Al-Israa
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Sláva tomu, jenž za noci
přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do
mešity nejvzdálenější, jejíž
okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá
Svá znamení. A On věru slyšící je a
jasnozřivý.
(2) A darovali jsme
Mojžíšovi Písmo a učinili jsme je pro dítka
Izraele vedením řkouce: "Nevezmete sobě vedle Mne nikoho
jiného za ochránce,
(3) ó potomci těch, jež
nesli jsme v arše s Noem, jenž služebníkem byl
Naším vděčným!"
(4) A stanovili jsme v Písmu o
dítkách Izraele toto: "Podvakrát naplníte zemi
pohoršením a vyniknete velkým povznesením.
(5) A až dostaví se
splnění slibu prvního, vyšleme proti vám
služebníky Své strašnou mocí vládnoucí a
ti mezi příbytky vaše proniknou; slib ten se věru uskuteční.
(6) Potom vám opět dáme
dosáhnout úspěchu proti nim a rozmnožíme
vás v majetcích i v synech a početnějším
houfem vás učiníme.
(7) Konáte-li dobro, sami pro sebe
tak činíte, a konáte-li špatné, proti sobě tak
činíte. A až se vyplní slib druhý, pošleme
na vás služebníky, aby vás poznamenali na tvářích
a aby pronikli do chrámu, stejně jako tam vnikli poprvé, a aby
zničili vše, čeho se zmocní, úplným
zničením.
(8) Možná že Pán
váš se nad vámi slituje, však jestliže opět
začnete, začneme i My. A učinili jsme peklo pro
nevěřící vězením.
(9) A věru tento Korán vede k
cestě, jež nejpřímější je, a
zprávu radostnou věřícím zvěstuje,
kteří zbožné skutky konají, že odměna
velká určena je pro ně
(10) a že pro ty, kdož
nevěří v život posmrtný, jsme připravili
trest bolestný.
(11) A člověk
vyzývá ke zlu, tak jak vyzývá k dobru,
vždyť člověk je unáhlený.
(12) Učinili jsme noc a den dvěma
znameními; znamení noci jsme zastřeli, však
znamení dne jsme viditelným učinili, abyste mohli
získávat v něm z dobrodiní Pána svého a abyste
poznali počet roků i času počítání. A
každou věc jsme učinili nejvýš srozumitelnou.
(13) Každému člověku jsme
připevnili ptáka osudu jeho na šíji a v den
zmrtvýchvstání vyjmeme pak každému knihu jeho a
setká se s ní otevřenou.
(14) "Čti knihu svou! Dnes
sám postačíš si proti sobě jako zúčtovatel!"
(15) Kdo po cestě správné se
ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo
bloudí, ten jen proti sobě tak činí. A
žádná duše nákladem obtěžkaná
neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho
dříve, než byl námi vyslán posel.
(16) A když si přejeme zahubit
město nějaké, poručíme boháčům jeho, aby
v něm nepravosti páchali a pak uskuteční se slovo
Naše nad ním vyřčené a zahubíme je
zničením dokonalým.
(17) Kolik pokolení jsme již
zahubili po Noemovi! Pán tvůj pak hříchů
Svých služebníků znalcem je i pozorovatelem
dostatečným.
(18) Těm, kdož po věcech
rychle pomíjivých touží, pospíšíme
dát v něm to, co chceme, a tomu, komu chceme; však potom pro
ně peklo připravíme, aby v něm hořeli v
ponížení a v zavržení.
(19) Kdož však po
životě budoucím touží a usilují o něj
horlivě, jsouce přitom věřící -
vděčně uznáno bude jejich snažení.
(20) Všem, těm i oněm, My
rozmnožíme Pána tvého dary a Pána tvého dary
neznají omezení.
(21) Pohleď, jak jsme dali
přednost jedněm před druhými! V životě
budoucím věru ještě vyšší hodnosti a
větší přednosti jsou!
(22) A nepřidávej k Bohu
božstva jiného, abys nezůstal zahanben a opuštěn.
