Part 3
(253) A dali jsme některým z
těchto poslů přednost před jinými. A jsou mezi nimi
někteří, s nimiž Bůh hovořil, a jiní,
jež v hodnostech povznesl. A dali jsme Ježíšovi, synu
Marie, znamení jasná a posílili jsme jej Duchem
svatým: A kdyby byl Bůh chtěl, pak by se nebyli
navzájem zabíjeli ti, kdož po nich přišli poté, co
dostalo se jim jasných znamení. Avšak dostali se do
rozporů a byli mezi nimi ti, kdož uvěřili, a byli mezi nimi
i ti, kdož byli nevěřící. A kdyby byl Bůh
chtěl, nebyli by se vzájemně zabíjeli, avšak
Bůh věru činí, co chce.
(254) Vy, kteří
věříte, dávejte almužny z toho, co jsme vám
uštědřili, dříve než přijde den, kdy
nebude ani obchodování, ani přátelství, ani přímluvy.
A nevěřící jsou věru nespravedliví!
(255) Bůh - není božstva
kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani
dřímota, ani spánek, Jemu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u Něho
přimluvit jinak, než s dovolením Jeho? On zná, co je
před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni
neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn
Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu
potíží nečiní - On vznešený je a
mohutný!
(256) Nebudiž žádného
donucování v náboženství! A již bylo
jasně rozlišeno správné vedení od bloudění!
Ten, kdo nevěří v Tághúta a
věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež
nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí.
(257) Bůh je ochráncem
těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke
světlu. Avšak ochráncem těch, kdož
neuvěřili, jsou Tághútové, kteří je vyvedou
ze světla do temnot - a takoví budou ohně pekelného obyvateli
a v něm budou nesmrtelní.
(258) Což jsi neviděl toho,
jenž hádal se s Abrahamem ohledně Pána jeho jen proto,
že Bůh mu dal království? A hle, pravil Abraham:
"Pán můj je ten, jenž život i smrt
dává." A odvětil: "Já jsem ten, kdo
život i smrt dává!" I řekl Abraham: "Bůh
přivádí slunce od východu, dej mu tedy vyjít
ty na západě!" A byl zmaten ten
nevěřící - a Bůh nevede cestou správnou lid
nespravedlivý.
(259) Anebo jsi neviděl toho, jenž
prošel okolo místa, jež zničeno bylo do
základů, a zvolal: "Jak by mohl Bůh opět
přivést k životu toto město poté co je mrtvé?" A usmrtil
jej Bůh na sto let, potom jej vzkřísil a zeptal se jej:
"Jak dlouho jsi takto setrval?" Odvětil: "Setrval jsem tak
den anebo část dne." - "Nikoliv," odvětil
Pán, "setrvals tak sto let. Pohleď na potravu svou a
nápoj svůj - nejsou zkaženy! A pohleď na osla svého! A
věru jsme tě učinili znamením pro lidi. A pohleď na
tyto kosti, jak je zvedneme a potom je masem obalíme!" A když
se mu to stalo jasným, zvolal: "Nyní vím, že
Bůh je mocný nad věcmi všemi!"
(260) A hle, pravil Abraham: "Pane
můj, ukaž mi, jak oživuješ mrtvé!" I
odpověděl: "Což ty mi nevěříš?"
Řekl: "Ano, avšak je to pro uklidnění srdce
mého!" Pravil: "Vezmi čtyři ptáky a přitiskni
je k sobě, potom umísti na každé hoře část z
nich a posléze je zavolej - a přiletí rychle k tobě. A
věz, že Bůh je mocný, moudrý!"
(261) Ti, kdož vydávají
jmění své na stezce Boží, jsou podobni zrnu, z
něhož vyrůstá sedm klasů, z nichž
každý má sto zrn. A Bůh mnohonásobně
odplácí tomu, komu chce, neboť Bůh je velkorysý,
vševědoucí.
(262) Těm, kdož
vydávají jmění své na stezce Boží,
aniž potom doprovázejí to, co vydali, výčitkami
či špatností, těm dostane se odměny u Pána
jejich a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
(263) Laskavé slovo a
odpuštění je lepší než almužna, za
níž následuje špatnost. A Bůh je
soběstačný a laskavý.
