouzelníci se dostavili, řekli Faraónovi: "A dostaneme odměnu, jestliže vítězství dosáhneme?"

(42) A odpověděl Faraón: "Zajisté, a tehdy se věru mými přiblíženci stanete."

(43) I pravil jim Mojžíš: "Hoďte, co hodit chcete!"

(44) A hodili provazy své a hole své, říkajíce: "Při moci Faraónově, vítězství máme zaručené!"

(45) Pak hodil Mojžíš hůl svou, a hle, pozřela jejich kousky podvodné.

(46) Na zem kouzelníci klaníce se padli,

(47) volajíce: "V Pána lidstva jsme uvěřili,

(48) v Pána Mojžíšova a Árónova."

(49) Faraón vykřikl: "Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám dovolil? On věru vaším mistrem je, jenž kouzlům vás naučil. Však záhy dám vám poznat! Dám vaše pravé ruce a levé nohy usekat a všechny vás dám ukřižovat!"

(50) Odpověděli: "Nic nevadí, vždyť my se přece k Pánu svému navrátíme,

(51) a toužíme jedině, aby nám Pán náš odpustil viny naše, vždyť my k prvním věřícím patříme!"

(52) A vnukli jsme Mojžíšovi: "Odejdi v noci se služebníky Mými, neb věru budete pronásledováni."

(53) Faraón pak vyslal svolavatele v města svá,

(54) aby řekli: "Tamti jsou jen skupina nepočetná

(55) a na nás vskutku jsou rozhněváni,

(56) však my množství jsme věru, jež má se na pozoru!"

(57) A odvedli jsme Faraóna a lid jeho ze zahrad a od pramenů,

(58) od pokladnic a ze vzácných příbytků;

(59) a tak stalo se a učinili jsme dítka Izraele toho všeho dědici

(60) a pronásledovalo je vojsko Faraóna, k východu pochodující.

(61) Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: "Teď vskutku dostiženi jsme!"

(62) I pravil Mojžíš: "Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!"

(63) A vnukli jsme Mojžíšovi: "Udeř holí svou do moře!" A rozestoupilo se a část každá podobnou se stala obrovské hoře.

(64) A dali jsme jim postoupit a pak i těm druhým,

(65) a zachránili jsme Mojžíše a všechny, kdož byli s ním,

(66) a pak jsme zničili ty druhé utopením.

(67) Věru je v tomto znamení; však většina z nich nevěří.

(68) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(69) Vyprávěj jim zvěst o Abrahamovi,

(70) když pravil otci svému a lidu svému: "Co to uctíváte?"

(71) Odpověděli: "Modly uctíváme a v oddanosti k nim setrváváme."

(72) I otázal se jich: "A slyší vás, když je vzýváte?

(73) Anebo jsou vám k užitku či ke škodě?"

(74) Odvětili: "To nikoliv, však shledali jsme, že tak činili již otcové naši."

(75) A pravil Abraham: "Uvažovali jste vůbec o tom, co uctíváte

(76) vy i dávní předkové vaši?

(77) To jsou nepřátelé moji a není Boha kromě Pána lidstva,

(78) jenž stvořil mne a na správnou cestu mne uvádí

(79) a krmí mne a napájí,

(80) a když nemocen jsem, mne uzdraví

(81) a zemřít mi dá a pak mě oživí,

(82) a přeji si jen, aby mi viny mé odpustil v soudu den poslední."

(83) Pane, daruj mi moudrost a připoj mě k bezúhonným

(84) a učiň mě pro pokolení budoucí jazykem pravdomluvným

(85) a dej, ať jsem jedním z dědiců zahrady slastí,

(86) a odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící,

(87) a nezahanbi mě v den, kdy vzkříšeni budou,

(88) v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí -

(89) kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou,

(90) v den, kdy ráj se k bohabojným přiblíží

(91) a peklo bude předvedeno těm, kdo sváděli,

(92) a bude jim řečeno: ,Kde je to, co jste uctívali

(93) kromě Boha. Mohou vám anebo sami sobě pomoci??

(94) A budou do pekla svrženi oni i ti bloudící

(95) a všechna vojska Iblísova.

(96) A řeknou tam mezi sebou se hádajíce:

(97) ,Při Bohu, věru jsme ve zjevném bludu byli,

(98) když naroveň Pána lidstva jsme vás povýšili.

