Part 2

(142) Budou říkat hlupáci mezi lidmi: "Co odvrátilo je od qibly jejich, k níž dříve se obraceli?" Odpověz: "Bohu patří východ i západ a On vede, koho chce, ke stezce přímé."

(143) A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. A ustanovili jsme qiblu, k níž až dosud jste se obraceli, jedině proto, abychom rozeznali ty, kdož následují posla, od těch, kdož odvracejí se od stop jeho. A není to nesnází velkou pro ty, které vede Bůh, vždyť Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh vůči lidem je blahovolný a slitovný.

(144) Vídáme tě často obracet tvář svou k nebi sem a tam a obrátíme tě proto ke qible, jež se ti bude líbit. Obrať tedy tvář svou směrem k Mešitě posvátné! A kdekoliv budete, obracejte tvář svou ve směru jejím! Věru ti, jimž dostalo se Písma, vědí dobře, že to je pravda od Pána jejich přicházející. A není Bohu lhostejné, co dělají.

(145) A i kdybys přinesl těm, jimž dostalo se Písma, jakékoliv znamení, nebudou se řídit qiblou tvou a ty se nebudeš řídit qiblou jejich. A někteří z nich se ani neřídí qiblou ostatních. Budeš-li pak následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, budeš věru jedním z nespravedlivých.

(146) Ti, jimž jsme dali Písmo, je znají tak, jako znají syny své. A přece jedna skupina z nich utajuje pravdu zcela vědomě.

(147) Pravda přichází od Pána tvého, nebuď tedy jedním z pochybovačů!

(148) Každý má směr svůj, k němuž se obrací. Snažte se vzájemně překonávat v dobrých skutcích! Ať již jste kdekoliv, Bůh vás všechny přivede a Bůh věru nad věcmi všemi moc má.

(149) A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné, neb ona je vskutku pravdou od Pána tvého. A není Bohu lhostejné, co děláte.

(150) A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné; a kdekoliv budete, obracejte tváře své ve směru jejím, aby lidé neměli důvod vám něco vytknout, kromě těch z nich, kdož jsou nespravedliví, avšak těch se neobávejte! Obávejte se Mne, abych mohl dovršit dobrodiní své vůči vám - snad budete správnou cestou vedeni!

(151) A takto jsme vám poslali posla ze středu vašeho, který vám přednáší znamení Naše, očišťuje vás, učí vás Písmu a moudrosti a učí vás tomu, co jste vůbec neznali.

(152) Buďte Mne pamětlivi a já budu pamětliv vás, děkujte Mi a nebuďte nevděční.

(153) Vy, kteří věříte, hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě, vždyť Bůh je věru s trpělivými.

(154) A neříkejte o těch, kdož byli zabiti na stezce Boží: "Jsou mrtvi!" Nikoliv; oni živi jsou, avšak vy to netušíte.

(155) Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech - avšak oznam zvěst radostnou trpělivým,

(156) kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: "My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!"

(157) A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni.

(158) As-Safá a al-Marwa věru patří k posvátným místům Božím; a kdo plní povinnost pouti k Chrámu nebo koná malou pouť, ten nedopustí se hříchu, když vykoná obcházení okolo obou těch míst. A kdokoliv dobrovolně koná dobré,... vždyť Bůh je za díky uznalý a vševědoucí.

(159) Ty, kdož zatajují to, co jsme seslali z jasných důkazů a správného vedení, poté, co jsme je lidem v Písmu vysvětlili, věru ty Bůh prokleje a proklejí je i proklínající,

(160) kromě těch, kdož kajícně se obrátí, polepší se a jasně to projeví; těm popřeji sluchu, vždyť Já jsem vyslyšující, slitovný.

(161) Nad těmi, kdož jsou nevěřící a jako nevěřící zemřou, bude vyneseno prokletí Boha, andělů i lidí všech

(162) a budou v něm navěky a nebude jim trest ulehčen a nedostane se jim odkladu.

(163) Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milosrdného, slitovného.

(164) Vskutku je ve stvoření nebes a země, ve střídání noci a dne, v lodi, jež pluje po moři s tím, co užitečné je lidem, ve vodě, již Bůh z nebe sesílá a kterou znovu oživuje zem po smrti její - a na ní všechna zvířata se rozptylují - a v pohybu větrů a oblacích podrobených mezi nebem a zemí - v tom všem jsou věru znamení pro lid rozumný.

