Part 9
(88) I řekli velmoži, ti z lidu
jeho, kdož pyšní byli: "Věru tě vyženeme,
Šu´ajbe, i ty, kdož s tebou uvěřili, z města
našeho - anebo se navrátíš k náboženství
našemu!" I řekl: "I když se nám hnusí?
(89) Provinili bychom se proti Bohu
lží, kdybychom se vrátili k vašemu
náboženství poté, co nás Bůh od něho
spasil. A nelze se nám k Němu navrátit, leda bude-li
Bůh, Pán náš, chtít. A Pán náš
objímá věci všechny ve vědění Svém a
my na Boha spoléháme. Pane náš, rozhodni mezi námi a
lidem naším podle pravdy, vždyť Tys nejlepším
z rozhodčích!"
(90) I řekli velmoži, ti,
kdož z lidu jeho byli nevěřící:
"Jestliže budete následovat Šu´ajba, věru budete
mezi těmi, kdož ztrátu utrpí!"
(91) A postihlo je
zemětřesení a nazítří zrána
leželi v domech svých tvářemi k zemi
(92) právě ti, kdož
Šu´ajba za lháře prohlašovali; a zmizeli, jako by ani
nikdy nebyli žili - ti, kdož za lháře jej
prohlašovali, ti ztrátu utrpěli.
(93) I odvrátil se od nich a
řekl: "Lide můj, vyřídil jsem vám věru
poselství Pána svého a udělil jsem vám dobrou radu -
však proč lkát bych měl nad lidem
nevěřícím?"
(94) A neposlali jsme nikdy do
žádného města proroka, aniž bychom předtím
byli postihli obyvatele jeho neštěstím a bídou,
doufajíce, že snad stanou se pokornými.
(95) Pak jsme jim zaměnili zlé dobrým,
takže zapomněli a řekli: "Otcové naši také byli
postiženi střídavě neštěstím a
štěstím." A uchvátili jsme je
znenadání, aniž o tom měli tušení.
(96) Kdyby byli obyvatelé měst
těchto uvěřili a bohabojní byli, byli bychom pro ně
zajisté požehnání nebes i země otevřeli. Ale oni
to vše za lež prohlašovali a potrestali jsme je za to, co si
vysloužili.
(97) Jsou si obyvatelé těchto
měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost
Naše během doby noční, když do spánku jsou
pohrouženi?
(98) Jsou si obyvatelé těchto
měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost
Naše během dne jasného, když zábavám se
oddávají?
(99) A jsou si jisti před lstí
Boží? Nikdo si není před lstí Boží
jist, leda lid, jenž ztrátě své jde vstříc!
(100) Což nebylo ukázáno
těm, kdož zdědili zemi po jejich obyvatelích
dřívějších, že kdybychom chtěli,
postihli bychom je za hříchy jejich? Však zapečetili jsme
srdce jejich, takže nic neslyší.
(101) A vyprávíme ti
příběhy těchto měst: přicházeli k nim
poslové jejich s jasnými důkazy, avšak oni nebyli sto
uvěřit tomu, co dříve za lež prohlásili. A
takto Bůh zapečeťuje srdce nevěřících.
(102) A u většiny z nich jsme
neshledali, že dodržují úmluvu, nýbrž
shledali jsme, že většina z nich jsou hanebníci.
(103) A po těchto prorocích jsme
posléze vyslali Mojžíše se znameními Našimi k
Faraónovi a velmožům jeho, avšak oni byli vůči
nim nespravedliví - pohleď, jaký byl konec těch,
kdož pohoršení šířili!
(104) I pravil Mojžíš:
"Faraóne, já věru jsem poslem Pána lidstva
veškerého
(105) a je spravedlivé; abych o Bohu jen
pravdu hovořil. Přišel jsem k vám s důkazem
jasným od Pána vašeho, nech tedy odejít se mnou
dítka Izraele!"
(106) Faraón řekl:
",Jestliže jsi se znamením přišel, pak je
předveď, patříš-li mezi pravdomluvné!"
(107) I hodil Mojžíš
hůl svou na zem - a hle, stala se hadem zjevným.
(108) Potom vyňal ruku svou - a hle,
zdála se bílá
přihlížejícím.