(264) Vy, kteří
věříte, nezmařte almužny své výčitkami a
špatností jako ten, kdo rozdává ze jmění
svého z licoměrnosti před lidmi, aniž uvěřil v Boha a
den soudný. Podobá se skále pokryté prstí:
když přijde liják, zanechá ji holou. A takoví
lidé nemají vliv žádný na to, co jednou si již
vysloužili, vždyť Bůh nepovede lid
nevěřící.
(265) Avšak ti, kdož
rozdávají ze jmění svého usilujíce
získat zalíbení Boží a pro
upevnění duší svých, ti podobají se
zahradě na kopci: když přijde liják, přinese plody
své dvakrát, když liják nepřijde, je zde alespoň
(266) Přeje si někdo z vás,
aby měl zahradu palem a vinné révy, pod níž řeky tekou, a
v ní měl všechny druhy ovoce a aby jej potom zastihlo
stáří a měl slabé potomstvo, a kdyby tehdy postihla
zahradu vichřice ohnivá, jež spaluje? Takovým
způsobem vám Bůh objasňuje znamení - snad budete o
tom přemýšlet?
(267) Vy, kteří
věříte, rozdávejte almužnu z dobrých
věcí, jež jste si vysloužili, a z toho, čemu jsme
pro vás dali vzejít ze země. A nevybírejte to nejhorší,
abyste to rozdali, a to, co sami byste nevzali, leda byste nad tím
zavřeli obě oči. A vězte, že Bůh je
soběstačný a chvályhodný.
(268) Satan vám vyhrožuje
chudobou a přikazuje vám hanebnosti, avšak Bůh vám
slibuje odpuštění Své a laskavost - a Bůh věru je
velkorysý, vševědoucí.
(269) On dává moudrost tomu,
komu chce. A komu byla dána moudrost, tomu bylo dáno velké dobro,
avšak pouze ti, kdož nadáni jsou rozumem, si to
připomenou.
(270) Ať dáte almužnu na
jakékoliv vydání nebo ať učiníte
jakýkoliv slib obětní, Bůh o tom věru ví. A
nespravedliví nebudou mít pomocníky.
(271) Jestliže dáváte
almužny veřejně, je to krásné, jestliže však to
činíte skrytě a dáváte chudým, je to pro
vás lepší a vymaže vám to špatné skutky
vaše. A Bůh je dobře zpraven o tom, co činíte.
(272) Není povinností tvou,
abys je vedl, ale Bůh vede toho, koho chce. To, co rozdáváte
dobrého, je ve prospěch vás samých, avšak
vydávejte jen z touhy popatřit na tvář
Boží. A to, co vydáte dobrého, bude vám plně
nahrazeno a nebude vám ukřivděno.
(273) Chudáky, kteří se dostali
do tísně na stezce Boží a nemohou se po zemi pohybovat
za obchodem, pokládají hlupáci za bohaté kvůli
zdrženlivosti jejich; ty však poznáš je podle
známek jejich, byť i drze neprosili lidi. A co dobrého těmto
rozdáte, Bůh o tom dobře ví.
(274) Ti, kdož rozdávají
almužnu z majetku svého za noci i za dne, skrytě i veřejně,
těm dostane se odměny u Pána jejich; takoví
nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
(275) Ti, kdož pohlcují zisk z
lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil
svým dotekem. A to proto, že říkali:
"Vždyť prodávání je podobné
lichvě!" Bůh však dovolil prodávání a
zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od
Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno
to, čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude
patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě,
ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.
(276) Bůh zničí lichvu,
avšak zúročí almužny. Bůh nemiluje
žádného nevěřícího
hříšného.
(277) Ti, kdož uvěřili,
zbožné skutky konali, modlitbu dodržovali a almužnu dávali,
dostanou odměnu od Pána svého a nemusí mít strach a
nebudou zarmouceni.
(278) Vy, kteří
věříte, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky
lichvy, jste-li věřícími!
(279) Jestliže tak
neučiníte, připravte se na válku od Boha a posla Jeho.
Jestliže však se kajícně obrátíte, pak
vám zůstane váš kapitál - a nebudete tím
škodit a nebudete tím poškozeni.
(280) Je-li dlužník
váš v tísni, vyčkejte, až se mu uleví; a
dáte-li mu to jako almužnu, je to pro vás lepší,
jste-li vědoucí.
(281) A bojte se toho dne, v němž
k Bohu se navrátíte, kdy duše každá bude
odměněna podle toho, co si vysloužila, a kdy lidem nebude
ukřivděno.