(165) Jsou mezi lidmi někteří, kdož berou si vedle Boha jiné, jemu na úroveň postavené, a které milují, jako milují Boha. Avšak ti, kdož uvěřili, ti v lásce své k Bohu jsou silnější. Kéž by viděli ti, kdož jsou nespravedliví, až spatří trest, že síla je jedině u Boha a že Bůh strašný je ve svém trestání!

(166) A až se zřeknou ti, kteří byli následováni, těch, kdož je následovali, a až spatří trest a svazky jejich vzájemné budou zpřetrhány,

(167) zvolají ti, kdož je následovali: "Kéž bychom se mohli navrátit a zříci se jich tak, jako oni se nyní zříkají nás!" A takto jim Bůh ukáže činy jejich k zármutku jejich. A nebude pro ně úniku z ohně pekelného!

(168) Lidé, jezte dovolené a dobré z toho, co na zemi je, a nenásledujte stopy satanovy, vždyť on vaším nepřítelem je zjevným!

(169) On přikazuje vám jen špatnosti a hanebnosti, a abyste o Bohu říkali něco, o čem nemáte ponětí.

(170) A když je nevěřícím řečeno: "Následujte to, co Bůh seslal!", odpovídají: "Nikoliv, my budeme následovat zvyklosti, jež u otců svých jsme nalezli." Avšak což když otcové jejich ničemu nerozuměli a nebyli správnou cestou vedeni?

(171) Ti, kdož jsou nevěřící, se podobají dobytku, na nějž se volá a který slyší jedině křik a výzvy: hluší, němí, slepí - ničemu nerozumějí.

(172) Vy, kteří věříte, jezte z výtečných pokrmů, jež jsme vám uštědřili, a děkujte Bohu, jste-li Jeho služebníky

(173) Bůh zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno někomu jinému než Bohu.v Kdo však byl donucen jísti toto, aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude hříchu, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.

(174) Ti, kdož zatajují to, co Bůh seslal z Písma, a prodávají to za nízkou cenu, ti budou krmit břicha svá jen ohněm a Bůh s nimi vůbec nepromluví v den soudný a neočistí je; pro ně určen je trest bolestný.

(175) To jsou ti, kdož koupili zbloudění místo stezky přímé a potrestání místo odpuštění. Jak budou pak trpěliví vůči ohni?

(176) A to je proto, že Bůh seslal Písmo pravdu obsahující; ti, kdož se o Písmo hádají, ti věru jsou v rozkolu hlubokém.

(177) Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého bez ohledu na lásku k Němu příbuzným, sirotkům, nuzným, po cestě (Boží) jdoucímu, žebrákům a na otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu dodržuje a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví - to jsou ti, kdož víru pravou mají, a to jsou bohabojní.

(178) Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon krevní msty za zabití: muž svobodný za muže svobodného, otrok za otroka, žena za ženu. A bude-li komu sleveno něco bratrem jeho, pak nechť následován je zvyk uznaný a budiž zaplacení přijato s dobrou vůlí. A toto je ulehčení a milost od Pána vašeho; kdo pak přestoupí toto nařízení, tomu dostane se trestu bolestného.

(179) V zákonu krevní msty je pro vás život, ó nadaní rozmyslem! Snad budete bohabojní!

(180) Jest vám předepsáno, že když dostaví se smrt k některému z vás a on zanechá vám majetek, má učinit závěť ve prospěch rodičů a příbuzných podle zvyklosti uznané - a to je povinností pro bohabojné.

(181) A kdo změní závěť poté, co ji uslyšel, bude potrestán a vina za změnu tuto padne jen na ty, kdož tak učinili, vždyť Bůh je věru slyšící, všemohoucí.

(182) Ten, kdo se obává, že odkazující byl zaujatý nebo dopustil se chyby, a přičiní se o urovnání mezi dědici, na tom nebude lpět hřích žádný, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.

(183) Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní!

(184) Postěte se jen po určený počet dní! Ten z vás, kdo je nemocen anebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později. Ti, kdož mohou se postit, však nečiní tak, ti nechť se vykoupí nakrmením jednoho chudého. Kdo však dobrovolně učiní více dobrého, bude to přičteno k jeho dobru. A půst je pro vás lepší - jste-li rozumní.

(185) Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Boha za to, že správně vás vede - snad budete vděční!

(186) Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří - snad půjdou cestou správnou!