(109) I řekli velmožové z lidu
Faraónova: "Vskutku člověk tento je kouzelníkem
učeným,
(110) který vás chce vyhnat ze
země vaší, co tedy nařídíte?"
(111) I řekli: "Odkaž je na
později, jeho i bratra jeho, a pošli do měst
shromažďovatele,
(112) aby ti přivedli všechny
kouzelníky učené!"
(113) I přišli kouzelníci k
Faraónovi a řekli: "Zajisté že dostane se nám
odměny, jestliže budeme vítězi."
(114) Odpověděl: "Ano, a
stanete se potom těmi, kdož jsou mi
přiblíženi."
(115) Řekli:
"Mojžíši, chceš hodit hůl nejdříve
ty, či máme my házet jako první?"
(116) Odpověděl:
"Házejte vy!" A když hodili, očarovali zraky
lidí a naplnili je hrůzou a předvedli kouzlo mocné.
(117) A vnukli jsme
Mojžíšovi: "Hoď svou hůl!" a hle, ona
pohltila vše, co oni vykouzlili.
(118) A vyjevila se pravda a ukázalo
se nicotným vše, co oni dělali.
(119) A byli tam přemoženi a
odvrátili se poníženi.
(120) A vrhli se kouzelníci na zem,
na tvář padajíce
(121) a prohlásili:
"Uvěřili jsme v Pána lidstva veškerého,
(122) Pána Mojžíšova
a Árónova!"
(123) I zvolal Faraón: "Jak to,
že jste v Něj uvěřili, dříve než jsem
vám to dovolil? Věru toto je lest, kterou jste si v tomto
městě vymyslili, abyste z něho obyvatele jeho vyhnali, však
záhy poznáte!
(124) Dám vám useknout
vaše pravé ruce a vaše levé nohy a potom vás všechny
nechám ukřižovat!"
(125) Odpověděli: ;,My věru k
Pánu svému se obrátíme,
(126) vždyť ty se nám
mstíš jen za to, že uvěřili jsme ve znamení
Pána svého, když nám byla předvedena. Pane
náš, propůjči nám trpělivost a dej nám
zemřít jako těm, kdož do vůle Tvé jsou
odevzdáni!"
(127) I řekli velmoži z lidu
Faraónova: "Zdaž necháš Mojžíše a
lid jeho, aby šířili na zemi pohoršení a aby
opustili tebe i božstva tvá?" Odpověděl:
"Pobijeme syny jejich a ponecháme naživu jen ženy jejich
a přemůžeme je vítězně!"
(128) I pravil Mojžíš lidu
svému: "Proste Boha o pomoc a buďte trpěliví,
vždyť země Bohu náleží a On v
dědictví ji dává tomu, komu chce ze
služebníků Svých. A šťastný konec
náleží bohabojným!"
(129) Odpověděli: "Byli jsme
utištěni předtím, než jsi k nám
přišel, i po tom, cos k nám přišel." Řekl:
"Možná že Pán váš zahubí
nepřátele vaše a učiní vás nástupci
jejich na zemi, aby viděl, jak si budete počínat."
(130) A již dříve jsme
postihli rod Faraónův léty sucha a nedostatku plodin - snad se
vzpamatují!
(131) Když však k nim
přišlo dobré, tu říkali: "Toto nám
patří!" A když je postihlo zlé, tu připisovali to
osudnému vlivu Mojžíšovu a těch, kdož s ním
byli. Osud jejich však v rukou Božích byl, leč
většina z nich to nevěděla.
(132) I řekli: "I kdybys
nám předvedl jakékoliv znamení, abys nás jím
očaroval,nikdy ti neuvěříme!"
(133) A seslali jsme na ně
zátopu, kobylky, vši, žáby i krev jako znamení
srozumitelná, ale oni v pýše své setrvali a lidem
provinilým se stali.
(134) A kdykoliv je postihly tyto
rány, říkali: "Mojžíši, pros za
nás Pána svého podle úmluvy Jeho s tebou! Jestliže
nás vskutku zbavíš těchto ran, věru ti uvěříme
a věru s tebou odešleme dítka Izraele!"
(135) Avšak když jsme od nich
vzdálili tyto rány až do lhůty, jíž
měli dosíci, hle, oni porušili slovo své.
