Part 8
(111) A i kdybychom k nim seslali
anděly a i kdyby s nimi mrtví mluvili a i kdybychom byli
shromáždili věci všechny před nimi, věru by
neuvěřili, leda by tomu chtěl Bůh, avšak
většina z nich jsou pošetilci.
(112) A takto jsme učinili každému
poslu nepřátele: satany z lidí i džinů,
kteří si vzájemně našeptávají
ozdobná slova plná bludů. Kdyby Pán tvůj
chtěl, nebyli by tak činili; ponech je tedy v tom, co si vymýšlejí!
(113) Nechť se srdce těch,
kdož nevěří v život posmrtný, nakloní
k těmto výmyslům, nechť v nich naleznou
zalíbení a nechť tedy provádějí to, co
provádějí!
(114) Mám si snad žádat
jako soudce někoho jiného než Boha, jenž je tím, kdo
seslal vám Písmo jasně vyložené? Ti, jimž dali
jsme Písmo, dobře vědí, že od Pána tvého
bylo s pravdou sesláno. A nebuď tedy z těch, kdož
pochybují!
(115) Nechť tedy dovrší se
slova Pána tvého jako pravda a spravedlnost! A nikdo nemůže
změnit slova Jeho - a On slyšící je i
vševědoucí.
(116) Uposlechneš-li většinu
těch, kdož na zemi žijí, pak tě svedou z cesty
Boží, vždyť oni následují jen domněnky
své a pouze předpokládají.
(117) Pán tvůj zná
nejlépe ty, kdož zbloudili z cesty Jeho, a zná nejlépe i ty,
kdož správnou cestou jsou vedeni.
(118) Jezte tedy z toho, nad čím
bylo vysloveno jméno Boží, věříte-li v Jeho
znamení!
(119) Co je s vámi, že
nepojídáte z toho, nad čím bylo proneseno jméno
Boží, když vám Bůh již srozumitelně
objasnil vše, co je vám zakázáno - leda jste-li donuceni.Zajisté
však mnozí jsou sváděni z cesty
vášněmi svými z neznalostí. Pán tvůj
však nejlépe zná přestupníky.
(120) Vystříhejte se
hříchu, ať skrytého či zjevného, neboť ti, kdož
pášou hříchy, budou odměněni za to, co si
vysloužili.
(121) Nepojídejte z toho, nad
čím nebylo proneseno jméno Boží, neboť to
věru je hanebnost! Satani vskutku budou našeptávat stoupencům
svým, aby se s vámi hádali, však uposlechnete-li je,
věru budete modloslužebníky.
(122) Zdaž ten, jenž mrtev byl a
jehož jsme oživili a jemuž jsme světlo dali, aby s
ním kráčel mezi lidmi, je roven tomu, kdo v temnotách
dlí, z nichž východiska není? A takto bylo
zkrášleno nevěřícím to, co
prováděli.
(123) A takto jsme v každém
městě umístili velmože jako
hříšníky, aby tam úklady chystali; však
neobelstí nikoho leda sebe samé, aniž o tom mají
tušení.
(124) A když se jim dostane
znamení, říkají: "Neuvěříme,
dokud se nám nedostane toho, čeho se dostalo poslům
Božím." Leč Bůh ví nejlépe, kam
umísťuje poselství Své! Avšak
hříšníci budou postiženi
ponížením před Bohem i trestem strašným za
úklady, jež chystali.
(125) Koho Bůh chce vést cestou
správnou, tomu otevře hruď pro islám; tomu, komu chce
dát zbloudit, tomu zúží a uzavře hruď, jako
by měl stoupat k nebi. A takto Bůh dává pocítit
hněv svůj těm, kdož neuvěřili.
(126) Toto je stezka Pána tvého
přímo vedoucí. A vyložili jsme srozumitelně
znamení lidu, který si připomíná.
(127) Pro ně je připraven
příbytek míru u Pána jejich a On ochráncem je
jejich za to, co konali.
