Part 26
Al-Ahqaf
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Há mím!
(2) Seslání Písma
pochází od Boha mocného, moudrého.
(3) Stvořili jsme nebesa i zemi a
vše, co je mezi nimi, jen jako skutečnost vážnou a na
lhůtu stanovenou, avšak ti, kdož neuvěřili, se
odvracejí od toho, před čím jsou varováni.
(4) Rci: "Viděli jste to, co vedle
Boha vzýváte? Ukažte mi tedy to, co stvořili či
zda mají podíl nějaký na nebesích!
Přineste mi Písmo starší, než je toto, či
stopu nějakou vědění, jste-li pravdomluvní!"
(5) Kdo je zbloudilejší
než ten, jenž vedle Boha vzývá ty, kdož jej ani do
dne zmrtvýchvstání nevyslyší a
kteří jsou k vzývání jejich lhostejní
(6) a kteří, až budou
lidé shromážděni, budou jim nepřáteli a budou
zapírat jejich uctívání.
(7) Když jsou jim
přednášena Naše znamení jako důkazy jasné,
říkají ti, kdož v pravdu neuvěřili poté, co k
nim přišla: "Tohle je kouzelnictví zjevné!"
(8) Anebo hovoří: "On si
to vymyslil!" Odpověz: "I kdybych si to vymyslil, vy
nevládnete od Boha ničím pro mne. On dobře ví,
co o něm hlasitě říkáte, a On stačí
jako svědek mezi mnou a vámi. A On odpouštějící
je i slitovný."
(9) Rci: "Já věru nejsem
žádnou novotou mezi posly a nevím ani, co stane se mnou a s
vámi. Já následuji pouze to, co mi bylo vnuknuto, a jsem
jen varovatel zjevný."
(10) Rci: "Co si myslíte?
Jestliže je toto od Boha a vy jste v to neuvěřili, a
jestliže svědek z dítek Izraele dosvědčuje podobnost
toho a věří v to, zatímco vy jste
hrdopyšní. . . ? Bůh věru nevede lid
nespravedlivý."
(11) A říkají
nevěřící o těch, kdož uvěřili:
"Kdyby toto Písmo bylo vskutku dobré, nebyli by nás tihle v
tom předešli!" Protože však jím nejsou
správně vedeni, hovoří: "Tohle je stará
lež!"
(12) A již před ním byla
Kniha Mojžíšova vůdcem i milosrdenstvím a toto
Písmo potvrzuje pravdivost její v jazyce arabském, aby byli
varováni nespravedliví a aby bylo zvěstí radostnou
pro ty, kdož dobro konají.
(13) Ti, kdož hovoří:
"Pánem naším je Bůh," a potom se
přímou cestou ubírají, ti bát se nemusí
a nebudou zarmouceni.
(14) Ti stanou se obyvateli zahrady rajské,
v níž odměnou za skutky své budou nesmrtelní.
(15) Uložili jsme člověku
laskavost vůči rodičům jeho; matka jeho jej ve strastech
nosila a ve strastech jej porodila a jeho nošení a kojení
trvalo třicet městců. A když dosáhl dospělosti
své a dosáhl věku čtyřiceti let, zvolal: "Pane
můj, vnukni mi, abych byl vděčný za dobrodiní Tvé,
jímž jsi zahrnul mne i rodiče mé! Nechť konám
skutky zbožné, v nichž nalezneš zalíbení, a
učiň pro mne dobrým potomstvo mé. Kajícně se k Tobě
obracím a jsem jedním z těch, kdož do vůle Tvé
jsou odevzdáni."
(16) Od takových přijmeme
jejich nejlepší skutky, jež vykonali, a jejich špatné
skutky opomineme; ti patří mezi ráje obyvatele, a toto je
slib pravdivý, jenž byl jim přislíben.
(17) Je však jiný, jenž
říká rodičům svým: "Hanba vám!
Chcete mi slibovat, že budu vyveden z hrobu, když přede mnou
už minula mnohá pokolení, aniž byla
vzkříšena?" Oba pak prosí Boha o pomoc
řkouce: "Běda ti, uvěř, vždyť slib
Boží je pravdivý!" Avšak on
odpovídá: "Tohle jsou jen povídačky
starých!"