(136) A pomstili jsme se jim a utopili jsme
je v moři, neboť oni znamení Naše za lživá
pokládali a lhostejní vůči nim byli.
(137) A dali jsme lidu, který
utiskovali, v dědictví východní i
západní části země, jíž jsme
požehnali. A tak se splnilo překrásné slovo Pána tvého
vůči dítkám Izraele, neboť věru
trpěliví byli. A zničili jsme dílo Faraóna a
lidu jeho i vše, co zbudovali.
(138) A převedli jsme přes
moře dítka Izraele; i přišli k lidem, kteří
horlivě uctívali modly své. I řekli:
"Mojžíši, udělej nám božstvo podobné
božstvům, která mají tito!" Odpověděl:
"Vy věru jste lidé pošetilí!
(139) To, v čem tihle jsou, je ke
zkáze odsouzeno a nicotným se stane vše, co
dělali."
(140) A pravil dále: "Zdaž
mám pro vás hledat nějaké božstvo jiné, než je
Bůh, který vám dal přednost před lidstvem
veškerým?"
(141) A věru jsme vás
zachránili před rodem Faraónovým, který
vám působil kruté mučení, syny vaše zabíjel
a jen ženy vaše naživu nechával. A v tom zajisté byla
zkouška velká od Pána vašeho.
(142) A uzavřeli jsme úmluvu s
Mojžíšem během třiceti nocí, k nimž jsme
přidali dalších deset, takže doba setkání s
Pánem jeho trvala čtyřicet nocí. A řekl
předtím Mojžíš bratru svému Árónovi:
"Zastupuj mne u lidu mého, dbej o nápravu a nenásleduj cestu
těch, kdož šíří pohoršení!"
(143) A když přišel
Mojžíš na schůzku Námi stanovenou a když s
ním promluvil Pán jeho, zvolal:;,Pane můj, ukaž se mi,
abych Tě mohl spatřit!" I odpověděl: "Nikdy Mne
nespatříš, ale pohleď k této hoře: jestliže
zůstane nehybná na místě svém, tedy Mne
uvidíš!" A když pak se Pán jeho zjevil
nahoře, obrátil ji v prach a Mojžíš klesl jak
bleskem zasažen. A když se vzpamatoval, zvolal: "Sláva
Tobě, kajícně jsem se k Tobě obrátil a nyní
jsem první z věřících!"
(144) I pravil Pán:
"Mojžíši, vyvolil jsem tě pro Své poselství i
pro slovo Své mezi lidmi všemi. Vezmi to, co ti dávám, a
buď jedním z vděčných!"
(145) A napsali jsme pro něj na desky
připomenutí o věcech všech i srozumitelný
výklad všeho toho a řekli jsme: "Přidržuj se
jich pevně a poruč lidu svému, aby si vzal z nich to
nejlepší, jinak ukáži vám příbytek
lidí hanebných!
(146) Od znamení Svých
odvrátím ty, kdož na zemi neprávem pyšně si
vykračují. Spatří-li jakékoliv znamení,
neuvěří v ně, a spatří-li cestu
správně vedoucí, nedají se po ní; však
jestliže spatří cestu bludnou, půjdou po ní! A to
za to, že znamení Naše za lživá pokládali a
lhostejni k nim byli.
(147) Marné jsou skutky těch, kdož
prohlašovali znamení Naše i setkání ve
světě budoucím za lež! Zdaž dostane se jim
odměny za něco jiného než za to, co konali?"
(148) Po odchodu
Mojžíšově pak lid jeho si vyrobil z ozdob svých
tele, jehož tělo vydávalo bučení. Cožpak
neviděli, že ono k nim nemluví ani je po správné
cestě nevede? A učinili je modlou svou a stali se tak
nespravedlivými.
(149) A když si tak vlastníma
rukama zasadili ránu a spatřili, že zbloudili, zvolali:
"Věru, jestliže se Pán náš nad námi
nesmiluje a neodpustí nám, budeme patřit k těm,
kdož ztrátu utrpěli!"