(23) Pán tvůj rozhodl, abyste
nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré
prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou,
neříkej jim "Fuj!" a neodbývej je stroze,
nýbrž mluv s nimi slovem laskavým!
(24) Skloň k nim oběma z
milosrdenství křídla pokory a řekni: "Pane
můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali,
když jsem byl malý!" .
(25) Pán váš nejlépe
ví, co v duších vašich je a jste-li zbožní,
On věru ke kajícníkům je
odpouštějící.
(26) A dávej příbuznému
po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží
jdoucímu,však nerozhazuj rozhazováním,
(27) vždyť marnotratní
jsou bratři satanovi a satan byl vůči Pánu svému
nevděčný.
(28) Jestliže se od nich
odvrátíš čekaje na milosrdenství Pána
svého, ve které doufáš, potěš je alespoň slovem
útěšným!
(29) A neměj ruku svou
přivázanou ke krku svému ani ji nerozevírej
příliš široce, abys nebyl pomlouván a neupadl v
nouzi.
(30) Pán tvůj otevřenou
rukou uštědřuje obživu anebo ji odměřuje, komu
chce, neboť On dobře je zpraven o služebnících
Svých a jasně je zří.
(31) Nezabíjejte děti své z
obavy před zchudnutím, vždyť My jim i vám
obživu uštědříme. A jejich zabíjení je
hříchem velkým.
(32) A nezabíjejte osoby, jež
Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li
někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho
nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však
při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu
bude pomoženo.
(33) A nepřibližujte se k majetku
sirotka, leda způsobem co nejlepším, pokud nedosáhne
dospělosti. Dodržujte věrně závazky své, neboť
žádáno bude zúčtování o
závazku!
(34) A buďte spravedliví v
míře, když odměřujete, a važte vahami
přímými - to pro vás je lepší i
nejlepší co do výsledku.
(35) A nenásleduj to, o čem
vědění nemáš, vždyť sluch, zrak i srdce
budou všechny žádány, aby počet vydaly.
(36) A nevykračuj si po zemi troufale,
vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedosáhneš
výškou svou hor vrcholku.
(37) To všechno je
špatností u Pána tvého a je mu to odporné.
(38) A toto je část toho, co
vnukl ti Pán tvůj z moudrosti Své. A nedávej vedle Boha
božstvo jiné, bys nebyl do pekla uvržen, potupen a zatracen!
(39) Což Pán váš
přednostně vás syny vyznamenal, zatímco sám pro
sebe si z andělů dcery vzal? Vy věru hovoříte slova
nehorázná!
(40) A vysvětlili jsme to v
Koránu tomto, aby se upamatovali, avšak to jen rozmnožilo
odpor jejich.
(41) Rci: "Kdyby byla vedle Něho
ještě božstva jiná, jak říkají,
věru by usilovala najít k Pánu trůnu cestu.
(42) Sláva Jemu - a oč
vznešenější je On než to, co o něm
říkají, povýšením velikým!"
(43) A pěje slávu Jeho sedm
nebes a země i vše, co na nich je. A není věci, jež
by chválu Jeho neslavila, avšak vy nevěřící
slavení jejich nechápete. On věru mírný je i odpouštějící.
(44) Když
přednášíš Korán, spouštíme mezi
tebe a ty, kdož nevěří v život budoucí,
závěs zahalující
(45) a na srdce jejich clony klademe,
takže jej nechápou, a hluchotu do jejich uší: A
když se v Koránu zmiňuješ o Pána svého jedinosti,
zády se obracejí s nechutí.
(46) My dobře víme,
jakým způsobem naslouchají, když k tobě uši
natahují a když tajně rozmlouvají a když
nespravedliví říkají: "Vy následujete jen
člověka očarovaného!"
(47) Pohleď jen, jaká
podobenství o tobě uvádějí, jak bloudí a
nalézt cestu nemohou
(48) a říkají:
"Až staneme se kostmi a prachem, budeme vzkříšeni
nějakým novým stvořením?"