(18) Takoví jsou ti, proti nimž
se uskuteční slovo Boží o národech džinů
a lidí, které již zanikly před nimi - a ty ztrátu
utrpěly!
(19) A každému se dostane hodnosti
podle toho, co vykonal, a Bůh je odmění za jejich činy a
nebude jim ukřivděno.
(20) A v den, kdy budou předvedeni ti,
kdož nevěřili, k ohni, bude jim řečeno:
"Utráceli jste dary své výtečné v pozemském
životě svém a užívali jste si z nich. Dnes tedy budete
odměněni trestem hanby za to, že pyšní jste byli na
zemi bez oprávnění, a za to, že jste byli
hříšníky!"
(21) A zmiň se o bratru
´Ádovců, když varoval lid svůj v zemi přesypů a
byli již varovatelé před ním i po něm.
"Neuctívejte kromě Boha nikoho! Já věru
bojím se pro vás trestu dne nesmírného!"
(22) Odpověděli:
"Přišels k nám kvůli tomu, abys nás
lživě odvrátil od božstev našich? Přines
nám tedy to, čím nám hrozíš, jsi-li
pravdomluvný!"
(23) Řekl:
"Vědění je pouze u Boha a já
předávám vám jedině to, s čím jsem
byl poslán, však vidím, že jste lid
pošetilý."
(24) A když spatřili mračno
blížící se k údolím jejich, zvolali:
"Toto mračno nám přinese déšť!"
"Nikoliv, to je to, co přáli jste si uspíšit! To
vichřice je, v níž trest je bolestný
(25) a která zničí dle
rozkazu Božího věci všechny!" A zrána bylo
vidět jen příbytky jejich opuštěné. A takto
odměňujeme lid provinilý.
(26) A dali jsme jim věru
postavení, jaké jsme vám nedali. A dali jsme jim sluch, zrak i
srdce, ale nebyly jim vůbec k ničemu ani uši jejich ani oči
jejich ani rozum jejich. A obklopilo je to, čemu se posmívali.
(27) A zahubili jsme okolo vás
města mnohá a ukazovali jsme jim různá znamení
Svá doufajíce, že snad se obrátí.
(28) Proč jim nepomohli ti, které si
vzali vedle Boha jako božstva, aby jim obětovali? Ba naopak,
božstva ta je opustila a taková byla jejich lež i vše, co
si vymyslili!
(29) A hle, vypravili jsme k tobě
houfec džinů, aby naslouchali Koránu. A když
přítomni byli jeho přednášení, řekli
"Slyšte!", a když bylo skončeno, navrátili se k
lidu svému jako varovatelé
(30) a řkouce: "Lide
náš, slyšeli jsme věru Písmo, jež bylo
sesláno po Mojžíšovi, a potvrzující
pravdivost toho, co bylo před ním, a vedoucí k pravdě a
ke stezce přímé.
(31) Lide náš, odpovězte
tomu, jenž zve vás k Bohu, a uvěřte v něj! Bůh
vám pak odpustí viny vaše a uchrání vás
od trestu bolestného.
(32) A kdo neodpoví tomu, kdo zve k
Bohu, není s to uniknout zásahu Božímu na zemi, a
nebude mít kromě Něho ochránce žádného. A
takoví jsou v bludu zjevném."
(33) Což nevidí, že
Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi, aniž se unavil jejich
stvořením, je též schopen mrtvé oživit? Ba ano,
vždyť On všemocný je nad věcmi všemi.
(34) V den, kdy budou předvedeni ti,
kdož nevěřili, k ohni pekelnému, bude jim řečeno:
"Což není toto skutečnost?" A odpoví:
"Zajisté, při Pánu našem!" A řekne Bůh:
"Ochutnejte tedy trestu za to, že jste nevěřili!"
(35) Buď trpělivý, jako
byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni
rozhodností pevnou. A nesnaž se uspíšit pro ně
příchod dne, kdy spatří to, co jim bylo slíbeno,
a bude se jim zdát, že setrvali v hrobech jen jednu hodinu dne. A
toto je sdělení! A kdo jiný bude zahuben než lid
hanebníků?
Muhammad
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Těm, kdož
neuvěřili a odchylují jiné z cesty Boží,
nechá Bůh díla jejich zbloudit.