(128) A v den, kdy
shromáždí je Bůh, řekne: "Ó
shromáždění džinů! Již
příliš mnoho jste lidem učinili!" Tehdy řeknou
pomocníci jejich z lidí: "Pane náš, měli
jsme prospěch jeden z druhého, avšak dospěli jsme ke
lhůtě, kterou jsi nám stanovil." I řekne jim
Bůh: "Oheň budiž vaším útočištěm,
nesmrtelní v něm budete, leda bude-li Bůh chtít
jinak!" A Pán tvůj je věru moudrý,
vševědoucí.
(129) A takto my dáváme jedny
nespravedlivé druhým jako přátele v odměnu za to, co si
vysloužili.
(130) "Ó
shromáždění džinů a lidí! Zdaž k
vám nepřišli poslové z vašich řad
vzešlí,přednášejíce vám
znamení Naše a varujíce vás před
setkáním s tímto vaším dnem?" A odpovědí:
"Dosvědčujeme to sami proti sobě." Zmámil je
život pozemský a dosvědčí sami proti sobě,
že byli nevěřící.
(131) A je tomu tak proto, že
Pán tvůj není takový, aby zahubil města
nespravedlivě, když obyvatelé jejich nic netušili.
(132) A pro každého je stanoven
stupeň odměny podle toho, co konal, a není Pánu tvému
lhostejné, co dělají.
(133) Pán tvůj je
soběstačný a plný milosrdenství; kdyby
chtěl, nechal by vás zahynout a zaměnil by vás potom,
čím by chtěl, podobně jako vám dal vzejít z
potomstva lidu jiného.
(134) Věru to, co je vám
slíbeno, se vskutku dostaví a vy nebudete schopni tomu
zabránit.
(135) Rci: "Lide můj, jednejte
podle stanoviska svého,já také tak budu jednat, a záhy se
dozvíte kdo v konečném příbytku bude dlít; a
věru nestanou se nespravedliví blaženými.
(136) Nevěřící
určují Bohu podíl z toho, čemu On dal vyrůst ze
země i z dobytka, a říkají: "Tohle
náleží Bohu" - podle úsudku jejich - "a toto
patří těm, jež k Němu přidružujeme."
Avšak co je určeno pro přidružené, nikdy k Bohu
nedospěje, zatímco to, co Bohu náleží,
nedospěje nikdy k přidruženým. Jak špatný je
úsudek jejich!
(137) A takto zkrášlili ti,
kteří jsou jimi přidružováni, mnohým
modloslužebníkům zabíjeni jejich dětí, aby
je v záhubu uvrhli a náboženství jejich zatemnili. A
kdyby Bůh byl chtěl, nebyli by tak učinili; nech je tedy
být i s tím, co si lživě vymýšlejí!
(138) A říkají:
"Tento dobytek a tyto plodiny jsou zasvěceny a smí z nich
pojídat jen ti, jimž to dovolujeme" - podle úsudku
jejich. A jsou také zvířata, na nichž je zakázáno
jezdit a nakládat na ně, a také ta, nad nimiž
nepronášejí jméno Boží,
vymýšlejíce si lži o Něm. Avšak On je
odmění za to, co si vymýšlejí.
(139) A říkají: "To,
co je v lůnech tohoto dobytka, je čisté jen pro naše muže a
je zakázáno pro manželky naše." Avšak
narodí-li se to mrtvé, rozdělí se o to obě
pohlaví. Bůh však je odmění za to, co Mu
připisují - a On věru moudrý je i
vševědoucí.
(140) Ztrátu utrpí ti,
kdož děti své zabíjejí z hlouposti a nevědomosti,
i ti, kdož proti Bohu lži si vymýšlejí zakazujíce
to, co jim Bůh jako obživu uštědřil. Zbloudili
již a nejsou správnou cestou vedeni.
(141) A On je ten, jenž
dává vyrůst zahradám s révou podepřenou i
nepodepřenou loubím; i palmám datlovým, i
obilí dávající mu stravu rozličnou, i
olivovníkům a granátovým jabloním
podobným i nepodobným. Požívejte z plodů jejich,
když dozrají, a rozdávejte z nich podíl
patřičný v den sklizně jejich, avšak nebuďte
marnotratní, neboť Bůh nemiluje marnotratné.
(142) A mezi dobytčaty jsou ta,
jež nosí břemena, a jiná pro koberce. Pojídejte
z toho, co vám Bůh uštědřil, a nechoďte ve
stopách satana, jenž pro vás je nepřítelem
zjevným!