(150) Když se pak
Mojžíš vrátil k lidu svému, rozhněván i
zarmoucen, zvolal: "Jak hnusné je to, co jste provedli, když jsem
odešel! Což chcete uspíšit příchod rozkazu Pána
svého?" A mrštil deskami o zem, a chytil hlavu bratra svého,
přitáhl jej k sobě. I zvolal Árón: "Synu mé
matky! Lidé mne utlačovali a div mne nezabili. Nečiň mi nic, nad
čím by se radovali nepřátelé moji, a nesměšuj
mne s lidem nespravedlivým!"
(151) I řekl Mojžíš:
"Pane můj, odpusť mně i bratru mému a uveď nás
do milosrdenství Svého - vždyť Tys
nejslitovnější ze slitovníků!"
(152) Ti, kdož si tele modlou
učinili, budou postiženi hněvem Pána svého i
ponížením v životě pozemském! A takto
odměňujeme ty, kdož lži si vymýšlejí.
(153) Ti pak, kdož špatné
činy konali, potom se však kajícně obrátili a
uvěřili - věru Pán tvůj je pak
odpouštějící, slitovný.
(154) A když se uklidnil hněv
Mojžíšův, uchopil znovu desky a v textu jejich bylo
správné vedení i milosrdenství pro ty, kdož
Pána svého se obávají.
(155) A vybral Mojžíš mezi
lidem svým sedmdesát mužů pro schůzku Námi
stanovenou. A když je postihlo zemětřesení, zvolal:
"Pane můj, kdybys byl chtěl, byl bys je zahubil již
dříve a mne s nimi. Hodláš nás zahubit
kvůli tomu, co učinili hlupáci mezi námi?
Vždyť je to jen Tvé pokušení, jímž
dáváš zbloudit, komu chceš, a jímž také
vedeš toho, koho chceš! Tys ochráncem naším,
odpusť nám a slituj se nad námi, vždyť Tys
nejlepší z odpouštějících!
(156) A zapiš pro nás na tomto i
na onom světě jen dobré, vždyť my jsme židovské
víry kvůli Tobě!" I odpověděl Pán:
"Trest Můj postihne toho, koho Já chci, ale
milosrdenství Mé objímá všechny věci; Já
zapíši dobré těm, kdož bohabojní jsou a
dávají almužnu, a těm, kdož uvěřili ve
znamení Naše,
(157) a těm, kdož
následují posla, proroka neučeného, jehož naleznou
oznámeného jim v Tóře a Evangeliu a který jim
přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné, který jim
dovoluje pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé a
snímá z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je
tíží. A věru ti, kdož v něj
uvěří a podpoří jej a budou následovat
světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou
blažení!"
(158) Rci: "Lidé, já věru
jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho,
jemuž náleží království na
nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On
je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v
Boha a posla Jeho, proroka neučeného,jenž věří v
Boha a Jeho slova, a následujte jej - snad se octnete na cestě
správné!"
(159) A mezi lidem
Mojžíšovým jest obec, jež pravdou se
řídí a podle ní spravedlivě jedná.
(160) A rozdělili jsme je na
dvanáct kmenů - obcí. A vnukli jsme
Mojžíšovi, když lid jeho jej žádal o
napojení: "Udeř holí do skály!" A vytrysklo
ze skály dvanáct pramenů a všichni lidé
věděli, kde mají pít. A zastínili jsme je
mračnem a seslali jsme z něho manu a křepelky. "Jezte z
pokrmů výtečných, jež jsme vám
uštědřili!" Ale oni neukřivdili nám,
nýbrž ukřivdili jen sami sobě!
(161) A hle, bylo jim řečeno:
"Obývejte toto město a jezte z plodů jeho, kdekoliv
chcete, a říkejte: ,Odpuštění!? a vstupujte do
brány sklánějíce se! Tehdy vám
odpustíme vaše hříchy a rozmnožíme
těm, kdož dobré konají."
(162) A zaměnili ti z nich, kdož
nespravedliví byli, slovem jiným to, které bylo jim
řečeno, a seslali jsme na ně trest z nebe za to, že byli
nespravedliví.
(163) A zeptej se jich na město,
jež poblíže moře položeno bylo, a jak to bylo,
když znesvěcovali obyvatelé jeho den sobotní!