(2) Avšak těm, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali a uvěřili v to, co bylo
sesláno Muhammadovi - a to pravda je od Boha pocházející
- těm Bůh vymaže špatné činy jejich a napraví
myšlení jejich.
(3) A to proto, že ti, kdož
neuvěřili, následovali nicotné, zatímco ti, kdož
uvěřili, následovali pravdu od Pána jejich
pocházející. A takto Bůh ukazuje lidem jejich podobenství.
(4) A když se střetnete s
nevěřícími, udeřte je do šíjí,
a až jim způsobíte úplnou porážku,
pevně je spoutejte! A potom je buď omilostněte, anebo je
propusťte za výkupné, pokud válka neodloží své
břímě. A tak budiž! Kdyby Bůh chtěl, pomohl by
si sám proti nim, avšak nečiní tak proto, aby
vás jedny druhými podrobil zkoušce. A Bůh
nedopustí, aby se ztratily skutky těch, kdož byli zabiti na
cestě Boží.
(5) On správnou cestou je povede a
napraví jejich myšlení
(6) a uvede je do zahrady rajské, o
níž jim dal již vědění.
(7) Vy, kteří
věříte! Pomůžete-li Bohu, On zajisté
pomůže vám a upevní paty vaše!
(8) Na ty však, kdož
neuvěřili, nechť padne neštěstí a nechť
Bůh dá zbloudit dílům jejich!
(9) A to proto, že
nenáviděli to, co seslal Bůh, a marné bude jejich
konání.
(10) Což necestovali po zemi a
neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli?
Bůh je zahubil a podobně se stane i
nevěřícím.
(11) A to proto, že Bůh je
ochráncem těch, kdož uvěřili, zatímco
nevěřící nebudou mít ochránce
žádného.
(12) Bůh věru uvede ty, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, do zahrad, pod nimiž
řeky tekou, zatímco nevěřící,
kteří si užívají a jako dobytek se
přecpávají, oheň pekelný budou mít za
útulek.
(13) A kolik měst, jež byla
mocnější silou, než je město tvé, které tě
vyhnalo, jsme již zahubili, a neměla pomocníka
žádného.
(14) Což je ten, jenž důkaz
jasný má od Pána svého, roven tomu, jemuž byla
zkrášlena špatnost činů jeho, a těm, kdož
vášně své následují?
(15) Obraz zahrady rajské, jež
přislíbena byla bohabojným: v ní řeky jsou s
vodou, jež nezahnívá, a řeky mléka, jehož
chuť je neměnná, a řeky vína, jež
rozkoší je pijícím, a řeky medu
očištěného. A bude tam pro ně ovoce všeho druhu i
odpuštění Pána jejich. (Je
snad ten, kdo bude zde,) roven těm, kdo
věčně budou v ohni dlít, a těm, kdož napájeni
budou vodou vroucí, jež roztrhá vnitřnosti jejich?
(16) A jsou mezi nimi
někteří, kdož ti naslouchají, avšak když
od tebe odejdou, ptají se těch, jimž dostalo se
vědění: "Co to vlastně před
chvílí povídal?" A to jsou ti, jichž srdce
Bůh zapečetil a kteří následují
učení svá scestná.
(17) Však těm, kdož po
cestě správné jsou vedeni, těm Bůh posílí
jejich vedení a dá jim bázeň Boží.
(18) Což mohou očekávat
něco jiného, než že Hodina k nim znenadání
přikvačí, když již se objevily její
příznaky? K čemu bude jim dobré její
připomínání, až na ně udeří?
(19) Věz tedy, že není
božstva kromě Boha, a pros za odpuštění vin
svých i vin mužů a žen věřících!
Bůh dobře ví o přecházení vašem a
zná i konečný příbytek váš.
(20) A říkají ti,
kdož uvěřili: "Proč nebyla seslána
nějaká súra?" A když je seslána súra
moudře stanovená a je v ní zmíněn boj, tu
vidíš ty, v jichž srdcích je choroba, dívat se na
tebe pohledem člověka obestřeného mrákotami
předsmrtnými. Vhodnější pro ně by byla
(21) poslušnost a řeč
vhodná. A až se věc stane vážnou, věru bude
pro ně lepší, aby byli vůči Bohu
upřímní.