(143) A je pro vás osm dobytčat
v párech: z ovcí dva a z koz také dva. Rci: "Zakázal
snad On samce obou či samice anebo to, co skrývají lůna
samic obou druhů? Sdělte mi to se znalostí, jste-li
pravdomluvní!"
(144) A z velbloudů dva a ze skotu dva.
Rci: "Zakázal snad On samce obou či samice anebo to, co
skrývají lůna samic obou druhů? Či byli jste
svědky toho, když Bůh vám to nařídil?"
Kdo je nespravedlivější než ten, který si o Bohu
lži vymýšlí, aby tak svedl lidi bez jakéhokoliv
vědění? A Bůh věru nepovede lid
nespravedlivý.
(145) Rci: "Nenalézám v tom, co
bylo mi vnuknuto, jiný zákaz pro toho, kdo jí, než
zákaz mršiny nebo krve prolité či vepřového masa,
neboť to je nečisté a hanebné, a dále to, co bylo
zasvěceno jinému než Bohu. Však kdo byl donucen to jísti,
aniž po tom toužil či přestupníkem byl, pak
Pán tvůj věru je odpouštějící,
slitovný."
(146) Těm, kdož
vyznávají víru židovskou, jsme zakázali
všechna zvířata mající drápy; a ze skotu
a ovcí jsme jim zakázali tuk kromě toho, jejž
mají v hřbetech či ve vnitřnostech nebo jenž
smíšen je s kostmi. Takto jsme je odměnili za jejich vzpurnost
- a My zajisté jsme spravedliví.
(147) Prohlašují-li tě za
lháře, rci: "Pán váš sice vládne
nesmírným milosrdenstvím, avšak přísnost
Jeho nebude odvrácena od lidu hříšného."
(148) A řeknou ti, kdož k Bohu
přidružují: "Kdyby Bůh chtěl, nebyli bychom
modloslužebníky my ani otcové naši a nebyli bychom
prohlásili nic za zakázané." A takto prohlašovali posly
za lháře již ti, kdož byli před nimi, až
ochutnali přísnost Naši. Rci: "Máte-li vůbec
nějaké vědění, tedy nám je předveďte! Vy
následujete pouze domněnky své a vy se jen dohadujete."
(149) Rci: "Jedině Bůh
má důkaz přesvědčující; kdyby byl
chtěl, byl by vás všechny uvedl na cestu
správnou."
(150) Rci: "Přiveďte
svědky své, kteří by dosvědčili, že Bůh
toto zakázal!" A jestliže to dosvědčí, pak ty
spolu s nimi nesvědč a nenásleduj scestná učení
těch, kdož znamení Naše za lež
prohlašují, a těch, kdož v život budoucí
nevěří a kteří Pánu svému rovné
dávají.
(151) Rci: "Pojďte sem, abych
vám sdělil to, co Pán váš vám
zakázal! Nepřidružujte k Němu nic, buďte
laskaví k rodičům, nezabíjejte z nedostatku děti
své, vždyť jsme uštědřili nezbytné pro vás i
pro ně! Střezte se smilstva veřejného i tajného,
nezabíjejte nikoho, koho Bůh vám zakázal, leda podle
práva! A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete
rozumní!
(152) Nepřibližujte se k majetku
sirotků jinak než s dobrými úmysly, dokud
nedosáhnou dospělosti! Dávejte dobré míry i
spravedlivé váhy! My pak neukládáme duši břemeno
žádné nad její síly. A když
hovoříte, buďte spravedliví, i když se
jedná o příbuzného, a dodržujte úmluvu s Bohem!
A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete toho
pamětlivi!
(153) A toto je vskutku stezka Má,
jež vede přímo. Kráčejte po ní a
nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty
Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete bohabojní!"
(154) A potom jsme dali
Mojžíšovi Písmo jako dovršení
dobrodiní pro toho, jenž koná dobré, a jako srozumitelné
vysvětlení věcí všech i jako vedení a
milosrdenství doufajíce, že snad lidé uvěří
v setkání s Pánem svým.
(155) A také toto Písmo, jež
seslali jsme nyní, je požehnané; následujte je a buďte
bohabojní - snad dosáhnete milosti!
