Part 25

 

(47) A jen Jemu přísluší o Hodině vědění. Plod žádný z obalu svého nevystoupí a samice žádná nepočne a neporodí bez Jeho vědomí. V den, kdy zavolá k nim: "Kde že jsou společníci Moji?", odvětí nevěřící: "Sdělujeme ti, že mezi námi svědka žádného o tom není."

(48) A ztratí se jim to, k čemu se dříve modlili, a usoudí, že úniku žádného nemají.

(49) Člověk si vyprošuje dobro neúnavně, však když zlo se ho dotkne, zoufá si a je malomyslný.

(50) A věru dáme-li mu ochutnat milosrdenství Svého poté, co neštěstí se ho dotklo, tu říká: "Tohle mi právem náleží a nedomnívám se, že Hodina jednou udeří. A věru, budu-li navrácen k svému Pánu, budu mít u Něho překrásnou odměnu." My zajisté pak uvědomíme ty, kdož nevěřili, o skutcích jejich a dáme jim okusit trest přísný.

(51) Když zahrneme člověka dobrodiním Svým, odvrací se a stranou se vzdálí, když však zlé se ho dotkne, tu hned prošení obšírného je plný.

(52) Rci: "Co si myslíte? Jestliže toto od Boha přichází, a vy v to nevěříte, kdo je zbloudilejší než ten, jenž v rozkolu hlubokém dlí?"

(53) Ukážeme jim znamení Svá ve všech světa končinách i v nich samých, dokud se jim jasným nestane, že toto pravdou je. A což Pánu tvému nestačí, že svědkem je všech věcí?

(54) Což pochybují o tom, že se s Pánem svým setkají? Což ten neobjímá věci všechny ve Svém vědění?

 

Ash-Shura

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Há mím

(2) `ajn sín qáf!

(3) Takto Bůh mocný, moudrý vnuká tobě a těm, kdož byli před tebou, zjevení.

(4) Jemu náleží vše, co je na nebesích a co je na zemi, a On vznešený je i nesmírný.

(5) Nebesa se div v krovu svém nerozpoltí, zatímco andělé slávu Pána svého pějí a o odpuštění Jej prosí pro ty, kdož na zemi žijí. Což není Bůh věru odpouštějící a slitovný?

(6) Ty, kdož si vzali ochránce jiné vedle Něho, ty Bůh dobře střeží - ty však nad nimi nejsi dozorcem žádným.

(7) Takto jsme ti vnukli Korán arabský, abys jím varoval Matku měst i ty, kdož kolem ní žijí, a abys je varoval přede dnem zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. Jedna skupina z nich se pak octne v ráji a skupina jiná v plameni šlehajícím.

(8) Kdyby Bůh chtěl, učinil by vás věru národem jediným, avšak On uvádí do milosrdenství Svého, koho chce, zatímco nespravedliví nebudou mít ochránce ani pomocníka.

(9) Naopak, oni si vzali ochránce jiné vedle Něho, ačkoliv Bůh jediným je ochráncem. On mrtvé oživuje a všemocný je nad každou věcí.

(10) A ať již na cokoliv máte různé názory, rozsouzení toho patří Bohu. "Takový je Bůh, Pán můj, na Něho spoléhám a k Němu se kajícně obracím.

(11) Stvořitel nebes a země, jenž učinil vám manželky vaše z vás samých a stvořil zvířata v párech, a tím vás rozmnožuje. A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý.

(12) On klíče k nebesům i zemi má a On hojně uštědřuje obživu, komu chce, i odměřuje ji, komu chce - On o každé věci je vševědoucí."

(13) On vám uzákonil jako náboženství to, co kdysi uložil Noemu - a to, co jsme vnukli tobě a co jsme uložili i Abrahamovi, Mojžíšovi a Ježíšovi: "Dodržujte náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně jich!" Jak nesnesitelné je pro modloslužebníky to, k čemu je vyzýváš! Bůh si k tomu vybírá, koho chce, a vede k tomu toho, kdo kajícně se k Němu obrací.