(187) Jest vám dovoleno přiblížit se v noci postní k manželkám svým - ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně. Bůh poznal, že křivdíte sami sobě, avšak obrátil se k vám a odpustil vám. Nyní tedy souložte s nimi a usilujte o to, co Bůh vám předepsal. Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu, potom dodržujte plný půst až do noci. A nesouložte s nimi, zatímco se zdržujete v rozjímání v modlitebnách! Toto jsou ohraničení Boží, nepřibližujte se k nim! A takto Bůh činí srozumitelnými znamení svá pro lidi - snad budou bohabojní!

(188) Nepohlcujte vzájemně majetky své podvodným způsobem! Nedávejte z nich dary soudcům, abyste tak hříšně připravili lidi o část majetku, jsouce si toho vědomi!

(189) A budou se tě ptát na novoluní. Odpověz: "To jsou znamení času pro lidi a pro stanovení poutě." Zbožnost nespočívá v tom, že přicházíte do domů svých zadní stranou, nýbrž zbožnost je u těch, kdož jsou bohabojní. Vcházejte do domů svých předními dveřmi a bojte se Boha - snad budete blažení!

(190) A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí.

(191) Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících!

(192) Jestliže však přestanou. . . tedy Bůh věru je odpouštějící, slitovný!

(193) A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým.

(194) Měsíc posvátný proti měsíci posvátnému; i věci posvátné podléhají zákonu krevní msty! Kdokoliv proti vám vystoupí nepřátelsky, pak i vy proti němu tak vystupte, podobně jako on vystupoval proti vám. A bojte se Boha a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných.

(195) Rozdávejte na stezce Boží, avšak nevrhejte se do zkázy vlastníma rukama! Konejte dobré skutky, neboť Bůh miluje ty, kdož dobré skutky konají.

(196) Konejte pečlivě pouť i malou pouť kvůli Bohu! Je-li vám v tom zabráněno, tedy se vykupte tím, co je pro vás snadné jako oběť! Neholte si hlavy své, pokud oběť nedospěje na místo své! Bude-li někdo z vás nemocen nebo postižen bolestí hlavy, a oholí se, ten se může vykoupit postem nebo almužnou či obětním darem. A jste-li bezpečni, ať ten, kdo použil příležitosti vykonat malou pouť spolu s velkou, se vykoupí tím, co je pro něj snadné jako oběť. Kdo nenalezne obětní zvíře, ať se vykoupí třídenním postem během pouti a sedmidenním po návratu svém, úhrnem plných deset dní. To platí pro toho, jehož rodina není přítomna v Mešitě posvátné. A bojte se Boha a vězte, že Bůh je strašný ve svém trestání!

(197) Pouť budiž konána v měsících známých. Ten, kdo se zavázal vykonat v nich pouť, nechť zdržuje se žen, prostopášnosti a hádek během pouti! Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem!

(198) Není pro vás hříchem, budete-li usilovat o přízeň Pána svého na trzích pouti. A když provádíte běh z Arafátu, vzpomínejte Boha poblíže místa posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na správnou cestu, zatímco předtím jste byli z těch, kdož bloudí.

(199) Potom proveďte běh tudy, kudy jej provádějí ostatní lidé, a proste Boha za odpuštění, neboť Bůh věru je odpouštějící, slitovný!

(200) A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Boha, tak jako vzpomínáte na otce své, a ještě usilovně ji! A jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: "Pane náš, obdaruj nás na tomto světě," ale ti věru nebudou mít podíl žádný v životě budoucím.

(201) A jsou mezi nimi někteří, kdož říkají: "Pane náš, daruj nám dobré na tomto světě i dobré v životě budoucím a ušetří nás muk trestu ohnivého!"

(202) Těm dostane se podílu z toho, co si vysloužili, neboť Bůh věru jest rychlý v účtování.

(203) Vzpomínejte Boha ve stanovených dnech! A kdo si pospíší o dva dny, nebude to hřích, a kdo se opozdí o dva dny, ani to nebude hříchem! A to platí pro toho, kdo je bohabojný. A bojte se Boha a vězte, že u Něho budete shromážděni.

(204) A mezi lidmi jest i takový, jehož řeči o životě pozemském se ti líbí a jenž dovolává se svědectví Božího o tom, co je v srdci jeho; avšak přitom je to protivník nejtvrdošíjnější.

(205) A když se odvrátí zády, chodí po zemi, aby šířil pohoršení a ničil sadbu i dobytek; Bůh však nemiluje pohoršení.

(206) A když se mu řekne "Boj se Boha!", zmocní se ho hříšná pýcha. A údělem jeho bude peklo, a jak hnusné to bude lože!