(156) Abyste nemohli říci:
"Dvěma skupinám bylo sesláno před námi
Písmo a my věru jsme neměli ponětí o
učení jejich;"
(157) anebo abyste neřekli: "Kdyby
nám bylo bývalo sesláno Písmo, byli bychom
bývali jistě na cestě správnější
než oni!" A dostalo se vám nyní důkazu jasného od
Pána vašeho i vedení a milosrdenství. Kdo je tedy
nespravedlivější než ten, kdo znamení
Boží za lež prohlašuje a od nich se odvrací? A
odměníme ty, kdož od znamení Našich se
odvracejí, trestem bolestným za to, že se odvraceli.
(158) Což očekávají,
že k nim přijdou andělé nebo že snad přijde sám
Pán tvůj či že přijdou nějaká
znamení Pána tvého! V ten den, kdy objeví se
určitá znamení Pána tvého, nepomůže
duši žádné víra její, jestliže
neuvěřila již dříve či nevykonala dobro
žádné ve víře své. Rci: "Čekejte tedy, my
také čekáme!"
(159) S těmi, kdož
rozštěpili náboženství své a stali se
sektáři, ty věru nemáš nic společného!
Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim pak
oznámí, co učinili.
(160) Kdo přijde se skutky
dobrými, tomu dostane se desetinásobku jejich, a kdo přijde
s činy špatnými, tomu dostane se odměny podobné; a nebude
jim ukřivděno.
(161) Rci: "Pán můj uvedl
mne na stezku přímou, k náboženství
nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem
byl a k modloslužebníkům nepatřil."
(162) Rci: "Věru modlitba
má, obřady mé, život můj i smrt má
náleží Bohu, Pánu lidstva veškerého,
(163) jenž společníka
nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a
já první jsem z těch, kdož do vůle Jeho se
odevzdali."
(164) Rci: "Jak bych mohl toužit
po nějakém pánu jiném než Bohu, když On Pánem je
všech věcí?" Každá duše
získá jen to, co si vysloužila, a žádná
duše hříchy obtížená neponese
břímě jiné. A posléze k Pánu svému budete
navráceni a On vás zpraví o tom, o čem jste ve sporu
byli.
(165) On je ten, jenž učinil
vás nástupci dřívějších na zemi a
jenž povýšil jedny z vás nad druhé v hodnostech, aby
vás zkoušel tím, čím vás obdařil;
Pán tvůj je věru rychlý v trestání, ale
také odpouštějící, slitovný!
Al-A'raaf
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám mím sád!
(2) Toto je Písmo, které ti bylo
sesláno - nechť není v hrudi tvé ohledně něho
obavy žádné abys jím varoval a aby bylo pro
věřící připomenutím.
(3) Následujte to, co bylo
vám sesláno od Pána vašeho, a nenásledujte
jiných pánů vedle Něho! Jak málo si to
připomínáte!
(4) Kolik měst jsme již
zahubili! Přísnost Naše je zastihla za noci anebo za poledne.
(5) A když postihla je
přísnost Naše, zmohli se jedině na zvolání:
"Věru jsme byli nespravedliví!"
(6) A zajisté se budeme tázat
těch, k nimž poslové byli vysláni, a budeme se ptát i
vyslanců Božích,
(7) a věru jim sdělíme se
znalostí vše, vždyť My jsme nebyli
nepřítomni.
(8) V ten den bude váhou pravda;
ti, jichž váha bude obtěžkána dobrými skutky,
ti blaženi budou,
(9) zatímco ti, jichž
váha bude lehká, sami sobě ztrátu způsobili
tím, že nespravedliví k znamením Našim byli.
(10) A umístili jsme vás na
zemi a připravili jsme pro vás na ní obživu - a jak
málo jste vy vděční!
(11) A vskutku jsme vás
stvořili a potom jsme vám podobu dali a posléze jsme k
andělům pravili: "Padněte na zem před Adamem!" A
padli všichni před ním kromě Iblíse, jenž
nebyl mezi těmi, kdož se klaněli.
(12) Pravil Bůh: "Co ti
zabránilo, abys padl, když jsem ti to poručil?" Odpověděl:
"Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi
stvořil, jeho však jen z hlíny."
