Al-Qasas
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Tá sín mím!
(2) Toto jsou znamení Písma
zjevného.
(3) Sdělíme ti
část zvěsti o Mojžíšovi a Faraónovi
podle pravdy pro poučení lidu věřícího.
(4) Faraón se v zemi povyšoval
a učinil z jejích obyvatel strany rozličné,
přičemž jednu skupinu z nich utiskoval a zabíjel syny
jejich a nechával jen ženy jejich naživu. A byl jedním
z těch, kdož pohoršení šířili.
(5) A chtěli jsme zahrnout
přízní Svou ty, kdož poníženi byli v zemi,
abychom je příkladem i dědici učinili
(6) a upevnili je na zemi a ukázali
tak Faraónovi a Hámánovi i vojskům jejich to,
čeho se od nich obávali.
(7) A vnukli jsme
Mojžíšově matce: "Koj ho, a budeš-li mít
o něj strach, vhoď jej do řeky. A neboj se a nermuť se,
neboť My ti jej vrátíme a jednoho z poslů Svých
z něho učiníme."
(8) A přijal jej rod
Faraónův, aby se stal pro ně nepřítelem a
příčinou zármutku, vždyť Faraón,
Hamán i vojska jejich hříšníky byli.
(9) I řekla žena
Faraónova: "Toto dítě bude ochlazením oka mého i
tvého. Nezabíjej je, možná že nám ku
prospěchu bude anebo si je vezmeme za syna vlastního." A oni
nic netušili.
(10) Příštího jitra
bylo srdce matky Mojžíšovy prázdné a málem by
jej byla prozradila, kdybychom nebyli posílili srdce její tak,
aby byla jednou z věřících.
(11) A řekla sestře jeho:
"Sleduj jej!" A pozorovala jej ze strany, aniž lidé něco
tušili.
(12) A zakázali jsme mu již
předtím prsa kojných cizích. I řekla Mojžíšova
sestra: "Mám vám ukázat rodinu jednu, jež by si
jej pro vás na starost vzala a laskavě s ním
zacházela?"
(13) A takto jsme jej vrátili matce
jeho, aby oko její se ochladilo a aby se nermoutila a aby poznala,
že slib Boží je pravdivý - avšak většina
lidí to neví.
(14) Když pak Mojžíš
dosáhl dospělosti a zralosti, dali jsme mu moudrost a
vědění. A takto My odměňujeme ty, kdož dobré
konají.
(15) I vešel Mojžíš
jednou do města ve chvíli, kdy obyvatelé to nepozorovali, a nalezl
v něm dva muže, kteří spolu bojovali; jeden z nich
patřil k jeho straně, zatímco druhý byl z jeho
nepřátel. A ten, jenž patřil k jeho straně,
požádal Mojžíše o pomoc proti
nepříteli svému. I udeřil jej Mojžíš a
ukončil život jeho; pak zvolal: "Toto je dílo satanovo,
jenž nepřítelem je i svůdcem zjevným!"
(16) A pokračoval: "Pane
můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi!" A
odpustil mu, vždyť On věru je
odpouštějící, slitovný.
(17) A řekl dále: "Pane
můj, pro dobrodiní, jímž jsi mne zahrnul, nebudu
již nikdy hříšníků pomocníkem!"
(18) A nazítří se
zdržoval ve městě pln strachu a ve střehu. A hle, ten,
jemuž včera přispěchal na pomoc, opět na něj
volal. I řekl Mojžíš: "Tys věru zjevným
rozkolníkem!"
(19) Když pak chtěl napadnout
toho, jenž oběma byl nepřítelem, ten zvolal:
"Mojžíši, chceš mne zabít, tak jako jsi zabil
včera onoho člověka? Ty zřejmě chceš být
jen násilníkem v této zemi a nechceš být vůbec
jedním z těch, kdož o nápravu usilují?"
(20) Tu přiběhl muž
nějaký z druhého konce města a zvolal:
"Mojžíši, rada velmožů se radí o
tobě, aby tě zabili. Odejdi, neb já jsem ti rádcem
dobrým!"
(21) I odešel z města pln strachu
a ve střehu a řekl: "Pane můj, zachraň mne před
tímto lidem nespravedlivým!"
(22) A když pak se vydal směrem k
Madjanu, hovořil: "Snad mne Pán můj povede cestou
přímou."
(23) Když dospěl k napajedlu v
zemi Madjan, nalezl u něho skupinu lidí stáda
napájející a nalezl vedle nich dvě ženy,
jež držely se stranou; i zeptal se jich: "Co je s vámi?"
Odpověděly: "Nemůžeme napojit, dokud neodejdou tihle
pastýři, a otec náš je stařec věku
vysokého."
