Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Chvála Bohu, jemuž
náleží vše, co je na nebesích a na zemi, a
jemuž patří chvála i v životě budoucím
-On moudrý je i dobře zpravený.
(2) On zná, co vniká do
země a co z ní vychází a co sestupuje z nebe a co na
ně vystupuje - On slitovný je i
odpouštějící.
(3) Ti, kdož neuvěřili,
říkají: "Nepřijde na nás Hodina!"
Odpověz: "Ale ano, při Pánu mém, přijde na
vás! On zná nepoznatelné a neunikne Mu ani váha zrnka
prachu na nebesích a na zemi; a není nic menšího ani
většího, aby to nebylo v knize zjevné zapsáno."
(4) Hodina přijde, aby mohl
odměnit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, a
těm dostane se odpuštění a přídělu
štědrého.
(5) Avšak těm, kdož
snažili se znemožnit znamení Naše, těm dostane se
muk trestu bolestného.
(6) A vidí ti, jimž
dáno bylo vědění, že to, co Pánem
tvým bylo sesláno, je pravdou a vede ke stezce mocného,
chvályhodného.
(7) A říkají ti,
kdož neuvěřili: "Máme vám ukázat
muže, jenž vám ohlásí, že až se rozpadnete
na kousky, budete znovu stvořeni?
(8) Vymyslil si o Bohu lež, či
snad je džiny posedlý?" Nikoliv, těm, kdož
nevěří v život budoucí, těm připraven je
trest a jsou v dalekém bloudění.
(9) Což neviděli, co z nebes a
ze země je před nimi a za nimi? Kdybychom chtěli, dali bychom je
pohltit zemí anebo bychom na ně dali spadnout kusu oblohy. A
věru je v tom znamení pro každého služebníka,
jenž pokání činí.
(10) A darovali jsme kdysi Davidovi milost
Svou řkouce: "Hory, pějte s ním slávu
Boží, a taktéž vy, ptáci!" A změkčili
jsme pro něj železo
(11) řkouce: "Vyráběj
dokonalá brnění a rozměřuj dobře
řetízkové pancíře!" - a konejte zbožné
skutky,neboť Já jasně vidím, co činíte.
(12) A Šalomounovi jsme podrobili
vítr; a ranní vítr vane po měsíc celý a
večerní vane rovněž celý měsíc. A dali
jsme pro něj vytrysknout prameni bronzu tekutého. A jsou mezi džiny
někteří, kdož pro něj pracovali z dovolení
Pána jeho; a kdo z nich se odchýlí od rozkazu Našeho,
tomu dáme ochutnat trestu plamene šlehajícího.
(13) A vyráběli pro něj
vše, co si přál: chrámy, sochy, poháry velké
jako nádrže a kotle pevně zapuštěné. Buďte rodu
Davidovu vděční! Jak málo je však vděčných
mezi služebníky Mými!
(14) A když jsme rozhodli o smrti
Šalomounově, upozornilo je na smrt jeho pouze to, že
zvíře pozemské jedno sežralo jeho žezla. A když
spadl, ukázalo se, že kdyby džinové znali nepoznatelné, nebyli
by tak dlouho zůstali v trestu zahanbujícím.
(15) A věru měli obyvatelé
Sabá? v sídlech svých znamení: dvě zahrady
zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy
Pána svého a buďte vděční! A je to země
výtečná a Pán váš je
odpouštějící.
(16) Avšak odvrátili se od
Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a
vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody
hořkými, tamaryšky a s několika málo stromy lotosovými.
(17) Takto jsme je odměnili za to,
že byli nevděční - což takto odměňujeme
někoho jiného než nevděčníky?
(18) A mezi nimi a městy,jimž
jsme požehnali, jsme umístili města pohledná a
rozměřili jsme mezi nimi cesty řkouce: "Cestujte po nich za
nocí i za dnů v bezpečí!"
(19) Ale oni řekli: "Pane
náš, prodluž cesty naše! a tím ukřivdili sami
sobě. A učinili jsme je příběhy poučnými
a roztrhali jsme je na nespočet kousků. A v tom je věru
znamení pro každého trpělivého a vděčného.
(20) A ujistil se Iblís, že
úsudek jeho a nich byl pravdivý, neboť jej
následovali všichni kromě skupiny
věřící.
(21) Neměli však nad nimi
žádné pravomoci a stalo se tak jedině proto, abychom rozeznali
ty, kdo v život budoucí uvěřili, od těch, kdo o
něm na pochybách byli. A Pán tvůj strážcem
je všech věcí.
(22) Rci: "Jen si vzývejte ty,
o nichž soudíte, že jsou vedle Boha! Vždyť
nemají vládu ani nad tím, co má váhu zrnka
prachu na nebesích a na zemi, a nemají nijakého podílu ani
zde, ani tam a Bůh nemá mezi nimi pomocníka
žádného."
(23) A nebude platná u Něho
přímluva žádná, leda pro toho, komu On to
dovolí. A až nakonec strach vyprázdní srdce jejich,
řeknou: "Co pravil Pán váš?" a bude jim
řečeno: "Pravdu, a On vznešený je i
veliký!"
(24) Zeptej se: "Kdo
uštědřuje vám obživu z nebes a ze země?"
Odpověz: "Bůh! A vskutku jsme buďto my, anebo vy na
správné cestě či ve zjevném bloudění."
(25) Rci: "Nebudete dotazováni
na to, jak jsme hřešili my, a my nebudeme dotazováni na to, co
jste vy dělali."
