Part 23

 

(28) A po jeho smrti jsme na jeho lid vojsko žádné z nebe neposlali ani žádnou jinou pohromu jsme neseslali

(29) a stačilo vykřiknutí jediné, a hle, životy jejich zhasly!

(30) Ó, jak jsou služebníci Moji k politování! Vždyť nepřišel k nim posel žádný, aby se mu neposmívali.

(31) Což nevidí, kolika pokolením před nimi jsme zahynout dali a že k nim nebudou navráceni,

(32) ale že všichni vespolek u Nás budou shromážděni?

(33) A je pro ně znamením země mrtvá, již oživujeme a z níž dáváme vyrašit obilí, jež je jim potravou.

(34) A umístili jsme na ní háje palmové i vinice a dali jsme pramenům prýštit na ní,

(35) aby pojídali z plodů Pána svého i z toho, co jejich ruce vytvořili - což vděční nebudou?

(36) Sláva tomu, jenž stvořil v párech všechny druhy, jež ze země vyrůstají, a stvořil i je samé i to, co ještě neznají.

(37) A je pro ně znamením i noc; z ní den odlupujeme, a hle, v temnotě se nacházejí.

(38) A slunce ubíhá k místu odpočinku svého, a takové je ustanovení vševědoucího, mocného.

(39) A pro měsíc jsme příbytky stanovili, pokud se nevrátí podoben staré větvi palmové.

(40) A nepřísluší slunci, aby dohonilo měsíc, a noci, aby předhonila den a všechno pluje ve sféře nebeské.

(41) A je pro ně znamením, že nesli jsme potomstvo jejich v arše plně naložené

(42) a že stvořili jsme pro ně lodě, na nichž plují, jí podobné.

(43) A kdybychom chtěli, utopili bychom je a nedostalo by se jim pomoci žádné a zachráněni by nebyli,

(44) leda z milosrdenství Našeho a pro dočasné světa tohoto užívání.

(45) A když je jim řečeno: "Bojte se toho, co je před vámi, a toho, co je za vámi - snad se vám dostane slitování," (jsou lhostejní).

(46) A nepřijde k nim jediné znamení ze znamení Pána jejich, aby se od něho neodvrátili.

(47) A když je jim řečeno: "Přispívejte z toho, co Bůh vám uštědřil," odpovídají nevěřící těm, kdož uvěřili: "Máme snad krmit toho, koho by živil Bůh, kdyby chtěl? A vy jste přece jen ve zjevném bloudění."

(48) Tak ptají se: "A kdy vlastně se ta hrozba splní, jste-li pravdomluvní?"

(49) A nečeká je nic než vykřiknutí jediné, které je uchvátí, zatímco se budou přít,

(50) a nebudou schopni ani závěť učinit, ani k rodině své se navrátit.

(51) A pak bude zatroubeno na pozoun, a hle, ze svých hrobů budou k Pánu svému mířit.

(52) A řeknou: "Běda nám! Kdo nás to probudil z místa odpočinku našeho? A toto je to, čím hrozil nám Milosrdný, a pravdu poslové Jeho hovořili!"

(53) A bude to věru jen vykřiknutí jediné, a hle, všichni budou před Nás předvedeni!

(54) V ten den nebude ukřivděno v ničem duši žádné a odměněni budete jen za to, co skutečně jste činili.

(55) V ten den budou obyvatelé ráje radovánkami zaměstnáni

(56) a oni i manželky jejich ve stínu na poduškách spočinou

(57) a tam ovoce a vše, oč požádají, míti budou.

(58) "Mír s vámi" - tak slovy Pána slitovného pozdraveni budou.

(59) "A vy hříšníci, vy dnes držte se stranou!"

(60) Což jsem vám v úmluvě neuložil, synové Adamovi: neuctívejte satana, jenž vám je nepřítelem zjevným,

(61) nýbrž uctívejte jenom Mne? Toto je stezka přímá!