(14) A rozštěpily se národy předchozí teprve poté, co dostalo se jim vědění, kvůli vzájemné nevraživosti. A kdyby nebylo slova, jež již dříve přišlo od Pána o lhůtě stanovené, bylo by mezi nimi již rozsouzeno. A věru ti, kdož po nich Písmo zdědili, v hlubokých pochybnostech o něm byli.

(15) Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž rci: "Uvěřil jsem v to, co Bůh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě mezi vámi. Bůh naším je i vaším Pánem, my skutky své máme i vy skutky své máte a není mezi námi důvodů ke sporu; Bůh shromáždí nás všechny a u Něho je cíl konečný."

(16) Ti, kteří uvádějí důvody proti Bohu poté, co Mu bylo odpovězeno, těch důvody jsou u Pána jejich nicotné. Hněv Jeho se proti nim obrátí a je očekává trest přísný.

(17) Bůh je ten, kdo seslal Písmo s pravdou i váhu; a víš ty vůbec, zda Hodina není snad již blízká?

(18) Ti, kdož v ni nevěří, se ji snaží uspíšit, zatímco ti, kdož věří, se jí obávají a vědí, že ona je skutečností. Což nejsou ti, kdož o Hodině pochybují, v dalekém bloudění?

(19) Bůh ke služebníkům Svým je láskyplný, a uštědřuje, komu chce - On silný je i mocný.

(20) Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životě budoucím.

(21) Což mají nevěřící společníky, kteří jim jako náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil? Kdyby nebylo slova rozhodnutí, bylo by už mezi nimi rozsouzeno, však nespravedlivé trest bolestný očekává.

(22) Pak uvidíš nespravedlivé třást se strachem z toho, co si vysloužili, až trest na ně bude dopadat. Ti však, kdož uvěřili a dobré skutky konali, na lučinách rajských budou dlít a vše, co přát si budou, u Pána svého budou mít - a to přízeň je nesmírná.

(23) A toto je to, co Bůh oznamuje jako zvěst radostnou služebníkům Svým, kteří uvěřili a zbožné skutky konali. Rci: "Nežádám od vás odměnu žádnou leč lásku k bližním!" Kdokoliv uskuteční něco dobrého, tomu rovněž rozmnožíme dobré, vždyť Bůh věru je odpouštějící a za vděčnost uznalý.

(24) Což neříkají: "On vymyslil si o Bohu lež!" Kdyby Bůh chtěl, zapečetil by srdce tvé. Bůh však zahladí to, co je falešné, a uskuteční pravdu slovem Svým, vždyť On o všem, co v hrudích je skryto, dobře ví.

(25) On je ten, jenž od služebníků Svých pokání přijímá a špatné skutky jim odpouští a dobře ví, co konáte.

(26) On vyslyší ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali, a rozmnoží jim ze Své přízně; pro nevěřící pak určil trest přísný.

(27) Kdyby Bůh dal služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by se stali nestoudnými na zemi, avšak On sesílá s mírou to, co chce. On věru je o služebnících Svých dobře zpraven a dobře je vidí.

(28) On je ten, kdo déšť hojný sesílá poté, co lidé již naději ztratili, a milosrdenství Své rozšiřuje. On ochránce je a chvályhodný.

(29) A k znamením Jeho patří stvoření nebes a země i živočichů, jež na ní rozmnožil; a kdyby chtěl, mohl by je všechny shromáždit.

(30) A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, však On mnohé odpouští.

(31) Vy nejste s to uniknout zásahu Jeho na zemi a nemáte vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného.

(32) A ke znamením Jeho patří i lodi moře brázdící, jež jako kopce jsou;

(33) a když se mu zlíbí, utišuje vítr a tehdy lodi zůstanou nehybné na hladině moře. A v tom je věru znamení pro každého trpělivého a vděčného.

(34) Anebo jim dá ztroskotat za to, co si vysloužili, avšak On také mnohé promíjí.

(35) A poznají ti, kdož ohledně znamení Našich se hádají, že pro ně úniku není.