(13) Pravil Bůh: "Sestup odsud,
neboť ti nepřísluší, aby ses zde
pyšným ukazoval! Odejdi, neboť věru budeš z
opovržených!"
(14) Řekl Iblís:
"Popřej mi odklad až do dne, kdy budou
vzkříšeni!"
(15) Pravil Bůh: "Budiž tedy
mezi těmi, jimž odklad je dán!"
(16) Řekl Iblís: "Za to,
žes mne odvrhl, budu věru na ně číhat na
přímé stezce Tvé
(17) a pak je budu pokoušet
zepředu i zezadu, zprava i zleva, takže většinu z nich
shledáš nevděčnými!"
(18) Pravil Bůh: "Odejdi odsud
zahanben a zavržen! Však těmi, kdož následovat
tě budou, já věru peklo naplním všemi!
(19) A ty, Adame, obývej s
manželkou svou ráj! Jezte, z čeho se vám zachce, ale
nepřibližujte se k tomuto stromu, abyste se nestali nespravedlivými!"
(20) Však satan jim oběma
našeptal, aby odhalili to, co dosud před nimi bylo skryto z nahoty
jejich, a řekl: "Pán váš zakázal vám
tento strom jen proto, abyste se nestali anděly či nesmrtelnými!"
(21) A přísahal jim:
"Já vaším rádcem jsem dobrým."
(22) A takto je mámením
svým v bloudění zavedl. A když oba ochutnali ze stromu,
odhalila se jim nahota jejich a jali se šíti na sebe oděvy z
listí rajského. A zavolal na ně Pán jejich: "Což
jsem vám dvěma nezakázal tento strom a neřekl
vám, že satan je vaším nepřítelem
zjevným?"
(23) Odpověděli: "Pane
náš, věru jsme sami sobě ukřivdili; jestliže se
nad námi neslituješ a neodpustíš nám, budeme
věru z těch, jež ztráta postihla."
(24) Řekl Pán: "Sestupte z
ráje! Jedni druhým nepřáteli budete a na zemi bude
místo vašeho pobytu a užívání jen na
čas určený!"
(25) A pravil dále: "Na
ní žít budete a na ní i zemřete a z ní
pak budete vyvedeni."
(26) Synové Adamovi, seslali jsme
vám již oděvy, které nahotu vaši
přikrývají, i ozdoby, avšak oděv bohabojnosti je
lepší. A toto je jedno ze znamení Božích - snad
si to připomenou!
(27) Synové Adamovi! Nechť vás
nepokouší satan tak, jako způsobil odchod rodičů
vašich z ráje, strhávaje z nich oděv, aby jim
ukázal nahotu jejich! A dívá se na vás on i jeho
spřeženci z místa, kde je nevidíte. A věru jsme
učinili satany přáteli těch, kdož
nevěří!
(28) A když se dopustí
necudnosti nějaké, říkají: "Nalezli jsme otce své,
že takto činí, a nám tak nařídil
Bůh!" Odpověz: "Bůh nikdy nepřikazuje necudnosti!
Chcete snad mluvit o Bohu něco, co vůbec neznáte?"
(29) Rci: "Pán můj
spravedlnost přikazuje! Obracejte k Němu tváře své u
modlitebny každé a vzývejte Jej, upřímně mu
zasvěcujíce svou víru! A jak vás stvořil poprvé,
tak se k Němu i navrátíte."
(30) Jednu skupinu On správnou
cestou vede, zatímco druhou odsoudil k bloudění, takže
si vzali místo Boha za přátele satany, a přitom si
myslí, že po správné cestě jsou vedeni.
(31) Synové Adamovi! Odívejte se do
šatů ozdobných v modlitebně každé! Jezte a pijte,
avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty,
kdož přehánějí!.
(32) Rci: "Kdo zakázal
šaty ozdobné, jež Bůh seslal služebníkům
Svým podobně jako výtečné věci pro
obživu?" Odpověz: "Toto je dáno na dobu života
pozemského těm, kdož uvěřili, a bude to pro ně
čisté v den zmrtvýchvstání." A takto My
činíme srozumitelnými znamení pro lid
vědoucí.