(62) A dal satan již zbloudit množství početnému z vás. Což rozum žádný jste neměli?

(63) Toto je peklo, jež bylo vám přislíbeno

(64) hořte v něm dnes za to, že jste neuvěřili!

(65) Dnes ústa jejich zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli.

(66) A kdybychom chtěli, vymazali bychom oči jejich a o závod hnali by se ke stezce; ale jak mohli by ji spatřit?

(67) Kdybychom chtěli, na místě bychom je proměnili, takže by nebyli schopni ani kupředu jít, ani zpět se navrátit.

(68) Komu dlouhý věk dáme, toho ohneme v jeho postavě, - což nepochopí to oni?

(69) A nenaučili jsme jej básnění a nehodí se to proň, vždyť toto je pouze připomenutí a Korán zjevný,

(70) aby varován byl jím ten, kdo živý je, a aby se uskutečnilo slovo nad nevěřícími.

(71) Což neviděli, že jsme pro ně stvořili - mezi tím, co ruce Naše udělali - též dobytek, nad nímž vládci jsou?

(72) A podmanili jsme jej pro ně a na jedněch jezdí a jiné jsou jim potravou

(73) a mají z něho užitek různý a také nápoje - což vděční Nám nebudou?

(74) A vzali si pro sebe místo Boha božstva jiná doufajíce, že snad jim pomohou,

(75) však ta jim pomoci nemohou, i když myslí si, že vojskem připraveným pro ně jsou.

(76) Nechť tě nermoutí řeči jejich; vždyť My dobře známe, co oni skrývají a co najevo dávají.

(77) Což člověk neviděl, že jsme jej z kapky semene stvořili? A hle, on Nám je odpůrcem zjevným nyní,

(78) a dokonce Nám podobenství uvádí zapomínaje na své stvoření a hovoří: "Kdo kosti oživí, když již zpráchniví?"

(79) Odpověz: "Oživí je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o každém stvoření ví,

(80) jenž pro vás ze stromu zeleného oheň učinil, takže si z něho zapalujete."

(81) Což není ten, jenž stvořil nebesa a zemi, schopen stvořit jim podobné? Však ano, vždyť On stvořitel je, vševědoucí.

(82) A když něčeho si přeje, je rozkaz Jeho pouze: "Staniž se!" a stane se.

(83) Sláva tomu, v jehož rukou je panství nade věcmi všemi a k němuž budete navráceni!

 

As-Saaffaat

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Při těch, kdo v řadách stoji,

(2) prudce odrážejí,

(3) připomenutí přednášejí!

(4) Věru Bůh váš jediný jest,

(5) Pán nebes a země a toho, co mezi nimi je, Pán východů!

(6) Vskutku jsme vyzdobili nejnižší nebe ozdobou hvězd

(7) a také na ochranu proti každému satanu vzpurnému,

(8) takže nemohou u rady nejvyšší naslouchat a je po nich házeno ze všech stran,

(9) aby byli odehnáni; a pro ně trest trvalý je přichystán.

(10) Zaslechne něco pouze ten, kdo urve porady útržek, a ten plamenem pronikajícím je pronásledován.

(11) Zeptej se jich, zda jsou tělesně silnější nebo ti, které jsme stvořili My? My stvořili jsme je z hlíny tvrdnoucí.

(12) Ba věru, ty divíš se, zatímco oni se posmívají,

(13) a když napomenutí je jim dáno, na ně nepamatují,

(14) a když znamení spatří, žerty si z něho dělají

(15) a říkají: "Tohle není leč kouzlo zjevné!

(16) Cožpak až zemřeme a prachem a kostmi se staneme, vskutku vzkříšeni budeme,

(17) i naši předkové dávní?"

(18) Odpověz: "Zajisté, a budete poníženi!"

(19) A ozve se jen jeden zvuk jediný, a hle, oni prohlédnou

(20) a řeknou: "Běda nám, toto je den soudný!"