(24) I napojil Mojžíš pro
ně stádo jejich, potom se uchýlil do stínu a pravil:
"Pane můj, jsem potřebný toho dobrodiní, které mi
sešleš."
(25) A přišla k němu jedna z
těch žen, kráčejíc stydlivě, a řekla:
"Otec můj tě zve, aby mzdou tě odměnil za to, žes
pro nás napojil stádo." Když Mojžíš k
němu přišel a vyprávěl mu příběh
svůj, řekl tento: "Neboj se, vždyť ses zachránil
před lidem nespravedlivým."
(26) Jedna z žen řekla:
"Otče můj, najmi jej jako pastýře, neboť
nemůžeš najmout lepšího než tohoto muže
silného a spolehlivého."
(27) A pravil: "Přeji si, aby ses
oženil s jednou z těchto dvou dcer mých s tím, že
budeš u mne sloužit za mzdu po osm let.A chceš-li dokončit
deset let, záleží jen na tobě. Nechci ti to nikterak
ztížit a shledáš - bude-li Bůh chtít -
že jsem z bezúhonných."
(28) I řekl Mojžíš:
"Dohodnuto je mezi mnou a tebou. A ať se rozhodnu pro kteroukoliv z
těchto dvou lhůt, nechť na mne není činěn
žádný nátlak. A Bůh je ručitelem toho, co
říkáme."
(29) A když Mojžíš
dovršil lhůtu svou a odcestoval se svou rodinou, postřehl na
úbočí hory Sinaje oheň jakýsi a pravil
rodině své: "Zastavte se, postřehl jsem oheň a
možná že vám o něm přinesu zprávu
anebo nějaký oharek hořící, snad se
ohřejete."
(30) Když k němu
přišel, bylo naň zavoláno z pravé strany
údolí, z křoví na pláni požehnané:
"Mojžíši, to jsem věru Já, Bůh,
Pán lidstva veškerého;
(31) hoď hůl svou!"
Když Mojžíš spatřil, že hůl se
svíjí jako had, otočil se zády a již se
neobrátil. "Mojžíši, přistup
blíže a neboj se, neboť jsi z těch, kdož jsou v
bezpečí!
(32) Vlož ruku svou do
záňadří a ona vyjde ven bílá, bez
poškození. A přitiskni k sobě křídlo své beze
strachu. Toto jsou dva důkazy od Pána tvého pro Faraóna a velmože
jeho. A jsou to věru lidé hanební."
(33) Odpověděl: "Pane můj,
já zabil jsem jednoho jejich člověka a bojím se,
že mne zabijí.
(34) Bratr můj Árón
má jazyk výmluvnější než já,
pošli jej se mnou jako oporu, aby potvrdil mou pravdomluvnost, neboť
se obávám, že mne za lháře prohlásí."
(35) Pravil Bůh:
"Posílíme rámě tvé bratrem tvým a
dáme vám oběma Své zplnomocnění a oni na
vás nedosáhnou díky Našim znamením. A budete
vy oba i ti, kdož následovat vás budou, vítězi."
(36) A když k nim
Mojžíš přišel se zřetelnými
znameními Našimi, zvolali: "Tohle není nic jiného
než kouzlo vymyšlené. A neslyšeli jsme o tom nic od otců
našich dávných."
(37) Mojžíš pravil:
"Pán můj zná nejlépe toho, kdo přišel s
vedením od Něho pocházejícím, a toho, pro
něhož je určeno obývání příbytku
věčného. A věru nebudou blažení ti, kdož jsou
nespravedliví."
(38) I řekl Faraón:
"Velmoži, nevím o tom, že byste měli nějaké
božstvo kromě mne. Hámáne, dej pro mne vypálit z
hlíny cihly a postav mi věž, možná že
vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť
věru jej za lháře pokládám."
(39) A byl naplněn on i vojska jeho
domýšlivostí na zemi neoprávněně a
domnívali se, že nikdy nebudou navráceni k Nám.
(40) A uchvátili jsme jej i vojska
jeho a svrhli jsme je do hlubin moře. Pohleď jen, jaký byl
konec těch, kdož byli nespravedliví.
(41) A učinili jsme z nich vůdce
zvoucí do ohně pekelného a nedostane se jim pomoci v den
zmrtvýchvstání.
(42) A způsobili jsme, aby je v
životě pozemském pronásledovalo prokletí a v den
zmrtvýchvstání budou mezi opovrženými.
(43) A darovali jsme
Mojžíšovi Písmo poté, co předchozí pokolení
jsme zahubili, jako důkazy viditelné pro lidi i jako vedení a
milosrdenství - snad se vzpamatují.
(44) Tys nebyl přítomen na
západním úbočí Sinaje, když rozkaz jsme
Mojžíšovi vydali; a nebyls jedním ze svědků
toho.