(33) Rci: Pán můj věru
zakázal jen necudnosti veřejné i tajné, hřích a
bezprávnou svévoli; a dále, abyste přidružovali k Bohu
to, k čemu On neseslal oprávnění, a mluvili o Bohu to,
o čem nemáte ponětí."
(34) A každý národ
má svou lhůtu danou, a když se lhůta jeho
dovrší, nemůže ji odložit ani uspíšit ni
o hodinu jedinou.
(35) Synové Adamovi! Věru k vám
přijdou poslové z vašich řad vzešlí, aby vám
sdělili Má znamení. Ti, kdož jsou bohabojní a
dobré skutky konají, ti strach mít nemusí a nebudou
zarmouceni!
(36) Avšak ti, kdož Má
znamení za lež prohlašovali a s pýchou se od nich
odvraceli, ti budou ohně obyvateli a v něm zůstanou
nesmrtelní.
(37) A kdo je
nespravedlivější než ten, kdo o Bohu si lži vymyslil
či znamení Jeho za lež prohlásil? Takovým
dostane se podílu jejich podle toho, co v Knize je napsáno.
Až k nim přijdou vyslanci Naši, aby je k nám povolali,
zeptají se: "Kde jsou ti, které jste vedle Boha
vzývali?" A tehdy odvětí: "Ztratili se
nám!" - a takto sami o sobě dosvědčí, že
byli nevěřící.
(38) A řekne Bůh: ,,Vstupte do
ohně mezi národy z džinů a lidí, které již
zmizely před vámi!" A kdykoliv vstoupí do něho
národ některý, proklínat bude sobě podobné, a
až nakonec se v něm octnou všechny vespolek, tu poslední
řeknou o prvních: "Pane náš, tihle nás z
cesty svedli, vyměř jim trest ohně
dvojnásobný!" A odpoví; "Všem dostane se
dvojnásobku, avšak vy to ještě nevíte."
(39) A řeknou národy
první posledním: "Nepatří vám, abyste
měly přednost nějakou před námi, okuste tedy trest
za to, co jste si vysloužily!"
(40) Věru těm, kdož
znamení Naše za lživá prohlašovali a
pyšně se od nich odvraceli, nebudou otevřeny nebes brány
a oni nevstoupí do ráje, dokud neprojde velbloud uchem jehly. A takto
My odměňujeme provinilé.
(41) Pro ně budou v pekle
lůžka připravena a na nich pokrývky ohnivé - a takto My
odměňujeme nespravedlivé!
(42) Avšak ti, kdož
uvěřili a dobré skutky konali a My duši každé
ukládáme jen to, nač stačí, ti budou ráje
obyvateli a v něm budou nesmrtelní.
(43) A vyjmeme z hrudí jejich
nenávist veškerou a pod nimi řeky potekou - a budou
říkat: "Chvála Bohu, jenž nás sem uvedl! My
sami bychom nebyli nalezli správnou cestu, kdyby nás Bůh
nebyl na ni zavedl; a přinesli nám poslové Pána našeho
pravdu." A bude na ně zavoláno: "Ráj tento byl
vám dán v dědictví za to, co jste konali."
(44) A zavolají obyvatelé
ráje na obyvatele ohně: "My shledali jsme, že to, co
Pánem naším bylo slíbeno, je pravda. Zdaž i vy
jste shledali slib Pána svého pravdivým?" A
odpovědí: "Ano!" A tehdy zavolá hlasatel mezi
nimi: "Nechť Bůh prokleje nespravedlivé,
(45) ty, kdož odvraceli jiné od cesty
Boží, přáli si ji pokřivit a nevěřili v
život posmrtný!"
(46) A mezi nimi bude
přepážka; a nad rozpoznáním budou ustanoveni mužové,
kteří rozeznají je podle známek jejich - a ti
zvolají na obyvatele ráje: "Mír s vámi!
Nevstoupí tam nespravedliví, byť po tom i
toužili!"
(47) A když se obrátí
zraky jejich k obyvatelům ohně, zvolají: "Pane
náš, neumisťuj nás společně s lidmi nespravedlivými!"
(48) A zvolají mužové
rozpoznání na lidi, jež rozeznají podle známek
jejich, řkouce: "Nebylo vám k ničemu vaše
hromadění majetku ani to, čím jste se vychloubali.
