Al-Hijr

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Alif lám rá! Toto jsou znamení Písma a Koránu zjevného.

(2) Často si nevěřící budou přát, aby byli odevzdanými do vůle Boží!

(3) Nech je být, ať si pojídají, užívají a nadějí klamnou se kojí, vždyť záhy se dozvědí!

(4) Nezahubili jsme žádné město, aniž se mu dostalo Písma známého,

(5) a žádný národ nemůže způsobit uspíšení ani oddálení termínu svého.

(6) Říkají: "Ty, jemuž připomenutí bylo sesláno, věru jsi džinem posedlý!

(7) Pročpak k nám nepřivedeš anděly, pravdu mluvíš-li?"

(8) My anděly jen k vykonání rozhodnutého sesíláme - a potom nebudou nevěřící k těm, jimž odklad je dán, patřit.

(9) My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit.

(10) Již před tebou jsme k stranám dávným posly vyslali,

(11) však nepřišel k nim posel žádný, by se mu neposmívali.

(12) Takto mu razíme cestu do srdcí hříšníků.

(13) A neuvěří v něj, i když se už naplnil obvyklý osud předchozích.

(14) A i kdybychom jim bránu nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní,

(15) přece by říkali: "Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé očarovaní!"

(16) A na nebi jsme umístili znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně patří, krásnými

(17) a ochránili jsme je před všemi satany prokletými -

(18) kromě těch, kdož pokradmu naslouchají, však ti jsou pronásledováni plamenem jasně zářícím.

(19) A zemi jsme rozprostřeli a rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na ní vyrůst každé věci správně vyvážené

(20) a připravili jsme na ní potravu pro vás i pro ty, jimž obživu neskýtáte.

(21) A není žádné věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly, a sesíláme vám ji jedině v míře stanovené.

(22) A poslali jsme větry oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji nemáte.

(23) A jsme to My, kdo život i smrt dáváme, a My sami všeho jsme dědici

(24) a dobře známe ty z vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se drží.

(25) A Pán tvůj je všechny shromáždí, vždyť On moudrý je, vševědoucí.

(26) Stvořili jsme člověka z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,

(27) zatímco džiny jsme již dříve vytvořili z ohně prudce spalujícího.

(28) A hle, pravil Pán tvůj andělům: "Já smrtelníka stvořím z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,

(29) a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním se klaníce!"

(30) A padli před ním uctívajíce jej vespolek andělé všichni,

(31) kromě Iblíse, jenž odmítl být mezi uctívajícími.

(32) I pravil Bůh: "Iblísi, proč nejsi mezi těmi, kdož klaní se, také ty?"

(33) Odvětil: "Nebudu padat na zem před smrtelníkem, jehož jsi z hlíny suché stvořil, vzaté z bláta poddajného!"

(34) I pravil Bůh: "Odejdi odsud, neboť jsi věru prokletý!

(35) A nechť na tobě prokletí lpí až do dne soudného!"

(36) Řekl Iblís: "Pane můj, poskytni mi odklad do dne, kdy budou vzkříšeni!"

(37) I pravil Bůh: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo

(38) až do dne času stanoveného!"

(39) Odpověděl: "Pane můj, za to, žes mne svedl, okrášlím jim vše, co na zemi je, a všechny je uvedu v bloudění,

(40) kromě těch, kdož jsou služebníci Tvoji upřímní!"

(41) I pravil Bůh: "Toto je stezka přímá podle mého mínění,

(42) a věru nebudeš mít žádnou pravomoc nad služebníky mými, leda nad těmi, kdož tě následují svedeni,

(43) a pro ně všechny bude pak peklo místem setkání slíbeného."

(44) A to má sedm bran a u každé brány bude z nich skupina zvláštní.

(45) Naopak bohabojní mezi zahradami a u pramenů budou přebývat:

(46) "Vstupte do nich s pokojem a bezpečni!"

(47) Z hrudí jejich jim veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat,

(48) žádná starost se jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.

(49) Zvěstuj služebníkům Mým, že Já jsem věru odpouštějící i slitovný,

(50) avšak že trest Můj bude trest bolestný!