Přicházely k nim ryby v den jejich soboty a vyplouvaly nahoru, zatímco
v den, kdy sobotu nesvětili, k nim nepřicházely. A takto jsme
je v pokušení uváděli za to, že byli
nespravedliví.
(164) A hle, řekla jedna skupina z
nich: "Proč napomínáte lid, který Bůh
beztak zahubí anebo jej potrestá trestem krutým?"
Odpověděli: "Abychom měli omluvu před Pánem
svým, a doufajíce, že snad se stanou
bohabojnými!"
(165) Když pak zapomněli to, co
jim bylo připomenuto, zachránili jsme ty, kdož
zabraňovali zlému, a uložili jsme těm, kdož
nespravedliví byli, trest krutý za to, že
hříšníky byli.
(166) A když přestoupili to, co
jim bylo přikázáno, pravili jsme jim: "Buďte
opicemi odpornými!"
(167) A prohlásil tehdy Pán
tvůj, že proti nim vyšle ty, kdož utiskovat je budou mukami
nejhoršími až do dne zmrtvýchvstání. A
Pán tvůj je věru rychlý v trestání a
věru On je i odpouštějící, slitovný.
(168) A rozdělili jsme je po zemi jako
národy; někteří z nich jsou bezúhonní,
zatímco jiní z nich nejsou takoví. A vystavili jsme je
zkouškám dobrým i zlým doufajíce, že snad
se obrátí!
(169) A přišli po nich
nástupci, kteří zdědili Písmo, avšak
chápou se toho, co nabízí jim tento svět, a
říkají: "Bude nám odpuštěno!" A
když je jim nabízeno ještě více tomu podobného,
berou si to. Což však jimi nebyla přijata úmluva Písma,
že budou o Bohu jen pravdu hovořit? A přitom studovali to, co v
Písmu je obsaženo! Však příbytek poslední
bude lepší pro ty, kdož jsou bohabojní - což to
vůbec nepochopí? -
(170) a pro ty, kdož Písma se
přidržují a modlitby dodržují; a My
nedopustíme, aby ztratila se odměna těch, kdož o
nápravu usilují.
(171) A hle, když otřesem zvedli
jsme nad nimi horu Sinaj, podobnou střeše stinné, domnívali
se, že na ně spadne. I řekli jsme: "Přidržujte se
pevně toho, co jsme vám dali, a pomněte toho, co je tam
obsaženo - snad budete bohabojní."
(172) A hle, Pán tvůj vzal
potomstvo všechno ze synů Adamových, jež vzešlo z
ledví jejich, a dal jim svědčit o nich samých a
řekl: "Což nejsem Já Pánem
vaším?" I odpověděli: "Ano,
dosvědčujeme to!" A to proto, abyste neřekli v den
zmrtvýchvstání, že jsme k tomu byli lhostejní,
(173) či abyste neřekli:
"Otcové naši věru již před námi k Bohu
přidružovali a my jsme jen potomky jejich
pozdějšími. Což nás chceš zahubit za to, co
dělali ti, kdož nicotného se přidržovali?"
(174) A takto My srozumitelně
vykládáme znamení Svá - snad se oni
obrátí ?
(175) Vyprávěj jim zvěst o
tom, jemuž jsme znamení Svá dali a jenž se pak od nich
odvrátil. A satan jej učinil následovníkem
Svým a stal se tak jedním ze zbloudilých.
(176) Kdybychom byli chtěli, byli
bychom jej pozdvihli znamením naším, avšak on
přikláněl se k zemi a šel za svými
vášněmi a podobal se psu: když
přiblížíš se k němu, vyplazuje jazyk, a
když necháš ho na pokoji, také vyplazuje jazyk. A podobně
je tomu s lidmi, kteří znamení Naše za lež prohlašují.
Vyprávěj jim tedy tyto příběhy, snad o tom budou
přemýšlet.
(177) Jak hnusný je obraz lidí,
kteří znamení Naše za lež prohlásili - sami
sobě tím ukřivdili.
(178) Ten, jehož Bůh vede, je
dobře veden, avšak ti, které nechává bloudit, ti
ztrátu utrpěli.
(179) A stvořili jsme věru pro
peklo množství džinů i lidí, kteří
mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči,
jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic
neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě
zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní!