(21) Ano, toto je den rozhodnutí, jejž za výmysl jste pokládali!

(22) Shromážděte ty, kdož křivdili, manželky jejich i to, co uctívali

(23) vedle Boha, a doveďte je na stezku pekelnou,

(24) pak zastavte je, neb vyslýcháni budou!

(25) "Co je s vámi, že nepomáháte si navzájem?"

(26) Naopak, oni se dnes Bohu vzdávají

(27) a jeden k druhému se obracejí a vyptávají se.

(28) I řeknou jedni: "Vy věru jste k nám zprava přicházeli!"

(29) A odvětí jim: "Nikoliv, vy jste nevěřili

(30) a my nad vámi jsme žádnou pravomoc neměli; naopak, vy lidé svévolní jste byli.

(31) A uskutečnilo se nad námi slovo Pána našeho a zajisté teď ochutnáme. . . "

(32) My jsme vás svedli, však sami jsme bloudili.

(33) V ten den věru budou v trestu společníky

(34) a takovým způsobem my jednat budeme s hříšníky,

(35) kteří, když řečeno jim bylo, že není božstva kromě Boha, zpyšněli

(36) a řekli: "Kvůli básníku bláznivému bychom božstva svá opustit měli?"

(37) Naopak, on pravdu přinesl a potvrdil pravdivost poslů dřívějších.

(38) A vy jistě trest bolestný ochutnáte

(39) a pouze za to, co spáchali jste, odměnu dostanete

(40) kromě služebníků Božích upřímných.

(41) Těm dostane se přídělu známého,

(42) ovoce v hojnosti a místa čestného,

(43) v zahradách rajských slastí

(44) ležet budou proti sobě na lůžkách.

(45) Kolovat mezi nimi budou číše čirého nápoje

(46) jasného, jenž rozkoší pro pijící je,

(47) v něm opojnosti není a nebudou jím zmoženi.

(48) Vedle nich budou dívky zrak klopící, okaté,

(49) jako by to perly byly skryté.

(50) A přiblíží se k sobě navzájem a bude se vyptávat jeden druhého,

(51) a řekne jeden z nich: "Měl jsem přítele dobrého,

(52) jenž říkával:,Patříš také mezi ty, kdo za pravdivé prohlašují varování,

(53) že až zemřeme a staneme se prachem a kostmi, i před soud budeme postaveni?"

(54) A řekne: "Nechcete se tam vzhůru podívat?"

(55) A sám vzhůru pohlédne a spatří přítele svého uprostřed pekla stát,

(56) i zavolá naň: "Při Bohu, málem jsi mne zahubil,

(57) a kdyby nebylo dobrodiní Pána mého, také bych mezi předvedenými byl!

(58) Což vskutku již nezemřeme,

(59) jen touto svou smrtí první, a potrestáni nebudeme?

(60) To věru je štěstí nesmírné!"

(61) Nechť k něčemu podobnému se upíná úsilí!

(62) A co je lepší: toto, anebo strom Zaqqúm jako pohoštění?

(63) A učinili jsme jej pro nespravedlivé předmětem pokušení,

(64) a je to strom, jenž vyrůstá z pekla základů,

(65) a jeho plody jsou jak hlavy satanů

(66) a věru z nich budou jíst a břicha svá si jimi naplní

(67) a pak je směsí vody vroucí zapijí

(68) a posléze se věru do pekla navrátí.

(69) A předky své nalezli vskutku v bloudění,

(70) a přece sami po jejich stopách spěchají.

(71) Již před nimi zbloudila většina národů starých,

(72) ačkoliv jsme k nim varovatele posílali.

(73) Pohleď však, jaký byl konec varovaných

(74) kromě služebníků Božích upřímných!

(75) O pomoc Nás kdys Noe zavolal a jak výtečně prosby splňujeme

(76) a před pohromou nesmírnou jsme jej i s rodinou jeho zachránili;

(77) a učinili jsme jeho potomky jedinými, kdož přežili,

(78) a u posledních jsme mu požehnali:

(79) "Mír budiž s Noem mezi vším lidstvem!"