(45) Dali jsme však vzejít
mnoha pokolením, jichž životy jsme dlouhými
učinili. A také jsi nesídlil mezi obyvateli Madjanu
přednášeje jim Naše znamení, My však jsme
posly k nim vyslali.
(46) A nebyls ani na
úbočí hory Sinaje, když Mojžíše jsme
volali, nýbrž byls vyslán jako milosrdenství od
Pána svého, abys varoval lid, k němuž až dosud
nepřišel varovatel žádný - snad se
vzpamatují -
(47) a aby, kdyby je postihla pohroma
nějaká za to, co ruce jejich předtím konaly,
neříkali: "Pane náš, proč jsi k nám
neposlal nějakého posla, abychom znamení Tvá
následovat mohli a abychom byli z
věřících."
(48) Však když pravda od
Nás k nim přišla, řekli: "Kdyby mu tak bylo
dáno něco podobného tomu, co bylo dáno
Mojžíšovi!" Což však neodmítli to,
čeho se předtím dostalo Mojžíšovi? A
řekli dále: "Tihle dva jsou jen kouzelníci
vzájemně se podporující!" a dodali: "My
nevěříme ničemu z toho všeho!"
(49) Odpověz: "Přineste tedy
Písmo od Boha pocházející, které by bylo
lepším vedením než obě tato Písma, a budu
je následovat, jste-li pravdomluvní."
(50) Jestliže ti neodpovědí,
tedy věz, že jen vášně své následují.
A kdo více bloudí než ten, kdo za vášní
svou jde místo za vedením od Boha? Neboť Bůh věru
nepovede lid nespravedlivý.
(51) A přece jsme k nim dali
dospět slovu Svému - snad se vzpamatují.
(52) Ti, kterým jsme již
předtím dali Písmo, věří v ně,
(53) a když je jim
přednášeno, hovoří: "Uvěřili jsme v
ně, neboť je to pravda od Pána našeho
pocházející. A věru jsme byli již
předtím odevzdáni do vůle Páně."
(54) Těmto dostane se odměny
dvojnásobné za to, že trpěliví byli a zlé dobrým
opláceli a rozdávali z toho, co jsme jim
uštědřili.
(55) A když tlachání
plané slyší, odvracejí se od něho a
říkají: "Nám skutky naše a vám
skutky vaše patří! Mír s vámi, ale my
nepotřebujeme pošetilé!"
(56) Nemůžeš vést ty, které
bys rád vedl, avšak Bůh, ten vede, koho chce. A On dobře
zná ty, kdož správně jsou vedeni.
(57) Říkají:
"Jestliže spolu s tebou budeme následovat správné
vedení, ze země své budeme vytrženi." Cožpak jsme je
pevně neusadili v okrsku posvátném a bezpečném, do něhož
dováženy jsou plodiny všech druhů jako obživa od
Nás pocházející? Ale většina z nich to
neví.
(58) Kolik jsme již zahubili
měst, jež svým životem se honosila! Hle, toto jsou
příbytky jejich, které po nich obýval jen počet
nepatrný z lidí a My dědici toho jsme se stali.
(59) Pán tvůj nezničil
tato města dříve, než poslal do stolice jejich posla
nějakého, jenž by jim znamení Naše přednesl, a
nezahubili jsme města žádná, leda když obyvatelé
jejich nespravedliví byli.
(60) Vše to, co bylo dáno
vám, je pouze užíváním života pozemského
a jeho ozdobou; zatímco to, co u Boha je, lepší a
trvalejší bude. Což nebudete rozumní?
(61) Je ten, jemuž jsme
přislíbili slib překrásný, s nímž
vskutku se setká, roven tomu, komu jsme darovali krátké
užívání života pozemského a jenž mezi
předvedenými bude v den zmrtvýchvstání?
(62) V ten den Bůh je zavolá a
řekne: "Kde jsou ti, o nichž jste tvrdili, že jsou
společníky Mými?"
(63) A odpoví pak ti, nad nimiž
se slovo uskutečnilo: "Pane náš, toto jsou ti, které jsme
do bludu uvedli. A uvrhli jsme je do bludu, stejně jako jsme my byli
svedeni. My se jich před Tebou zříkáme a oni nás
vůbec neuctívali."
(64) A bude jim řečeno:
"Nyní se modlete ke společníkům svým!"
A budou je vzývat, ale nebudou vyslyšeni, a až
spatří trest, litovat budou, že po správné cestě
se neubírali.
(65) V ten den Bůh je zavolá a
řekne: "Co jste poslům Mým odpovídali?"
(66) A zahalí se pro ně v ten
den příběhy temnotou a nebudou se na ně
vzájemně vyptávat.
