Part 25
(47) A jen Jemu
přísluší o Hodině vědění. Plod
žádný z obalu svého nevystoupí a samice
žádná nepočne a neporodí bez Jeho
vědomí. V den, kdy zavolá k nim: "Kde že jsou
společníci Moji?", odvětí
nevěřící: "Sdělujeme ti, že mezi
námi svědka žádného o tom není."
(48) A ztratí se jim to, k čemu
se dříve modlili, a usoudí, že úniku
žádného nemají.
(49) Člověk si vyprošuje
dobro neúnavně, však když zlo se ho dotkne, zoufá
si a je malomyslný.
(50) A věru dáme-li mu ochutnat
milosrdenství Svého poté, co neštěstí se ho dotklo, tu
říká: "Tohle mi právem náleží
a nedomnívám se, že Hodina jednou udeří. A
věru, budu-li navrácen k svému Pánu, budu mít u
Něho překrásnou odměnu." My zajisté pak
uvědomíme ty, kdož nevěřili, o skutcích
jejich a dáme jim okusit trest přísný.
(51) Když zahrneme člověka
dobrodiním Svým, odvrací se a stranou se
vzdálí, když však zlé se ho dotkne, tu hned
prošení obšírného je plný.
(52) Rci: "Co si myslíte?
Jestliže toto od Boha přichází, a vy v to
nevěříte, kdo je zbloudilejší než ten,
jenž v rozkolu hlubokém dlí?"
(53) Ukážeme jim znamení
Svá ve všech světa končinách i v nich
samých, dokud se jim jasným nestane, že toto pravdou je. A
což Pánu tvému nestačí, že svědkem je
všech věcí?
(54) Což pochybují o tom,
že se s Pánem svým setkají? Což ten
neobjímá věci všechny ve Svém vědění?
Ash-Shura
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Há mím
(2) `ajn sín qáf!
(3) Takto Bůh mocný,
moudrý vnuká tobě a těm, kdož byli před
tebou, zjevení.
(4) Jemu náleží
vše, co je na nebesích a co je na zemi, a On vznešený
je i nesmírný.
(5) Nebesa se div v krovu svém
nerozpoltí, zatímco andělé slávu Pána svého
pějí a o odpuštění Jej prosí pro ty,
kdož na zemi žijí. Což není Bůh věru odpouštějící
a slitovný?
(6) Ty, kdož si vzali ochránce
jiné vedle Něho, ty Bůh dobře střeží - ty
však nad nimi nejsi dozorcem žádným.
(7) Takto jsme ti vnukli Korán
arabský, abys jím varoval Matku měst i ty, kdož kolem
ní žijí, a abys je varoval přede dnem
zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. Jedna
skupina z nich se pak octne v ráji a skupina jiná v plameni
šlehajícím.
(8) Kdyby Bůh chtěl, učinil
by vás věru národem jediným, avšak On
uvádí do milosrdenství Svého, koho chce, zatímco
nespravedliví nebudou mít ochránce ani pomocníka.
(9) Naopak, oni si vzali ochránce
jiné vedle Něho, ačkoliv Bůh jediným je ochráncem.
On mrtvé oživuje a všemocný je nad každou
věcí.
(10) A ať již na cokoliv
máte různé názory, rozsouzení toho patří
Bohu. "Takový je Bůh, Pán můj, na Něho
spoléhám a k Němu se kajícně obracím.
(11) Stvořitel nebes a země,
jenž učinil vám manželky vaše z vás
samých a stvořil zvířata v párech, a tím
vás rozmnožuje. A není nic, co by podobné Mu bylo a On
slyšící je i jasnozřivý.
(12) On klíče k nebesům i
zemi má a On hojně uštědřuje obživu, komu chce,
i odměřuje ji, komu chce - On o každé věci je
vševědoucí."
(13) On vám uzákonil jako
náboženství to, co kdysi uložil Noemu - a to, co jsme
vnukli tobě a co jsme uložili i Abrahamovi,
Mojžíšovi a Ježíšovi: "Dodržujte
náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně
jich!" Jak nesnesitelné je pro modloslužebníky to, k čemu
je vyzýváš! Bůh si k tomu vybírá, koho
chce, a vede k tomu toho, kdo kajícně se k Němu obrací.
