Faatir

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Chvála Bohu, stvořiteli nebes a země, který učinil anděly vyslanci majícími dva, tři či čtyři páry křídel - a On přidává tvorstvu svému, cokoliv chce, a Bůh je všech věcí mocen.

(2) Cokoliv Bůh otevře lidem z milosti Své, to nikdo jim nemůže zadržet, však cokoliv On zadrží, to nikdo nemůže poslat kromě Něho. A On mocný je i moudrý.

(3) Lidé, pomněte dobrodiní Božího vůči vám! Je snad nějaký stvořitel kromě Boha, který uštědřuje vám obživu z nebes i ze země? A není božstva kromě Něho - jak mohli jste se tak odvrátit?

(4) Jestliže tě prohlašují za lháře, tedy již poslové před tebou byli za ně prohlašováni; a k Bohu budou věci všechny navráceny.

(5) Lidé, slib Boží je věru pravdivý, nechť vás tedy neoklame život pozemský a nechť vás neoklame o Bohu podvodník žádný.

(6) Satan je věru vaším nepřítelem, proto jej pokládejte i vy za nepřítele svého! On volá k sobě přívržence své jen proto, aby stali se obyvateli plamene šlehajícího.

(7) Pro ty, kdož neuvěřili, určen je trest přísný, zatímco ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, čeká odpuštění odměna veliká.

(8) Zdaž ten, jemuž byly špatné skutky jeho okrášleny, takže je vidí jako dobré . . . ? Bůh dává zbloudit, komu chce, a vede správnou cestou také, koho chce. Nechť duše tvá se nepoddává zármutku nad nimi, vždyť Bůh dobře ví, co dělají.

(9) Bůh je ten, jenž vysílá vítr, aby zdvihal mraky;a My je ženeme nad mrtvou oblast a oživujeme jimi zemi po smrti její. A podobně tomu bude se vzkříšením.

(10) Kdo si přeje moci . . . vždyť jedině Bohu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá. Pro ty, kdož úklady zlé chystají, připraven je trest přísný a úklady jich se vniveč obrátí.

(11) Bůh vás stvořil z prachu, potom z kapky semene a posléze z vás učinil pohlaví dvojí. A nechodí samice žádná s útěžkem ani neslehne, aniž by o tom On věděl; a neprodlouží se život dlouhověkému a není zkrácen život žádnému, aniž by to bylo v Knize zaznamenáno; a to vše je Bohu velmi snadné:

(12) A nejsou si obě velké vody rovné: jedna je sladká, čerstvá a příjemná k pití, zatímco druhá je slaná a hořká; z obou pak pojídáte čerstvé maso a lovíte z nich ozdoby,jež nosíte. A vidíš na nich lodě brázdící vlny, abyste na nich mohli hledat část z přízně Boží - a snad budete vděčni.

(13) On dává vniknout noci do dne a dni do noci a podmanil si slunce a měsíc a obě tělesa se pohybují k lhůtě stanovené. Takový je Bůh, Pán váš, jemuž patří moc královská, zatímco ti, které vzýváte vedle Něho, nemají moc ani nad slupkou pecky datlové.

(14) Jestliže se k nim modlíte, oni neslyší vzývání vaše, a i kdyby je slyšeli, nemohli by vás vyslyšet. A v den zmrtvýchvstání zapřou vaše přidružování jich k Bohu. A nikdo tě o tom nemůže poučit tak jako ten, jenž o všem je zpraven.

(15) Lidé, vy chudáci jste na Boha odkázaní, zatímco On soběstačný je a chvályhodný.

(16) Kdyby chtěl, dal by vám zaniknout a nahradil by vás tvorstvem novým,

(17) a není to pro Boha ničím obtížným.

(18) Žádná duše hříchy obtížená neponese břemeno duše jiné; a bude-li pak obtížená duše prosit, aby jí bylo neseno břímě její, nebude jí z něho nic ubráno, i kdyby to byl příbuzný. Ty můžeš varovat pouze ty, kdož Pána svého se obávají kvůli nepoznatelnému a dodržují modlitbu; kdokoliv se almužnou očišťuje, ten očišťuje se ve prospěch duše vlastní, a u Boha je cíl konečný.

(19) Nelze srovnávat slepého a vidoucího,

(20) ani temnotu a světlo,

(21) ani stín a horko!

(22) A nelze srovnávat živé a mrtvé.Bůh dává slyšet, komu chce, ale ty nedokážeš, aby slyšeli ti, kdo jsou v hrobech,

(23) vždyť tys jen varovatelem.

(24) A poslali jsme tě s pravdou a jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele; a není národa jediného, k němuž by nebyl přišel varovatel.