(99) A svedli nás z cesty jedině hříšníci,

(100) a nemáme přímluvce žádného

(101) ani přítele věrného,

(102) kéž bychom se mohli vrátit, abychom byli věřící!`"

(103) Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(104) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(105) A také lid Noemův posly za lháře prohlásil,

(106) když bratr jejich Noe jim říkal: "Což nebudete bohabojní?

(107) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,

(108) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(109) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(110) Boha se bojte a mne poslouchejte!"

(111) I řekli: "Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší?"

(112) A Noe odvětil: "Nemám o tom, co dělali, žádné vědění,

(113) a účtování s nimi jedině Pánu mému přísluší máte-li o tom tušení!

(114) Já nejsem z těch, kdo věřící odhání,

(115) já jsem jen varovatel zjevný!"

(116) A zvolali: "Jestliže nepřestaneš, Noe, doopravdy ukamenován budeš!"

(117) Řekl: "Pane, lidé moji mě za lháře prohlásili,

(118) rozhodni tedy mezi mnou a jimi rozhodnutím zřetelným a zachraň mne i ty, kdož se mnou uvěřili!"

(119) A zachránili jsme jej i ty, kdo byli s nim, v arše s nákladem plným

(120) a pak jsme utopili ty, kteří zbyli.

(121) Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(122) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(123) Rovněž ´Ádovci posly za lháře prohlásili,

(124) když bratr jejich Húd jim říkal: "Což nebudete bohabojní?

(125) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,

(126) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(127) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(128) Chcete stále stavět na každé výšině znamení jen tak pro pobavení

(129) a chcete stále zakládat stavby - hodláte snad být nesmrtelní?

(130) A když násilí činíte, jste jak tyrani násilní!

(131) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(132) A bojte se toho, jenž rozmnožil to, co znáte,

(133) a vaše stáda vám rozhojnil a vaše syny

(134) a také zahrady a prameny!

(135) Já pro vás obávám se trestu dne nesmírného!"

(136) Odpověděli: "Je nám jedno, zda varuješ nás či zda nejsi varovatelem;

(137) vždyť toto je způsob starých -nic jiného -

(138) a my potrestáni nebudem!"

(139) A za lháře ho prohlásili a my jsme je zahubili. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(140) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(141) A také Thamúdovci posly za lháře prohlásili,

(142) když bratr jejich Sálih jim říkal: "Což nebudete bohabojní?

(143) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,

(144) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(145) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(146) Myslíte, že ponecháni budete v tom, co zde máte, v bezpečí

(147) mezi prameny a zahradami,

(148) polnostmi a s visícími trsy palmami

(149) a že nadále budete vytesávat obydlí v horách domýšlivě?

(150) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(151) Neposlouchejte přestupníků nařízení,

(152) kteří na zemi šíří pohoršení a o nápravu se nestarají!"

(153) Odpověděli: "Ty věru jsi jen jeden z očarovaných

(154) a nejsi leč smrtelník nám podobný. Předveď nám nějaké znamení, jsi-li z pravdomluvných!"

(155) I řekl: "Hle, zde je velbloudice, má právo pít v jednom dni a vy máte právo také pít v den určený.

(156) Nečiňte jí však nic zlého, ať nestihne vás trest dne nesmírného!"

(157) Přesto však žíly jí přeřezali a již nazítří toho věru litovali,

(158) neb zachvátil je trest. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(159) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(160) Též lid Lotův posly za lháře prohlásil,

(161) když bratr jejich Lot jim říkal: "Což nebudete bohabojní?

(162) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný.

(163) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(164) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(165) Což se chcete jen k mužům z lidstva všeho přibližovat

(166) a manželky své, jež pro vás Pán váš stvořil, zanedbávat? Ba, vy věru jste lid přestupníků!"

(167) A zvolali: "Jestliže nepřestaneš, Lote, vyhnán budeš vskutku!"

(168) I řekl: "Mně se opravdu hnusí vaše počínání.

(169) Pane, zachraň mne i mou rodinu před následky toho, co činí!"

(170) A jeho i rodinu jeho celou jsme zachránili

(171) kromě stařeny jedné, jež byla mezi opozdilými,

(172) a potom všechny ostatní jsme zničili

(173) a déšť jsme na ně spustili. Jak hnusný to byl déšť pro ty, jež marně jsme varovali!