(282) Vy, kteří
věříte, dáváte-li úvěr
dlužníkovi na lhůtu stanovenou, zapište to! Nechť
písař to mezi vámi sepíše spravedlivě,
nechť žádný písař neodmítne to
napsat tak, jak jej tomu Bůh naučil, a nechť zapisuje,
zatímco mu bude dlužník diktovat, a nechť bojí
se Boha, Pána svého, a nechť ničeho z dluhu neubere! A
jestliže dlužník je choromyslný či slabý
anebo nemůže sám diktovat, nechť diktuje jeho
poručník, a to spravedlivě! A žádejte
svědectví dvou svědků z mužů vašich, a
nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě
ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby,
kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout. A
nechť se svědkové nezdráhají, jsou-li
přizváni. Nezanedbávejte zapsat dluh, ať již je
malý či velký, až do lhůty jeho! A toto je u Boha
spravedlivější a přímější pro
svědectví a jistější pro potlačení
pochybností, pokud se ovšem nejedná o
přímý obchod mezi vámi; tehdy není pro
vás hříchem, jestliže to nezapíšete. A
berte svědky, jestliže mezi sebou obchodujete, avšak
neubližujte ani písaři, ani svědkovi. Jestliže tak
učiníte, jest to hanebnost. A bojte se Boha, vždyť
Bůh vás věru učí a ví o všech
věcech.
(283) Jste-li na cestách a
nenaleznete-li písaře, pak berte zástavu! A jestliže
někdo z vás svěří něco druhému, nechť
ten, jenž přijal svěřené, to vrátí a nechť
bojí se Boha, Pána svého! A nezatajujte svědectví,
neboť kdo svědectví zatajuje, je v srdci svém
hříšníkem - a Bůh dobře ví, co
děláte.
(284) Bohu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi. A ať již
dáváte najevo to, co je v duších vašich, či
to skrýváte, Bůh požádá vás o počet
z toho. On odpustí, komu bude chtít, a potrestá toho, koho
bude chtít - On nade všemi věcmi je mocný.
(285) Uvěřil posel v to, co od
Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni
věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i
posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho - a
řekli: "Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o
odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe
je konečný cíl náš!"
(286) Bůh ukládá
duši jen to, co je pro ni možné; dostane se jí odměny za
to, co si pro sebe i proti sobě vysloužila. "Pane
náš, neměj nám za zlé, jestliže jsme zapomněli
či chybili! Pane náš, nenakládej na nás
břímě tíživé, podobné tomu, jež jsi
naložil na ty, kdož byli před námi! Pane náš,
nenakládej nám břemena, která nemůžeme
unést, a vymaž nám chyby naše, smiluj se nad námi a
odpusť nám! Tys ochráncem naším, pomoz
nám k vítězství nad lidem
nevěřícím!"
Aal-i-Imraan
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám mím!
(2) Bůh - není božstva
kromě Něho - je živý stále trvající.
(3) On seslal ti Písmo s pravdou,
potvrzující pravdivost dřívějšího, a
On seslal i Tóru a Evangelium
(4) již předtím jako
správné vedení pro lidi a seslal spásné
rozlišení. Zajisté ty, kdož ve znamení Boží
nevěří, očekává trest strašný,
neboť Bůh věru mocný je a pán pomsty.
(5) Před Bohem není skryto nic
ani na zemi, ani na nebi
(6) a je to On, jenž
utváří vás v lůnech podle
přání svého. A není božstva kromě
Něho, mocného, moudrého.
(7) On je ten, jenž seslal ti
Písmo, v němž některé verše jsou pevně
stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou
víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení,
následují to, co je v něm víceznačné,
usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný
výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě
Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění,
hovoří: "My v ně jsme uvěřili; vše, co
obsahuje, od Pána našeho je!" A připomínají
si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni.
(8) Pane náš, nedej
odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu
správnou, daruj nám milost, jež od Tebe
vychází, vždyť Tys věru dárce
největší.
(9) Pane náš, Ty věru
shromáždíš lidi v den, o němž pochyby
není; a Bůh zajisté slib svůj nezruší.
(10) V ten den nebudou
nevěřícím majetky ani děti jejich proti Bohu nic
platny a stanou se palivem pro oheň pekelný.
(11) Osud jich bude jako osud rodu
Faraónova, a těch, kdož před nimi byli a
kteří znamení Naše za lež prohlásili;
Bůh je uchvátil za hříchy jejich a Bůh
strašný je ve svém trestání.