(14) A rozštěpily se
národy předchozí teprve poté, co dostalo se jim
vědění, kvůli vzájemné nevraživosti. A kdyby
nebylo slova, jež již dříve přišlo od
Pána o lhůtě stanovené, bylo by mezi nimi již rozsouzeno.
A věru ti, kdož po nich Písmo zdědili, v hlubokých
pochybnostech o něm byli.
(15) Proto vyzývej k
víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti
poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž
rci: "Uvěřil jsem v to, co Bůh z Písma seslal, a
bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě mezi vámi. Bůh
naším je i vaším Pánem, my skutky své
máme i vy skutky své máte a není mezi námi
důvodů ke sporu; Bůh shromáždí nás
všechny a u Něho je cíl konečný."
(16) Ti, kteří
uvádějí důvody proti Bohu poté, co Mu bylo
odpovězeno, těch důvody jsou u Pána jejich nicotné.
Hněv Jeho se proti nim obrátí a je
očekává trest přísný.
(17) Bůh je ten, kdo seslal
Písmo s pravdou i váhu; a víš ty vůbec, zda
Hodina není snad již blízká?
(18) Ti, kdož v ni
nevěří, se ji snaží uspíšit,
zatímco ti, kdož věří, se jí
obávají a vědí, že ona je
skutečností. Což nejsou ti, kdož o Hodině
pochybují, v dalekém bloudění?
(19) Bůh ke
služebníkům Svým je láskyplný, a
uštědřuje, komu chce - On silný je i mocný.
(20) Kdokoliv si přeje pěstovat
pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a
kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu
z něho dáme část, avšak nebude mít
podílu žádného v životě budoucím.
(21) Což mají nevěřící
společníky, kteří jim jako
náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil?
Kdyby nebylo slova rozhodnutí, bylo by už mezi nimi rozsouzeno,
však nespravedlivé trest bolestný očekává.
(22) Pak uvidíš nespravedlivé
třást se strachem z toho, co si vysloužili, až trest na
ně bude dopadat. Ti však, kdož uvěřili a dobré skutky
konali, na lučinách rajských budou dlít a vše,
co přát si budou, u Pána svého budou mít - a to přízeň
je nesmírná.
(23) A toto je to, co Bůh oznamuje
jako zvěst radostnou služebníkům Svým, kteří
uvěřili a zbožné skutky konali. Rci:
"Nežádám od vás odměnu žádnou
leč lásku k bližním!" Kdokoliv
uskuteční něco dobrého, tomu rovněž
rozmnožíme dobré, vždyť Bůh věru je
odpouštějící a za vděčnost uznalý.
(24) Což neříkají:
"On vymyslil si o Bohu lež!" Kdyby Bůh chtěl,
zapečetil by srdce tvé. Bůh však zahladí to, co je
falešné, a uskuteční pravdu slovem Svým,
vždyť On o všem, co v hrudích je skryto, dobře ví.
(25) On je ten, jenž od
služebníků Svých pokání
přijímá a špatné skutky jim odpouští a
dobře ví, co konáte.
(26) On vyslyší ty, kdož
uvěřili a dobré skutky konali, a rozmnoží jim ze Své
přízně; pro nevěřící pak určil
trest přísný.
(27) Kdyby Bůh dal
služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by
se stali nestoudnými na zemi, avšak On sesílá s
mírou to, co chce. On věru je o služebnících
Svých dobře zpraven a dobře je vidí.
(28) On je ten, kdo déšť
hojný sesílá poté, co lidé již naději ztratili,
a milosrdenství Své rozšiřuje. On ochránce je a
chvályhodný.
(29) A k znamením Jeho
patří stvoření nebes a země i
živočichů, jež na ní rozmnožil; a kdyby
chtěl, mohl by je všechny shromáždit.
(30) A nepostihne vás
neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si
vysloužily, však On mnohé odpouští.
(31) Vy nejste s to uniknout zásahu
Jeho na zemi a nemáte vedle Boha ochránce ani pomocníka
žádného.
(32) A ke znamením Jeho
patří i lodi moře brázdící, jež jako
kopce jsou;
(33) a když se mu zlíbí,
utišuje vítr a tehdy lodi zůstanou nehybné na hladině
moře. A v tom je věru znamení pro každého trpělivého
a vděčného.
(34) Anebo jim dá ztroskotat za to,
co si vysloužili, avšak On také mnohé promíjí.