(174) A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(175) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(176) A také lidé Houštin posly za lháře prohlásili,

(177) když jim Šu´ajb říkal: "Což nebudete bohabojní?

(178) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,

(179) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(180) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(181) Dávejte míry spravedlivé a nebuďte mezi podvádějícími

(182) a važte vahami vyrovnanými

(183) a neubírejte lidem z majetku jejich a nebuďte těmi, kdož na zemi pohoršení rozšiřují!

(184) Bojte se toho, kdo stvořil vás i pokolení dřívější!"

(185) Odpověděli: "Tys věru jen očarovaný

(186) a nejsi leč smrtelník nám podobný, a soudíme věru, žes prolhaný.

(187) Nech tedy na nás spadnout nebe kus, jsi-li pravdomluvný!"

(188) I řekl: "Pán můj o tom, co děláte, dobře ví."

(189) Avšak oni za lháře jej prohlásili a uchvátil je trest dne zamračeného a byl to trest dne nesmírného.

(190) A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(191) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(192) . . . A toto je vskutku Pána lidstva seslání,

(193) a sestoupil duch spolehlivý s ním

(194) na srdce tvé, bys varovatelem byl jedním.

(195) A je ve zřetelném jazyce arabském sesláno

(196) a je věru v Písmech starých obsaženo.

(197) Což není pro ně znamením, že znají je dítek Izraele učenci?

(198) A i kdybychom je byli seslali některému cizinci

(199) a byl by jim je přednášel, ani tehdy by nebyli věřící.

(200) A takto jím pronikáme do srdcí hříšníků,

(201) však oni v toto zjevení neuvěří, pokud trest bolestný neuzří,

(202) jenž přijde k nim, aniž co tušit budou, znenadání.

(203) A tehdy zvolají: "Což nebude nám dán odklad žádný?"

(204) Budou si pak ještě přát trestu Našeho uspíšení?

(205) Což nevidíš, že dáváme-li jim ještě několik let tohoto světa užívání,

(206) že potom dostaví se to, co jim jsme slibovali,

(207) a že nebude jim platno nic z toho, co si užívali?

(208) Žádné město jsme nezahubili, aniž jsme mu varovatele dali

(209) jako připomenutí, a věru jsme žádnou křivdu nespáchali.

(210) A nesestoupili s Koránem žádní satani,

(211) neb jim to nepřísluší a nejsou toho schopni ani,

(212) vždyť zabráněno jim bylo u nebeského trůnu v naslouchání.

(213) A spolu s Bohem žádné jiné božstvo nevzývej, abys nebyl z potrestaných,

(214) a varuj nejbližší své z příbuzných

(215) a rozprostři křídla svá nad těmi, kdož následují tě z věřících.

(216) A jestliže tě neuposlechnou, tedy rci: ",Já nejsem za to, co činíte, odpovědný."

(217) A na mocného a slitovného se spolehni,

(218) který tě vidí, když k modlitbě se zvedáš

(219) a jak mezi klanícími se chováš,

(220) vždyť On slyšící je i vševědoucí.

(221) Mám vám oznámit, na koho sestupují satani?

(222) Sestupují na všechny pomlouvače hříšné

(223) a sdělují jim slyšené, však lháři jsou to ve většině.

(224) A také básníci jsou bloudícími následováni.

(225) Což nevidíš, jak v každém údolí zmámeně pobíhají

(226) a říkají to, co vůbec nekonají?

(227) Kromě těch, kdo uvěřili a zbožné skutky konali a jména Božího hojně vzpomínali a jimž pomoci se dostalo poté, co jim ukřivděno bylo. A záhy se dozví ti, kdož křivdili, k jakému obratu osudu se obrátí!

An-Naml

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Tá sín. Toto jsou verše Koránu a Písma zjevného,

(2) vedení i zvěst radostná věřícím,

(3) kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o životě budoucím.

(4) Těm však, kdož v onen svět nevěří, jsme zkrášlili jejich konání, takže jen slepě tápají.

(5) To jsou ti, jimž dostane se trestu nejhoršího a v životě budoucím ztrátu největší utrpí.

(6) A ty zajisté Korán dostáváš od Pána moudrého, vševědoucího.

