Part 24

(32) Kdo je nespravedlivější než ten, kdo o Bohu si lež vymýšlí a pravdu, když dostane se mu jí, za lež prohlašuje? Což v pekle příbytek nevěřících nebude?

(33) Ti, kdož pravdu přinášejí a ji potvrzují - hle, to jsou bohabojní!

(34) U Pána svého budou mít vše, co jen si přát budou - a to odměnou je těch, kdož dobro činí,

(35) aby tak Bůh vymazal to, co špatného konali, a dal jim odměnu jejich za to, co vykonali nejlepšího.

(36) Což Bůh nestačí služebníku Svému, když nevěřící tě zastrašují těmi, které si vzali vedle Něho? Ten, jemuž dal Bůh zbloudit, ten nemá vedoucího žádného.

(37) Však ten, kdo Bohem je veden, ten nemá svůdce žádného. Což není Bůh mocný a pán pomsty?

(38) A kdyby ses jich zeptal: "Kdo stvořil nebesa a zemi?", odpověděli by jistě: "Bůh." Rci: "Domníváte se snad, že kdyby Bůh mne chtěl postihnout neštěstím, že ti, které vedle Něho vzýváte, by byli schopni mne tohoto neštěstí zbavit? Anebo kdyby mi chtěl poskytnout milosrdenství Své, že by je mohli zadržet?" A rci: "Bůh mi plně stačí a na Něho nechť se spoléhají ti, kdož se spoléhají."

(39) Rci: "Lide můj, jednejte podle svého stanoviska, já také tak budu jednat a záhy se dozvíte,

(40) koho postihne trest zahanbující a na koho se vylije trest trvalý."

(41) A seslali jsme ti pro lidi Písmo s pravdou. A kdokoliv po správné cestě kráčí, ten činí tak k prospěchu vlastnímu, zatímco ten, kdo bloudí, ke své škodě tak činí. A ty nejsi nad nimi žádným dozorcem.

(42) Bůh povolává k sobě duše ve chvíli smrti jejich a ty, jež nezemřely, v době spánku jejich. A podržuje u sebe ty, o jejichž smrti rozhodl, a odesílá ostatní na lhůtu stanovenou. A věru jsou v tom znamení pro lid, který přemýšlí.

(43) Což si nevěřící vskutku vezmou za přímluvce jiné vedle Boha? Rci: "A což když tito ničím nevládnou a ani rozumně neuvažují?"

(44) Rci: "Jedině Bohu přísluší přímluva veškerá a Jemu náleží království nebes a země a k Němu posléze budete navráceni."

(45) Když je vzpomínáno Boha v Jeho jedinosti, tu svírají se srdce těch, kdož nevěří v život budoucí, avšak když jsou zmiňováni ti, které místo Něho mají, tu se nevěřící radují.

(46) Rci: "Velký Bože, stvořiteli nebes a země, jenž znáš nepoznatelné i všeobecně známé, Ty rozsoudíš mezi služebníky Svými to, v čem se jejich názory různily."

(47) I kdyby nespravedlivým patřilo vše, co na zemi je, a ještě jednou tolik k tomu, vykoupili by se tím z muk trestu v den zmrtvýchvstání? Tehdy se jim objeví od Boha to, s čím vůbec nepočítali.

(48) A objeví se jím špatné skutky, které spáchali, a obklopí je to, čemu se posmívali.

(49) Když neštěstí se dotkne člověka, tu volá Nás, avšak později, když zahrneme jej dobrodiním Svým, hovoří: "Dostalo se mi toho pouze díky vědomostem mým." Nikoliv, to jenom zkouška byla, avšak většina z nich to neví.

(50) A tohle již říkali ti, kdož před nimi byli, a neprospělo jim to, co si vysloužili,

(51) a postihla je špatnost toho, co si vysloužili; a stejně tak ti, kteří jsou nespravedliví z těchto lidí, budou postiženi špatností toho, co si vysloužili, a nebudou moci tomu zabránit.

