Yunus

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Alif lám rá! Toto jsou znamení Písma moudrého!

(2) Je snad lidem podivné, že jsme vnukli muži jednomu z nich: "Varuj lidi a oznam zvěst radostnou těm, kdož uvěřili, že u Pána svého budou mít spravedlivé postavení." Nevěřící říkají: ,,Toto je věru kouzelník zjevný!"

(3) Pánem vaším je věru Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi v šesti dnech a potom se na trůnu usadil, aby věci všechny řídil. A není přímluvce, pokud On to předtím nedovolí. Hle, takový je Bůh, Pán váš, pročež Jej vzývejte! Což se nevzpamatujete?

(4) K Němu se uskuteční návrat váš, a to slib Boží je pravdivý! On zahájil první stvoření a potom je bude opakovat, aby spravedlivě odměnil ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali; pro ty, kdož nevěřícími byli, pak připraven je nápoj vroucí a trest bolestný za to, že nevěřili.

(5) On je ten, kdo slunce jasnou září učinil a měsíc světlem a postavení jeho určil, abyste počet roků i počítání jejich znali. A Bůh to stvořil jako skutečnost vážnou a On činí znamení srozumitelnými pro lidi vědoucí.

(6) A zajisté jsou ve střídání noci a dne i ve všem, co Bůh na nebesích a na zemi stvořil, znamení pro lid bohabojný.

(7) Věru ti, kdož v setkání s Námi nedoufají a v životě pozemském zalíbení nalézají a jen jím se spokojují, a ti, kteří ke znamením Našim jsou lhostejní,

(8) ti za to, co si vysloužili, útočiště své budou mít v ohni.

(9) Ty pak, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ty povede Pán jejich ve víře jejich a pod nimi potekou řeky v zahradách blaženosti,

(10) v nichž voláním jejich bude: "Sláva Tobě, Bože veliký!" a přivítáním pozdrav: "Mír s vámi!" a koncem zvolání jejich: "Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!"

(11) Kdyby Bůh uspíšil lidem neštěstí, tak jak oni si přejí uspíšit pro sebe dobro, byla by již lhůta jejich rozhodnuta. My pak ponecháváme ty, kdož v setkání s Námi nedoufají, ve vzpurnosti jejich, v níž slepě se potácejí.

(12) Když postihne člověka neštěstí, tu volá Nás vleže, vsedě i vestoje, když však od něho neštěstí odejmeme, kráčí dále, jako by Nás nebyl nikdy volal proti neštěstí, jež se ho dotklo. A takto je přestupníkům zkrášlováno vše, co dělají.

(13) A zahubili jsme již před vámi pokolení předchozí, když lidé nespravedliví byli a při příchodu poslů svých s důkazy jasnými jim neuvěřili. A takto odměňujeme lid hříšníků.

(14) Potom jsme vás učinili nástupci jejich na zemi po záhubě jejich, abychom zjistili, jak počínat si budete.

(15) A když jsou jim přednášena znamení Naše jako důkazy, ti, kdož v setkání s Námi nedoufají, říkají: "Přines nám Korán jiný než tento, anebo v něm proveď změny!" Odpověz: "Nepřísluší mi, abych sám o sobě jej měnil, já pouze následuji to, co bylo mi vnuknuto, a bojím se, neuposlechnu-li Pána svého, trestu dne strašného."

(16) Rci: "Kdyby Bůh chtěl, nebyl bych vám sdělil tento Korán a nebyl by vám dal o něm vědění. Vždyť strávil jsem mezi vámi život svůj celý již předtím. Což rozumnými nebudete?"

(17) Kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu si lži vymýšlí či znamení Jeho za lživá prohlašuje? Věru že hříšníci se nestanou blaženými.

(18) Oni uctívají místo Boha něco, co jim nemůže ani škodit, ani prospívat; a říkají: "Toto jsou přímluvci naši u Boha!" Rci: "Chcete poučovat Boha o něčem, co by neznal na nebesích a na zemi? Sláva Mu, oč vznešenější je On než to, co k Němu přidružujete!"

(19) Lidé původně jen národ jediný tvořili, avšak pak se v názorech rozešli. A kdyby nebylo slova Pána tvého,již dříve vyřčeného, bylo by věru mezi nimi již rozhodnuto vše, v čem se rozcházeli.

(20) Říkají: "Pročpak mu nebylo sesláno od Pána jeho znamení nějaké?" Odpověz: "Nepoznatelné jedině Bohu přísluší. Čekejte a já také s vámi čekat budu!"