(22) A je možné, že
obrátíte-li se zády, budete šířit
pohoršení na zemi a narušíte pokrevní svazky
své.
(23) Toto jsou ti, jež Bůh
proklel, hluchými je učinil a zraky jejich oslepil.
(24) Což nebudou uvažovat o
Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky?
(25) Věru ty, kdož kroky své
nazpět obrátili poté, co objasněno jim bylo správné
vedení, ty satan svedl a našeptal jim jejich
počínání.
(26) A to proto, že
říkají těm, kterým se hnusí to, co
Bůh seslal: "Budeme vás poslouchat ve věcech
některých." A Bůh dobře zná jejich
tajemství.
(27) A jak jim bude, až andělé je
povolají, bijíce je po tvářích a po
zádech jejich!
(28) A to proto, že následovali
to, co hněvá Boha, a nenáviděli to, co se Mu
líbí; a učinil marnými skutky jejich.
(29) Či se domnívají ti,
v jichž srdcích je choroba, že Bůh nenávist jejich
neodkryje?
(30) Kdybychom chtěli, ukázali
bychom ti je a věru bys je poznal podle známek jejich; avšak
ty poznáš je určitě podle popletené řeči
jejich. A Bůh dobře zná vaše konání.
(31) A věru vás budeme
zkoušet, abychom rozpoznali mezi vámi ty, kdož usilovně
se snaží a jsou trpěliví, a abychom prozkoumali
zprávy o vás.
(32) Věru ti, kdož
neuvěřili a od cesty Boží se odvrátili a od posla
se odloučili, když už jim bylo objasněno správné
vedení, neuškodí v ničem Bohu, jenž marnými
učiní skutky jejich.
(33) Vy, kteří
věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla jeho a
nečiňte nicotným konání své!
(34) Věru těm, kdož
neuvěřili a od cesty Boží jiné odvraceli a potom jako
nevěřící zemřou, Bůh neodpustí.
(35) Neochabujte a nevybízejte k
míru, když máte převahu, vždyť Bůh je s
vámi a On neošidí vás o dobré skutky vaše.
(36) Život pozemský je pouze
hra a zábava; jestliže věříte a bojíte se
Boha, On dá vám odměny vaše a nebude žádat
na vás majetky vaše.
(37) A kdyby je na vás
žádal a nutil vás, stali byste se lakotnými a On
odkryl by zlobu vaši.
(38) Hle, takoví jste - jste
vyzýváni, abyste rozdávali na cestě Boží,
avšak mezi vámi jsou lakomci. Kdo však je lakomý, je
jim ke škodě vlastní, neboť Bůh je
soběstačný, zatímco vy jste potřební. A
obrátíte-li se zády tedy On vás vystřídá
lidem jiným, jenž vám nebude podoben.
Al-Fath
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Věru jsme ti dali dosáhnout
úspěchu zřetelného,
(2) (abys
zvěděl), že Bůh ti
odpustil tvé viny dřívější i
pozdější a že dobrodiní Své k tobě
dovršil a že vede tě stezkou přímou
(3) a že Bůh ti
pomáhá pomocí mocnou!
(4) On je ten, jenž
sesílá sakínu do srdcí
věřících, aby přidali další
víru k víře své - a Bohu patří vojska
nebeská i pozemská a Bůh vševědoucí je i
moudrý
(5) a aby věřící
muže a věřící ženy uvedl do zahrad, pod
nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a aby
špatné skutky jejich vymazal - a to u Boha je úspěch
nesmírný -
(6) a aby potrestal pokrytecké muže i
ženy a modloslužebníky a modloslužebnice,
kteří mají o Bohu špatné mínění.
Proti nim ať obrátí se osud špatný, nechť
Bůh se na ně rozhněvá a prokleje je a peklo pro ně
připraví - a jak hnusný to je cíl konečný.
(7) A Bohu patří vojska
nebeská i pozemská a Bůh mocný je i moudrý.
(8) Vyslali jsme tě věru jako
svědka, hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele,
(9) abyste v Boha a posla Jeho
uvěřili, pomáhali Mu a uctívali a slavili Jej za jitra
i za večera.
