Part 20

(56) A bylo odpovědí jeho lidu jedině to, že řekli: "Vyžeňme rod Lotův z města našeho, vždyť jsou to lidé, kteří čistí chtějí zůstat!"

(57) A zachránili jsme jej i jeho rodinu kromě ženy jeho, neboť jsme již určili, aby byla mezi těmi, kdož se opozdili.

(58) A déšť zhoubný jsme na ně spustili; a jak hnusný to byl déšť pro ty, kdož marně varováni byli!

(59) Rci: "Sláva Bohu a mír služebníkům Jeho, které si vyvolil! Je lepší Bůh, anebo to, co k Němu přidružují?"

(60) Ten, jenž stvořil nebesa i zemi a seslal vám z nebe vodu, z níž dali jsme vyrůst nádhery plným zahradám, v nichž vy sami byste nemohli dát vyrůst stromům - je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece jsou lidé, kteří Mu rovné dávají!

(61) Ten, jenž zemi pevnou učinil a středem jejím řekám téci dal a pevně zakotvené na ní vztyčil a přehradu mezi dvěma moři postavil - je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece většina z nich o tom nic neví!

(62) Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Jak málo dbáte na připomenutí!

(63) Ten, jenž vede vás v temnotách země a moře a vysílá vítr jako předzvěst příchodu milosrdenství Svého - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Oč vznešenější je Bůh než to, co k Němu přidružují!

(64) Ten, jenž počátek dává stvoření a potom to opakuje a jenž vám z nebe i země obživu uštědřuje - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Rci: Ukažte důkazy své, jste-li pravdomluvní!"

(65) Rci: "Nikdo z těch, kdož jsou na nebesích i na zemi, nezná nepoznatelné kromě Boha. A nevěřící nemají ani tušení, kdy budou vzkříšeni!"

(66) Zdaž nejsou ve vědomostech svých o životě budoucím omezeni? A přece o něm pochybují, ba více, jsou vůči němu slepí!

(67) Ti, kdož nevěří, hovoří: "Až staneme se my i otcové naši prachem, budeme doopravdy z hrobů vyvedeni?

(68) Tohle už bylo slibováno nám a předtím i otcům našim. Vždyť toto jen povídačky jsou dávných předků!"

(69) Odpověz: "Putujte po zemi a popatřte, jaký byl konec hříšníků!"

(70) Nermuť se však nad nimi a nebuď stísněn z úkladů, jež chystají!

(71) A říkají: "Kdy splní se tato hrozba, jste-li z těch, kdo pravdu dí?"

(72) Odpověz: "Možná že část toho, co uspíšit chcete, za vámi již těsně stojí."

(73) Pán tvůj zajisté je vůči lidem pln dobrodiní, však většina z nich vděčná není.

(74) Pán tvůj zajisté dobře zná, co skrývají hrudi jejich, i to, co dávají najevo.

(75) Na nebi ani na zemi není tajemství žádného, aby nebylo v Knize zjevné zapsáno.

(76) A Korán tento vypráví dítkám Izraele většinu z toho, o čem se rozcházejí míněním,

(77) a on vskutku je pro věřící vedením i milosrdenstvím.

(78) Pán tvůj pak rozsoudí mezi nimi rozhodnutím Svým, vždyť On mocný je i vševědoucí.

(79) A na Boha spoléhej, neboť vskutku jsi v právu zjevném.

(80) Ty věru nedokážeš, aby mrtví slyšeli či hluší tuto výzvu zaslechli, když zády se odvracejí;

(81) ty také nemůžeš vyvést slepé z jejich bloudění. Dokážeš pouze, aby tě slyšeli ti, kdož ve znamení Naše věří a do vůle Boží se odevzdají.

(82) Až dopadne na ně slovo rozhodné, dáme vystoupit ze země zvířeti, které promluví k nim a řekne: "Lidé věru o Našich znameních nebyli přesvědčeni!"