(52) Což nevědí, že Bůh štědře dává i odměřuje obživu tomu, komu chce? A věru jsou v tom znamení pro lid věřící.

(53) Rci: "Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny - On odpouštějící je i slitovný.

(54) Obracejte se kajícně k Pánu svému a odevzdejte se do vůle Jeho, dříve než vás trest zasáhne, neboť pak vám pomoženo nebude.

(55) A následujte to nejlepší, co vám bylo od Pána vašeho sesláno, dříve než vás trest znenadání zasáhne, aniž to tušit budete,

(56) a než člověk vykřikne: "Běda mi za to, že jsem tak zanedbával Boha, a věru jsem patřil mezi ty, kdož se posmívali!",

(57) anebo než zavolá: "Kdyby mne byl vedl Bůh, věru bych byl mezi bohabojnými",

(58) či než vykřikne při spatření trestu: "Kdybych se mohl navrátit na zem, věru bych patřil k těm, kdož dobro konají!"

(59) Ba ano, znamení Má k tobě již přišla, ale tys prohlásil je za lživá a pyšným jsi byl a jedním . . . z nevěřících!

(60) V den zmrtvýchvstání pak uvidíš ty, kdož o Bohu si lži vymýšleli, s tvářemi zčernalými. Což nebude peklo místem útulku pro zpupné?

(61) Bůh zachrání ty, kdož bohabojní byli v místě štěstí a nedotkne se jich nic zlého a zarmouceni nebudou.

(62) Bůh stvořitelem je věcí všech a On ručitelem je též všeho.

(63) Jemu patří klíče od nebes i od země. A ti, kdož nevěří ve znamení Boží, ti věru ztrátu utrpí.

(64) Rci: "Chcete mi nařizovat, abych někoho jiného než Boha uctíval, vy nevědomci?"

(65) A bylo již vnuknuto tobě i těm, kdož před tebou byli: "Věru, budeš-li přidružovat, marné budou skutky tvé a budeš zajisté mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.

(66) Naopak, Boha uctívej a buď jedním z vděčných!"

(67) Oni neocenili Boha podle ceny Jeho skutečné, ačkoliv země celá bude v hrsti Jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa budou svinuta v pravici Jeho. Sláva Jemu, jenž vznešenější je než vše, co k Němu přidružují!

(68) A bude zatroubeno na pozoun poprvé a budou zasaženi všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, kromě těch, které Bůh bude chtít ušetřit. A potom bude zatroubeno podruhé, a hle, vstanou všichni a budou se rozhlížet.

(69) A rozzáří se země světlem Pána svého a rozložena bude kniha; a předvedení budou proroci a svědkové a bude rozsouzeno mezi nimi podle pravdy a nebude jim ukřivděno.

(70) Duše každá pak obdrží v míře plné odměnu za to, co konala; a On zná nejlépe, co lidé činí.

(71) A budou hnáni ti, kdož nevěřili, do pekla po skupinách, a až tam přijdou, otevřou se jeho brány a jeho strážci se zeptají: "Což k vám nepřišli poslové z vás vzešlí, sdělujíce vám znamení Pána vašeho a varujíce vás před setkáním s tímto vaším dnem?" I odvětí: "Ba ano!" a uskuteční se nad nevěřícími výrok trestu.

(72) A bude jim řečeno: "Vstupte do bran pekla, v němž nesmrtelní budete!" A jak hnusný bude útulek zpupných!

(73) A budou pobídnuti ti, kdož byli bohabojní vůči Pánu svému, do ráje po skupinách; a až tam přijdou, otevřou se brány jeho a jeho strážci pronesou: "Mír s vámi! Byli jste dobří, vejděte tedy a buďte v něm nesmrtelní!"