(80) Takto odměňujeme dobro konající,

(81) vždyť on byl služebník Náš věřící!

(82) A potom jsme všechny ostatní utopili.

(83) K jeho přívržencům také Abraham náležel,

(84) když k Pánu svému se srdcem čistým přišel

(85) a otci svému a lidu svému pravil: "Co to uctíváte?

(86) Což falešná božstva místo Boha si žádáte?

(87) A co o Pánu lidstva soudíte?"

(88) A pohled svůj ke hvězdám upřel

(89) a zvolal: "Věru jsem ochořel!"

(90) I odvrátili se od něho, záda mu ukazujíce.

(91) Abraham pak vnikl k božstvům jejich a řekl: "Co že nejíte

(92) a co je s vámi, že nemluvíte?"

(93) A vrhl se na ně, zasazuje jim úder pravicí,

(94) však přiblížili se k němu lidé běžící.

(95) I otázal se: "Chcete uctívat, co sami jste vytesali,

(96) zatímco je to Bůh, jenž stvořil vás i to, co jste udělali?"

(97) I zvolali: "Postavte pro něj hranici a vhoďte jej v oheň hořící!"

(98) Takto mu chtěli úklad nastrojit, však poníženými jsme je učinili.

(99) I pravil Abraham: "K Pánu svému půjdu, aby mne správně řídil."

(100) "Pane, dejž mi syna, jenž patřit bude mezi bezúhonné!"

(101) A oznámili jsme mu radostnou zvěst o chlapci povahy mírné.

(102) A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham: "Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?" I odvětil: "Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš."

(103) A když se oba do vůle Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi,

(104) zvolali jsme naň: "Abrahame,

(105) věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl - a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme -

(106) vždyť byla to jen zjevná zkouška!"

(107) A velkou obětí jsme syna jeho vykoupili

(108) a u posledních jsme mu požehnali:

(109) "Mír budiž s Abrahamem!"

(110) Takto odměňujeme dobro konající,

(111) vždyť on byl služebník Náš věřící!

(112) A oznámili jsme mu radostnou zvěst o Izákovi, jenž prorok byl, k bezúhonným patřící.

(113) Pak požehnali jsme jemu i Izákovi; a mezi jejich potomky jsou někteří, kdož dobro konají, však jiní sami na sobě křivdu zjevnou páchají.

(114) A dobrodiním jsme také Mojžíše a Áróna zahrnuli

(115) a před pohromou nesmírnou jsme je oba i lid jejich zachránili

(116) a pomoc jsme jim poskytli, takže vítěznými se stali,

(117) a Písmo nanejvýš zřetelné jsme jim darovali

(118) a oba po stezce přímé jsme vedli

(119) a u posledních jsme jim požehnali:

(120) "Mír budiž s Mojžíšem a Árónem!"

(121) Takto odměňujeme dobro konající,

(122) vždyť oba patří mezi služebníky Naše věřící!

(123) Také Eliáš byl z vyslanců Božích,

(124) když k lidu svému pravil: "Což bohabojní nebudete, a

(125) Baala vzývat chcete a nejlepšího ze stvořitelů opustíte,

(126) Boha, Pána svého i Pána vašich předků dávných?"

(127) Však za lháře ho prohlásili, a věru budou předvedeni

(128) kromě těch, kdož služebníky Božími upřímnými byli.

(129) A u posledních jsme mu požehnali:

(130) "Mír budiž s Eliášem!"

(131) Takto odměňujeme dobro konající,

(132) vždyť on byl služebník Náš věřící!

(133) A také Lot byl vskutku mezi Božími vyslanci,

(134) když jsme jej i rodinu jeho celou zachránili

(135) kromě stařeny jedné, jež zůstala s opozdilci,

(136) a potom jsme všechny ostatní zahubili.