(180) Bohu náleží jména
nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte
být ty, kdož jména Jeho překrucují - ti budou
odměněni za to, co činili.
(181) Mezi těmi, které jsme
stvořili, je národ jeden, jenž správnou cestou podle
pravdy je veden a podle ní spravedlivě jedná.
(182) Ty, kteří znamení
Naše za lživá prohlašují, ty
přilákáme postupně do záhuby, aniž o tom
budou mít tušení.
(183) Já jim však odklad
dám, vždyť lest Má je spolehlivá.
(184) Což vskutku nepomyslí,
že druh jejich není vůbec džiny posedlý,
nýbrž že je pouze varovatelem zjevným?
(185) Což neuvažovali o
království nebes a země a o tom, co Bůh stvořil z
věcí, a o tom, že lhůta jejich se již
možná přiblížila? Jakému příběhu
tedy ještě po tomto Koránu uvěří?
(186) Komu Bůh dá zbloudit, ten
nenalezne vůdce žádného a On zanechá je v svévoli
jejich slepě tápat.
(187) Budou se tě dotazovat na Hodinu a
na příchod její. Rci: "Vědomost o tom je pouze u
Pána mého a jedině On odkryje ji v čas její.
Těžká je na nebesích a na zemi a přijde k
vám leč znenadání." A budou se tě
dotazovat, jako bys byl o ní zpraven. Rci: "Jedině u Boha je o
ní vědění, avšak většina lidí to
neví."
(188) Rci: "Nemohu si sám ani
prospět, ani uškodit, leda bude-li Bůh chtít. Kdybych
znal nepoznatelné, mohl bych věru rozmnožit dobro své a nedotklo by
se mne zlo žádné; já však jsem pouze varovatelem a
zvěstovatelem pro lid, jenž věří."
(189) A On je ten, jenž vás
stvořil z bytosti jediné a z ní utvořil i manželku
její, aby přebývala u ní. A když u ní
pobyl, otěhotněla nejdříve lehkým těhotenstvím
a snadno s ním chodila; když pak se cítila těžkou,
oba volali k Bohu, Pánu jich obou: "Dáš-li nám
syna bezúhonného, vskutku budeme patřit mezi
vděčné!"
(190) Avšak když jim daroval syna
bezúhonného, oni Mu božstva přidružená
přidali za to, co jim daroval. Bůh však daleko je
vznešenější než to, co k Němu je
přidružováno.
(191) Což k Němu budou přidružovat
to, co vůbec nic nestvořilo, ale samo bylo stvořeno,
(192) a není schopno jim nikterak
pomoci a nemůže pomoci ani sobě?
(193) Jestliže je vyzvete ke
správné cestě, nebudou vás následovat; a jest pro
vás lhostejné, zda je k tomu vyzýváte, či zda
mlčíte.
(194) Věru ti, které
vzýváte vedle Boha, jsou služebníky stejnými
jako vy. Vzývejte si je tedy a nechť vám odpoví,
jste-li pravdomluvní!
(195) Mají snad nohy, na nichž
kráčí, či mají snad ruce, jimiž
bojují, anebo oči, jimiž se dívají, či
uši, jimiž naslouchají? Rci: "Jen si vzývejte ty,
jež k Bohu přidružujete, a pak strojte proti mně
úklady a nenechte mne dlouho čekat!
(196) Vždyť přítelem
mým je věru Bůh, jenž Písmo seslal - a On
bezúhonných je přítelem,
(197) zatímco ti, které vedle
Něho vzýváte, nejsou schopni pomoci ani vám, ani
sobě samým."
(198) A když je
vyzýváš k cestě správné, tu neslyší.
Myslel bys, že se na tebe dívají, avšak oni
nevidí.
(199) Buď shovívavý,
přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!
(200) A kdykoliv tě bude znepokojovat
návod satanův, hledej útočiště u Boha,
vždyť On slyšící je i vševědoucí.
(201) Když těch, kdož
bohabojní jsou, se dotkne přelud satanův, tu připomenou
si Boha, a hle, jsou opět jasně vidoucí,
(202) zatímco bratři jejich jim
prodlužují jejich přebývání v
bloudění a pak nejsou schopni se z něho dostat.