(83) V den, kdy z národa každého shromáždíme houf z těch, kdož Naše znamení za lež prohlásili, budou na skupiny rozděleni,

(84) a až se dostaví, Pán je osloví: "Za lež jste prohlásili Má znamení, aniž jste schopni byli obsáhnout je ve svém vědění anebo jaké bylo vaše počínání?"

(85) A dopadne na ně slovo rozhodné za to, že nespravedliví byli, a nebudou s to promluvit ani.

(86) Což neviděli, že jsme učinili noc, aby odpočívali během ní, a že den jsme učinili k vidění? A věru jsou v tom pro lid věřící znamení.

(87) A v den, kdy zatroubeno bude na pozoun a hrůza pojme ty, kdož na nebesích jsou i na zemi, kromě těch, které Bůh bude chtít - tehdy k Němu všichni přijdou v ponížení

(88) a uvidíš hory, jež za nehybné jsi pokládal, pohybovat se mračen pohybem - dílo to Boha, jenž věc každou učinil dokonalou a jenž o všem, co konáte, dobře je zpraven.

(89) A kdokoliv s dobrými skutky přijde, ten odměnu ještě lepší dostane a v ten den před hrůzou každou bude bezpečen,

(90) zatímco ti, kdož se špatnými skutky přijdou, tvářemi svými do ohně budou vrženi. "Zdaž za něco jiného než za to, co jste konali, jste odměněni?"

(91) Rci: "Bylo mi nařízeno pouze, abych uctíval Pána tohoto města, jež On posvátným prohlásil a Jemu věci všechny náleží! A bylo mi rozkázáno, abych byl do vůle Jeho odevzdaný

(92) a abych Korán sděloval." A kdo veden je po cestě správné, ten veden je ve prospěch duše své; tomu pak, kdo bloudí, řekni: "Já jsem jen z varovatelů jedním!"

(93) A rci: "Sláva Bohu, který vám znamení Svá ukáže, a pak je poznáte! A Pán váš není vůči tomu, co činíte, lhostejný!"

Al-Qasas

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Tá sín mím!

(2) Toto jsou znamení Písma zjevného.

(3) Sdělíme ti část zvěsti o Mojžíšovi a Faraónovi podle pravdy pro poučení lidu věřícího.

(4) Faraón se v zemi povyšoval a učinil z jejích obyvatel strany rozličné, přičemž jednu skupinu z nich utiskoval a zabíjel syny jejich a nechával jen ženy jejich naživu. A byl jedním z těch, kdož pohoršení šířili.

(5) A chtěli jsme zahrnout přízní Svou ty, kdož poníženi byli v zemi, abychom je příkladem i dědici učinili

(6) a upevnili je na zemi a ukázali tak Faraónovi a Hámánovi i vojskům jejich to, čeho se od nich obávali.

(7) A vnukli jsme Mojžíšově matce: "Koj ho, a budeš-li mít o něj strach, vhoď jej do řeky. A neboj se a nermuť se, neboť My ti jej vrátíme a jednoho z poslů Svých z něho učiníme."

(8) A přijal jej rod Faraónův, aby se stal pro ně nepřítelem a příčinou zármutku, vždyť Faraón, Hamán i vojska jejich hříšníky byli.

(9) I řekla žena Faraónova: "Toto dítě bude ochlazením oka mého i tvého. Nezabíjej je, možná že nám ku prospěchu bude anebo si je vezmeme za syna vlastního." A oni nic netušili.

(10) Příštího jitra bylo srdce matky Mojžíšovy prázdné a málem by jej byla prozradila, kdybychom nebyli posílili srdce její tak, aby byla jednou z věřících.

(11) A řekla sestře jeho: "Sleduj jej!" A pozorovala jej ze strany, aniž lidé něco tušili.

(12) A zakázali jsme mu již předtím prsa kojných cizích. I řekla Mojžíšova sestra: "Mám vám ukázat rodinu jednu, jež by si jej pro vás na starost vzala a laskavě s ním zacházela?"