(51) A vypravuj jim o hostech Abrahamových,

(52) když k němu přišli zdravíce "Mír s tebou!" a on jim odpověděl: "My věru se vás bojíme."

(53) I pravili: "Neboj se, vždyť my ti přinášíme zvěst radostnou o narození chlapce moudrého!"

(54) Otázal se: "Jak byste mi mohli oznamovat takovou zvěst, když na mne již stáří dolehlo? Jménem čeho mi to oznamujete?"

(55) Odpověděli: "Oznamujeme ti to jménem pravdy - nebuď tedy z těch, kdo naději ztrácejí."

(56) Pravil: "Kdo jiný ztrácí naději v milosrdenství Pána svého než ti, kdož bloudí?"

(57) A pokračoval: "A jaká je tedy vaše záležitost, vyslanci?"

(58) Odvětili: "Byli jsme vysláni k lidu hříšnému

(59) - kromě rodu Lotova, jejž věru celý zachráníme

(60) vyjma ženy jeho, neboť jsme o ní již rozhodli, že bude mezi opozdilými."

(61) A když vyslanci k rodu Lotovu přišli,

(62) pravil Lot: "Věru jste pro mne lidé podezřelí!"

(63) Odpověděli: "Nikoliv, my přišli k tobě se slibem, jejž oni v pochybnost brali,

(64) a pravdu ti přinášíme a věru jsme pravdomluvní.

(65) Vydej se na cestu se svou rodinou v temné části noci a kráčej za nimi! A ať nikdo z vás se neobrací! Jděte tam, kam vám přikázáno!"

(66) A sdělili jsme mu tento rozkaz, neboť ten z nich, kdo pozadu zůstane, měl zahuben být ráno.

(67) Rozradostněni zprávou přispěchali lidé města onoho

(68) a Lot jim pravil: "Toto moji hosté jsou, zneuctění mi tedy nezpůsobte,

(69) však Boha se bojte a hanbou mne nepokrývejte!"

(70) Pravili: "Což jsme tě nebránili před vším lidstvem?"

(71) I zvolal Lot: "Hle, zde dcery mé máte, když už to spáchat chcete!"

(72) Při tvém životě, tito lidé věru tápali v opilství svém,

(73) však výkřik je uchvátil při východu slunce.

(74) A obrátili jsme to město vzhůru nohama a seslali jsme na ně déšť kamenů z hlíny pálené;

(75) zajisté je v tom znamení pro pozorovatele bedlivé!

(76) A věru ono je na cestě trvalé

(77) a zajisté je v tom znamení pro věřící!

(78) A také lid Houštin se ukázal nespravedlivým,

(79) však pomsta naše na ně dopadla; a jsou ti i oni věru příkladem jasným!

(80) Též obyvatelé al-Hidžru vyslance Naše za lháře prohlásili

(81) a přinesli jsme jim znamení Své, však oni se odvrátili.

(82) V horách si příbytky své, jsouce bezpečni, vysekávali

(83) a ozval se zrána nad nimi výkřik jediný

(84) a nebylo jim k ničemu to, co si vysloužili.

(85) Stvořili jsme nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, jako skutečnost; a hodina neodvratně nastane, odpouštěj tedy odpouštěním krásným,

(86) vždyť Pán tvůj je věru stvořitelem i vševědoucím.

(87) A již dali jsme ti sedm opakovaných i Korán vznešený,

(88) neobracej tedy zrak svůj žádostivě k tomu, co dali jsme některým párům z nich v užívání, nermuť se kvůli nim, ale rozprostři křídla svá nad věřícími

(89) a rci: "Já věru jsem varovatel zjevný."

(90) A podobně jsme seslali trest na ty, kdož rozdělují

(91) a kteří Korán na části rozkládají.

(92) Při Pánu tvém, věru si od nich všech vyžádáme počet

(93) z toho, co konali.

(94) Ohlas tedy to, co ti bylo přikázáno, a odvrať se od modloslužebníků,

(95) Vždyť My stačíme ti proti posměváčkům,

(96) kteří vedle Boha ještě jiné božstvo staví, však záhy poznají!

(97) A víme již, že hruď tvá je stísněna tím, co říkají,

(98) ty však chválu Pána svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář padají,

(99) a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!