(67) A co týká se toho,
jenž pokání činil, uvěřil a zbožné skutky
konal, ten snad bude mezi blaženými.
(68) Pán tvůj
tvoří, cokoli chce, a volí, zatímco pro ně volba
není. Sláva Bohu! On vznešenější je
než to, co k Němu přidružují.
(69) Pán tvůj dobře
ví, co hrudi jejich skrývají, i to, co najevo
dávají.
(70) On je Bůh a není
božstva kromě Něho, Jemu náleží chvála
na tomto i onom světě a Jemu přísluší
rozhodnutí a k Němu budete navráceni.
(71) Rci: "Co si myslíte? Kdyby
Bůh učinil nad vámi noc nepřetržitou až do dne
zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám
mohlo dát světlo denní? Což vůbec
neslyšíte?"
(72) Rci: "Co si myslíte? Kdyby
Bůh učinil nad vámi den nepřetržitým až
do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha
by vám mohlo dát noc, abyste v ní mohli
odpočívat? Cožpak vůbec nevidíte?
(73) A On v milosrdenství Svém
učinil pro vás noc i den, abyste si během noci odpočali a
abyste během dne usilovali o část z dobrodiní Jeho -
snad budete vděční!"
(74) . . . A v ten den Bůh je
zavolá a zeptá se: "Kde jsou ti, o nichž jste tvrdili,
že jsou společníky Mými?"
(75) A vyvedeme z národa
každého svědka a řekneme: "Předveďte důkaz
svůj!" A pak poznají, že pravda jen Bohu
náleží, a to, co si lživě vymyslili, je
opustí.
(76) Qárún byl jedním
z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi,
neboť jsme mu tolik pokladů dali, že klíče jeho
těžké byly i pro houf lidí plných síly. A hle,
pravil mu lid jeho: "Nejásej příliš, neboť
Bůh nemá rád ty, kdož příliš
jásají!
(77) Spíše usiluj pomocí
toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku
posledního! Nezapomínej na úděl svůj v
životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil
dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť
Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení
šíří!"
(78) Odpověděl: "Všeho
toho se mi dostalo jen díky vědění mému
vlastnímu!" Což nevěděl, že Bůh zahubil
již před ním celá pokolení, jež
mocnější byla než on silou a mohutnější
bohatstvím? Ale hříšníci nebudou
dotazováni na viny své!
(79) A vyšel k lidu svému s ozdobami
svými; ti, kdož toužili po radovánkách
života pozemského, zvolali: "Kéž bychom měli něco
podobného tomu, čeho dostalo se Qárúnovi, neb on věru
vlastníkem je blahobytu nesmírného!"
(80) Naopak ti, jimž bylo dáno
vědění, řekli: "Běda vám, odměna
Boží je lepší pro toho, kdo uvěřil a
zbožné skutky konal, však setkají se s ní toliko
trpěliví."
(81) A dali jsme pohltit zemí
Qárúna i jeho dům a neměl družiny, jež by mu
byla pomohla kromě Boha, a nebyl z těch, jimž pomoc by byla
poskytnuta.
(82) A nazítří
zrána ti, kdož včera ještě toužili na jeho
místě být, zvolali: "Zdá se, že Bůh
věru hojně uštědřuje obživu i odměřuje
ji tomu ze služebníků Svých, komu chce. Kdyby
nám byl Bůh neposkytl milost Svou, věru by nás byl dal
pohltit zemí. Zdá se, že nevěřící
vskutku nebudou blažení!"
(83) A toto je příbytek
poslední. My připravíme jej těm, kdož
zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení
nešířili - a věru dobrý bude konec
bohabojných.
(84) Kdo přijde s dobrými
skutky, tomu dostane se ještě lepšího než ony, ale
kdo přijde se špatnými . . . tedy budou odměněni ti,
kdož zlé skutky páchali, jedině podle toho, co dělali.
(85) Ten, kdo ti uložil Korán,
navrátí tě do místa schůzky poslední.
Rci: "Pán můj nejlépe zná toho, kdo přinesl
správné vedení, i toho, kdo v zjevném je bloudění."
(86) Ty sám jsi nedoufal, že ti
bude dáno toto Písmo; a je to jen z milosrdenství
Pána tvého, nebuď tedy pomocníkem
nevěřících!
(87) Nechť tě oni
neodvrátí od znamení Božích poté, když
již ti byla seslána! Vyzývej lidi k Pánu svému a
nebuď jedním z modloslužebníků!
(88) Nevzývej spolu s Bohem
žádné božstvo jiné, vždyť není božstva
kromě Něho! A zahyne všechno kromě tváře Jeho -
a Jemu náleží rozhodnutí a k Němu budete
navráceni.