(35) A poznají ti, kdož
ohledně znamení Našich se hádají, že pro
ně úniku není.
(36) Co bylo vám z věcí
dáno, je jen užívání krátké života
pozemského, však co u Boha je, je lepší i
trvalejší pro ty, kdož věří a na Pána
svého spoléhají,
(37) a pro ty, kdož velkým
hříchům a neřestem se vyhýbají, a když
rozhněváni jsou, odpouštějí,
(38) a pro ty, kdož Pánu svému
odpovídají a modlitby své dodržují a
záležitosti své na základě porady mezi sebou
vyřizují a z toho, co jsme jim uštědřili,
rozdávají,
(39) a pro ty, kteří si
vzájemně pomáhají, když postihne je
bezpráví.
(40) A odměnou za špatné je jen
špatnost podobná. Ten, kdo odpouští a o nápravu
se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru
nespravedlivé nemiluje.
(41) Proti těm pak, kdož
vzájemně si pomáhají poté, co bylo jim
ukřivděno, není věru důvodu k zakročení;
(42) však důvod k
zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu
a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je
trest bolestný.
(43) A věru ten, kdo
trpělivý je a odpouští . . . a vskutku to
patří k podstatě věci.
(44) Komu Bůh dal zbloudit, ten nebude
mít po Něm ochránce žádného; a
uzříš nespravedlivé volat, až spatří trest
svůj: "Je způsob nějaký, jak jej odvrátit?"
(45) A uvidíš je, až budou
předvedeni před peklo, ponížené a zahanbené hledět
zrakem vylekaným; a ti, kdož uvěřili, řeknou:
"Ztraceni jsou ti, kdož ztrátu způsobili sami sobě i
rodinám svým, v den zmrtvýchvstání." A
vskutku budou nespravedliví uvrženi do trestu trvalého.
(46) A nebudou mít kromě Boha
ochránce žádného, který by mohl jim pomoci. Však
ten, komu Bůh dal zbloudit, pro toho není cesta
žádná.
(47) Odpovězte tedy Pánu svému,
dříve než dostaví se od Boha den, jejž nelze
zadržet; v ten den nebude pro vás útulku ani
zapírání nijakého.
(48) Jestliže se však i
nyní odvrátí, vždyť jsme tě k nim neposlali
jako dozorce; tobě přísluší jedině
předat sdělení. Když dáme okusit člověku
milosrdenství Svého, raduje se z něho, avšak když
postihneme jej něčím zlým za to, co ruce jeho
spáchaly. . . vždyť člověk je vskutku
nevděčný.
(49) Bohu náleží
království na nebesích a na zemi; On tvoří, co
chce, a podle libosti dává dcery jednomu a syny druhému
(50) anebo z nich činí
páry, syny i dcery, anebo činí neplodným, koho chce,
neb On vševědoucí je i všemocný.
(51) A není dáno
smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval,
leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak,
že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho
to, co On chce a On vznešený je a moudrý.
(52) A takto jsme ti vnukli ducha ze
zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a
co je to víra, avšak učinili jsme to světlem,
jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých.
A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé,
(53) po stezce Boha, jemuž náleží
vše, co na nebesích je i na zemi. Což k Bohu se
nevracejí věci všechny?
Az-Zukhruf
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Há mím.
(2) Při Písmu zjevném!
(3) Učinili jsme je věru
Koránem arabským - snad budete rozumní!
(4) A uložen je u Nás v Knize
původní, vznešený a moudrosti plný.
(5) Máme od vás
odvrátit připomenutí proto, že lid jste
prostopášný?
(6) A kolik jsme již proroků k
národům dávným vyslali,
(7) však nepřišel k nim
prorok žádný, aby se mu neposmívaly.
(8) A zahubili jsme národy
silnější mocí, než jsou tito, a minul již
předešlých příklad.
(9) Zeptáš-li se jich, kdo
stvořil nebesa a zemi, věru odvětí: "Stvořil je
dozajista mocný, vševědoucí!"