(13) A takto jsme jej vrátili matce jeho, aby oko její se ochladilo a aby se nermoutila a aby poznala, že slib Boží je pravdivý - avšak většina lidí to neví.

(14) Když pak Mojžíš dosáhl dospělosti a zralosti, dali jsme mu moudrost a vědění. A takto My odměňujeme ty, kdož dobré konají.

(15) I vešel Mojžíš jednou do města ve chvíli, kdy obyvatelé to nepozorovali, a nalezl v něm dva muže, kteří spolu bojovali; jeden z nich patřil k jeho straně, zatímco druhý byl z jeho nepřátel. A ten, jenž patřil k jeho straně, požádal Mojžíše o pomoc proti nepříteli svému. I udeřil jej Mojžíš a ukončil život jeho; pak zvolal: "Toto je dílo satanovo, jenž nepřítelem je i svůdcem zjevným!"

(16) A pokračoval: "Pane můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi!" A odpustil mu, vždyť On věru je odpouštějící, slitovný.

(17) A řekl dále: "Pane můj, pro dobrodiní, jímž jsi mne zahrnul, nebudu již nikdy hříšníků pomocníkem!"

(18) A nazítří se zdržoval ve městě pln strachu a ve střehu. A hle, ten, jemuž včera přispěchal na pomoc, opět na něj volal. I řekl Mojžíš: "Tys věru zjevným rozkolníkem!"

(19) Když pak chtěl napadnout toho, jenž oběma byl nepřítelem, ten zvolal: "Mojžíši, chceš mne zabít, tak jako jsi zabil včera onoho člověka? Ty zřejmě chceš být jen násilníkem v této zemi a nechceš být vůbec jedním z těch, kdož o nápravu usilují?"

(20) Tu přiběhl muž nějaký z druhého konce města a zvolal: "Mojžíši, rada velmožů se radí o tobě, aby tě zabili. Odejdi, neb já jsem ti rádcem dobrým!"

(21) I odešel z města pln strachu a ve střehu a řekl: "Pane můj, zachraň mne před tímto lidem nespravedlivým!"

(22) A když pak se vydal směrem k Madjanu, hovořil: "Snad mne Pán můj povede cestou přímou."

(23) Když dospěl k napajedlu v zemi Madjan, nalezl u něho skupinu lidí stáda napájející a nalezl vedle nich dvě ženy, jež držely se stranou; i zeptal se jich: "Co je s vámi?" Odpověděly: "Nemůžeme napojit, dokud neodejdou tihle pastýři, a otec náš je stařec věku vysokého."

(24) I napojil Mojžíš pro ně stádo jejich, potom se uchýlil do stínu a pravil: "Pane můj, jsem potřebný toho dobrodiní, které mi sešleš."

(25) A přišla k němu jedna z těch žen, kráčejíc stydlivě, a řekla: "Otec můj tě zve, aby mzdou tě odměnil za to, žes pro nás napojil stádo." Když Mojžíš k němu přišel a vyprávěl mu příběh svůj, řekl tento: "Neboj se, vždyť ses zachránil před lidem nespravedlivým."

(26) Jedna z žen řekla: "Otče můj, najmi jej jako pastýře, neboť nemůžeš najmout lepšího než tohoto muže silného a spolehlivého."

(27) A pravil: "Přeji si, aby ses oženil s jednou z těchto dvou dcer mých s tím, že budeš u mne sloužit za mzdu po osm let.A chceš-li dokončit deset let, záleží jen na tobě. Nechci ti to nikterak ztížit a shledáš - bude-li Bůh chtít - že jsem z bezúhonných."

(28) I řekl Mojžíš: "Dohodnuto je mezi mnou a tebou. A ať se rozhodnu pro kteroukoliv z těchto dvou lhůt, nechť na mne není činěn žádný nátlak. A Bůh je ručitelem toho, co říkáme."