(137) A věru kolem měst jejich za jitra procházíte

(138) i za noci; což to nepochopíte?

(139) A rovněž Jonáš jedním z vyslanců Božích byl,

(140) když na loď naloženou se uchýlil

(141) a vrhal los a byl tím, jenž ztratil,

(142) a pohltila jej ryba, zatímco pokárání zasloužil.

(143) A kdyby nebyl z těch, kdož Boha oslavují,

(144) byl by jistě v břiše jejím zůstal až do dne vzkříšení.

(145) A vyvrhli jsme jej chorého na břeh pustý

(146) a dali jsme nad ním vyrůst keři tykvovému.

(147) Potom jsme jej ke sto tisícům či více nevěřícím poslali,

(148) a uvěřili a užívání života jsme jim na čas popřáli.

(149) Dotaž se jich, proč Pán tvůj má dcery mít, když oni přece mají syny,

(150) či zda byli svědky toho, že stvořili jsme anděly jako ženy?

(151) Což není to jen výmysl jejich, když hovoří:

(152) "Bůh zplodil" - a věru jsou to lháři!

(153) A že by si místo synů vyvolil dcery?

(154) Co je s vámi, že máte takové názory?

(155) Což se nevzpamatujete?

(156) Anebo snad pravomoc zjevnou k tomu máte?

(157) Předložte tedy Písmo své, jste-li pravdomluvní!

(158) A učinili Boha s džiny příbuzným, však džinové dobře již vědí, že sami budou před Pána předvedeni.

(159) Oč slavnější je Bůh než to, co lživě Mu připisují,

(160) kromě služebníků Božích upřímných.

(161) A ani vy, ani to, co uctíváte,

(162) nikoho proti Bohu vzbouřit nemůžete

(163) kromě toho, jenž hořet bude v pekle.

(164) Není mezi námi nikoho, kdo by neměl místo určené,

(165) my věru pak jsme ti, kdo v řadách stojí,

(166) a také ti, kdož Pána svého oslavují!

(167) Nevěřící sice říkají:

(168) "Kdybychom měli nějaké připomenutí od předků svých dávných,

(169) věru bychom byli také ze služebníků Božích upřímných!"

(170) Však přesto v ně nevěří a záhy poznají!

(171) Slovo Naše již dříve bylo dáno služebníkům Našim poslaným,

(172) že od Nás pomoc vždy dostanou

(173) a že vojska Naše pro ně vítězství přinesou.

(174) Odvrať se od nich na dobu krátkou

(175) a pozoruj je; však oni také záhy zpozorují!

(176) Cožpak doopravdy uspíšení trestu Našeho požadují?

(177) Až pak trest na jejich nádvoří sestoupí, špatné to bude jitro pro ty, kdož byli varováni marně.

(178) Odvrať se tedy od nich dočasně

(179) a pozoruj je, však oni také záhy zpozorují!

(180) Oč slavnější je Pán tvůj, Pán moci veškeré, než to, co mu lživě připisují!

(181) Mír budiž všem vyslancům Božím

(182) a chvála Bohu, Pánu lidstva!

 

Saad

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Sád. Při Koránu, obsahujícím připomenutí!

(2) Ba věru ti, kdož nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.

(3) Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k uniknutí.

(4) Diví se nevěřící, že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý, a říkají: "Tohle je kouzelník a lhář prolhaný.

(5) Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!"

(6) A vzdálili se velmoži z nich a řekli: "Jděte a při božstvech svých vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.

(7) O ničem takovém jsme neslyšeli v náboženství předešlém a není to nic než výmysl jeho.

(8) Právě jemu mezi námi všemi že by mělo být připomenutí sesláno?" Ba, oni o připomenutí Mém jsou na pochybách, ba, ještě neokusili trestu Mého!

(9) Což oni vlastní pokladnice milosrdenství Pána tvého mocného a dárce?

(10) Či náleží jim království nebes a země a toho, co mezi nimi je? Nechť tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!