(10) On je ten, který pro vás
zemi kolébkou učinil a na ní cesty pro vás připravil,
že správným směrem půjdete snad,
(11) a který seslal z nebe vodu v
množství odměřeném. Jí mrtvou krajinu
křísíme, a takto budete i vy z hrobů vyvedeni;
(12) a On druhy všechny v
párech stvořil a
(13) abyste se na jejich hřbetech
usadili a pak si vzpomněli na dobrodiní Pána svého,
když na nich pevně sedíte, a abyste říkali:
"Sláva tomu, jenž nám toto vše podrobil, vždyť
my sami dosáhnout toho schopni bychom nebyli!
(14) A my věru se k Pánu svému
navrátíme."
(15) A nevěřící
prohlašují služebníky Jeho za součást Jeho
a věru člověk je nevděčník zjevný.
(16) Což vybral si ze
stvoření svých zrovna dcery a vás
přednostně obdařil syny?
(17) A když některému z nich je
oznámeno narození toho, co k Milosrdnému připodobňují,
tu pokryje se tvář jeho chmurou a sám je hněvu
plný.
(18) Což chtějí Bohu
přiřknout to, co mezi tretkami je vychováno a ve sporu se
neumí ani jasně vyjádřit?
(19) A učinili z andělů,
kteří jsou služebníky Milosrdného, ženské bytosti.
Což byli svědky jejich stvoření? A zapsáno bude
svědectví jejich a vyslýcháni budou.
(20) Říkají: "Kdyby
Milosrdný chtěl, neuctívali bychom je." A nemají
o tom ponětí žádné a vymýšlejí si
lež jen pouhou.
(21) Či jsme jim snad dali
předtím Písmo nějaké, o něž opírat se
mohou?
(22) Však oni naopak
říkají: "Nalezli jsme otce své v jistém
učení a jdeme ve stopách jejich."
(23) A podobně jsme před tebou
nevyslali do měst varovatele, aby tamní boháči
neprohlásili: "Nalezli jsme otce své v jistém učení a
jdeme ve stopách jejich!"
(24) I řekl jim: "A což
když vám přinesu něco, co lepší je
vedení než to, jež u otců svých jste
nalezli?" Odpověděli: "My vskutku nevěříme
v to, s čím posláni jste byli!"
(25) A pomstu svou jsme nad nimi vykonali,
a pohleď, jaký byl konec těch, kdož za lež to
prohlásili.
(26) A hle, pravil Abraham otci svému a
lidu svému: "Zříkám se toho, co uctíváte,
(27) kromě toho, jenž
stvořil mě, neboť On správnou cestou mě
povede!"
(28) A učinil tento výrok
slovem trvalým pro potomky své doufaje, že snad k Bohu se
obrátí.
(29) Ba co více, dal jsem těmto
i otcům jejich užívání života pozemského
až do chvíle, kdy k nim přišla pravda a posel
zjevný.
(30) A když k nim pravda
přišla, zvolali: "Tohle je kouzlo jen a my v ně věru
nevěříme!"
(31) A řekli dále:
"Pročpak nebyl seslán tento Korán nějakému
muži významnému z obou těchto měst?"
(32) Jsou snad oni těmi, kdož
milosrdenství Pána tvého rozdělují? My
rozdělujeme mezi ně živobytí jejich v pozemském
životě a my povyšujeme jedny nad druhé v hodnostech, aby si
jedni druhé brali do služeb. A milosrdenství Pána tvého je
lepší než to, co oni hromadí.
(33) A nebýt toho, že by se
lidé stali jediným národem nevěřících,
věru bychom dali těm, kdož v Milosrdného
nevěří, na domy jejich střechy stříbrné a k
nim i žebříky stříbrné, aby po nich stoupali,
(34) a opatřili bychom domy jejich
dveřmi a lůžky stříbrnými, na nichž by
lehávali,
(35) a zlatými ozdobami.
Všechno toto patří k požitkům života
vezdejšího, zatímco život budoucí u Pána
tvého připraven je bohabojným.
(36) A tomu, kdo vyhýbá se
připomenutí milosrdného, tomu přidělíme satana,
jenž bude druhem jeho věrným.
(37) A satani je budou z cesty
Boží odvracet, zatímco lidé budou v domnění,
že správně jsou vedeni.
(38) A když pak dostaví se
člověk k Nám, řekne satanovi: "Kéž by mezi mnou
a tebou byla vzdálenost jako mezi východem a západem! Jak
špatný jsi byl druh!"
(39) Nic platno však vám to
nebude v ten den, neb neospravedlní jste byli, a společníky
budete v trestu pekelném.
