Ibrahim

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Alif lám rá! Toto je Písmo, jež jsme ti seslali, abys vyvedl lidi s dovolením Pána jejich z temnot ke světlu a ke stezce mocného, chvályhodného -

(2) Boha, jemuž náleží vše na nebesích i na zemi. Běda nevěřícím před hrozbou trestu strašného

(3) - těm, kdo život pozemský více než budoucí milují, od cesty Boží odvádějí, a aby křivá byla, si přejí. Ti věru daleko jsou zbloudilí!

(4) A vyslali jsme každého posla jedině s jazykem lidu jeho, aby jim vše objasňoval. A Bůh zbloudit nechává, koho chce, a cestou správnou též vede, koho chce, a On mocný je i moudrý.

(5) A věru jsme kdysi vyslali Mojžíše se znameními Našimi řkouce mu: "Vyveď lid svůj z temnoty ke světlu a připomínej jim dny Boží!" A věru jsou v tom znamení pro každého člověka trpělivého a vděčného.

(6) A hle, pravil Mojžíš lidu svému: "Pomněte dobrodiní Božího vůči vám; když zachránil vás před rodem Faraónovým, jenž zlá muka vám působil, syny vaše zabíjel a jen ženy vaše naživu nechával. A v tom byla pro vás zkouška nesmírná od Pána vašeho.

(7) A pomněte, když Pán váš prohlásil: Budete-li vděční, rozmnožíme pro vás dobré, budete-li však nevděční, pak věru trest Můj bude přísný!"

(8) I řekl Mojžíš dále: "Budete-li nevděční, vy, i kdož jsou na zemi všichni. . . pak věru On soběstačný je i chvályhodný."

(9) Což nedošla vám zvěst o těch, kdož před vámi byli, o lidu Noemově, o ´Ádovcích a Thamúdovcích a těch, kdož po nich byli a o nichž všech jen Bůh ví? Přišli k nim poslové jejich s jasnými důkazy, však oni ruce své si do úst svých vložili a zvolali: "Nevěříme v to, s čím jste byli posláni, a věru jsme ohledně toho, k čemu nás vyzýváte, v pochybách hlubokých."

(10) A odpověděli poslové jejich: "Je snad pochybnost nějaká o Bohu, tvůrci nebes a země? On volá vás, aby vám mohl odpustit hříchy vaše a poskytl vám odklad do lhůty stanovené." I řekli nevěřící: "Vždyť vy jen smrtelníci jste nám podobní a chcete nás odvrátit od toho, co otcové naši uctívali. Přineste nám tedy své zplnomocnění zjevné!"

(11) A odpověděli poslové jejich: "Jsme vskutku pouze smrtelníci vám podobní, avšak Bůh zahrnuje přízní svou, koho chce ze služebníků svých. Nepřísluší nám přinášet vám nějaké zplnomocnění, leda s dovolením Božím. A na Boha nechť věřící se spoléhají!

(12) Proč bychom se neměli spoléhat na Boha, když nás již vedl po cestách našich? My budeme věru trpělivě snášet to, čím nám škodíte - a nechť na Boha se spoléhají ti, kdož naň se spoléhají!"

(13) A pravili ti, kdož nevěřící byli, k poslům svým: "Buď vás vyženeme ze své země, anebo se navrátíte k náboženství našemu!" A vnukl jim Pán jejich: "My vskutku nespravedlivé zahubíme

(14) a po nich vás na zemi usídlíme. A to odměnou bude těm, kdož obávali se postavení Mého a báli se hrozby Mé!"

(15) A prosili o rozhodnutí Boží a byl zklamán každý tyran tvrdošíjný,

(16) a před ním peklo stojí, v němž napájen bude hnisem tekoucím

(17) po doušcích malých, jež málem ani nespolkne. A smrt k němu bude přicházet ze všech stran, avšak nezemře, nýbrž za zády jeho bude stát trest přísný.

(18) Činy těch, kdož v Pána svého nevěří, se popelu podobají, nad nímž se vítr rozpoutal v den bouřlivý. A oni nemají moc nad ničím z toho, co si vysloužili - a to věru je bloudění daleké.

(19) Což nevidíš, že Bůh stvořil nebesa a zemi jako skutečnost? A kdyby se Mu zachtělo, nechal by vás zaniknout a přivedl by nové tvorstvo nějaké,

(20) a není to Bohu nikterak obtížné.

(21) A předstoupí všichni před Boha a řeknou slabí těm, kdož domýšliví byli: "My následovali jsme vás, jste nyní schopni nám nějak pomoci od trestu Božího?" A odpovědí: "Kdyby nás byl vedl Bůh, také bychom vás byli dobře vedli. Ale nyní je pro nás zcela jedno, zda zarmoucení jsme, či trpěliví - pro nás beztak není východiska žádného."