(21) Když jsme dali lidem okusit milosrdenství Svého poté, co dotklo se jich neštěstí, hle, oni úklady strojí proti znamením Našim. Rci: "Bůh rychlejší je ve lstivosti!" A poslové Naši věru zapisují, co za úklady chystáte.

(22) A On je ten, jenž cestovat vám dává po souši i po moři, a když jste na lodi . . . A plují s nimi pod větrem příznivým a radují se z něho, když se však přižene na ně vítr bouřlivý a vlny se na ně valí ze všech stran a oni si uvědomí, čím jsou obklopeni, tehdy k Bohu se modlí zasvěcujíce Mu víru svou upřímnou a volají: "Jestliže nás z tohoto zachráníš, budeme věru patřit mezi vděčné!"

(23) A když je zachrání, hle, znovu páší nepravosti na zemi bezprávně: "Ó lidé, nepravosti vaše se proti vám samým obrátí, vždyť krátké je užívání života pozemského a potom k Nám se uskuteční váš návrat a My vás poučíme o tom, co jste páchali!"

(24) Život pozemský se věru podobá vodě, kterou jsme seslali z nebe: mísí se s rostlinstvem země, jímž lidé a zvířata se živí. A když země se přioděje ozdobami svými a krásnou se stane, tu domnívají se její obyvatelé, že jsou vládci jejími; však zasáhne je rozkaz Náš v noci či ve dne a učiníme ji jako pole pokosené, tak jako by včera nebyla ani vzkvétala. A takto činíme znamení Svá srozumitelnými pro lid přemýšlivý.

(25) A Bůh zve lidi do příbytku míru a vede po stezce přímé, koho chce.

(26) Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno; jich tváře nepokryje ani chmura, ani ponížení a budou ráje obyvateli a v něm věčné bude jejich přebývání.

(27) Těm, kdož špatných skutků se dopustili, dostane se odměny podobně zlé a budou pokryti ponížením. Proti Bohu pak nebudou mít ochránce žádného a tváře jejich budou jakoby zahaleny kusem noci temné, a to obyvatelé budou ohně a v něm přebývat budou věčně.

(28) V den, kdy shromáždíme všechny, řekneme těm, kdož modloslužebníky byli: "Na místa svá, vy i ti, jež jste přidružovali!" A až je rozdělíme od sebe, řeknou ti, které oni k Bohu přidružovali: "Věru jste nás neuctívali

(29) a Bůh stačí jako svědek mezi námi i vámi, že my dozajista jsme byli nevšímaví k vašemu uctívání!"

(30) A tam zakusí duše každá za to, co již dříve konala.A nevěřící budou navráceni k Bohu, vládci svému skutečnému, a vzdálí se od nich to, co si vymyslili.

(31) Rci: "Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je sluchu a zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí rozkazy všechny?" I odvětí: "Bůh!" Rci jim tedy: "Proč tedy nechcete být bohabojní?"

(32) Hle, takový je Bůh, Pán váš i pravda! A co zůstane jiného, odejde-li pravda, než bloudění? Kam jste se to jen obrátili?

(33) A takto se uskutečňuje slovo Pána tvého nad těmi, kdož nestoudní jsou - že totiž neuvěří!

(34) Rci: "Je mezi těmi, jež k Bohu přidružujete, někdo, kdo zahájil první stvoření a potom je opakuje?" A dodej: "Jedině Bůh zahajuje první stvoření a potom je opakuje! Jak jen můžete tak lhát?"

(35) Rci: "Je mezi těmi, jež k Bohu přidružujete, někdo, kdo vede k pravdě?" A dodej: "Jedině Bůh vede k pravdě! Zdaž ten, jenž k pravdě vede, je více hoden následování, anebo ten, kdo nevede, byť i byl sám veden? Co je tedy s vámi, že takto usuzujete?"

(36) Většina z nich jen domněnky následuje a domněnky nic nezmohou proti pravdě! Však Bůh dobře zná, co dělají.

(37) Tento Korán nemohl být vymyšlen nikým kromě Boha; a byl seslán, aby potvrdil pravdivost dřívějších zjevení a aby objasnil Písmo, o němž pochyby není a jež od Pána lidstva veškerého přichází.

(38) Anebo jestliže říkají: "On si to vymyslil," odpověz: "Přineste súru podobnou této a zavolejte si na pomoc, koho můžete, kromě Boha, jste-li pravdomluvní!"

