As-Sajda
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám mím!
(2) Seslání Písma
tohoto - o němž pochyby není - od Pána lidstva
veškerého pochází;
(3) oni však
říkají: "Sám si to vymyslil!" Ó
nikoliv, to pravda je od Pána tvého pocházející,
abys varoval lid, k němuž nepřišel před tebou
varovatel žádný - snad půjdou po správné
cestě.
(4) Bůh je ten, jenž nebesa a
zemi i vše, co je mezi nimi, v šesti dnech stvořil a pak na
trůnu Svém se usadil. A nemáte kromě Něho ochránce
ani přímluvce žádného. Což se nevzpamatujete?
(5) On rozkaz z nebe na zem
usměrňuje a ten pak k Němu vystoupí v den, jehož
délka - podle počítání vašeho - tisíc let
činí.
(6) A tak tomu je - On zná
nepoznatelné i všeobecně známé a On mocný je i
slitovný;
(7) ten, jenž udělal
překrásně každou věc jím stvořenou a
člověka nejdříve z hlíny stvořil,
(8) pak potomstvo jeho z kapky vody
nicotné učinil
(9) a potom jej vyrovnal a
část ducha Svého v něj vdechl;a sluch, zrak i srdce všem
vám dal - a přece jak málo jste vděční!
(10) A říkají: "A
až zabloudíme kdesi v zemi, což vskutku budeme novým
stvořením vzkříšeni?" A přece jen v
setkání s Pánem svým nevěří!
(11) Rci: "Anděl smrti, jenž
vás na starosti má, vás povolá a potom budete k
Pánu svému navráceni!"
(12) Kdybys viděl, jak provinilci
klopíce hlavy před Pánem svým volat budou: "Pane
náš, viděli jsme a slyšeli jsme; vrať nás na
zem a my zbožné skutky konat budeme, neboť nyní jsme o
pravdě přesvědčeni."
(13) Kdybychom chtěli, dali bychom
duši každé vedení správné, leč nechť
uskuteční se slovo Mé: "Věru naplním peklo lidmi
spolu s džiny!"
(14) Ochutnejte trestu za to, že jste
zapomněli na setkání s tímto svým dnem; My
také jsme na vás zapomněli, okuste tedy za skutky své trest
nesmrtelný!
(15) Ve znamení Naše pak
věří jedině ti, kdož při zmínce o nich
na zem padají klaníce se a chválu Pána svého
slaví, aniž jsou domýšliví.
(16) Boky jejich se lůžkům
vyhýbají, neboť oni Pána svého z bázně i
z touhy vzývají, a z toho, co jsme jim uštědřili,
rozdávají.
(17) Žádná duše
neví, co z radostí skryto je pro ně odměnou za skutky
jejich.
(18) Cožpak je
věřící roven tomu, kdo je hanebník? Ne, ti rovni
si nebudou.
(19) Pro ty, kdož uvěřili a
zbožné skutky konali, pro ty jsou určeny zahrady útulku jako
příbytek za to, co činili,
(20) však těm, kdož
nepravosti páchali, těm oheň bude
útočištěm. A kdykoliv budou chtít z něho
odejít, budou v něj navráceni a řečeno jim bude:
"Ochutnejte trest ohnivý, jejž za vylhaný jste
měli!"
(21) A dáme jim okusit trestu
bližšího kromě trestu většího - snad se
z bludu svého navrátí.
(22) Kdo je
nespravedlivější než ten, jenž - když
připomínána jsou mu znamení Pána jeho - od
nich se odvrátí? My věru se provinilým
pomstíme.
(23) Věru jsme již dali
Mojžíšovi Písmo - a nebuď na pochybách,
že se s Nim setkáš - a stanovili jsme je pro dítka
Izraele jako vedení
(24) a z nich pak učinili jsme
vedoucí, aby podle rozkazu Našeho vedli za to, že byli
neochvějní a o znameních Našich
přesvědčeni.
(25) Pán tvůj vskutku pak
rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání to, o
čem se v mínění rozcházejí.
(26) Což nebylo jim
ukázáno, kolik před nimi jsme již zahubili
pokolení, okolo jichž příbytků tak často
procházejí? A věru jsou v tom znamení - což
sluchu tomu nepopřejí?
(27) Což nepozorují, jak
ženeme vodu na zem vyprahlou, takže z ní obilí
vzrůstá, jímž živí se jak oni, tak i jejich
stáda? Což jasně to nezří?
(28) A vyptávají se:
"Kdy tedy přijde ono rozhodnutí, jste-li
pravdomluvní?"
(29) Odpověz: "V den
rozhodnutí nebude nic platna víra těm, kdož
nevěřící byli, a nebude jim dán odklad
žádný!"
(30) Odvrať se tedy od nich a
vyčkávej! Však také oni čekají.