Al-Anbiyaa
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Přibližuje se k lidem
zúčtování jejich, zatímco lhostejně se
odvracejí,
(2) a kdykoliv jim od Pána jejich
nové připomenutí přijde, jen jako v zábavě mu
naslouchají
(3) s výsměchem v
srdcích. A ti, kdož nespravedliví jsou, tajně se domlouvají:
"Což není on jen smrtelník vám podobný?
Cožpak se chcete podílet na kouzelnictví, přestože
oči máte vidoucí?"
(4) Rci: "Pán můj
dobře zná řeči na nebesích i na zemi, On
slyšící je i vševědoucí."
(5) Však naopak oni
hovoří: "To jsou jen sny popletené či spíše
on sám si to vymyslil, ba věru on básníkem je!
Ať tedy předloží znamení, s jakými byli
vysláni proroci staří!"
(6) Neuvěřilo před nimi
žádné město, a zahubili jsme je. Uvěří snad
nyní tito?
(7) A poslali jsme před tebou pouze
muže, jimž vnuknutí jsme dali. Zeptejte se tedy lidí,
jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li!
(8) A nedali jsme těmto prorokům
těla, jež by pokrmy nejedla, a ani nesmrtelní nebyli.
(9) Potom jsme splnili slib jim
daný a zachránili jsme je i ty, jež jsme chtěli,
zatímco přestupníky jsme zahubili.
(10) A nyní jsme vám již
Písmo seslali, v němž pro vás je
připomenutí - což to nepochopíte?
(11) A kolik jsme vyvrátili
měst, jež byla nespravedlivá, a po nich vzniknout jsme
národům jiným dali!
(12) A jakmile pocítili
přísnost Naši, prchat z měst se jali.
(13) "Neprchejte, ale raději se
vraťte k přepychu, v němž jste žili, a do
příbytků svých - možná že o
vydání počtu požádáni budete!"
(14) A odpověděli:
"Běda nám, my věru byli jsme nespravedliví!"
(15) A nepřestalo toto
volání jejich, dokud jsme je jak obilí neskosili a
životy jejich nezhasili.
(16) My nebesa a zemi a vše, co je
mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili;
(17) kdybychom se byli chtěli pobavit,
našli bychom si zábavu u Sebe, kdybychom už tak učinit
zamýšleli.
(18) Naopak My pravdu proti falši
mrštíme, a roztříští ji, a hle, ona se
rozplyne; však běda vám za to, co lživě Bohu
připisujete!
(19) Jemu náleží
všichni, kdož na nebesích jsou a na zemi; a ti, kdož u
Něho dlí, nejsou tak hrdopyšní, aby Mu nesloužili,
a nikdy neumdlí
(20) a pějí slávu Jeho
dnem i nocí bez přestání.
(21) Vzali si snad božstva
pozemská, jež k životu probouzejí?
(22) Kdyby byla na nebi a na zemi
božstva jiná kromě Boha, věru by obojí již
zkáze bylo propadlo. A oč je Bůh, Pán trůnu,
slavnější než to, co mu připisují!
(23) A On nebude tázán na to,
co koná. zatímco oni budou dotazováni na počtu
vydání.
(24) Či vzali si vedle Něho
božstva jiná? Rci: "Předložte tedy důkaz
svůj! Toto je připomenutí těm, kdož se mnou jsou, i
připomenutí těm, kdož byli přede mnou!"
Však naopak, většina z nich pravdu nezná a odvrací
se od ní.
(25) A nevyslali jsme před tebou
žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: "Není
božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!"
(26) Hovoří:
"Milosrdný si vzal děti!" Sláva Mu! Ba nikoliv, to
služebníci jsou jen Jeho ctihodní,
(27) kteří se dříve
než On promluvit neodvažují a jen podle rozkazu Jeho
jednají.
(28) A On zná dobře, co je
před nimi a co je za nimi, a oni se přimlouvat nesmějí,
leč za toho, v němž On nalezne zalíbení; a oni se
před Ním třesou bázní.
(29) A kdyby někdo z nich řekl:
"Já božstvem vedle Něho jsem," toho bychom peklem
odměnili, neboť takto My nespravedlivé odměňujeme.