(49) Zdaž toto nejsou ti, o nichž
jste přísahali, že Bůh je milostí Svou
neobdaří? Vstupte do ráje a nemějte strach a
nebuďte zarmouceni!"
(50) A vykřiknou obyvatelé ohně
na obyvatele ráje: "Vylijte na nás vodu nebo něco z
toho, co uštědřil vám Bůh!" A
odpovědí: "Bůh obojí zakázal pro nevěřící,
(51) kteří
náboženství své za hru a zábavu měli a které
zlákal život pozemský!" V ten den na ně
zapomeneme, tak jako oni zapomněli na setkání s tímto
dnem, a proto, že znamení Naše popírali.
(52) Zajisté přišli jsme k nim s
Písmem, jež vědomě jsme srozumitelným
učinili, aby stalo se věděním a milosrdenstvím pro
lid věřící.
(53) Což očekávají
něco jiného než výklad jeho? V ten den, kdy přijde
výklad jeho,řeknou ti, kdož dříve naň
zapomněli: "Poslové Pána našeho věru s pravdou
přišli. Což nemáme dnes přímluvce,
kteří by se za nás přimluvili? Anebo nemohli bychom se
vrátit na zem, abychom mohli vykonat něco jiného než to, co
jsme konali?" Avšak oni sami duše své zahubili a byli
opuštěni tím, co si vymyslili.
(54) Pánem vaším je
vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a
potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí
den, který se bez přestání žene za ní,
zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho
podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a
rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán
lidstva veškerého!
(55) Vzývejte Pána svého
pokorně a skrytě - vždyť On věru nemiluje
přestupníky!
(56) A nešiřte
pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava! A
vzývejte Jej s bázní a touhou, neboť věru
milosrdenství Boží jest blízké pro ty, kdož
dobro konají.
(57) A On je ten, jenž větry
vysílá jako poselství radostné,
zvěstující milosrdenství Jeho. Když potom jsou
obtíženy mračny těžkými, ženeme je nad
krajinu mrtvou a sesíláme z nich vodu, jejíž
pomocí dáváme vyrůst všem druhům
plodů. A stejně tak dáme vyjíti mrtvým z jejich
hrobů - snad si to připomenete!
(58) Z dobré země
vyrůstají rostliny v hojnosti z dovolení Pána
jejího, zatímco ve špatné rostou jen řídce - a
takto činíme srozumitelnými znamení Naše pro lid
vděčný.
(59) A již kdysi jsme vyslali Noema k
lidu jeho; i pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a
nemějte žádné božstvo jiné kromě Něho!
Já se věru pro vás obávám trestu dne
strašného!"
(60) Však velmoži z lidu jeho
řekli: "My vidíme, žes věru upadl do bludu
zjevného."
(61) I pravil: "Lide můj,
já nejsem v bludu, já posel jsem Pána lidstva
veškerého
(62) a předávám
vám poselství Pána svého, udílím vám
radu dobrou a vím od Boha to, co vy nevíte.
(63) Jste snad překvapeni, že se
vám dostalo připomenutí od Pána vašeho
prostřednictvím muže z vás, aby vás varoval a
abyste byli bohabojní - snad se nad vámi smiluje.
(64) Však oni za lháře jej
prohlásili; My pak zachránili jsme jej i ty, kdo spolu s
ním na lodi byli, zatímco jsme utopili ty, kdož
znamení Naše za lživá měli - a byl to věru
lid zaslepený.
(65) A vyslali jsme k Ádovcům
bratra jejich Húda, který řekl: "Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte žádné božstvo jiné
kromě Něho - což nebudete bohabojní?"
(66) Však velmoži, ti, kdož
z lidu jeho byli nevěřící, řekli: "My
vidíme, žes do šílenství upadl, a my tě za
lháře pokládáme!"
(67) I pravil: "Lide můj,
já nejsem v šílenství, já posel jsem
Pána lidstva veškerého
(68) a předávám
vám poselství Pána svého a jsem
upřímným rádcem vaším.
(69) Jste snad překvapeni, že se
vám dostalo připomenutí od Pána vašeho
prostřednictvím muže z vás, aby vás varoval?