(74) A řeknou: "Chvála Bohu, jenž slib Svůj uskutečnil a dal nám zemi v dědictví. Usídlíme se nyní v ráji, kdekoli se nám zachce." Jak krásná je odměna těch, kdož dobro konali!

(75) A spatříš anděly stojíce v kruhu kol trůnu Božího a pějící slávu Pána svého. I mezi nimi bude rozsouzeno podle pravdy a bude řečeno: "Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!"

Al-Ghaafir

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Há mím!

(2) Zjevení Písma pochází od Boha mocného, vševědoucího,

(3) viny odpouštějícího, pokání přijímajícího a v trestu strašného i shovívavosti plného. Není božstva kromě Něho a u Něho je cíl cesty konečný.

(4) A hádají se o znamení Boží jenom ti, kdož nevěří; nechť tě tedy neoklame volné jejich chození po této zemi!

(5) Již před nimi prohlašovali lidé Noema za lháře a po nich i spojenci. A každý národ usiloval zmocnit se posla svého a vystupovali proti němu lží, aby pomocí jí pravdu zničili. Však uchvátil jsem je, a jaký byl trest Můj?!

(6) A takto se uskutečnilo slovo Pána tvého nad těmi, kdož neuvěřili a ti budou ohně pekelného obyvateli!

(7) Ti andělé, kteří trůn nesou, a ti, kteří okolo stojí, chválou Pána svého slaví, v Něj věří a za odpuštění pro ty, kdož uvěřili, prosí: "Pane náš, Ty objímáš v milosrdenství i vědění Svém věc každou. Odpusť těm, kdož pokání činili a Tvou cestu následovali, a ušetři je trestu plamene pekelného

(8) a uveď je, Pane náš, do zahrad Edenu, které jsi jim přislíbil, a také ty z otců, manželek a potomstva jejich, kteří ctnostní byli; vždyť Tys věru mocný i moudrý.

(9) A zbav je zlého! A koho zbavíš v ten den zlého, tomu jsi milost Svou uštědřil a to úspěch je nesmírný."

(10) A bude zvoláno na ty, kdož nevěřili: "Odpor Boží je věru silnější než vaše nenávist vůči vám samým, když jsouce k víře vyzváni, přece jste neuvěřili!"

(11) A odvětí : "Pane náš, dals nám dvakrát zemřít a oživils nás také dvakrát a my viny své uznáváme. Je prostředek nějaký, abychom se ven z toho dostali?"

(12) "A toto je trest za to, že když vyzýváno bylo k víře v Boha jediného, vy jste neuvěřili, však když k Němu byli jiní přidružováni, věřili jste. Rozsudek pak náleží Bohu vznešenému, velikému!"

(13) On je ten, jenž ukazuje vám Svá znamení a sesílá vám z nebe obživu; však vzpomene si na to pouze ten, kdo pokání činí.

(14) Modlete se tedy k Bohu, jen Jemu zasvěcujíce víru upřímnou, i když se to nevěřícím nelibí.

(15) On povýšen je hodností, vládce trůnu - On posílá ducha zjevení Svého tomu, komu chce ze služebníků Svých, aby varoval přede dnem setkání,

(16) dnem, kdy mrtví se vynoří a kdy o nich nebude skryto před Bohem nic. "Komu dnes náleží moc královská?" "Bohu jedinému, podmaniteli!

(17) Dnes bude odměněna duše každá za to, co si vysloužila, a dnes nebude křivdy žádné. A Bůh rychlý je v účtování!"

(18) Varuj je přede dnem, jenž blízko již stojí, kdy srdce budou v hrdlech úzkostí a promluvit nebudou schopni. Nespravedliví nebudou mít přítele vřelého ani přímluvce, jemuž sluchu by bylo popřáno.

(19) Bůh dobře zná proradnost očí i vše, co v hrudích je skryto.

(20) Bůh rozhoduje podle pravdy, zatímco ti, které vedle Boha vzývají, nerozhodují podle ničeho. A Bůh věru je slyšící i jasnozřivý.