(7) A hle, pravil Mojžíš rodině své: "Zpozoroval jsem oheň jakýsi, přinesu vám buď zprávu o něm, či oharek planoucí - snad budete se moci ohřát od něho."

(8) Když přišel k ohni, ozvalo se: "Požehnán budiž ten, jenž v ohni tomto dlí, a ten, jenž okolo něho jest! Sláva Bohu, Pánu lidstva veškerého!

(9) Mojžíši, věru jsem to Já, Bůh mocný a moudrý.

(10) Hoď svou hůl!" Když Mojžíš viděl, jak hůl se svíjí, jako by hadem byla, otočil se zády, však krok učinit nemohl. "Mojžíši, neboj se, poslové Boží nesmějí u Mne strach mít,

(11) kromě těch, kdož nespravedliví byli; jestliže potom zlé dobrým nahradili, tehdy Já odpouštějící jsem, slitovný.

(12) Vlož ruku svou do záňadří a vyjmeš ji bílou, bez choroby jakékoliv." . . . A to je jedno z devíti znamení pro Faraóna a lid jeho, a věru je to hanebníků lid.

(13) Když se jim dostalo Našich znamení s jasností vší, řekli: "To zjevné je kouzelnictví!"

(14) A odmítli je, přestože duše jejich přesvědčeny byly o pravdivosti jejich, z nespravedlnosti a pýchy. A pohleď, jaký byl konec těch, kdož šířili pohoršení.

(15) A vskutku jsme uštědřili Davidovi a Šalomounovi vědění, takže říkali: "Chvála Bohu, který nás vyznamenal nad mnohé Své služebníky věřící!"

(16) Šalomoun pak stal se dědicem Davidovým a pravil: "Lidé, byli jsme naučeni řeči ptactva a byli jsme zahrnuti věcí všech hojností. A věru je toto zjevné dobrodiní!"

(17) A shromáždila se u Šalomouna vojska jeho z džinů, smrtelníků a ptáků a všichni po oddílech kráčeli;

(18) a když došli do údolí mravenců, zvolal jeden mravenec: "Mravenci, uchylte se do obydlí svých, aby vás nerozšlapal Šalomoun se svými vojsky, aniž to zpozorovali!"

(19) I usmál se Šalomoun řeči jejich a řekl: "Pane můj, vnukni mi, abych Ti poděkoval za dobrodiní Tvé, jímž zahrnuls mne i rodiče mé! Dej, ať pro Tvé zalíbení konám zbožné skutky, a uveď mne ze Svého milosrdenství mezi bezúhonné služebníky Své!"

(20) Potom provedl přehlídku ptactva a otázal se: ,,Čím to, že dudka zde nevidím? Nebo snad přítomen není?

(21) Věru jej ztrestám trestem těžkým či jej zaříznu, nepřinese-li mi zjevné ospravedlnění!"

(22) A zdržel se dudek nepříliš dlouho a po příchodu pravil: "Zjistil jsem něco, co ty sám dosud nevíš, a přicházím k tobě ze Sáby se zvěstí jistou:

(23) shledal jsem, že nad ní žena vládne, jež byla obdařena věcmi všemi a trůnu mohutného je majitelkou;

(24) a shledal jsem, že ona i lid její se slunci místo Bohu klaní; Satan pak okrášlil pro ně jejich počínání a svedl je z cesty pravé, takže nejsou vedeni správně

(25) a Bohu se neklaní, jenž tajemství nebes i země odkrývá a dobře zná, co skrýváte i co dáváte najevo veřejně,

(26) a Bůh - není božstva kromě Něho - je trůnu nesmírného Pánem!"

(27) I pravil Šalomoun: "Uvidíme, zda pravdu mluvil či zda z prolhaných jsi jen.

(28) Odleť s tímto dopisem mým a shoď jim jej, potom se stranou drž a vyčkávej, co v odpověď učiní!"

(29) I řekla královna: "Velmožové, byl mi shozen tento dopis vznešený,

(30) od Šalomouna je a zní: ,Ve jménu Boha milosrdného, slitovného!

(31) Nebuďte vůči mně zpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle Boha jediného!? "

(32) I pravila dále: "Velmožové, poraďte mi v této mé záležitosti! A já nic nerozhodnu bez vašeho osvědčení."

