Hud
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám rá! Toto je
Písmo, jehož verše byly potvrzeny a potom
srozumitelnými učiněny od Moudrého,
Vševědoucího,
(2) abyste neuctívali
kromě Boha nikoho jiného a já věru jsem od Něho pro
vás varovatelem i hlasatelem zvěsti radostné
(3) a abyste prosili Pána svého za
odpuštění a potom pokání činili; on
poskytne vám pak příjemné užívání
světa tohoto až do lhůty stanovené a uštědří
přízeň Svou každému, kdo zaslouží si
ji.Jestliže však se odvrátíte, obávám se
pro vás trestu dne těžkého.
(4) K Bohu se uskuteční
návrat váš a On všech
věcí mocen je.
(5) Což lidé věru
nesvinují hrudi své do záhybů, aby před Ním se
ukryli? A byť i se přikrývali oděvy svými, On přesto dobře zná, co tají i co
najevo dávají, a On též dobře ví, co skryto je v
hrudích.
(6) A není na
světě zvířete jediného, jehož obživa by od Boha
nezávisela; a On zná spočinutí jeho i
složení jeho a to vše je v Knize zjevné zapsáno.
(7) A On je ten, jenž nebesa a zemi v
šesti dnech stvořil, zatímco trůn Jeho se nad vodou
vznášel,aby vyzkoušel, kdo z vás lepší bude
ve skutcích. A když řekneš: "
(8) A jestliže jim
odložíme trest až ke lhůtě stanovené, jistě
řeknou: "Co jej zadrželo?" Však v den, kdy k nim
přijde, nebude nikoho, kdo by jej od nich zadržel, a obklopí
je to, čemu se posmívali.
(9) Když dáváme
člověku okusit milosrdenství od Nás
přicházejícího a potom mu je odebereme, tu věru
zoufalý je a nevděčný.
(10) A když mu dáme okusit
přízně poté, co dotklo se jej neštěstí,
volá: "Zlé ode mne odešlo!" a pln radosti je a
vychloubání,
(11) kromě těch, kdož
trpěliví byli a zbožné skutky konali, a těm dostane se
odpuštění a velké odměny.
(12) Možná žes vynechal
část toho, co vnuknuto ti bylo, a hruď tvá je
stísněna, neboť nevěřící
říkají: "Pročpak mu nebyl seslán poklad nějaký
či proč s ním nepřišel anděl!" Ty
varovatelem jsi pouze, však Bůh ručitelem je všech
věcí.
(13) Nebo říkají:
"On si to vymyslil!" Odpověz: Přineste tedy deset
súr podobných tomuto, vámi vymyšlených, a
pozvěte si na pomoc, koho jen můžete, kromě Boha, jste-li
pravdomluvní!"
(14) Jestliže vaší
výzvě nevyhoví, vězte, že seslán byl s
vědomím Božím a že není božstva
kromě Něho. Jste tedy do vůle Boží odevzdáni?
(15) Ty, kdož touží po
životě pozemském a jeho ozdobách, ty plně
odměníme za skutky jejich v něm a nebudou v tom ošizeni.
(16) To jsou ti, pro něž v
životě budoucím je pouze oheň připraven; marné bude
to, co zde vykonali, a nicotné bude to, co zde dělali.
(17) Zdaž ten, jenž se
opírá o jasný důkaz od Pána svého,
zatímco svědek od Něho vyslaný jej sděluje, a
před ním bylo Písmo Mojžíšovo jako vedení
a milosrdenství . . . ti věří v něj! Však
kdokoliv ze spojenců v něj nevěří, ten s ohněm
bude mít schůzku. Nebuď tedy o něm na pochybách,
neboť to pravda je od Pána tvého, však většina
lidí nevěří.
(18) Kdo je
nespravedlivější než ten, kdo lži si proti Bohu
vymýšlí? Takoví budou před Pána svého
předvedeni a svědkové promluví: "Toto jsou ti, kdož
o Pánu svém lži pronášeli!" Zdaž
prokletí Boží nepadne na nespravedlivé,
(19) kteří z cesty
Boží svádějí a pokřivit si ji
přejí a v život budoucí nevěří?