(207) Mezi lidmi jest i takový, jenž prodá i sebe sama v úsilí dosáhnout zalíbení Božího - a Bůh věru je blahovolný k služebníkům svým.

(208) Vy, kteří věříte, vejděte všichni v mír a nenásledujte kroky satanovy, vždyť on je pro vás nepřítelem zjevným!

(209) A jestliže klopýtnete poté, co se vám dostalo jasných znamení, tedy vězte, že Bůh je mocný i moudrý!

(210) Což mohou čekat něco jiného, než že k nim přijde Bůh a andělé v temnotě mračen? Pak bude věc rozhodnuta; a k Bohu vracejí se věci všechny.

(211) Zeptej se dítek Izraele na to, kolik jsme jim dali znamení jasných! Jestliže však někdo zfalšuje milost Boží poté, co k němu přišla, pak je Bůh strašný ve svém trestání.

(212) Byl zkrášlen život pozemský těm, kdož nevěří, a ti se posmívají těm, kdož uvěřili. Avšak ti, kdož jsou bohabojní, budou nad ně povýšeni v den zmrtvýchvstání. Bůh věru uštědřuje, komu chce, bez počítání!

(213) Lidé byli národem jediným a poslal Bůh proroky jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele a seslal s nimi Písmo s pravdou, aby rozsoudil mezi lidmi to, v čem se rozcházeli. A byli ve sporu jedině ti, jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim znamení jasná, a to ze vzájemné závisti. A nyní Bůh přivedl z dovolení Svého ty, kdož uvěřili, k pravdě, o níž se dříve rozcházeli v názorech. A Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé.

(214) Domníváte se, že vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně posel a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: "Kdy přijde vítězná pomoc Boží?" Což není pomoc Boží blízká?

(215) Dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci: "To, co rozdáváte z majetku, je pro rodiče, příbuzné, sirotky, nuzné a jdoucího po cestě Boží. A cokoliv dobrého učiníte, Bůh zajisté o tom ví."

(216) A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte.

(217) Dotazují se tě na posvátný měsíc a na bojování v jeho průběhu. Rci: "Bojovat v něm je hřích těžký, avšak odvracet od stezky Boží, nevěřit v Něj a v Mešitu posvátnou a vyhánět obyvatele jejich z ní je ještě těžší hřích před Bohem; svádět od víry je horší než zabíjet. Nevěřící nepřestanou proti vám bojovat, dokud vás neodvrátí od náboženství vašeho, budou-li toho schopni. Pro ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou, marné bude jejich konání na tomto i onom světě - ti ohně obyvateli se stanou a nesmrtelní v něm budou.

(218) Avšak ti, kdož uvěřili, vystěhovali se a na cestě Boží bojují, ti mohou doufat v milost Boží - a Bůh věru je odpouštějící, slitovný."

(219) Dotazují se tě na víno a na hru majsir. Rci: "V obou z nich je pro lidi hřích těžký i užitek, avšak jejich hřích je větší než užitek." A dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci: "Přebytek!" A takto vám Bůh objasňuje znamení - snad budete přemýšlet

(220) o tomto i o onom světě. A dotazují se tě na sirotky; odpověz: "Spravedlivě se k nim chovat je dobré; jestliže s nimi jednáte, nechť jsou jako bratři vaši!" Bůh rozeznává dobře toho, kdo pohoršení šíří, od toho, kdo dobré skutky činí. A kdyby chtěl, mohl by vás věru postihnout neštěstím, neboť Bůh je věru mocný, moudrý.

(221) Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi, pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí. Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného, zatímco Bůh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením Svým, a objasňuje znamení Svá lidem - snad si to připomenou!

(222) A dotazují se tě na menstruaci. Rci: "To je neduh; zdržujte se tedy žen svých po dobu menstruace a nepřibližujte se k nim, dokud se neočistí. A když se očistí, přicházejte k nim tak, jak Bůh vám to přikázal. A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se očišťují!"

(223) Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete, však učiňte předtím něco pro duše své a bojte se Boha a vězte, že se s Ním setkáte! Oznam tuto zvěst radostnou věřícím!

(224) A nečiňte Boha předmětem přísah svých, že budete zbožní a bohabojní a že se budete snažit o zlepšení vztahů mezi lidmi, neboť Bůh věru je slyšící, vševědoucí.