(10) Ti, kdož ti věrnost
přisahají, přísahají vlastně Bohu a ruka
Boží spočívá na rukou jejich. Kdo
poruší úmluvu, tedy ji poruší jen ke škodě
vlastní, kdo však věrně dodrží úmluvu
s Bohem uzavřenou, tomu On uštědří odměnu
nesmírnou.
(11) A řeknou ti, kdož
zůstali pozadu z kočovných Arabů: "Byli jsme
zaměstnáni stády svými a rodinami svými, pros
za nás o odpuštění!" A hovoří jazyky
svými to, co v srdcích nemají. Rci: "Kdo
zmůže něco pro vás u Boha, jestliže se Jemu
zlíbí vám uškodit anebo vám
něčím prospět? Ba ne! Bůh dobře je zpraven o
všem, co děláte!
(12) Naopak, vy jste se domnívali,
že posel a věřící se již nikdy k
rodinám svým nevrátí! A bylo vám to
okrášleno v srdcích vašich, leč domnívali jste
se špatnými domněnkami! A vy jste věru lid
nevědomý!"
(13) A kdo nevěří v Boha a
posla Jeho. . . pro nevěřící jsme připravili
plamen šlehající.
(14) Bohu náleží
království na nebesích i na zemi a On
odpouští, komu chce, a potrestá, koho chce a Bůh je
odpouštějící, slitovný.
(15) A řeknou ti, kdož
zůstali vzadu, když chystáte se na pochod, abyste se zmocnili
kořisti: "Dovolte nám, abychom vás
následovali!" A rádi by takto změnili slovo
Boží! Rci: "Nebudete nás následovat - tak to
již dříve rozhodl Bůh!" A řeknou:
"Nikoliv, vy nám to jen nepřejete!" Ba ne, oni jsou jen
málo chápaví.
(16) Rci těm z kočovných
Arabů, kteří vzadu zůstali: "Budete vyzváni k
boji proti lidu obdařenému velkou bojovností; a budete proti nim
bojovat, leč by přijali islám. Uposlechnete-li, Bůh
vám dá odměnu překrásnou, avšak
obrátíte-li se zády, tak jak jste se již
obrátili dříve, potrestá vás trestem
bolestným."
(17) A není hříchem pro
slepého ani pro chromého ani pro nemocného, jestliže se
neúčastní. A kdokoliv poslechne Boha a posla Jeho, bude
uveden do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a kdokoliv se zády
obrátí, toho postihne trest bolestný.
(18) Bůh věru již nalezl
zalíbení ve věřících, když ti
přísahali věrnost pod stromem, a On dobře ví, co
bylo v srdcích jejich. A seslal k nim sakínu a odmění
je brzkým úspěchem
(19) i kořistí hojnou,
jíž se zmocní. A Bůh mocný je i moudrý.
(20) Bůh vám
přislíbil, že se zmocníte kořisti hojné, a On ji
pro vás uspíšil a odvrátil od vás ruce
oněch lidí. A učinil tak, aby se to stalo znamením pro
věřící a aby vás uvedl na stezku
přímou.
(21) A přislíbil vám i jinou,
nad níž dosud nemáte moc, zatímco ji Bůh
již objal ve Svém vědění, vždyť Bůh nad
věcí každou je všemocný.
(22) A kdyby proti vám byli bojovali
ti, kdož jsou nevěřící, věru by se byli
otočili zády; a nenaleznou později ani ochránce, ani
pomocníka,
(23) podle zvyklosti Boží,
která se již mnohokrát předtím naplnila. A ve
zvyklosti Boží nenalezneš změnu žádnou.
(24) On je ten, jenž odvrátil
ruce jejich od vás a ruce vaše od nich v údolí Mekky
poté, co vám nad nimi uštědřil
vítězství; a Bůh dobře pozoruje vše, co
děláte.
(25) A to jsou ti, kteří
neuvěřili a odháněli vás od Mešity
posvátné a zadržovali oběti, aby nedospěly ke svým
obětištím. A kdyby nebylo věřících
mužů a žen, které jste neznali a které jste mohli pošlapat,
takže byste se na nich nevědomky dopustili viny. . . a Bůh
uvádí do milosrdenství Svého, koho chce; a kdyby se byli
oddělili, věru bychom byli potrestali ty z nich, kdož
nevěří, trestem bolestným.