(20) Tito nemohou nikterak uniknout
zásahu Božímu na zemi a nenaleznou kromě Boha
ochránce žádného. A trest pak bude jim zdvojnásoben,
vždyť slyšet ani vidět schopni nebyli.
(21) A to jsou ti, kteří sami
sobě ztrátu způsobili, a opustilo je to, co si vymyslili,
(22) a není pochyby, že v
životě budoucím ještě větší
ztrátu utrpí.
(23) Však ti, kdož
uvěřili, zbožné skutky konali a pokorní před
Pánem svým byli, ti věru se stanou ráje obyvateli a
budou v něm nesmrtelní.
(24) A příměr těchto
dvou skupin je jako příměr slepého a hluchého s
vidoucím a slyšícím; zdaž mohou být si
rovni v tomto příměru? Což se tedy nevzpamatujete?
(25) I vyslali jsme Noema k lidu jeho, aby
pravil jim: "Lide můj, já jsem pro vás varovatelem
zjevným,
(26) abyste neuctívali kromě
Boha nikoho! Já věru obávám se pro vás trestu
dne, jenž bude bolestný."
(27) A řekli velmoži, ti z lidu
jeho, kdož nevěřili: "Nevidíme v tobě nic
jiného než smrtelníka nám podobného. A vidíme,
že tě z nás následují bez rozmyšlení
jen ti nejnižší, a nevidíme, že nějakou
přednost nad námi měli byste, ba spíše
soudíme, že vy jen lháři jste!"
(28) Noe odvětil: "Lide můj,
což nechápete? Řídím-li se jasným
důkazem od Pána svého, jenž uštědřil mi
milosrdenství Své, vůči němuž vy slepí jste,
mám snad zapotřebí vám je vnucovat, když k
němu odpor cítíte?
(29) Lide můj,
nežádám od vás za to jmění
žádné, odměna má je toliko u Boha.Neodeženu nikdy
ty, kdož uvěřili - ti věru setkají se s Pánem
svým, však vy jste, jak vidím, lidem nevědomým.
(30) Lide můj, kdo pomůže mi
proti Bohu, jestliže je odeženu? Což se nevzpamatujete?
(31) Nepravím vám:
,Mám u sebe pokladnice Boží? ani: ,Znám věci
nepoznatelné?, a neříkám vám ani, že anděl
jsem. A nepravím o těch, které oči vaše přezírají,
že Bůh jim nic dobrého nepopřeje. Však Bůh zná
nejlépe, co v duších jejich je skryto; a věru bych byl,
kdybych to říkal, jedním z nespravedlivých."
(32) Odpověděli: "Noe,
již dost ses hádal s námi, a ještě spor s
námi rozmnožuješ. Přines nám tedy to, co
nám slibuješ, jsi-li z pravdomluvných!"
(33) Pravil: "Bůh sám
vám to přinese, bude-li si to přát, a zabránit
tomu nebudete schopni.
(34) A neprospěje vám
dobrá rada má, budu-li chtít vám poradit,
jestliže si Bůh bude přát uvrhnout vás v blud; On
Pánem je vaším a k Němu budete navráceni."
(35) Řeknou-li: "On sám si
to vymyslil", tedy odpověz: "Jestliže jsem si to vymyslil,
hřích můj na mou hlavu padne, avšak já
odpovědnost nemám za to, v čem vy
hřešíte!"
(36) I bylo vnuknuto Noemu: "Z lidu
tvého již neuvěří nikdo kromě těch, kdo
již uvěřili. Nermuť se tedy nad tím, co
dělají!
(37) Postav loď před zrakem
Naším a podle vnuknutí Našeho a nepřimlouvej se u
Mne za ty, kdož nespravedliví byli - ti budou utopeni."
(38) A stavěl loď, a kdykoliv
okolo šli velmoži z lidu jeho, smáli se mu. I
říkal: "Jen se mi smějte, však i my se vám
budeme jednou smát tak, jako vy jste se smáli mně,
(39) a tehdy se dozvíte, koho
postihne trest zahanbující a na koho dopadne trest
trvalý!"