(11) Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.

(12) A již před nimi prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i Faraón, jenž pánem byl kůlů,

(13) též Thamúdovci, lid Lotův i obyvatelé Houštin - a to spojenci byli,

(14) a všichni bez výjimky posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si zasloužili.

(15) A také tyto nečeká nic než výkřik jediný a nebude zde odklad žádný.

(16) A přesto říkají: "Pane náš, pošli nám rychle rozsudek náš, dříve než dostaví se den zúčtování!"

(17) Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání,

(18) a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za svítání,

(19) a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně obracejí.

(20) A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.

(21) Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?

(22) Když vstoupili k Davidovi, zalekl se jich. I pravili: "Neboj se, my dva jsme ve sporu a jeden z nás učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž uveď nás na stezku rovnou!

(23) Toto je můj bratr a devadesát devět ovcí má, zatímco mně patří jen jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a přemohl mne v půtce slovní o ni."

(24) Odvětil David: "On vskutku ti ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke svým ji připojil. A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je." A dovtípil se David, že jsme jej pouze zkoušeli, a poprosil Pána svého o slitování a pak padl klaně se a čině pokání.

(25) A odpustili jsme mu to a on má u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.

(26) Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.

(27) A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným!

(28) Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky?

(29) Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.

(30) A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným služebníkem. A byl věru kajícníkem,

(31) když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé,

(32) a pravil: "Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce neskrylo za noci závojem.

(33) Přiveďte je ke mně!" A jal se jim protínat nohy i šíje.

(34) A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo mu podobné umístili; teprve potom se kál

(35) a volal: "Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!"

(36) A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si přál,

(37) a také satany všechny, stavitele i potápěče,

(38) jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.

(39) "Toto je dar náš, Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a nemusíš dávat zúčtování!"

(40) A má on u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.

(41) Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému: "Satan se mne dotkl strádáním a mukami."

(42) "Dupni nohou svou, a objeví se voda pro koupel chladivou i pro napití.

(43) A dali jsme mu zpět jeho rodinu a s nimi ještě jednou tolik z milosrdenství Svého a jako připomenutí těm, kdož nadáni jsou rozmyslem.

(44) A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!" A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.

(45) A vzpomeň také služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba, lidí dobrotivých a prozíravých,

(46) jež jsme věru očistili myšlenkou čistou příbytku věčného připomínkou!

(47) A jsou oni u Nás ti nejlepší z vyvolených.

(48) A vzpomeň též Ismaele, Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z nejlepších!

(49) Toto je připomenutí; a bohabojní vskutku překrásné místo pobytu budou míti,

(50) zahrady Edenu s branami pro ně vždy otevřenými,

(51) v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití

(52) a u nich budou dívky se zraky sklopenými stejného věku s nimi.

(53) Hle, toto je ono, co vám bylo slíbeno pro den zúčtování!

(54) A toto zajisté je Náš příděl, jenž nebude znát nikdy vyčerpání.

(55) Tak bude! Však vzpurným dostane se věru nejhoršího přebývání

(56) pekla, v němž hořet budou; hnusné to místo pro odpočívání!

(57) Tak bude! A nechť ochutnají nápojů vroucích a hnijících,

(58) a jiného podoby stejné i druhů různých!

(59) Toto je houf do pekel s vámi se řítící; nebudou zde přivítáni a hořet budou v plameni

(60) a řeknou: "Nikoliv! Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto jste nám připravili, a jak hnusné je to přebývání!"

(61) A zvolají: "Pane náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm rozmnož trest dvojnásobně v ohni!"

(62) Pak zeptají se: "Co se děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za špatné pokládali,

(63) kteří nám buď pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?"

(64) Toto je věru skutečnost; tak hádat se budou obyvatelé ohně pekelného.

(65) Rci: "Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího,

(66) Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího!"