(40) Jsi schopen učinit hluchého
slyšícím anebo vést slepého či ty, kdož v
bloudění jsou zjevném?
(41) A buď tě vezmeme od nich a
pomstu nad nimi vykonáme,
(42) anebo ti ukážeme to, co
jsme jim přislíbili - vždyť My nad nimi
všemocní jsme.
(43) Přidržuj se tedy toho, co
bylo ti vnuknuto, a tehdy zajisté půjdeš po cestě
přímé.
(44) A je to věru
připomenutí pro tebe i lid tvůj, a budete ohledně toho
dotazováni.
(45) Zeptej se těch poslů, které
jsme před tebou vyslali, zda ustanovili jsme vedle Milosrdného
nějaká božstva jiná, aby je uctívali!
(46) A vyslali jsme již
dříve Mojžíše s Našimi znameními k
Faraónovi a velmožům jeho, aby řekl: "Já
poslem Pána lidstva jsem!"
(47) A když k nim přišel s
Našimi znameními, hle, oni se jim smáli jen,
(48) ačkoliv jsme jim ukázali
znamení, z nichž každé bylo větší než
předchozí. A trestem jsme je postihli doufajíce, že k
Bohu se obrátí.
(49) Oni však řekli:
"Kouzelníku, modli se za nás k Pánu svému, aby
učinil to, co slíbil ti, neboť my zajisté jsme
správně vedení."
(50) A když jsme je trestu zbavili,
hle, oni přísahu porušili
(51) a Faraón zvolal k lidu svému:
"Lide můj, což nepatří mi vláda nad Egyptem i
nad těmito řekami, jež u nohou tekou mi? Což to snad
nevidíte?
(52) Což nejsem lepší
než tenhle opovržený, jenž sotva vyjádřit se
umí?
(53) Pročpak mu náramky zlaté
shozeny nebyly či proč s ním andělé jako průvodci
nepřišli?"
(54) A svedl svůj lid k lehkomyslnosti
a uposlechli jej, neboť to lidé hanební byli.
(55) A když Nás
rozhněvali, pomstili jsme se jim a všechny jsme je utopili
(56) a předchůdci i
výstražným příkladem pro budoucí jsme je
učinili.
(57) A když je syn Mariin jako
příklad uváděn, hle, tvoji soukmenovci se o něm
hlasitě hádají
(58) a říkají:
"Jsou božstva naše lepší, či lepší
je on?" A uvádějí ten příklad jen proto,
aby hádat se mohli, vždyť věru oni jsou lid hádky
milující.
(59) On není leč
služebníkem Naším, jemuž jsme
přízeň svou uštědřili, a příkladem
pro dítka Izraele jsme jej učinili.
(60) A kdybychom chtěli, udělali
bychom z vás anděly, kteří by na zemi nástupci
vašimi byli.
(61) A to je věru znamením
Hodiny; nepochybujte o ní, nýbrž následujte mne,
neboť toto stezka přímá je.
(62) A nechť vás satan z
ní nesvede, vždyť on je vám nepřítelem
zjevným.
(63) A když přišel
Ježíš s jasnými důkazy, pravil:
"Přišel jsem k vám s moudrostí, a abych vám
objasnil něco z toho, o čem jste různého názoru; bojte se
tedy Boha a poslouchejte mne!"
(64) Bůh je věru Pánem
mým i Pánem vaším; uctívejte Ho tedy,
neboť toto stezka přímá je!
(65) A byly strany mezi nimi
názorů různých o něm; a běda těm,
kdož křivdili, před trestem dne bolestného.
(66) Což mohou očekávat
něco jiného než Hodinu, jež přijde k nim, aniž to
tušit budou, znenadání?
(67) V ten den stanou se
přátelé vzájemně nepřáteli, kromě
těch, kdož byli bohabojní.
(68) "Služebníci Moji,
dnes obavy nemějte a nebuďte zarmouceni!
(69) Těch, kdož uvěřili
v Naše znamení a do vůle Boží byli
odevzdáni.
(70) Vejděte do ráje, vy i
manželky vaše, v radování!"
(71) A budou mezi nimi kolovat zlaté
nádoby i poháry a budou mít všeho, po čem
duše touží a co očím lahodí; a tam budete
nesmrtelní.
(72) Toto je ta zahrada, již dali jsme
vám v dědictví za to, co konali jste dobrého.