(225) Bůh vás nepotrestá za nevážnost řeči vaší v přísahách, ale potrestá vás za to, co srdce vaše si vysloužila. Bůh věru je odpouštějící, laskavý.

(226) Těm, kteří přísahají, že rozvedou se svými ženami, těm určena je lhůta čekací čtyř měsíců. Jestliže však odvolají přísahu svou, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.

(227) Jestliže se však rozhodnou pro rozvod, vždyť Bůh je věru slyšící, vševědoucí.

(228) A rozvedené ženy nechť samy čekají po tři periody a není jim dovoleno zatajovat to, co Bůh stvořil v lůnech jejich, věří-li v Boha a v den soudný. A je spravedlivější, jestliže manželé jejich si je vezmou nazpět v tomto stavu, pokud si přejí usmíření. A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše - a Bůh je mocný, moudrý.

(229) Rozvod je možný dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli. Není vám dovoleno vzít nic z toho, co jste jí dali, leda že oba se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná. Jestliže se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás hříchem, jestliže žena se vykoupí. Toto jsou omezení Bohem daná, nepřekračujte je! Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví!

(230) Jestliže zapudí muž ženu svou, není mu potom dovolena dříve, než byla vdána za jiného muže. A když tento se s ní rozvede, není pro žádného z obou hříchem, jestliže se k sobě vrátí, domnívají-li se, že budou dodržovat omezení Bohem daná. A toto jsou omezení Boží a On je činí jasnými pro lid vědoucí.

(231) Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, pak si je buď ponechejte podle zvyklosti, anebo je propusťte podle zvyklosti, avšak nezdržujte je násilím, překračujíce tak omezení Boží. Kdo tak činí, ten sám sobě škodí. A nepokládejte znamení Boží za žert, nýbrž pomněte dobrodiní Božího vůči vám a toho, co seslal vám z Písma a moudrosti, napomínaje vás tím! A bojte se Boha a vězte, že Bůh je všech věcí znalý.

(232) Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, nebraňte jim vstoupit v manželství s jejich novými manžely, jestliže se dohodli podle zvyklosti. A to je napomenutí tomu z vás, kdo v Boha i v den soudný uvěřil; a toto je pro vás jednání nejctnostnější a nejčistší. Bůh ví, avšak vy nevíte.

(233) Matky kojí děti své plné dva roky, a to je pro toho, kdo chce, aby bylo dovršeno kojení. Na otci dítěte pak spočívá výživa i oblékání matek podle zvyklosti uznané. A není nikomu uloženo nad možnosti jeho; nechť matka žádná není zkrácena kvůli dítěti svému a nechť není otec žádný zkrácen kvůli dítěti svému. A dědici připadá stejná povinnost. Jestliže oba si přejí odstavení dítěte po vzájemné dohodě a poradě, pak to pro ně není hříchem. A jestliže chcete vzít pro dítě kojnou, není to pro vás hříchem pod podmínkou, že zaplatíte to, co dáváte podle zvyklosti. A bojte se Boha a vězte, že Bůh jasně vidí vše, co děláte.

(234) Pro ty, kdož k Bohu byli povoláni a zanechali manželky, platí, že ony mají vyčkat samy o sobě čtyři měsíce a deset dní. A když dosáhnou lhůty své, nebude pro vás hříchem, jestliže si budou počínat samy se sebou podle zvyklosti uznané. A Bůh dobře ví, co děláte.

(235) A není pro vás hříchem, jestliže se budete ucházet o tyto ženy či budete-li mít podobný skrytý úmysl v duších svých. Bůh ví dobře, že si na ně budete myslit, avšak nesmlouvejte se s nimi v tajnosti, leda promluvíte-li slova zvyklostí uznaná. A nečiňte rozhodnutí o svazku manželském (s vdovou), pokud neuplyne lhůta předepsaná, a vězte, že Bůh dobře zná, co skryto je ve vašich duších! Střezte se Ho a vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný!

(236) Není pro vás hříchem, rozvedete-li se s ženami svými, dříve než jste se jich dotkli anebo dříve než jste jim určili obvěnění. Dejte jim však zaopatření - zámožný podle prostředků svých a chudý podle prostředků svých - podle zvyklosti uznaných. A to je povinností pro ty, kdož dobré konají.

(237) Jestliže se s nimi rozvedete dříve, než jste se jich dotkli, ale již jste jim určili obvěnění - pak jim patří polovina toho, k čemu jste se zavázali, pokud se toho nevzdají nebo se toho nevzdá ten, v jehož rukou je uzavření manželské smlouvy. A vzdát se toho je blíže k bohabojnosti. A nezapomínejte si vzájemně prokazovat velkomyslnost, vždyť Bůh jasně vidí vše, co děláte!