(67) Rci: "Toto je zvěst nesmírná přece,

(68) vy však od ní odvracíte se,

(69) a neměl jsem vědomost žádnou o shromáždění nejvyšším, když ve sporu byli v něm.

(70) A vnuknuto mi bylo jen, že varovatelem zjevným jsem,

(71) když Pán tvůj pravil andělům: "Já smrtelníka z hlíny vytvořím,

(72) a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se před ním!"

(73) A padli před ním na zem andělé všichni sborem

(74) kromě Iblíse, jenž pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil Bůh: "Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co rukama vlastníma stvořil jsem?

(75) Jsi pyšný tak, či patříš snad ke vznešeným?"

(76) Odpověděl: "Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, zatímco jeho jen z hlíny."

(77) I zvolal Bůh: "Odejdi odsud, jsi zlořečený!

(78) A nechť na tobě prokletí mé až do dne soudného lpí!"

(79) Pravil Iblís: "Pane můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou vzkříšeni!"

(80) Odpověděl: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo

(81) až do dne času stanoveného!"

(82) Pravil Iblís: "Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění

(83) kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!

(84) I pravil Bůh: "Při pravdě, a já pravdu dím:

(85) já tebou a všemi těmi, kdož následovat tě budou, peklo naplním!"

(86) Rci: "Nežádám od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch, kdož na sebe si berou, co nepřísluší jim.

(87) A není toto než připomenutí pro lidstvo veškeré

(88) a dozvíte se zprávu o tom po době nějaké."

 

Az-Zumar

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Seslání Písma od Boha mocného, moudrého pochází.

(2) Věru jsme ti seslali Písmo v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru upřímnou!

(3) Což Bohu víra upřímná nepatří? Ti, kdož si berou jako ochránce jiné než Jeho, hovoří: "My je uctíváme jen proto, aby nás co nejvíce k Bohu přiblížili." Bůh věru pak mezi nimi rozsoudí to, o čem ve sporu byli. A Bůh zajisté nepovede správně ty, kdož lháři jsou a nevěřící zarputilí.

(4) Kdyby si byl Bůh přál mít děti, byl by si věru vybral podle libosti z těch, které stvořil. Sláva Jemu - On Bůh je jediný, vše podmaňující.

(5) On stvořil nebesa a zemi jako skutečnost vážnou a On zavinuje noc dnem a den nocí; a podmanil si slunce a měsíc, takže obě tělesa ke lhůtě stanovené ubíhají. Což tedy není mocný, odpouštějící?

(6) Vás pak stvořil z bytosti jediné, z níž potom udělal družku její. A seslal vám z dobytčat osm v párech. On tvoří vás v lůnech matek vašich jedním tvořením za druhým, v temnotě trojnásobné. Takový je Bůh, Pán váš, a Jemu náleží panství; není božstva kromě Něho. Jak se jen můžete tak odvracet?

(7) Jestliže jste vy nevděční, je Bůh věru soběstačný i bez vás a nelíbí se mu nevděk u služebníků Jeho. Jste-li vděční, pak ve vás nalezne zalíbení. A neponese žádná duše břímě duše jiné; posléze navrátíte se k Pánu svému a On vás poučí o tom, co jste dělali, vždyť On dobře zná, co hrudi vaše skrývají.

(8) Když člověka neštěstí postihne, tu modlí se k Pánu svému, kajícně se obraceje k Němu; když potom Bůh to v dobrodiní změní, člověk zapomene na to, proč se k Němu předtím modlil, a přidává Bohu podobné, aby svedl jiné z cesty Jeho. Rci: "Jen si užívej v nevděku svém, ty zajisté budeš pak jedním z obyvatel ohně pekelného!"

(9) Zdaž ten, jenž pobožnost koná během hodin nočních; padaje na tvář svou a stoje při modlitbě, a před životem budoucím na pozoru se má a v milosrdenství Pána svého doufá. . . ? Zeptej se: "Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?" Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.