(39) Avšak oni naopak za lživé prohlašují to, co věděním svým obsáhnout nemohou a k čemu se jim ještě výkladu nedostalo. A takto prohlašovali za lež Písma jiná ti, kdož byli před nimi. A pohleď, jaký byl konec nespravedlivých!

(40) A mezi nimi jsou někteří, kdož v ně věří, zatímco jiní mezi nimi v ně vůbec nevěří. A Pán tvůj nejlépe zná ty, kdož pohoršení šíří.

(41) A jestliže tě lhářem nazývají, řekni jim: "Já mám své skutky a vy máte své skutky,vy nejste zodpovědní za činy mé a já nejsem zodpovědný za činy vaše."

(42) A mezi nimi jsou někteří, kdož ti naslouchají; můžeš však způsobit, aby slyšeli hluší, když k tomu ještě nechápou?

(43) A jsou mezi nimi někteří, kteří se na tebe dívají; můžeš však vést slepé, když nevidí?

(44) Bůh v ničem neukřivdí lidem, leč lidé věru sami sobě křivdí.

(45) A v den, kdy Bůh je shromáždí, bude jim připadat, jako by nestrávili v hrobech ani hodinu jednu ze dne, a poznají se vzájemně. A tehdy utrpí ztrátu ti, kdo setkání s Bohem za lež prohlašovali a správnou cestou vedeni nebyli.

(46) Buď ti ukážeme část z toho, čím jsme jim pohrozili, anebo tě k Sobě povoláme dříve; k Nám pak se uskuteční návrat všech a Bůh bude svědčit o tom, co dělali.

(47) A národ každý má posla svého; jakmile pak přijde k nim posel jejich, bude mezi nimi spravedlivě rozhodnuto a nebude jim ukřivděno.

(48) A ptají se: "Kdy splní se hrozba tato, jste-li pravdomluvní?"

(49) Odpověz: "Není v moci mé způsobit si škodu či užitek, leda bude-li Bůh chtít. Národ každý má svou lhůtu, a když se lhůta jeho naplní, neodloží ani neuspíší ji nikdo ni o hodinu jedinou."

(50) Rci: "Domníváte se, že až se k vám dostaví trest Jeho v noci či za dne, že hříšníci si budou přát jeho uspíšení?

(51) Uvěříte v něj až tehdy, kdy na vás dopadne? Nyní v něj věřte, když jste si přáli jeho uspíšení!"

(52) A bude řečeno těm, kdož nespravedliví byli: "Okuste trestu věčného! Což odměňováni jste za něco jiného než za to, co sami jste si vysloužili?"

(53) A vyptávají se tě, zda je to pravda. Odpověz: "Ano, při Pánu mém, je to věru pravda a nejste schopni tomu zabránit."

(54) A kdyby každá duše nespravedlivá měla vše, co je na zemi, chtěla by se tím vykoupit.A budou tajit lítost, až spatří trest; avšak bude mezi nimi spravedlivě rozsouzeno a nebude jim ukřivděno.

(55) Což Bohu nepatří vše, co na nebesích je a na zemi? Což není slib Boží pravdivý? A přece většina z nich to neví.

(56) On život i smrt dává a k Němu budete navráceni.

(57) Ó lidé, nyní vám přišlo od Pána vašeho varování a uzdravení toho, co v hrudích je skryto, i správné vedení a milosrdenství pro věřící.

(58) Rci: "Nechť radují se z dobrodiní a milosrdenství Božího a z toho všeho a to lepší je než to, co shromažďují."

(59) Zeptej se: "Co soudíte? Z toho, co Bůh seslal jako obživu, jste si učinili věci dovolené a zakázané." Rci: "Dovolil vám to Bůh; anebo jste si sami vymyslili lež proti Bohu?"

(60) A co si budou myslit v den zmrtvýchvstání ti, kdož proti Bohu lži si vymýšleli? Bůh zajisté je pln laskavosti vůči lidem, ale většina z nich jsou nevděčníci.

(61) A ať v jakémkoliv budeš postavení a ať cokoliv budeš z Koránu čísti a ať cokoliv budete z činů dělat, My svědky vašimi budeme, když to budete podnikat a neunikne Pánu tvému ani váha zrnka prachu na zemi a na nebi, ba ani nic menšího či většího - aniž by to bylo zapsáno v Písmu zjevném.

(62) Nikoliv, přátelé Boží věru nemusí mít strach žádný, a nebudou zarmouceni

(63) ti, kdož uvěřili a byli bohabojní.