(49) Odpověz: "I kdybyste byli
kamenem nebo železem
(50) či jakýmkoliv
stvořením, jehož vzkříšení se
zdá nemožné hrudím vašim!" A řeknou: "A
kdo nás k životu navrátí?" Odpověz:
"Ten, jenž stvořil vás poprvé." A budou nad tebou
hlavami potřásat a zeptají se: "A kdy to bude?"
Odpověz jim: "Možná že je to už blízko!
(51) V ten den, kdy On vás
zavolá a vy odpovíte voláním chvály Jeho,
usoudíte, že zůstali jste v hrobech svých jen
maličko."
(52) Řekni
služebníkům Mým, aby hovořili jen to, co
nejlepší je. A satan věru rozsévá mezi vámi
rozkol, vždyť satan člověku je zjevným
nepřítelem.
(53) Pán váš zná
vás nejlépe, a zachce-li se Mu, smiluje se nad vámi, a bude-li
chtít, potrestá vás. A neposlali jsme tě, abys byl
nad nimi dozorcem.
(54) Pán tvůj zná
nejlépe ty, kdož na nebesích jsou i na zemi. A věru jsme posly
některé nad druhými vyznamenali a Davidovi jsme
žaltář dali.
(55) Rci: "Jen si vzývejte ty,
jež jste si vedle Něho vymyslili! Ti mocí žádnou
nevládnou, aby od vás neštěstí odvrátili
či je změnili."
(56) Ti, které vzývají, sami
prostředek hledají, jak co nejvíce se
přiblížit k Pánu svému, v milost Jeho doufajíce
a trestu Jeho se obávajíce, neboť Pána tvého trest je
věru obav hodný.
(57) A nebylo města bezbožného,
jež bychom nebyli zahubili či trestem strašným
nepotrestali přede dnem zmrtvýchvstání; a takto je to
napsáno v Knize původní.
(58) A zabránilo nám v tom,
abychom znamení seslali, leda to, že národy dávné za
lež je prohlašovaly. A Thamúdovcům jsme velbloudici jako
ukázku znamení dali, však bezbožně s ní
nakládali. A My znamení Svá jen pro postrašení
sesíláme.
(59) A hle, pravili jsme ti:
"Pán tvůj objímá lidi (ve
vševědoucnosti své)!" A
učinili jsme vidění, jež jsme ti ukázali, jen
pokušením pro lidi a taktéž i strom prokletý v
Koránu. My strach jim naháníme, však to jen jejich
vzpurnost velkou posiluje.
(60) A hle, pravili jsme k
andělům: "Padněte na zem před Adamem!" I padli
všichni kromě Iblíse, jenž řekl: "Mám
padnout na zem před tím, jehož jsi z hlíny
stvořil?
(61) Vidíš tohoto, jehož
jsi poctil více než mne? Dáš-li mi odklad až do
dne zmrtvýchvstání, já věru zkrotím
potomstvo jeho všechno kromě několika málo!"
(62) I řekl Bůh: "Odejdi! A kdo
z nich tě bude následovat, tomu peklo bude odměnou bohatou.
(63) Sváděj tedy hlasem
svým ty z nich, které můžeš, a zaútoč na
ně jízdou svou i pěchotou, staň se
společníkem majetku jejich i dětí a sliby jim
čiň, vždyť sliby satanovy jsou jen šalbou pouhou.
(64) Nad služebníky Mými
však pravomoc nebudeš mít žádnou!" Pán
tvůj pak stačí jim co ochránce!
(65) Pán váš je ten,
jenž pro vás sune lodi na moři, abyste mohli hledat
podíl z dobrodiní Jeho; a On vůči vám je
slitovný.
(66) A když postihne vás pohroma
na moři, vzdálí se od vás ti, které vedle Něho
vzýváte, když však zachrání vás na
pevnině, tu odvrátíte se - vždyť člověk
je věru nevděčný.
(67) Jste si tak jisti, že On s
vámi nepotopí okraj souše nebo že na vás
nepošle bouři písečnou? Potom už nenajdete pro sebe
ochránce jediného.