(36) Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského, však co u Boha je, je lepší i trvalejší pro ty, kdož věří a na Pána svého spoléhají,

(37) a pro ty, kdož velkým hříchům a neřestem se vyhýbají, a když rozhněváni jsou, odpouštějí,

(38) a pro ty, kdož Pánu svému odpovídají a modlitby své dodržují a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají,

(39) a pro ty, kteří si vzájemně pomáhají, když postihne je bezpráví.

(40) A odměnou za špatné je jen špatnost podobná. Ten, kdo odpouští a o nápravu se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé nemiluje.

(41) Proti těm pak, kdož vzájemně si pomáhají poté, co bylo jim ukřivděno, není věru důvodu k zakročení;

(42) však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest bolestný.

(43) A věru ten, kdo trpělivý je a odpouští . . . a vskutku to patří k podstatě věci.

(44) Komu Bůh dal zbloudit, ten nebude mít po Něm ochránce žádného; a uzříš nespravedlivé volat, až spatří trest svůj: "Je způsob nějaký, jak jej odvrátit?"

(45) A uvidíš je, až budou předvedeni před peklo, ponížené a zahanbené hledět zrakem vylekaným; a ti, kdož uvěřili, řeknou: "Ztraceni jsou ti, kdož ztrátu způsobili sami sobě i rodinám svým, v den zmrtvýchvstání." A vskutku budou nespravedliví uvrženi do trestu trvalého.

(46) A nebudou mít kromě Boha ochránce žádného, který by mohl jim pomoci. Však ten, komu Bůh dal zbloudit, pro toho není cesta žádná.

(47) Odpovězte tedy Pánu svému, dříve než dostaví se od Boha den, jejž nelze zadržet; v ten den nebude pro vás útulku ani zapírání nijakého.

(48) Jestliže se však i nyní odvrátí, vždyť jsme tě k nim neposlali jako dozorce; tobě přísluší jedině předat sdělení. Když dáme okusit člověku milosrdenství Svého, raduje se z něho, avšak když postihneme jej něčím zlým za to, co ruce jeho spáchaly. . . vždyť člověk je vskutku nevděčný.

(49) Bohu náleží království na nebesích a na zemi; On tvoří, co chce, a podle libosti dává dcery jednomu a syny druhému

(50) anebo z nich činí páry, syny i dcery, anebo činí neplodným, koho chce, neb On vševědoucí je i všemocný.

(51) A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a moudrý.

(52) A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé,

(53) po stezce Boha, jemuž náleží vše, co na nebesích je i na zemi. Což k Bohu se nevracejí věci všechny?

 

Az-Zukhruf

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Há mím.

(2) Při Písmu zjevném!

(3) Učinili jsme je věru Koránem arabským - snad budete rozumní!

(4) A uložen je u Nás v Knize původní, vznešený a moudrosti plný.

(5) Máme od vás odvrátit připomenutí proto, že lid jste prostopášný?

(6) A kolik jsme již proroků k národům dávným vyslali,

(7) však nepřišel k nim prorok žádný, aby se mu neposmívaly.

(8) A zahubili jsme národy silnější mocí, než jsou tito, a minul již předešlých příklad.

(9) Zeptáš-li se jich, kdo stvořil nebesa a zemi, věru odvětí: "Stvořil je dozajista mocný, vševědoucí!"

(10) On je ten, který pro vás zemi kolébkou učinil a na ní cesty pro vás připravil, že správným směrem půjdete snad,

(11) a který seslal z nebe vodu v množství odměřeném. Jí mrtvou krajinu křísíme, a takto budete i vy z hrobů vyvedeni;

(12) a On druhy všechny v párech stvořil a lodi a velbloudy pro vás prostředky k ježdění učinil,

(13) abyste se na jejich hřbetech usadili a pak si vzpomněli na dobrodiní Pána svého, když na nich pevně sedíte, a abyste říkali: "Sláva tomu, jenž nám toto vše podrobil, vždyť my sami dosáhnout toho schopni bychom nebyli!

(14) A my věru se k Pánu svému navrátíme."