(203) Když k nim nepřijdeš s
nějakým znamením, tu volají: "Proč sis
ještě nějaké nevybral?" Odpověz: "Já
následuji jedině to, co bylo mi Pánem mým vnuknuto.
Toto jsou zřetelné důkazy od Pána vašeho, správné
vedení i milosrdenství pro lidi, kteří
věří."
(204) A když je
přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad
se vám dostane smilování.
(205) A vzpomínej na Pána
svého v duši své pokorně a bázlivě a polohlasitě za
jitra i za večera a nebuď jedním z těch, kdož jsou
lhostejní.
(206) Vždyť i ti, kdož
blízko jsou u Pána tvého, se necítí povzneseni nad
to, aby Jej uctívali a slavili a před ním na
tváře své padali.
Al-Anfaal
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Dotazují se tě na
kořist. Rci: "Kořist náleží Bohu a poslu.
Bojte se Boha, dohodněte se mezi sebou a poslouchejte Boha a posla Jeho,
jste-li věřící!"
(2) Věřícími jsou
věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Boha je
vzpomínáno, a jichž víra se znásobí,
když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána
svého spoléhají,
(3) modlitbu dodržují a z
toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají.
(4) Toto jsou praví
věřící, pro ně jsou připraveny hodnosti
vysoké u Pána jejich i odpuštění i
příděl štědrý.
(5) Vzpomeň, jak tě Pán
tvůj vyvedl z domu tvého s pravdou, zatímco některým
věřícím se to nelíbilo,
(6) takže se s tebou hádali
kvůli pravdě poté, co jim byla ukázána, tak jako by
byli vlečeni na smrt, sami se na to dívajíce.
(7) Tehdy vám Bůh
slíbil, že jeden ze dvou oddílů bude patřit
vám: a vy jste si přáli, aby na vás připadl
oddíl jiný než silou vládnoucí. Bůh
chtěl potvrdit pravdu slovy Svými a vyhubit do posledního
nevěřící,
(8) aby dokázal pravdivost pravdy a
zničil falešnost, i když se to nelíbilo
provinilým.
(9) A hle, obrátili jste se o pomoc
k Pánu Svému a On vyslyšel vás řka:
"Podpořím vás věru tisícem
andělů, jdoucích jeden za druhým!"
(10) A učinil to Bůh jen jako
zvěst radostnou pro vás, aby se uklidnila srdce vaše. A
vítězná pomoc jedině od Boha
přichází - a Bůh věru je všemohoucí,
moudrý.
(11) A hle, zahalil vás
dřímotou na znamení bezpečí od Něho a
seslal vám s nebe vodu, aby vás jí očistil a
odňal od vás špínu satanovu a aby posílil srdce
vaše a upevnil paty vaše.
(12) A hle, Pán tvůj vnukl
andělům: "Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož
uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož
nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích
a bijte je po všech prstech!"
(13) A toto je za to, že vzpouzeli se
Bohu a poslu Jeho. A ten, kdo se vzpouzí Bohu a poslu Jeho . . . a
Bůh je strašný ve svém trestání.
(14) Toto je trest váš,
ochutnejte ho a vězte, že pro nevěřící
přichystán je trest ohně pekelného.
(15) Vy, kteří
věříte! Když se na pochodu střetnete s
nevěřícími, neobracejte se k nim zády!
(16) A kdokoliv se k nim v ten den
obrátí zády s výjimkou toho, kdo
obrátí se k jinému boji nebo se vzdálí, aby se
připojil k jinému oddílu, ten uvalí na sebe hněv
Boží a útulkem jeho se stane peklo - a jak hnusný je
to cíl konečný!
(17) Nejste to vy, kdo je zabili, ale
Bůh je zabil; a nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to
Bůh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící
zkouškou dobrou, od Něho přicházející,
vždyť Bůh slyšící je,
vševědoucí!
(18) Toto je pro vás! A Bůh
věru zmaří každou lest
nevěřících!
(19) Jestliže jste si
přáli rozhodnutí, tedy vám již rozhodnutí
přišlo. Jestliže však přestanete, bude to pro
vás lepší; začnete-li však znovu, pak i my
začneme znovu, a nebudou vám nic platné vaše sbory, ať
jakkoliv jsou početné, vždyť Bůh je s
věřícími!