(26) Rci: "Pán náš
všechny nás shromáždí a potom rozhodne mezi
námi podle pravdy - a On rozhodčí je i
vševědoucí!"
(27) Rci: "Ukažte mi ty, které
jste Mu přidali jako společníky! Však nikoliv! On
jediný je Bůh, mocný a moudrý!"
(28) A vyslali jsme tě k lidem
všem jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele, avšak
většina lidí to neví.
(29) A říkají: "Kdy
vyplní se tato hrozba, jste-li pravdomluvní?"
(30) Odpověz: "Je pro vás
stanovena schůzka v den, který ani neuspíšíte,
ani nezadržíte ni o hodinu jedinou."
(31) Ti, kdož neuvěřili,
říkají: "Neuvěříme v Korán
tento ani v to, co před ním bylo zjeveno." Kéž bys jen
mohl vidět, až nespravedliví před Pána svého budou
postaveni a budou se vzájemně napadat slovy. A řeknou ti, kdo
byli utištění, těm, kdo domýšliví
byli: "Kdyby nebylo vás, věru bychom byli
věřícími!"
(32) A řeknou ti, kdo byli
domýšliví, těm utištěným: "My
že jsme vás odvrátili od správného vedení
poté, co bylo vám ukázáno? Nikoliv, vy sami jste hříšníci!"
(33) Ale ti, kdo utištění
byli, vykřiknou na ty, kdo byli domýšliví: "Nikoliv,
byly to úklady vaše za noci i za dne, když jste nám
nařizovali, abychom v Boha nevěřili a abychom Mu podobné
přidávali!" A skryjí lítost svou, až
spatří trest. A naložíme okovy na šíje
těch, kdož byli nevěřící - a budou snad
odměněni za něco, co nedělali?
(34) A neposlali jsme do
žádného města varovatele, aniž by nebyli řekli ti,
kdož v přepychu v něm žili: "My
nevěříme v to, s čím jste byli
posláni!"
(35) A dále říkali:
"My hojněji jsme obdařeni bohatstvím i dětmi a
nejsme z těch, kdož budou potrestáni!"
(36) Rci: "Pán můj v
hojnosti obživu uštědřuje, komu chce, a odměňuje
ji také, komu chce, avšak většina lidí to
neví."
(37) Ani vaše bohatství, ani
vaše děti nejsou tím, co přiblíží
vás k Nám nejvíce, kromě těch, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali. A takoví budou mít
odměnu dvojnásobnou za to, co činili, a v komnatách
rajských v bezpečí budou dlít.
(38) Ti však, kdož usilovali
znemožnit znamení Naše - ti v trest svůj budou
uvrženi.
(39) Rci: "Pán můj
věru v hojnosti uštědřuje obživu, komu chce ze
služebníků Svých, a odměřuje ji také, komu
chce. A cokoliv rozdáte jako almužnu, On vám to
vynahradí a On nejlepší je ze všech
uštědřujících."
(40) Jednoho dne On všechny
shromáždí a potom řekne andělům:
"Uctívali vás tihleti?"
(41) Odpovědí:
"Sláva Tobě, Tys ochránce náš, a nikoli
oni! Ba naopak, oni džiny uctívali a mnozí z nich v ně
věřili!"
(42) A v ten den nebudete si moci
navzájem prospět ani uškodit. A řekneme těm,
kdož nespravedliví byli: "Ochutnejte trestu ohně,
jejž za lež jste pokládali!"
(43) Když jsou jim
sdělována znamení Naše zřetelná,
říkají: "Tohle je jenom člověk, který
vás chce vzdálit od toho, co otcové vaši
uctívali." A dodávají: "A není to nic
jiného než lež vymyšlená!" A
říkají ti, kdož neuvěřili, o pravdě,
když přišla k nim: "Tohle není nic než
kouzelnictví zjevné."
(44) A nedali jsme jim dříve
Písma žádná, která by studovali, a neposlali
jsme k nim před tebou varovatele žádné.
(45) A také ti, kdož byli před
nimi, to za lež pokládali; a přitom tito nedosáhli ani
desetiny toho, co tamtěm jsme dali. A prohlásili za
lháře posly Mé a jaká byla nevole Má!
(46) Rci: "Napomínám
vás jen k jednomu: modlete se k Bohu ve dvou či jednotlivě a
potom uvažujte, že druh váš není džiny
posedlý, nýbrž že pouze varovatelem vaším
je před trestem přísným."
(47) Rci: "Nežádám
od vás odměnu žádnou - ta je pro vás. A
není pro mne odměny kromě u Boha a On svědkem je
všech věcí."
(48) A rci: "Pán můj
věru sesílá jen pravdu a On dobře zná
nepoznatelné."
(49) Rci: "Přišla pravda, a
nicotnost se již neobjeví ani nevrátí."
(50) Rci: "Jestliže jsem
zbloudil, tedy jsem zbloudil jen ke škodě své, jestliže
však jdu správnou cestou, jest to z vnuknutí Pána
mého - a On věru je slyšící i blízký."
(51) Kéž bys mohl vidět, jak
budou vděční, bez možnosti úniku, až budou
uchváceni z místa blízkého!
(52) A budou volat: "Uvěřili
jsme v něj!" Ale jak by mohli dosáhnout spásy z
místa tak dalekého,
(53) když v něj již
dříve neuvěřili a zabývali se dohady o
nepoznatelném z místa dalekého?
(54) A vstoupí
překážka mezi ně a to, po čem touží, jak
učiněno bylo již dříve s jim podobnými,
kteří zmítáni byli pochybnostmi hlubokými!