(40) Když pak přišel rozkaz
Náš a vzkypěla pec, pravili jsme Noemovi: "Nalož na
ni od každého druhu pár, rodinu svou kromě toho, proti
němuž již dříve bylo slovo vyřčeno a ty,
kteří uvěřili!" A uvěřili s ním jen
nemnozí.
(41) Pravil Noe: "Vstupte do ni!
Nechť ve jménu Boha se plavba její i zakotvení
uskuteční! Vždyť Pán můj je věru
odpouštějící i slitovný!"
(42) A plula s nimi po vlnách jako
hory vysokých a Noe syna svého zavolal, jenž na místě
vzdáleném stál: "Synáčku, nastup spolu s
námi a nezůstávej s nevěřícími!"
(43) I odpověděl:
"Uchýlím se na horu, jež před vodou mne
zachrání." I zvolal Noe: "Nezachrání se
dnes nikdo před rozkazem Božím kromě toho, nad nimž
se slitoval." A rozdělily je vlny a syn jeho byl mezi
utopenými.
(44) A bylo řečeno:
"Země, pohlť vodu svou! Nebe, zadrž déšť!" I
opadla voda, rozkaz byl splněn a loď uvízla na hoře
al-Džúdí. Pak bylo řečeno: "Pryč s lidem
nespravedlivým!"
(45) A zvolal Noe k Pánu svému a
řekl: "Pane, syn můj zajisté patřil k rodině mé a slib
Tvůj je věru pravdivý a Tys ze soudců
nejspravedlnější."
(46) Pravil Bůh: "Noe, on ani k
rodině tvé nepatřil, vždyť konání jeho bylo
nesprávné. A nežádej ode Mne to, o čem
vědění nemáš, a napomínám tě,
abys nebyl jedním z pošetilých!"
(47) Noe odpověděl: "Pane
můj, utíkám se k Tobě, abych se již více
netázal na to, o čem vědění nemám. A
jestliže mi neodpustíš a neslituješ se nade mnou, budu
věru patřit mezi ty, kdož ztrátu utrpěli."
(48) A bylo řečeno: "Noe,
vystup z lodi, provázen pozdravem od Nás, a
požehnání budiž s tebou i s národy, jež
jsou s tebou; a jsou národy, jimž uštědříme užívání
života pozemského a jichž se potom dotkne od Nás trest bolestný."
(49) A toto je jedna ze zvěstí
skrytých, které ti dáváme jako zjevení a které ani
ty, ani lid tvůj jste před tím neznali. Buď tedy
trpělivý, vždyť bohabojným patří konec
šťastný!
(50) A poslali jsme k ´Ádovcům
bratra jejich Húda, jenž pravil jim: "Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho -
vždyť vy si jen vymýšlíte.
(51) Lide můj,
nežádám na vás odměnu žádnou,
odměna má je jedině u toho, jenž mě stvořil.
Což to nechápete?
(52) Lide můj, proste Pána
svého o odpuštění a potom pokání
čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem
hojným a přidá sílu k vaší síle.
Neobracejte se tedy zády způsobem
hříšným!"
(53) Odpověděli:
"Húde, nepřinesl jsi nám žádný
důkaz jasný a my neopustíme božstva svá jen na
slovo tvé a my ti nevěříme.
(54) My pouze říkáme,
že některé z božstev našich tě navštívilo
zlým!" Pravil: "Odvolávám se k Bohu co
svědku a též vy buďtež svědky, že odpovědnost
nemám za to, co k Bohu přidružujete
(55) vedle Něho. Chystejte si vespolek
proti mně své úklady a čekat mne nenechte!
(56) Já na Boha spoléhám,
Pána svého i vašeho; a není zvířete jediného,
aby je nedržel za kštici jeho. A Pán můj věru po
stezce přímé kráčí.
(57) Jestliže se
odvrátíte zády, nevadí, já předal jsem
vám již to, s čím poslán jsem byl k vám.
Pán můj vás může jiným lidem nahradit,
však vy Jemu nikterak nemůžete uškodit; Pán můj
je věru strážcem všech věcí."
(58) A když přišel rozkaz
Náš, zachránili jsme Húda a ty, kdož spolu s
ním uvěřili, z milosrdenství od Nás
přicházejícího a zachránili jsme je od trestu
přísného.