(15) A nevěřící prohlašují služebníky Jeho za součást Jeho a věru člověk je nevděčník zjevný.

(16) Což vybral si ze stvoření svých zrovna dcery a vás přednostně obdařil syny?

(17) A když některému z nich je oznámeno narození toho, co k Milosrdnému připodobňují, tu pokryje se tvář jeho chmurou a sám je hněvu plný.

(18) Což chtějí Bohu přiřknout to, co mezi tretkami je vychováno a ve sporu se neumí ani jasně vyjádřit?

(19) A učinili z andělů, kteří jsou služebníky Milosrdného, ženské bytosti. Což byli svědky jejich stvoření? A zapsáno bude svědectví jejich a vyslýcháni budou.

(20) Říkají: "Kdyby Milosrdný chtěl, neuctívali bychom je." A nemají o tom ponětí žádné a vymýšlejí si lež jen pouhou.

(21) Či jsme jim snad dali předtím Písmo nějaké, o něž opírat se mohou?

(22) Však oni naopak říkají: "Nalezli jsme otce své v jistém učení a jdeme ve stopách jejich."

(23) A podobně jsme před tebou nevyslali do měst varovatele, aby tamní boháči neprohlásili: "Nalezli jsme otce své v jistém učení a jdeme ve stopách jejich!"

(24) I řekl jim: "A což když vám přinesu něco, co lepší je vedení než to, jež u otců svých jste nalezli?" Odpověděli: "My vskutku nevěříme v to, s čím posláni jste byli!"

(25) A pomstu svou jsme nad nimi vykonali, a pohleď, jaký byl konec těch, kdož za lež to prohlásili.

(26) A hle, pravil Abraham otci svému a lidu svému: "Zříkám se toho, co uctíváte,

(27) kromě toho, jenž stvořil mě, neboť On správnou cestou mě povede!"

(28) A učinil tento výrok slovem trvalým pro potomky své doufaje, že snad k Bohu se obrátí.

(29) Ba co více, dal jsem těmto i otcům jejich užívání života pozemského až do chvíle, kdy k nim přišla pravda a posel zjevný.

(30) A když k nim pravda přišla, zvolali: "Tohle je kouzlo jen a my v ně věru nevěříme!"

(31) A řekli dále: "Pročpak nebyl seslán tento Korán nějakému muži významnému z obou těchto měst?"

(32) Jsou snad oni těmi, kdož milosrdenství Pána tvého rozdělují? My rozdělujeme mezi ně živobytí jejich v pozemském životě a my povyšujeme jedny nad druhé v hodnostech, aby si jedni druhé brali do služeb. A milosrdenství Pána tvého je lepší než to, co oni hromadí.

(33) A nebýt toho, že by se lidé stali jediným národem nevěřících, věru bychom dali těm, kdož v Milosrdného nevěří, na domy jejich střechy stříbrné a k nim i žebříky stříbrné, aby po nich stoupali,

(34) a opatřili bychom domy jejich dveřmi a lůžky stříbrnými, na nichž by lehávali,

(35) a zlatými ozdobami. Všechno toto patří k požitkům života vezdejšího, zatímco život budoucí u Pána tvého připraven je bohabojným.

(36) A tomu, kdo vyhýbá se připomenutí milosrdného, tomu přidělíme satana, jenž bude druhem jeho věrným.

(37) A satani je budou z cesty Boží odvracet, zatímco lidé budou v domnění, že správně jsou vedeni.

(38) A když pak dostaví se člověk k Nám, řekne satanovi: "Kéž by mezi mnou a tebou byla vzdálenost jako mezi východem a západem! Jak špatný jsi byl druh!"

(39) Nic platno však vám to nebude v ten den, neb neospravedlní jste byli, a společníky budete v trestu pekelném.

(40) Jsi schopen učinit hluchého slyšícím anebo vést slepého či ty, kdož v bloudění jsou zjevném?

(41) A buď tě vezmeme od nich a pomstu nad nimi vykonáme,

(42) anebo ti ukážeme to, co jsme jim přislíbili - vždyť My nad nimi všemocní jsme.