(73) A bude v ní pro vás
ovoce hojnost a pojídat budete z něho.
(74) Však
hříšníci prodlévají v trestu pekelném
nesmrtelní
(75) a nedočkají se přerušení,
však budou tam v beznaději.
(76) My jim neukřivdili, leč oni
sami sobě ukřivdili.
(77) A budou volat: "Máliku,
nechť Pán tvůj s námi skončí!" A
odpoví jim: "Zde zůstanete vskutku!"
(78) A věru jsme k vám s
pravdou přišli, však mnozí z vás si pravdu
ošklivili.
(79) Že zosnovali nějakou lest?
Však my také proti nim zosnujeme léčku!
(80) Či se domnívají,
že neslyšíme tajemství jejich i skryté rozhovory?
Věru že ano a vyslanci Naši to u nich zapisují!
(81) Rci: "Kdyby měl
Milosrdný syna, já uctíval bych jej jako první.
(82) Oč slavnější je
Pán nebes a země, Pán trůnu, než to, co mu
lživě připisují!"
(83) Nech je být, ať si
tlachají a hrají až do chvíle, kdy se setkají
se svým dnem, jenž byl jim přislíben.
(84) On je ten, kdo je Bohem na
nebesích i Bohem na zemi, a On moudrý je i
vševědoucí.
(85) Požehnán budiž ten,
jemuž patří království na nebi a na zemi i
vše, co je mezi nimi. On vládne věděním o
Hodině a k Němu budete navráceni.
(86) A nevládnou ti, jež
místo Něho vzýváte, přímluvou
žádnou, kromě těch, kdož pravdu vyznali, a ti
dobře znají.
(87) Zeptáš-li se jich, kdo je
stvořil, věru odvětí: "Bůh!" Jak se tedy
mohli od Něho odvrátit?
(88) . . . A slova jeho: "Pane
můj, toto je lid, který nevěří!"
(89) Odvrať se tedy od nich a rci:
"Mír s vámi!" A záhy se dozvědí!
Ad-Dukhaan
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Há mím.
(2) Při Písmu zřetelném!
(3) Věru seslali jsme je, abychom
byli varovateli, v noci požehnané,
(4) v níž jsou
rozdělována všechna zjevení moudrá
(5) podle rozkazu od Nás vycházejícího.
A My věru jsme těmi, kdo posly vysílají
(6) jako milosrdenství od
Pána tvého, a On slyšící je a
vševědoucí,
(7) Pán nebes i země a
všeho, co mezi nimi je - jste-li pevně
věřící!
(8) Není božstva kromě
Něho a On oživuje a usmrcuje a Pánem vaším je i
vašich předků dávných.
(9) A přesto
nevěřící v pochybnostech si hrají.
(10) Očekávej tedy den, kdy na
nebesích se ukáže dým viditelný,
(11) který lidi zahalí; a to
bude trest bolestný!
(12) Tehdy vzkřiknou: "Pane
náš, odvrať od nás trest tento, my nyní jsme
věřící!"
(13) K čemu je jim nyní
připomenutí? Vždyť přišel k nim již posel
zjevný,
(14) však zády se k němu
obrátili a řekli: "Blázen je to, jinými
poučený!"
(15) Jestliže jen trochu od vás
trest tento odvrátíme, vy zcela jistě se do
nevěrectví navrátíte,
(16) však v den, kdy
udeříme velkým útokem, pomsty Naší
okusíte!
(17) A již před nimi jsme lid
Faraónův zkoušce vystavili a přišel k nim posel
vznešený,
(18) jenž pravil: "Vydejte mi
služebníky Boží! Já pro vás jsem posel
spolehlivý!
(19) Nepovstávejte proti Bohu, neb
já k vám se zplnomocněním zřetelným
přicházím,
(20) a utíkám se k
Pánu svému i Pánu vašemu před vaším
ukamenováním.
(21) A jestliže mi
nevěříte, tedy se ode mne držte stranou!"
(22) Pak volal k Pánu svému:
"Tito lidé hříšníci jsou!"
(23) "Odejdi za noci se
služebníky Mými, neb pronásledovat vás budou,
(24) a přejdi přes moře
otevřené; a oni vojska jsou, jež utopením zahynou!"