(33) Odpověděli: "My jsme sice lidé síly a lidé statečnosti mocné, však záležitost patří tobě; uvaž sama, jaké vydáš nařízení!"

(34) Pravila: "Když králové do města nějakého vcházejí, věru je vyplení a nejmocnější z jeho obyvatel těmi nejbídnějšími učiní a takto obvykle jednají.

(35) Já však pošlu Šalomounovi dar a vyčkám, s čím navrátí se vyslanci moji."

(36) Když přišli k Šalomounovi, řekl jim: "Chcete snad rozmnožit mé bohatství? Však to, co mi Bůh uštědřil, je mnohem lepší než to, co dal vám! A přesto se z darů svých radujete velice.

(37) Vraťte se ke svým! A já věru proti nim vytáhnu s vojsky, jimž neodolají a vyženu je ze země jejich zbídačené a budou poníženi hluboce."

(38) Potom řekl: "Shromáždění, kdo z vás mi přinese trůn její, dřív než ke mně přijdou odevzdáni do vůle Boží?"

(39) I řekl jeden ifrít z džinů: "Já, já přinesu ti jej, dříve než zvedneš se z místa svého. A věru jsem k tomu silný dost i spolehlivý."

(40) Pak řekl ten, u něhož bylo vědění z Písma: "Já, já ti jej přinesu, dříve než pohled tvůj se k tobě vrátí!" A když uviděl Šalomoun trůn postavený před sebou, pravil: "Toto pochází z laskavosti Pána mého, aby mne vyzkoušel, jsem-li vděčný či nevděčný. Ten, kdo je vděčný, je jím pro vlastní duši svou, však ten, kdo nevděčný je a Pán můj soběstačný je i štědrý!"

(41) A dodal: "Učiňte trůn její nepoznatelným pro ni, abychom viděli, zda po cestě správné kráčí, či zda je z těch, kdož nejsou vedení."

(42) Když dostavila se, tu bylo jí řečeno: "Je toto trůn tvůj?" Odpověděla: "Jako by to byl on. A dostalo se nám již dříve vědění a byli jsme do vůle Boží odevzdáni."

(43) Byla však svedena tím, co místo Boha uctívala, vždyť byla z lidu nevěřícího.

(44) A bylo jí řečeno: "Vstup do paláce!" A když jej spatřila, domnívala se, že je to plocha vodní, a vykasala si oděv až k lýtkům svým. I řekl Šalomoun: "To je jen palác křišťálem vydlážděný." Zvolala: "Pane můj, sama sobě jsem ukřivdila, avšak nyní se odevzdávám spolu se Šalomounem do vůle Boha, Pána lidstva veškerého."

(45) A poslali jsme již kdysi k Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, aby jim řekl: "Uctívejte Boha!" A hle, tehdy rozdělili se na skupiny dvě, jež spolu byly rozhádány.

(46) Pravil Sálih: "Lide můj, proč chcete uspíšit příchod zlého před dobrým? Kdybyste Boha o odpuštění prosili, snad dostalo by se vám slitování."

(47) Odpověděli: "Ve věštbě ptáků jsme viděli špatné znamení o tobě a těch, kdož s tebou jsou." Řekl Sálih: "Pták osudu vašeho je u Boha; a vy jste lid, jenž zkouškám vystaven má být."

(48) A bylo v tom městě devět lidí, kteří šířili pohoršení na zemi a nechtěli se polepšit.

(49) I pravili: "Přísahejme si vzájemně při Bohu, že v noci napadneme jej i jeho rodinu! A potom řekneme jeho mstiteli: Svědky záhuby jeho rodiny jsme nebyli a my vskutku jsme pravdomluvní."

(50) A strojili úklady, ale také my jsme lest připravili, aniž o tom měli tušení.

(51) A pohleď, jaký byl konec jejich úkladů: zahubili jsme je i s lidem jejich vším!

(52) A to zde jsou obydlí jejich zpustošená za to, že nespravedliví byli, a věru je v tom znamení lidem vědoucím.

(53) A jen ty jsme zachránili, kdož uvěřili a bohabojní byli.

(54) A poslali jsme Lota, a hle, pravil lidu svému: "Budete se stále neřestem, jež sami dobře vidíte, oddávat?

(55) Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba vy věru jste lid zpozdilý!"