(30) Což ti, kdož
nevěří, nevidí, že nebesa a země byly
pevně spojeny a že jsme je od sebe odtrhli a že z vody jsme
vše živé učinili? Což neuvěří?
(31) A vztyčili jsme na zemi hory
pevně zakotvené, aby se s nimi nekývala, a učinili jsme na
ní průchody jako cesty - snad jimi budou vedeni.
(32) A učinili jsme nebe střechou
chráněnou a přesto se oni odvracejí od Našich
znamení.
(33) On je ten, jenž stvořil noc
i den, slunce i měsíc a oba po nebeské své dráze
plují.
(34) Žádnému ze
smrtelníků, kteří před tebou byli, jsme
nesmrtelnost nedali. A jestliže ty zemřeš, budou snad oni
nesmrtelní?
(35) Každá duše smrti
okusí; a zkoušíme vás zlým i dobrým co
pokušením, a k Nám budete navráceni.
(36) A když tě
nevěřící spatří, posměšky si z
tebe jen dělají a hovoří: "Je tohle ten, co
zmiňuje se pohrdavě o božstvech vašich?" A při
tom sami nevěří v Milosrdného připomenutí!
(37) Člověk je stvořen ze
spěchu! Já ukáži vám záhy Svá
znamení, však nežádejte jejich
uspíšení!
(38) A říkají
nevěřící: "Kdy slib tento se splní, jste-li
pravdomluvní?"
(39) Kéž by znali ti, kdož
nevěří, tu chvíli, kdy nebudou moci oheň
odvrátit od tváří svých a zad svých a
kdy pomoc žádnou mít nebudou!
(40) Ba, Hodina přikvačí
na ně znenadání a v úžas je uvede a nebudou
schopni ji zadržet a ani odklad nedostanou.
(41) A dělali si posměšky
již z poslů předchozích, avšak to, čemu se
posmívali, obklopilo ty, kdož tomu se posmívali.
(42) Rci: "Kdo ochrání
vás za noci i za dne před Milosrdným?" A přece od
připomenutí Pána svého se odvracejí!
(43) Mají snad místo
Nás božstva jiná, jež bránit je budou? Ta nejsou
schopna pomoci ani sama sobě, a oni jimi nebudou proti Nám
chráněni.
(44) Ba naopak, nechali jsme je i otce
jejich užívat světa tohoto tak, až prodloužily se
životy jejich. Což nevidí, že
přicházíme na zem zmenšujíce ji ze všech
stran? Jsou snad vítězi oni?
(45) Rci: "Já varuji vás
jedině vnuknutím mně daným, však hluší
neslyší volání, jsou-li varováni."
(46) A jestliže se jich dotkne jen
jediné dechnutí trestu Pána tvého, vykřiknou:
"Běda nám, my vskutku nespravedliví jsme byli!"
(47) A postavíme v den
zmrtvýchvstání váhu spravedlivou a nebude duše
žádná o nic ošizena; a i kdyby to mělo jen
váhu zrna hořčičného, My je přineseme. A my
stačíme si jako účetní.
(48) A dali jsme již kdysi
Mojžíšovi a Árónovi spásné
zjevení, osvícení, i bohabojným
připomenutí,
(49) těm, kteří se
Pána svého kvůli nepoznatelnému obávají a před
Hodinou se chvějí.
(50) A toto je připomenutí
požehnané, Námi seslané. Chcete je snad popírat?
(51) A darovali jsme již
předtím Abrahamovi správné vedení, neboť jsme o
něm věděli.
(52) Hle, pravil otci svému a lidu svému:
"Co je to za sochy, jichž se tak usilovně
přidržujete?"
(53) Odpověděli: "Shledali
jsme, že otcové naši je uctívali."
(54) Pravil: "Vskutku vy i vaši
otcové ve zjevném bludu jste!"
(55) I řekli: "Přišels
k nám s pravdou, anebo jsi jedním z těch, kdo
žertují?"
(56) Odpověděl: "Ba právě
naopak! Váš Pán je Pánem nebe a země a On obé
stvořil. A já jsem jedním z těch, kdož to
dosvědčují.