(64) Pro takové platí zvěst radostná v životě pozemském i budoucím. A nezmění se slovo Boží a to štěstí bude nesmírné.

(65) Nechť tě nermoutí řeči nevěřících, vždyť moc veškerá Bohu náleží a On slyšící je i vševědoucí.

(66) Což Bohu nepatří vše, co na nebesích je i na zemi? Co tedy vlastně následují ti, kdož místo Boha "přidružené" vzývají? Domněnky své jen následují a pouze předpokládají.

(67) On je ten, kdo pro vás noc stvořil, abyste v ní odpočívali, a den, abyste v něm zřetelně viděli. A věru jsou v tom znamení pro lid slyšící.

(68) Říkají: "Bůh si vzal děti." Sláva Mu, jenž soběstačný je a Jemuž náleží vše, co na nebesích a na zemi je. Máte snad oprávnění k tomuto tvrzení, či chcete říkat o Bohu něco, o čem nemáte ponětí ?

(69) Rci: "Ti, kdož si o Bohu lži vymýšlejí, nebudou mezi blaženými.

(70) Krátké bude jejich života pozemského užívání; k Nám pak se jejich návrat uskuteční a nakonec jim dáme okusit trestu strašného za to, že byli nevěřící.

(71) Přednes jim zvěst o Noemovi, když řekl lidu svému: "Lide můj, jestliže je vám nepříjemný můj pobyt mezi vámi a mé připomínky znamení Božích, pak já spoléhám na Boha. Sjednoťte své úmysly i společníky své a kéž vám potom úmysly vaše nezpůsobí starosti! Pak rozhodněte o mně a nenechte mne čekat!

(72) Obrátíte-li se zády . . . nežádal jsem od vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne toliko Bohu náleží a bylo mi přikázáno, abych byl jedním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdávají."

(73) Oni však jej za lháře prohlásili a zachránili jsme jej i ty, kdož s ním na lodi byli, a učinili jsme je nástupci na zemi. A utopili jsme ty, kdož znamení Naše za lež prohlašovali a pohleď, jaký byl konec těch, jež marně jsme varovali!

(74) Po něm jsme vyslali posly jiné k národům jejich a přišli k nim s důkazy jasnými, avšak lidé nebyli schopni uvěřit v to, co předtím za lež prohlásili.A takto My zapečeťujeme srdce přestupníků!

(75) Po nich pak jsme vyslali Mojžíše a Áróna s Našimi znameními k Faraónovi a velmožům jeho, avšak ti pýchou se naduli a lidem hříšným byli.

(76) A když k nim přišla pravda od Nás vycházející, zvolali: "Toto je věru jen kouzelnictví zjevné!"

(77) Tu otázal se Mojžíš: "Jak můžete říkat toto o pravdě, jež k vám přišla? To že je kouzelnictví? Vždyť kouzelníci věru nebudou patřit mezi blažené!"

(78) Odpověděli: "Přišels k nám, abys nás odvrátil od toho, co u otců svých jsme nalezli, a aby vám oběma pak připadla moc nejvyšší v zemi? My nejsme z těch, kdo by vám uvěřili."

(79) Rozkázal pak Faraón: "Přiveďte mi všechny kouzelníky učené!"

(80) A když se kouzelníci dostavili, pravil jim Mojžíš: "Hoďte to, co hodit chcete!"

(81) A když hodili, zvolal Mojžíš: "To, co jste předvedli, je kouzelnictví pouhé, jež Bůh nicotným učiní, vždyť Bůh nedopřeje úspěchu dílu těch, kdož pohoršení šíří,

(82) ale Bůh uskutečňuje pravdu slovem Svým, i když se to hříšníkům nelíbí!"

(83) A neuvěřil Mojžíšovi nikdo kromě potomstva z vlastního lidu jeho z obavy, že Faraón a velmoži jeho je zkoušce podrobí, neboť Faraón vskutku mocný byl v této zemi a patřil k přestupníkům.

(84) I pravil Mojžíš: "Lide můj, věříte-li v Boha, spolehněte se na Něho, jestliže jste se již odevzdali do vůle Jeho."

(85) Odpověděli: "Spoléháme se na Boha; Pane náš, nevydávej nás zkouškám národa tyranského,

(86) ale zachraň nás z milosrdenství Svého před národem nevěřícím!"