(21) Což necestovali po zemi, že neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli! A přece byli silnější než oni mocí i stopami, jež na zemi zanechali. Však uchvátil je Bůh za viny jejich a neměli proti Bohu ochránce žádného.

(22) A toto je trest za to, že když k nim přišli poslové jejich s jasnými důkazy, neuvěřili. A uchvátil je Bůh a On věru silný je i strašný v trestání.

(23) A vyslali jsme již dříve Mojžíše se znameními svými a se zjevnou pravomocí

(24) k Faraónovi, Hámánovi a Qárúnovi, ti však řekli: "To kouzelník je prolhaný!"

(25) A když k nim přišel s pravdou od Nás seslanou, tu zvolali: "Zabte syny těch, kdož s ním uvěřili, a nechte jen ženy jejich naživu." Avšak úklady nevěřících jsou odsouzeny k bloudění.

(26) I pravil Faraón: "Nechte mne zabít Mojžíše! Ať si pak volá Pána svého! Obávám se, že změní vaše náboženství či způsobí v zemi pohoršení."

(27) Pravil Mojžíš: "Utíkám se o pomoc k Pánu svému i Pánu vašemu před každým pyšným, jenž nevěří v den zúčtování!"

(28) I pravil nějaký muž věřící z rodu Faraónova, jenž skrýval víru svou: "Což chcete zabít člověka jen proto, že říká: Pánem mým je Bůh? Vždyť přišel k vám s jasnými důkazy od Pána vašeho; je-li lhářem, tedy lež jeho se proti němu obrátí, však hovoří-li pravdu, budete postiženi částí toho, čím vám hrozí. Vždyť Bůh nevede správnou cestou toho, kdo přestupníkem je a lhářem.

(29) Lide můj! Dnes náleží vám panství a máte nadvládu v zemi této, však kdo nám pomůže proti přísnosti Boží, jestliže na nás padne?" Faraón však odvětil: "Já ukazuji vám jen to, co sám vidím, a jedině já vás vedu cestou správnou."

(30) Ten, jenž byl věřící, zvolal: "Lide můj! Bojím se, že na vás přijde den podobný dni spojenců

(31) a osud podobný tomu, jenž postihl lid Noemův, ´Ádovce i Thamúdovce a ty, kdož byli po nich. Bůh přece nechce, aby se dála křivda služebníkům Jeho.

(32) Lide můj! Obávám se pro vás dne vzájemného volání,

(33) dne, kdy se obrátíte zády nemajíce proti Bohu ochránce žádného, neboť ten, komu Bůh dal zbloudit, nemá žádného vedoucího.

(34) A přišel k vám již dříve Josef s jasnými důkazy, a nepřestali jste pochybovat o tom, co vám přinesl. A když zahynul, řekli jste: "Bůh po něm už nevyšle posla žádného." A takto Bůh dává zbloudit tomu, kdo přestupníkem je a pochybovačem.

(35) To jsou ti, kdož se hádají ohledně znamení Božích, aniž se jim k tomu dostalo oprávnění. Veliký je vůči nim odpor u Boha i těch, kdož uvěřili. A takto Bůh zapečeťuje srdce každého pyšného a úporně vzdorujícího."

(36) Faraón pak pravil: "Hámáne, postav pro mne věž, snad dosáhnu provazů,

(37) provazů nebeských, a vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť jej za lháře považují." A takto byla pro Faraóna okrášlena špatnost jeho skutků, byl sveden z cesty a úklad jeho skončil jedině záhubou.

(38) Pravil pak ten, jenž uvěřil: "Lide můj! Následujte mne a já povedu vás cestou správnou!

(39) Lide můj! Tento pozemský život není nic než dočasné užívání, zatímco život budoucí bude příbytkem stálým.