(238) Dodržujte modlitby a modlitbu prostřední a stůjte před Bohem, pokorně mu oddáni!

(239) A máte-li strach, pak ji konejte stojíce na nohou anebo v sedle, jste-li však v bezpečí, tedy vzpomínejte Boha tak, jak vás tomu naučil - tomu, co dříve jste neznali!

(240) Ti z vás, kteří budou ke Mně povoláni a zanechají manželky, nechť odkáží manželkám svým zaopatření na celý rok, aniž je nutí odejít z domu. Jestliže však odejdou, potom není pro vás hříchem to, co samy se sebou učiní podle zvyklostí uznaných. A Bůh věru je mocný, moudrý.

(241) Rozvedeným ženám pak náleží zaopatření podle zvyklostí uznaných, a to povinností je pro bohabojné.

(242) A takto vám Bůh objasňuje znamení Svá - snad budete rozumní!

(243) Viděl jsi ty, kdož v tisících vyšli z příbytků svých, smrti se bojíce? I řekl jim Bůh: "Zemřete!" a potom jim znovu život dal, neboť Bůh věru je pln milosti k lidem, avšak většina lidí vděčná není.

(244) Bojujte na stezce Boží a vězte, že Bůh je slyšící, vševědoucí!

(245) Kdokoliv dá Bohu půjčku výhodnou, tomu bude vrácena mnohonásobně; Bůh zavírá a otevírá dlaň svou a k Němu budete navráceni.

(246) Cožpak jsi neviděl velmože z dítek Izraele, když po Mojžíšově smrti pravili jednomu z proroků svých: "Ustanov mezi námi krále, abychom mohli bojovat na stezce Boží!" I odvětil: "Možná, že až vám bude předepsáno bojovat, vy bojovat nebudete!" Odpověděli: "A proč bychom neměli bojovat na stezce Boží, když jsme byli vyhnáni ze sídel svých i od synů svých?" Avšak když jim bylo předepsáno bojovat, obrátili se zády s výjimkou několika málo z nich. A Bůh dobře zná nespravedlivé.

(247) A řekl jim prorok jejich: "Bůh vám posílá Saula (Talút ) jako krále." Pravili: "Jak by nám tento mohl vládnout, když my máme větší nárok na vládu než on, jenž nemá dostatek majetku?" Odvětil: "Bůh jej pro vás vyvolil a obohatil jej ve vědění i v síle tělesné. Bůh dává vládu Svou tomu, komu chce, a Bůh je nesmírný, vševědoucí."

(248) I pravil jim prorok jejich: "Věru znamením vlády jeho bude to, že přijde k vám schránka úmluvy, v níž je bezpečí od Pána vašeho a ostatky toho, co zanechala rodina Mojžíšova a rodina Árónova, a ponesou ji andělé. A bude to pro vás věru znamení, jste-li věřící!"

(249) A když Saul vytáhl s vojsky, pravil jim: "Bůh vás bude zkoušet u jedné řeky. Ten, kdo z ní se napije, patřit k mým nebude; ale ten, kdo z ní neokusí, ten bude patřit k mým kromě těch, kdož napijí se z dlaně." A napili se z ní všichni kromě malého počtu. Když pak Saul a ti, kdož s ním uvěřili, přešli přes ni, zvolali: "Nemáme dnes sílu k boji proti Goliášovi a vojskům jeho!" Avšak ti, kdož pevně byli přesvědčeni o setkání svém s Bohem, vykřikli: "Kolikrát již nepočetné oddíly zvítězily nad početnějšími z dovolení Božího, vždyť Bůh je věru na straně trpělivých!"

(250) A když vytáhli proti Goliášovi a vojskům jeho, zvolali: "Pane náš, dodej nám vytrvalosti a zpevni paty naše a pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím!"

(251) A zahnali je na útěk z dovolení Božího a David zabil Goliáše a Bůh dal mu pak moc královskou i moudrost a naučil jej tomu, čemu chtěl. A kdyby Bůh nechránil mezi lidmi jedny před druhými, věru by země dospěla do záhuby, však Bůh je pln laskavosti k lidstvu veškerému.

(252) Toto jsou znamení Boží a sdělili jsme ti je spolu s pravdou, neboť tys věru jedním z poslů.