(29) A když Mojžíš dovršil lhůtu svou a odcestoval se svou rodinou, postřehl na úbočí hory Sinaje oheň jakýsi a pravil rodině své: "Zastavte se, postřehl jsem oheň a možná že vám o něm přinesu zprávu anebo nějaký oharek hořící, snad se ohřejete."

(30) Když k němu přišel, bylo naň zavoláno z pravé strany údolí, z křoví na pláni požehnané: "Mojžíši, to jsem věru Já, Bůh, Pán lidstva veškerého;

(31) hoď hůl svou!" Když Mojžíš spatřil, že hůl se svíjí jako had, otočil se zády a již se neobrátil. "Mojžíši, přistup blíže a neboj se, neboť jsi z těch, kdož jsou v bezpečí!

(32) Vlož ruku svou do záňadří a ona vyjde ven bílá, bez poškození. A přitiskni k sobě křídlo své beze strachu. Toto jsou dva důkazy od Pána tvého pro Faraóna a velmože jeho. A jsou to věru lidé hanební."

(33) Odpověděl: "Pane můj, já zabil jsem jednoho jejich člověka a bojím se, že mne zabijí.

(34) Bratr můj Árón má jazyk výmluvnější než já, pošli jej se mnou jako oporu, aby potvrdil mou pravdomluvnost, neboť se obávám, že mne za lháře prohlásí."

(35) Pravil Bůh: "Posílíme rámě tvé bratrem tvým a dáme vám oběma Své zplnomocnění a oni na vás nedosáhnou díky Našim znamením. A budete vy oba i ti, kdož následovat vás budou, vítězi."

(36) A když k nim Mojžíš přišel se zřetelnými znameními Našimi, zvolali: "Tohle není nic jiného než kouzlo vymyšlené. A neslyšeli jsme o tom nic od otců našich dávných."

(37) Mojžíš pravil: "Pán můj zná nejlépe toho, kdo přišel s vedením od Něho pocházejícím, a toho, pro něhož je určeno obývání příbytku věčného. A věru nebudou blažení ti, kdož jsou nespravedliví."

(38) I řekl Faraón: "Velmoži, nevím o tom, že byste měli nějaké božstvo kromě mne. Hámáne, dej pro mne vypálit z hlíny cihly a postav mi věž, možná že vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť věru jej za lháře pokládám."

(39) A byl naplněn on i vojska jeho domýšlivostí na zemi neoprávněně a domnívali se, že nikdy nebudou navráceni k Nám.

(40) A uchvátili jsme jej i vojska jeho a svrhli jsme je do hlubin moře. Pohleď jen, jaký byl konec těch, kdož byli nespravedliví.

(41) A učinili jsme z nich vůdce zvoucí do ohně pekelného a nedostane se jim pomoci v den zmrtvýchvstání.

(42) A způsobili jsme, aby je v životě pozemském pronásledovalo prokletí a v den zmrtvýchvstání budou mezi opovrženými.

(43) A darovali jsme Mojžíšovi Písmo poté, co předchozí pokolení jsme zahubili, jako důkazy viditelné pro lidi i jako vedení a milosrdenství - snad se vzpamatují.

(44) Tys nebyl přítomen na západním úbočí Sinaje, když rozkaz jsme Mojžíšovi vydali; a nebyls jedním ze svědků toho.

(45) Dali jsme však vzejít mnoha pokolením, jichž životy jsme dlouhými učinili. A také jsi nesídlil mezi obyvateli Madjanu přednášeje jim Naše znamení, My však jsme posly k nim vyslali.

(46) A nebyls ani na úbočí hory Sinaje, když Mojžíše jsme volali, nýbrž byls vyslán jako milosrdenství od Pána svého, abys varoval lid, k němuž až dosud nepřišel varovatel žádný - snad se vzpamatují -

(47) a aby, kdyby je postihla pohroma nějaká za to, co ruce jejich předtím konaly, neříkali: "Pane náš, proč jsi k nám neposlal nějakého posla, abychom znamení Tvá následovat mohli a abychom byli z věřících."