(40) Kdokoliv koná špatné, ten odměněn bude něčím podobným, ale kdokoliv koná dobré - ať muž je či žena - a je věřící, ten do ráje vstoupí, kde obdařen bude darem nepočítaným.

(41) Lide můj! Proč vás vlastně vyzývám ke spáse, když vy mne zvete k ohni pekelnému?

(42) Vyzýváte mne, abych nevěřil v Boha a k Němu přidružoval to, o čem nemám žádné vědomosti, zatímco já vás vyzývám k mocnému, odpouštějícímu.

(43) Není pochyby, že to, k čemu mne zvete, nemá být vzýváno ani na tomto, ani na onom světě a že návrat náš se jedině k Bohu uskuteční, zatímco přestupníci se stanou pekla obyvateli.

(44) A jednou si vzpomenete na to, co vám říkám; já pak předávám svou věc Bohu, neboť Bůh jasně sleduje služebníky Své!"

(45) Bůh jej ochránil od zlého, které mu úkladně chystali, zatímco rod Faraónův obklopil trestem nejhorším,

(46) ohněm, jemuž budou vystaveni za jitra i za večera. A v den, kdy udeří Hodina, bude zvoláno: "Uveďte rod Faraónův do trestu nejpřísnějšího!"

(47) A hle, budou se navzájem hádat v ohni a řeknou slabí těm, kdož pyšní byli: "My jsme vás následovali, můžete nás zbavit části ohně tohoto?"

(48) A řeknou ti, kdož pyšní byli: "My v ohni jsme nyní všichni a věru Bůh již mezi služebníky Svými rozsoudil."

(49) A ti, kdož budou v ohni, řeknou strážcům pekla: "Poproste Pána svého, aby alespoň jeden den z trestu našeho nám slevil!"

(50) A zeptají se strážci: "Cožpak k vám nepřišli vaši poslové s jasnými důkazy?" Odpovědí: "Ano." A řeknou strážci: "Tak si proste sami!" A prosba nevěřících není leč bloudění.

(51) My zajisté pomůžeme poslům svým i těm, kdož uvěřili, v životě pozemském i v den, kdy vstanou svědkové,

(52) v den, kdy nebudou nic platny nespravedlivým výmluvy jejich, nýbrž padne na ně prokletí a údělem jich bude příbytek nejhorší.

(53) A již kdysi jsme dali Mojžíšovi správné vedení a učinili jsme dítka Izraele dědici Písma,

(54) aby bylo vedením a připomenutím pro lidi nadané rozumem.

(55) Buď tedy trpělivý, neboť slib Boží je pravdivý! A pros za odpuštění hříchů svých a oslavuj chválou Pána svého za večera i za jitra!

(56) Ti, kdož se hádají kvůli znamením Božím, aniž se jim k tomu dostalo oprávnění, v srdcích svých pouze domýšlivost mají a cíle svého nedosáhnou. Obrať se o pomoc k Bohu, vždyť On věru slyšící je i jasnozřivý!

(57) Stvoření nebes a země zajisté je velkolepější než stvoření lidí, avšak většina lidí nemá o tom ponětí.

(58) Slepý s vidoucím si nejsou rovni a nejsou si rovni ti, kdož věří a zbožné skutky konají, s těmi, kdož zlo páchají - a jak málo jste pamětliví!

(59) Hodina se vskutku dostaví, o tom pochyby není, avšak většina lidí tomu nevěří.

(60) I pravil Pán váš: "Vzývejte Mne a Já vás vyslyším! Ti, kdo se pyšně povyšují nad uctívání, ti věru vejdou do pekla, kde budou poníženi."

(61) Bůh je ten, jenž pro vás učinil noc, abyste v ní odpočívali, a den, abyste v něm jasně viděli. A věru je Bůh vůči lidem pln dobrodiní, avšak mnozí nejsou za to vděční.