(59) Tito ´Ádovci popírali
znamení Pána svého, vzpírali se poslu Jeho a
následovali rozkazu každého tyrana zarputilého.
(60) A na tomto světě i v den
zmrtvýchvstání doprovázet je bude prokletí.
Ó ano, ´Ádovci věru v Pána svého neuvěřili!
Ó ano, pryč tedy s ´Ádovci, lidem Húdovým!
(61) A k Thamúdovcům jsme
vyslali bratra jejich Sáliha, jenž pravil jim: "Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho; On
dal vám vzejít ze země a usídlil vás na
ní. O odpuštění Jej proste a pokání
čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje
sluchu prosícím."
(62) I řekli: "Sálihu,
byls jedním z nás, v něhož jsme dříve
naděje své vkládali; chceš nám nyní zakazovat
uctívání toho, co již otcové naši uctívali?
A máme značné pochybnosti stran toho, k čemu nás
vyzýváš."
(63) Odpověděl: "Lide
můj, co si myslíte? Mám-li jasný důkaz od
Pána svého a dostalo-li se mi od Něho milosrdenství,kdo mi
tedy proti Němu pomůže, jestliže Jej neuposlechnu?
Tím rozmnožili byste jen mou ztrátu!
(64) Lide můj, hle, toto je
velbloudice Boží, jež pro vás je znamením.
Nechte ji pást na zemi Boží a nečiňte jí
nic zlého, aby se vám nedostalo trestu blízkého!"
(65) Avšak oni ji podřízli
a Sálih zvolal: "Užívejte si života v
příbytcích svých ještě tři dny a toto
není slib vylhaný."
(66) A když přišel rozkaz
Náš, zachránili jsme Sáliha a ty, kdož spolu s
nim uvěřili, z milosrdenství od Nás
přicházejícího před hanbou dne onoho. A
Pán tvůj věru silný je i mocný.
(67) A postihlo ty, kdož
nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v
domech jejich tvářemi k zemi ležící,
(68) jako by v nich nikdy nebyli žili.
Ó ano, Thamúdovci věru v Pána svého
nevěřili! Ó ano, pryč tedy s Thamúdovci!
(69) A již kdysi přišli
vyslanci Naši se zvěstí radostnou k Abrahamovi a řekli:
"Mír s tebou!" a on odvětil: "Mír s
vámi!" a přinesl tele pečené bez
meškání.
(70) Když pak spatřil, že
ruce jejich se po něm nevztahují, nelíbilo se mu to a
pocítil strach před nimi.I řekli: "Neboj se, my k lidu
Lotovu jsme vysláni."
(71) A žena jeho, jež vedle
stála, se smála, zatímco on seděl; a oznámili
jsme jí o Izákovi a po Izákovi o Jakubovi zvěst
radostnou.
(72) I zvolala: "Běda mi,jak
porodit mám, když již stařena jsem a tento manžel
můj stařec? To věru by bylo věcí podivuhodnou!"
(73) Řekli: "Jsi snad udivena
rozhodnutím Božím? Nechť na vás spočine
milosrdenství Boží i požehnání Jeho, lidé
domu tohoto a On chvályhodný je i slávyplný!"
(74) Když pak strach opustil Abrahama
a on pochopil zvěst radostnou, jal se s Námi přít o lid
Lotův,
(75) neboť Abraham byl věru
člověk soucitný, laskavý a kajícný.
(76) I řekli vyslanci: "Abrahame,
přestaň s tím, vždyť rozkaz Pána tvého byl
již vydán a dolehne na ně trest neodvratný."
(77) A když přišli vyslanci
Naši k Lotovi, udělalo se mu nevolno a pojala jej úzkost o
ně, že nebude je moci chránit, a pravil: "Tohle
určitě bude den obtížný!"
(78) A seběhl se u něho v chvatu
lid jeho a oni již dříve činy hnusné páchali a
řekl jim Lot: "Lide můj, zde máte dcery mé, ony jsou pro
vás čistší. Bojte se Boha a nezahanbujte mne v hostech
mých. Což není mezi vámi jediný muž
spravedlivý?"
(79) Zvolali: "Ty přece
víš, že na dcery tvé si žádné nároky
neděláme, a ty dobře víš, čeho si
žádáme!"