(12) Rci těm, kdož
neuvěřili: "Budete přemoženi a do pekla zahnáni
- a jak hnusné to bude místo odpočinku!"
(13) Dostalo se vám již
znamení v dvou houfech, jež se střetly: jeden houfec bojoval na
stezce Boží, zatímco druhý byl
nevěřící. A zdál se jim druhý houfec na
pohled dvojnásobný počtem; a Bůh poskytuje pomoc Svou
tomu, komu chce, a věru je v tom poučení pro ty, kdož
jsou jasnozřiví.
(14) Je okrášlena pro lidi
láska vášnivá k ženám, k synům, k
nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k
čistokrevným koním, ke stádům i k polím
obdělaným. To vše je však jen
užívání života pozemského, zatímco u Boha
je útočiště nejkrásnější.
(15) Rci: "Mám vás
zpravit o tom, co lepší je než toto? Pro ty, kdož jsou
bohabojní, u Pána jejich připraveny jsou zahrady, pod
nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a
manželky čisté a zalíbení Boží. A Bůh
jasně zří služebníky Své,
(16) kteří hovoří:
,Pane náš, uvěřili jsme; odpusť nám naše
viny a ochraň nás před trestem ohně pekelného,
(17) trpělivé, pravdomluvné,
pokorně oddané, almužny rozdávající a za
úsvitu o odpuštění prosící."
(18) Bůh sám
svědčí, že není božstva kromě Něho;
a dosvědčují to i andělé a ti, jimž dáno bylo
vědění. On stará se o spravedlnost - a není božstva
kromě Něho, mocného, moudrého.
(19) Náboženstvím
jediným u Boha jest věru islám. Ti, jimž dáno
bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo
k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti.
A kdo nevěří ve znamení Boží,
zjistí, že Bůh věru je rychlý v
účtování.
(20) A jestliže se s tebou
hádají, rci: "Odevzdal jsem se do vůle Boží
stejně jako ti, kdož mne následují." A zeptej se
těch, jimž dostalo se Písma, a lidu neučeného:v
"Odevzdáváte se do vůle Boží?" A
jestliže se odevzdají do vůle Boží, pak budou
vedeni cestou správnou, avšak jestliže se
odvrátí. . . vždyť tobě
přísluší jen předání
poselství. A Bůh jasně zří služebníky
Své.
(21) Však těm, kdož
nevěří ve znamení Boží a
neoprávněně zabíjejí proroky a
zabíjejí ty z lidí, kteří
přikazují spravedlnost, těm oznam zvěst radostnou o
trestu bolestném.
(22) A to jsou ti, jejichž činy
budou marné na tomto i na onom světě, a nebudou mít
pomocníky žádné.
(23) Což jsi neviděl ty,
jimž dostalo se části Písma? Když voláni
byli k Písmu Božímu, aby mezi nimi rozhodlo, skupina z nich
se zády obrátila a vzdálila.
(24) A to proto, že řekli:
"Nedotkne se nás oheň, leda na dobu omezenou." A byli
obelstěni v náboženství svém tím, co si sami
vymyslili.
(25) Ale jak jim bude, až je
shromáždíme v den, o němž pochyby není, a
kdy každé duši dostane se jen podle toho, co si vysloužila - a
nebude jim ukřivděno.
(26) Rci: "Bože veliký,
vládce království! Ty dáváš
vládu, komu chceš, a odebíráš ji, komu
chceš; Ty povyšuješ, koho chceš, a ponižuješ, koho
chceš, v ruce Tvé je dobro a Tys věci každé mocen.
(27) Ty dáváš
přejit noci v den a dáváš přejít dni v noc,
Ty dáváš vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze
živého a uštědřuješ, komu chceš, bez počítání."
(28) Nechť si
věřící neberou nevěřící za
přátele místo věřících! Kdo tak
učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v
případě, že byste se od nich obávali nějaké
hrozby. A Bůh vás varuje před sebou samým a u Boha je
cíl konečný.
(29) Rci: "Ať již
skrýváte to, co je v hrudích vašich, či to
dáváte najevo, Bůh dobře o tom ví a On
zná vše, co na nebesích je i na zemi - a Bůh je
všech věcí mocen."
(30) V ten den nalezne každá
duše před sebou to, co vykonala dobrého, i to, ca provedla
špatného, a tehdy zatouží, aby mezi ní a oním
byla vzdálenost velká. Bůh vás varuje před sebou
samým a Bůh je shovívavý k
služebníkům Svým.