(25) Kolik opustili zahrad a pramenů,
(26) osetých polí a
vznešených příbytků
(27) a příjemností, v
nichž vesele si žili!
(28) A stalo se tak a dědici toho jsme
lid jiný učinili.
(29) Ani nebesa, ani země nad nimi
nezaplakaly a nebyl dán odklad jim,
(30) však dítka Izraele jsme
zachránili před trestem zahanbujícím
(31) Faraonóvým; a byl on
mezi přestupníky zpupný.
(32) A vyvolili jsme je nad ostatní
lidstvo vědomě
(33) a ukázali jsme jim
znamení, v nichž zkouška zjevná byla pro ně.
(34) A věru tito zde
hovoří:
(35) "Není jiné smrti než
první a my nebudeme vzkříšeni;
(36) přiveďte tedy naše
otce, jste-li pravdomluvní!"
(37) Jsou snad oni lepší
než lid tubba´ů a než jejich předchůdci, jež za
hříšnost jejich jsme zahubili?
(38) A nestvořili jsme nebesa a zemi,
a co je mezi nimi, pro kratochvíli,
(39) nýbrž stvořili jsme
to jako skutečnost vážnou, však většina z nich
to neví.
(40) A věru den rozhodnutí bude
časem schůzky pro všechny,
(41) a to bude den, kdy přítel
nebude nic platný příteli a nikdo jim nebude
nápomocný
(42) kromě těch, nad nimiž
Bůh se slituje, vždyť On věru mocný je a
slitovný.
(43) Vskutku bude strom Zaqqúm
(44) patřit k
hříšníka pokrmům.
(45) Je jak roztavená smůla,
jež ve vnitřnostech kypí,
(46) podoben vodě vroucí.
(47) "Vezměte ho a do hlubin
pekelných jej dovlecte
(48) a potom na jeho hlavu za trest vodu
vroucí lijte!"
(49) "Ochutnej, vždyť tys
mocný, vznešený zajisté!
(50) Tohle je přece to, o čem vy
pochybovali jste."
(51) A bohabojní budou věru na
místě bezpečném přebývat
(52) mezi zahradami a prameny
(53) a oděni do atlasu a
brokátu se jeden na druhého budou dívat.
(54) Tak stane se! A oženíme je
s dívkami velkých černých očí,
(55) a budou si tam všechny druhy
ovoce žádat, jsouce v bezpečí.
(56) A neokusí tam smrti -
kromě smrti první - a ušetří je trest
pekelný
(57) z milosti Pána tvého; a to
štěstí je nesmírné.
(58) A ulehčili jsme ti to
pomocí jazyka tvého - snad se upamatují!
(59) Pozoruj, vždyť také oni
zpozorují!
Al-Jaathiya
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Há mím!
(2) Seslání Písma od
Boha mocného, moudrého pochází.
(3) Na nebesích i na zemi jsou
věru pro věřící znamení,
(4) a také ve stvoření
vašem i ve zvířatech, jež po zemi rozmnožil, jsou
znamení pro lid pevně přesvědčený,
(5) i ve
střídání noci a dne, i v tom, co Bůh z nebes
sesílá jako obživu a oživuje tím zemi poté, co
mrtvá byla, a rovněž ve větrů
vysílání jsou znamení pro lid rozumný.
(6) Toto jsou znamení
Boží, jež podle pravdy ti sdělujeme. A jakému tedy
uvěří zvěstování, zamítnou-li Boha a
Jeho znamení?
(7) Běda každému pomluvači
hříšnému,
(8) jenž naslouchá
znamením Božím, když jsou mu sdělována,
však potom v pýše své setrvává, jako by je ani
neslyšel! O trestu bolestném zvěst oznam jemu!
(9) A když naučí se
něčemu ze znamení Naších, tropí si z toho
jen posměšky. A takové očekává trest
potupný.
(10) Za nimi peklo číhá
a nebude jim platné nic z toho, co si vysloužili, ani to, co místo
Boha jako ochránce si vzali a pro ně určen je trest
nesmírný.
(11) Toto je správné vedení a
ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení, trestem
muk bolestných budou potrestáni.
(12) Bůh je ten, jenž podrobil
vám moře, aby po něm
(13) On podmanil vám vše, co na
nebesích je i na zemi, a všechno od Něho
pochází. A věru jsou v tom znamení pro lid
uvažující!