(26) Hle, tehdy ti, kdož
neuvěřili, vložili do srdcí svých zuřivost,
zuřivost nevědomosti. A Bůh seslal sakínu Svou poslu
Svému a věřícím a učinil pro ně
neodlučným slovo bohabojnosti; a zasloužili si ho a byli ho
nejvýš hodni. A Bůh o každé věci je vševědoucí.
(27) Bůh zajisté již
dokázal poslu Svému pravdivost jeho snu: "Vskutku vstoupíte
do Posvátné mešity, bude-li chtít Bůh, bezpečni a
s oholenými hlavami a ostříhanými nehty a vousy a bez
jakékoliv bázně!" A On věděl to, co jste neznali, a
kromě toho vám připravil blízký
úspěch.
(28) A On je ten, jenž vyslal posla
Svého se správným vedením a s náboženstvím
pravdivým, aby mu dal zvítězit nad každým
jiným náboženstvím. A Bůh je svědkem
dostačujícím!
(29) Muhammad je posel Boží; a
ti, kdož jsou s ním, strašní jsou proti
nevěřícím, však laskaví mezi sebou. A
vidíš je při modlitbě se sklánět a padat na
tváře v úsilí po přízni a
zalíbení Božím. A známky jejich jsou na
tvářích jejich následkem modlení. A takto byli
spodobněni v Tóře, zatímco podobenství jejich v
Evangeliu zní: jsou jako sadba, jejímž výhonkům
Bůh dává vyrůst a posiluje je, až stanou se pevnými
a drží se zpříma na stéblech svých, k radosti
tomu, kdo ji zasel, aby tím Bůh rozhněval
nevěřící. A Bůh přislíbil těm z
nich, kdož uvěřili a zbožné skutky konali,
odpuštění a odměnu nesmírnou.
Al-Hujuraat
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Vy, kteří
věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla
jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je
slyšící, vševědoucí!
(2) Vy, kteří
věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a
neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to
děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými,
aniž o tom budete mít tušení.
(3) Věru ti, kdož
snižují hlasy své před poslem Božím jsou ti,
jejichž srdce Bůh podrobil zkoušce bohabojnosti a těm
náleží odměna nesmírná a
odpuštění.
(4) Avšak většina z
těch, kdož tě hlasitě vyvolávají z komnat
tvých, jsou lidé nerozumní.
(5) Kdyby trpělivě vyčkali,
dokud k nim nevyjdeš, bylo by to pro ně lepší; a Bůh
je odpouštějící, slitovný.
(6) Vy, kteří
věříte! Přijde-li k vám hanebník s
nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z
nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co
jste učinili.
(7) Vězte, že kdyby posel
Boží, který mezi vámi dlí, vás
uposlechl ve většině záležitostí, věru
byste škodu utrpěli! Avšak Bůh způsobil, že
milujete víru, a učinil ji krásnou v srdcích
vašich, zatímco vám zošklivil nevěrectví,
hanebnosti a neposlušnost. A to jsou ti, kdož řídí
se cestou správnou
(8) díky laskavosti a
dobrodiní Božímu. A Bůh je vševědoucí,
moudrý.
(9) Bojují-li mezi sebou dvě
skupiny věřících, usmiřte je! A
činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví
druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví,
dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se
skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte
nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou
nestranní!
(10) Věřící jsou si
přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte
bohabojní - snad dostane se vám smilování!
(11) Vy, kteří
věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé
druhým, možná že tito jsou lepší než
oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým,
možná že tyto jsou lepší než ony!
Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se
přezdívkami! A jak hnusný je název "hanebník"
poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát,
jsou věru nespravedliví!
(12) Vy, kteří
věříte! Střezte se přílišného
podezřívání druhých, vždyť
některá podezření jsou hříchem!
Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně! Což si
někdo z vás přeje jíst maso bratra svého mrtvého -
vždyť by vám to bylo odporné! Buďte bohabojní,
neboť Bůh věru je blahovolný ke kajícníku a
slitovný.
(13) Lidé, věru jsme vás
stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás
národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak
nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo
je nejbohabojnější - a Bůh je vševědoucí
a dobře zpravený.