(43) Přidržuj se tedy toho, co bylo ti vnuknuto, a tehdy zajisté půjdeš po cestě přímé.

(44) A je to věru připomenutí pro tebe i lid tvůj, a budete ohledně toho dotazováni.

(45) Zeptej se těch poslů, které jsme před tebou vyslali, zda ustanovili jsme vedle Milosrdného nějaká božstva jiná, aby je uctívali!

(46) A vyslali jsme již dříve Mojžíše s Našimi znameními k Faraónovi a velmožům jeho, aby řekl: "Já poslem Pána lidstva jsem!"

(47) A když k nim přišel s Našimi znameními, hle, oni se jim smáli jen,

(48) ačkoliv jsme jim ukázali znamení, z nichž každé bylo větší než předchozí. A trestem jsme je postihli doufajíce, že k Bohu se obrátí.

(49) Oni však řekli: "Kouzelníku, modli se za nás k Pánu svému, aby učinil to, co slíbil ti, neboť my zajisté jsme správně vedení."

(50) A když jsme je trestu zbavili, hle, oni přísahu porušili

(51) a Faraón zvolal k lidu svému: "Lide můj, což nepatří mi vláda nad Egyptem i nad těmito řekami, jež u nohou tekou mi? Což to snad nevidíte?

(52) Což nejsem lepší než tenhle opovržený, jenž sotva vyjádřit se umí?

(53) Pročpak mu náramky zlaté shozeny nebyly či proč s ním andělé jako průvodci nepřišli?"

(54) A svedl svůj lid k lehkomyslnosti a uposlechli jej, neboť to lidé hanební byli.

(55) A když Nás rozhněvali, pomstili jsme se jim a všechny jsme je utopili

(56) a předchůdci i výstražným příkladem pro budoucí jsme je učinili.

(57) A když je syn Mariin jako příklad uváděn, hle, tvoji soukmenovci se o něm hlasitě hádají

(58) a říkají: "Jsou božstva naše lepší, či lepší je on?" A uvádějí ten příklad jen proto, aby hádat se mohli, vždyť věru oni jsou lid hádky milující.

(59) On není leč služebníkem Naším, jemuž jsme přízeň svou uštědřili, a příkladem pro dítka Izraele jsme jej učinili.

(60) A kdybychom chtěli, udělali bychom z vás anděly, kteří by na zemi nástupci vašimi byli.

(61) A to je věru znamením Hodiny; nepochybujte o ní, nýbrž následujte mne, neboť toto stezka přímá je.

(62) A nechť vás satan z ní nesvede, vždyť on je vám nepřítelem zjevným.

(63) A když přišel Ježíš s jasnými důkazy, pravil: "Přišel jsem k vám s moudrostí, a abych vám objasnil něco z toho, o čem jste různého názoru; bojte se tedy Boha a poslouchejte mne!"

(64) Bůh je věru Pánem mým i Pánem vaším; uctívejte Ho tedy, neboť toto stezka přímá je!

(65) A byly strany mezi nimi názorů různých o něm; a běda těm, kdož křivdili, před trestem dne bolestného.

(66) Což mohou očekávat něco jiného než Hodinu, jež přijde k nim, aniž to tušit budou, znenadání?

(67) V ten den stanou se přátelé vzájemně nepřáteli, kromě těch, kdož byli bohabojní.

(68) "Služebníci Moji, dnes obavy nemějte a nebuďte zarmouceni!

(69) Těch, kdož uvěřili v Naše znamení a do vůle Boží byli odevzdáni.

(70) Vejděte do ráje, vy i manželky vaše, v radování!"

(71) A budou mezi nimi kolovat zlaté nádoby i poháry a budou mít všeho, po čem duše touží a co očím lahodí; a tam budete nesmrtelní.

(72) Toto je ta zahrada, již dali jsme vám v dědictví za to, co konali jste dobrého.

(73) A bude v ní pro vás ovoce hojnost a pojídat budete z něho.