(48) Však když pravda od Nás k nim přišla, řekli: "Kdyby mu tak bylo dáno něco podobného tomu, co bylo dáno Mojžíšovi!" Což však neodmítli to, čeho se předtím dostalo Mojžíšovi? A řekli dále: "Tihle dva jsou jen kouzelníci vzájemně se podporující!" a dodali: "My nevěříme ničemu z toho všeho!"

(49) Odpověz: "Přineste tedy Písmo od Boha pocházející, které by bylo lepším vedením než obě tato Písma, a budu je následovat, jste-li pravdomluvní."

(50) Jestliže ti neodpovědí, tedy věz, že jen vášně své následují. A kdo více bloudí než ten, kdo za vášní svou jde místo za vedením od Boha? Neboť Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.

(51) A přece jsme k nim dali dospět slovu Svému - snad se vzpamatují.

(52) Ti, kterým jsme již předtím dali Písmo, věří v ně,

(53) a když je jim přednášeno, hovoří: "Uvěřili jsme v ně, neboť je to pravda od Pána našeho pocházející. A věru jsme byli již předtím odevzdáni do vůle Páně."

(54) Těmto dostane se odměny dvojnásobné za to, že trpěliví byli a zlé dobrým opláceli a rozdávali z toho, co jsme jim uštědřili.

(55) A když tlachání plané slyší, odvracejí se od něho a říkají: "Nám skutky naše a vám skutky vaše patří! Mír s vámi, ale my nepotřebujeme pošetilé!"

(56) Nemůžeš vést ty, které bys rád vedl, avšak Bůh, ten vede, koho chce. A On dobře zná ty, kdož správně jsou vedeni.

(57) Říkají: "Jestliže spolu s tebou budeme následovat správné vedení, ze země své budeme vytrženi." Cožpak jsme je pevně neusadili v okrsku posvátném a bezpečném, do něhož dováženy jsou plodiny všech druhů jako obživa od Nás pocházející? Ale většina z nich to neví.

(58) Kolik jsme již zahubili měst, jež svým životem se honosila! Hle, toto jsou příbytky jejich, které po nich obýval jen počet nepatrný z lidí a My dědici toho jsme se stali.

(59) Pán tvůj nezničil tato města dříve, než poslal do stolice jejich posla nějakého, jenž by jim znamení Naše přednesl, a nezahubili jsme města žádná, leda když obyvatelé jejich nespravedliví byli.

(60) Vše to, co bylo dáno vám, je pouze užíváním života pozemského a jeho ozdobou; zatímco to, co u Boha je, lepší a trvalejší bude. Což nebudete rozumní?

(61) Je ten, jemuž jsme přislíbili slib překrásný, s nímž vskutku se setká, roven tomu, komu jsme darovali krátké užívání života pozemského a jenž mezi předvedenými bude v den zmrtvýchvstání?

(62) V ten den Bůh je zavolá a řekne: "Kde jsou ti, o nichž jste tvrdili, že jsou společníky Mými?"

(63) A odpoví pak ti, nad nimiž se slovo uskutečnilo: "Pane náš, toto jsou ti, které jsme do bludu uvedli. A uvrhli jsme je do bludu, stejně jako jsme my byli svedeni. My se jich před Tebou zříkáme a oni nás vůbec neuctívali."

(64) A bude jim řečeno: "Nyní se modlete ke společníkům svým!" A budou je vzývat, ale nebudou vyslyšeni, a až spatří trest, litovat budou, že po správné cestě se neubírali.

(65) V ten den Bůh je zavolá a řekne: "Co jste poslům Mým odpovídali?"

(66) A zahalí se pro ně v ten den příběhy temnotou a nebudou se na ně vzájemně vyptávat.

(67) A co týká se toho, jenž pokání činil, uvěřil a zbožné skutky konal, ten snad bude mezi blaženými.