(87) A vnukli jsme Mojžíšovi a bratru jeho: "Založte pro lid svůj v Egyptě příbytky a učiňte domy své qiblou a dodržujte modlitbu; a oznam věřícím zvěst radostnou!"

(88) Pravil Mojžíš: "Pane náš, Tys dal Faraónovi a velmožům jeho lesk a bohatství v životě pozemském, aby, Pane náš, sváděli z cesty Tvé. Pane náš, znič bohatství jejich a zatvrď srdce jejich a nechť neuvěří, pokud nespatří trest bolestný!"

(89) I odpověděl Bůh: "Vyslyšena je prosba vaše; kráčejte oba stezkou přímou a nenásledujte cestu těch, kdož nic nevědí!"

(90) A převedli jsme dítka Izraele přes moře, zatímco Faraón a vojska jeho je pronásledovali nespravedlivě a nenávistně.A nakonec, když postihlo jej utopení, zvolal Faraón: "Uvěřil jsem, že není božstva kromě toho, v nějž věří dítka Izraele,a já jsem jedním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali!"

(91) Avšak Bůh pravil: "Teprve nyní?! Ale předtím jsi byl vzpurný a patřils mezi ty, kdož pohoršení šíří.

(92) Však dnes tě zachráníme v těle tvém, abys byl znamením pro ty, kdož po tobě přijdou, vždyť věru většina z lidí je lhostejná ke znamením Našim.

(93) A usadili jsme dítka Izraele na místě spolehlivém a uštědřili jsme jim obživu výtečnou. A upadli do rozporů teprve tehdy, když dostalo se jim vědění. Avšak Pán tvůj vskutku mezi nimi rozsoudí v den zmrtvýchvstání to, o čem ve sporu byli.

(94) Jsi-li na pochybách o tom, co jsme ti seslali, dotaž se těch, kdož Písmo před tebou seslané přednášejí. A věru ti přišla nyní od Pána tvého pravda - nebuď tedy jedním z těch, kdož pochybují.

(95) A nebuď též jedním z těch, kdož znamení Boží za lživá prohlásili, abys nebyl z těch, kdož ztrátu utrpěli.

(96) Ti, proti nimž se vyplnilo slovo Pána tvého, neuvěří,

(97) i kdyby se jim dostalo všech možných znamení, dokud trest bolestný nespatří.

(98) Bylo kdy město nějaké, které uvěřilo a jemuž pomohla víra jeho kromě lidu Jonášova? A když uvěřili, odvrátili jsme od nich v životě pozemském trest zahanbující a nechali jsme jim užívati ho po dobu určitou.

(99) Kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali věřícími,

(100) když není duši žádné dáno, aby uvěřila jinak než z dovolení Boha, a když On uvaluje hněv Svůj na ty, kteří rozum nemají?

(101) Rci: "Pohleďte na vše, co na nebesích a na zemi je!" Však co pomohou znamení či varováni lidem, kteří vůbec nevěří?

(102) Co jiného mohou očekávat, než dny podobné dnům těch, kdož před nimi již zanikli? Rci: "Čekejte tedy a já také spolu s vámi budu čekat!"

(103) My potom posly Své a ty, kdož uvěřili, zachráníme a je Naší povinností věřící zachraňovat.

(104) Rci: "Lidé, jste-li na pochybách stran náboženství mého, tedy vězte, že já neuctívám ty, které vy uctíváte místo Boha, nýbrž uctívám Boha, jenž k Sobě vás povolá; a bylo mi poručeno, abych byl jedním z věřících,

(105) a bylo mi řečeno: "Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf a nebuď modloslužebníkem

(106) a nevzývej místo Boha to, co ani užitek, ani škodu způsobit nemůže! Jestliže tak učiníš, budeš patřit mezi nespravedlivé."

(107) A když se tě Bůh dotkne zlým, nikdo kromě Něho tě toho nezbaví. A když bude pro tebe chtít dobré, nic nemůže odvrátit od tebe milost Jeho, neboť On prokazuje ji těm, komu chce ze služebníků Svých. A On odpouštějící je i slitovný.

(108) Rci: "Lidé, nyní k vám přišla věru pravda od Pána vašeho. Kdokoliv po správné cestě kráčí, ten činí tak k prospěchu vlastnímu, zatímco ten, kdo bloudí, ke škodě své tak činí. A já zajisté nejsem nad vámi dozorcem."

(109) Následuj tedy to, co ti bylo vnuknuto, a trpělivě vyčkávej, až Bůh bude soudit a Bůh věru nejlepším je soudcem.