(14) Rci těm, kdož
uvěřili, ať promíjejí těm, kdož
nedoufají ve dny Boží, jež dostaví se, aby byli
lidé za to, co si vysloužili, odměněni.
(15) Kdo zbožné skutky koná,
sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná,
sám proti sobě samému tak činí; a posléze budete k
Pánu svému navráceni.
(16) A dali jsme kdysi již
dítkám Izraele Písmo, moudrost i proroctví a
uštědřili jsme jim jídel výtečných
hojnost a nad lidstvem veškerým jsme je vyznamenali.
(17) A dali jsme jim jasné důkazy z
rozkazu našeho pocházející. A rozešli se v
názorech svých teprve poté, když se jim
vědění dostalo, a to ze vzájemné nevraživosti.
Pán tvůj pak mezi nimi rozsoudí v den
zmrtvýchvstání to, v čem se rozcházeli.
(18) A potom jsme tě umístili
na cestě zákona z rozkazu Našeho
vycházející. Následuj ji a nenásleduj
sklonů těch, kdož nevědí o ničem!
(19) Vždyť tihle nikterak ti
proti Bohu neprospějí; nespravedliví jsou si navzájem
přáteli, však Bůh bohabojných je
přítelem.
(20) Toto Písmo lidem viditelné
důkazy dává a je vedením i milosrdenstvím pro
lid, jenž pevně je přesvědčen.
(21) Což domnívají se
ti, kdož zlého se dopouštějí, že učiníme
je rovnými s těmi, kdož věří a zbožné
skutky konají, v životě i ve smrti? Jak špatný je
to úsudek!
(22) Bůh stvořil nebesa i zemi
jako skutečnost, aby mohl odměnit duši každou za to, co si
vysloužila; a nebude jim ukřivděno.
(23) Co soudíš o tom, jenž
učinil si božstvem svým svou vášeň a
jemuž Bůh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i
srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě
Boha správnou cestou? Což se nevzpamatují?
(24) Říkají:
"Neexistuje leč tento náš život pozemský,
zemřeme a žijeme a pouze čas nás zahubí!"
Však o tom, co říkají, žádných
vědomostí nemají a jenom se tak dohadují.
(25) A když jsou jim
sdělována Naše znamení jasná, nemají
jiného důkazu, než že říkají: "Přiveďte
tedy předky naše, jste-li pravdomluvní!"
(26) Odpověz: "Bůh
život vám dává a pak i smrt; a posléze vás
shromáždí pro den zmrtvýchvstání, o
němž pochybnosti není, však většina z lidí
to neví.
(27) Bohu náleží
království nebes a země; a v den, kdy Hodina
udeří, v ten den ztrátu utrpí ti, kdož pravdu
popírali."
(28) A uvidíš národy
všechny klečet a každý národ ke své knize bude
povolán se slovy: "Dnes dostanete odměnu svou za to, co jste
konali.
(29) Tato Naše kniha
hovoří proti vám pravdivě a zaznamenávali jsme
do ní vše, co jste dělali."
(30) Pokud se týká těch,
kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ty uvede Pán
jejich do milosrdenství Svého - a to úspěch je
zřetelný.
(31) A pokud se týká
těch, kdož nevěřili, těm bude řečeno:
"Což nebyla vám znamení Naše sdělena?
Však byli jste pyšní a byli jste lid
hříšný!
(32) A když bylo vám
řečeno: "Slib Boží je skutečností a
věru o Hodině pochyby není!" pak jste odpovídali:
"Nevíme, co je to Hodina, máme jen domněnky své a
nejsme o ní nikterak přesvědčeni."
(33) A objeví se špatnost
jejich počínání a obklíčí je to,
čemu se posmívali.
(34) A bude jim řečeno:
"Dnes my na vás zapomeneme tak, jako jste vy zapomněli na
setkání s tímto svým dnem; a
útočištěm vaším bude oheň a nebudete
mít pomocníka žádného.
(35) A to je odměna za to, že
znamení Boží jste pro smích měli a že
vás život pozemský svedl!" A v ten den nebudou odtud
vyvedeni a nebudou ani k pokání vyzváni.
(36) A budiž chvála Bohu,
Pánu nebes i Pánu země, Pánu lidstva veškerého!
(37) Jemu náleží
velkolepost na nebesích i na zemi a On mocný je i moudrý!