(74) Však hříšníci prodlévají v trestu pekelném nesmrtelní

(75) a nedočkají se přerušení, však budou tam v beznaději.

(76) My jim neukřivdili, leč oni sami sobě ukřivdili.

(77) A budou volat: "Máliku, nechť Pán tvůj s námi skončí!" A odpoví jim: "Zde zůstanete vskutku!"

(78) A věru jsme k vám s pravdou přišli, však mnozí z vás si pravdu ošklivili.

(79) Že zosnovali nějakou lest? Však my také proti nim zosnujeme léčku!

(80) Či se domnívají, že neslyšíme tajemství jejich i skryté rozhovory? Věru že ano a vyslanci Naši to u nich zapisují!

(81) Rci: "Kdyby měl Milosrdný syna, já uctíval bych jej jako první.

(82) Oč slavnější je Pán nebes a země, Pán trůnu, než to, co mu lživě připisují!"

(83) Nech je být, ať si tlachají a hrají až do chvíle, kdy se setkají se svým dnem, jenž byl jim přislíben.

(84) On je ten, kdo je Bohem na nebesích i Bohem na zemi, a On moudrý je i vševědoucí.

(85) Požehnán budiž ten, jemuž patří království na nebi a na zemi i vše, co je mezi nimi. On vládne věděním o Hodině a k Němu budete navráceni.

(86) A nevládnou ti, jež místo Něho vzýváte, přímluvou žádnou, kromě těch, kdož pravdu vyznali, a ti dobře znají.

(87) Zeptáš-li se jich, kdo je stvořil, věru odvětí: "Bůh!" Jak se tedy mohli od Něho odvrátit?

(88) . . . A slova jeho: "Pane můj, toto je lid, který nevěří!"

(89) Odvrať se tedy od nich a rci: "Mír s vámi!" A záhy se dozvědí!

 

Ad-Dukhaan

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Há mím.

(2) Při Písmu zřetelném!

(3) Věru seslali jsme je, abychom byli varovateli, v noci požehnané,

(4) v níž jsou rozdělována všechna zjevení moudrá

(5) podle rozkazu od Nás vycházejícího. A My věru jsme těmi, kdo posly vysílají

(6) jako milosrdenství od Pána tvého, a On slyšící je a vševědoucí,

(7) Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je - jste-li pevně věřící!

(8) Není božstva kromě Něho a On oživuje a usmrcuje a Pánem vaším je i vašich předků dávných.

(9) A přesto nevěřící v pochybnostech si hrají.

(10) Očekávej tedy den, kdy na nebesích se ukáže dým viditelný,

(11) který lidi zahalí; a to bude trest bolestný!

(12) Tehdy vzkřiknou: "Pane náš, odvrať od nás trest tento, my nyní jsme věřící!"

(13) K čemu je jim nyní připomenutí? Vždyť přišel k nim již posel zjevný,

(14) však zády se k němu obrátili a řekli: "Blázen je to, jinými poučený!"

(15) Jestliže jen trochu od vás trest tento odvrátíme, vy zcela jistě se do nevěrectví navrátíte,

(16) však v den, kdy udeříme velkým útokem, pomsty Naší okusíte!

(17) A již před nimi jsme lid Faraónův zkoušce vystavili a přišel k nim posel vznešený,

(18) jenž pravil: "Vydejte mi služebníky Boží! Já pro vás jsem posel spolehlivý!

(19) Nepovstávejte proti Bohu, neb já k vám se zplnomocněním zřetelným přicházím,

(20) a utíkám se k Pánu svému i Pánu vašemu před vaším ukamenováním.

(21) A jestliže mi nevěříte, tedy se ode mne držte stranou!"

(22) Pak volal k Pánu svému: "Tito lidé hříšníci jsou!"

(23) "Odejdi za noci se služebníky Mými, neb pronásledovat vás budou,

(24) a přejdi přes moře otevřené; a oni vojska jsou, jež utopením zahynou!"

(25) Kolik opustili zahrad a pramenů,

(26) osetých polí a vznešených příbytků

(27) a příjemností, v nichž vesele si žili!