(80) Odpověděl: "Kéž
bych měl dosti síly proti vám, či kéž bych se mohl
utéci k opoře mocné!"
(81) Pravili vyslanci: "Lote, jsme
vyslanci Pána tvého a tihle se k tobě nedostanou. Vydej se na cestu
s rodinou svou po uplynutí části noci a nikdo z vás
nechť se neobrací - jen žena tvá tak učiní,
ji postihne to, co i ostatní postihne. A čas pro ně
stanovený za jitra nastane, což není již jitro
blízko?"
(82) A když přišel rozkaz
Náš, obrátili jsme město jejich naruby a dali jsme na
ně pršet kamení z hlíny upěchované,
(83) u Pána tvého označené - a
není to vzdáleno od nespravedlivých.
(84) A k Madjanovcům jsme vyslali
bratra jejich Šu´ajba a on pravil jim: "Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte božstvo vedle Něho. A
nedávejte špatné míry a váhy! Já vidím,
že v blahobytu si žijete, však obávám se pro
vás trestu dne, jenž vše obklopí.
(85) Lide můj, měřte a
važte naprosto spravedlivě a nepoškozujte v ničem lidi a
nepůsobte na zemi zlo šíříce
pohoršení!
(86) Dobrota Boží je pro
vás lepší, jste-li věřící, a
já nejsem věru nad vámi strážcem
žádným."
(87) Odpověděli:
"Šu´ajbe, nařizuje ti snad modlitba tvá, abychom opustili
to, co otcové naši uctívali, anebo abychom přestali
nakládat s majetkem svým, jak chceme? Tys přece jinak
člověk mírný a rozvážný!"
(88) I pravil Šu´ajb: "Lide
můj, což nevidíte, že mám jasný důkaz
od Pána svého a že mi uštědřil od Sebe obživu
překrásnou? Já nechci se s vámi příti o
to, co vám zakazuji, já pouze chci, abyste se polepšili,
pokud jsem toho schopen, a úspěch můj jen od Boha
závisí, na Něj se spoléhám a k Němu se kajícně
obracím.
(89) Lide můj, nechť odpor
váš vůči mně na vás neuvalí
hřích, abyste nebyli postiženi tím, co již
postihlo lid Noemův či lid Lotův nebo lid Sálihův -
a lid Lotův není od vás příliš
vzdálen!
(90) Pána svého o
odpuštění proste a pokání před Ním
čiňte ? vždyť Pán můj slitovný je i
láskyplný!"
(91) Odpověděli:
"Šu´ajbe, chápeme jen málo z toho,co
říkáš, avšak vidíme věru, žes
slabý mezi námi, a nebýt rodu tvého, věru bychom
tě ukamenovali, neboť nejsi vůči nám
příliš mocný."
(92) Pravil Šu´ajb: "Lide
můj, zdaž rod můj je pro vás mocnější
než Bůh, takže jste Jej nechali za sebou nestarajíce se o
něj? Pán můj však věru objímá ve
vědění Svém vše, co děláte.
(93) Lide můj, jednejte podle
stanoviska svého, já také tak budu jednat a potom poznáte, koho
postihne trest zahanbující a kdo vlastně lhářem
byl. Dávejte pozor, já také budu dávat pozor s vámi!"
(94) A když přišel rozkaz
Náš, zachránili jsme Šu´ajba a ty, kdož spolu s
ním uvěřili, z milosrdenství od Nás
přicházejícího. A postihlo ty, kdož nespravedliví
byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich
ležící tvářemi k zemi,
(95) jako by v nich nikdy nebyli žili.
Ó ano, pryč s Madjanovci, tak jako bylo řečeno: pryč
s Thamúdovci!
(96) A poslali jsme
Mojžíše se znameními Našimi a zjevnou
pravomocí
(97) k Faraónovi a
velmožům jeho; ti však následovali rozkazu
Faraónova, ačkoliv rozkaz ten k správnému nemohl vésti.
(98) A půjde Faraón v čele
lidu svého v den zmrtvýchvstání a dovede je k
místu, kde napojí je ohněm - a jak hnusné je napajedlo, z
něhož píti budou!