(31) Rci: "Milujete-li Boha, pak mne
následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí
vám viny vaše, vždyť Bůh je
odpouštějící, slitovný."
(32) Rci: "Poslouchejte Boha a posla
Jeho! Jestliže se obrátíte zády. . . Bůh
věru nemá rád nevěřící."
(33) Bůh vskutku vyvolil Adama, Noa,
rod Abrahamův i rod Imránův nad lidstvo veškeré
(34) jako pokolení, jež
vzešla jedno z druhého. A Bůh je slyšící,
vševědoucí.
(35) A hle, pravila manželka
´Imránova: "Pane můj, zaslibuji Ti, co je v lůně
mém, aby se zasvětilo Tobě. Přijmi to ode mne, vždyť
Tys slyšící, vševědoucí!"
(36) A když to přivedla na
svět, zvolala: "Pane můj, přivedla jsem na svět
dceru" - a Bůh dobře věděl, co přivedla na
svět, vždyť pohlaví mužské není jako ženské
- "a nazvala jsem ji Marií. A svěřuji ji i potomstvo
její do ochrany Tvé před satanem prokletým."
(37) A přijal ji Bůh
přijetím laskavým a dal jí vzrůst vzrůstem
krásným; a svěřil ji Zachariášovi. A
kdykoliv za ní vešel Zachariáš do svatyně, nalezl
u ni potravu. I zeptal se: "Marie, odkud to máš?"
Odpověděla: "To přichází od Boha a Bůh
věru uštědřuje obživu, komu chce, aniž
počítá."
(38) Tehdy tam Zachariáš
poprosil Pána svého: "Pane můj, dej mi z milosti Své potomstvo
výtečné, vždyť Ty jsi ten, jenž rád prosby
vyslyšuje!"
(39) A zavolali na něj andělé,
zatímco stál a modlil se ve svatyni: "Bůh ti oznamuje
zvěst radostnou o narození Jana, jenž potvrdí
pravdivost slova Božího a bude pánem, bude zdrženlivý,
bude prorokem a jedním z bezúhonných."
(40) Pravil: "Pane můj, jak bych
mohl mít chlapce, když již jsem dospěl do věku
vysokého a manželka má je neplodná?" Řekl:
"Takto Bůh činí to, co chce!"
(41) Pravil Zachariáš:
"Pane můj, učiň mi znamení!" Odvětil:
"Znamením tvým bude, že nebudeš po tři dny
mluvit s lidmi jinak než posunky. A vzývej často Pána
svého a chval Jej za večera i za jitra!"
(42) A hle, pravili andělé:
"Marie, Bůh si tě věru vyvolil a čistou tě
učinil a vyznamenal tě mezi ženami lidstva veškerého.
(43) Marie, buď Pánu svému
pokorně oddaná, padej na tvář svou a
skláněj se s těmi, kdož poklekají.
(44) A toto je jeden z
příběhů nepoznatelných, jež ti zjevujeme. Tys
nebyl mezi nimi, když vrhali losy třtinami o to, kdo z nich se ujme
Marie, a nebyla mezi nimi, když se hádali.
(45) A hle, pravili andělé:
"Marie, Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od
Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš,
Ježíš syn Mariin, a bude blahoslavený na tomto i onom
světě a též jedním z těch, kdož k Bohu budou
přiblíženi.
(46) A bude mluvit s lidmi již v
kolébce i jako dospělý a bude patřit mezi
bezúhonné."
(47) Pravila: "Pane můj, jak bych
mohla mít syna, když se mne smrtelník
žádný dosud nedotkl?" Pravil: "Takto Bůh
tvoří to, co chce; když o věci nějaké rozhodne,
řekne toliko "Staniž se!", a stane se.
(48) A naučí jej Bůh
Písmu a Moudrosti a Tóře a Evangeliu."
(49) A byl poslem k dítkám
Izraele: "Přišel jsem k vám se znamením
Pána vašeho. Utvořím pro vás z hlíny
něco podobného ptáku a vdechnu tomu život, a stane se to
skutečným ptákem z dovolení Božího. A
vyléčím slepého i malomocného a vzkřísím mrtvé z
dovolení Božího. A sdělím vám, co
jíte a co shromažďujete v příbytcích
svých. A věru je v tomto pro vás znamení, jste-li
věřící.