(62) Takový je Bůh, váš Pán, stvořitel věci každé; není božstva kromě Něho! Jak se jen můžete odvracet od Něho?

(63) Takto se od Něho odvraceli již ti, kdož znamení Boží popírali.

(64) Bůh je ten, jenž pro vás zemi příbytkem stálým učinil a nebesa nad vámi budovou; on vyrovnal vás a podobu krásnou vám dal a pokrmy výtečné vám uštědřil. Takový je Bůh, váš Pán! Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého.

(65) On živý je a není božstva kromě Něho! Modlete se k Němu zasvěcujíce Mu upřímnou víru svou! Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!

(66) Rci: "Bylo mi zakázáno, abych uctíval ty, jež vzýváte vedle Boha, když se mi dostalo jasných důkazů od Pána mého. A bylo mi poručeno, abych se odevzdal do vůle Pána lidstva veškerého."

(67) On je ten, který vás stvořil z prachu, potom z kapky semene, pak z kapky přilnavé, potom vás vyvedl jako kojence, abyste později dosáhli dospělosti a abyste se posléze stali starci a někteří z vás budou povoláni k Němu dříve a abyste dospěli ke lhůtě stanovené, snad rozumní budete.

(68) On je ten, kdo oživuje i usmrcuje, a když o něčem rozhodne, tu řekne pouze: "Staniž se!" a stane se.

(69) Což jsi neviděl, kam se dostali ti, kdož se hádali ohledně Božích znamení?

(70) Ti, kdož prohlašovali Písmo i to, s čím posly Své jsme vyslali, za lež, ti záhy poznají,

(71) až s okovy na šíjích a v řetězech budou vláčeni

(72) do vody vroucí a pak v pekle budou páleni!

(73) A potom budou dotázáni: "Kde jsou tedy ti, které jste přidružovali

(74) k Bohu?" I odvětí: "Ztratili se nám. Ale my vlastně jsme dříve nevzývali nic." A takto Bůh dává zbloudit nevěřícím.

(75) "Tohle je trest za to, že jste se na zemi neoprávněně radovali, i za to, že jste byli zpupní.

(76) Vejděte do bran pekelných, kde zůstanete nesmrtelní! Jak hnusné bude hrdopyšných přebývání!"

(77) Buď trpělivý, neboť slib Boží je pravdivý! A ať ti již ukážeme část z toho, co jsme jim slíbili, anebo tě k Sobě povoláme dříve - k Nám budou všichni navráceni.

(78) Již před tebou jsme posly vysílali; o některých z nich jsme ti vyprávěli a o jiných jsme ti nevyprávěli. A nebylo dáno poslu žádnému, aby přinesl znamení, leč s dovolením Božím. A až se dostaví rozkaz Boží, bude rozsouzeno podle pravdy a tehdy budou ztraceni ti, kdož za nicotné to měli.

(79) Bůh je ten, jenž pro vás stvořil velbloudy, abyste na nich jezdili a jimi se též živili

(80) a mnohý užitek jiný z nich měli a abyste pomocí jich splnění úmyslů hrudí svých dosáhli. A na nich stejně jako na lodích jste neseni.

(81) Tak ukazuje vám Bůh Svá znamení. A která ze znamení Božích chcete popírat?

(82) Což po zemi necestovali, že neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli a kteří byli početnější a mocnější silou i stopami, jež na zemi zanechali! A nebylo jim k ničemu to, čeho nabyli.

(83) Když k nim poslové jejich přišli s jasnými důkazy, holedbali se nevěřící tím, co bylo u nich z vědění, však obklopilo je to, čemu se posmívali.

(84) A když spatřili přísnost Naši, zvolali: "Uvěřili jsme v Boha i v jedinost Jeho a přestali jsme věřit v to, co jsme k Němu dříve přidružovali."

(85) Však neprospěla jim pozdní víra jejich poté, co přísnost Naši spatřili, v souladu se zvyklostí Boží, kterou on vůči služebníkům Svým vždy dodrží. A tehdy nevěřící ztrátu utrpí!