(68) Pán tvůj tvoří, cokoli chce, a volí, zatímco pro ně volba není. Sláva Bohu! On vznešenější je než to, co k Němu přidružují.

(69) Pán tvůj dobře ví, co hrudi jejich skrývají, i to, co najevo dávají.

(70) On je Bůh a není božstva kromě Něho, Jemu náleží chvála na tomto i onom světě a Jemu přísluší rozhodnutí a k Němu budete navráceni.

(71) Rci: "Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi noc nepřetržitou až do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát světlo denní? Což vůbec neslyšíte?"

(72) Rci: "Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi den nepřetržitým až do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát noc, abyste v ní mohli odpočívat? Cožpak vůbec nevidíte?

(73) A On v milosrdenství Svém učinil pro vás noc i den, abyste si během noci odpočali a abyste během dne usilovali o část z dobrodiní Jeho - snad budete vděční!"

(74) . . . A v ten den Bůh je zavolá a zeptá se: "Kde jsou ti, o nichž jste tvrdili, že jsou společníky Mými?"

(75) A vyvedeme z národa každého svědka a řekneme: "Předveďte důkaz svůj!" A pak poznají, že pravda jen Bohu náleží, a to, co si lživě vymyslili, je opustí.

(76) Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi, neboť jsme mu tolik pokladů dali, že klíče jeho těžké byly i pro houf lidí plných síly. A hle, pravil mu lid jeho: "Nejásej příliš, neboť Bůh nemá rád ty, kdož příliš jásají!

(77) Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!"

(78) Odpověděl: "Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu!" Což nevěděl, že Bůh zahubil již před ním celá pokolení, jež mocnější byla než on silou a mohutnější bohatstvím? Ale hříšníci nebudou dotazováni na viny své!

(79) A vyšel k lidu svému s ozdobami svými; ti, kdož toužili po radovánkách života pozemského, zvolali: "Kéž bychom měli něco podobného tomu, čeho dostalo se Qárúnovi, neb on věru vlastníkem je blahobytu nesmírného!"

(80) Naopak ti, jimž bylo dáno vědění, řekli: "Běda vám, odměna Boží je lepší pro toho, kdo uvěřil a zbožné skutky konal, však setkají se s ní toliko trpěliví."

(81) A dali jsme pohltit zemí Qárúna i jeho dům a neměl družiny, jež by mu byla pomohla kromě Boha, a nebyl z těch, jimž pomoc by byla poskytnuta.

(82) A nazítří zrána ti, kdož včera ještě toužili na jeho místě být, zvolali: "Zdá se, že Bůh věru hojně uštědřuje obživu i odměřuje ji tomu ze služebníků Svých, komu chce. Kdyby nám byl Bůh neposkytl milost Svou, věru by nás byl dal pohltit zemí. Zdá se, že nevěřící vskutku nebudou blažení!"

(83) A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili - a věru dobrý bude konec bohabojných.

(84) Kdo přijde s dobrými skutky, tomu dostane se ještě lepšího než ony, ale kdo přijde se špatnými . . . tedy budou odměněni ti, kdož zlé skutky páchali, jedině podle toho, co dělali.

(85) Ten, kdo ti uložil Korán, navrátí tě do místa schůzky poslední. Rci: "Pán můj nejlépe zná toho, kdo přinesl správné vedení, i toho, kdo v zjevném je bloudění."

(86) Ty sám jsi nedoufal, že ti bude dáno toto Písmo; a je to jen z milosrdenství Pána tvého, nebuď tedy pomocníkem nevěřících!

(87) Nechť tě oni neodvrátí od znamení Božích poté, když již ti byla seslána! Vyzývej lidi k Pánu svému a nebuď jedním z modloslužebníků!

(88) Nevzývej spolu s Bohem žádné božstvo jiné, vždyť není božstva kromě Něho! A zahyne všechno kromě tváře Jeho - a Jemu náleží rozhodnutí a k Němu budete navráceni.

Al-Ankaboot

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Alif lám mím!