(99) A byli prokletím
pronásledováni na tomto světě a budou tak i v den
zmrtvýchvstání - jak hnusný je dar, jenž bude
jim darován!
(100) A toto je část
zvěstí o městech, které ti vyprávíme:
některá z nich ještě stojí, jiná však
byla smetena.
(101) My neukřivdili jsme
obyvatelům jejich, nýbrž oni sami sobě ukřivdili, a
nebyla jim k ničemu božstva jejich, jež vedle Boha
vzývali, když naplnil se rozkaz Pána tvého, ba naopak, pouze
zkázu jejich rozmnožila.
(102) Takový je zásah
Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá
jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký!
(103) A zajisté je v tom znamení pro
toho, kdo bojí se trestu dne posledního; a to bude den, v
němž lidé budou shromážděni, a bude to den, v
němž všichni budou přítomni,
(104) Námi pouze do lhůty
stanovené odložený.
(105) A v den, až se dostaví,
nepromluví duše žádná bez Jeho svolení a
budou mezi nimi nešťastní i blažení.
(106) Pokud se týká
nešťastníků, ti do ohně přijdou a v něm
bude pro ně jen sténání a úpěni
(107) a zůstanou tam navěky, dokud
nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít
jinak; a Pán tvůj je věru vykonavatelem toho, co si
přeje.
(108) Pokud se týká
blažených, ti do zahrad se dostanou a nesmrtelní tam
zůstanou, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán
tvůj nebude chtít jinak a to dar bude nezkrácený.
(109) A nepochybuj nikterak ohledně toho,
co lidé tito uctívají: vždyť uctívají jen
to, co před nimi již otcové jejich uctívali. A My dáme
jim podíl jejich přesně, bez zkrácení.
(110) A zajisté jsme již kdysi dali
Mojžíšovi Písmo a vznikly o něm spory; a kdyby
nebylo slova, jež předtím již přišlo od
Pána tvého, bylo by mezi nimi již rozhodnuto. A oni stále o
něm vážně pochybují.
(111) Pán tvůj pak zajisté
přesně každému za skutky jeho odplatí a On dobře je
zpraven o tom, co dělají.
(112) Jdi přímo tak, jak
přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí
ti, kdož s tebou k Bohu se obrátili! A nebuďte vzpurní,
vždyť On jasně zří vše, co konáte.
(113) Neopírejte se o ty, kdož
nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný.
A nemáte kromě Boha ochránců žádných
a jinou pomoc nedostanete.
(114) Konej modlitbu na obou koncích
dne i v nočních hodinách, blízkých k
ránu a večeru! A dobré skutky věru rozptylují
špatné - a toto je připomenutí pro ty, kdož Boha
vzpomínají.
(115) Buď neochvějný,
neboť Bůh nedopustí, aby ztratila se odměna těch,
kdož dobré konají.
(116) Proč bylo mezi pokoleními
předešlými tak málo těch, kdož byli
poctiví a bránili šíření
pohoršení na zemi? A ty jsme zachránili. Zatímco
nespravedliví následovali to, čeho se jim dostalo z
přepychu, a stali se hříšníky.
(117) Pán tvůj pak není
takový, aby zničil města ona nespravedlivě,
zatímco obyvatelé jejich skutky zbožné konali.
(118) Kdyby Pán tvůj chtěl,
byl by věru učinil lidstvo národem jediným,avšak
oni stále jsou ve sporech
(119) kromě těch, nad nimiž
se Pán tvůj slitoval; a kvůli tomu je stvořil. Nechť
tedy splní se slovo Pána tvého: "Já věru peklo
džiny i lidmi společně naplním!"
(120) A vyprávíme ti toto
vše ze zvěstí o poslech, abychom tím povzbudili srdce
tvé a aby s tím k tobě přišla pravda i
varování a připomenutí
věřícím.
(121) Rci těm, kdož
nevěří: "Jednejte podle stanoviska svého, my také podle
svého budeme jednat!
(122) Vyčkávejte a my také
budeme vyčkávat!"
(123) A Bohu náleží
nepoznatelné na nebesích i na zemi a k Němu se vrací rozkazy
všechny. Uctívej Jej tedy a na Něj spoléhej - a není
Pánu tvému lhostejné to, co děláte!