Fussilat

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Há mím!

(2) Seslání od Milosrdného, slitovného,

(3) Písmo, jehož verše byly učiněny srozumitelnými pro lidi znalé v podobě Koránu arabského!

(4) . . . jako zvěstovatele a varovatele - většina z nich se však odvrací a nechce naslouchat

(5) a hovoří: "Srdce naše jsou zacloněna vůči tomu, k čemu vyzýváš, a v uších našich je hluchota a mezi námi i tebou závěs visí. Jednej tedy podle svého a my také tak budeme jednat!"

(6) Rci: "Já jen smrtelník jsem jako vy a bylo mi pouze vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. Miřte k Němu přímo a proste Jej za odpuštění! Běda těm, kdož k Němu jiné přidružují,

(7) almužnu nedávají a v život posmrtný nevěří!"

(8) Věru těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm dostane se odměny neupomínané.

(9) Rci: "Vy vskutku nebudete věřit v toho, jenž stvořil zemi ve dvou dnech, a přidávat mu chcete podobné? On Pánem lidstva všeho je!

(10) On umístil na ní pevně zakotvené hory a požehnal ji a rozdělil na ní potravu ve čtyřech dnech pro všechny prosící rovnoměrně.

(11) Potom se k nebi vztyčil, jež dýmem jenom bylo, a pravil jemu i zemi: Pojďte ke mně, ať chcete již, či nechcete! A odpověděly: Půjdeme dobrovolně.

(12) A ustanovil je jako sedm nebes ve dvou dnech a každému nebi pořádek jeho vnukl. A nebe nejbližší svítilnami a ochranou ozdobil. A takové bylo předurčení mocného, vševědoucího."

(13) Jestliže se odvrátí, řekni jim: "Já varuji vás před hromobitím podobným tomu, jímž ´Ádovci a Thamúdovci byli zahubeni."

(14) Když poslové k nim přišli zepředu i zezadu hlásajíce, aby neuctívali nikoho kromě Boha, odpověděli: "Kdyby Pán náš chtěl, byl by věru anděly seslal. A my nevěříme v to, s čím byli jste posláni."

(15) Pokud se ´Ádovců týká, ti pyšně po zemi chodili, aniž právo na to měli, a říkali: "Kdo silnější je než my mocí svou?" Což neviděli, že Bůh, jenž je stvořil, daleko silnější než oni je mocí? A přitom popírali ještě znamení Naše.

(16) A vyslali jsme proti nim vichřici svištivou ve dnech neblahých, abychom jim dali okusit trest zahanbující v tomto životě pozemském, však trest života budoucího ještě více zahanbující bude a pomoci se jim nedostane.

(17) A pokud pak se Thamúdovců týká, těm dali jsme správné vedení, však oni více slepotu než vedení milovali a zasáhlo je hromobití trestu potupného za to, co si vysloužili.

(18) A zachránili jsme ty, kdož uvěřili a Boha se báli.

(19) A v den, kdy nepřátelé Boží budou u ohně pekelného shromážděni, budou na skupiny rozděleni,

(20) a když pak k němu přijdou, bude proti nim svědčit sluch a zrak i kůže jejich o tom, co činili.

(21) A zeptají se kůží svých: "Proč proti nám svědčíte?" I odvětí: "Bůh, jenž věci každé promluvit dává, nám slovo udělil a On poprvé vás stvořil a k Němu budete navráceni.

(22) A nemohli jste se skrýt tak, aby proti vám sluchy a zraky i kůže vaše dnes nesvědčily, a domnívali jste se, že Bůh nezví mnohé z toho, co jste dělali.

(23) Tato domněnka vaše, již jste si o Pánu svém utvořili, vás do záhuby přivedla a stali jste se těmi, kdož ztrátu utrpěli."