Vzpomeňte, že On vás nástupci po lidu Noemově
ustanovil a v postavách vašich vás mohutnými
učinil! Vzpomeňte dobrodiní Božího - snad budete
blažení!"
(70) I odpověděli:
"Zdaž jsi přišel k nám, abychom uctívali Boha
jediného a abychom opustili to, co uctívali otcové naši?
Předveď nám tedy to, čím nám
vyhrožuješ, patříš-li mezi pravdomluvné!"
(71) I zvolal: "Již na vás
dopadl trest a hněv Pána vašeho! Chcete se mnou
přít o jména,kterými jste vy a otcové vaši modly
nazvali a ohledně nichž Bůh neseslal žádné oprávnění?
Vyčkejte jen a já s vámi budu též čekat!"
(72) A zachránili jsme jej i ty,
kdož spolu s ním byli, z milosrdenství Svého a zahubili jsme
ty, kdož znamení Naše za lživá měli a
nevěřící byli!
(73) A vyslali jsme k
Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, který řekl:
"Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádného
božstva jiného kromě Něho! A nyní již
přišel k vám jasný důkaz od Pána
vašeho: tato velbloudice Boží je pro vás
znamením - nechte ji pásti na zemi Boží,
nečiňte jí nic zlého, aby vás nepostihl trest
bolestný!
(74) Pomněte, že On vás
nástupci po Ádovcích učinil a že vás
usídlil v zemi, na jejíchž pláních si hrady
stavíte a v horách příbytky své si vytesáváte.
Pomněte dobrodiní Božího a nešiřte po zemi
pohoršení!
(75) I řekli velmoži, ti,
kdož pyšní byli z lidu jeho, těm, kdo
utištění byli, to je těm, kdo z nich uvěřili:
"Víte určitě, že Sálih je poslem Pána
svého?" Odpověděli: "My věru věříme v
to, s čím seslán byl."
(76) Řekli ti, kdož
pyšní byli: "My však nevěříme v to, v co
vy věříte."
(77) A ochromili velbloudici a
vzepřeli se tak rozkazu Pána svého řkouce:
"Sálihu, předveď nyní to, číms
nám hrozil, jsi-li jedním z poslů Božích!"
(78) A postihlo je
zemětřesení a nazítří ráno
leželi v domech svých tvářemi k zemi.
(79) I odvrátil se od nich
Sálih a pravil: "Lide můj, předal jsem vám
poselství Pána svého a udělil jsem vám dobrou radu,
ale vy zřejmě nemilujete rádce."
(80) A hle, pravil Lot lidu svému:
"Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před
vámi se žádný na světě tomto nedopustil?
(81) Vždyť vy z
vášně své k mužům vcházíte
místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu
míru překračuje!"
(82) A bylo odpovědí
národa jeho jedině to, že řekli: "Vyžeňte
je z města svého, neboť to jsou lidé, kteří o
čistotu usilují!"
(83) A zachránili jsme jej i rodinu
jeho kromě ženy jeho, jež byla s těmi, kdož se
omeškali.
(84) A seslali jsme na ně
déšť - a pohleď, jaký byl konec provinilců!
(85) A vyslali jsme k Madjanovcům
bratra jejich Šu´ajba a pravil jim: "Lide můj, uctívejte
Boha a nemějte žádného božstva jiného kromě
Něho! A již přišel k vám důkaz jasný od
Pána vašeho. Dávejte správné míry a
váhy, nezkracujte lidi v majetcích jejich a nešiřte
pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava - a
věru to bude pro vás lepší, jste-li
věřící!
(86) A nesedávejte
výhružně u stezky každé, snažíce se
odstrašit od cesty Boží ty, kdož v Něj
uvěřili, a usilujíce o její pokřivení!
Pomněte, jak málo vás bylo a jak On vás
rozmnožil, a pohleďte, jaký byl konec těch, kdož
pohoršení šířili!
(87) Jestliže část z
vás uvěřila v to, s čím jsem byl poslán, a
druhá část nevěří,tedy buďte
trpěliví až do chvíle, kdy Bůh mezi námi a
jimi rozsoudí, vždyť On nejlepším je
soudcem!"