(28) A stalo se tak a dědici toho jsme lid jiný učinili.

(29) Ani nebesa, ani země nad nimi nezaplakaly a nebyl dán odklad jim,

(30) však dítka Izraele jsme zachránili před trestem zahanbujícím

(31) Faraonóvým; a byl on mezi přestupníky zpupný.

(32) A vyvolili jsme je nad ostatní lidstvo vědomě

(33) a ukázali jsme jim znamení, v nichž zkouška zjevná byla pro ně.

(34) A věru tito zde hovoří:

(35) "Není jiné smrti než první a my nebudeme vzkříšeni;

(36) přiveďte tedy naše otce, jste-li pravdomluvní!"

(37) Jsou snad oni lepší než lid tubba´ů a než jejich předchůdci, jež za hříšnost jejich jsme zahubili?

(38) A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, pro kratochvíli,

(39) nýbrž stvořili jsme to jako skutečnost vážnou, však většina z nich to neví.

(40) A věru den rozhodnutí bude časem schůzky pro všechny,

(41) a to bude den, kdy přítel nebude nic platný příteli a nikdo jim nebude nápomocný

(42) kromě těch, nad nimiž Bůh se slituje, vždyť On věru mocný je a slitovný.

(43) Vskutku bude strom Zaqqúm

(44) patřit k hříšníka pokrmům.

(45) Je jak roztavená smůla, jež ve vnitřnostech kypí,

(46) podoben vodě vroucí.

(47) "Vezměte ho a do hlubin pekelných jej dovlecte

(48) a potom na jeho hlavu za trest vodu vroucí lijte!"

(49) "Ochutnej, vždyť tys mocný, vznešený zajisté!

(50) Tohle je přece to, o čem vy pochybovali jste."

(51) A bohabojní budou věru na místě bezpečném přebývat

(52) mezi zahradami a prameny

(53) a oděni do atlasu a brokátu se jeden na druhého budou dívat.

(54) Tak stane se! A oženíme je s dívkami velkých černých očí,

(55) a budou si tam všechny druhy ovoce žádat, jsouce v bezpečí.

(56) A neokusí tam smrti - kromě smrti první - a ušetří je trest pekelný

(57) z milosti Pána tvého; a to štěstí je nesmírné.

(58) A ulehčili jsme ti to pomocí jazyka tvého - snad se upamatují!

(59) Pozoruj, vždyť také oni zpozorují!

 

Al-Jaathiya

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Há mím!

(2) Seslání Písma od Boha mocného, moudrého pochází.

(3) Na nebesích i na zemi jsou věru pro věřící znamení,

(4) a také ve stvoření vašem i ve zvířatech, jež po zemi rozmnožil, jsou znamení pro lid pevně přesvědčený,

(5) i ve střídání noci a dne, i v tom, co Bůh z nebes sesílá jako obživu a oživuje tím zemi poté, co mrtvá byla, a rovněž ve větrů vysílání jsou znamení pro lid rozumný.

(6) Toto jsou znamení Boží, jež podle pravdy ti sdělujeme. A jakému tedy uvěří zvěstování, zamítnou-li Boha a Jeho znamení?

(7) Běda každému pomluvači hříšnému,

(8) jenž naslouchá znamením Božím, když jsou mu sdělována, však potom v pýše své setrvává, jako by je ani neslyšel! O trestu bolestném zvěst oznam jemu!

(9) A když naučí se něčemu ze znamení Naších, tropí si z toho jen posměšky. A takové očekává trest potupný.

(10) Za nimi peklo číhá a nebude jim platné nic z toho, co si vysloužili, ani to, co místo Boha jako ochránce si vzali a pro ně určen je trest nesmírný.

(11) Toto je správné vedení a ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení, trestem muk bolestných budou potrestáni.

(12) Bůh je ten, jenž podrobil vám moře, aby po něm lodi podle rozkazu Jeho pluly a abyste na něm o část přízně Jeho usilovali - snad za to budete vděčni!