(68) Anebo jste si tak jisti, že
vás neuvrhne do tohoto nebezpečí podruhé a že na
vás nepošle vítr bouřlivý a nezahubí
vás za to, že jste byli nevděční? Potom už
nenajdete proti Nám pomocníka žádného.
(69) Věru jsme milostí Svou
syny Adamovy poctili a na pevnině i na moři jsme je nosili a
obživu jsme jim uštědřili výtečnou a před
mnohými z těch, jež jsme stvořili, přednost jsme jim
dali významnou.
(70) Přijde den, kdy zavoláme
lidi všechny i s jejich záznamy; a komu bude dána kniha jeho
do pravice - ti čísti budou z knihy své a nebudou ani o nitku
ošizeni.
(71) A kdo v tomto životě
slepý byl, bude slepý i v onom a ještě více z
cesty zbloudí.
(72) A věru by tě byli
nevěřící málem zlákali od toho, co jsme
ti vnukli, aby sis o Nás vymyslil něco jiného -a tehdy byli by si
tě vzali za přítele svého.
(73) A kdybychom tě nebyli
posílili, byl by ses málem k nim přiklonil, byť i
nemnoho. . .
(74) Tehdy bychom ti byli dali okusit
dvojnásob v životě i dvojnásob ve smrti a nebyl bys našel
proti Nám pomocníka žádného.
(75) A byli by tě málem
donutili k opuštění země této, aby tě z ní
vyhnali. Avšak zůstali by v ní po odchodu tvém jen nedlouho,
(76) podle obvyklého osudu těch
poslů, jež vyslali jsme již před tebou - vždyť ve
zvyklostech Našich nenalezneš odchýlení nijakého.
(77) Konej modlitbu při sklonku slunce
až do setmění nočního a přednášej
Korán za jitra, vždyť přednášení
jitřní je před svědky konáno.
(78) A za noci bdi v
přednášení z dodatečné horlivosti pro sebe -
možná že Pán tvůj tě pošle na
místo, jež je chváleno.
(79) A rci: "Pane, dej mi vstoupit
vstoupením spravedlivým a dej mi vyjít vyjitím
spravedlivým. A dej mi od Sebe zplnomocnění jako
pomoc!"
(80) A rci: "Přišla pravda a
zmizel klam, a věru klam je něčím, co zmizí."
(81) A sesíláme v
Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro
věřící, však nespravedlivým to jen
ztrátu zvětšuje.
(82) A sesíláme v
Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro
věřící, však nespravedlivým to jen
ztrátu zvětšuje.
(83) Když člověka
dobrodiním zahrnujeme, odvrací se a vzdaluje se, když
však neštěstí se ho dotkne, tu zoufalý je.
(84) Rci: "Každý
jedná podle způsobu svého a Pán váš dobře
ví, kdo nejlépe je veden po cestě Jeho."
(85) A vyptávat se tě budou na
Ducha. Odpověz: "Duch přichází z rozkazu Pána
mého a bylo vám dáno z vědění, jen ne
mnoho."
(86) Kdybychom chtěli, věru
bychom odnesli to, co jsme ti vnukli, a potom bys nenašel proti Nám
ochránce žádného ve věci té,
(87) leda z milosrdenství
Pána svého, jehož přízeň vůči tobě
veliká je zajisté.
(88) Rci: "I kdyby se lidé a
džinové spojili, aby něco podobného Koránu tomuto
vytvořili, nebyli by schopni přijít s něčím
podobným, byť by si vzájemně byli pomocníky."