(57) Při Bohu, dozajista
nastrojím úklad modlám vašim, jakmile záda
vaše se obrátí."
(58) A rozbil je na kousky všechny
kromě té největší z nich - snad oni sami se k ní
navrátí.
(59) I řekli: "Kdo tohle
božstvům našim udělal, ten věru mezi nespravedlivé
patří!"
(60) A pravili jedni: "Slyšeli
jsme mladíka nějakého o nich poznámky činit, Abraham mu
říkají."
(61) I zvolali: "Přiveďte ho
před oči lidí - snad budou proti němu
svědčit!"
(62) A zeptali se jej: "Byls to ty,
Abrahame, kdo s našimi božstvy se tohle odvážil
učinit?"
(63) Odpověděl: "Nikoliv, to
tenhle největší z nich udělal, zeptejte se jich,
jestliže mohou promluvit!"
(64) Nevěřící se
obrátili proti sobě a řekli: "Vy věru jste
nespravedliví!"
(65) Potom však opět nastal obrat
v hlavách jejich a prohlásili: "Ty přece
víš, že vůbec nemluví!"
(66) Abraham pravil: "Pročpak
tedy uctíváte vedle Boha něco, co vám ani
neprospívá, ani neškodí?
(67) Hanba na vás i na to, co
místo Boha uctíváte. Cožpak nejste
rozumní?"
(68) Zvolali: "Upalte ho a pomozte
božstvům svým, udělat něco chcete-li."
(69) Avšak My jsme pravili:
"Ohni, vychladni a buď neškodným pro Abrahama!"
(70) A hodlali mu úklad nastrojit,
však My jsme způsobili, že sami ztrátu
největší utrpěli.
(71) A zachránili jsme jeho i Lota
vedouce je do země, již jsme pro lidstvo celé požehnali,
(72) a darovali jsme mu Izáka a
Jakuba nádavkem a všechny jsme bezúhonnými
učinili.
(73) A ustanovili jsme je vůdci,
kteří lid svůj řídí podle rozkazu
Našeho, a vnukli jsme jim konání dobrého,
dodržování modlitby a rozdáváni almužny -
a byli služebníky Našimi.
(74) A dali jsme Lotovi
osvícení a vědění a zachránili jsme ho z
města, jež nepravosti páchalo a jehož obyvatelé byli
lidmi špatnými a hanebnými.
(75) A uvedli jsme jej do
milosrdenství Svého, neboť patřil mezi bezúhonné.
(76) (A
zmiň) se o Noem, který již
dříve Nás volal, a vyslyšeli jsme jej a
zachránili jsme jej i rodinu jeho od pohromy nesmírné
(77) a pomohli jsme mu proti lidu,
jenž prohlašoval znamení Naše za vylhaná. A byl to
lid špatný a utopili jsme je všechny.
(78) A zmiň se o Davidovi a
Šalomounovi; hle, oni vynesli rozsudek o poli, jež poškodilo
stádo ovcí lidí jedněch, a byli jsme svědky
rozsudku jejich.
(79) A vnukli jsme Šalomounovi
pochopení věci té a oběma jsme darovali osvícení
a vědění. A donutili jsme hory a ptáky, aby spolu s
Davidem Naši pěli chválu. A tak jsme učinili.
(80) A naučili jsme jej
vyrábět brnění pro vás, abyste se jimi
chránili před útočností vzájemnou -
budete za to vděčni?
(81) A Šalomounovi jsme podrobili
vítr, jenž jako vichřice na rozkaz jeho duje k zemi, již
jsme požehnali. A o všech těch věcech My dobře jsme
věděli.
(82) A také některé satany jsme mu
podrobili, aby se do moře potápěli či práce jiné
proň vykonávali, a My jsme je při tom střežili.
(83) A zmiň se o Jóbovi,
jenž volal k Pánu svému: "Postihlo mne
neštěstí, však tys nejslitovnější ze
slitovníků!"