(13) On podmanil vám vše, co na nebesích je i na zemi, a všechno od Něho pochází. A věru jsou v tom znamení pro lid uvažující!

(14) Rci těm, kdož uvěřili, ať promíjejí těm, kdož nedoufají ve dny Boží, jež dostaví se, aby byli lidé za to, co si vysloužili, odměněni.

(15) Kdo zbožné skutky koná, sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná, sám proti sobě samému tak činí; a posléze budete k Pánu svému navráceni.

(16) A dali jsme kdysi již dítkám Izraele Písmo, moudrost i proroctví a uštědřili jsme jim jídel výtečných hojnost a nad lidstvem veškerým jsme je vyznamenali.

(17) A dali jsme jim jasné důkazy z rozkazu našeho pocházející. A rozešli se v názorech svých teprve poté, když se jim vědění dostalo, a to ze vzájemné nevraživosti. Pán tvůj pak mezi nimi rozsoudí v den zmrtvýchvstání to, v čem se rozcházeli.

(18) A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem!

(19) Vždyť tihle nikterak ti proti Bohu neprospějí; nespravedliví jsou si navzájem přáteli, však Bůh bohabojných je přítelem.

(20) Toto Písmo lidem viditelné důkazy dává a je vedením i milosrdenstvím pro lid, jenž pevně je přesvědčen.

(21) Což domnívají se ti, kdož zlého se dopouštějí, že učiníme je rovnými s těmi, kdož věří a zbožné skutky konají, v životě i ve smrti? Jak špatný je to úsudek!

(22) Bůh stvořil nebesa i zemi jako skutečnost, aby mohl odměnit duši každou za to, co si vysloužila; a nebude jim ukřivděno.

(23) Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Bůh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě Boha správnou cestou? Což se nevzpamatují?

(24) Říkají: "Neexistuje leč tento náš život pozemský, zemřeme a žijeme a pouze čas nás zahubí!" Však o tom, co říkají, žádných vědomostí nemají a jenom se tak dohadují.

(25) A když jsou jim sdělována Naše znamení jasná, nemají jiného důkazu, než že říkají: "Přiveďte tedy předky naše, jste-li pravdomluvní!"

(26) Odpověz: "Bůh život vám dává a pak i smrt; a posléze vás shromáždí pro den zmrtvýchvstání, o němž pochybnosti není, však většina z lidí to neví.

(27) Bohu náleží království nebes a země; a v den, kdy Hodina udeří, v ten den ztrátu utrpí ti, kdož pravdu popírali."

(28) A uvidíš národy všechny klečet a každý národ ke své knize bude povolán se slovy: "Dnes dostanete odměnu svou za to, co jste konali.

(29) Tato Naše kniha hovoří proti vám pravdivě a zaznamenávali jsme do ní vše, co jste dělali."

(30) Pokud se týká těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ty uvede Pán jejich do milosrdenství Svého - a to úspěch je zřetelný.

(31) A pokud se týká těch, kdož nevěřili, těm bude řečeno: "Což nebyla vám znamení Naše sdělena? Však byli jste pyšní a byli jste lid hříšný!

(32) A když bylo vám řečeno: "Slib Boží je skutečností a věru o Hodině pochyby není!" pak jste odpovídali: "Nevíme, co je to Hodina, máme jen domněnky své a nejsme o ní nikterak přesvědčeni."

(33) A objeví se špatnost jejich počínání a obklíčí je to, čemu se posmívali.

(34) A bude jim řečeno: "Dnes my na vás zapomeneme tak, jako jste vy zapomněli na setkání s tímto svým dnem; a útočištěm vaším bude oheň a nebudete mít pomocníka žádného.

(35) A to je odměna za to, že znamení Boží jste pro smích měli a že vás život pozemský svedl!" A v ten den nebudou odtud vyvedeni a nebudou ani k pokání vyzváni.

(36) A budiž chvála Bohu, Pánu nebes i Pánu země, Pánu lidstva veškerého!

(37) Jemu náleží velkolepost na nebesích i na zemi a On mocný je i moudrý!