Yaseen
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Já sín.
(2) Při Koránu moudrém,
(3) tys vskutku z vyslanců
jedním,
(4) po stezce přímé
jdoucím,
(5) mocným a slitovným
seslaném,
(6) abys varoval lid, jehož otcové
varováni nebyli, takže jsou lhostejní.
(7) A uskutečnilo se již slovo
Naše nad většinou z nich - však nevěří
oni.
(8) A vložili jsme na
šíje jejich řetězy až k bradám
sahající, takže hlavy zvednuty mají,
(9) a před ně i za ně jsme
přehradu umístili a přikryli jsme je, takže
nevidí.
(10) A je pro ně jedno, zda
varuješ je či nikoliv - beztak neuvěří.
(11) Varovat můžeš jenom ty,
kdož připomenutí následují a Milosrdného se
kvůli nepoznatelnému bojí; těm oznam zvěst radostnou o
odpuštění a odměně hojné!
(12) A jsme to My, kdo mrtvé oživujeme
a to, co dříve učinili, i to, co po nich zbude, zapisujeme. A
každou věc jsme spočítali v hlavní Knize zjevné.
(13) A uveď jim podobenství o
obyvatelích města, k nimž přišli vyslanci
Boží:
(14) Hle, vyslali jsme k nim dva posly,
však za lháře je prohlásili, a tehdy jsme je
třetím posílili a oni pravili: "Jsme k vám
vysláni."
(15) I řekli: "Vy jen
smrtelníci jste nám podobní a Milosrdný nic
neseslal. Vy nejste leč lháři pouzí."
(16) Odpověděli: "Pán
náš ví, že jsme k vám vysláni,
(17) a uloženo nám je toliko
zřetelné oznámení."
(18) Řekli: "Viděli jsme o
vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže
nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od
nás trest bolestný."
(19) Zvolali: "Vaše
věštba nechť na vás padne! Kéž byste se
vzpamatovali! Však nikoliv, vždyť vy lid jste
prostopášný."
(20) I přiběhl z druhého konce
města muž nějaký a zvolal: "Lide můj,
následujte vyslance Boží,
(21) následujte ty, kdož od
vás odměnu žádnou nežádají a
správné cesty se přidržují!
(22) Proč neměl bych
uctívat toho, jenž stvořil mne a k němuž i vy budete
navráceni?
(23) Vezmu si snad kromě Něho
nějaká božstva jiná? Jestliže Milosrdný mi
bude chtít uškodit, přímluva jejich mi nebude nic
platná a oni mne nezachrání.
(24) A byl bych tedy věru v zjevném
bloudění.
(25) Poslové, já uvěřil
jsem v Pána vašeho! A slyšte mne, vy pohani!"
(26) A bylo mu řečeno:
"Vejdi do ráje!" I zvolal: "Kéž by lid můj
věděl
(27) o tom, že Pán můj mi
odpustil a jedním z poctěných mě učinil."
(28) A po jeho smrti jsme na jeho lid
vojsko žádné z nebe neposlali ani žádnou jinou pohromu
jsme neseslali
(29) a stačilo vykřiknutí
jediné, a hle, životy jejich zhasly!
(30) Ó, jak jsou
služebníci Moji k politování! Vždyť
nepřišel k nim posel žádný, aby se mu
neposmívali.
(31) Což nevidí, kolika
pokolením před nimi jsme zahynout dali a že k nim nebudou
navráceni,
(32) ale že všichni vespolek u
Nás budou shromážděni?
(33) A je pro ně znamením
země mrtvá, již oživujeme a z níž
dáváme vyrašit obilí, jež je jim potravou.
(34) A umístili jsme na ní
háje palmové i vinice a dali jsme pramenům prýštit na
ní,
(35) aby pojídali z plodů
Pána svého i z toho, co jejich ruce vytvořili - což
vděční nebudou?
(36) Sláva tomu, jenž
stvořil v párech všechny druhy, jež ze země
vyrůstají, a stvořil i je samé i to, co ještě
neznají.
(37) A je pro ně znamením i
noc; z ní den odlupujeme, a hle, v temnotě se
nacházejí.
(38) A slunce ubíhá k
místu odpočinku svého, a takové je ustanovení
vševědoucího, mocného.
(39) A pro měsíc jsme
příbytky stanovili, pokud se nevrátí podoben staré
větvi palmové.
(40) A nepřísluší
slunci, aby dohonilo měsíc, a noci, aby předhonila den a
všechno pluje ve sféře nebeské.
(41) A je pro ně znamením,
že nesli jsme potomstvo jejich v arše plně naložené
(42) a že stvořili jsme pro
ně lodě, na nichž plují, jí podobné.