(50) A přišel jsem, abych
potvrdil pravdivost toho, čeho se vám dostalo přede mnou z Tóry,
a aby vám byla dovolena část z toho, co vám bylo
zakázáno. A přicházím k vám se
znamením od Pána vašeho - bojte se Boha a poslouchejte mne!
(51) Zajisté Bůh je Pánem
mým i Pánem vaším, uctívejte Jej tedy - a to
je stezka přímá!"
(52) A když Ježíš pocítil
nevíru jejich, pravil: "Kdo budou pomocníky mými na
cestě Boží?" I odpověděli apoštolové:
"My pomocníky Božími budeme, my v Boha
věříme, a ty podej svědectví, že do vůle
Jeho odevzdáni jsme!
(53) Pane náš,
uvěřili jsme v to, cos nám seslal, a následujeme posla;
zapiš nás tedy mezi ty, kdož pravdu
dosvědčují!"
(54) I strojili mu úklady,
avšak i Bůh strojil lest a Bůh nejlépe umí strojit lest.
(55) A hle, pravil Bůh:
"Ježíši, nyní tě odvolám a povznesu
tě k Sobě a očistím tě od (špíny) těch, kdož neuvěřili. A ty,
kdož tě následovali, učiním
vyššími než ty, kdož nevěřili, až do
dne zmrtvýchvstání. A pak se ke Mně všichni
navrátíte a rozsoudím mezi vámi to, v čem jste
se rozcházeli.
(56) A ty, kdož neuvěřili,
potrestám trestem přísným na tomto i na onom světě
a nebudou mít žádné pomocníky,
(57) zatímco těm, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, se dostane odměny jejich -
a Bůh věru nemá rád nespravedlivé!"
(58) A přednášíme
ti toto ze znamení a z moudrého připomenutí.
(59) A podobá se
Ježíš před Bohem Adamovi: On stvořil jej z prachu a
potom mu řekl "Budiž!" a on byl!
(60) Pravda tato od Pána tvého
přichází - nebuď tedy jedním z
pochybovačů!
(61) Tomu, kdo se bude s tebou o tom
přít poté, co ti bylo dáno vědění,
odpověz: "Pojďme, přizveme syny naše a syny vaše,
ženy naše a ženy vaše, nás i vás; potom
vzájemně si budeme přísahat a přivoláme
prokletí Boží na lháře!"
(62) A toto je skutečně
příběh pravdivý - a není božstva kromě
Boha a Bůh je mocný, moudrý.
(63) Jestliže se obrátí
zády. . . vždyť Bůh dobře zná ty, kdož
pohoršení šíří!
(64) Rci: "Vlastníci
Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a
shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme
k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden
druhého za Pána místo Boha!" Obrátí-li se
však zády, pak jim řekněte: "Dosvědčte,
že my jsme do vůle Boží odevzdáni!"
(65) Vlastníci Písma!
Proč se hádáte o Abrahama, když přece Tóra
i Evangelium byly seslány až po něm? Což tomu
nerozumíte?
(66) Hle, zde jste těmi,
kteří se hádali o tom, o čem mají nějaké
vědění. Proč se tedy hádáte o
něčem, o čem vědění nemáte - a Bůh
zná nejlépe, zatímco vy neznáte.
(67) Abraham nebyl ani židem, ani
křesťanem, avšak byl hanífem odevzdaným do
vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky.vv
(68) A nejblíže k Abrahamovi
byli věru ti, kdož jej následovali, a tento posel a ti,
kdož v něj uvěřili. A Bůh je blízkým
druhem věřících.
(69) Někteří z
vlastníků Písma by vás rádi uvedli v blud,
avšak zabloudí jen sami, aniž to budou tušit.
(70) Vlastníci Písma!
Proč nevěříte ve znamení Boží,
když sami jste jejich svědky?
(71) Vlastníci Písma!
Proč odíváte pravdu do lži a proč tajíte
vědomě pravdu?
(72) Někteří z
vlastníků Písma říkají:
"Věřte na počátku dne v to, co bylo sesláno
věřícím, a na jeho konci to popřete, snad se oni
odvrátí od víry své.
(73) Nevěřte nikomu kromě
těch, kdož následují náboženství
vaše!" Rci: "Jediné správné vedení je
vedení Boži! Vy se obáváte, aby se nikomu nedostalo
podobného tomu, čeho se dostalo vám, anebo aby se
věřící nepřeli s vámi ohledně
Pána vašeho." Rci: "Milost je věru v rukou
Božích a On ji uštědřuje, komu chce - a Bůh je
nesmírný, vševědoucí.