(25) Jestliže tě prohlašují za lháře, tedy již ti, co byli před nimi, prohlašovali posly své za lháře, i když přišli k nim s důkazy jasnými a Písmy i Knihou osvícenou.

(26) A potom jsem uchvátil ty, kdož nevěřili a jaká byla nevole Má?

(27) Což nevidíš, jak Bůh z nebe vodu sesílá, jejíž pomocí dáváme vyrůst plodům rozličných druhů? A na horách jsou pruhy bílé a červené a různobarevné i temně černé.

(28) A také mezi lidmi, zvířaty a dobytkem jsou druhy rozličné. Tak tomu je! A obávají se Boha ze služebníků Jeho ti nejmoudřejší a Bůh věru je mocný a odpouštějící.

(29) Ti, kdož přednášejí Písmo Boží, dodržují modlitbu a dávají almužnu skrytě i veřejně z toho, co jsme jim uštědřili, ti mají naději na obchod, jenž nebude nevýnosný,

(30) aby On jim mohl dát v plnosti odměnu jejich a přidat jim k tomu z dobrodiní Svého. A On odpouštějící je i uznalý za vděčnost.

(31) To, co jsme ti vnukli z Písma, je pravda potvrzující to, co již předtím bylo sesláno. A Bůh je dobře zpraven o služebnících svých a jasně je vidí.

(32) Potom jsme učinili dědici Písma ty, jež jsme si vyvolili mezi služebníky Svými. A jsou mezi nimi ti, kdož sami sobě ukřivdili, jiní, kteří jsou uprostřed, a další, kteří se předstihují v dobrých skutcích z dovolení Božího. A to je přízeň veliká:

(33) v zahradách Edenu, do nichž vstoupí, budou ozdobeni náramky zlatými a perlami a jejich oděvy tam budou hedvábné.

(34) A budou říkat: "Chvála Boha, jenž od nás zármutek vzdálil! Pán náš věru je odpouštějící a za vděčnost uznalý,

(35) On je ten, který nás z milosti své ubytoval v příbytku trvalém, v němž nedotkne se nás námaha žádná a nedotkne se nás v něm ani únava."

(36) Pro ty, kdož neuvěřili, připraven je oheň pekelný a nebude jim souzeno, aby zemřeli, a nebude jim v něm trest jejich ulehčen a takto odměňujeme každého nevěřícího.

(37) A budou tam křičet: "Pane náš, vyveď nás odtud a my budeme dobré skutky konat, nikoliv to, co dříve jsme dělali!" "Což nedarovali jsme vám věk dlouhý, aby ten, kdo uvažuje, si to mohl uvážit? A nepřišel k vám varovatel? Okuste tedy trestu! A nespravedliví nebudou mít pomocníka žádného!

(38) Bůh dobře zná nepoznatelné na nebi i na zemi a On dobře ví, co hrudi skrývají.

(39) A jest to On, jenž učinil vás nástupci na zemi. A kdo neuvěřil, toho nevíra se obrátí proti němu. A nevíra nevěřících jen rozmnožuje pro ně nenávist u Pána jejich a nevíra jejich zvětší pro nevěřící jen jejich zatracení.

(40) Rci: "Viděli jste společníky své, jež vedle Boha vzýváte? Ukažte mi tedy, co stvořili na zemi či jaký mají podíl na nebi anebo zda dali jsme jim Písmo nějaké, aby opřít se mohli o jasný důkaz z něho?" Nikoliv, nespravedliví si vzájemně slibují jen klam!

(41) Bůh věru pevně třímá nebesa a zemi, aby se nesesuly; kdyby se sesuly, pak by je po Něm nikdo jiný nemohl udržet, a On soucitný je a odpouštějící.

(42) A přísahali při Bohu přísahami nejslavnostnějšími, že přijde-li k nim varovatel, věru se dají cestou správnější než kterýkoliv národ jiný. Když však k nim přišel varovatel, tu zvětšil se jen odpor jejich

(43) následkem pýchy jejich na zemi a úkladů zlovolných. Však úklady zlovolné obklíčí jedině ty, kdož je chystají. Což mohou očekávat něco jiného než obvyklý osud národů dávných? A nenalezneš ve zvyklosti Boží změnu žádnou! A nenalezneš ve zvyklosti Boží odchylku žádnou!

(44) Což necestovali po zemi a neviděli, jaký byl konec těch, kdo před nimi žili a kdo mocnější než oni silou byli? Není na nebesích ani na zemi ničeho, co oslabit by mohlo Boha, a On věru je vševědoucí a všemocný.

(45) Kdyby Bůh chtěl ztrestat lidi za to, co si vysloužili, nezůstala by na povrchu zemském žádná bytost živá, avšak On dává jim odklad do lhůty stanovené. A až se dostaví lhůta jejich . . . vždyť Bůh vidí jasně služebníky Své.