(22) A řekne satan, až věc bude rozhodnuta: "Bůh slib pravdivý vám přislíbil, já také jsem vám slib dal, ten však jsem nesplnil. Vždyť já nad vámi jsem neměl pravomoc nijakou, leda abych vás volal a vy mi odpověděli. Nečiňte mi kvůli tomu předhůzky, ale vyčítejte to sami sobě! Já vám nemohu pomoci a také vy mi nemůžete pomoci a zříkám se toho, že jste mě dříve k Bohu přidružovali." A pro nespravedlivé je věru přichystán trest bolestný,

(23) zatímco ti, kdož věřili a zbožné skutky konali, do zahrad uvedeni budou, pod nimiž řeky tekou, a tam, nesmrtelní z dovolení Božího, slovy "Mír s vámi!" budou přivítáni.

(24) Což neviděls, jak Bůh uvádí podobenství o slovu dobrém? Je jako strom výtečný, jehož kořen je pevný a k nebesům se pne jeho větvoví,

(25) a plody v každé době přináší z Pána tvého dovolení. A Bůh uvádí lidem podobenství - snad se vzpamatují.

(26) Slovo špatné pak podobá se stromu špatnému, jenž vyvrácen je nad zemí a jenž nemá vytrvalého stání.

(27) Bůh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím, zatímco nespravedlivé nechává bloudit. A Bůh činí, co Jemu se zlíbí.

(28) Což neviděls ty, kdož vyměřili dobrodiní Boží za nevděk a umístili lid svůj v příbytku zatracení,

(29) v pekle, v němž hořet budou? Jak hnusné to bude místo přebývání!

(30) Oni Bohu rovné přidávali, aby lid od cesty Jeho svedli. Rci: "Jen si užívejte, vždyť cíl váš konečný je oheň pekelný!"

(31) Rci služebníkům Mým, kteří uvěřili, aby modlitbu konali a rozdávali z toho, co jsme jim uštědřili, skrytě i veřejně, dříve než přijde den, v němž nebude ani obchodování, ani přátelství.

(32) Bůh je ten, jenž stvořil nebesa a zemi a z nebe vodu seslal a z ní plodům pro obživu vaši vyrůst dal. A podrobil vám lodi, aby po moři pluly podle rozkazu Jeho, a též řeky vám podmanil;

(33) a podčinil vám slunce a měsíc, jež neúnavně obíhají, a též noc a den vám podrobil

(34) a vše, oč žádali jste Jej, vám uštědřil. A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť člověk je věru nespravedlivý a nevděčný.

(35) A hle, pravil Abraham: "Pane můj, učiň město toto bezpečným a oddal od nás, ode mne i synů mých, model uctívání,

(36) neboť, Pane můj, ony zbloudit daly již mnohým z lidí. Ten, kdo následovat mne bude, ten bude z mých jedním, však kdo se proti mně postaví. . . vždyť Tys věru slitovný i odpouštějící,

(37) Pane můj, usadil jsem část potomstva svého v údolí bez polí obilných poblíže chrámu Tvého posvátného, Pane náš, aby zde modlitbu konali. Učiň, aby srdce lidí se k nim přiblížila, a uštědři jim plody co obživu - snad budou vděční!

(38) Pane náš, Ty dobře víš, co skrýváme i co najevo dáváme, a nic neskryje se před Bohem ani na nebi, ani na zemi.

(39) Chvála Bohu, jenž daroval mi přes stáří mé Ismaela a Izáka - a Pán můj věru dobře slyší vzývání.

(40) Pane můj, učiň, abych dodržoval modlitbu já i potomstvo mé a vyslyš, Pane náš, mé volání!

(41) Pane náš, odpusť mně i rodičům mým i věřícím v den, kdy nastane zúčtování!"

(42) Nedomnívej se, že Bohu je lhostejné, co nespravedliví konají; On pouze odklad jim dává do dne, kdy oči budou vytřeštěny,

(43) kdy lidé přijdou s krky nataženými a s hlavami strnule zdviženými, se zraky neschopnými se odvrátit a se srdci prázdnými.

(44) Varuj lidi přede dnem, kdy trest se k nim dostaví a kdy řeknou ti, kdož byli nespravedliví: "Pane náš, dej nám odklad do blízké lhůty a my pak odpovíme na výzvu Tvou a posly následovat budeme." "Což jste již dříve nepřísahali, že pro vás zánik neplatí?

(45) Obývali jste příbytky těch, kdož před vámi sami sobě ukřivdili, a přece vám bylo jasné, jak s nimi jsme naložili, a příklady různé jsme vám uváděli."

(46) Oni úklady své chystali, však Bůh si s nimi ví rady, i kdyby úklady jejich byly takové, že horami by hýbaly.

(47) Nedomnívej se, že Bůh nedodrží slib Svůj prorokům daný - vždyť Bůh věru mocný je a pomsty je pánem

(48) v den, kdy země nahrazena bude zemí jinou a nebe jiným nebem a kdy lidé stanou před Bohem jediným, podmanitelem.

(49) V ten den pak spatříš hříšníky pospolu řetězy svázané,

(50) oděvy jejich ze smůly budou a tváře jejich ohněm pokryté,

(51) aby Bůh mohl odměnit duši každou za to, co si vysloužila, vždyť Bůh věru je rychlý v účtování.

(52) A toto je pro lidi sdělení, aby tím byli varováni a aby věděli, že On je Bůh jediný, a aby si to připomenuli ti, kdož jsou rozumní.