(14) A říkají
kočovní Arabové: "Uvěřili jsme!" Rci:
"Neuvěřili jste! Spíše řekněte:
,Přistoupili jsme k islámu!?, neboť víra
ještě nevešla do srdcí vašich. Budete-li poslouchat
Boha a posla Jeho, On věru nedopustí, aby ztratilo se něco ze
skutků vašich, vždyť Bůh je
odpouštějící, slitovný!"
(15) Věřícími jsou
pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho a poté nepodlehli
pochybnostem, nýbrž bojovali majetky i osobami svými na
cestě Boží - a tito jsou věru upřímní.
(16) Rci: "Chcete snad poučovat
Boha o náboženství svém, když Bůh dobře
zná vše, co na nebesích je i na zemi? Bůh o každé
věci je vševědoucí."
(17) A domnívají se, že
tobě udělali milost, když přistoupili k islámu. Rci:
"Netvrďte mi, že vaše přistoupení k
islámu je nějakou milostí vůči mně! Naopak
Bůh vám učinil milost tím, že vás
přivedl k víře - jste-li pravdomluvní!"
(18) A Bůh vskutku zná
nepoznatelné na nebesích i na zemi a Bůh vše, co
děláte, jasně zří.
Qaaf
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Qáf. Při Koránu
oslavovaném!
(2) Ba naopak, oni se diví, že
k nim přišel varovatel z jejich středu; a hovoří
nevěřící: "To je věc podivná!
(3) Jak to, že až zemřeme a
staneme se prachem . . . ? To bude ale návrat z daleka!"
(4) My dobře víme, které z
nich země pohltila, neboť máme knihu, jež záznamy
střeží.
(5) A naopak za lež pravdu
prohlašovali, když přišla k nim, a jsou teď v
zamotaném postavení.
(6) Což se nepodívali na nebe
nad sebou, jak jsme je zbudovali a ozdobili a že není na něm
žádných trhlin?
(7) A zemi jsme rozprostřeli a po
ní pevně stojící hory rozhodili a na ní
vyrůst jsme dali druhům všem překrásných
rostlin
(8) pro potěchu očí i
jako připomenutí pro každého služebníka
kajícného.
(9) A seslali jsme z nebe vodu
požehnanou, z níž dali jsme vyrůst zahradám i
zrní, jež dává úrodu
(10) a palmám ztepilým,
jež v řadách nesou trsy plodů,
(11) jako obživu
služebníkům Našim. A vodou oživujeme i mrtvou zem, a
takové bude i vaše vzkříšení.
(12) A již před nimi to vše
za lež prohlašoval lid Noemův, obyvatelé ar-Rassu i
Thamúdovci,
(13) ´Ádovci, Faraón i Lotovi
soukmenovci,
(14) lidé Houštin i národ
tubba´ů - ti všichni posly za lháře prohlásili,
však uskutečnila se hrozba nad nimi.
(15) Cožpak jsme byli prvním
stvořením zmoženi? A přece oni pochybují o novém
stvoření!
(16) My stvořili jsme
člověka a dobře víme, co duše jeho mu
našeptává. Vždyť blíže jsme mu
než jeho tepna krční,
(17) když přijímají
jeho slova dva andělé, zprava i zleva sedící.
(18) A člověk nevyřkne slovo
jediné, aniž je vedle něho připraven dohlížitel.
(19) A pak dostaví se smrti opilost
jako skutečnost a tohle je to, čemu ses vyhnout chtěl!
(20) A bude na pozoun zatroubeno - a to
bude den trestu slíbeného!
(21) A každá duše se
dostaví majíc s sebou průvodce a svědka jednoho.
(22) "Dosud lhostejný jsi byl k
tomuto dni, ale sňali jsme ti roušku tvou, takže zrak tvůj
se dnes zaostřil."
(23) A řekne jeho věrný
druh: "Tady je to, co jsem u sebe ze svědectví
připravil!"
(24) "Vy dva do pekla vhoďte
každého nevěřícího zarputilého,
(25) bránícího
dobrému, nepřátelského a pochybovačného,
(26) který vedle Boha jiná
božstva postavil! Vhoďte jej do trestu strašného!"
(27) A řekne jeho věrný
druh: "Pane náš, já jsem ho nesváděl, to on
sám v dalekém bloudění byl."