(2) Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: "Uvěřili jsme," a že zkoušeni nebudou?

(3) Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Bůh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou.

(4) Myslí si snad ti, kteří špatných činů se dopouštějí, že Nás předstihnou? Jak špatně však usuzují!

(5) Kdo doufá, že s Bohem se setká, dočká se, neboť lhůta Boží se vskutku dostaví - a On slyšící je i vševědoucí.

(6) Ten, kdo ve víře se usilovně snaží, ten věru sám pro sebe tak činí, vždyť Bůh je soběstačný vůči lidstvu veškerému.

(7) Těm, kdož uvěřili a dobré skutky konali, těm vymažeme špatné činy jejich a odměníme je podle toho nejlepšího, co vykonali.

(8) Uložili jsme člověku být dobrý vůči rodičům; jestliže však usilují přimět tě, abys ke Mě přidružoval to, o čem nemáš žádného vědění, pak je neposlouchej! A ke Mně budete navráceni a Já vás poučím o tom, co jste dělali.

(9) Ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ty věru uvedeme mezi svaté.

(10) Mezi lidmi jsou pak ti, kdož říkají: "Uvěřili jsme v Boha," ale když kvůli Bohu jsou pronásledováni, srovnávají zkoušku lidmi působenou s trestem Božím. Když však přijde pomoc od Pána tvého, tu věru volají: "My byli jsme s vámi!" Cožpak Bůh nezná nejlépe, co v hrudích je lidstva veškerého?

(11) A Bůh vskutku zná ty, kdož věří, a stejně dobře zná i váhavce.

(12) Ti, kdož neuvěřili, říkají těm, kdož uvěřili: "Pojďte po cestě naší a my poneseme pak vaše hříchy!" Však nepřevezmou nic z hříchů jejich, neboť jsou to lháři.

(13) Ale ponesou věru břemena svá vlastní a další břemena se svými břemeny a budou otázáni v den zmrtvýchvstání na to, co lživě si vymýšleli.

(14) A vyslali jsme již kdysi Noema k lidu jeho a zůstal mezi nimi tisíc let bez padesáti. A zachvátila je potopa, neboť byli nespravedliví.

(15) A zachránili jsme jej a jeho druhy na lodi a učinili jsme ji znamením pro lidstvo veškeré.

(16) (A vyslali jsme) Abrahama, a hle, pravil k lidu svému: "Uctívejte Boha a buďte bohabojní, to pro vás bude lepší, jste-li vědoucími.

(17) Vy místo Boha pouze modly uctíváte a lež tím vytváříte. Ti, které vedle Boha uctíváte, nemohou vám dát obživu žádnou, usilujte proto nalézt svůj příděl obživy u Boha, uctívejte Jej a buďte Mu vděční, neb k Němu pak budete navráceni."

(18) Jestliže to za lež pokládáte, tedy již národy jiné před vámi to za lež prohlašovaly. A poslovi pak přísluší jen sdělení jasné.

(19) Což neviděli, jak Bůh tvoří prvním tvořením a pak to opakuje? A to je pro Boha velmi snadné.

(20) Rci: "Cestujte po zemi a popatřte, jak On zahájil stvoření! Potom Bůh uskuteční druhé stvoření, vždyť Bůh je všemocný nad každou věcí,

(21) trestá, koho chce, a slituje se, nad kým chce, a k Němu budete přivedeni.

(22) A nemůžete uniknout zásahu Jeho ani na zemi, ani na nebi a nemáte kromě Boha ochránce ani pomocníka žádného."

(23) Ti, kdož nevěří ve znamení Boží a v setkání s Ním, nemají naději na milosrdenství Mé a jim se dostane trestu bolestného.

(24) A nebylo odpovědí lidu jeho nic jiného, než že řekli: "Zabte ho anebo jej upalte!" A zachránil jej Bůh před ohněm, a v tom věru jsou znamení pro lid věřící.