(24) Jestliže v tomto setrvají, stane se oheň útulkem jejich, a budou-li i prosit o slitováni, nebudou vyslyšeni.

(25) A určili jsme jim druhy věrné, kteří okrášlili pro ně jich skutky minulé i současné, a uskutečnil se nad nimi rozkaz o národech džinů a lidí, jež zmizely již před nimi! A také oni jsou ztraceni.

(26) Ti, kdož nevěří, říkají: "Neposlouchejte tento Korán, nýbrž přehlušujte jej nadávkami - snad nad ním zvítězíte!"

(27) My však dáme věru okusit těm, kdo nevěřili, trestu strašného a odměníme je podle skutku jejich nejhoršího.

(28) Toto bude odměna nepřátel Božích: oheň, v němž příbytek budou mít věčný v odměnu za to, že znamení Naše popírali.

(29) A řeknou pak ti, kdož nevěří: "Pane náš, ukaž nám ty, kdož zbloudit nám dali, ať džinové jsou to již, či lidé! My umístíme je pod nohy své, aby nejnižšími se stali."

(30) K těm pak, kdož říkali: "Pánem naším je Bůh," a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: "Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben!

(31) My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě; a budete mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč požádáte, všeho,

(32) jako pohoštění od odpouštějícího, slitovného."

(33) Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá, zbožné skutky koná a prohlašuje: "Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali, patřím."

(34) Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím.

(35) Však dostane se toho pouze těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou toho jen vlastníci velikého štěstí.

(36) A jestliže tě satan pokušením dráždí, pros Boha o ochranu, vždyť On slyšící je i vševědoucí.

(37) Ke znamením Jeho patří noc i den, slunce i měsíc, však neklaňte se ani slunci, ani měsíci, nýbrž padejte na tvář svou před Bohem, jenž obojí stvořil, jestliže Jej uctíváte.

(38) A jsou-li oni hrdopyšní, pak ti, kdož u Pána tvého jsou, v noci i ve dne Jej slaví neúnavně.

(39) A k znamením Jeho patří, že vidíš zem zvadlou, však když vodu na ni sešleme, tu rozhýbá se a rozbují. A vpravdě ten, jenž oživil ji, je též mrtvých oživovatel a On nad každou věcí všemocný je.

(40) Ti, kdož znamení Naše neuznávají, nejsou nikterak skryti před Námi. Cožpak ten, jenž vržen bude do ohně, je na tom lépe než ten, kdo ke dni zmrtvýchvstání přijde bezpečně?! Čiňte, co libo vám, On zajisté skutky vaše dobře pozoruje.

(41) On zná ty, kdož nevěří v připomenutí, když přijde k nim, přestože je to Písmo vzácné

(42) a nic falešného se doň ni zpředu ni zezadu nedostane, vždyť seslání od moudrého, chvályhodného to je!

(43) To, co je ti namítáno, není nic jiného než to, co říkáno bylo poslům před tebou. Pán tvůj však vládcem je jak odpuštění, tak i trestu bolestného.

(44) Kdybychom je byli učinili Koránem cizojazyčným, věru by byli řekli: "Pročpak nám nebyly učiněny verše jeho srozumitelnými? Je to cizojazyčné, či arabské?" Odpověz: "Korán je pro ty, kdož věří, vedením i vyléčením, zatímco ti, kdož nevěří, mají v uších svých trhlinu a jsou slepí vůči němu; a na ně voláno je z místa dalekého."

(45) A darovali jsme již kdysi Mojžíšovi Písmo, a také o něm byli mínění rozdílného. A kdyby nebylo slova, jež od Pána tvého předcházelo, bylo by již mezi nimi rozsouzeno. A přesto o něm oni hluboce pochybují!

(46) Kdo zbožné skutky koná, sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná, sám proti sobě samému tak činí. Pán tvůj pak věru služebníkům svým nekřivdí.