(84) A vyslyšeli jsme jej a
odvrátili od něho neštěstí, jež nesl, a
vrátili jsme mu jeho rodinu a přidali ještě jednou tolik
s nimi jako milosrdenství své a jako připomenutí těm,
kdož Nás uctívají.
(85) A zmiň se o Ismaelovi,
Idrísovi a Dhu l-Kiflovi - a ti všichni byli trpěliví,
(86) a uvedli jsme je do
milosrdenství Svého a jsou mezi bezúhonnými.
(87) A zmiň se o Muži s rybou;
když odešel rozzloben a domníval se, že proti němu
nic nezmůžeme. A volal nás v temnotách
říkaje: "Není božstva kromě Tebe, sláva
budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!"
(88) I vyslyšeli jsme jej a
zachránili jsme jej z útrap jeho. A takto My poskytujeme
záchranu věřícím.
(89) A zmiň se o
Zachariášovi, když volal k Pánu svému: "Pane
můj, neponechávej mne samotného, Ty, jenž z dědiců
jsi nejlepší!"
(90) Vyslyšeli jsme jej a darovali
jsme mu Jana a učinili jsme manželku jeho plodnou. A všichni ti
se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k
Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám
pokorní.
(91) A zmiň se o té, jež
panenství své střežila. A vdechli jsme do ní
část ducha Svého a učinili jsme z ní i ze syna
jejího pro veškeré lidstvo znamení.
(92) Hle, tato vaše obec je
obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším,
uctívejte Mne tedy!
(93) Avšak oni se ve věci své
mezi sebou rozpoltili, však přesto se všichni k Nám
navrátí.
(94) Kdokoliv dobré skutky koná a je
při tom věřící, tomu úsilí jeho
věru nebude upřeno a zajisté mu je k dobru
připíšeme.
(95) A je zakázáno městu
každému, jež jsme zahubili, aby se obyvatelé jeho v ně
navrátili,
(96) pokud nebudou vypuštěni Gog
a Magog; a tehdy se lidé z každého hrobu vynoří!
(97) Pravdivý slib se
přibližuje, a hle, strnulé jsou zraky těch, kdož
neuvěřili. "Běda nám, že lhostejní jsme
byli k němu, ba naopak, byli jsme nespravedliví."
(98) Vskutku vy i to, co jste místo
Boha uctívali, palivem budete peklu a věru se doň dostanete!
(99) Kdyby tamti byli
skutečnými božstvy, nebyli by se sem dostali; a všichni v
něm budou nesmrtelní.
(100) A bude tam pro ně jen
sténání, však nebudou v něm slyšeni.
(101) Ti však, jimž jsme
předem slíbili odměnu překrásnou, ti od pekla budou
vzdáleni
(102) a neuslyší z něho ani
šelest nejmenší a v tom, po čem duše jejich
toužily, budou nesmrtelní.
(103) Ani den hrůzy
největší je nezarmoutí a andělé je
přivítají slovy: "Toto váš je den,
jenž byl vám přislíben!"
(104) V ten den svineme nebe, jako se
svinují svitky knih, a jako jsme začali již prvním
stvořením, tak opakovat to budeme podle slibu Námi daného. A
My tak učiníme!
(105) A věru jsme již napsali v
žalmech, po připomenutí, že zemi podědí Moji
bezúhonní služebníci.
(106) A je v tom zajisté sdělení
pro lid Mne uctívající.
(107) A neposlali jsme tě leč jako
znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré.
(108) Rci: "Bylo mi vnuknuto jenom,
že božstvem vaším je Bůh jediný.
Odevzdáte se tedy do Jeho vůle?"
(109) A jestliže se
odvrátí, tedy rci: "Já varoval vás bez
rozdílu a věru nevím, je-li blízko či daleko to,
co vám bylo slíbeno."
(110) A On zná dobře to, co
veřejně hovoříte, i to, co skrýváte.
(111) Nevím, zda to snad není
pouze pokušení pro vás a dopřání
vám užívat na určitou chvíli.
(112) Rci: "Pane můj, rozhodni
podle pravdy!" Pán náš je Milosrdný a u
Něho budiž vyžadována pomoc proti tomu, co
lživě Mu připisujete!