(74) On milostí svou
vyznamenává, koho chce; a Bůh je pln dobrodiní
nesmírného."
(75) Mezi vlastníky Písma
jsou někteří, kterým svěříš-li
qintár, vrátí ti jej, ale jsou mezi nimi i takoví,
kterým svěříš dinár, a oni ti jej
nevrátí, leč budeš-li nad nimi neustále
stát. A to proto, že říkají: "Nemáme
žádné závazky vůči lidem
nevědomým." Tím pronášejí
vědomě o Bohu lež.
(76) Však nikoliv! Kdo
přesně dodržuje svou úmluvu a je bohabojný...
vždyť Bůh miluje bohabojné.
(77) Věru ti, kdož
prodávají úmluvu s Bohem a přísahy své za
nepatrnou cenu, ti nebudou mít podíl žádný v
životě posmrtném a Bůh na ně v den zmrtvýchvstání
nepromluví ani nepohlédne; a neočistí je a pro ně
určen je trest bolestný.
(78) A mezi nimi je vskutku skupina,
jež překrucuje jazyky svými Písmo, abyste to
pokládali za Písmo, ačkoliv to Písmo není, a
říkají: "Toto přichází od Boha!",
a přitom to vůbec není od Boha. A pronášejí
tak vědomě o Bohu lež.
(79) Nepřísluší
smrtelníkovi, jemuž Bůh dal Písmo,
vědění a prorocké poslání, aby potom lidem
prohlásil: "Buďte služebníky mými, nikoliv
Boha!" Buďte spíše rabíny v tom, že
učíte Písmu, a v tom, že v něm studujete.
(80) Bůh vám nepřikázal,
abyste si brali anděly a proroky za pány své. Což by
vám mohl přikázat nevěrectví poté, co jste se
stali do vůle Jeho odevzdanými?
(81) A hle, Bůh uzavřel smlouvu s
proroky: "Kdykoliv vám dám Písmo a moudrost a potom k
vám přijde posel potvrzující pravdivost toho, co jste
již měli, uvěřte v něj a pomáhejte mu!" A
pravil: "Potvrzujete to a přijímáte to jako
závazek vůči Mně?" Odpověděli:
"Potvrzujeme to." I řekl: "Dosvědčte to a
já s vámi budu jedním ze svědků!"
(82) A ti, kdož se po tomto
obrátí zády, jsou věru hanebníci.
(83) Což si mohou přát
jiné náboženství než náboženství
Boží, když již se do vůle Jeho odevzdalo - chtě
nechtě - vše, co na nebesích je i na zemi, a když
vše se k Němu navrátí?
(84) Rci: "Uvěřili jsme v
Boha i v to, co seslal nám a co seslal Abrahamovi, Ismaelovi,
Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno
Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům od
Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle
Jeho jsme odevzdáni."
(85) Kdo touží po jiném
náboženství než po islámu, nebude to od něho
přijato a v životě budoucím bude mezi těmi,
kdož ztrátu utrpí.
(86) Jak by mohl Bůh
správně vést lidi, kteří se zřekli víry
poté, co uvěřili, a poté, co dosvědčili, že posel je
pravdivý, a poté, co k nim přišly jasné důkazy? Bůh
přece nepovede cestou správnou lid nespravedlivý.
(87) A bude odměnou jejich, že
padne na ně prokletí Boží a andělů i lidstva
veškerého
(88) a budou v něm navěky a
nebude jim zmírněn trest ani odklad dán
(89) kromě těch, kdož
kajícně se potom obrátí a polepší se. A
Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
(90) Kdo zřekli se víry poté,
když ji přijali, a potom nevíru svou ještě
rozmnožili - od těch nebude přijato pokání jejich,
neboť to jsou zbloudilí.
(91) Od žádného z těch,
kdož neuvěřili a jako nevěřící
zemřou, nebude přijata ani země zlatem naplněná,
kdyby se tím chtěli vykoupit. Pro ty je určen trest
bolestný a nebudou mít pomocníky žádné.
(92) Nikdy nedosáhnete pravé
zbožnosti, dokud nebudete rozdávat z toho, co milujete - a cokoliv
z věcí rozdáte, Bůh o tom dobře ví.