(25) I zvolal Abraham: "Vy vzali jste si věru místo Boha modly jen z lásky své společné k životu pozemskému, však později, v den zmrtvýchvstání, vy jeden druhého zapřete a vzájemně se proklínat budete, leč útočištěm vaším bude oheň pekelný a nebudete mít pomocníka žádného."

(26) A uvěřil mu Lot a pravil: "Vystěhuji se k Pánu svému, neb On věru mocný je i moudrý."

(27) A darovali jsme Abrahamovi Izáka a Jakuba a určili jsme pro potomstvo jeho prorocké poslání a Písmo. A dali jsme mu již odměnu na tomto světě, zatímco na onom světě budou věru mezi bezúhonnými.

(28) A vyslali jsme Lota, aby pravil k lidu svému: "Vy dozajista pášete takové nemravnosti, jaké nikdo z lidstva veškerého před vámi nedělal.

(29) Což budete vskutku vcházet k mužům, přepadávat na cestách a páchat skutky zavrženíhodné ve shromážděních svých?" A bylo odpovědí lidu jeho jedině to, že řekli: "Předveď nám tedy trest Boží, jsi-li pravdomluvný!"

(30) I řekl: "Pane můj, pomoz mi proti lidem pohoršení šířícím!"

(31) A když vyslanci Naši přišli k Abrahamovi se zvěstí radostnou, prohlásili: "Zahubíme obyvatele města tohoto, neboť nespravedliví byli!"

(32) Abraham namítl: "Avšak bydlí v něm Lot." Odpověděli: "Víme velmi dobře, kdo v něm žije. Zajisté zachráníme jej i rodinu jeho kromě ženy jeho, jež bude mezi těmi, kdož se opozdí."

(33) Když pak vyslanci Naši přišli k Lotovi, udělalo se mu nevolno a nevěděl si s nimi rady. I pravili: "Neboj se a nermuť se, vždyť my zachráníme tebe i rodinu tvou kromě ženy tvé, jež bude mezi těmi, kdož pozadu zůstanou.

(34) My sešleme na obyvatele města tohoto pohromu z nebes za to, že byli neřestní."

(35) A ponechali jsme je jako znamení zjevné pro lid rozumný.

(36) A vyslali jsme k Madjanovcům bratra jejich Šu´ajba a on pravil: "Lide můj, uctívejte Boha a doufejte v den poslední! A nešiřte po zemi pohoršení!"

(37) A prohlásili jej za lháře, ale postihlo je zemětřesení a nazítří zrána leželi v domech svých tvářemi k zemi.

(38) A vyslali jsme k ´Ádovcům a Thamúdovcům . . . a je vám osud jejich jasný podle příbytků jejich. Satan jim okrášlil jejich počínání a svedl je z cesty, ačkoliv byli jasně vidoucí.

(39) A podobně bylo s Qárúnem, Faraónem a Hámánem; a přišel k nim Mojžíš se zřetelnými důkazy, a ačkoliv byli na zemi domýšliví, přece nás nepředstihli.

(40) A uchvátili jsme všechny z nich za hříchy jejich; proti jedněm z nich jsme vyslali vichřici, jiní byli uchváceni křikem, další jsme dali pohltit zemí a jiné jsme pak utopili. A nebyl to Bůh, který jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili.

(41) Ti, kdož si místo Boha vzali jiné ochránce, podobají se pavouku, který si pro sebe staví obydlí z pavučin. A ze všech obydlí zajisté obydlí pavoukovo je nejchatrnější - kéž by to jen věděli!

(42) Bůh nejlépe zná, jaké věci oni vzývají vedle Něho - a On mocný je i moudrý.

(43) My pak uvádíme podobenství tato lidem, ale pochopí je pouze rozumní.

(44) Bůh stvořil nebesa i zemi jako skutečnost vážnou a věru je v tom znamení pro věřící.

(45) Sděluj jim to, co bylo ti z Písma vnuknuto! Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! Vzpomínání pak Boha je povinností největší a Bůh dobře ví, co děláte.