(43) A kdybychom chtěli, utopili
bychom je a nedostalo by se jim pomoci žádné a
zachráněni by nebyli,
(44) leda z milosrdenství
Našeho a pro dočasné světa tohoto
užívání.
(45) A když je jim řečeno:
"Bojte se toho, co je před vámi, a toho, co je za vámi
- snad se vám dostane slitování," (jsou lhostejní).
(46) A nepřijde k nim jediné
znamení ze znamení Pána jejich, aby se od něho
neodvrátili.
(47) A když je jim řečeno:
"Přispívejte z toho, co Bůh vám
uštědřil," odpovídají
nevěřící těm, kdož uvěřili:
"Máme snad krmit toho, koho by živil Bůh, kdyby
chtěl? A vy jste přece jen ve zjevném bloudění."
(48) Tak ptají se: "A kdy
vlastně se ta hrozba splní, jste-li pravdomluvní?"
(49) A nečeká je nic než
vykřiknutí jediné, které je uchvátí, zatímco
se budou přít,
(50) a nebudou schopni ani
závěť učinit, ani k rodině své se navrátit.
(51) A pak bude zatroubeno na pozoun, a
hle, ze svých hrobů budou k Pánu svému mířit.
(52) A řeknou: "Běda
nám! Kdo nás to probudil z místa odpočinku
našeho? A toto je to, čím hrozil nám Milosrdný,
a pravdu poslové Jeho hovořili!"
(53) A bude to věru jen
vykřiknutí jediné, a hle, všichni budou před Nás
předvedeni!
(54) V ten den nebude ukřivděno v
ničem duši žádné a odměněni budete jen za to,
co skutečně jste činili.
(55) V ten den budou obyvatelé ráje
radovánkami zaměstnáni
(56) a oni i manželky jejich ve
stínu na poduškách spočinou
(57) a tam ovoce a vše, oč
požádají, míti budou.
(58) "Mír s vámi" -
tak slovy Pána slitovného pozdraveni budou.
(59) "A vy
hříšníci, vy dnes držte se stranou!"
(60) Což jsem vám v
úmluvě neuložil, synové Adamovi: neuctívejte satana,
jenž vám je nepřítelem zjevným,
(61) nýbrž uctívejte
jenom Mne? Toto je stezka přímá!
(62) A dal satan již zbloudit
množství početnému z vás. Což rozum
žádný jste neměli?
(63) Toto je peklo, jež bylo
vám přislíbeno
(64) hořte v něm dnes za to,
že jste neuvěřili!
(65) Dnes ústa jejich
zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit
jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli.
(66) A kdybychom chtěli, vymazali
bychom oči jejich a o závod hnali by se ke stezce; ale jak mohli by
ji spatřit?
(67) Kdybychom chtěli, na
místě bychom je proměnili, takže by nebyli schopni ani
kupředu jít, ani zpět se navrátit.
(68) Komu dlouhý věk
dáme, toho ohneme v jeho postavě, - což nepochopí to
oni?
(69) A nenaučili jsme jej
básnění a nehodí se to proň, vždyť toto
je pouze připomenutí a Korán zjevný,
(70) aby varován byl jím ten,
kdo živý je, a aby se uskutečnilo slovo nad
nevěřícími.
(71) Což neviděli, že jsme
pro ně stvořili - mezi tím, co ruce Naše udělali -
též dobytek, nad nímž vládci jsou?
(72) A podmanili jsme jej pro ně a na
jedněch jezdí a jiné jsou jim potravou
(73) a mají z něho užitek
různý a také nápoje - což vděční
Nám nebudou?
(74) A vzali si pro sebe místo Boha
božstva jiná doufajíce, že snad jim pomohou,
(75) však ta jim pomoci nemohou, i
když myslí si, že vojskem připraveným pro ně
jsou.
(76) Nechť tě nermoutí
řeči jejich; vždyť My dobře známe, co oni
skrývají a co najevo dávají.
(77) Což člověk
neviděl, že jsme jej z kapky semene stvořili? A hle, on
Nám je odpůrcem zjevným nyní,
(78) a dokonce Nám
podobenství uvádí zapomínaje na své
stvoření a hovoří: "Kdo kosti oživí,
když již zpráchniví?"
(79) Odpověz: "Oživí
je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o každém
stvoření ví,
(80) jenž pro vás ze stromu
zeleného oheň učinil, takže si z něho zapalujete."
(81) Což není ten, jenž
stvořil nebesa a zemi, schopen stvořit jim podobné? Však ano,
vždyť On stvořitel je, vševědoucí.
(82) A když něčeho si
přeje, je rozkaz Jeho pouze: "Staniž se!" a stane se.
(83) Sláva tomu, v jehož rukou
je panství nade věcmi všemi a k němuž budete
navráceni!