(20) Vy, kteří
věříte! Poslouchejte Boha a posla Jeho a neodvracejte se od
něho, zatímco mu nasloucháte!
(21) A nebuďte jako ti,
kteří říkali "Slyšeli jsme", ale
zatím vůbec neposlouchali.
(22) Nejhoršími tvary před
Bohem jsou věru hluší a němí, kteří
neuvažují rozumně.
(23) Kdyby v nich byl Bůh rozpoznal
něco dobrého, věru by jim byl dal slyšet, ale i kdyby jim byl
dal slyšet, byli by se zády otočili a odvrátili se.
(24) Vy, kteří
věříte! Odpovídejte na výzvu Boha a posla Jeho,
když ten vás volá k tomu, co život vám
dává. A vězte, že Bůh stojí mezi člověkem
a srdcem jeho a že k Němu budete shromážděni!
(25) A bojte se pokušení,
jež nepostihuje výlučně jen ty, kdož z vás
jsou nespravedliví! A vězte, že Bůh je
strašný ve svém trestání!
(26) Vzpomeňte si, jak bylo vás
málo a byli jste poníženými v zemi a báli jste
se, že vás lidé odvlekou násilím! Tehdy vám
dal útočiště a podpořil vás pomocí
Svou a uštědřil vám pokrmy výtečné - snad
budete vděční!
(27) Vy, kteří
věříte! Nezrazujte Boha ani posla, vždyť byste
zradili vědomě důvěru, která je vám
dána.
(28) Vězte, že majetky vaše
i děti vaše jsou jen pokušením, zatímco u Boha je
odměna nesmírná.
(29) Vy, kteří
věříte! Budete-li bohabojní, On dá vám
spásné rozlišení a promine vám vaše špatné
činy a odpustí vám; vždyť Bůh je pln laskavosti
nesmírné.
(30) A hle, ti, kdož
neuvěřili; strojili proti tobě úklady, aby tě
zadrželi anebo zabili či vyhnali.A chystali úklady, avšak
i Bůh chystal úklady - a Bůh je nejlepší v
strojení úkladů.
(31) A když byla jim
přednášená znamení Naše, řekli:
"Tahle už jsme slyšeli, a kdybychom chtěli, mohli bychom
říkat podobné věci, vždyť to není nic jiného
než povídačky starých!"
(32) A řekli: "Bože
veliký, jestliže toto je ta pravda, jež od Tebe
přichází, pak na nás sešli déšť
kamení z nebe nebo nás postihni hned trestem
bolestným!"
(33) Bůh však není
takový, aby je ztrestal, když jsi mezi nimi - ani nechce být
Bůh vykonavatelem jich potrestání, dokud budou prosit o
slitování.
(34) Proč však by je Bůh
nepotrestal nyní, když odhánějí
věřící od Mešity posvátné, ač nejsou
ochránci jejími? Ochránci jejími jsou pouze bohabojní;
avšak většina z nevěřících to
neví.
(35) A modlitba
nevěřících u chrámu sestává pouze
z pískání a tleskání dlaněmi.
Ochutnejte tedy trest za to, že byli jste
nevěřící!
(36) Ti, kdož nevěří,
rozdávají své jmění, aby odvraceli jiné z cesty
Boží; a až je úplně rozdají, zbude jim jen
zármutek a potom budou poraženi. A ti, kdož
neuvěřili, budou v pekle shromážděni,
(37) aby Bůh mohl oddělit
špatného od dobrého, aby mohl postavit jednoho zlého proti druhému, aby je
všechny shromáždil a ujistil v pekle - a to budou ti, kdož
ztrátu utrpí.
(38) A těm, kdož jsou
nevěřící, řekni, že přestanou-li, bude
jim odpuštěno to, co se již stalo; jestliže však znovu
začnou, pak naplní se obvyklý osud předešlých.
(39) Bojujte tedy proti nim, aby už
nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno
náboženství bylo jen Boží.Jestliže
však přestanou, pak Bůh jasně vidí vše, co
dělají.
(40) A jestliže se
obrátí zády, vězte, že Bůh je
vaším ochráncem; jak výtečný to
ochránce a jak výtečný to pomocník!