(89) A v Koránu tomto jsme vskutku
lidem různé druhy podobenství vyložili, avšak
většina z nich vše kromě nevíry odmítá
(90) a říká:
"Neuvěříme ti, pokud nedáš vytrysknout
před námi ze země prameni
(91) nebo nebudeš mít zahradu s
datlovníky a vinnou révou a nedáš řekám s
hojností vody téci mezi nimi
(92) či dokud nenecháš,
jak tvrdíš, spadnout na nás nebe po kusech anebo si
nepřivedeš Boha a anděly jako ručitele
(93) či pokud nebudeš mít
dům se zlatými ozdobami anebo sám nevystoupíš na
nebe. A neuvěříme ve vystoupení tvé na nebe, pokud
nám z něho nesešleš Knihu, již bychom
čísti mohli." Odpověz: "Sláva Pánu
mému, což nejsem toliko smrtelníkem a poslem?"
(94) Co brání těmto
lidem, aby uvěřili, když se jim dostalo správného
vedení, ne-li to, že říkají: "Cožpak
by Bůh vyslal smrtelníka jako posla Svého?"
(95) Odpověz: "Kdyby na zemi
andělé byli a v míru po ní chodili, věru bychom k nim
seslali z nebe anděla jako posla Svého."
(96) Rci: "Bůh stačí
mi jako svědek mezi mnou a vámi, neboť On o
služebnících Svých dobře zpraven je a jasně
zří je."
(97) Ten, koho Bůh vede, dobře je
veden, však pro ty, jimž zbloudit dal, nenalezneš
ochránce mimo Něho. A v den zmrtvýchvstání je
shromáždíme plazící se na
tvářích, slepé, němé a hluché; útočištěm
jejich pak bude peklo, a kdykoliv uhasínat bude, My přidáme
více žáru pro ně.
(98) Toto odměnou jejich bude za to,
že ve znamení Naše nevěřili a říkali:
Až staneme se kostmi a prachem, budeme vzkříšeni
nějakým novým stvořením?
(99) Což nevidí, že
Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi, je schopen stvořit jiné
podobné jim? A stanovil jim lhůtu, o níž pochyby není,
avšak nespravedliví odmítají vše kromě
nevíry.
(100) Rci: "Kdybyste vlastnili
pokladnice milosrdenství Pána mého, věru byste je
střežili ze strachu před spotřebováním,
neboť člověk je velmi lakomý."
(101) A kdysi jsme dali
Mojžíšovi devět znamení zřetelných.
Zeptej se dítek Izraele na to, jak přišel k oněm a
Faraón mu řekl: "Mojžíši, já
domnívám se, žes očarovaný!"
(102) Mojžíš
odpověděl: "Ty věru víš, že to byl
jedině Pán nebes a země, jenž seslal to jako
znamení objasňující. A já se
domnívám, Faraóne, že ke zkáze jsi
odsouzený!"
(103) A chtěl je Faraón ze
země vypudit, avšak utopili jsme jej i ty, kdož byli s
ním, všechny
(104) a řekli jsme poté
dítkám Izraele: "Obývejte tuto zem, a až
přijde čas slíbený Hodiny poslední, v houfu
vás přivedeme!"
(105) A seslali jsme jej s pravdou a s
pravdou také sestoupil. A vyslali jsme tě pouze, abys hlasatelem byl
zvěsti radostné a varovatelem.
(106) A Korán jsme rozdělili,
abys jej přednášel lidem pozvolna, a seslali jsme jej
sesláním opakovaným.
(107) Rci: "Věřte v něj,
nebo nevěřte - ti, kterým dáno vědění
bylo již předtím, ti na tváře své padají
sklánějíce se, když přednášen je jim,
(108) a pronášejí:
Sláva Pánu našemu, slib Pána našeho se věru
vyplnil!
(109) A padali na tváře své
plačíce, v pokoře vzrůstající."
(110) Rci: "Vzývejte Boha
či vzývejte Milosrdného,a ať již Jej
nazýváte jakýmkoliv jménem, Jemu náleží
jména nejkrásnější. A při modlitbě své nemluv
ani příliš nahlas, ani příliš potichu,
nýbrž hledej mezi obojím cestu střední!"
(111) Rci: "Chvála Bohu,
jenž nevzal si pro sebe dítě žádné, jenž
nemá společníka ve vládě a nepotřebuje
před ponížením ochránce!" A oslavuj
velikost Jeho!