(10) Rci: "Služebníci Moji, kteří jste uvěřili, bojte se Pána svého! Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání."

(11) Rci: "Bylo mi poručeno, abych sloužil Bohu, upřímně mu zasvěcuje víru,

(12) a bylo mi poručeno, abych byl prvním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdávají."

(13) Rci: "Věru se bojím, neuposlechnuli Pána svého, trestu dne nesmírného."

(14) Rci: "Boha budu uctívat, upřímně mu zasvěcuje víru svou.

(15) A vy nevěřící si tedy uctívejte, koho chcete, místo Boha!" Rci: "Věru prodělají v den zmrtvýchvstání ti, kdož ztrátu sami sobě a rodinám svým způsobili! Což to opravdu není ztráta zjevná?

(16) A nad sebou budou mít závěs ohnivý a pod sebou závěs ohnivý." A takto Bůh nahání strach služebníkům Svým. Služebníci Moji, buďte tedy vůči Mně bohabojní!

(17) Pro ty, kdož odvrátili se od Taghúta odmítajíce jej uctívat a kajícně se obrátili k Bohu, pro ty je určena zvěst radostná. Oznam tedy zvěst radostnou služebníkům Mým,

(18) těm, kdož horlivě naslouchají slovům Mým a následují nejkrásnější z nich! To jsou ti, které Bůh na správnou cestu uvedl, a to jsou ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.

(19) Cožpak toho, nad nimž se uskutečnilo slovo trestu . . . což můžeš takového, jenž v ohni pekelném dlí, zachránit?

(20) Však ti, kdož vůči Pánu svému jsou bohabojní, ti obývat budou komnaty, nad nimiž komnaty jiné jsou vystavěny a pod nimiž řeky tekou; to je slib Boží a Bůh nikdy slib svůj neporuší.

(21) Což nevidíš, jak Bůh sesílá z nebe vodu a rozvádí ji do pramenů v zemi? Z ní potom dává vyrůst obilí druhů rozličných, jež posléze zvadne a žloutne před zrakem tvým. A nakonec je učiní slámou suchou - a v tom je věru připomenutí pro ty, kdož rozmyslem jsou nadáni.

(22) Zdaž ten, jehož hruď Bůh rozevřel pro islám a jenž řídí se světlem od Pána jeho vycházejícím. . . ? Běda těm, jichž srdce jsou zatvrzelá vůči připomenutí Božímu, neboť oni jsou v zjevném bloudění.

(23) Bůh seslal příběh nejkrásnější, knihu alegorickou i opakovaná vyprávění, z nichž husí kůže naskakuje těm, kdož Pána svého se bojí; potom však kůže i srdce jejich se obměkčí vůči připomenutí Božímu. Toto je vedení Boží, jímž On vede, koho chce, však ten, komu dal Bůh zbloudit, ten nebude mít vedoucího žádného!

(24) Zdaž ten, kdož tvář svou si ochrání před trestem nejhorším v den zmrtvýchvstání . . . ? A bude řečeno nespravedlivým: "Ochutnejte to, co jste si vysloužili!"

(25) Také ti, kdož před nimi byli, poselství za lživé prohlašovali, však zasáhl je trest z místa, odkud to netušili.

(26) A Bůh dal jim okusit zahanbení v životě pozemském, však věru trest na onom světě bude těžší - kéž by to jen věděli!

(27) My pak uvádíme lidem v Koránu tomto všemožné druhy podobenství - snad se vzpamatují!

(28) . . . jako Korán arabský, bez jakéhokoliv zkřivení - snad budou bohabojní!

(29) Bůh uvádí podobenství o muži závislém na hašteřících se společnících a o muži, jenž podřízen je člověku jedinému. Jsou si snad v tomto příkladu rovni? Chvála Bohu nikoliv, však většina lidí to neví.

(30) Zajisté budeš jednou mrtev a i oni budou mrtví

(31) a později, v den zmrtvýchvstání, před Pánem svým spor povedete.