(28) I řekne Bůh:
"Nehádejte se tu přede mnou, vždyť jsem vás
již dříve o své hrozbě uvědomil!
(29) Slovo Mé je nezměnitelné a
já neukřivdím žádnému svému
služebníku
(30) v den, kdy pekla se
zeptáme:,Jsi již naplněno?? a ono odpoví: ,Je
ještě přírůstek nějaký?? "
(31) A přiblížen bude
bohabojným ráj nedaleký
(32) a bude řečeno: "Toto je
to, co vám bylo slíbeno. . . všem
kajícníkům zákonů dbalým,
(33) kteří v tajnosti se
Milosrdného obávají a přicházejí se srdcem
pokorným.
(34) Vstupte tam v míru, toto je den
nesmrtelnosti!"
(35) A čehokoliv se jim tam zachce,
budou mít, a u Nás je ještě přídavek v
hojnosti!
(36) A kolik jsme již zahubili
před nimi pokolení, jež mocnější než oni
byla silou! Hledejte tedy v zemích všech, zda naleznete
útočiště!
(37) V tom věru je
připomenutí pro toho, kdo ruce má či uši nastavuje
a je sám svědkem očitým.
(38) Stvořili jsme nebesa a zemi a to,
co je mezi nimi, v šesti dnech, aniž se nás dotkla
únava.
(39) Snášej trpělivě
jejich řeči a před slunce východem a západem
oslavuj chválu svého Pána
(40) a v noci též Jej oslavuj i na
konci každého padnutí na zem!
(41) A naslouchej dni, kdy hlasatel
zavolá z místa blízkého;
(42) ten den, kdy zaslechnou křik
skutečně, to bude den vzkříšení.
(43) My věru život i smrt
dáváme a u Nás je cíl konečný.
(44) V den, kdy se země
rozpoltí, vyvrhne je se spěchem a bude pro nás toto
shromáždění činem snadným;
(45) my nejlépe známe, co
hovoří, a ty nejsi ustanoven, abys je nutil násilím.
Připomínej tedy pomocí Koránu těm, kdo hrozby Mé
se obávají.
Adh-Dhaariyat
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Při rychle
běžících,
(2) břímě nesoucích,
(3) lehce plynoucích
(4) a rozkaz
rozdělujících!
(5) To, co vám je slíbeno,
je vskutku pravdivé
(6) a soud dozajista nastane!
(7) Při nebi plném drah
hvězdných,
(8) vy libujete si v řečech
rozporných,
(9) od nichž odvrátí se
ten, kdo byl odvrácen.
(10) Nechť zhynou lháři
prolhaní,
(11) kteří v hlouposti své jsou
lhostejní
(12) a ptají se: "Kdy
dostaví se den poslední?"
(13) V den, kdy budou ohněm
zkoušeni!
(14) "Okuste tuto svou zkoušku!
Tohle je to, co přáli jste si uspíšit!"
(15) Však v zahradách a u
pramenů bohabojní budou dlít
(16) přijímajíce to, co
Pán jejich jim dává, neb před tím dobré skutky
konali
(17) a jen malou část noci
spávali
(18) a za úsvitu o
odpuštění prosívali
(19) a ze svých majetků
vždy patřičně žebrákům a nemajetným
dávali.
(20) Na zemi znamení jsou pro
věřící přesvědčené,
(21) a také ve vašich
duších. Což jasně to nezříte?
(22) A na nebesích je
váš příděl obživy a rovněž to, co
vám je slíbeno.
(23) Při Pánu nebes i
země, toto je skutečnost stejná jako to, že
hovoříte.
(24) Zdaž doneslo se ti o
Abrahamových poctěných hostech vyprávění?
(25) Hle, vešli k němu a pravili
"Mír", a on odvětil: "I vám mír, lidé
neznámí!"
(26) A k rodině své odešel a
tučné tele připravil
(27) a se slovy "Což jíst
nebudete?" jim je předložil.
(28) A pocítil strach před
nimi, však oni mu pak pravili "Neboj se!" a zvěst o
narození chlapce moudrého mu oznámili.
(29) Pak žena jeho přiběhla
vzrušena a do tváře se bila a volala: "Vždyť
já neplodná jsem již stařena!"
(30) I odpověděli: "Takto
Pán tvůj